Jaroslav Hutka

21. 11. 2024

: Hádala se duše s tělem

CAPO V
1. Ami 
A když bylo 
F 
před ko
E7 
ste
Ami 
lem

C 
A když bylo 
G 
před koste
C 
lem

Ami 
Hádala se 
F 
duše s tě
G 
lem

Ami 
Hádala se 
F 
duše 
E7 
s tě
Ami 
lem


2. /: Tělo, tělo, cos dělalo :/
/: O duši jsi nic nedbalo :/

3. /: Cos vidělo, to jsi chtělo :/
/: Na hříchy jsi nevzpomnělo :/

4. /: Tělo, tělo, tělo hříšné :/
/: Bývalo jsi v světě pyšné :/

5. /: Chodilo jsi v stříbře, zlatě :/
/: A já ležím v hlíně, blátě :/

6. /: Chodilo jsi po muzikách :/
/: A já ležím v těžkých mukách :/

7. /: Nedávej mně, duše, viny :/
/: Bylas se mnou v každé chvíli :/

8. /: Byla-li jsem já kdy s tebou :/
/: Nevládla jsem sama sebou :/

9. /: A když bylo před kostelem :/
/: Hádala se duše s tělem :/

1

: Rozcvička

1. DAmi 
obrého jitra, votevřte vokna, dveře a pusu dokoř
E 
án, teď,

nAmi 
adechněte s
Ami/G# 
e, 
Ami/G 
uklidněte s
Ami/F# 
e, p
Ami/F 
ocvičíme si zr
E 
ána,

tF 
ělo po noci l
E 
íné 
F 
účinkem se nem
E 
ine,

kdAmi 
yž se protáhn
Ami/G# 
e k
Ami/G 
aždý sval schv
Ami/F# 
álně, b
Ami/F 
iceps, tr
E 
iceps, c
Ami 
eps.
E 
 


R: HlA 
asatel hlásá, že sv
D 
ět je jedna kr
A 
ása,

smE 
ěle ven z post
A 
ele n
H7 
árod vyskoč
E 
í,

vA 
ykloktá zuby, p
D 
yžamo nar
A 
uby,

E 
oken kromě z
A 
áclon p
D 
eří pl
E 
ápol
A 
á,


rE 
olety vyletí za n
A 
ima vzápětí,

trH7 
amvaje vyjedou z rem
E 
ízy vobjetí,

hlA 
asatel hlásá, že d
D 
en je jedna kr
A 
ása,

pE 
opeláři c
A 
inkaj' p
D 
opeln
E 
icem
A 
a.


2. Ustelte postel, uchopte židli, přísun ke stolu, raz, dva,
postavte na čaj, sebe na hlavu, zhluboka dýchat, nedýchat,
upažte a roznožte, v předklonu se položte,
natáhněte si páteřní svaly, bude šest hodin.
R: Hlasatel hlásá, že den je jedna krása,
rosa z laviček pomalu vysychá,
mlíkaři vozej' konve plný mlíka,
pekaři uždibujou z housek kousky,

sluníčko vylejzá pomalu nad barák,
tu ránu vypustil z vejfuku náklaďák,
domovnice si uvázaly šátky,
voblíkly tepláky - budou mejt schody.

3. Vlezte si do polohy ležmo a dělejte, jak když šlapete,
napište nohou jedničku, dvojku, malou násobilku, dva,
klekněte na kolena jak Máří Magdaléna
aneb jak ona Magda Dobromila Rettigová.

R: Ta by si zrána umíchala vejce,
dala si čaj s mlíkem a tvrdou housku,
jenomže my se proto nezlobíme,
my se bez snídaně klidně vobejdem,

a už se ozývá jen bouchání dveří,
rodina se sejde zas snad až k večeři,
první jde táta, za ním máma chvátá,
poslední se belhá ze schodů děda.

4. To nám ten den zas pěkně začíná, uvolněte se, klusáme,
klusáme poklusem, klus, klusáme, klusy klusy klus, dva,
vyvalte oči z důlků, už máme za sebou půlku,
a teď se dáme s chutí do práce, je čtvrt na sedm.

R: "Ranní rozcvička," říkává babička,
"ta je jenom pro ty, co nic nedělaj',
každej, kdo má jen trochu rozum v hrsti,
nebude hned zrána si dávat do těla."

Bába se dožila devadesáti let,
nikdy necvičila, co světem stojí svět,
a proto směle vyskočit z postele,
abych ještě zatepla moh' zalehnouti zpět.
2

: Udavač z Těšína

D 
D 
Udavač z Těšína, 
A 
koncert mu začíná 

D 
vtíravým hlasem svým 
A 
bude nám zpívat 

D 
v sále se zhasíná, 
A 
dám si sklenku vína 

D 
s publikem budu se 
A 
na něj též dívat 


R: Hmi 
Jak je ten udavač 
A 
krásný 

Emi 
jak velký 
A 
je umě
Hmi 
lec 

A 
výraz má zřetelně 
D 
jas
Hmi 
ný 

/: Hmi 
dnes nám 
A 
zpívá zbabě
Hmi 
lec :/ 


Zasněné obrazy, láska z nich vychází 
básnické obraty, půvabné rýmy 
Dívky jsou raněné, ženy jsou zmámené 
a muži ztrácejí pod sebou zemi 

R: 

Kritik si notuje, na písních hoduje 
sál zpívá chytlavý, radostný refrén 
Poslouchám pozorně, už je mi odporně 
odněkud slyším zpěv homérských Sirén 

R: 

Na cestě do Vídně zachoval se bídně 
písničkáře Kryla jidášsky objal 
Klíče mu věnoval, pak ho fízlům udal 
zatlouká zatlouká a tím mě dojal 

R: 

Tam za bolševiků zpíval všem morálku 
hrdina před všemi prvního řádu 
Kritikou oceněn, bohatě odměněn 
anděl co blíží se ke svému pádu 

R: 
Hmi, A, Hmi 
3