Petr Spálený

2. 4. 2025

: Hráč

1. G 
Dnes i číst jsem byl líný, přeC 
louskal jsem pár G 
stránek
a pak mi klesla víčka - v ten moment už jsem D 
spal. 
G 
Sen dostavil se náhle, vyšel C 
rovnou z téhle G 
knížky, 
C 
že jsem potkal G 
hráče a D 
on mi poG 
vídal.

2. Chlapče, ten kdo umí hrát, musí číst lidem z tváří, 
poznat, voco kráčí a co chtějí v očích skrýt. ¨
Já vím v čem ty děláš chyby, chtěl bys víc, než můžeš ztratit, 
ten, kdo prohrál musí platit, tak nech si poradit.

3. Na botách jen prach a bláto, ten, kdo psal tenhle román, 
neměl vůbec ponětí, jak mně to unaví. 
Hned bych s tebou chlapče měnil, jestli chceš tak aspoň chvíli,
buď obávaných hráčem, a měj nohy toulavý.
R.: G 
Život je hrou vyhranou, když C 
zvedneš G 
sázky, 
C 
doufej a G 
nevzdávej, hraj klidně D 
dál. 
G 
Štěstí má svou cenu, kterou C 
držíš ve svých G 
dlaních, 
kdybys C 
malou chvíli G 
pustil, D 
zač bys potom G 
stál.

4. Každý hráč má návod, jak žít do sta roků, 
pozná, co má zahodit, a pozná, co má vzít. 
Vždyť každá dlaň je smolná a každá dlaň má štístko, 
jen jedna věc ti už nepatří, nad hlavou střechu mít.

5. A v tom mě přešel spánek, já zvednul hlavu z knížky, 
koukám na obrázek, jak se mi podobá 
a v temné noci v dálce mi kdosi říká díky 
a já v tu chvíli nepoznal, byl to on a nebo já.

R.: 3×
1

: Montgomery

1. D 
Déšť ti holka smáčelG 
 vlasy Emi 
 
A7 
Z tvých očí zbyl prázdnejD 
 kruh A7 
 
D 
Kde je zbytek tvojíG 
 krásy Emi 
 
A7 
To ví dneska snad jenD 
 bůh. A7 
 

R: D 
Z celé jižní eskadrG 
ony Emi 
 
A7 
Nezbyl ani jedenD 
 muž A7 
 
D 
V Montgomery bijouG 
 zvony Emi 
 
A7 
Déšť ti smejvá ze rtůD 
 růž. A7 
 

2. Tam na kopci v prachu cesty
Leží i tvůj generál
V ruce šátek od nevěsty
Ale ruka leží dál.

R: Z celé jižní eskadrony …

3. Tvář má zšedivělou strachem
Zbylo v ní pár těžkejch chvil
Proužek krve stéká prachem
Déšť jí slepil vlasy jak jíl.

R: Z celé jižní eskadrony …

4. Déšť ti šeptá jeho jméno,
šeptá ho i listoví.
Lásku měl rád víc než život,
to ti nikdy nepoví.
2

: To vadí

1. NejG 
líp se máš, dokud ležíš v kočárD 
ku, 
to se život nejvíc usmíG 
vá, 
později holka s mašlí sní ti poC 
lárku 
G 
a začneš chápat, jak to D 
v světě chodíG 
vá. 

Ref: 
G 
To vadí, to vadí, 
Hmi 
že ta Emi 
láska G 
ráda nohy D 
podrážíG 
, 
to vadí, to vadí, 
Hmi 
že ta lásEmi 
ka tíG 
ží víc než D 
závaží.G 
 

2. V parku ti pak bere věci na hraní, 
všichni se tý holky zastanou, 
když ji zbiješ, musíš dělat pokání, 
a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou. 

Ref: 

*: C 
Ty marně čekáš G 
potají svůj den, 
C 
čeká tě osud lokaG 
jí, ta věčná D 
služba jedný z žen. 

3. Pak ta holka jednou mašli vymění 
za paruku v barvě havraní 
a ty z toho jako socha zkameníš 
a začneš chápat, že to láskou zavání. 

Ref: 

4. Začneš toužit po svým modrým kočárku, 
když ti holka s jiným uniká, 
zkusíš hledat štěstí v plném pohárku 
a začneš chápat, že se marně neříká. 

Ref: 
3