1. D[Ami]ěvenka Štěstí a ml[Dmi]ádenec Žal
sp[E]í v jedné posteli, kter[Ami]ou jim vítr stlal.
V plátěných hazuchách se t[Dmi]ulí ve spánku,
z j[E]ednoho talíře sníd[Ami]ají pohanku.
Ona má b[Dmi]ílý šloj[G]íř, on chodí v č[C]erné kutn[Ami]ě,
milenci p[Dmi]od oboj[G]í, jak vesel[C]e, tak smutně.
V dř[Ami]evěné kořence s[Dmi]emínka po bodláč[Ami]í,
děvenka s ml[Dmi]ádencem, dv[E]a věční r[Ami]ozsévači.
2. Dostal jsem včera poštou obálku,
v ní Čínská modlitba štěstí.
Někdo mi tímto přeje na dálku
suché a velmi rovné cesty.
Mám to jen opsat desetkrát a poslat smutným lidem,
řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí samo příjde.
Vložil jsem do stroje papíry s kopíráky,
že komu smutno je, ať pozná radost taky.
3. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
stáli mi za zády a četli, co jsem psal.
Smáli se: hlupáček, svatá prostota,
jako by ještě neznal cesty života.
Potom se líbali, bylo to vážně k vzteku,
ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku.
A ona vzdychala, on šeptal polohlasem,
páska mi dopsala a pak přetrhla se.
4. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal.
V plátěných hazuchách se tulí ve spánku,
z jednoho talíře snídají pohanku.
Ženich a nevěsta, my jejich svatebčané
na cestách necestách, čekáme, co se stane.
Pod síní svatební tančíme dole v sále,
ze sině hudební zní dlouhé pastorále.
#