1. Mý vlasy js[G]ou jak slunko r[Ami]ozesmátý, jak pomer[F]anč po předc[G]ích, a ze všech cest já znám jenom ty zl[Ami]atý a nedum[F]ám o následc[G]ích, d[Dmi]ávno n[Ami]ebrečím, js[F]ou i šk[C]aredší, v[F]ím, že v b[G]azáru se vžd[C]ycky najde m[Ami]ísto, c[Dmi]o když n[Ami]ěkdo pak m[F]ě tam z[C]a šesták k[Dmi]oupí, k[G]oupí, k[C]oupí. 2. Mý vlasy jsou lék na největší nářky, čarovnou moc skrývají, závidí mi i báby kořenářky: takovou bylinu nemají, jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven, vyjít tak, abys byl kolemjdoucí, okolo mě plout, správně vyčíhnout chvíli, chvíli, chvíli. R: K[C]ouknout se n[Dmi]a mou hlavu[G], [C] plivnout si d[Dmi]o rukávu[G],[C] a p[Ami]otom št[Dmi]ěstí v k[G]outě [C]urč[Ami]itě n[Dmi]alezn[G]ou tě, [C]určitě [F]objeví s[G]e jako m[C]alej kluk na jaře s k[F]uličkam[G]a, však [C]ani muk, co když je t[Dmi]o ta dám[G]a, a b[C]ez kulič[Ami]ek, a lidi m[Dmi]yslejí s[G]i, že lž[C]u. + ---> 3. Sedím, a kolem mě už všechno plivá, mně přitom píšou zelení, že dolů půjde moje zlatá hříva, že mě pak major ocení. Na vojně: Sedím, a kolem mě už všechno plivá, mé štěstí letí komínem, šla dolů moje zlatá hříva, jsem ostříhaným vojínem. No a dneska: Sedím, a kolem mě už všechno plivá a já jsem volný jako pták, narostla mi zas moje zlatá hříva, jsem záložák. Dávno nebrečím pro ty škaredší chvíle naplněné takhle velkou slzou, štěstí uvadlo, já si zrcadlo koupím, koupím, koupím. R: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu, a potom šťastné břímě určitě zatíží mě, určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama, však ani muk, ona je to ta dáma, a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu. R: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó ...