1. Am
Je nádherG
nej večer, C
tak začínEm
ám psát
a vF
íno mi dG
odalo sG#
il,E
Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě rád,
to tenkrát snad ještě byl.
2. Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
v nich stálo, jak v tvým klínu spím,
však s posledním volnem se roztříštil svět,
v něF
mž nikdy G
tě neoF
pusG
tím.
Ref: PDm
ak u vlakG
u ty, cizAm
í žena,
prDm
omiň mi, žG
e jsem ti lhC
al,C7
jDm
eště teď slG
yším tě tAm
oužebně stF
énat,
tAm
u tvoji fotku jsemEm
roztrhAm
al.
3. Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám,
víš, já jsem teď tady, ty tam,
u díry v blátě se sám sebe ptám
a sám si i odpovídám.
*: PrDm
oč u vlaku jste stályG
, na mě jste se smály
tC
y a moje máma, stC7
arší cizí dáma,
dDm
ětskej pokoj k smíchu, pG
ovečeřím v tichu,
rC
ozhovory váznou, vždC7
yť mám duši prázdnou,
vzpDm
omínky jen bolí, G
ať už na cokoli,
ztrAm
acenej je klíč, F
už abych byl pryč,
zpAm
átky se chci vrátit, ne se tady ztratit,
frEm
onta zpátky láka, dAm
omov pro vojáka.
4. Když země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl,
pro mámení barevnejch stuh.
5. Pro tenhle okamžik nemůžu lhát
a utíkat jak malej kluk,
ať jinej zabuší u vašich vrat,
mě uhranul polnice zvuk.
*: Když zatroubí nám k boji, tak to za to stojí,
nenávist i láska, kolem země praská,
plameny se mají, když si s náma hrají,
pak nastane klid a my snad můžem jít,
každej do svý díry, bez Boha a víry,
z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců,
tak se teda měj a něco si přej,
než se nebe zřítí a tak skončí žití.
Ref: A taFm
k posíláBb
m Ti pozdrav zCm
fronty,
Fm
oheň už přBb
estává hřEb
át,Eb7
vFm
íno je sBb
ilný a tCm
eploučký střG#
ílny
přCm
ijmou mě s láskou až Gm
odejdu spCm
át.