Je tam brána zdobeD
ná, cestu otevíEmi
rá,
zahradu zeleC
nou G
všechno připomíD
ná.
Jako dým závojů mlhou opředených,
vstupuješ do ticha cestou vyvolených.
Je to březový háj, je to borový les,
je to anglický park, je to hluboký vřes.
Je to samota dnů, kdy jsi pomalu zrál,
v zahradě zelený, kde sis za dětství hrál.
Kolik chceš, tolik máš očí otevřených,
tam venku za branou leží studený sníh.
Zpočátku uslyšíš vítr a ptačí hlas,
v zahradě zelený přijdou do ticha zas
Světlo připomíná rána slunečných dnů
v zahradě zelený v zahradě beze snů.
Uprostřed závratí sluncem prosvícených,
vstupuješ do ticha cestou vyvolených.