Brontosauři

3. 4. 2025

: Franky Dlouhán

1. C 
Kolik je smutného, když F 
mraky černé C 
jdou
lidem nad G7 
hlavou F 
smutnou dálavouC 
.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl.

R: C 
Měl kapsu G7 
prázdnou Franky Dlouhán,
po státech F 
toulal se jen C 
sám a že
byl F 
veselej, tak C 
každej měl ho G 
rád.
Tam ruce k F 
dílu mlčky přiloží a C 
zase jede Ami 
dál.
A F 
každej kdo s ním G 
chvilku byl,
tak F 
dlouho G7 
se pak C 
smál.

2. Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál …

R: Měl kapsu prázdnou …

3. Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíraček zněl … 

R: Měl kapsu prázdnou …
1

: Hejna včel

Hmi Hmi/A
1. Nějak umírá nám láska,
Hmi/G Hmi/F#
my jako hejna divejch včel
Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F#
jdeme dál.

2. Každej vztah je vlastně sázka
a každý ráno může zmizet,
my jdeme dál.

Hmi Hmi/A
R: Řekněte, kdopak za to může,
Hmi/G Hmi/F#
kdo z nás má právo něco brát,
Hmi Hmi/A
kdo učil lidi zlobu dýchat,
Hmi/G Hmi/F# Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F#
kdo na vojáky chce si hrát.

3. Už zase bohatejch je spousta,
a čím víc peněz, lásky míň,
my jdeme dál.

4. A tak nám zbývá jenom doufat,
že už zítra,že už zítra snad
budeme dál.
R: 

5. Už zase umírá nám láska,
my jako hejna divejch včel
jdeme dál…

2

: Hlídej lásku, skálo má

C G7 C
1. Jak to v žití chodívá, láska k lidem přichází,
F C
přijde, jen se rozhlédne a zase odchází,
F C
já ji potkal ve skalách, šla bosá, jenom tak,
G7 C
měla džíny vybledlý, na zádech starej vak.

C G7 C
R: Hlídej lásku, skálo má, než se s ránem vytratí,
F C
čeká na nás těžká pouť, až se s ránem vytratí,
F C
mezi lidma je těžké plout, až se s ránem vytratí,
G7 C
víš, co umí člověk, pojď, než se s ránem vytratí.

2. Když mi "ahoj" povídá, úsměvem mě pohladí,
tak zas jedna z mála snad, co jí tulák nevadí,
sedli jsme si na stráni, dole zpíval řeky proud,
den zmizel za obzorem, stín skryl náš tichý kout.
R: 

3

: Jarní tání

1. Když první Ami 
tání Dmi 
cestu sněhu C 
zkříží
a F 
nad leDmi 
dem se E7 
 voda objeAmi 
ví.
Voňavá zem se sněhem tiše plíží
tak nějak líp si balím, proč bůhví.

R: Přišel čas F 
slunce, G 
zrození a C 
tratí
na kterejch F 
potkáš G 
kluky ze všech C 
stranE7 
 
/:Hubenej Ami 
Joe, Čára, Ušoun se ti Dmi 
vrátí
oživne F 
kemp, E7 
 jaro vítej k Ami 
nám. :/

2. Kdo ví jak voní země, když se budí
pocit má vždy jak zrodil by se sám.
Jaro je lék na řeči, co nás nudí
na lidi, co chtěj zkazit život nám.

R: Přišel čas slunce …

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo
srdce těch pánů, co je jim vše fuk.
Pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk. 

R: Přišel čas slunce …
4

: Johanka

1. Ami 
S hlavou sklEmi 
oněnDmi 
ou lidí zástup se tu dAmi 
ívá,
nebe nEmi 
ad hlavDmi 
ou, slyšíš dG 
ětskej plAmi 
áč,
jenom s vEmi 
írou svDmi 
ou stojí dívka plavá, bAmi 
ílá,
oheň nEmi 
ad sebDmi 
ou, jenom s prG 
avdou dAmi 
ál.

R: E7 
Hej, muži, přidej Ami 
oheň spí,
vždyť E7 
páni se nudí Ami 
jen,
ať E7 
plameny nesou zF 
právu zlou,
jak skC 
ončil soudnej G 
den s JohanAmi 
kou.

2. Dík svůj dal ti král, celá Francie si zpívá,
to se osud smál, smutek utíká,
s pannou Johankou ke štěstí se země dívá,
vítr zprávu vál, že se dýchat dá.
R: 

3. S hlavou skloněnou lidí zástup se tu dívá,
nebe nad hlavou, slyšíš dětskej pláč,
popel s vánkem ví, co se v dívčím srdci skrývá,
hra se zastaví, jiná začíná.
R: 
5

: Kytka

1. D 
Otvírám G 
lásku na stránce D 
"rád",

přišel jsem, A 
milá má, něco ti D 
dát,
G  
zeptat se, co G 
děláš a jakej byl D 
den,

pohladit A 
tvář, tu kytku si D 
 vem.

R: Ty jsi tak G 
jiná, tak jiná, kdo D 
 ví,

jestli má A 
touha tě neporaníD 
,

ty jsi tak G 
jiná, pojď, ruku mi D 
dej,

s tebou je A 
celej svět jak D 
vyměněnej.
2. D 
Sedíme tu G 
spolu a slova si D 
jdou,

propletený A 
prsty leží na D 
kolenou, 

oči jako G 
čert a malinkej D 
nos,

ze všech A 
je nejhezčí, tiše, už D 
dost.
2. D 
Sedíme tu G 
spolu a slova si D 
jdou,

propletený A 
prsty leží na D 
kolenou, 

oči jako G 
čert a malinkej D 
nos,

ze všech A 
je nejhezčí, tiše, už D 
dost.
6

: Valčíček (Tuhle písničku)


R: Tuhle A 
písničku chtěl bych ti, E7 
lásko, dát,

ať ti každej den připomínáA 
 

[: toho, A7 
kdo je tvůj, čí ty jsi D 
a kdo má A 
rád,

ať ti každej den E7 
připomínáA 
 :]

1. Kluka jako ty hledám už spoustu let,
takový trošku trhlý mý já.
Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět,
i když obrovskou práci to dá.

R: 

2. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš,
ani já nejsem žádný ideál,
hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš,
to je pouto, co vede nás dál.

R: 
7