Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek:
R1: Pověste ho Ami
vejš, ať se houpá, pověste ho C
vejš, ať má G
dost.
Pověste ho Dmi
vejš, ať se Ami
houpá, že tu G
byl nezvanej Ami
host.
1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.
2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
Za to že neoplýval krásou, že měl F
country rád, že se E
uměl smát i Ami
vám.
R2: Nad hlaC
vou mi slunce G
pálí konec Dmi
můj nic neodC
dáG
lí,
do svých C
snů se dívám z G
dáli.
A do Dmi
uší mi stále zní tahle E
moje píseň poslední
3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.
R2: Nad hlavou mi slunce …
R1: Pověste ho vejš …
4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.
5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.
R1: Pověste ho vejš …