Jarek Nohavica

21. 11. 2024

: Afričančata

1. V C 
Africe, tam žijou slonAmi 
i a podDmi 
obná zvG 
ířatC 
a,
mezi stromy je tam honAmi 
í AfričDmi 
ančaG 
taC 
,
nF 
ačančané G 
AfričančC 
e jako Dmi 
uhel černé jG 
e,
rC 
áno skočí na sarančAmi 
e a jedDmi 
e do GG 
uinejC 
e.F 
 G 
 C 
 G 
 C 
 
2. Děvčata tam honí kluky a kluci zase děvčata,
k nám to mají trochu z ruky, Afričančata,
přes moře a přes potoky, dva tisíce šestset mil,
na kole tak dva-tři roky, no a pěšky ještě dýl.
3. Průšvih je, když Afričanče černé jak mé boty
narodí se naší Anče od nás z Dolní Lhoty,
ale narodí či nenarodí, vždyť je to vlastně putna,
hlavně, že nám nemarodí a že mu u nás chutná, na na na …
1

: Ach není tu není

1. F 
Ach, není tC 
u, není, cG7 
o by nás tC 
ěšilo,
F 
ach, není tC 
u, není, cG7 
o nás těšC 
í,
cG7 
o nás těšC 
ívalo, pG7(F) 
ány mrzC 
ívalo,
F 
ach, není tC 
u, není, cG7 
o nás těšC 
í.
2. Jaká to ústava bez sněmu, bez práva,
jaká to ústava s obležením,
taková ústava je jako otava,
je jako otava k zaplavení.
3. Pořád nám dávají, co se nám nelíbí,
pořád nám dávají větší daně,
dávají oktrojky, šijou nám obojky,
čert by to vydržel, zhurta na ně!
2

: Amerika

Dmi 
Mezi dvěma Gmi 
kostelama F 
stojí Frýdek-C 
MíDmi 
stek
Dmi 
Poslala mi Gmi 
moje milá F 
z Ameriky  C 
lísDmi 
tek
Dmi 
Na tom lístku C 
stálo, Dmi 
enem tolik C 
málo,
Dmi 
že ji srdce G 
v Americe F 
žalem popuC 
kaDmi 
lo

Vyletěly divé kachny hore nad Radhoštěm
posílám ti pozdravení po nebeské poště
posílám ti psaní, přes veliké moře,
že by srdce letět chtělo, ale šak nemože
3

: Anonym

1. DAmi 
opisy bEmi 
ez podpisuAmi 
,  Emi 
  zmAmi 
ěněným rEmi 
ukopisemAmi 
,Emi 
 
slC 
ovíčka pG 
lná hnisuC 
, E7 
  vAmi 
ykřičník zEmi 
a dopisem.
VAmi 
ýstřely tEmi 
ěžkou zbraníAmi 
,  Emi 
  vAmi 
ýstřely zEmi 
e zálohy,
jC 
á nemohG 
u se bránC 
itE7 
, prAmi 
ostřílelEmi 
i mi nohy.
NC 
ěkdo mi v noci vlezl do zahrady,
pAmi 
olámal angreštové keře,
F 
a já jsem čekal svoje kamarády
G 
a nechal otevřené všecky dveře.
2. V blátivých bagančatech někdo mi v duši šlape
a blíny jedovaté zasadil pod okapem.
Znát aspoň křestní jména anebo souřadnice,
ach, zlobo bezejmenná, ty bolíš o to více.
A já jsem z oken sundal žaluzie
a chodím zimou, dešťem prostovlasý.
Dokud mě nějaký blesk nezabije
či dokud za blázna mě neprohlásí.
3. NAmi 
estůjte kEmi 
e mně zádyAmi 
,  Emi 
  jAmi 
á chci vás vEmi 
idět čelem,
jC 
ak znám své kG 
amarádyC 
, E7 
chcAmi 
i znát i nEmi 
epřátele.
JC 
ak znám své kG 
amarády, jC 
ak znám své kG 
amarády,
chcAmi 
i znát i nE 
epřátelAmi 
e ..Ami7 
.
4

: Až to se mnu sekne

1. Až Ami 
obuju si rano čE7 
erne papirove bAmi 
oty,
až i mC 
oja stara pochopG 
i, že nejdu do robC 
oty,
až vDmi 
yjde dluhy pruvod smutečnich hostu
na SlAmi 
ezsku Ostravu od Sikorova mostu,
E7 
až to se mnu sekne, to bude pAmi 
ěkne,
pF 
ěkne, fajne a pAmi 
ěkne, E7 
až to se mnu definitivně sAmi 
ekne.
2. Aby všeckym bylo jasne, že mě lidi měli radi,
ať je gulaš silny, baby smutne, muzika ať ladi,
bo jak sem nesnašel šledryjan ve vyrobě,
nebudu ho trpěť, ani co sem v hrobě,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
3. S někerym to seka, že až neviš, co se robi,
jestli pomohla by deka nebo teplo mlade roby,
kdybych si moh' vybrat, chtěl bych hned a honem,
ať to se mnu šlahne tajak se starym Magdonem,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
4. Jedine, co nevim: jestli Startku nebo Spartu,
bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu,
na každy pad s sebu beru bandasku s rumem,
bo rum nemuže uškodit, když pije se s rozumem,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
5. Já vím, že, Bože, nejsi, ale kdybys třeba byl, tak
hoď mě na cimru, kde leži stary Lojza Miltag,
s Lojzu chodili sme do Orlove na zakladni školu,
farali sme dolu, tak už doklepem to spolu,
až to se mnu sekne,
pěkne, to bude pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
6. Až obuju si rano černe papirove boty,
až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty,
kdybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne,
mohlo to byt horši, nebylo to špatne,
až to se mnu sekne,
kdF 
ybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne,
mAmi 
ohlo to byt horši, nebylo to špE7 
atne,
až to se mnu … nF 
a na naAmi 
 …E7AmiFAmiE7Ami 
 
5

: Babylon

1. G 
Jako dítě, které Emi 
mámě se ztratilo,
Ami 
stojím na kraji C 
města jménem D 
Babylon
G 
ničemu nerozumím, Emi 
vůbec nic nechápu
a Ami 
nemám D 
žádný G 
plán.

2. V cizím městě, samé cizí ulice,
cizí písmena a cizí krasavice,
taxikáři chtějí divné bankovky
velké jak cirkusový stan.

Ref.: D 
Ruce z papíru, G 
nohy z olova
H7 
signály z vesmíru a Emi 
obrázky z Kosova,
C 
před světem na útěkuG 
 u bran Ami 
novověku,C 
 
D 
novověku…

3. Trhani lačně chodí kolem plných stolů,
brčkama dopíjejí nedopitou coca-colu,
po hlavní ulici v šaškovské čepici,
kráčí apoštol Jan.

4. Pasáží chtěl jsem projít do jiného dvoru
ale panáček ukazuje červená na semaforu.
Nejprve jede všechno co je hnědé
a potom veliký šéf.

5. Ten chlap co mě kopl řekl sorry a pak šel,
ale ono to stejně bolí, jako kdyby chtěl.
A to co kape z mého rozbitého kolena
je moje, ne jeho krev.

Ref.: Ruce z papíru…
6. S vozíkem pojedu sám mezi regály,
koupím si všechny věci, které na mě čekaly,
barvy olejovky, potápěče do sodovky,
struhadlo na mrkev.

7. V gumové masce krásné paní Marylin,
a k tomu všemu ještě v saténové košili,
ve vlasech rudé květy vrazím na toalety
a řeknu "Tady jsem".

8. A bude ticho, budou se divit,
všichni ti kovbojové, rádi že jsou ještě živi,
a ani kapka vína neukápne na podlahu,
na kachlíkovou zem.

Ref.: Ruce z papíru…

9. Úsměv načerveno, tváře nabílo,
jako dítě, které mámě se ztratilo,
jako ptáče, které vypadlo z hnízda,
mávnu křídly a uletím všem (3×)
6

: Bahama rum

1. CC 
elou noc pili jsme BEmi 
ahama rum a pF 
ojídali sušené kC 
eksy,
měla jsi na sobě žlEmi 
uté Harley tričko a bF 
ylo ti knap a sC 
exy.
Pak jsme se mAmi 
ilovali a z kG 
azeťáku zpívala BC 
arbra,
tak to šlo nF 
oc co nocC 
, od MBb 
ikulášG 
e do vánC 
oc.G 
 Bb 
 G 
 C 
 
2. Pak došel dopis na národní výbor, tvůj soused je patrně fízl,
řeklas' mi:"Chlapče, je mi toho vážně líto, ale bacha, abysŹ
něco neslízl."
A tak jsem odešel pryč a tvoje vlasy voněly hlínou,
paks' tady nebyla od vánoc do apríla, la la …
3. V červnu mi přišla domů pohlednice s razítkem Baden Baden.
Jó, bylas' vždycky velká krasavice, a teď je s tebou amen .
V Potravinách mi vyprodali Bahama rum,
za noss' mě vodila od apríla do apríla.
7

: Bláznivá Markéta

1. BlAmi 
áznivá MarkétE 
a v pE7 
odchodu těšínskAmi 
ého nádraží
zpDmi 
ívá,Ami 
  zpDdim 
ívá, Ami 
  zpE7 
íváAmi 
 a zE7 
ametAmi 
á,
je to princezna zakletE 
á, s E7 
erární metlou jAmi 
en tak pod paží,
když zpDmi 
ívá,Ami 
  zpDdim 
ívá, Ami 
  zpE7 
íváAmi 
 a zE7 
ametAmi 
á.

R: Vajglové blAmi 
ues, rumový song, jízdenková sE7 
ymfonietta,
pach piva z Ami 
úst a oči plonk, to zpívá ME7 
arkéta,
blC 
áznivá ME7 
arkétAmi 
a, nDmi 
a naAmi 
  nDdim 
a na Ami 
na nDdim 
a na Ami 
na nE7 
a nAmi 
a.

2. Famózní subreta na scéně válečného šantánu
byla, byla, byla krásná k zbláznění,
Líza i Rosetta, lechtivé snění zdejších plebánů,
byla, byla, byla, a není.

R: 

3. V nádražním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši
ticho, ticho, Markéta housku jí,
pak v jednom záchodu své oranžové blůzy rozvěší
a já ji, a já ji, a já ji miluji …
8

: Blues o hotelích

1. NA 
a dvanáctém patře na hotelu Gomel,
nD7 
a dvanáctém patře na hotelu GomelA 
 
mlE 
ela celou noc, tak jsD7 
em jí řekl: holka, dA 
omelE 
.
2. A tam v šestém patře na hotelu Svět,
a tam v šestém patře na hotelu Svět
šlo to tam, a nešlo to zpět.
R: HA 
otely, hotely, hotely,
někdo umře v nemocnici, někdo v posteli,
hD7 
otely, hotely, hotely,
vA 
e mně se perou čerti s anděli,
hotelE 
y,D7 
 hotelA 
y.E 
 
3. A ve čtvrtém patře na hotelu Palace,
a ve čtvrtém patře na hotelu Palace
myslel jsem si, že mi nedáš, a tys' mě za ruku vzalas'.
4. A ve čtvrtém patře na hotelu Černý kůň
a ve čtvrtém patře na hotelu Černý kůň
řekla mi: chlapče, ty jsi ale pěkný kůň,
*: HA 
otely, hotely, hotely.
5. Ve třicátém patře na hotelu Voroněž,
ve dvacátém patře na hotelu Voroněž,
tam nespí žádné holky ani kluci, tam spí jenom moloděž.
R: .6.
A ve třetím patře na hotelu Slavia,
a ve třetím patře na hotelu Slavia
ona byla, ale taky já.
7. A tam ve výtahu na hotelu U Beneše,
a tam ve výtahu na hotelu U Beneše
když jsi plešatý, tak nikdo tě neučeše.
8. A tam u recepce na hotelu Jelen,
a tam u recepce na hotelu Jelen
ona byla modrá, a já byl zelen.
9. A tam v grandhotelu na hotelu Bory,
a tam v suterénu v grandhotelu Bory
popíjel jsem v čaji brom, vzpomínal na svoje love-story.
*: HA 
otely …
9

: Blues o velkých prdelích

1. Ami 
Jak se tak zmenšujou byty a pokoje,
no vážně, jak se tak zmenšujou byty a pokoje,
Dmi 
je stále těžší, je stále těžší
Ami 
dostat se do koupelny jen tak bez boje.
Vždycky ti E 
pochybí místa kus,
vždycky ti pDmi 
řekáží nějaké panely
a proto zAmi 
pívám blues
o malých E 
bytech a velkých prdelích.

2. Jak se tak zkracujou úřední hodiny,
no vážně, jak se tak zkracujou úřední hodiny,
je stále těžší, je stále těžší
dostat se do socdemo či jiné ciziny.
Vždycky ti pochybí nějaké plus,
vždycky jsou nějaké malé zádrhely
a proto zpívám blues
o malých kanclích a velkých prdelích.

3. Jak je tak stále více nomenklaturních míst,
no vážně, jak je tak stále více nomenklaturních míst,
je stále těžší, je stále těžší
mít diplom v kapse a být si jist, že budeš jíst.
Vždycky jsi na hlavu mírně šus,
vždycky ti řeknou:"Takových jsme viděli"
a proto zpívám blues
o malých mozcích a velkých prdelích.

4. Jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků,
no vážně, jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků,
je stále těžší, je stále těžší
nemít to na háku a nebýt v lapáku.
Ať žije folkový realizmus,
ať žijou ti, co se se mnou přátelí,
já vám zpívám blues
o malých bytech, o malých židlích, o malých mozcích
a velkých, hrozně velkých prdelích.
10

: Byl jeden král

1. Byl jG 
eden krC 
ál, ten krG 
aloval, až dD 
okraloval jG 
aksi,
a tak si vC 
ěci spG 
akoval a zD 
avolal si tG 
axi.
Měl v dEmi 
uši plno lD 
ítosti nad ztrEmi 
átou sebe sD 
ama,
tak zG 
ajel prC 
o pár drG 
obností k hD 
otelu PanorG 
ama.
2. Všem běhával mráz po těle, když rozezpíval sály,
měl všude samé přátele a hloupí se ho báli.
Však kdepak jsou ti přátelé, když přišly horší časy?
Stali se z nich andělé, nikoliv ale spásy.
3. Byl jeden král, ten kraloval s ideálama svýma,
svý království si maloval barvama růžovýma.
Však dneska už je bez žezla a jak tak z okna hledí,
pravda mu náhle vyhřezla, že království bylo šedý.
4. Svět zapomíná na krále, neboť má jiné trable,
a taxíky jsou pomalé a duše trochu škráblé.
Tak nechme krále seděti, ať platí, kolik platí,
a pomysleme na děti a na císařovy nové šaty.
11

: Co se to stalo, bratříčku

1. D 
Co se to A 
stalo, bratříčku?Hm A 
 
G 
Kam jsme to A 
došli ruku v D 
ruce?A 
 
D 
Krev už ti A 
kape z malíčku,G 
 
co se to A 
stalo bratříčkD 
u,
a proč mě A 
bolí srdce,
G 
a proč mě A 
bolí srdce?

2. Někdo nás podved', bratříčku,
možná ten pán tam na náměstí,
vytáhl zlatou rolničku,
někdo nás podved', bratříčku,
a přived' do neštěstí,
a přived' do neštěstí.

3. Má duše pláče v hrníčku,
síly mne zvolna opouštějí,
co se to stalo, bratříčku,
má duše pláče v hrníčku
a neví o naději,
a neví o naději.

4. Já chtěl jen zpívat písničku,
aby se všichni lidi smáli,
o trávě, vodě, sluníčku,
já chtěl jen zpívat písničku
a oni mi ji vzali,
a oni mi ji vzali. 
12

: Co ty můžeš vědět

1. CD 
o ty můžeš vědět, jak mi jG 
e,
jak nC 
a lůžku sebou v noci hD 
ážu,
básně pod jazykem jsou hořké hostiG 
e
a jC 
á je spolknout nedokD 
ážu.
2. Poštovní úředník má pravidelný plat:
pět peněz na stravu, pět peněz na byt.
Strach nosí kamaše a krásně umí hřát
a mnohý člověk na prsa je slabý.
R: /: PAmi 
ane básníku, čEmi 
ím to je, čD 
ím to je, čG 
ím to je? :/
13

: Cukrářská bossa-nova

1. Můj C 
přítel Edim 
snídá sedm Dmi 
kremrolíG 
 
a když je C 
spořádá, dá si Edim 
repete,
hruškové Dmi 
cukrlátkG 
o.
On totiž C 
říká: "Edim 
Dobré lidi zuby Dmi 
nebolíG 
 
a je to C 
paráda, chodit Edim 
po světě
a Dmi 
mít, G 
mít v ústech C 
sladko."Edim G 
 

R: C 
Sláva, Edim 
cukr a Dmi 
káva a půl litru G 
becherovky,
C 
hurá, hurá, Edim 
hurá, půjč mi Dmi 
bůra, útrata dnes G 
dělá čtyři stovky.
Všechny C 
cukrářky z celé Edim 
republiky
na něho Dmi 
dělají slaďounké G 
cukrbliky
a on jim Emi 
za odměnu zpíEdim 
vá zas a znovu
F 
tuhletu G 
cukrářskou bossa-noC 
vu.Edim Dmi G 
 

2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek,
říká, že nad ni není,
že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám.
Koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek
a já mám podezření,
že se zakulatí jako míč
a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč
a já zůstanu sám, úplně sám.

R: Sláva, cukr a káva …

3. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí,
postava fortelná se mu zvětšuje,
výměra tři ary.
On ale říká:"Glycidy jsou pro lidi,"
je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje,
někdo se zkáruje, někdo se zfetuje
a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari.

R: Sláva, cukr a káva …
14

: Cyklistika

1. FAmi 
angle, stuhy, praporečky, diváci u trati, hEmi 
ohohohohohohAmi 
o,
závodníci jako tečky, peletón strakatý, hEmi 
ohohohohohohAmi 
o.
VC 
e velkém balíku jsG 
ou všichni namačkaní,
jAmi 
e to sport pro chlapy.
KC 
aždý zná taktiku G 
a má své vlastní plány
dAmi 
o dnešní etapy.
R: JDmi 
ó, když to jdE 
e, tak to jdAmi 
e,
ale plDmi 
ánování nE 
ení ještě všAmi 
e.
JC 
ó, když to jdG 
e, tak to jdAmi 
e a když to nE 
ejde,
tak se mAmi 
usí jet a všE 
ecko časem přAmi 
ejde.
2. Hele, koukej, támhle vepředu, nějaký šílenec, hohohohohohoho,
řekl si:"A teď jim ujedu!", no je to jeho věc, hohohohohohoho.
V blátě a sajrajtu cítí se vítězem,
do toho, do toho!
Přijel až z Kuvajtu, však my ho převezem,
ohohohohoho. 
R: Jó, když to jde, tak to jde,
ale pouhá snaha není ještě vše.
Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde,
tak se musí jet a všecko časem přejde.
3. A tam vzadu, co se děje, někomu došel dech, hohohohohohoho,
v očích stopy beznaděje, životní neúspěch, hohohohohohoho.
Dostal se do celku za přístup k tréninku
a teď mu všichni mizí.
Zklame svou manželku, syna i maminku
doma před televizí.
R: Jó, když to jde, tak to jde,
ale správný tréning není ještě vše.
Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde,
tak se musí jet a všecko časem přejde.

4. A tam borec v žlutém triku, každému na ráně, hohohohohohoho,
kolem něho pět maníků určených k obraně, hohohohohohoho.
Mají své pokyny, náskok je osm vteřin,
co kdyby, nedej bože.
Leader je jediný, chraňme ho před soupeři,
je to na ostří nože.
R: Jó, když to jde, tak to jde,
ale ochrana není ještě vše.
Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde,
tak se musí jet a všecko časem přejde.
5. Kilometr sto dvacet pět, blíží se prémie, hohohohohohoho.
Jeden už se ze sedla zved' a: Sláva, ať žije!, hohohohohohoho.
Malý cíl, taky cíl, vždyť nejde o život,
jedeme pro radost.
Svůj úkol vyplnil - prémie, jeden bod
a to je taky dost.
R: Jó, když to jde, tak to jde,
ale prémie, ta není ještě vše.
Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde,
tak se musí jet a všecko časem přejde.
6. Číslo třicet dobře chápe, jak se stát vítězem, hohohohohohoho.
Kdo je blbý, ať si šlape, chytrý, ten se veze, hohohohohohoho.
Schovaný za zády těch, co má před sebou,
s nikým se nebratří.
Vítr mu nevadí, ruce ho nezebou,
kdo šetří, má za tři.
R: Jó, když to jde, tak to jde,
ale chytrá hlava taky není vše.
Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde,
tak se musí jet a všecko časem přejde.
7. V bráně borců první borci jdou loket na loket, hohohohohohoho,
oba favoriti horcí, to bude divoké, hohohohohohoho.
Stadión povstává, poslední zatáčka
a oba končí v pádu.
Jó, někdy vyhrává, kdo se moc nemačká,
ten, kdo je třetí vzadu.
R: Jó, když to jde, tak to jde,
ale vítězství děcka taky není vše.
Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde,
tak se musí jet a všecko časem přejde.
1
15

: Česká citoslovce

Bývali jsme hrr,
dneska už jsme prr.
I když je nám brr,
neděláme vrr.
Nějaký pan Dr.
moh' by někam crr
a než my bychom frr,
byli bychom v pr…!
16

: Danse macabre

R: NDmi 
aj nBb 
aj na nDmi 
aj .Bb 
..Dmi 
 Bb 
 Dmi 
 Bb 
 Dmi 
 F 
 A 
 Dmi 
 Bb 
 F 
 C 
 F 
 A 
 
1. ŠDmi 
est milionů srdcí vyletělo komínBb 
em,
svDmi 
oje malé lži si, lásko, dnes prominBb 
em,
bF 
udeme tančit s vA 
enkovany,
na návsi vDmi 
esnice budeme se smBb 
át,F 
 mC 
ám tě rF 
ádA 
.
R: .2.
Láska je nenávist a nenávist je láska,
jedeme na veselku, kočí bičem práská,
v červené sametové halence
podobáš se Evě i Marii, dneska mě zabijí.
R: .3.
Mé děti pochopily, hledí na mě úkosem,
třetí oko je prázdný prostor nad nosem,
Pánbůh se klidně opil levným balkánským likérem
a teď vyspává, jinak to smysl nedává.
R: 
17

: Dárky

1. A 
Nebe je veliHmi 
ká kD 
louzačka A 
ledu,
na hřbetě oslíHmi 
ka  E7 
za tebou A 
jedu,
D 
na krku cinká Hmi 
mi větévE 
ka uschlého A 
bezu,
v ošatce ze sláHmi 
my  E7 
dárky ti A 
vezu.

R: D 
Kamaše z medvědí A 
kůže, až E7 
půjdeš přes kaA 
luže,
D 
palčáky z jezevčí A 
srsti, až E7 
budou zábst tě A 
prsty,D 
 
ušanku z ovčího vA 
lasu, až E7 
půjdeš do neA 
časů,
a D 
své srdce bouchaA 
jící, až E7 
půjdeš ve vichA 
řici.

2. Škraloupy ve sněhu, vločky a jíní,
už dává se do běhu můj oslíček líný,
kouří se z komína, už čekají jenom na mě,
začíná hostina na voňavé slámě.

R: 
18

: Darmoděj

1. ŠAmi 
el včera městem mEmi 
už a šel po hlavní třAmi 
ídě,Emi 
 
šAmi 
el včera městem mEmi 
už a já ho z okna vAmi 
idělEmi 
,
nC 
a flétnu chorál hrG 
ál, znělo to jako zvAmi 
on
a byl v tom všechen žEmi 
al, ten krásný dlouhý tF 
ón
a já jsem náhle vF#dim 
ěděl: ano, to je E7 
on, to je Ami 
on.

2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili,
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

R: NAmi 
a na naEmi 
 ..CGAmiFF#dimE7 - 2x 
 
3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,
měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad
a on se otočil, a oči plné vran,
a jizvy u očí, celý byl pobodán
a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche,
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,
jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,
a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj.

R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.¨

5. Šel včera městem muž, podomní obchodník,
šel, ale nejde už, krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on.

R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem,
když prodávám po domech jehly se slovníkem.
19

: Dcerko z Huslenek

1. /: G 
Ej, když se dívám na tě, dcerko z HuslD 
enek, :/
pG 
adajú nC 
ě gatě, padajú nF 
ě gatě
samy od sebD 
e.
2. /: Ej, není taký špagát, aby držali, :/
a není takých dcerek, není takých dcerek,
aby ně dali.
20

: Delfíni

1. DG 
elfín Ma a dAmi 
elfínice FD7 
í
na sebe pG 
ískají: pAmi 
ípípípípD7 
í,
a já čtu vC 
e slovníku čG 
esko-delfínD 
ím
a hrAmi 
ozně moc těm dvG 
ěma závidD 
ím, protože:
2. Delfín Ma a delfínice Fí
na vlnách se něžně houpají
a pak plují dolů do hlubin
a pěna z vln je jako cherubín.
R: PEmi 
od hladinD 
ou oceánG 
ů, stAmi 
ejně jako pC 
od peřinG 
ou,
podle svAmi 
ědectví kC 
apitG 
ánů dAmi 
elfíni nD7 
evyhynG 
ou.
3. =1.
R: PEmi 
od hladinD 
ou oceánG 
ů, stAmi 
ejně jako pC 
od peřinG 
ou,
podle svAmi 
ědectví kC 
apitG 
ánů delfíni Ami 
ani lidi nD7 
evyhynG 
ou,
dEmi 
elfíni Ami 
ani lidi nD7 
evyhynG 
ouD 
 .G 
..
21

: Děvenka Štěstí a mládenec Žal

1. DAmi 
ěvenka Štěstí a mlDmi 
ádenec Žal
spE 
í v jedné posteli, kterAmi 
ou jim vítr stlal.
V plátěných hazuchách se tDmi 
ulí ve spánku,
z jE 
ednoho talíře snídAmi 
ají pohanku.
Ona má bDmi 
ílý šlojG 
íř, on chodí v čC 
erné kutnAmi 
ě,
milenci pDmi 
od obojG 
í, jak veselC 
e, tak smutně.
V dřAmi 
evěné kořence sDmi 
emínka po bodláčAmi 
í,
děvenka s mlDmi 
ádencem, dvE 
a věční rAmi 
ozsévači.
2. Dostal jsem včera poštou obálku,
v ní Čínská modlitba štěstí.
Někdo mi tímto přeje na dálku
suché a velmi rovné cesty.
Mám to jen opsat desetkrát a poslat smutným lidem,
řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí samo příjde.
Vložil jsem do stroje papíry s kopíráky,
že komu smutno je, ať pozná radost taky.
3. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
stáli mi za zády a četli, co jsem psal.
Smáli se: hlupáček, svatá prostota,
jako by ještě neznal cesty života.
Potom se líbali, bylo to vážně k vzteku,
ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku.
A ona vzdychala, on šeptal polohlasem,
páska mi dopsala a pak přetrhla se.
4. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal.
V plátěných hazuchách se tulí ve spánku,
z jednoho talíře snídají pohanku.
Ženich a nevěsta, my jejich svatebčané
na cestách necestách, čekáme, co se stane.
Pod síní svatební tančíme dole v sále,
ze sině hudební zní dlouhé pastorále.
#
22

: Dialog u televizoru

1. Ami 
Jé, Váňo, koukni na ty Dmi 
bambuly,
E 
to budou asi komiAmi 
ci.
Jak mají zmalovaný Dmi 
papulyE 
 
a vypadaj' jak v opiAmi 
ci.
A hele, A7 
tenhle nosatec, není to Dmi 
švára nakonec,
že ten je E 
taky opilec, je známá Ami 
věc.
2. Ty, Zino, na šváru mi nešahej,
ať si je, jakej chce, je náš.
A to s tím nosem, to sem netahej,
koukni, jak sama vypadáš.
A vůbec, místo řečí spíš mi snad pro vodku doskočíš,
no, dobrá, já jdu sám, to víš, je to kříž.
3. Jé, Váňo, koukni, tenhle tanečník,
jaký má sako, a ten střih.
To u nás ve fabrice konfekční
by sotva někdo takhle spích'.
Ti tvoji známí, propána, no to je banda odraná
a nalejvaj' se svinstvama hned od rána.
4. No, nemám známý zrovna fešáky,
holt šetřej, víš ty, co to je?
A proto taky pijou dryáky,
hlavně, že, holka, za svoje.
To ty a tvejch pět přítelkyň jste napletly už na pět zim
a blbnete tím pletením a žvaněním.
5. Koukni, ta holka má ty triky v malíčku,
no číhni na tu legraci.
A hlavně koukej na tu blůzičku,
takovou, Váňo, taky chci.
Až teď budeš brát prémie, tak na tu blůzku dáš mi je,
tak co, snad tě to zabije, tak co ti je?
6. Kde vůbec bereš tolik drzosti
o prémiích mi vyprávět?
Kdopak mi psal do práce stížnosti,
já je čet'.
A pak, ta holka, to je kus, ty na sebe se kouknout zkus,
ty si kup radši hubertus, když nemáš vkus.
7. Koukni, ten chlápek v černým vohozu,
jak hádá osud z papírku.
To dělal u nás jeden z provozu
na podnikovým večírku.
To ty, když se tak podívám, přijdeš a lehneš na divan
a zase myslíš na ten krám, co z tebe mám?
8. Věčně se hádat, to jseš na koni,
anebo hrát si na city.
Člověk se za den tolik nahoní,
pak přijde domů, a tady ty.
Co potom, Zino, dělat mám, když za rohem je s vodkou krám,
tam kamarády potkávám, nepiju sám.
23

: Divadlo

1. Ami 
Jednu neděli C 
rozhýbem G 
hory sádla
Ami 
a místo na chatu C 
zajdeme G 
do divadla
C 
Co vlastně dávají F 
drama či G 
operetu
C 
potom zjistíme E 
ve frontě u bufetu
Ref.: Ami 
Velký umění malý sáček arašídů
Dmi 
lístky v přízemí E 
pro nás vyšší třídu
Ami 
Jednu neděli jsme vyšli na kultůru
Dmi 
aby viděli jak E7 
šplháme se vzhůru
2. Ami 
V druhým jednání C 
opery nebo G 
operety
Ami 
najdem konečně C 
zapadlý knoflík G 
od manžety
C 
V břiše tlačí nás F 
uzené G 
od večeře
C 
všechno spiklo se E 
toneme v nedůvěře
Ref.: Ami 
Velký umění v našem malém úzkém saku
Dmi 
díky spoření E 
v novým Cadilacu
Ami 
Jednu neděli místo televize
Dmi 
trocha veselí E7 
a ona zatím krize
3. Ami 
A tamten vepředu C 
co tu hru G 
vidí zblízka
Ami 
už se postavil C 
a koukni G 
mámo píská
C 
Jako jeden muž F 
tak jako G 
na fotbale
C 
všichni za jedno E 
a velký pískot v sále
Ref.: Ami 
Těmahle rukama jsme si to zaplatili
Dmi 
a máme přihlížet E 
jak si z nás někdo střílí
Ami 
Hážeme rajčata červené máme ruce
Dmi 
jako odkrve E7 
začala revoluce
24

: Dívky v šatech z krepdešínu

1. DCmi 
ívky chodí v šatech z krG7 
epdešínu
Cmi 
a já se z těch dívek dG 
iv nepominu,
Fmi 
oči navrch hlavG7 
y, já nechci do OpavCmi 
y.G7(-) 
 
2. Co má být ukryto, ať je, kruci, skryto,
kdopak má vydržet tohleto neurčito,
tyhlety siluety devatenáctiletý.
R: SEb 
unday, MBb 
onday, klCmi 
apky na oči si, chlapče, nG7 
andej,
zatracený krepdešFmi 
ín, život G7 
už mě netěšCmi 
í.
3. Představa, co by bylo, kdyby bylo,
no vážně, koho by to nezabilo,
a tak teď sebou hážu a usnout nedokážu.
4. Jen jsem prošel městem, a jsem groggy,
zavolejte, prosím, psychology,
trpí moje ego, krucinál himlhergot.
R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,
zatracenej psycholog, copak já jsem ňákej cvok?
5. Na vině je moje fantazie,
nedá mi pokoje, furt do mě ryje,
kreslí černou tuší, co jenom matně tuším.
6. A já, abych řek' pravdu, toho tuším hodně,
fantazie kreslí věrohodně,
troufne si na cokoli, má totiž na to školy.
R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,
zatracená fantazie, člověk klidně nepožije.
7. Slunce koncem léta bývá rozžhavené
a holky v krepdešínu jsou jako pod rentgenem,
lepší je doma seděti, máš-li ženu a dvě dětC 
i.
25

: Divoké koně

1. [: Ami 
Já viděl Dmi 
divoké Ami 
koně, C 
běželi Dmi 
soumraAmi 
kem, :]
vzDmi 
duch Ami 
těžký Dmi 
byl a divně Ami 
voněl Fdim 
tabákF 
em,
vzDmi 
duch Ami 
těžký Dmi 
byl a divně Ami 
voněl E7 
tabáAmi 
kem.

2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/
/: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/

3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/
/: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/

4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/
/: milování je divoká píseň večera. :/

5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/
/: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/

6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/
/: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/

Já viděl divoké koně …

Fdim
26

: Do dne a do roka

Hmi 
 C#7 
 F#m 
 

1. Byla Hmi 
hluboka nocC#7 
 
Venku F#m 
cizi pes vil
A ja Hmi 
u okna stalC#7 
 
A F#m 
pil

2. Zrel jsem Hmi 
jen jeho stinC#7 
 
Mnel F#m 
rozplizli tvar
A Hmi 
vypadal jakC#7 
 
LomiF#m 
kar

R: Do dne a Hmi 
do roka, za zvuku C#7 
baroka, se rodi F#m 
rokoko
Do noci Hmi 
hledime, a vlastne C#7 
nevime,
zda je to F#m 
opravdu anebo jenom tak, naoko
Do dne a Hmi 
do roka, za zvuku C#7 
rokoka, se rodi F#m 
secese
Do noci Hmi 
hledime, vsichni tam C#7 
musime, ale F#m 
nechce se

3. Chtel jsem ukriknout jeji
Myslim za vone tme
Ale nemnel jsem slov
jimi´ž to lze.

4. Vzal jsem do ruky kolt
Jenz v me komode byl
A na cerny stin
Jsem namiril

R: 

5. Ruka chvela se mi
Nebot skebusel mraz
A pak se na vterinu
Zastavil cas

6. V tme se zjezila srst
A ja ucitil strach
Kdo ma na spousti prst
Je vrah

R: 

7. Vystrel protrhl tmu
Jako rybarum sit
Jako sudicce rec
A nit

8. V te noci spatne sem spal
V zari voskovich svic
Rano tam co byl plot
Nebylo nic

R: 
27

: Dokud se zpívá

1. Z C 
Těšína Emi 
vyjíždí Dmi7 
vlaky co F 
čtvrthodiC 
nu,Emi Dmi7 G7 
 
C 
včera jsem Emi 
nespal a Dmi7 
ani dnes F 
nespočiC 
nu,Emi Dmi7 G 
 
F 
svatý MedG 
ard, můj patrC 
on, ťuká si naAmi 
 čelo,G 
 
ale F 
dokud se G 
zpívá, F 
ještě se G 
neumřeC 
lo, hóhEmi 
ó.Dmi7 G7 
 

2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: "Lidi, jste tam?"
a z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]
28

: Dopis panu prezidentovi

DEmiGDA7 
1. Pane D 
prezidente, ústavní Emi 
činiteli,
píšu Vám A 
stížnost že moje děti na mě D 
zapomněly,
jde o syna Karla, a mladší Emi 
dceru Evu,
rok už A 
nenapsaly, rok už nepřijely na D 
návštěvu.D4sus 
 
Ref1.: Vy to G 
pochopíte, Vy totiž Ami 
všechno víte,
Vy se D 
poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě G 
zachráníte,D4sus 
 
pane G 
prezidente, já chci jen Ami 
kousek štěstí,
pro D 
co jiného jsme přeci zvonili klíčema na G 
náměstí.DA7 
 
2. Pane prezidente a ještě ztěžuju si,
že mi podražily pívo, jogurty, párky i trolejbusy,
i poštovní známky, i bločky na poznámky,
i telecí plecko, Řecko i Německo, no prostě všecko.
Ref1.: 
3. Pane prezidente, mé České republiky,
oni mě propustily, na hodinu, z mý fabriky,
celých třicet roků, všecko bylo v cajku,
teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku.
Ref2.: Vy to pochopíte, Vy se mnou soucítíte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte,
pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonily klíčema na náměstí.
4. Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila,
ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila,
řekla by Jaromíre, chovaš se jak male děcko,
viš co ma starosti s celu tu Evropu vesmirem a vubec všecko.
Ref1.: 
*: Pane D 
prezidente.
29

: Dopisy bez podpisu

1. Ami 
Dopisy Emi 
bez podpisu,Ami Emi 
 Ami 
změněným Emi 
rukopisem,Ami Emi 
 
C 
slovíčka pG 
lná hnisu,C E7 
  Ami 
vykřičník Emi 
za dopisemAmi Emi 
 
výstřely těžkou zbraní, výstřely ze zálohy,
já nemohu se bránit, prostříleli mi nohy.
C 
Někdo G 
mi v C 
noci vleG 
zl C 
do zahG 
raC 
dy, 
Ami 
poláEmi 
mal Ami 
angreštoEmi 
vé  Ami 
keře,Emi Ami 
 
F 
a já G 
jsem F 
čekal svoG 
je F 
kamaG 
ráF 
dy 
G7 
a nechal otevřené všecky dveře. 

2. V blátivých bagančatech někdo mi v duši šlape 
a blíny jedovaté zasadil pod okapem, 
znát aspoň křestní jména anebo souřadnice, 
ach, zlobo bezejmenná, ty bolíš o to více. 
A já jsem z oken sundal žaluzie 
a chodím zimou, dešťem prostovlasý, 
dokud mě nějaký blesk nezabije 
či dokud za blázna mě neprohlásí. 

3. Ami 
Nestůjte Emi 
ke mně zády,Ami Emi 
 Ami 
já chci vás Emi 
vidět čelem,Ami Emi 
 
C 
jak znám své G 
kamarády,C E7 
 Ami 
chci znát i Emi 
nepřátele,Ami Emi 
 
C 
jak znám své G 
kamarády, C 
jak znám své E7 
kamarády, 
Ami 
chci znát i E 
nepřátele… Ami Ami7 
 
30

: Fotbal

G Emi C D G Emi C … G …
Znělka …
1. Ami 
V neděli v pět deset C 
sraz u Baníku G 
desítka vleze se Ami 
pak ještě E7 
jedna
Ami 
co čumíš frajere C 
chceš do ciferníku G 
jestli mě dožereš Ami 
hele jsem E7 
bedna
Dmi 
tribuna na stání Ami 
necpi se vřede F 
hadráři Dmi 
sparťani E7 
Ostrava jedem
Ami 
už to má správný var Dmi 
jen počkej až tě ´E7 
Dobrý den sportu zdar fotbalu Ami 
zvláště!´
2. Ami 
Tři nula na rohy C 
a jinak šul nul G 
berte je přes nohy Ami 
liga je E7 
liga
Ami 
dnes jsem měl odpolední C 
tak jsem to bulnul G 
zacláníš chlape sedni Ami 
navalte E7 
cíga
Dmi 
zelená je tráva Ami 
rozhodčí nekřepči F 
Ostrava Dmi 
jedem OstraE7 
va Kula je nejlepší
Ami 
pětku mě lístek stál Dmi 
tak se ukažte ´E7 
Dobrý den sportu zdar fotbalu Ami 
zvláště!´
3. Ami 
LUMPOVÉ HOVADA C 
Chovanec karta G 
jesličky paráda Ami 
ŠIJ TO NA E7 
BRÁNU!!!
Ami 
bijte je Pražáky C 
hanba Sparta G 
jaký saky paky vole Ami 
sedm baE7 
nánů
Dmi 
stojím v davech lidu Ami 
jsem fanda svýho klubu F 
ten gól byl Dmi 
z ofsidu E7 
sudímu rozbít hubu
Ami 
kde je ten autokar Dmi 
propíchnout pláště ´E7 
Dobrý den sportu zdar fotbalu Ami 
zvláště!´
4. Ami 
Ty mlč ty páprdo C 
no ty v tom baloňáku G 
fotbalu rozumíš Ami 
jak koza E7 
náklaďáku
Ami 
být tebou tak nežvaním C 
a radši mažu G 
jinak se neubráním Ami 
pak mu uE7 
kážu
Dmi 
v neděli po fotbale Ami 
kdo umí ten umí F 
hej vrchní Dmi 
seš pomalej E7 
šest nula na rumy
Ami 
já bych jim ukázal Dmi 
na šachtu s nima ´E7 
Dobrý den sportu zdar fotbal je Ami 
prima!´
31

: Grónská píseň

1. DD 
aleko nEmi 
a severu jA7 
e Grónská zD 
em,
žD 
ije tam Emi 
Eskymačka s A7 
EskymákD 
em,
/: my bychom Emi 
umrzli, jim nG 
ení zimD 
a,
snídají nEmi 
anuky A7 
a eskimD 
a. :/
2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc,
/: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den. :/
3. Když sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky,
/: medvědi těžko jsou k poražení,
neboť medvědy ve sněhu vidět není. :/
4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě
zaklepe na na íglů hlavní medvěd:
/: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu?
Nesu vám trochu ryb na svačinu." :/
5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí,
psi venku hlídají před zloději,
/: smíchem se otřásá celé íglů,
neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :/
6. Tak žijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů,
/: my bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma. :/
32

: Haleluja - Velká zpověď

HA 
alHmi 
e- lA 
ujD 
a, hA 
alHmi 
e- lE 
ujA 
a
R: AndA 
ělé nE 
a kůrF#mi 
u, hE 
alelujA 
a, v bělostném mE 
undůrF#mi 
u, hE 
alelujA 
a,
hrají nE 
a šF#mi 
almaje, hE 
alelujA 
a, že bránE 
ou dF#mi 
o ráje nE 
eprojdu jA 
á.
NebeskE 
á hF#mi 
onorace, hE 
alelujA 
a, má totiž svE 
oje F#mi 
informace, hE 
alelujA 
a.
Co chtějí, vE 
ědí F#mi 
o člověku, hE 
alelujA 
a, mají nE 
a to kF#mi 
artotéku E 
a v ní su jA 
á, hE 
aleluja
1. SvA 
atý Petr tE 
o tam vede nD 
a osobním E 
oddělenA 
í,ECD 
 
nA 
enechá se E 
opít medem D 
a nesnáší pE 
odplácenA 
í.ECD 
 
KA 
ouká shora E 
a co spatří, zD 
apíše hned dE 
o šanonA 
u,ECD 
 
kA 
aždému, co prE 
ávem patří, bD 
ez pardonu, bE 
ez pardonA 
u,E 
 
jD 
ó, E 
oni všechno vA 
ědíE 
, tD 
i, cE 
o nahoře sA 
edíE 
,
tD 
am v mE 
odrém blA 
ankytE 
u, D 
andE 
ělé v hábitA 
u, hE 
alelujA 
a.
R: 
2. Že jsem tužkou kreslil na omítku čárečky a kosočtverce,
za copánky tahal Jitku a ukazoval to Věrce,
nechtěl chodit do holiče, věřil cizí propagandě,
na ebonitové tyče mazal sádlo kvůli srandě,
oni to na mě vědí, ti, co nahoře sedí,
tam v modrém blankytu, andělé v hábitu, haleluja.
R: 
3. Že jsem v dějepise opisoval a v občance hrál piškvorky,
za jízdy vyskakoval, okusoval KOH-I-NOOR-ky,
a pak pod lavicí čet' Rychlé šípy, učitelce říkal: účo,
kouřil astry, kouřil lípy a popíjel k tomu čůčo.
Čet' knížky, co jsou na indexu a nedočet' F.L.Věka,
v prvním járu propad' sexu, z čehož se už nevysekal.
Pochválen byl od Rottrový, jak prý láska voní deštěm,
ale v páté řadě na Mertovi vykřikoval: Ještě, ještě !
Neustýlal, když se stlalo, čural, kde se čurat nemá
a, aby toho snad nebylo málo, spřáhnul se s folkáčema.
Křičel, že satanáš, to je táta, táta náš,
nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny,
bydlel v Těšíně a učil se polštině,
měl syna Jakuba, to bude jeho záhuba.
Pil gin fizz, gin fizz, gin fizz, gin fizz,
ale taky rum, rum, rum, rum, rum, rum, rum, rum,
nevěřil vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu,
tahle píseň, to je další mínus, další mínus, další mínus, další mínus.
Předvčírem mi přišlo psaní poslané nebeskou počtou, hohoho,
jen ať se prý moc neoháním, že už mi to v nebi spočtou,hohoho,
no jen si klidně spočtěte, já se vás nelekám,
víte, co mi můžete a hádejte kam, haleluja.
R: + hD 
alelu-, hE 
alelu-, hA 
alelE 
ujA 
a.
33

: Heřmánkové štěstí

1. MG 
adonnu Donatella jsem zahlídl, jak zhášela svíci,
heřmánkem zavoněla, já nevěděl, co jí mám říci,
nC 
ad horizontem už mi hvG 
ězda bliká,
jC 
eště není mG 
oje, ještě sAmi 
e mě nedotD7 
ýká,
G 
ucítil jsem vůni hAmi 
eřmánku,
už mi to zD7 
ačíná, už křičím zEmi 
e spánkC 
u: MartinG 
a.
2. Někdo mě popadl a postavil ke zdi, měsíc se dral oknem do pokoje,
počkejte chvíli, teď padají hvězdy a jedna z nich je ta moje,
odněkud ze tmy brnká slepý kytarista,
polibek letmý, řekou plyne voda čistá,
ucítil jsem vůni heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
R: LD 
áska je hEmi 
ora, vysoká hC 
orG 
a,C 
 G 
 C 
 G 
 
kdo z nás ji zdolá, kdo z nás ji zdolá
lAmi 
áska je hora vysokD7 
á, hora vG 
ysoká.
*: VEmi 
enku je bláto, prší štG 
ěstí, cinká zlato,
po námC 
ěstí s parazolem chodí lEmi 
idi kolem,
na nebi ptáci, brečí dG 
ítě, tramvajáci táhnou sC 
ítě,
ulicemi padají rEmi 
yby k zemi,
nAmi 
ad domy, nad střechami lD7 
etí smutně čáp,
mAmi 
ávám mu gerberami, sedD7 
á si na okap.
3. Herodes v bílém plášti vraždí neviňátko,
v kamnech kosti praští a po koláčích sladko,
pod okny na mě troubí limuzína:
nebreč a pojď, tak zle to nezačíná,
ach, smutky, smutky z heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
4. Ve stráních karlovických lesů červnové slunce zlátne,
co našel jsem, to u srdce si nesu, co ztratil, mizí v nenávratně,
na bříze na kmeni vyrostla holubinka,
navždycky ztracený slyším, jak srdce cinká,
ach, lásko, lásko z heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
R: Madonna Donatella, Madonna Donatella …
34

: Hlídač krav

1. KdC 
yž jsem byl malý, říkali mi naši:
"Dobře se uč a jez chytrou kaši,
F 
až jednou vyrosteš, bG7 
udeš doktorem prC 
áv.
Takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,"
jF 
á jim ale na to řek': "ChcG7 
i být hlídačem krC 
av."

R: Já chci mC 
ít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F 
od rána po celý dG7 
en zpívat si jC 
en,
G7 
zpívat si: C 
pam pam pamF G7 C 
…

2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy.
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …
3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,
mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy.
S nohama křížem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …
35

: Hlupáci

1. Nevím, jAmi 
ak bylo dřív, ale dnDmi 
es je to tak,
že na kG 
aždý verš je jedna frC 
áze
a na kAmi 
aždého moudrého jE 
eden hlupák
a tak žije svět v rovnovAmi 
áze.
2. Tohle pravidlo hlupákům žluč obrací,
neboť poznat jsou zblízka i zdáli,
všichni křičí na ně: Hlupáci, hlupáci!
a ta ostuda hlupáky pálí.
3. Aby hlupák se nemusel červenat víc,
aby každý se mohl něčím chválit,
každému moudrému jednou, z ničeho nic,
na čelo nálepku dali.
4. Tenhle systém se ujal, je poznávací
a laciný při vší té bídě,
na moudré křičí se: Hlupáci, hlupáci!,
no, a hlupáky zas není vidět,
nE 
ení vAmi 
idět, nE 
ení vAmi 
idět.
36

: Hollywood

A 
Přijel jsem ranním MHD 
do výrobní haly ČKD 
do Hmi 
oddělení litinových rour 
jako A 
každodenně polykat E 
mour. 

A 
Projdu vrátnicí a říkám jéje, 
co se to kurňa na mém pracovišti děje, 
kto Hmi 
se tu válí po mém ponku, 
co tu ten A 
blbec hraje na E 
heligonku. 

D 
Proč je tu náhle tolik světel 
a A 
proč mi říkají, abych pryč letěl
, 
ať Hmi 
nepřekážím, že házím stíny, 
a cpou mi A 
dvacku ať si zajdu do E 
kantýny 

A 
Hollywood, Hollywood, 
Hmi 
Hollywood, A 
HollyE 
wood… 

V kantýně je už plno, 
Maruška čepuje Starobrno, 
já si dám třenou nivu s pivem, 
abych jak se říká splynul s koletivem. 
Hlásila televize Nova, 
že tady filmuje banda Zelenkova 
nějaké nové české dráma 
proložené písničkama. 
O chlapovi, kerej pil, 
a o druhém který vůbec nemluvil, 
v březnu to půjde do kina, 
hmmm, to zas bude ptákovina… 

Hollywood, Hollywood, 
Hollywood, Hollywood… 

To já kdybych se tu teď svlík, 
to by byl teprve filmový kasaštyk, 
sto procent v Kinoboxu chvála od kritiky, 
šílela by půlka republiky. 
A já bych z plátna řekl jenom „helou boj“ 
a vyzval Garry Coopera na souboj. 
Baby by brečely chlapi seděli ztvrdle 
a děckám v kině zaskočil by popkorn v hrdle. 

Za to bych obdržel minimálně Oscara, 
když mi nevěříte, potvrdí to má stará, 
ta nejlíp ví, jakej v trenkách jsem kus, 
ne nadarmo mi říká „ty seš celej Brús – Wilis“. 

Hollywood, malý český Hollywood, 
nízkorozpočtový Hollywood, 
oceněný Hollywood, trochu smutný Hollywood, 
náš český Hollywood, 
Hollywood…. 

Odjel jsem podvečerní MHD 
z výrobní haly ČKD.
37

: Chlopek a robka

1. V C 
jednym dumku na ZarG 
ubku
mjG7 
al raz chlopek švC 
arnu robku
a ta robka tG 
oho chlopka rG7 
ada nemjalC 
a.
Bo ten jeji chlopek dG 
obrotisko byl,
G7 
on tej svoji robce všC 
icko porobil,
čepani ji pomyl, brG 
avku dával žrat,
děcka mG7 
usel kolibC 
at.
2. Robil všecko, choval děcko,
taky to byl dobrotisko,
ale robka toho chlopka rada nemjala.
Štvero novych šatu, štvero střevice,
do kostela nešla, enem k muzice,
same šminkovani, sama parada,
chlopka nemjala rada.
3. A chlopisku - dobrotisku
slze kanu po fusisku,
jak to vidí, jak to slyší, jaka robka je.
Dožralo to chlopka, že tak hlupy byl,
do hospody zašel, vyplatu prepil,
a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil,
a tu svoju robku zbil.
4. Včil ma robka rada chlopka,
jak on píská, ona hopka,
Hanysku sem, Hanysku tam, ja tě rada mam.
Věřte mi, luďkově, že to tak ma byť,
raz za čas třa robce kožuch vyprášiť
a pak je hodna tak jako ovečka
a ma rada chlopečka.
38

: Ikarus

1. A4 
A je mi z tebe špatně, je mi z tebe A4/G 
ještě hůře, 
nožík zlomil se mi kdesi v Hmi 
manikúře, 
obočí si vytrhávám E 
pinzetou, 
až budu jako klaun Ferda, 
kdo bude chtít, mi úder dá 
a já dvoře divadla opiju se s Markétou. 

R: Svobodný jsem jak Ikarus, 
z křídel mi kape vosk 
a dole bliká Rus, 
opodál Evropa 
a já jsem pánem svého života, 
je sobota, 
a dole malé tečky jako lidi, 
bílí, černí, žlutí, arabi i židi, 
ti, co slepí jsou i ti, co vidí, 
navzájem se nenávidí. 
Je to tak. 
Je to tak. Je to tak. 

2. Ty dny, kdy psával jsem ti třicet esemesek denně, 
jsou už pryč, to spíše najdu jehlu v seně, 
nežli zbytky kuráže dát se urážet, 
studená jsi jak kostka polévkové směsi, 
kterou kdosi kdesi za pár korun kupuje si, 
a pak pomalinku polyká u garáže. 

R: Svobodný jsem jak Ikarus…
3. V kulisách laciného dramatu se těžko zlobit na tátu, 
že kapsy nosil obrácené ven 
a bez rozdílu všem říkal: Dobrý den. 
Těžko jsi mámu kreslil modrým progresem 
když noc je výkresem a z dětství si nesem 
s Jakubem Arbesem své těžké deprese na chodbě 
po plese. 

R: Svobodný jsem jak Ikarus…

A4 A4/G
39

: Já chci poezii

Adim

1. Všichni Emi 
po mně chtějí podpis nebo prachy, proč se mnou 
Ami 
nikdo nechce diskutovat D7 
o sonetech Karla 
G 
Hynka Máchy, to bych se Ami 
vážně nezlobil
rozeAdim 
bírat s tebou Máchův troH7 
chej

Jenomže Emi 
ty chceš podpis nebo fotku na mobil, a když bych ti ho 
Ami 
nedal, tak jsem frajer plochej H7 
 

R: Já chci Emi 
poezii, jen trochu Ami 
pochopení D7 
 
ale G 
 tu, kde žiji, nic H7 
z toho není
Co mám Emi 
ze života, samé C 
přízemnosti
mé srdce Ami 
Don Quijota tím H7 
trpí dosti

2. Všichni po mně chtějí prachy nebo fotku, proč se mnou
nikdo nechce rozebírat jakou nejlíp koupit
maringotku, chtěl bych běžet letním šerem
nafukovat její čtyři kola

Zapřáhnout koně a pak zmizet někam do daleka jižním směrem
kde se jedí banány a pije Coca-Cola

R: Já chci poezii…

3. Všichni po mně chtějí vlastně strašně málo
aby to šlo, aby to hrálo, aby to 
fungovalo, já ale nejsem Mikuláš
já nejsem agent české kampeličky

Klidně ti dám dvacku na guláš a tobě hodím stovku do krabičky 
na všecky ty dětské domovy a na Afriku
na lidi co hladoví a na popravy politiků, 
rozpuštění NATO, ale za to

R: Já chci poezii…
40

: Já II.

Ami 
 Emi 
 …
Rec: Já, Petr Bezruč, od Těšína Bezruč,
šílený rebel a bláznivý gajdoš,
zlověstný sýček na těšínské věži,
hraju a zpívám,
balvanům hraju a kamení zpívám,
Hraju a zpívám, hraju a zpívám,
hraju a zpívám … Tož, dáte mi krejcar?
41

: Já neumím

1. JA 
á neumím psát velkou poezii,
dF#mi 
aktylský hexametr nD 
ení můj svA 
ět,
mF#mi 
ám jeden starý svetr, v ktE7 
erém žiji
už moc lA 
etHmi 
.E7 
 
2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě,
učil mne velkou českou abecedu,
a tak se poflakuju po životě,
jak dovedu.
R: Světem se pA 
oflakuju, tužkou ho Hmi 
obkreslujuE7 
,
boty si nA 
epucuju a hřeben nHmi 
emilujuE7 
,
sám sebe pA 
ovoluju, sám sebe zHmi 
akazujuE7 
,
ničeho nA 
elituju, -jHmi 
u, -ju, -jE7 
u …
3. Jsem voják, který nemá ani frčku,
vojín, co běží vždycky v první řadě,
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku
v kanonádě.
4. S četaři absolventy hraju pokra,
ale když přijde na lámání chleba,
je jejich obuv suchá, moje mokrá,
jak je třeba.
R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,
boty si nepucuju a hřeben nemiluju,
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju …
42

: Já su synek

JAmi 
á su synek jDmi 
ako břinek, břAmi 
uch mám jak opálkE 
a,
Ami 
a byl bych já dávno umřel, kdDmi 
yby ni gořE 
alkAmi 
a,
až já umřu, lDmi 
ežet budu, chAmi 
ovejte mě v mE 
ěstě,
bAmi 
ečulenku s gořalenkú nDmi 
ade mnE 
ú zavAmi 
ěsteE 
.Ami 
 
43

: Jacek

1. NG 
a druhém břehu řeky D 
Olše žije Jacek,
mC 
ám k němu stejně blízko, jG 
ak on ke mně,
máváme na sebe z říční navigace,
dva spojenci a dvě spřátelené země.
Jak malí kluci hážem z břehů žabky,
kdo vyhraje, má z protějšího srandu.
Hlavama kroutí česko-polské babky,
děláme prostě vlastní propagandu.

2. Na mostě přátelství se tvoří dlouhé fronty
všelikých věcí za všelikou cenu.
Já mám však na to velmi úzké horizonty
a Jacek velmi nenáročnou ženu.
Týden co týden z říční navigace
máváme na sebe: "Chlapče, hlavu vzhůru!"
Jak je to krásné, moci vykašlat se
na celní předpisy a na cenzuru, na na …

3. Z Piastovské věže na nás mává kníže Měšek
a směje se, až třepe se mu brada.
Ve zprávách večer běží horký dnešek,
aspoň se máme s Jackem o co hádat.
On tvrdí svoje, já zas tvrdím svoje
a domluvit se někdy bývá marno.
Tak spolu vedem pohraniční boje
a v praxi demonstrujem Solidarnosc, na na …

4. Na druhém břehu řeky Olzy žije Jacek,
mám k němu stejně blízko, jak on ke mně,
máváme na sebe z říční navigace,
dva spojenci a dvě spřátelené země.
[: A voda plyne, plyne, plyne dlouhé věky,
řeka se kroutí jako modrá šňůrka
a my dva hážem kachnám vprostřed řeky
krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách. :]

Na na na …
44

: Jako jelen když vodu chce pít

Ami 
Jako G#mi 
jelen když Ami 
vodu G#mi 
chce pít
Ami 
Běží G#mi 
lesem k zřídAmi 
lu C 
ukrytému
Dmi 
Jako jelen když Ami 
vodu chce G#mi 
pít Ami 
 G#mi 
 
Tak toužím při tobě být
Je mi úzko úzko samotnému
Tak toužím při tobě být
Ami 
PoG#mi 
moz mi v mé Ami 
samoG#mi 
tě
Pomoz mi v mém životě
Dmi 
Pomoz mojí E 
opuštěné Ami 
duši G#mi 
 
Dmi 
Já noc co E 
noc po tobě Ami 
volámG#mi 
 
Já noc co noc o pomoc volám
Hluboká úzkost mé srdce jímá
Jaké to temno zeje před očima mýma
Hluboká úzkost mé srdce jímá
Nikdy jsem nebyl tak sám jako teď
Veliká pýcha vystavěla zeď
Nikdy jsem nebyl tak sám jako teď
Pomoz mi v mé samotě
Pomoz mi v mém životě
Pomoz mojí opuštěné duši
Já noc co noc po tobě volám
Já noc co noc o pomoc volám
Věřím navzdory všemu
Že mé volání dolehne k sluchu tvému
Věřím navzdory všemu
Ažř spadnou listy osiky v říjnu
Všechno co přijde bez reptání přijmu
Až spadnou listy osiky v říjnu
Pomoz... / Já noc co noc…
45

: Jdou po mě jdou

1. Býval jsem cD 
hudý jak G 
kostelní mD 
yš,
na půdě pF#mi 
ůdy jsem mHmi 
íval svou skrA7 
ýš,
/: pG 
ak jednou v lD 
étě řA7 
ek' jsem si: Hmi 
ať,
G 
svět fackuD 
je tě, a tG 
ak mu to vrD 
ať. :/
2. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,
zámek jde lehce a adresu znám,
/: zlato jak zlato, dolar či frank,
tak jsem šel na to do National Bank. :/
R: Jdou po mně, jdD 
ou, jdG 
ou, jdD 
ou,
na každém rohu majG 
í fotku mA7 
ou,
kdyby mě chD 
ytli, jA7 
ó, byl by rHmi 
ing,
G 
tma jako v D 
pytli je v cC 
elách Sing-sG 
ing. A7 
JééD 
je!D 
 
3. Ve státě Iowa byl od poldů klid,
chudičká vdova mi nabídla byt,
/: jó, byla to kráska, já měl peníze,
tak začla láska jak z televize. :/
4. Však půl roku nato řekla mi:"Dost,
tobě došlo zlato, mně trpělivost,
/: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš,"
tak jsem na cestě a chudý jak veš. :/
R: 
5. Klenotník Smith mi do očí lhal,
dvě facky slíz' a dal, vše mi dal,
/: a pak jsem vzal nohy na ramena,
ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :/
6. Teď ve státě Utah žiju spokojen,
pípu jsem utáh' a straním se žen,
/: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,
já na ně mastím, jen ať mají vztek. :/
R: Jdou po mně jdou, jdou, jdou,
na nočních stolcích mají fotku mou,
kdyby mě klofly, jó, byl by ring,
být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing.
46

: Jen mě nelituj

1. JEmi 
en mě nelituj, nAmi 
eklepej nD7 
a mé dveře
s chrG 
yzantémou v dlH7 
ani,
hrAmi 
a na lD7 
itování kG 
ončí v prvním tahu,
neplivej lHmi 
ásku na podlAmi 
ahu,
nestůj mi D 
u bytu, jen mě nelitEmi 
uj.
TAmi 
a slova jsD7 
ou jen guláš dvG 
akrát přihřívD/F# 
aný,
Ami 
a to mě nD7 
ezachrání, a tG 
o mi nepomůže,
a tak nHmi 
esvlíkej mě z kAmi 
ůže,
celý zvD 
ědavý, celý zvG 
ědavý,
jak vlD/F# 
astně vypadEmi 
á takový mAmi 
alý pohřeb,
na který si člD7 
ověk sám nastřG 
ádá.
R: Jó, kdybych byl vrG 
abec, sezobal bych zD 
rní
všem ptEmi 
ákům, co v C 
okolí jsG 
ou,
srdce měl bych slAmi 
abé a žaloudeček pD 
lný
a dC 
uši rozčepýřenG 
ou.
R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*: JAmi 
ó, kdybych byl, žC 
il bych si, žil,
a šťG 
astný bych byl jD/F# 
ako pytel blech,
ale jAmi 
á jsem, co jsem, a nD7 
evěřím lítostG 
em.
2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
*: .*:
47

: Jestli jsi

R: Jestli jD 
si, tak se mi ozvi, jestli jG 
si, dej mi to zD 
nát,
jestli jsi, tak se miHmi 
 ozvi, já budu A 
rád,
není to nic D 
moc, když nejsem si Hmi 
jistý,
není to nic G 
moc, když lítám v tom D 
sám,
není to nic moc, když kabát G 
bez knofA 
líků D 
mám.
R: 
1. JHmi 
á šel jsem krG 
aj, kraj byl pD 
lný kamenA 
í,
pHmi 
oznal, že špG 
atně četl jsD 
em tvá znamenA 
í,
mEmi 
ožná jsem nG 
eviděl, co D 
uvidět jsem mA 
ěl,
mG 
ožná jsem vA 
ůbec špatně šD 
elA 
.
R: 
2. Ptal jsem se známých, ale nikdo nevěděl,
našel jsem židle, na nich nikdo neseděl,
v úřadech neřekli, na poštách mlčeli,
možná, že věděli a nesměli.
R: 
R: + není to nic moc, když kabát bG 
ez knoflA 
íků mD 
ámG 
 .D 
..A 
 D 
 
48

: Ještě mi scházíš

1. JAmi 
eště se mi o tobě zdAmi/G 
á, ještě mi nejsi lhF 
ostejná,
jAmi 
eště mě budí v noci tAmi/G 
akový zvláštní pF 
ocit,
jDmi 
eště si zouvám boty, F 
abych snad neušpinil
nD#dim 
áš nový běhoun v sE 
íni.
R: Ještě mi schAmi 
ázíš, ještě jsem nG 
epřivykl,
že nepřichC 
ázíšC/H 
, že nepřijdAmi 
eš,
že zvonek nF 
ezazvoní, dveře se nE 
eotevřou,
že prostě jAmi 
inde s jG 
iným jsC 
eš,
jE 
eště mi schF 
ázíš, jE 
eště stále mi schAmi 
ázíšAmi/G 
.F 
 Ami 
 Ami/G 
 F 
 
2. Ještě je na zrcadle dech, mlhavá stopa po tvých rtech
a v každém koutě jako čert kulhavý skřítek Adalbert,
ještě tě piju v kávě a snídám v bílé vece,
ještě jsi ve všech věcech.
R: 
49

: Jiné to nebude

CAPO 3

Edim

1. Emi 
Zdá se mi jaC 
ko bych házel G 
hrách na stěH7 
nu
Emi 
ať dělám, co C 
dělám, včerejG 
šek nedožeH7 
nu
Ami 
A to, co mi zítřek přineEmi 
se
Ami 
skryto je za Edim 
 tmavým závěH7 
sem

2. Sloka za slokou a refrén k refrénu
někde z dálky slyším houkat sirénu
Nebe hvězdama je poseto
kde se touláš, moje Markéto

R: Jiné Emi 
to nebuAmi 
de H7 
 
děkuEmi 
ju ti osuAmi 
de H7 
 
za všeEmi 
cko, co se staAmi 
lo H7 
 
co nám C 
na dně šálku po vypití H7 
kávy zůstalo

3. Vítr to, co navál, sice odvane
ale všechny naše slzy, ty jsou někde schované
no a ten kdo je tam počítá
ten ví nejlíp, jak je láska složitá
4. Slova jsou jak suché třísky do pecí
škrtneš sirkou a už nelze utéci
Všude samý prach a bodláčí
lidem to fakt jednou nestačí

R: Jinačí to nebude… 

5. Za obzorem v dálce jedou kombajny
postavme se kamarádi do lajny
jeden rok a nebo už jen den
na koho to slovo padne, půjde ven

6. S počasím a s pitomcema nervu se
to jsou tam moje dlouhá léta v cirkuse
Ať už horor nebo pohádku
čtu to všechno pěkně řádek po řádku

R: Pozpátku to nepůjde
děkuju ti osude
za všecko, co se stalo
co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo

[: Jiný to nebude, děkuju ti osude :] 4×
Jiný to, finýto…
50

: Jsem tvůj muž

1. JsG 
em tvůj mD 
už a tC 
y jsi moje žG 
ena,
jsem tvoje bD 
olest a tC 
y jsi můj lG 
ék,
jsC 
em tvůj dAmi 
ům a ty jsi moje stG 
ěna, ohohó,
jsem tvůj dD 
ar a tC 
y jsi můj vdG 
ěk.
2. Jsem tvůj muž a ty jsi moje žena,
jsem tvoje křídlo a ty jsi můj let,
jsem tvůj příboj a ty jsi moje pěna, ohohó,
jsem tvůj vesmír a ty jsi můj svět.
3. Jsem tvůj muž a ty jsi moje žena,
jsem tvůj angrešt a ty jsi můj plod,
jsem tvůj stát a ty jsi moje měna, ohohó,
jsem tvůj prostor a ty jsi můj bod.
*: Já jsG 
em tvůj mD 
už a tC 
y jsi moje žG 
ena …
51

: K našim sedmdesátinám

CFGCFG 
1. C 
Až se nám pF 
oslední zG 
ub vykotlAmi 
á,
nF 
ebudem nC 
adávatF 
 z bG 
eznadějC 
e,FG 
 
přAmi 
ejdeme z tvF 
rdých řízků nC 
a protlak,
F 
a pak si řC 
eknemeF 
:C 
 
R1: F 
Ať už je, jC 
ak už jeF 
,C 
 
Ami 
ať už je, jG 
ak už je,
hlF 
avně, že jC 
e, je, jF 
e, je, je, jG 
e, je, jC 
e.
2. My dva, a důchodci, no to je fór,
já dočtu konečně Hemingwaye,
ty budeš pěstovat celer a pór,
tak to vím bezpečně.
R1: 
3. K svátku mi upleteš svetr a šál,
já svetr umažu od oleje,
štěstí, že zrovna tebe jsem si vzal,
to jiná, můj bože.
R1: 
4. Až usnou doktoři, vběhnem na dvůr,
ty budeš za četníka, já za zloděje,
nalačno nejlepší je radepur
a analgetika.
R1: 
5. Jó, až nám poslední vlas vypadne,
oba se změníme v čaroděje,
vykouzlíme si, co nás napadne,
a pak si povíme:
R2: Ať bylo, jak bylo,
ať bylo, jak bylo,
hlavně, že je, jó.
R1: 
52

: Kapr

1. NC 
a rybníce jsou velké vlnDmi 
y, dělají sG7 
e od přírodC 
y,
kapr, ten je opatrnDmi 
ý, nevystrčG7 
í čumák z vodC 
y.
R: /: ŠplC 
ouchy-šplouchy, štika žere mouchDmi 
y,
žbluňky-žbluňkG7 
y, a kapr meruňkC 
y. :/
2. Nevylézej, kapře milý, je tam velké vlnobití,
chlupy vodě se naježily, mohl by ses utopiti.
R: 
53

: Kdo na moje místo

Text: Petr Bezruč
R: Ami 
Tak málo mám E 
krve, tak G 
málo mám Ami 
krve,
tak C 
málo mám Dmi 
krve a E 
ještě mi teče z Ami 
úst.

1. Až bude Dmi 
růst nade mnou tAmi 
ráva, až budu hDmi 
nítAmi 
,
kdo Dmi 
na moje Ami 
místo, kdo zdDmi 
vihne můj E 
štít?

R: Tak málo mám krve…

*: V Ami 
dým zahaC 
len vítkovsG 
kých pecí jsem sAmi 
tál,
noc zřela mi zC 
 očí, pG 
lam z nozdry mi Ami 
vál,
nech svítilo sC 
lunce, nech večer se G 
šeřil,
já semknutou Ami 
brvou ty vrahy jsem měřil:
ty bohaté C 
židy, ty grofy ze šG 
lachty,
já - škaredý Ami 
horník, jak vyskočil z E 
šachty.

R: Tak málo mám krve…

2. = 1.

*: Kdo zdvihne můj štít, kdo zdvihne můj štít,
kdo zdvihne můj štít, kdo zdvihne můj štít?
54

: Kdyby

1. KdG 
ybych měl peněz, jak má pan Rotschild,
kD 
oupil bych ženě mC 
ixér a prG 
ačku.
Dvoukolák vzal bych, do masny skočil
D 
a nekoukal bych nC 
a nějakou kG 
ačku.
R: KdD 
yby, kdyby, kdC 
yby, kdyby, kdG 
yby,
mD 
lži, plži, hlavonožcG 
i, ryby,
kdD 
yby, kdyby, kdC 
yby, kdyby, kdG 
yby,
mD 
lži, plži, hlavonožcG 
i, rD 
ybG 
y.
2. Kdybych měl prsa, jak má paní Soňa,
s chlapy bych trsal tělo na tělo.
Večer co večer chlastal bych koňak
a k ránu ječel, jak je veselo.
R: .3.
Kdybych měl svaly, jak má pan Fredy,
to by se báli někteří muži.
Vzal bych to zprava, dle abecedy
a porozdával, co komu dlužím.
R: .4.
Kdybych měl oči, jak má pan Laco,
hned bych si vočíh', kerý jsou kerý.
Pozor bych dával, komu a za co
a nenadával bych na poměry.
R: .5.
Kdybych měl plíce jak pan Zátopek,
nežil bych více s tou, s kerou žiju.
Prachy bych zašil do kaliopek
a skončil v Aši, v Praze nebo v Riu.
R: 
55

: Když mě brali za vojáka

1. Ami 
Když mě brali za voC 
jáka, G 
stříhali mě dohoC 
la,
Dmi 
vypadal jsem jako Ami 
blbec,
E7 
jak ti všichni dokoF 
la, G 
la, C 
la, G 
la,
Ami 
jak ti všichni E7 
dokoAmi 
la.

2. Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti,
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti, ti, ti, ti,
a svou zemi chrániti.

3. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil,
vzpomněl jsem si na svou milou,
krásně jsem si zabulil, lil, lil, lil,
krásně jsem si zabulil.

4. Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic,
po chodbě furt někdo chodil,
tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic,
tak nebylo z toho nic.

5. Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla,
protože mladá holka lásku potřebuje
a tak si k lásce pomohla, la, la, la,
a tak si k lásce pomohla.

6. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala,
řek jí, že má zrovna volný kvartýr,
tak se sbalit nechala, la, la, la,
tak se sbalit nechala.

7. Co je komu do vojáka, když ho holka zradila,
nashledanou pane Fráňo Šrámku,
písnička už skončila, la, la, la,
jakpak se vám líbila, la, la, la,
nic moc extra nebyla.
56

: Kejklíři

1. PAmi 
otulní kejklíři jdEmi 
ou zasněženou plánAmi 
í,Emi 
 
v Ami 
obitém talíři vEmi 
aří vítr ke snídanAmi 
i,Emi 
 
s cvC 
ičenou opičkou nG 
a rameni,
žAmi 
ivotem mDmi 
alinko G 
unavenC 
i,E7 
 
pAmi 
otulní kejklíři jdEmi 
ou bílou plánAmi 
í.EmiAmiEmi 
 
2. V kovárně na kraji vsi všechen sníh už ztál,
dobrý kovář odžene psy a pozve je dál,
sláma je postelí i peřinou
a oni jeden k druhému se přivinou
a zítra na návsi začíná candrbál.
R: KAmi 
ejklíři, kEmi 
ejklíři jdAmi 
ou.EmiAmiEmiCG 
 
3. Po schodech kostela poskakuje míč,
muž s tváří anděla ohýbá železnou tyč
a krásná dívka jménem Marína
zatančí tanec pohanského bůžka Odina
a zítra po polednách budou zase pryč.
4. Vozíček z lipových dřev po hlíně drkotá,
červená nepokojná krev je erbem života,
všechno, co chceme, leží před námi
za devatero poli, devatero řekami,
nad zimní krajinou slunce blikotá.
R: 
R: 
R: 
57

: Kopačák

1. CC 
opak sG7 
e ti stC 
alo, Kubo, KF 
ubíkC 
u,
ukradlG7 
i ti bC 
alón, Kubo, KG 
ubíkC 
u.
2. Nevíš, kdy a kteří, Kubo, Kubíku,
věřím, já ti věřím, Kubo, Kubíku.
3. Zloděj chodí tiše, Kubo, Kubíku,
podrážky má z plyše, Kubo, Kubíku.
4. Usmívá se, směje, Kubo, Kubíku,
je to zloděj nad zloděje, Kubo, Kubíku.
5. A to tak nenecháme, Kubo, Kubíku,
a my je pochytáme, Kubo, Kubíku.
6. Uděláme zátah, Kubo, Kubíku,
budeme jim v patách, Kubo, Kubíku.
7. Chytnem mrtvé nebo živé, Kubo, Kubíku,
ty můj detektive, Kubo, Kubíku.
8. Vezmeme si lupy, Kubo, Kubíku,
chytneme ty lumpy, Kubo, Kubíku.
9. Jsou to zlodějáci hnusní, Kubo, Kubíku,
ale teď už klidně usni, Kubo, Kubíku.
*: Protože jC 
ednou všG7 
echno, cC 
o nám vzF 
ali,
zpC 
átky k nám se přG7 
ikutálí,
/: zC 
aklepG7 
e to C 
u dveřF 
í, a smC 
utný ten, kdo nG7 
evěřC 
í … :/
58

: Košilka

Hmi 
Svlíkni si Emi 
košilku, Hmi 
lásko F# 
moHmi 
je
D 
Do rána A 
bílého D 
daleko F# 
je
G 
Do rána D 
daleko Gdim 
k srdci kouF# 
sek
Hmi 
krásné je Emi 
když lidi Hmi 
miluF# 
jou Hmi 
se
G 
Do rána D 
daleko Gdim 
k srdci kouF# 
sek
Hmi 
krásné je Emi 
když lidi Hmi 
miluF# 
jou Hmi 
se
Včera's mi utekla, teď jsi tady
Jako já žádný tě nepohladí
Na vodě, voděnce tajou ledy
co když jsme teď tady naposledy ?
Na vodě, voděnce tajou ledy
co když jsme teď tady naposledy ?
Svlíkni si košilku z porculánu
Krásnější než jsi ty nedostanu
Červánky na nebi, rudá krvi
budeš má prvá a já tvůj první
Červánky na nebi, rudá krvi
budeš má prvá a já tvůj první
59

: Kozel

1. Byl jeden pG 
án, ten kozla mC 
ěl,
velice sD 
i s ním rozumG 
ěl,
měl ho moc rád, opravdu mC 
oc,
hladil mu fD 
ous na dobrou nG 
oc.
2. Jednoho dne se kozel splet',
rudé tričko pánovi sněd',
jak to pán zřel, zařval "jéjé",
svázal kozla na koleje.
3. Zahoukal vlak, kozel se lek':
"to je má smrt", mečel "mek, mek",
jak tak mečel, vykašlal pak
rudé tričko, čímž stopnul vlak.
60

: Krajina po bitvě

1. MDmi 
íříme na sebe, míříme já a ty,
ticho je kolem, jen pes štěká za vratF 
y,
nAmi 
a louce leží mrtví mDmi 
otýli,
pBb 
adá déšť dC 
o esšA7 
álků,
jsmGmi 
e poslední dva, kteří přDmi 
ežili
tA7 
uhletu dlouhou vDmi 
álku, hAmi7 
m.DmiAmi 
 
2. Míříme na sebe, míříme já a ty,
v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
a smrtka s kosou dělá resumé,
prochází se v bílé róbě,
no a my dva teď tady ležíme
v zákopech proti sobě, ho hó hó.
3. Míříme na sebe, míříme já a ty,
oba jsme utekli hrobníkům z lopaty,
ve stovkách velikánských útoků
štěstí nám oběma přálo,
a teď nás dělí jenom sto kroků
a je to moc, či málo?
4. Myslíme na sebe, myslíme já a ty,
co včera platilo, dneska už neplatí,
však ještě hrůza visí nad krajem,
těžké je mít se rádi,
když jsme si postříleli navzájem
své nejlepší kamarády, ho hó hó.
5. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,
vzdych krví prosycen dýcháme z plných plic,
pach smrti pod kůží je zarytý,
končí se dějství prvé,
ještě nám tady zbývá k prolití
dvakrát šest litrů krve, ho hó hó.
6. Míříme na sebe, míříme já a ty,
ospalí, žízniví, hladoví, vousatí,
nebe se šeří, už se blíží noc,
oči jsou těžké jako kámen,
ach, koho žádat o radu a o pomoc,
když oba usínáme, hm.
7. A tak míříme na sebe, míříme já a ty,
padají hvězdy, obzor je hvězdnatý,
pod jedním nebem oba ležíme,
hřejivá je náruč matky Země,
/: a jak tak spíme, oba ve snu kráčíme:
já k tobě, a ty ke mně … :/
61

: Kuplet o třech sudičkách

1. TřG 
i sudičky D 
u kolébky, hC 
oj-hoj, stD 
ály mG 
i,
podle tvaru mD 
ojí lebky, hC 
oj-hoj, vD 
ěštilG 
y,
já jsem zrovna dD 
ělal kaku, hC 
oj-hoj, dD 
o plenG 
ek,
nechápal jsem smD 
ysl jejich, hC 
oj-hoj, mD 
yšlenG 
ek.
R1: /: HG 
oj-hoj-hola-hD 
oj, bC 
udoucnD 
ost je bG 
oj,
hoj-hoj-hola-hD 
oj, a tC 
ak se, chlD 
apče, bG 
oj! :/
2. První babka byla mírně, hoj-hoj, obézní,
ta mi přála ruku krásné, hoj-hoj, princezny,
ať s ní strávím ve svém loži, hoj-hoj, co to dá,
čili, jak to zpívá Samson, hoj-hoj, pohoda.
R1: 
3. Druhá babka byla zloduch, hoj-hoj, od kosti,
snad proto mi přivěštila, hoj-hoj, starosti,
jenom ať se hošík trochu, hoj-hoj, potrápí,
ať je jeho princeznička, hoj-hoj, na chlapy.
R1: 
4. Třetí řekla:"Holky, vy snad, hoj-hoj, blbnete,
víte, jaká nemoc vládne, hoj-hoj, ve světě,
ať zavládne v jeho žití, hoj-hoj, idyla,"
vzala nůž a fik! a věštby, hoj-hoj, zrušila.
R2: /: Hoj-hoj-hola-hoj, budoucnost je boj,
hoj-hoj-hola-hoj, a tak se, chlapče, hoj! :/
5. Z toho plyne poučení, hoj-hoj, pro všecky,
každý problém dá se řešit, hoj-hoj, vědecky:
aby nekradlo se, uřež lidem, hoj-hoj, ručičky,
aby nezdrhali za kopečky, hoj-hoj, nožičky.
R1: 
62

: Kupte si hřebeny

1. Ami 
Kupte si hřebeny, bC 
líží se všivé časy
G 
zítřek je oděný Ami 
do šatů trhana
Jdou trávou hyeny na svoje hodokvasy
mám kufry sbaleny už časně od rána

R: Ami 
Viděl jsem podél cest F 
aleje plné hesel
C 
vztyčnenou k nebi pěst E 
a muže který nese
vlajku a na ní krev lidí jež pod ní stály
a z dálky hučel zpěv internacionály

2. Za město na louku přijely kolotoče
pán v rudém klobouku kříčí do tlampače
Ve džberu na mouku zahlédneš červotoče
v krajině pavouků je mouchám do pláče

R: 

3. Mám oči od černi a srdce od inkoustu
proroci mizerní už jste žold dostali
Za svitu lucerny jdem jako stáda chroustů
po schůdcích do herny abychom prohráli 

R: 
63

: Kytky v květináči

1. NC 
a mé planF 
etě je spC 
ousta dF 
omů
C 
a jenom jF 
eden bC 
ytG 
,
dC 
o něj vrF 
acívC 
ám se z kF 
osmodromu
k žC 
ivotu se F 
uložC 
itF 
,
v kC 
uchyni nF 
a mě čC 
eká fF 
ilé,
tady vC 
ědí, že mám fF 
ilé rG 
ád,
C 
a děti převlečené dF 
o košilG 
ek
po vF 
ečerníčku chG 
odí spC 
átG 
.
2. Koupil jsem na trhu půl kila jahod,
když jsem se včera domů vracel,
dáme si pudink, jó, to bude blaho,
až mi v peřinách sdělíš nové informace,
že holka nejí a kluk že nechrní,
a přesto oba rostou jako z vody,
a ty žes byla celou dobu jako na trní,
ať něco se mi nepřihodí.
R1: Jsme kF 
ytky v květináčG 
i,
které zC 
apustily společně kF 
ořenC 
y,
a chtDmi 
ít nás přeonG 
ačit,
tak to je ztrC 
acený, hm C7(-) 
hm.
R2: Jsme kytky v květináči,
kopretiny líznuté kopřivou,
a jedna postel, ta nám stačí
bohatě na jeden dlouhý život.
3. Jen co nám otrne, jó, už je to tady,
že zas nevynáším ráno koš,
krev se nahrne a pak nám není rady
a z tuleně se stává mrož,
ty tvoje manýry, ty moje cigarety,
kdo má pořád luxovat byt,
kam strkáš ty papíry a co ten knoflík od manžety,
s tebou člověk nemůže žít.
4. Celý svět ví, že počasí nebývá takový,
jak si přeje meteorolog,
tlaková níže nad Azorskými ostrovy
stěhuje se celý rok,
mu jsme dvě koleje, co jdou vedle sebe
do stanice Absolutno,
a kdybys ty neměla mě a já jsem neměl tebe,
bylo by na světě velmi smutno.
R2: 
64

: Kývací plyšový pes

1. PC 
odvozku chytá se rez, a střechy taky,
řDmi 
idič za vF 
olantem hnC 
ízdí,
kývací plyšový pes v barvě khaki
dDmi 
ívá se pF 
o směru jC 
ízdy.
ČAmi 
ervená, G 
oranžová, zC 
elená,
nF 
ěco se povolujG 
e, něco je zakázánC 
o
a ten pes, F 
aniž ví, co bG 
arva znamená,
hlavou pF 
okyvujeG 
: C 
ano, ano Dmi 
…G 
 
2. Namísto páteře píst, nahoru, dolů,
dvojice železných ráfků,
poradce pro věci jízd nemá autoškolu,
má ale hlavičku, hlávku.
Rozhodnutí je věcí náhledu,
něco se povoluje, něco je zakázáno,
řidič se neptá, řidič hledí kupředu
a pes pokyvuje: ano, ano …
3. Je každá křižovatka dilematem,
vpravo i vlevo se blejská,
pohledem do zrcátka porovnáte
svůj názor s názorem pejska.
Dopředu, dozadu, či zůstat stát,
něco se povoluje, něco je zakázáno
a ten pes, to je síla, ten ví všechno snad,
jak hlavou pokyvuje: ano, ano …
4. Bylo to včera a je to dnes, a bude zítra taky,
že v kalných vodách se loví,
plyšový kývací pes v barvě khaki
za zády mnohých si hoví.
Razítka, nerazítka, fascikly,
něco se povoluje, něco je zakázáno
a řidiči, i díky těm psům, si přivykli,
že se jim přikyvuje: ano, ano …
65

: Ladovská zima

(CAPO 5)

e|-----------0-----|-----------0-----|-----------0-----|-----------0-----|
h|--3-----------3--|--3-----------3--|--3-----------3--|--3-----------3--|
G|-----0-----------|-----0-----------|-----2-----------|-----0-----------|
D|--------2--------|--------0--------|--0-----0--------|--------0--------|
A|--3--------------|-----------------|-----------------|-----------------|
E|-----------------|--3--------------|-----------------|--3--------------|

Za vločkou vločka z oblohy padá
chvilinku počká a potom taje
Na staré sesli sedí pan Lada
obrázky kreslí zimního kraje

R: Ladovská zima za okny je
a srdce jímá bílá nostalgie
ladovská zima děti a sáně
a já jdu s nima do chrámu Páně
Bim bam bim bam bim bam
bim bam bim bam bim

1. To mokré bílé svinstvo padá mi za límec, už čtvrtý měsíc v jednym kuse furt prosinec
Večer to odhážu namažu záda, ráno se vzbudim a zas kurva padá
Děcka majú zmrzlé kosti, sáňkujú už jenom z povinnosti
Mrzne jak sviňa třicet pod nulu, auto ani neškytne hrudky sa dělají v Mogulu
Kolony aut krok-sun-krok, bo silničáři ta jak každy rok
su překvapení velice, že sníh zasypal jim silnice
Pendolíno stojí kdesi gu Polomy, zamrzly mu všecky CD-ROMy
A policajti? Ti to jistí z dálky zalezlý do Aralky

R: Ladovská zima za okny je…

2. Na Vysočině zavřeli Dé jedničku, kamiony hrály na honičku
Takzvané rallye „Letní gumy“ v tym kopcu u Meziříčí, spěchali s melounama a teď jsou v… Však víte kde
Na ČT1 studio Sníh, Voldanova sedi na saních
A v Praze kalamita jak na Sibiři - tři centimetry sněhu! A u Muzea štyři!
Jak v dálce vidím zasněžený Říp říkám si: „Praotče Čechu, tys byl ale strašny cyp.“
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále tak sem se teďka mohl kdesi v teple v plavkach valet
Místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nakupy jak sou na tych rovných střechách sněhu kupy
Do toho všeho jak mi jak mám zmrzly nos aji lica tak ještě z radia provokater Nohavica

R: Ladovská zima za okny je…
66

: Lachtani

R: /: LC 
ach, lachF 
, C Ami 
 lach, lachG 
. C 
:/

1. JC 
edna lachtaní rF 
odinC 
a
rAmi 
ozhodla se, že si vyjde dG 
o kinC 
a,
jeli vlakem, metrem, lodí a pak trF 
amvajC 
í
a teď Ami 
u kina Vesmír lG 
achtajC 
í.
LG 
achtaní úspory dC 
ali dohromady,
kG 
oupili si lístky dC 
o první řG 
ady,
tC 
áta lachtan řekl:"Nebudem třF 
ít bídC 
u"
a prAmi 
o každého koupil pytlík G 
arašidC 
ů.

R: /: LC 
ach, lachF 
, hmm hmm C Ami 
 lach, lachG 
. hmm C 
hmm:/
2. Na jižním pólu je nehezky
a tak lachtani si vyjeli na grotesky,
těšili se, jak bude veselo,
když zazněl gong a v sále se setmělo.
Co to ale vidí jejich lachtaní zraky:
sníh a mráz a sněhové mraky,
pro veliký úspěch změna programu,
dnes dáváme film ze života lachtanů.

R: /: LC 
ach, lachF 
, jéé é C Ami 
 lach, lachG 
. jéé C 
é:/

3. Tátu lachtan vyskočil ze sedadla
nevídaná zlost ho popadla:
"Proto jsem se netrmácel přes celý svět,
abych tady v kině mrznul jako turecký med.
Tady zima, doma zima, všude jen chlad,
kde má chudák lachtan relaxovat?"
Nedivte se té lachtaní rodině,
že pak rozšlapala arašidy po kině, jé.

R: 

TC 
ahle lachtaní rF 
odinC 
a
Ami 
od té doby nechodí už dG 
o kinC 
a.

Lach lach.
67

: Láska je jak kafemlýnek

1. LG 
áska je jak kafemlýnek, všechno sD 
emelG 
e,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo pD 
o tělG 
e,
tvD 
oje vlasy hEmi 
avran Hmi 
utkal, mC 
oje včD 
elí dG 
ech,
tC 
y jsi řD 
eka krG 
ásně prHmi 
udká C 
a já tD 
ichý břG 
eh.
R: KC 
aždý jsme jinačG 
í,
protože kdC 
e je voda, je i G 
oheň,
když se nAmi 
ám to někdy rozkvačG 
í,
říkámD 
e si: nebuď trdlo, jen si rychle vzpomeň,
kC 
aždý jsme jinačG 
í,
protože kdC 
e je voda, je i G 
oheň,
když se nAmi 
ám to někdy rozkvačG 
í,
říkámD 
e si: jen si vzpomG 
eň.
*: Jak nás cAmi 
elý týden budilD7 
y až odpolední zprG 
ávy v rádiEmi 
u,
jak jsem nAmi 
adával, že než bych snD7 
ědl to tvé lečo, tG 
o se radši zabijEmi 
u,
jak jsi sAmi 
e mnou prohrávala v kD7 
ostkách šestnáct mG 
iliónů ve zlatEmi 
ě,
jak jsi chtAmi 
ěla ošetřit tu včD7 
elu, a ta včG 
ela pC 
íchla tG 
ě.
2. Láska je jak kafemlýnek, všechno semele,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo po těle,
tobě dali učit třicet dětí, já šel k lopatě,
chodíš domů o půl třetí, a já po páté.
R: 
*: Jak jsem tAmi 
rnul ve skříni nD7 
a kolejích, zda mě tam vrG 
átná objevEmi 
í,
jak mě Ami 
objevila: D7 
ale, pane Nohavica, tG 
o jste vEmi 
y?
Jak jsme mAmi 
ěli geniální plD7 
án, jak rozbít hernu G 
u Černé loukEmi 
y,
jak jsme šAmi 
ili z plyše super D7 
extra unikG 
átní kloboukEmi 
y,
jak jsme se hAmi 
ádali o vD7 
oloviny a zkG 
oumali, z čí to bEmi 
ylo viny,
a potom nAmi 
evěděliD7 
, proč jsme se vlG 
astně přeliEmi 
,
a lAmi 
ehali a bD7 
ěhali a spG 
ali, ale i nEmi 
espali,
a tAmi 
ulili se, zD7 
ubili se rG 
uku v ruce vEmi 
edle sebe,
láska je kAmi 
afemlýnek, šD7 
áhne ti dG 
o vzpomínekEmi 
,
všechno sAmi 
emeleD7 
, teplo jde pG 
o těleEmi 
,
láska je kAmi 
afemlýnek, šáhne dD7 
o vzpomínek,
všechno sG 
emele, teplo jde pEmi 
o těle,
láska je kAmi 
afemlýnek, šáhne dD7 
o vzpomínekG 
 …
68

: Legenda o svatém Václavu a jeho krutém bratru Boleslavovi

Sto Ami 
dvacet párů volů C 
jede G 
do NěmC 
ec,
Dmi 
kiriliAmi 
jé, Ami 
hřivny stříbrDmi 
kiriliAmi 
já,a k tomu - C 
co zE 
a Gdivná Cvěc?
Dmi]KiriliAmi 
jé, E 
kiriliAmi 
já.
Václav, český kníže, k nebi zdvíhá dlaň,
ve znamení kříže Němcům platí daň
(r): /: C 
Sláva ti, sláva ti, G 
vévodo C 
náš,
Ami 
buď pozdraven ty, kdo v E 
péči nás Ami 
máš. :/

Je německá říše mocnější než meč,
Václave, buď tiše, modli se a kleč
Poslušnou svou hlavu sepni k ramenům,
nevěř Boleslavu, bratru krutému,
(r): 
Na svatého Kosmy, v září to bylo,
v den dvacátý osmý slunce svítilo
Václav bratrem pozván na hostinu jest,
chystá se věc hrozná, krve bude téct
(r): 
Hodovali, pili, Boleslav měl řeč,
Václave můj milý, pozdvihni náš meč
Na německou zemi táhni v čele vojsk,
Václav sedí němý, neláká ho boj
(r): 
Už se nebe bělá, Václav na mši jde,
u vrat do kostela vidí tváře zlé
Už Václava bodli, už se rodí báj,
kněz Chrastěj se modlí: Sankt ty, Venceslaj
(r): 
Boleslav je králem v knížectví českém,
v čele vojska táhne na německou zem
Čtrnáct let s císařem německým, čtrnáct let se bil,
po letech čtrnácti meč svůj zahodil
(r): 
Sto dvacet párů volů jede do Němec,
kirilijé, kirilijá,
hřivny stříbra k tomu - co za divná věc?
Kirilijé, kirilijá.
Boleslav, ach, kníže, k nebi zdvíhá dlaň,
ve znamení kříže Němcům platí daň
Teče voda v Labi podél kostela,
bratr bratra zabil jak Kain Ábela
Kdo z těch dvou je v nebi, a kdo v pekle je,
.. tehdy nebyl a nic se neděje 
69

: Leninova ulice

R1: LAmi 
eninova uliceAmi/G 
, barák číslo čtAmi/F# 
yrycet,Ami/F 
 
v prvním patře vAmi 
íra, v druhém páchne sDmi 
íra,
ve třetE 
ím se čeká u šibenicAmi 
e.E 
 
R2: Leninova ulice, barák číslo čtyřicet,
v prvním patře víra, v druhém páchne síra,
dole ve sklepě se čeká u šibenice.
1. NAmi 
a okraji mE 
ěsta, kde už kAmi 
ončí tramvajE 
e,
klAmi 
ikatí se cDmi 
esta, která E 
ovšem slepá jAmi 
e.E(-) 
 
2. Z rozkopané dlažby tam trčí trsy trav,
po příkopách pažby pušek - tudy kráčel dav.
R2: .3.
Na chodbách vládne přítmí, je lesklé jako had,
vzduchem se nesou rytmy, podle nichž se musí tancovat.
4. Kočky honí krysy, vzájemně si trhají srst,
zpod sufitů visí kárající prst.
R2: .5.
Vrátný, zachmuřený septik, zírá do stěny,
ze dvora páchne septik nevyvezený.
6. Z bysty dole v sále už mramor opadal,
ale v přednáškové hale je skvělá nálada.
R2: .7.
Příkré dřevěné schody vedou na lepší svět,
lidé tam po nich chodí - dva kroky tam a dva zpět.
8. Tabulky směrem kudy, tabulky, kam už ne,
nahoře v rohu půdy klec pro neposlušné.
R2: .9.
Světla s drátěnými kryty kalně mžourají,
drátky, šroubky, nýty odpadávají.
10. Liftboy v černém sáčku úsměv má jako med,
říhne a zmáčkne páčku:"Kam že jste to chtěli jet?"
R2: 
70

: Líbite se mi

A 
Ruce Vám k posteli F#mi 
svážu
H7 
Půl dne se v pokoji E 
neukážu
Vy utonete ve vlastní touze
Já potom přijdu a řeknu pouze
/: A 
Líbíte se mi F#mi 
líbíte
F#mi 
Líbíte se mi A 
líbíte :/
Jak jsou pevná ta pouta
Budu sledovat mlčky od piana z kouta
Vy se budete malinko vzpouzet
Já napiju se vína a řeknu pouze
Líbíte se mi líbíte
Líbíte se mi líbíte
Kapky potu vytvoří říčku
Stékat budou dolů do dolíčku
Stírat budu je dlouze
Nad vámi nakloněn řeknu pouze
Líbíte se mi Líbíte
Líbíte se mi Líbíte
Až den se nachýlí k noci
Působit začnou zlé mé moci
Lůžko bude místem temných kouzel
A já noční čaroděj řeknu pouze
Líbíte se mi Líbíte
Líbíte se mi Líbíte
71

: Mám já jednu zahrádečku

1. Ami 
Mám já jednu zahrádečku Dmi 
hm  E 
hm Ami 
hm
C 
mám já jednu zahrádečku paráda G 
paráda
Ami 
a v ní sejem rozmarýnek Dmi 
čim E 
ča Ami 
riára
2. Ami 
Rozmarýnek pěkně vzchodí Dmi 
hm  E 
hm Ami 
hm
C 
rozmarýnek pěkně vzchodí paráda G 
paráda
Ami 
moja milá za mnů chodí Dmi 
čim E 
ča Ami 
riára
3. Ami 
Chodí za mnů do maštale Dmi 
hm  E 
hm Ami 
hm
C 
chodí za mnů do maštale paráda G 
paráda
Ami 
mezi štyry koně vrané Dmi 
čim E 
ča Ami 
riára
4. Ami 
Koníčky se polekaly Dmi 
hm  E 
hm Ami 
hm
C 
koníčky se polekaly paráda G 
paráda
Ami 
moju milů pošlapaly Dmi 
čim E 
ča Ami 
riára
5. Ami 
Pošlapaly mě ju naznak Dmi 
hm  E 
hm Ami 
hm
C 
pošlapaly mě ju naznak paráda G 
paráda
Ami 
až jí bylo podkovy znát Dmi 
čim E 
ča Ami 
riára
6. Ami 
Moja milá k felčarovi Dmi 
hm  E 
hm Ami 
hm
C 
moja milá k felčarovi paráda G 
paráda
Ami 
něch zahojí štyry rany Dmi 
čim E 
ča Ami 
riára
7. Ami 
Štyry rany aj hlavičku Dmi 
hm  E 
hm Ami 
hm
C 
štyry rany aj hlavičku paráda G 
paráda
Ami 
a to za švarnů hubičku Dmi 
čim E 
ča Ami 
riára
72

: Mám jizvu na rtu

C9 
Sem příliš starý na to abych věřil v revoluci
Gsus4 
a svoji velkou hlavu G 
těžko skryji pod kapucí
Ami 
a nechutná mi když se F 
vaří předvařená rýže,
C9 
v náprsní kapse nosím G/H 
Ventinol na potíže.

Ami 
Jak to tak vidím asi těžko projdu Ami/H 
uchem jehly,
F 
ale sem, běhám tak, aby C9 
mě vlci nedoběhli.
Dmi 
A kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
tak Gsus4 
mám jizvu na rtu, G 
když při mně stál.C9 
 G/H 
 F 
 G 
 

.
Sako mám od popílku, na kravatě saze,
mé hrubé prsty neumí uzly na provaze
a když mi občas tečou slzy, hned je polykám
a tančím jen tak rychle, jak hraje muzika.

Mé oči mnohé viděli a ruce mnohé měli,
a srdce stydělo se, když salvy slávy zněli
a kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.
Mluvil sem s prezidenty, potkal sem vrahy,
nahý sem na svět přišel a odejdu nahý,
v patnácti viděl sem jak kolem jeli ruské tanky
a v padesáti nechával si věštit od cigánky.

A dříve, než mě příjme svatý Petr u komise,
básníkům české země chtěl bych uklonit se,
a kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.
V Paříži četl sem si ruskou verzi Le manité,
a z bible zatím pochopil jen věty nerozvité,
v New Yorku chyt sem koutek od plastových lžyček,ale
nejlepsí káva je v hypernově U Rybiček.

Trumfové eso v mariáši hážu do talónu
a chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu.
A kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.
73

: Mám rád ty holky

1. JG 
á miloval jsem černošku, shC 
rnovala mi přG 
edkožku,
vAmi 
oněla po dehtG 
u, šrámy od nehtAmi 
ů rolákem jsem krD 
yl,
jG 
á miloval jsem muslimku, kC 
ouřila mi ho jG 
ak dýmku,
mAmi 
ávala koránG 
em, když mi nad ránD 
em ubývalo sG 
il.
Mám rád ty holky, bD7/F# 
arevný holky …
74

: Margita

1. TEmi 
očí se, točí kAmi 
olo dEmi 
okola a až nás smHmi 
rtka zC 
avolá,
tak vytáhnG 
eme rEmi 
ance,
sbalíme svý tělAmi 
esný Emi 
ostatky, srazíme pHmi 
odpatkC 
y
a potom dáme sG 
e do tEmi 
ance,
tAmi 
ančí se tradičnH7 
ě gEmi 
avotta na konci žHmi 
ivotC 
a,
na konci tohohlG 
e plEmi 
esu,
promiňte, že vám šlAmi 
apu nEmi 
a nohu, já za to nHmi 
emohC 
u,
já tady vlastně G 
ani nEmi 
ejsu.
R: Ami 
A krásná Margita, tEmi 
anečnice smrti,
mAmi 
á svetr vzoru pepitEmi 
a a zadkem vrtí,
zAmi 
ačíná maškarní plG 
es, kams' to vlD 
ez', kams' to vlEmi 
ez',
kams' to vlH7 
ez', kams' to vlEmi 
ez'?
2. Nějakej dobrák stáhnul roletu, na tomhle parketu
je vidět jenom na půl metru,
tváře se ztrácejí v šerosvitu, každý hledí na Margitu
v pepitovým svetru,
kapelník pozvednul taktovku, vytáhnul aktovku
a v ní měl nějaký noty,
tváře se točí v tombole, někdo si sedí za stolem,
jiný se na parketu potí.
R: .3.
Pokojská v šest přijde do práce, provětrá matrace,
pod lůžkem najde zlatou minci,
děvenka dole v recepci čte si o antikoncepci
a přemýšlí o krásným princi,
šatnářce v šatně zbyly dvě vesty, no to je neštěstí,
a co když přijde ráno kontrola,
hodiny ukazují čtyři nula nula, ručička se hnula,
vše se točí dokola.
R: 
75

: Maria Panna

G 
Maria Emi 
Maria panna
Světem D 
chodila C 
chodila D 
sama
Jenom s G 
Josefem
Ten Emi 
byl mírně chucpe
Oba D 
bloumali po C 
krajině D 
Judské
Jak tak bG 
loumali nocleh Emi 
hledali
Kde by hlavu sD 
ložili
Dítě C 
čekané poD 
rodili

A všechen lid
S nimi nic nechtěl mít
Všichni jim říkali
Snězte si co jste si smíchali
Maria Maria panna
Na to povída že si poradí sama
Našla malou stáj
Trochu to tam páchlo
Ale vědro vody všechno to spláchlo
A pak ležela
A trochu brečela
A Josef bambula
Tvářil se jak mula
A potom k půlnoci
S boží pomocí
A díky odvaze
Přivedla na svět kluka jako obrázek
Maria Maria panna
Která byla na všecko zcela sama
Ta Maria Maria panna
Která byla na všecko zcela sama
A zatím na nebi zablikla kometa
Marie povídá Josef chystej se do světa
Tady není pro nás bydlení
Tady nás nemilujou
Syna nám zamordujou
A tak šli všichni tři
Co bylo dál to jistě víte
Co nevíte domyslíte
Maria Maria panna
Která byla na všecko zcela sama
Ta Maria Maria panna
Která byla na všecko zcela sama
76

: Maruška

1. MC 
á milá, rEmi 
ozmilá MAmi 
aruška jG 
e holka fC 
estEmi 
,Ami 
 G 
 
oC 
na chce čEmi 
ernocha dAmi 
o lůžka, prG 
ý pašák jC 
estEmi 
,Ami 
 G 
 
čF 
ernocha z MFmi 
aroka C 
anebo z MAmi 
ali,
mDmi 
á drahá, dG 
ivoká, bC 
rzy se spG 
álíš,
dC 
o dne a dEmi 
o roka, řAmi 
íkám ti, stG 
ihne tě trC 
esG 
t,C 
 protože
v SDmi 
udánG 
u C 
neznají Dmi 
ochrG 
anC 
u
a kluci v Dmi 
AngoG 
leC 
 se milujou nDmi 
a stG 
olC 
e
a v ZDmi 
ambiG 
i C 
milenky zDmi 
abíjG 
íC 
 
a kluci v ZDmi 
ambeG 
ziC 
 maj' radši hDmi 
ovězG 
í.C 
 
2. Má milá, rozmilá Maruška je holka fest,
ona chce mulata do lůžka, prý pašák jest,
mulata z Bornea anebo z Kuby,
má oči vzdorné a tohle ji zhubí,
říkám jí: do dne a do roka stihne tě trest, protože
v Pekingu neznají pettingu
a kluci v Šanghaji blbě to dělají
a v Laose se škrábou na nose
a milenci v Íránu při tom padají z divánu.
3. Má milá, rozmilá Maruška dala si říct,
teď chce jen našince do lůžka, nikoho víc,
našince z Moravy anebo z Beskyd,
každej tě unaví, bude ti hezky,
ten pravej z Moravy už šahá do nohavic, protože
v Ostravě milujem loudavě
a kluci v Petřvaldě na šachtě na haldě
a v Českém Těšíně čtyřikrát v hodině,
v HF 
avířově-Nové MC 
ěsto, tam G 
udělají z tebe tC 
ěsto.
77

: Masopust

1. Rozbitým Emi 
oknem mi do pokoje fouká sníh jako mAmi 
ouka
na moje ruce skleslé v křC 
esle závěje snAmi 
ěhu, už ani H7 
oheň,
rozbitým Emi 
oknem mi fouká do světnice fujavAmi 
ice,
smutek se dveřmi dere, plC 
áči, můj kaskadAmi 
ére, nH7 
ezapomeň!
R1: Vlaštovky zEmi 
e stájí odlétly přAmi 
ed rokem,
slepice kdD7 
ákají ve sněhu hlG 
ubokém,
zblH7 
oudilé krEmi 
očeje roztáčí Ami 
osudí,
pálenka zD#dim(F) 
ahřeje, samota zH7(E) 
astudí.
R2: Teplo je pokora, jabloně v ušance,
smrt štěká ze dvora, košile na brance
plápolá ve vichru, jenž vyvrátil mi plot,
proč nikdo nepřijel na masopustní hod?
*: Nechali mě tAmi(Emi) 
ak, nechali mě tF(C) 
ak, nechali mě tE(H7) 
ak.
2. V rozbité lampě ani kapka petroleje, ruka se chvěje,
pod sněhem zamrzá mi, na stěnách pod tapetami choulí se švábi,
v rozbité lampě půlnoc bliká, rampouch je klika,
v ruce ulomí se, místo dechu průzračná pára, jsem slabý.
R1: .R3:
Teplo je pokora a zima prokletí,
než srdce okorá a jaro odletí,
zimosráz kořeny zapouští,
jsem špatným žalobcem, viníkům odpouštím.
*: .*:
3. V rozbitém srdci ani špetka soli, jen trochu bolí,
když vločka z tváře skane, třpytný krystalek ledu
na uschlém stromě v opuštěném dEmi 
omě …
78

: Maturitní práce z českého jazyka

VC 
ážené lidičkG 
y, spočiňte chviličkAmi 
u,
čtete-li básničkG 
y, slyšte mou písničkC 
u,
pro staré, pro mladG 
é sepsaná tady jAmi 
e
stručná historieG 
 české poezieC 
.
1. NC 
eruda JG 
an byl chytrý pAmi 
án,
aby snad nezmokG(E) 
l, nosíval binokC 
l,(G) 
 
stranil se dG 
am, proto žil sAmi 
ám,
chodíval pE 
ěšky, život měl tAmi 
ěžký(G) 
.
2. Naopak Hálek smutku byl dalek,
ženský ho žraly, a tak je balil,
za zpěvů slavíka z šatů je vysvlíkal,
napsal pár básní, byl velmi krásný.
R: BC 
ásníci - slG 
avíci, píšící chlAmi 
ípníci,
tatíci s přE 
íjicí, ba i vy bC 
ez nG 
í,
s nC 
adšením nG 
a líci smekám svou čAmi 
epici,
byli jste chlE 
apíci, lvi převítAmi 
ězníG 
.
3. Havlíček Borovský - to byl vůl obrovský,
nedal si bacha na Bacha, třikrát měl zaracha,
psal v rámci glasnosti petice, stížnosti
a byl za odměnu vyslán do Brixenu.
4. Otokar Březina, ten se furt přepínal,
pořád jen psal a málo spal,
měl jednu služku, papír a tužku,
služka se zlobila, tužka se zlomila.
R: 
5. Vladimír Vašek choval se plaše,
na poště seděl, z okna furt hleděl,
nebyl moc do srandy ani na fešandy,
nosíval papuče, vymyslel Bezruče.
6. Jaroslav Vrchlický, epicko-lyrický
démon poetický skončil co profesor,
byl velmi ploden, ženskou měl co den,
Auguste Rodin byl jeho velký vzor.
R: 
7. František Gellnerů byl přítel kellnerů,
studoval baňu a kašlal na ňu,
měl vlasy z rzi, byl velmi drzý,
život bral hopem, všeho byl schopen.
8. Florian Miroslav měl mozol od oslav,
vycházel se všemi, nemaje problémy,
říkali mu Mirek, napsal sto sbírek,
stoprvní nestih', což bylo štěstí.
R: 
79

: Mávátka

1. Ami 
Už třicet tři roků chodím po světě
Dmi 
a ten svět fG 
urt a fC 
urt se stejně tE 
očí.
JAmi 
á budu klidně smát se, budu veselý,
jG 
enom mi vE 
ydloubněte Ami 
oči.E 
 

2. Neviděl bych vypasené páprdy,
tisíce let a stále titíž.
Když něco prohnilého v státě zasmrdí,
říkají: Ty snad něco cítíš?

*: ŘDmi 
íkají mG 
i dC 
obráci v RE 
udém právu:
NDmi 
ení tak zlG 
e, jC 
en, chlapče, zvE 
edni hlavu!

R: DAmi 
ejte mi do rukou mDmi 
ávátko a řAmi 
ekněte, jE 
ak volat "SlAmi 
áva!"E 
,
jAmi 
á už si najdu ten sprDmi 
ávný směr a budu mAmi 
ávat, mE 
ávat, mAmi 
ávat.
3. Můj soused odvedle je farář v kostele,
moc príma kluk, jenže často hledí k nebi.
Já jaksi nemám v nebi žádné přátele
a bůh, ten pro mě nikdy nebyl.

4. Čtu jenom básně těch, kteří už zemřeli
a ten svět furt a furt se stejně točí.
Já budu klidně smát se, budu veselý,
jenom mi vydloubněte oči.

*: Říkají mi dobráci u koryta:
Není tak zle, to jenom doba je složitá!

R: Dejte mi do ruky mávátko …

5. Okresní inspektor Vlček má vilu, dům a byt,
takové nic, a jak si krásně žije.
Já musel sedm roků bez koupelny žít,
proto ať žije anarchie.

6. Když tátu vyhodili, máma brečela,
že nedokázal převléct vlastní kabát,
a to mám někde na dně duše docela,
třeste se, trůny knížat a hrabat.

*: Říkají mi dobráci za koryty:
Není tak zle, ovšem musíte pochopiti … , já zpívám:

R: Dejte mi do ruky mávátko … + mE 
ávat, mAmi 
ávat, mE 
ávat, mAmi 
ávatE 
!Ami 
 
80

: Metro

1. MAmi 
etro já mám rE7 
ád, v něm nikdy netísnAmi 
ím se,
po chodbách tam znDmi 
í ta dG7 
ávná pC 
íseň,
/: vA7 
e veliký sbDmi 
or se její refrén slAmi 
évá:
stůjte zprE7 
ava, procházejte zlAmi 
eva. :/
2. Ach, disciplíno, jak mám tł rád,
vpravo stojí ti, kdo chtějí stát,
/: a ten, kdo chce jít, kupředu jít,
musí na levé straně být. :/
81

: Metro pro krtky

1. PG 
rvá, druhá, třC 
etí, čtvD 
rtá,G 
 C 
 D 
 
nG 
a zahradě kC 
rtek vD 
rtáG 
,C 
 D 
 
drEmi 
ápy má jak vC 
ývrtky, ohohG 
o,
vAmi 
rtá metro prC 
o krtkD 
y, ohohG 
o.C 
 D 
 
2. Rrr …
3. Každý, kdo si zaplatí, ohoho,
smí se projet po trati, ohoho,
od okurek po macešky, jé,
dál už musí každý pěšky, jé.
4. =1.
C D G C D G C D G C D G C D G 
82

: Mikymauz

1. RAmi 
áno mě probouzí tmG 
a, sahám si nC 
a zápěstF 
í,
zda-li to jE 
eště tluče, zdF 
a-li mám jE 
eště štěstí,
nebo je po mně a já mám voskované boty,
ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.
2. Není co, není jak, není proč, není kam,
není s kým, není o čem, každý je v době sám,
vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu
a Bůh je slepý řidič sedící u volantu.
R: ZE 
apínám tF 
elefon - zDmi 
áznamník cE 
izích citů,
špatné zprávy chF 
odí jako pDmi 
olicie zE 
a úsvitu,
jsDmi 
em napůl bdělý a nG 
apůl ještě v noční pauze,
mC 
ěl bych se smát, ale mE 
ám úsměv Mikymauze,
rAmi 
ána G 
bych zrF 
ušE 
il.
3. Dobrý muž v rádiu pouští Čikoreu,
opravdu veselo je, asi jako v mauzoleu,
ve frontě na mumii mám kruhy pod očima,
růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá.
4. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli,
pomalu vychládají naše důlky na posteli,
všechno se halí v šeru, čí to bylo vinou,
že dřevorubec máchl mezi nás širočinou.
R: Postele rozdělené na dva suverénní státy,
ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty,
ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba,
že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba,
dráty bych zrušil.
5. Prokletá hodina, ta minuta, ta krátká chvíle,
kdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé,
kdy není tma, ale ještě ani vidno není,
bdění je bolest bez slastného umrtvení.
6. Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle,
usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet,
opřený o kolena poslouchám tvoje slzy,
na život je už pozdě a na smrt ještě brzy.
R: Co bylo kdysi včera, je, jako nebylo by,
káva je vypita a není žádná do zásoby,
věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou,
a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou,
máslo bych zrušil.
7. Povídáš o naději a slova se ti pletou,
jak špionážní družice letící nad planetou,
svlíknout se z pyžama, to by šlo ještě lehce,
dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce.
8. Z plakátu na záchodě prasátko vypasené
kyne mi, zatímco se kolem voda dolů žene,
všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku,
jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků.
R: Sahám si na zápěstí a venku už je zítra,
hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra,
jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze,
měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze,
lásku bych zrušil.
9. /: Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí,
zda-li to ještě tluče, zda-li mám ještě štěstí :/ 3X
83

: Mikymauz (taby)

Předehra: 

(Ami)(G) 
|------------0---3----------0-1-0----------------------
|----1p0-------1---3------3-------0-3-1----------------
|---------2--------------------------------------------
|------------------------------------------------------
|-0----------------------------------------------------
|----------------------3-------------------------------

(Dmi) (Ami)
|------------------0------------------------------0----
|---3p1p0--------0-------3p1p0---------0--------1------
|-2-------2-1h2--------2-------2-1h2----------2--------
|-----------|--------------------|----------2----------
|-----------|--------------------|--------0------------
|-----------0--------------------0---------------------

Sloka: 
(Ami) (G)
|---------------0---3----------0-1-0-------------------
|---(0h)1p0-------1---3------3-------0-3-1-------------
|------------2-----------------------------------------
|------------------------------------------------------
|-0----------------------------------------------------
|-------------------------3----------------------------

(Dmi) (E)
|------------------0-----------------------------------
|---3p1p0--------0-------3p1p0-------------------------
|-2-------2-1h2--------2-------2-1---------------------
|-----------|--------------------|-----2-3-2-----------
|-----------|--------------------|---------------------
|-----------0--------------------0---------------------

(Ami) (G)
|---------------0---3----------0-1-0-------------------
|---(0h)1p0-------1---3------3-------0-3-1-------------
|------------2-----------------------------------------
|------------------------------------------------------
|-0----------------------------------------------------
|-------------------------3----------------------------

(Dmi) (Ami)
|------------------0--------------------------------5-
|---3p1p0--------0-------3p1p0---------0---------/5----
|-2-------2-1h2--------2-------2-1h2-----1-----2-------
|-----------|--------------------|-----------2---------
|-----------|--------------------|---------0-----------
|-----------0--------------------0---------------------
,
84

: Minulost

1. Dsus2 
Jako když k půlnoci na dveře zaklepe A 
nezvaný host 
Emi 
stejně tak na tebe za rohem čeká G 
tvoje minuA 
lost
šatý má tytéž, vlasy má tytéž, a boty kožené 
pomalu kluhavě za tebou pajdá, až tě dožene 
a řekne:

R: Dsus2 
Tak mě tu máš, A 
tak si mě zvaž 
Emi 
pozvi mě dál, A 
jestli mě znáš, jsem tvoje Dsus2 
minulost 

2. V kapse máš kapesník, který jsi před léty zavázal na uzel 
dávno jsi zapomněl to, co jsi koupit měl v samoobsluze 
všechno, cos po cestě poztrácel, zmizelo jak vlaky na trati 
ta holka nese to v batohu na zádech, ale nevrátí 
jen říká:

R: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž…

3. Stromy jsou vyšší a tráva je nižší a na louce roste pýr 
červené tramvaje jedoucí do Kunčic svítí jak pionýr 
jenom ta tvá pyšná hlava ti nakonec zůstala na šíji 
průvodčí, kteří tě vozili před léty dávno nežijí 

R: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž…

4. Na větvích jabloní nerostou fíky a z kopřiv nevzroste les 
to, co jsi nesnědl včera a předvčírem musíš dojíst dnes 
solené mandle i nasládlé hrozny máčené do medu 
ty sedíš u stolu a ona nese ti jídlo k obědu 
a říká:

R: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž…

5. Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí 
dneska tě navštíví ti, kteří byli a kteří už minuli 
každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména 
ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená 
řekne ti 

R: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž 
pozvals' mě dál, teď už mě znáš, jsem tvoje minulost…
85

: Mladičká básnířka

1. G 
Mladičká básnířka s Hmi 
korálky nad kotEm 
níkyD 
 
G 
bouchala na dvířka Hmi 
paláce poeEm 
tiky.D 
 
S někým se G 
vyspala, nikomu Hmi 
nedala, láska jako Em 
hobby,
Cm 
pak o tom napsala D 
blues na čtyři G 
doby, ho ho Hmi 
hó.Em D 
 

2. Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti,
ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty.
Plná tragiky, plná mystiky, plná spleenu,
pak jí to otiskli v jednom magazínu, ho ho hó.

3. Bývala viděna v malém baru u rozhlasu,
od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu.
Trochu se napila, trochu se opil na účet redaktora
a týden nato byla hvězdou Mikrofóra, ho ho hó.

4. Pod paží nosila rozepsané rukopisy,
ráno se budila vedle záchodové mísy.
Životem potřísněná, můzou políbená, plná zázraků
a pak ji vyhodili z gymplu a hned nato i z baráku, ho ho hó.

5. Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody,
ale básníci-tatíci nepomýšlej' na rozvody.
Cítila u srdce, jak po ní přešla železná bota,
tak o tom napsala sonet, a ten byl ze života.

Outro: G 
Ach, mladé básnířky …Hmi Em D 
 
Vy mladé básnířky …
Jó, mladé básnířky …
86

: Modlitba Francoise Villona

1. DEmi 
okud se zem ještě H7 
otáčí,
když smí ještě světlo bEmi 
ýt,
mG 
ůj pane, každému dD7 
opřej z nás,
co nemohli jsme mG 
ít,
mE 
oudrému jen hlAmi 
avu přej,
zbF# 
abělému koně třmH 
en,
šťEmi 
astným přidej pAmi 
eníze
H 
a na mě se rozpomEmi 
eň.
2. Dokud se zem ještě otáčí,
je, pane, moc jen tvá,
kdo po moci však jen prahne,
ať z moci nemoc má,
odpočinout štědrému dej
alespoň v tento den,
Kainovi pokání přej
a na mě se rozpomeň.
3. Já vím, že všemu rozumíš,
věřím, žes' moudrosti král,
jak zabitý voják věří,
náš život že v ráji jde dál,
jak věří každý, kdo slyší,
neslyšné řeči tvé,
tak, jako věříme sami
v nevědomosti své.
4. Můj pane, Bože, vidím
zelený tvůj zrak,
dokud se zem ještě otáčí,
až sama to má za zázrak,
když má ještě čas,
když zbývá jí teplo pro oheň,
každému dej něco málo
a na mě se rozpomeň.
87

: Moja mamka

G 
Kebyste to moja mamka A 
věděli
D 
Jaký su já zarmúcený G 
na ženy
G 
Ani byste ve dne v noci C 
nespali
G 
Len byste mi D 
frajárenku G 
hladali
G 
Moja milá zadrímala A 
já som spal
D 
Volakdo mě zpod širáčku G 
pierko vzal
G 
A to bylo z tej červenej C 
fialky
G 
Škoda je téj D 
zarmúcenej G 
frajárky
88

: Možná že se mýlím

1. Mám C 
rozestláno na posteli Fadd9 
pro hosty,
zuby si C 
čistím cizím zubním Fadd9 
kartáčkem,
já, C 
snůška zděděných Emi 
vlastností
a F 
obyvatel Dmi 
planety G 
Zem.
Bláznivé F 
Markétě zpívám druhý C 
hlas,
jsem tady Dmi 
na světě na krátký F 
víkend na cestovní C 
pas. Fadd9 C Fadd9 
 
2. Pan farář nabízel mi věčný život,
říkal "musíš, chlapče, přece v něco věřit",
a já si dal nalačno jedno pivo
a spatřil anděly, jimž pelichá peří.
Bláznivé Markétě zpívám druhý hlas,
jsem tady na světě, dokud nevyprší můj C 
čas.
R: C 
Možná, že se F 
mýC 
lím, možná se F 
mýC 
lím,
snad mi to Emi 
dojde léty, F 
snad mi to C 
dojde léty,
mám na to jenom F 
chvíC 
li, dojít od startu k F 
cíC 
li,
a tak si zEmi 
pívám, a tak se F 
dívám, a tak si dávám C 
do trumpety Fadd9 C Fadd9 
 
3. Jsou prý věci mezi nebem a zemí,
já o nich nevím a možná měl bych vědět,
já nikdy nikomu jak Ježíš nohy nemyl,
já nechtěl nikdy na trůnu sedět.
Bláznivé Markétě zpívám druhý hlas,
jsem tady na světě, dokud nevyprší můj čas.
4. Vy, náčelníci dobrých mravů,
líbezní darmopilové a marnojedky,
proutkaři pohlaví a aranžéři davů,
vy jste mi nebyli na svatbě za svědky.
Bláznivá Markéta, ta mi svědčila,
že kdo vchází do světa, jako bys' vypustil motýla.
R: 
5. V pokoji, kde jsem včera spal,
vypnuli topení a topila krása,
měli jsme na sobě jen flaušový šál
a já jsem křičel, že láska je zásah.
Bláznivá Markéta ať nám zapěje,
že až sejdem ze světa, čáry máry fuk, nic se neděje,
nic se neděje, nic se neděje …
89

: Můj pes

A E F#mi E D E A E F#mi E D E A E 
1. MA 
ůj pE 
es je grF#mi 
óf mE 
ezi psy,
cA 
o chlHmi 
up, to skvE 
ost, co zub, to hrouda zlata,
A 
ocasE 
em dělF#mi 
á  E 
elipsy,
kdD 
yž vrčí nE 
a štěňatA 
a.E 
 
2. Můj pes je psem z Anglie,
po otci lord, po mámě lady,
hodný na hodné lidi je
a zlý je na obejdy.
R: MD 
ůj pE 
es má dA 
uši, čtD 
yři nohy, E 
ocas a A 
uši,
chlD 
upE 
até tA 
ělo, krH 
ásné, chytré, ale tvrdohlavé čE 
elo,
jD 
í jenom mE 
aso a kA 
osti, kD 
ouše dE 
ebilní hA 
osti,
jD 
inak se chE 
ová vhA 
odně, jHmi 
á ho mE 
iluji hA 
odně.
3. Můj pes je psí prototyp,
on modelem být mohl psímu sousoší,
od pondělí do soboty
prolenoší. 
4. Můj pes je rek - hrdina,
běda lumpovi, jenž by na práh šláp',
slupnut by byl jako malina,
á, ten chlap.
R: Můj pes má sílu, jak se má k jídlu, tak i k dílu,
pelech má u kredence, vysoké je inteligence,
jí jenom maso a kosti, kouše debilní hosti,
jinak se chová vhodně, já ho miluji hodně.
*: MA 
y dE 
og is dF#mi 
og nE 
umber one A 
yeah …
90

: Muzeum

1. D 
Ve Slezském muzeu, A 
v oddělení Hmi 
třetihor 
je bílý G 
krokodýl a D 
medvěd a liška a A7 
kamenní D 
trilobiti,A7 
 
D 
chodí se tam jen tak, co A 
noha nohu Hmi 
mine, 
abys viděl, jak ten G 
život plyne, D 
jaké je to všechno A7 
pomíjivé D 
živobytí, 
G 
pak vyjdeš do parku a D4sus 
celou noc se G 
touláš noční Opavou 
a C 
opájíš se G 
představou, jaké to D4sus 
bude v G 
ráji, 
v D 
pět třicet pět jednou z A 
pravidelných Hmi 
linek, 
sedm zastávek do G 
Kateřinek, D 
ukončete nástup, A7 
dveře se D 
zavírajA7 
í.

2. Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat, 
složíš-li svoje maturity, vychováš pár dětí a vyděláš dost peněz, 
můžeš se za odměnu svézt na velkém kolotoči, 
dostaneš krásnou knihu s věnováním zaručeně, 
a ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla po řece Nil 
a volat: "Tutanchámon, vivat, vivat!" po egyptském kraji, 
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek, 
sedm zastávek do Kateřinek, ukončete nástup, dveře se zavírají. 

3. Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku, 
ve Valtické poručíš si čtyři deci rumu a utopence k tomu, 
na politém stole na ubruse píšeš svou rýmovanou Odysseu, 
nežli přijde někdo, abys šel už domů, 
ale není žádné doma jako není žádné venku, není žádné venku, 
to jsou jenom slova, která obrátit se dle libosti dají, 
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek, 
sedm zastávek do Kateřinek, ukončete nástup, dveře se zavírají. 

4. Možná si k tobě někdo přisedne, 
a možná to bude zrovna muž, který osobně znal Egypťana Sinuheta, 
dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy rytmus metronomu, 
který tady klepe od počátku světa, 
nebyli jsme, nebudem a nebyli jsme, nebudem a co budem, až nebudem, 
jen navezená mrva v boží stáji, 
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek, 
sedm zastávek do Kateřinek, ukončete nástup, dveře se zavírají. 

5. Žena doma pláče a děti doma pláčí, 
pes potřebuje venčit a stát potřebuje daň z přidané hodnoty 
a ty si koupíš krejčovský metr a pak nůžkama odstříháváš 
pondělí, úterý, středy, čtvrtky, pátky, soboty, 
v neděli zajdeš do Slezského muzea podívat se na vitrínu, 
kterou tam pro tebe už mají, 
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek, 
sedm zastávek do Kateřinek, ukončete nástup, dveře se zavírají. 
91

: My ročník padesátý třetí

1. MAmi 
y, ročník padesátý třetí, půjdem jako prví,
vyfasujem bDmi 
ordel-atom, sG 
amopal a džC 
em,
pošumavský lDmi 
esy zalijem svou kAmi 
rví,
nejhorší bE 
ude na tom, žAmi 
e nic nE7 
ezmůžAmi 
em.
2. Nikdo nic nezmůže, skončí to, a basta,
na chodníku zbude po mém srdci stín.
Byli lidi, byli, zůstala jen pasta,
nebude už vinných a nebude už vin.
3. Zůstane jen díra, černá díra v nebi,
poletíme kosmem, pomletí na prach.
Člověk všehomíra, takovej tu nebyl,
kámo, co jsme, to jsme, k čemu je ten strach.
4. =1.
92

: Myš na konci léta

1. Všichni už spAmi 
í, jenom mE 
y dva jsme vzhAmi 
ůru,
pC 
oslední dvG7 
a v celém dC 
omE7 
ě,
jDmi 
á dělám nE 
a papír lAmi 
iteratE 
uru
Dmi 
a ona kE 
ouká se pF 
o G 
  C 
mnG 
ě,
jDmi 
á dělám nE 
a papír lAmi 
iteratE 
uru
Dmi 
a ona kE 
ouká se pAmi 
o mněE 
.Ami 
 
2. Šedivá myš, zřejmě odněkud z polí,
je konec léta a začátek sklizně,
/: jenom si nemysli, ono to bolí,
když někdo kosou tě řízne. :/
3. Však já si nemyslím, kámoško v bídě,
klidně tu přenocuj, nějak se vejdem,
/: ráno se vzbudíš dřív, než někdo přijde
a večer se zase sejdem. :/
4. Budeme společně do noci škrábat,
ty svými zoubky, já perem,
/: nevadí, že máme jinačí kabát,
hlavní je, jak ten svět berem. :/
5. Je konec léta a mně přišlo líto,
že chodí po polích vrazi,
/: škodíš-li, neškodíš - kdo rozsoudí to,
a tak ti nabízím azyl. :/
93

: Na dvoře divadla

Riff1: 
1. Ami 
Na dvoře divadla E 
čteme ShakespeaAmi 
ra,
na dvoře divadla E 
Hamlet umíAmi 
rá.
Riff2: 
C 
Slunce je kuliG 
sák, staví nám kuliC 
sy,
Riff3: 
Ami 
z okna nám nadává E 
herec jakýAmi 
si.
Riff1: 
Herec, který má pět let do penze
a Shakespeare dostává nové dimenze,
Riff2: 
není tu opony a ani publika,
tady se nekřičí a ani nevzlyká,
tady je nožem nůž a krev je krvavá,
Riff3: 
tady se miluje, tady se nadává.
Riff1: 
Já sedím na klandru a ty na sudu
a každý hercem je svýho osudu,
Riff2: 
nechceme angažmá, čtvrtletní prémie,
Riff3: 
křísíme Hamleta, který nás přežije.
Riff1: 
Na dvoře divadla hrajeme divadlo,
END: 
na dvoře divadla hrajeme divadlo …
Riff1: 
|-------------------------|--0-0-0-0-0-|
|-------------------------|--1-1-1-1-1-|
|---2-4-------------------|--2-2-2-2-2-|
|-2-----1-2-3z2-2p3-2-----|---2-----2--|
|---------------------2-3-|-0---0------|
|-------------------------|------------|
Riff2: 
|-------------0---0---1-0-|   
|-------------1---1---0-1-|   
|-------2-0---0---0---0-0-|
|-0-2-3---------2-------2-|
|-----------3-------2-----|
|-------------------------|
Riff3: 
|-------------------------|--0-0-0-0-0-|
|-------------------------|--1-1-1-1-1-|
|-------2-0-4-4p5-4-2-1---|--2-2-2-2-2-|
|-0-2-3-------------------|---2-----2--|
|-------------------------|-0---0------|
|-------------------------|------------|

END: 
|-------------------------0-|
|-------------------------1-|
|---2-4---------------4-5-2-|
|-2-----1-2-3z2-2p3-2-------|
|---------------------------|
|---------------------------|
94

: Na jedné lodi plujem

1. NAmi 
a jedné lAmi7 
odi plujem, nDmi6 
a jedné palubě,
G7 
a i když neveslujem, vC 
oda nás sE7 
ama nese,
_nAmi 
a jedne lodi plujem vstřDmi6 
íc stejné záhubě,
E7 
a mrtvé vAmi 
yhazujem, E7 
a živým smAmi 
ějeme se.
R: KAmi 
apitán zpil se rumem, lDmi 
odník leští sklíčka,
pE7 
asažéři blAmi 
ijí dE7 
o moře přes zAmi 
ábradlí,
a někde nad rozumem vDmi 
isí režná smyčka
prE7 
o ty, kdo jAmi 
eště žijí, prE7 
o ty, kdo nAmi 
evypadli.
2. Obzor je někde v dáli a loď má spoustu děr,
stokrát je zacpávali tesařští tovaryši,
obzor je někde v dáli, je těžké držet směr,
když ti, co se včera báli, dnes lodní deník píší.
R: 
3. A krysy cení zuby svým křivým úsměvem,
tam dole v podpalubí jsou rády, že jsou rády,
a krysy cení zuby, ach, ksakru, čert je vem,
daleko do záhuby, dokud jsme ještě tady.
R: Pirátskou vlajku vzhůru a do zubů nože,
žralokům kus žrádla, ať mají něco k jídlu,
a bodnout do azuru, sídlíš-li tam, Bože,
pro tebe padla, teď my, teď my jdeme ke kormidlu …
95

: Na zídce staré kašny

Emi Ami D G D G C G D G 
1. NEmi 
a zídce staré kašny, sG 
edě vedle tC 
ebe,
vG 
ytáh' jsem kC 
oláč z brašny, přD 
ipadal si jG 
ako MikulH7 
áš,
Emi 
andílci prostopášní pG 
opadali z nC 
ebe,
jG 
aký jsem frC 
ajer strašný D 
a co na mně mG 
áš.
R: StřD 
íbrný pětihG 
alíř hC 
ozenG 
ý do vodD 
y se utopG 
il,
zD 
ázraky se dG 
ály, nC 
eboť dG 
ůvod i čD 
as na to bG 
yl.
2. Koláč jsme napůl snědli, zbytky dali rybám,
noc byla černý rendlík, pihovatá po kometách,
kočky na půdách předly, Jupiter se hýbal
a hvězdy bíle bledly jak na počátku světa.
3. Barokní varhaníky dávno zmohlo spaní,
odešli do putyky na guláš a taky na pár piv,
a pak za zvuků harmoniky zpívali nám do svítání
o lásce za gotiky a taky ještě dřív.
R: .4.
Slyšíš? To někdo zve nás k cestám po planetách,
Petr a Magdaléna, láska z roku sedmnáctset devadesát,
nezměnila se scéna na divadle světa,
chyť se mě za ramena, půjdem lítat pod nebesa.
96

: Napil jsem se vody

NAmi 
apil jsem se vody, jE 
e mi zlAmi 
e, starý kozlE 
e, dobře ti tAmi 
ak,
voda ničí ledvinE 
y a dřAmi 
eň a na žízE 
eň je gruziňAmi 
ák,
čtyři hvězdC 
y, tři na flašcG 
e, jedna v hlavAmi 
ě, flaška v tašcE 
e,
cena velká, nAmi 
apil jsem se vody, jE 
e mi zlAmi 
e.E 
 Ami 
 
97

: Našel jsem já pytlíček

NAmi 
ašel jsem já pytlíček, nA 
ašel jsem já pEmi 
ytlíček,
nC 
ašel jsem já, mG 
é srdénko, pAmi 
ytlíček,
/: hop, šup, pytlíček. :/
/: V tom pytlíčku peníze, :/
v tom pytlíčku, mé srdénko, peníze,
/: hop, šup, peníze. :/
/: Co si za ně kúpíme, :/
co si za ně, mé srdénko, kúpíme,
/: hop, šup, kúpíme. :/
/: Kúpíme si postýlku, :/
kúpíme si, mé srdénko, postýlku,
/: hop, šup, postýlku. :/
/: V tý postýlce peřina, :/
v tý postýlce, mé srdénko, peřina,
/: hop, šup, peřina. :/
/: Pod peřinů dívčina, :/
pod peřinů, mé srdénko, dívčina,
/: hop, šup, dívčina. :/
/: Až vyroste, bude má, :/
až vyroste, mé srdénko, bude má,
/: hop, šup, bude má. :/
98

: Našel jsem včera hvězdu

1. NG 
ašel jsem včera hvězdu, pět rudých cípů měla,
nAmi 
ěkomu zřejmě spadla z rD7/F# 
amene nebo z G 
čela.
NG 
ěkomu zřejmě slítla, a on si toho ani nevšim',
tAmi 
ak je to s každou láskou, tD7/F# 
ak je to prostě sG 
e vším.

R: VzhlG 
ídl jsem do vesmíru a viděl na obloze díru,
bAmi 
oží trest pro tebe, kdD7/F# 
o pyšně saháš nG 
a nebe.

2. Oblohou táhla mračna, já vzpomněl na tebe, dědo,
zda vskutku všechny cesty tím správným směrem vedou.
Do kapsy dal jsem tu hvězdu a pak mi velmi smutno bylo,
že se to něco krásné ve mně tak pokazilo.

R: Vzhlídl jsem do vesmíru…

3. Proč jste mi do očí lhali, kosmičtí loupežníci,
nebe je potrhané, válí se po ulici.
Našel jsem včera hvězdu, ležela v mazlavém bahnu,
na nebe bych ji vrátil, k nebi však nedosáhnu.

R: Tak vzhlížím do vesmíru a vidím na obloze díru,
boží trest pro tebe, kdo pyšně saháš na nebe.

4. Našel jsem včera hvězdu, našel jsem včera hvězdu,
vyhaslou hvězdu …
99

: Natáh jsem sadu nových strun

1. D 
Natáh jsem sadu novýchF#mi 
 strunHmi 
 
G 
Made in HungaryEmi 
 
na svoji G 
starou A 
kytaru 
D 
z prasátka vybral párF#mi 
 korunHmi 
 
G 
naleštil radaryEmi 
 
a učesalG 
 se postaruA 
 
Jirkovi zavolal jsem zda má čas 
a on mi slíbil, určitě přijedu 
D 
dejme si sraz v šest U F#mi 
koliby 
Emi 
do klopy rekrutské A 
košile 
D 
jsem vetkl kvítka Hmi 
svlačce 
Emi 
život je perpetuum A 
mobile 
točí se G 
jako Dvanáct na D 
houpačce 

Ref: G 
Na trati Těšín Přerov A 
Kolín Praha Plzeň 
D 
na trati kterou Hmi 
zpaměti znám 
G 
bez platné jízdenky a A 
jedním vrzem 
D 
s kytarou a D7 
sám 
G 
na trati plné A 
výkopů 
D 
Vracejí se prošlé Hmi 
scénky 
ty G 
copaté i ty A 
bez copů 
ty G 
s myšlenkou i D 
bez myšlenky 
2. V Přerově vlak se přepřahá 
za okny mrholí 
je to pár let co jsem tu hrál 
schází mi dávná odvaha 
porvat se s kýmkoli 
co se však týče chuti tu mám dál 
v kupé tři kluci patnáct šestnáct let 
na kytaru hrají 
že až mě zítra ráno v pět 
šíleně u toho hulákají 
je mi jako bych byl u cíle 
myslel jsem za rok a přišlo to už dneska 
život je perpetuum mobile 
kulatá černá LP deska 

Ref: Na trati Těšín Přerov Kolín Praha Plzeň … 
3. Kdybych měl talent na rozum 
kdybych se nemýlil 
žít žilo by se snadněji 
jdu podél řeky k přívozům 
brody se ztratily 
já neztrácím však naději 
jestliže nedojedu čert to vem 
abych se styděl 
přichází revizor 
jo takových jsem v životě už viděl 
a hoši hulákají zběsile 
že když nás brali za vojáky 
život je perpetuum mobile 
a jede stejně rychle jak ty vlaky 

Ref: Na trati Těšín Přerov Kolín Praha Plzeň … 
- Natáh jsem sadu nových strun
100

: Nechej to koňovi

1. TAmi 
áta byl kE 
ulak, máma sAmi 
elka
a strejda šE 
éfem ve ZlínAmi 
ě,
ségra chtělE 
a být učitAmi 
elka
a teď má šest stovek hrubE 
ýho v kantýnAmi 
ě.
R: TDmi 
en, kdo má štG 
empl,
tC 
en je i v prAmi 
ávu,
ale pDmi 
ísně jsou pG 
ísně a nC 
ástěnky jsou nAmi 
ástěnky.
ŘDmi 
ekli mi: Jseš lG 
empl,
nechej to kC 
oňovi, má větší hlAmi 
avu,
a vDmi 
elká hlava, jak znG 
ámo, rodí vC 
elké mF 
yšlenkC 
y.E 
 
2. Na pajdák bývá velký nával,
pět bodů mínus za původ.
Dostane se ten, který dával,
ale my, my jsme velmi pyšný rod.
R: Ten, kdo má prachy,
ten je i v právu,
ale písně jsou písně a nástěnky jsou nástěnky.
Řekli mi: Netřeste se strachy,
nechte to koňovi, má větší hlavu,
a velká hlava, jak známo, rodí velké myšlenky.
3. Chleba je dražší nežli pivo
a dobrá voda, to je věc.
Některé stromy rostou křivo,
ale všechny skončí jako židle nakonec.
R: Ten, kdo má židli,
ten je i v právu,
ale písně jsou písně a nástěnky jsou nástěnky.
Řekli mi: Nezpívej tydli-pydli,
nechej to koňovi, má větší hlavu,
a velká hlava, jak známo, rodí někdy velké, někdy velké,
někdy velké, někdy velké, někdy velké myšlenky.
101

: Nevermore

1. SG 
eděl jsem za stolem a bC 
ásně čG 
et', rádio hrC 
álG 
o,C 
 G 
 
vtom slyším ťukání nC 
a parapG 
et,
tak slEmi 
abé, že se mi možná jen zdD 
álG 
o,C 
 G 
 
zastřený mužský hlCdim 
as z chodníku tCmaj7 
iše se ptal:
"NHmi 
erad vás ruším, pane bC 
ásníku, ale mG 
ohli bychom na chvíli dál?"
2. V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína,
jako bych někde už viděl tu tvář,
byla to tvář, na kterou se nezapomíná,
v průvanu zhasla mi svíčka, zvenku studený vítr vál,
na chodbě na dlaždičkách za ním černý havran stál.
3. Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně,
bodlo mě u srdce, když spatřil můj zrak,
že z podešví mu trčí koňské žíně.
"Tak nás tu máte, jak jste si přál," na lampu padl stín,
přes psací stůl když mi vizitku dal: firma Ďábel a syn.
4. V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval,
volal ho na pomoc, když docházel dech,
a teď jsem se mu z očí v oči díval,
cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk,
když ze záňadří vytáhl ceduličku a dlouhý husí brk.
5. "Za kapku krve tě zahrnu vším, co budeš žádat,
vidět to, co jiní nevidí, tě naučím,
a slova k slovům v písně skládat."
"Co za to žádáš," ptal jsem se, ptal,"jsem jen nuzný tvor,"
a havran v rohu zakrákal: NevermorG 
e!Ami 
 C 
 G 
 Ami 
 C 
 G 
 
6. Na dlani zaschlou kapku krve mám a tma je v sále,
když přijdou lijáky, tak bolí ten šrám,
a ono, podívej se z okna, prší stále,
nešťastně šťastný v půlce života, kymácející se vor,
a havran na rameni skřehotá: NC 
evermore, nevermAmi 
ore,C 
 nG 
evermAmi 
ore!C 
 G 
 
102

: Nic moc

1. Cmaj7 
Napsal jsem si píseň,Ami7 
 je to píseň tato, 
Dmi7 
melodie nic moc, G7 
ani slova žádné zlato, 
napsal jsem ji jen tak, z radosti a štěstí, 
že už zase mohu, nikdo nehrozí mi pěstí. 

R: Píšu co Cmaj7 
chci, co se mi Ami 
chce, co mé srdce Dmi7 
žádá, G7 
 
a pan kritik, hudební znalec, z toho strádá. 
Já ho chápu, já mu rozumím, já jinak písně skládat neumím, 
možná že umím, ale nechci, možná jsem propadl v poslední lekci. 

Propadl pozlátku peněz a slávy, jenže co s tím, když mě to tak baví, 
milý pane, promiňte že hraju, já se kaju. 
Promiňte všichni, domácí i cizí, já už mizím, 
zvolna mizím. 

2. Napsal jsem si píseň, sloku, refrén, sloku, 
tak nějak to dělám už třicet pět roků, 
Celé dlouhé roky, v levné masce barda, 
hraju si a zpívám a bavím se jak malý Jarda. 

R: Hraju co chci, co se mi chce, co mé srdce žádá, 
a pan kritik, hudební znalec, z toho strádá. 
Pro něj jsem šejdíř, pro něj jsem kujón, pro něj jsem prošlý slepičí bujón, 
pro něj jsem bluma spadlá z višně, děvkař a frajer tvářící se pyšně. 

Zhouba národa, špatný vzor, krycí jméno Never more, 
promiňte všichni, že ještě hraju, já se kaju. 
Promiňte všichni, domácí i cizí, já už mizím, 
pomalu mizím. 
103

: Novorozeně

1. NEmi 
ovorozeně nic nD 
eví o jméně
a nD7 
ezná důvody, prostě se jG 
ednou narodH7 
í,
a pEmi 
ak je naživu v nekonD 
ečném údivu,
nahý D7 
uzlík z postele, neví, že cG 
ejch má na čelH7 
e,
hvEmi 
ězdu nebo kříž, to se tak rD 
ychle nedozvíš,
jako kD7 
ůzle na seně spí nG 
ovorozeněH7 
.
2. A pak se život rozběhne, jako když tráva polehne,
z máminy loktuše je vidět srpek Venuše,
planetu naděje, že když dneska špatně je,
tak třeba zítra nebude, zastav svá kola, osude,
osud se ale nedívá, supí jak lokomotiva,
špalírem fáborů směrem nahoru.
3. A pak před branou dlouhé fronty nastanou,
doleva-doprava, k tomu muzika vyhrává
písně veselé a černí andělé
nám svítí na čelo, tak fidlej, kapelo,
a hrej nám do tance, jenom ať vlajou monstrance,
nepoznačení budou spaseni …
104

: O Jakubovi

1. /: Naše pC 
rvní lásky jsou jako bF 
áby bezzubC 
é,
jako báby bezzubé, když olizF 
ují cukrlC 
átka. :/
R1: PrF 
oč se nám smAmi 
ěješ, ty můj malý, nerozG 
umný JakubC 
e,
že to snad vF 
ezmeš jiným směrem, vezmeš hG 
opem, vezmeš zkrC 
átka. R1:
2. /: Pejsek (člověk) zaštěká, a už mu na nos dají náhubek,
misku guláše mu podstrčí a zarýglují vrátka. :/
R1: .R1:
R2: JF 
akube, Jakube, JakubG 
e, JakubC 
e,
no to jsem zvF 
ědav, jak ti bude, až ti rG 
oků přC 
ibude,
JF 
akube, Jakube, JakubG 
e, JakubC 
e,
věř, že to všF 
echno už tu bylo G 
a zase budC 
e.
3. /: Když není co do huby, tak se bije na buben,
špejle z jitrnic se předělávají na párátka. :/
R1: .R1:
4. Tolik trubačů a hasičmajstrů dulo do trubek,
až z té kupy moudrosti světu vyrašila bradka.
R1: .R1:
R2: #
105

: Osmá barva duhy

1. ChlAmi 
adná jsou dDmi 
ubnová rAmi 
ána,Dmi 
 
zAmi 
e slunce je vDmi 
idět jenom kC 
ousE7 
ek,
vAmi 
e flašce Dmi 
od CinzAmi 
anaDmi 
 
Ami 
úhoři, G 
úhoři třAmi 
ou se.
R: VšDmi 
ichni moji znAmi 
ámí teď spF 
í, spDmi 
í, spE7 
í doma s manželkami,
zDmi 
ůstali jsme sAmi 
ami - jE7 
á a jAmi 
á.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
čDmi 
erná je barva, kterou mE7 
ám teď nejradAmi 
ěji,
jó, je to bída, je to bída, hledal jsem ostrov jménem Atlantida
Dmi 
a našel vody, vody, vE7 
ody, vody, vody habadAmi 
ěj.
2. Kdyby měl někdo z vás zájem,
uděláme velikánský mejdan,
projdeme tam a zpět rájem
a svatý Petr bude náš strejda.
R: .3.
Pod okny řve někdo: kémo,
každý správný folkáč nosí vousy,
já umím jen písničky v E moll
a prsty jsem si až do masa zbrousil, protože:
R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí doma s manželkami,
zůstali jsme sami - já a vy.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
černá je barva, kterou mám teď nejraději,
jó, je to bída, je to bída, hledáme ostrov jménem Atlantida
a nacházíme vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody habaděj.
106

: Osmá barva duhy II

1. ChlEmi 
adná jsou dD/F# 
ubnová rEmi 
ána,D/F# 
 
zEmi 
e slunce je vD/F# 
idět jenom kC 
ousH7 
ek,
vEmi 
e flašce D/F# 
od CinzEmi 
anaD/F# 
 
Emi 
úhoři, H7 
úhoři třEmi 
ou se.
R: VšAmi 
ichni moji znEmi 
ámí teď spCmaj7 
í, spAmi 
í, spH7 
í doma s manželkami,
zAmi 
ůstali jsme sEmi 
ami - jH7 
á a jEmi 
á.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
čAmi 
erná je barva, kterou mH7 
ám teď nejradEmi 
ěji,
jó, je to bída, je to bída, hledal jsem ostrov jménem Atlantida
Ami 
a našel vody, vody, vH7 
ody, vody, vody habadEmi 
ěj.
2. Kdyby měl někdo z vás zájem,
uděláme velikánský mejdan,
projdeme tam a zpět rájem
a svatý Petr bude náš strejda.
R: 
3. Pod okny řve někdo: kémo,
každý správný folkáč nosí vousy,
já umím jen písničky v E moll
a prsty jsem si až do masa zbrousil, protože:
R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí doma s manželkami,
zůstali jsme sami - já a vy.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
černá je barva, kterou mám teď nejraději,
jó, je to bída, je to bída, hledáme ostrov jménem Atlantida
a nacházíme vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody habaděj.
107

: Ostrava černá děvucha věrná

1. C 
Z hulváckého kopce F 
jede tramvaj šupem 
G 
držíme se štangle a C 
nohama dupem 

Ref: F 
Černá Ostrava C 
černá, děvucha G 
věrná, revize C 
jízdenek. 
F 
Čerá Ostrava C 
černá, děvucha G 
věrná, revize C 
jízG 
nekC 
 

2. Až zas jednou v Praze klíčema zazvoníte 
ne abyste řvali: "Máme holé řitě!" 

3. Byl to chytry chlapec ale jinak lajdak 
že byl na děvuchy, tak studoval pajdak 

4. Být v Milionáři láká ostraváka 
místo toho ale Nejslabší mate padáka 

5. Co bych ráno vstával od půl paté robil 
budu podnikatel, koupil jsem si mobil 

6. Jsem nový revizor a kontroluju tu 
jestli máte ďurku správně procviknutů 

7. Když chceš sbalit holku co děla okolky 
vem ju k Fischerovi na vibrační stolky 

8. Když jsem zpíval hymnu ostuda mě lískla, 
bo jsem málem neubrzdil Nad Tatrou sa blýska 

9. Když si kupim boty nemám na kalhoty 
když si kupim gatě nemám na boty od Batě 

10. Moja Evelína je jak z Temelína - 
do čtvrtka hicuje, v pátek vyhasíná 

11. Nová radnice se nám už buduje 
zedník míchá maltu a babka můruje 

12. Pražští úředníci běžte do prdele 
nám dálnici staví synci z Izraele 
13. Prodejte si celu Ostravěnku moju 
jen ty ďury nechte radši napokoju 
Jen ty ďury nechte černe jako bryja 
tam farala cela moja familija 
Tam farali se mnu všeci kamaradi 
tam jsem nechal zdravi aji pulku mladi 

14. Pryč je starý Magdon pryč, su děcka hladné 
dnes kdo není v Tescu ten hraje golf na Čeladné 

15. Před Union banku delaji se fronty 
každy tam šibuje se svojimi konty 
A ja nešibuju bo ty svoje rance 
dal sem do bezpeči v Moravia bance 

16. Šel jsem ku Šlapkovi kupit se kytaru 
našel jsem tam Štraichla, jak hral Niagaru 

17. Ty ma železarno ty moja dratovno 
na zálohu malo na vyplatu hovno 

18. U Elektry stala kývala na pána 
pane já chci byti vytunelována 

19. Už aj mě doblbla ta tele reklama 
nosim plinky Pampers vložky s křidelkama 

20. Už mě nic nebavi, sex ni politika 
zavolam Šimkovi, zajdu na Mrazika 

21. V neděli zajdeme na velikou tůru 
po červené značce z Kauflandu do Carrefouru 

22. Včera hamba Klausa dneska hamba Špidla 
pečeným holubům zlomila se křídla 

23. Z Ameriky domu cesta rychle fiči 
nejhorší je usek z Lipnika na Jičin 

24. Z knihovny mi přišla sedma upominka 
mladi me je v řiti jak koksovna Karolinka 

25. Že se kradě všadě byste vědět mohli 
z Poruby jdu pěšky bo koleje šlohli 
108

: Ostravská častuška

1. SG 
oudruh Gottwald na Ostravsko
pD 
ismo dluhe nG 
apsal,
že prej u nas cely revir
pD 
ětiletku zG 
aspal.
R1: JD 
a, ja, ja, zaspG 
ali sme,
C 
ale vstaněm zG 
ase,
nC 
a Ostravsku bG 
uděm rubať
jD 
ako na DonbG 
ase.
2. Uhla málo pro fabriky,
pro socializmus,
to by nas moh' chachar Truman
přes pazury píznut.
R2: Ja, ja, ja, bylo málo,
ale budě zase,
na Ostravsku buděm rubať
jako na Donbase.
3. Ve straně a v ROHu u nas
málo se starali,
aby všudě jako Miska
haviře rubali.
R3: Ja, ja, ja, něrubali,
rubať budum zase,
na Ostravsku buděm rubať
jako na Donbase.
4. Svazaci na šachtach, enem
co podřimovali,
někdy aji zazpívali,
ale něrubali.
R3: 
5. Aby sme se špendličkami
v uhlu něhrabali,
kombajny a nakladače
pošle soudruh Stalin.
R4: Ja, ja, ja, ja, ja, ja, ja,
u nas budě zase,
na Ostravsku buděm rubať
jako na Donbase.
6. Uřady a kancelaře
z cele republiky
na Ostravsko posilaju
move brigadníky.
R5: Ja, ja, ja, haviřu dost
u nas budě zase,
na Ostravsku buděm rubať
jako na Donbase.
#
109

: Osud

1. PAmi 
apoušek arara zC 
obákem z krabičky
vG 
ytáh' mi před léty na pouti los,
stálo tam: čAmi 
eká tě kytara, slAdim 
áva a písničky,
smE 
ůla a rozbitý nos.

2. Řek' jsem mu: máš krásné peří, papoušku-hlupáčku,
pouťový čaroději,
ale kdo by dnes věřil osudům za kačku,
poukázkám na naději.

R: Ami 
Osud se nepíše přC 
es kopírG 
ák,
C 
osud se nG 
a pouti nAmi 
evybírE 
á,
Ami 
osud je malůvka nC 
a lemu tG 
alíře,
vAmi 
ystydlá polévka zchE 
udlého malíře, mAmi 
alíře, hm.

3. V zahradě za domem trnul jsem v úžasu,
když potom jednoho dne
spatřil jsem Salome s lilií u pasu,
jak ke mně pomalu jde.

4. Mé srdce spálila kopřiva, že něco nesmí se,
i když by mělo se dít,
pohřbený zaživa, pak s hlavou na míse,
bylo mi od toho dne těžko žít.

R: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka, vítr ji pomačká,
pečená brambora zmoklého pasáčka, pasáčka, hm.

5. S rukama nad hlavou, sám sobě rukojmím,
bojácný o vlastní strach,
procházel Ostravou trhovec odbojný,
já mu šlapal po patách.
6. Prodával zelí a kedlubny, nohy nás bolely,
zvolna se rozpadal šat,
on tloukl na bubny a já na činely,
tak jsem se naučil hrát.

R: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je ikona visící v kostele,
knoflíky po kapsách dobrého přítele, přítele, hm.

7. Salome, vrať se mi, volal jsem do noci
květnaté přívaly vět,
jsem nemocen písněmi, není mi pomoci,
horečka bortí můj svět.

8. K bytu mi přichází nožíři, cákance na botách,
na zádech plátěný vak,
hraju jen na čtyři akordy života, už jen tak-tak,
už jen tak-tak.

R: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka hebká jak oblaka,
šaškovská čepice zchudlého zpěváka, zpěváka, hm.

9. Končí se dostihy smutku a radosti,
sázky se vyplácejí,
napsal jsem do knihy přání a stížností
o svojí beznaději.

10. Žokej se pousmál, ukázal na koně:
Plemenný arabský chov.
Koni jsem cukřík dal, pak k senu přivoněl
a zazpíval beze slov:

R: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka, tisíc let nepřečká,
balónek vnoučete, hůlčička stařečka, stařečka, hm.
110

: Osud (Taby)

predehra: 
|  Am
|E-------------------0-----------------------0------|
|H-------1-----0-------1---------1-----0-------1----|
|G-----2---2-----2-------2-----2---2-----2-------2--|
|D---2-------2-----2---------2-------2-----2--------|
|A-0-----------------------0------------------------|
|E--------------------------------------------------|

sloka2x: 

| Am          C           G
|E-------------------0------------------------------|
|H-------1-------------1---------0-----1-----0------|
|G-----2---2-------0-----0-----0---0-----0-----0----|
|D---2-------2---2-----------0-------0-----0-----0--|
|A-0-----------3------------------------------------|
|E-------------------------3------------------------|

| Am          F           E
|E-------------------1------------------------------|
|H-------1---------1---1---------0-----3-----0------|
|G-----2---2-----1-------1-----1---1-----1-----1----|
|D---2-------2-3-------------2-------2-----2-----2--|
|A-0-----------------------2------------------------|
|E--------------------------------------------------|

refren: 

| Am          C     G     C     G     Am    E
|E--------------------------------------------------|
|H-------1------------------------------------------|
|G-----2---2-------0-----0-----0-----0-----2-----1--|
|D---2-------2---2-----0-----2-----0-----2-----2----|
|A-0-----------3-----------3-----------0-----2------|
|E-------------------3-----------3------------------|

| Am          C     G     Am          E
|E--------------------------------------------------|
|H-------1-----------------------1-----------0------|
|G-----2---2-------0-----0-----2---2-------1---1----|
|D---2-------2---2-----0-----2-------2---2-------2--|
|A-0-----------3-----------0-----------2------------|
|E-------------------3------------------------------|

https://ulozto.cz/!WrCoyWGFm/jarek-nohavica-osud-pdf
111

: Pánové nahoře - Dezertér

1. PánC 
ové nahořEmi 
e, já pDmi7 
íšu vám dnes psG7 
aní
a nDmi7 
evím vlastně C 
ani, budDmi7 
ete-li ho čG7 
íst,
přišlC 
o mi ve středEmi 
u do vDmi7 
álky předvolG7 
ání,
je tDmi7 
o bez odvolC 
ání, tím prDmi7 
ý si mG7 
ám být jC 
ist.
PánF 
ové nahořCdim 
e, já už to lejstro spEmi 
álil,
už jsAmi 
em si kufry sbDmi7 
alil, správcové vrátil klG7 
íč,
pánC 
ové nahořEmi 
e, uctDmi7 
ivě se vám klG7 
aním
a zDmi7 
ítra vlakem rC 
anním odjDmi7 
íždím nG7 
ěkam prC 
yčEmi 
.Dmi7 
 G7 
 
2. Co už jsem na světě, viděl jsem zoufat matky
nad syny, kteří zpátky se nikdy nevrátí,
slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy,
které snadno a brzy se z očí neztratí.
Znám vaše věznice, znám vaše kriminály,
i ty, kterým jste vzali život či minulost,
vím také, že máte solidní arzenály,
i když jste povídali o míru víc než dost.
3. Pánové nahoře, říká se, že jste velcí
a na věci to přece vůbec nic nemění,
pánové nahoře, na to jste vážně malí,
abyste vydávali rozkazy k vraždění.
Musí-li války být, běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi, mě, mě nechte být,
jestli mě najdete, můžete klidní být,
střílejte, neváhejte, já zbraň nebudu mC 
ítEmi 
,Dmi7 
 
nG7 
ebudu mC 
ítEmi 
,  Dmi7 
  nG7 
ebudu mC 
ít …
112

: Pavilon č. 5

R: ChDmi 
a cha chaA7 
 ..Dmi 
.F 
 C7 
 F 
 C 
 A7 
 Dmi 
 A 
 Dmi 
 
1. DDmi 
ostal jsem papíry nGmi 
a hlavDmi 
u, žiju v Gmi 
ústavDmi 
u, kde se lA 
éčí rozum,
dDmi 
ělám si, co se mi zGmi 
alíbDmi 
í, mám pevné Gmi 
alibDmi 
i, lékařskou dA 
iagnózDmi 
u.
V F 
erárním pyžamu, cC 
o sahá na kotníky,
dF 
enně pět oxazepamA7 
ů a čtyři skotský střiky,
nGmi7 
a zahradě okopávám lA7 
en a nemůžu vDmi 
en.
Vçera jsem měl kázání v BA 
etlémské kapli,
nDmi 
adával jsem na pány, nA 
ežli mě chňapli,
zF 
apálili hranici C 
u mojí pC7 
ostele,
nF 
a naší světnici bA 
ývá často vesele,
pDmi 
avilon čA 
íslo pDmi 
ět, pavilon čA 
íslo pDmi 
ět, to je můj cA 
elej svDmi 
ět.A 
 Dmi 
 
R: .2.
V neděli disciplína poleví, přichází návštěvy ve vší slávě,
příbuzní hledí na mě zkoumavě, zda mám máslo na hlavě anebo máslo v hlavě.
A já v erárním pyžamu, co sahá na kotníky,
dostanu štangli salámu a tři krabičky Viki
a jsem velice spokojen, že s nima nemusím ven.
Zalezu na klozet, mušle je trůnem,
a jsem od A do Z Giordanem Brunem,
netřeba odvolat vyřčené názory,
v nejhorším sestra zavolá nějaký doktory
a dají mi meprobamat, dají mi meprobamat, dají mi meprobamat.
R: .3.
Devět - to je čas velké vizity, stojím jak přibitý u pelesti,
primář nás vesele pozdraví, poptá se na zdraví a přeje hodně štěstí.
A já v erárním pyžamu, co sahá na kotníky,
do kávy si nalámu tři rohlíky
a z okna koukám se ven a někdy taky pleju len.
Když si chci spravit náladu, neb' je mi nevrlo,
rozložím svoji armádu u města Waterloo
a lumpa Anglána zničí má dělostřelba,
bitva je vyhrána, ať žije ostrov Elba,
ať žije ostrov Elba, ať žije ostrov Elba, ať žije ostrov Elba.
R: .4.
Dostal jsem papíry na hlavu, žiju v ústavu, kde se léčí rozum,
dělám si, co se mi zalíbí, mám alibi, dementní diagnózu.
113

: Peklo a ráj

1. NEmi 
uda a šeď, mlha v rAmi 
ezavé rH7 
ýně,
mG 
aková chH7 
uť, chrAmi 
omý kůň kH7 
ope kopyty,
kEmi 
ácí se zeď a zAmi 
e staré skřH7 
íně
vG 
ytéká rtH7 
uť - mAmi 
ůj krevní H7 
obraz rozlitý.
R: PEmi 
eklo a ráj, mAmi 
alá kropenatá vrH7 
ána
krEmi 
ákorá na plotě vAmi 
edle mých vrH7 
at,
pEmi 
eklo a ráj, zAmi 
avrzala stará brH7 
ána,
pEmi 
oprvé v životě bAmi 
udu se bH7 
át.
2. Formanský vůz plný hadrů a cárů
projíždí les, vozka má brýle beze skel,
nuda a hnus, psi páří se v páru,
nahoře bez, obrázky lásky nehezké.
R: Peklo a ráj, na žebříku kvete plíseň,
kabátek z mohéru, kolkolem puch,
peklo a ráj, zezdola i shora píseň,
procesí truvérů, pálí se vzduch.
3. Kápy káp káp, černá infuze hrůzy,
studený pot, spirála marných nadějí,
jsem jako krab, mám už krabatou chůzi,
sedám na schod, snad mi tu ještě nalejí.
R: Peklo a ráj, štamprlátka-pimprlátka
jak hejna komárů sajou mi krev,
peklo a ráj, Herodova neviňátka
ničí mou kytaru, ničí můj zpěv.
114

: Petěrburg

1. KdAmi 
yž se snáší noc na střechy Petěrburgu, pF 
adá nE 
a mě žAmi 
al,
zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chlF 
eba, kterou jsE 
em mu dAmi 
al.
R: /: LC 
ásku moji knDmi 
íže IgE 
or si bere,
nF 
ad sklenkou vD#dim 
odky hrH7 
aju si s rE 
evolverem,
hAmi 
avran usedá na střechy Petěrburgu, čF 
ert abE 
y to sprAmi 
al.
2. Nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků,
moje duše, široširá stepi, máš na kahánku.
R: /: Mému žalu na světě není rovno,
vy jste tím vinna, Naděždo Ivanovno,
vy jste tím vinna, až mě zítra najdou s dírou ve spánku. :/
115

: Pijte vodu

R: /: PC 
ijte vodu, pijte pitnou vodu, pijte vodu a nG 
epijte rC 
um ! :/
1. JC 
eden smutný ajznboňák
pil na pátém nástupišti G 
Air-koňC 
ak.
HC 
uba se mu slepila
a diesellokomotiva ho zG 
abilC 
a.
R: .2.
V rodině u Becherů
pijou becherovku přímo ze džberů.
Proto všichni Becheři
mají trable s játrama a páteří.
R: .3.
Pil som vodku značky Gorbačov
a potom povedal som všeličo a voľačo.
Vyfásol som za to tri roky,
teraz pijem chlórované patoky.
R: .4.
My stežny chlopci z Warszawy,
chodime podrugim za robotou do Ostravy.
Štery litry vodky i mnužstvo piv,
bardzo fajny kolektiv.
R: .5.
Jedna paní v Americe
ztrapnila se převelice.
Vypila na ex rum,
poblila jim Bílý dům.
R: 
116

: Píseň amerického vojína

1. Já Ami 
navlíknu si mE 
antl barvy khAmi 
aki
a vE 
ezmu helmu, vak a saky-Ami 
paky.
/: Jó, tG 
odle místo, to je príma štC 
ace,
ach, jE 
ak je prosté vojákem stAmi 
át se. :/
2. Nechal jsem doma všechny mizeráble,
k čemu je práce, prachy, nač ty trable.
/: Mám samopal a hlaveň se mu svítí,
ach, jak je prosté vojákem býti. :/
3. A kdyby něco kikslo, žádný strasti,
vždyť, jak se říká, sloužíme svý vlasti.
/: Je příjemňoučké nebýt ničím vinen,
být prostě jenom prostým vojínem. :/
117

: Píseň o kometě

1. Ami 
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
Dmi 
zmizela jako laň G7 
u lesa v remízku,
v C 
očích mi zbylo jen E7 
pár žlutých penízků.

2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

R: Ami 
O vodě, o trávě, Dmi 
o lese,
G7 
o smrti, se kterou smířit C 
nejde se,
Ami 
o lásce, o zradě, Dmi 
o světěE7 
 
E 
a o všech lidech, co E7 
kdy žili na téhle Ami 
planetě.

3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.

4. Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.

R: Na na na …
5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.

6. Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.

R: O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě …
118

: Píseň o převtělování

1. NAmi 
ěkdo věří Aláhovi, někdo věří KrDmi 
istu,
nG 
ěkdo vůbec ničemu a, k ďasu, čert je vC 
em.
A vDmi 
íra ze všech nejlepší je vAmi 
íra hinduistů,
ti vE 
ěří, že když umřeme, tak vlastně neumřAmi 
em.
R: Loučit se chcDmi 
eš se světAmi 
em,
vždyť nA7 
arodíš se zasDmi 
e,
když ovšem byl jsi prasetAmi 
em,
tak bE 
udeš zase praAmi 
se.
2. Tak drž se svého koryta a tvař se trochu směle,
a zas se narodíš, a třeba dvacetkrát.
A jestli jsi zažil teď smrt svého nepřítele,
tak hned v tom dalším životě ho budeš míti rád.
R: Normálně žij, nic nezkoušej,
chce to klidný přístup.
Snad se tvá duše prokouše
až k vedoucímu místu.
3. Pak žij si klidně jako otrok, příště budeš drábem,
a po drábovi narodíš se jako Mohamed.
Jestli ale narodíš se stromem baobabem,
tak budeš stromem baobabem nejmíň tisíc let.
R: Než ale žít jak papoušek
a čekat, co zas příjde,
je líp už teď se pokoušet
žít jako slušní lidé.
4. A kdo je kdo a kdo byl kým, už to mám pomíchané,
i kennedyci ruce spráskli nad chromozómem.
A možná tenhle hrozný pes byl kdysi hodným pánem
a tenhle dobrý pán byl kdysi nevraživým psem.
R: V srdci mám euforii
a v duši plno smíru.
to vymysleli v Indii
moc pohodlnou víru.
119

: Píseň o příteli

1. Myslel sAmi 
is: přítel můj, a tE 
eď
ryba, rak nebo tak či tAmi 
ak.
Odpověď bys rA7 
ád chtěl znDmi 
át,
můžeš-li na něj dE 
át.
S sebou do hor ho vDmi 
em a jdem,
vzhůru po boku bAmi 
ok co krok,
lanem svým s ním se svE 
až, ať znáš,
s kým čest máš, s kým čest mAmi 
áš.
Na na na Dmi 
…Ami 
 E 
 Ami 
 
2. Jestli zlomí jej vzdor těch hor,
skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět
z ledovců na skalách, když má strach
a přemýšlí, jak by plách'.
Pak ho znáš, pak ho znáš až-až,
jen ho nech, ať si jde, kam chce,
nežli s ním, radši sám jdu, sám,
takovým nezpívám.
Na na na …
3. Ale když nekňučel a šel,
neskuhral, na dně sil když byl
a když z výšky jsi slít', on tě chyt',
neboť byl, kde měl být.
/: Když se bil, když se rval a hnal,
zmámen na štítech skal pak stál.
Je to on, přítel tvůj, při něm stůj,
jemu jen důvěřuj! :/
120

: Píseň o té revoluci 1848

1. /: GenerC 
ál WG7 
indischgrC 
ätz měl bílDmi 
ou čepicG 
i, :/
/: vylF 
ezl na PetřC 
ín, pokynG 
ul pravicC 
í. :/
2. /: Vojáci, vojáci, vy slavní junáci, :/
/: spusťte svś kanóny, konejte svou práci. :/
3. /: Na Prašnou bránu padají šrapnely, :/
/: Čechové, Pražané, všechno je v jeteli. :/
4. /: Schovejte kokardy, zmuchlejte prapory, :/
/: učte se mlčení, učte se pokory. :/
5. /: František Palacký píše svý Dějiny :/
/: a těch pár, co padlo, zahrabem do hlíny. :/
6. /: Kolo se otáčí, my stárneme, stárneme, :/
/: pivíčko v sklenicích zvedneme, zvedneme. :/
7. /: Pivíčko v sklenicích a dobré uzené, :/
ty naše Rakousko, už to máš spočtené,
tC 
y naše RF 
akousko, tC 
o jsme ti to dG 
ali,
tC 
ak už to máš spG7 
očtenC 
é.
121

: Píseň o ženách

R: SvF 
obodná, prC 
ovdaná, F 
ovdovělá, rC 
ozvedenF 
á,C 
 F 
 C 
 
čF 
ernovlasá, hnC 
ědovlasá, prF 
ostovlasá, prC 
ostě žF 
enaC 
,F 
 C 
 
PDmi 
okorná, NA 
ovotná, MDmi 
ichnová, NA 
ovákovDmi 
áA 
 Dmi 
 A 
 
rGmi 
áda má, rC 
áda má, rF 
áda má, rC 
áda má tF 
ahleta mužC 
ova slovF 
a:C 
 
1. MF 
iluju tě, mC 
iluju tě, mF 
iluju tě, rC 
ád tě mF 
ámC 
 F 
 C 
 
a nF 
echáš-li mě, nC 
echáš-li mě, tF 
ak si nC 
ěco udělF 
ámC 
,F 
 C 
 
já nDmi 
ebudu žít, nAmi 
ebudu žít, fDmi 
akt, nAmi 
ebudu žDmi 
ítAmi 
 Dmi 
 A 
 
a vGmi 
ezmu si, vC 
ezmu si, vF 
ezmu si, vC 
ezmu si, vF 
ezmu si kC 
yanF 
idC 
.
R: .2.
Nakoupím ti, navařím ti, vysaju ti, vyperu ti,
sám od sebe, jak mi srdce velí, jak mě láska nutí,
čti si 100+1 nebo na televizi se dívej,
ty moje malá, utahaná, unavená, uvláčená, lehni si a odpočívej.
R: .3.
Dva tisíce, tři tisíce, dva tisíce, tři tisíce,
na zálohu bylo málo, na výplatu bude více,
tož kup si něco na sebe, Marto, kup si něco na sebe,
já vydělávám, vydělávám, vydělávám, vydělávám, vydělávám jen na tebe.
122

: Píseň spokojeného člověka

1. DvC 
a plus jedna v třetím štoku,
drF 
užstevní byt C 
už pět roků,
teplá voda, elektrika,
prF 
ostorný sklep, kam nC 
ezatýká,
jG 
ó, vF 
e vlastním bC 
ytě
já žF 
iju si jG 
ak prase v žC 
itěF 
.GCFG7C 
 
2. Teplá strava třikrát denně,
půlku platu dávám ženě,
druhá půlka je na cigára,
poslouchá mě moje stará,
jó, zelí k vepřové kýtě,
vždyť žiju si jak prase v žitě.
R: KrC 
ásně je nF 
a světě, žG 
ivot je vC 
alčíček,
ústřední tF 
opení hřG 
eje a hřC 
eje,
štěstí je hrF 
ačička, G 
autíčko nC 
a klíček,
hloupého přF 
ejede, chG 
ytrému přC 
ejeF 
.G7CFGC 
 
3. V půl sedmé vstávám, v sedm píchám,
kam bych se hnal, nepospíchám,
dva osmset plus prémie,
třináctej plat - komedie,
jó, někdo tváří se zbitě,
ale já žiju si jak prase v žitě.
4. Televizor značky Tesla,
u stolku gauč a dvě křesla,
na posteli se překulím,
za pět minut usnu a spím,
jó, žít se má hbitě
a já žiju si jak prase v žitě.
R: 
5. Dvoje kára a osm pik,
hraju betla, jak velí zvyk,
kdo dá fleka, ať se leká,
mé porážky se nedočeká,
já věčný jsem vítěz,
vždyť žiju si jak prase v žitě.
6. Držím hubu a taky krok,
nevylejzám, a tak mám nárok,
co bych neurval, by urval jiný
a to ostatní jsou hovadiny,
jen ať se naplní sítě,
vždyť žiju si jak prase v žitě.
R: LC 
a la laF 
 .G7 
..CFG7CGCGC 
 
123

: Píseň zhrzeného trampa

1. PC 
oněvadž nemám kG 
anady a nF 
eznám písně z pC 
amp,
hF 
óhóhC 
ó, a nG7 
eznám písně z pC 
ampG7 
,
vylC 
oučili mě z G 
osady, že prF 
ý jsem houby trC 
amp,
hF 
óhóhC 
ó, že prG7 
ý jsem houby trC 
amp.
2. Napsali si do cancáků, jen ať to každej ví,
hóhóhó, jen ať to každej ví,
vyloučený z řad čundráků ten frajer libový,
hóhóhó, ten frajer libový.
R: JC 
á jsem G 
ostuda trAmi 
aperů, jF 
á mám rád C 
operu,
jG 
á mám rád jC 
azz (folk), rG7 
ock,
chC 
odím pG 
o světě bAmi 
ez nože, tF 
o prý se nC 
emože,
tG 
o prý jsem cvC 
ok.
JF 
á jsem nikdy neplul nC 
a šífu, a všem šD7 
erifům
jsem říkal:"BG 
ane, pane,"G7 
 
jC 
á jsem E7 
ostuda trAmi 
ampů, jF 
á když chlC 
empu,
tak v G7 
autokempC 
u.
3. A povídal mi frajer Joe:"Jen žádný legrácky,
hóhóhó, jen žádný legrácky,
jinak chytneš na bendžo, čestný čundrácký,
hóhóhó, čestný čundrácký."
4. Že prý se můžu vrátit zpět, až dám se do cajku,
hóhóhó, až dám se do cajku
a vodříkám jim nazpaměť akordy na Vlajku,
hóhóhó, akordy na Vlajku.
R: 
5. A tak teď chodím po světě a mám zaracha,
hóhóhó, a mám zaracha,
na vandr jezdím k Markétě a dávám si bacha,
hóhóhó, a dávám si bacha.
6. Dokud se trampské úřady nepoučí z chyb,
hóhóhó, nepoučí z chyb,
zpívám si to svý "nevadí a zase bude líp,"
hóhóhó,"a zase bude líp."
R: + v tG7 
empC 
u.
124

: Píseň žárlivého

1. PřAmi 
išel jsem o dva dny dřDmi 
ív, a vAmi 
edle ní vE 
álel se chlAmi 
ap,EAmi(-) 
 
cvaklo to jak v bedně pDmi 
iv, kdAmi 
yž jsem ho pE 
o hlavě křAmi 
áp'.
R: HC 
ejha, dokolAmi 
a, dřC 
ív než přijde patrolAmi 
a, lej, lG 
ej, lE 
ej,
rAmi 
um mi nalívej, jsem dnDmi 
eska nějak žE 
árlivej a zlAmi 
ej, zlEmi(E) 
ej, zleAmi 
j.
2. Z hlavy mu kapala krev, ale neměl k ní lézt do kvartýru,
mně když popadne hněv, tak to já potom neznám míru.
R: 
3. Člověk jen vystrčí nos a nestačí říct ani "švec",
a už mu leze kdejakej kos k jeho holce na kavalec.
R: 
4. Za pět let vrátím se zpět, a to ti říkám, holka moje:
nechtěj, abych i tobě šunky zved', až vejdu zase do pokoje.
R: 
125

: Píšu historický román

1. V prAmi 
ázdné lE 
áhvi od pivAmi 
a dobré zahraniční znDmi 
ačky
kvetla růže ohnivAmi 
á hE 
rdě, pomalu a plAmi 
ačky.
2. Psal jsem řádek po řádku historické veledílo,
vysedával na zadku, až se slilo, co kde bylo.
R: VšAmi 
ichni píší jen, co slyší, všichni slyší to, jak dýší,
tak, jak dýší, tak i pDmi 
íší, je to mAmi 
arné, spE 
adla klAmi 
ec,
v přírodě je to tak dáno, ptát se "proč?" je zakázDmi 
áno,
to už nAmi 
ení nE 
aše vAmi 
ěc.
3. Byly dálky pobudů, byly výmysly i kravál,
z jizev svého osudu jsem si stehy vytrhával.
4. Nadbíhal jsem hrdinům, vyprávěl o zašlé době,
poručickou ofinu jsem si přistřihl sám sobě.
R: 
5. Kostel není ještě mše, fantazie není lhaní,
dopřejte mi dopsat vše, co mám ještě na napsání.
6. Dokud září rudý květ rudé růže v temné flašce,
dopřejte mi vykřičet slova, co mám na bumážce.
*: VšAmi 
ichni píší jen, co slyší, na na naE 
 .Ami 
..
126

: Planu

1. RD 
uce položil jsem na tvá ňC 
adra, která ve tmě svD 
ítíC 
,
mG 
ěsíc ozářil ti tvD 
ářG 
,D 
 
tvoje jemně rozevřené tC 
ělo mě chytá do svých sD 
ítíC 
 
jG 
ako rybu rybD 
ářG 
,D 
 
plC 
anu, plD 
anu, plC 
anu, plD 
anu.
2. Kolenem dotýkám se tvého, pak se vkládám mezi tebe,
máš víčka od luny,
na svých bedrech cítím tíhu celého pohanského nebe
se svými hromy a Peruny,
planu, planu, planu, planu.
3. Srážíme se jako mlha na skle jedoucího vozu,
jako kapka v kapce,
křídla sov pleskají o větve, ztrácím rozum,
muž mění se v chlapce,
planu, planu, planu, planu …
127

: Plebs blues

1. KdAmi 
yž poprvé jsem spatřil pyramidy,
prDmi 
oklel jsem všechny Cheopse a Ramsese.
JsAmi 
em totiž jeden z téhle miliardy lidí,
ktDmi 
erý to za ně vždycky odnese.
Ami 
Oni si projektují pískovcové sfingy,
Dmi 
aby snad historie nezapomněla,
C 
a já pak kroutím šroubky na Pershingy
E 
a kdyby snad ne, tak mi dají do těla.
R: Tohle je PlAmi 
ebs blues, Plebs blues, Plebs blDmi 
ues,
tohle je PlAmi 
ebs blues, Plebs blE 
ues, Plebs blAmi 
ues.
2. Za svazek ředkviček a taky za cibuli
jsem šašek dějin, bezejmenný muž,
rohožka Cézara a kopí Kalikuly,
negativ dějin připravený na retuš.
Zvedal jsem často hlavu, vždycky přišla rána,
ač v různých formách demokracie,
přestávám věřit v dobro Krista pána,
přestávám věřit v to, že Kristus nějaký je.
R: .3.
V novinách o mně píšou, že jsem páteř světa,
a já jsem jenom jeho unavený sval.
K Měsíci co půl roku raketa létá,
a já se plazím jako brouk hovnivál.
Mám přeci srdce, srdce, které bouchá
a nemyslete, že furt myslím na žrádlo,
proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá,
proč mám být jenom hloupé malé děladlo.
R: .4.
Nevěřím v žádný kecy, věřím už jen v sebe,
a to, co neurvu, to nebudu mít.
Pročpak mi slibujete po mý smrti nebe,
když jsem se jednou narodil, tak chci i žít.
Jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí,
kolečko v soukolí, co krásně zapadá,
já nechci stavět vaše blbé pyramidy,
vlezte mi na záda, vlezte mi na záda!
R: I s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues,
i s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues.
128

: Plivni si do rukávu

1. Mý vlasy jsG 
ou jak slunko rAmi 
ozesmátý,
jak pomerF 
anč po předcG 
ích,
a ze všech cest já znám jenom ty zlAmi 
atý
a nedumF 
ám o následcG 
ích,
dDmi 
ávno nAmi 
ebrečím, jsF 
ou i škC 
aredší,
vF 
ím, že v bG 
azáru se vždC 
ycky najde mAmi 
ísto,
cDmi 
o když nAmi 
ěkdo pak mF 
ě tam zC 
a šesták
kDmi 
oupí, kG 
oupí, kC 
oupí.
2. Mý vlasy jsou lék na největší nářky,
čarovnou moc skrývají,
závidí mi i báby kořenářky:
takovou bylinu nemají,
jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven,
vyjít tak, abys byl kolemjdoucí,
okolo mě plout, správně vyčíhnout
chvíli, chvíli, chvíli.
R: KC 
ouknout se nDmi 
a mou hlavuG 
, C 
 plivnout si dDmi 
o rukávuG 
,C 
 
a pAmi 
otom štDmi 
ěstí v kG 
outě C 
určAmi 
itě nDmi 
aleznG 
ou tě,
C 
určitě F 
objeví sG 
e jako mC 
alej kluk na jaře s kF 
uličkamG 
a,
však C 
ani muk, co když je tDmi 
o ta dámG 
a,
a bC 
ez kuličAmi 
ek, a lidi mDmi 
yslejí sG 
i, že lžC 
u.
3. Sedím, a kolem mě už všechno plivá,
mně přitom píšou zelení,
že dolů půjde moje zlatá hříva,
že mě pak major ocení.
Na vojně:
Sedím, a kolem mě už všechno plivá,
mé štěstí letí komínem,
šla dolů moje zlatá hříva,
jsem ostříhaným vojínem.
No a dneska:
Sedím, a kolem mě už všechno plivá
a já jsem volný jako pták,
narostla mi zas moje zlatá hříva,
jsem záložák.
Dávno nebrečím pro ty škaredší
chvíle naplněné takhle velkou slzou,
štěstí uvadlo, já si zrcadlo
koupím, koupím, koupím.
R: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu,
a potom šťastné břímě určitě zatíží mě,
určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,
však ani muk, ona je to ta dáma,
a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.
R: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó …
129

: Podzimní

ZD 
a komunistEmi 
ů se špatně nD 
ežA7 
iloD 
,
v létě bylo vEmi 
edro, v zimě snD 
ěžA7 
iloD 
,
zjA 
ara ledy tE7 
ály, byly pA 
ovE7 
odnA 
ě,
tD 
o jste, milé dEmi 
ěti, přišly D 
o hA7 
odnD 
ě!
130

: Pochod Marodů

1. Dmi 
Krabička cigaret a F 
do kafe C 
rum, B 
rum, Dmi 
rum, 
dvě vodky a fernet a teď, F 
doktore, C 
čum, B 
čum, Dmi 
čum, 
chraGmi 
pot v hrudB 
ním koDmi 
ši, no Gmi 
to je B 
zážiA 
tek, 
Dmi 
my jsme kámoši řidiF 
čů saniC 
tek, -B 
tek, -Dmi 
tek. 

2. Měli jsme ledviny, ale už jsou nadranc, -dranc, -dranc, 
i tělní dutiny už ztratily glanc, glanc, glanc, 
u srdce divný zvuk, co je to, nemám šajn, 
je to vlastně fuk, žijem fajn, žijem fajn, fajn, fajn. 

R: Dmi 
Cirhóza, F 
trombóza, C 
dávivý F 
kašel, 
Gmi 
tuberkuDmi 
lóza - A 
jó, to je Dmi 
naše! 
neuróza, F 
skleróza, C 
ohnutá F 
záda, 
Gmi 
paradenDmi 
tóza, no A 
to je paDmi 
ráda! 
Jsme Gmi 
slabí na těDmi 
le, ale C 
silní na duF 
chu, 
Gmi 
žijem veseDmi 
le, A 
juchuchuchuDmi 
chu! 

3. Už kolem nás chodí pepka mrtvice, -ce, -ce, 
tak pozor, marodi, je zlá velice, -ce, -ce, 
zná naše adresy a je to čiperka, 
koho chce, najde si, ten natáhne perka, -rka, -rka. 

4. Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo, -lo, 
doktoři vylezou na naše tělo, -lo, -lo, 
budou nám řezati ty naše vnitřnosti 
a přitom zpívati ze samé radosti, -sti, -sti. 

R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý kašel, 
tuberkulóza, hele, já jsem to našel! 
Neuróza, skleróza, křivičná záda, 
paradentóza, no to je paráda! 
Byli slabí na těle, ale silní na duchu, 
žili vesele, než měli poruchu. 
131

: Pokání

1. SmAmi 
azal jsem všechny své kDmi 
azety,
nE 
echal jsem na nich jen tAmi 
icho.
Od zítřka rozvážím brDmi 
ikety,
bE 
udu si pěstovat břAmi 
icho.
Stanu se občanem prDmi 
ůměru,
vrG 
átím se do rodné vC 
ísky,
nAmi 
a drnky-bA7 
rnky se vDmi 
ydlabu,
z kE 
ytary nadělám třAmi 
ísky.
2. Zříkám se tužky i papíru,
do sběrny odvezu knihy.
Vlasy si přistřihnu na míru,
pudrem si přemáznu pihy.
Budu pít mléko a smetanu,
sám sobě zruším své kruhy.
Chci žít jak většina občanů,
což slibuji před svými druhy.
3. Neznám ni matku, ni manželku,
bratra ni otce, ni syna,
ležím tu před vámi na délku,
nezměrně velká má vina.
Přes mříže cely mé bylo mi zřít,
jak člověk lehounce shoří,
vemte si duši, však nechte mě žít,
slovutní inkvizitoři.
4. Blouznil jsem z mladické hlouposti,
rochnil se ve vlastní šťávě.
Teď vím, že jsou i jiné starosti,
nežli jen myšlenky v hlavě.
Proč na mě tak divně civíte,
kaju se před vámi trpce.
Jo, že vy jako teďka nevíte,
jestli z vás nedělám blbce.
5. Přísámbůh, smazal jsem všechny své kazety,
nechal jsem na nich jen ticho …
132

: Povijan

1. MG 
oja najmilejší sC 
a ně rAmi 
ozvíjG 
á,
z bílého hedvEmi 
ábu šC 
ije pD 
ovijG 
an,
šEmi 
ije na něm, šHmi 
ije vC 
elká pD7 
ísmenkG 
a,H7 
 
bC 
uď to bude MD7 
atěj, a nG 
ebo MD7 
ařenkG 
a.
2. Bude-li to Matěj, bude kovářem,
bude podkovávat koně v kočáře,
za čtyři dukáty čtyři podkovy,
páni budú platit Matějíčkovi.
3. Bude-li Mařenka, bude, jak jsi ty,
celá v marcipánu bude si žíti,
jedna sladká třešňa v naší zahrádce,
každý sa ohlídne po Marijánce.
4. A budú-li to oba, bude najmilšé,
díky, panebože, žes' ňa vyslyšel,
před našimi vraty dvě lipky zasadím,
pak ťa, moja milá, celú pohladím.
133

: Praha - Montreal

1. V lC 
etadle Praha - MF 
ontreal
pC 
adají slova jak sF 
lzy do lavoru.
NC 
a nebi šustí staniF 
ol,
stC 
aniol z čokolády zF 
a třicet pět korun.
R: ŽlG 
uté jsou vlny C 
Atlantiku,
rG 
acek je úředníkem mC 
ořské ambasády.
CG 
estujem ze šuplíku dC 
o šuplíku
F 
a svět je mEmi 
alý pomerDmi 
anč,
F 
a svět je mEmi 
alý pomerDmi 
anč,
ve kterém tG 
am, to není tC 
ady.
2. Ať bydlíš kdekoli, jsi bratr můj,
do stejných plínek jsme pouštěli hovínka.
Ať bydlíš kdekoli, jsi bratr můj,
ostravské dvory nás pojí jako vzpomínka.
R: .3.
Ať bydlíš kdekoli, jsi bratr můj,
jsou mezi námi jen pomyslné čáry.
Ať už jsi kdokoli, jsi bratr můj,
šest světadílů je šest kolíčků od kytary.
R: Žluté jsou vlny Atlantiku,
racek je úředníkem mořské ambasády.
Cestujem ze šuplíku do šuplíku
/: a svět je malý pomeranč, :/
ve kterém tam bude i tady.
134

: Pravda a lež

1. ŠlAmi 
a Pravda světem a na chudý duchem se smDmi 
ála,
prE 
o blahoslavený navlíkla honosný šAmi 
at.
V zA7 
ákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stDmi 
ála,
tE 
a Pravdu pozvala k sobě přenocovAmi 
at.

G 
A Pravda znavená usnula, jen co si sC 
edla,
zA7 
e sna se culila, naivka důvěřivDmi 
á.
Jen oči zavřela, už se Lež z postele zvAmi 
edla
a zE 
ačla si pokradmu zkoušet ten její hAmi 
áv.

2. S Pravdou mi můžete leda tak políbit záda,
ženská je ženská, tak jakýpak cavyky s ní.
Kdopak tu rozpozná, která je Lež a která Pravda,
až budou obě dvě donaha vysvlečený.

Na její blůzu si její brož fešácky připla,
pod paži stříkla si jejím dezodorem.
Peníze, doklady, hodinky, všechno jí štípla,
odplivla, odporně zaklela, vypadla ven.
3. K ránu když zjistila Pravda co všechno jí schází
před zrcadlem se pak notně podivila
někdo už odněkud přinesl hrst černých sazí
aby se ta čistá Pravda tak nelišila

Pravda se smála že na ni kameny házej'
vždyť Lež je to všechno a Lež taky mý šaty má
blahoslavení s ní protokol sepsali rázem
a byla to rozmluva dost málo přívětivá

4. Vyfásla pokutu a ještě mohla bejt ráda,
ostatně cizí šmouhy přišili jí.
Nějaká mrcha tu tvrdí, že je prej Pravda
a zatím se potlouká nahá a ve škarpě spí.

Pravda se brání a přiznat se nechce,
to máš, holka, marný, jak chceš se dušuj a křič,
Lež zatím, potvora, ukradla vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly pryč.

5. Leckterý hlupák se dodneška o Pravdu hádá,
pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš.
Jistě, že ve světě nakonec zvítězí Pravda,
ale až dokáže to, co dokáže Lež.

Často je k mání vodky jen půl litru na tři
a ani nevíš, s kým dneska přenocuješ.
Někdo tě vysvlíkne, řeknou ti, že ti to patří,
a dřív, než se naděješ, nosí tvé kalhoty,

a dřív, než se naděješ, nosí tvé hodinky,
a dřív, než se naděješ, jede na tvém koni Lež.

http://ulozto.cz/xHnA44qh/nohavica-pravda-a-lez-sheet-tab-pdf
135

: Pred hospodů

SpG 
adl jsem na hubu pred hospodD 
ů,
G 
už padat nebudu, pD 
iju vodG 
u.
136

: Pro malou Lenku

1. JAmi 
ak mi tak docházejí sD7 
íly, já pG 
od jazykem cG/F# 
ítím sEmi 
íru,
vAmi 
íru, ztrácím vD7 
íru, a to mě mG 
íchá,
mAmi 
inomety reflektorů střD7 
ílí, jsem malýmG 
 terčG/F# 
em na biEmi 
tevním poli,
kdekdo mě skAmi 
olí, a to mě bD7 
olí, u srdce pG 
íchá.

R: RAmi 
ána jsou smutnější než vD7 
ečer, z rozbitého nG 
osu krG/F# 
ev mi tEmi 
eče,
na čísle Ami 
56 10D7 
9 nikdo to nG 
ebere,
rAmi 
ána jsou smutnější než vD7 
ečer, na hrachu klG 
ečet, klG/F# 
ečet, klEmi 
ečet,
Ami 
opustil mě můj děd VšD7 
evěd a zas je G 
úterek.
JAmi 
ak se ti vD7 
ede? No nG 
ěkdy fajn a nG/F# 
ěkdy je to v hEmi 
áji,
dva pAmi 
ozounisti z vesnické kD7 
utálky pod okny mi hrG 
ají: Tú tú tú …

2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,
vaše vnady mě nebaví a trošku baví,
sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.

R: Rána jsou smutnější než večer…

3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky,
na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.

R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev nám teče,
na čísle 56 109 nikdo to nebere,
rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet,
opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají: Tú tú tú…
137

: Proutníci kluci

1. PrGmi 
outníci kluci jdou nCmi 
a věc D7 
úplnł jGmi 
inakCmi 
,D7 
 
v hlGmi 
avě pod kapucí jim tCmi 
iká čD7 
asovaná mGmi 
ina,Cmi 
 D7 
 
nejprve řeknou něco ze života,
pak citát z Voltaira či Diderota,
kdEb 
yž tohle holce hlavu nBb 
ezamotá -
- její vGmi 
ina.Cmi 
 D7 
 
2. Proutníci kluci zásadně nepijou pivo,
ctí evoluci a vědí, že všechno chce svůj vývoj,
tak žádně hopem-skokem do náruče,
nejdřív si poslechnem, jak srdce tluče,
vám teda tluče, že by člověk skučel,
slečno Ivo.
R: Gmi 
Iva, Iveta, MCmi 
arie, D7 
Alžběta, DGmi 
áša,Cmi 
 D7 
 
Gmi 
Ája, Alice, Cmi 
Alena, BlD7 
ažena, MGmi 
áša,Cmi 
 D7 
 
Gmi 
Ida, Irena, LCmi 
ysistratD7 
a, RenatGmi 
a.Cmi 
 D7 
 
3. Proutníci kluci vědí, kdy a co se říci má,
trucy truc trucy, proč jste ke mně taková zlá,
to by mě teda vážně moc mrzelo,
kdybyste si myslela, že jde mi jen o tělo,
jsem hrozně sám a je mi neveselo,
buďte má,
4. Proutníci kluci mluví hlasem o oktávu níž,
nezlobte se, kruci, ale já si s dovolením sednu blíž,
do mého srdce zabodla se dýka,
co kdybychom si teda začli tykat,
mám doma super desku od Mišíka,
já jsem Jura.
R: 
138

: Před dveřmi

PřAmi 
ed dveřmi mého bytu noc cD 
o noc někdo stAmi 
ává,
když přimknu ucho k dveřím, slyšD 
ím, jak pokašlAmi 
ává,
nahlídnu přes kukátko, kdo rD 
uší mi můj pAmi 
okoj,
a ze špehýrky na mne se dD 
ívá cizí Ami 
oko.
2. Veliké cizí oko, já nevím, komu patří,
zamrká na mně ze tmy, jako že jsme dva bratři,
otevřu prudce dveře:"Kdo jste a co mi chcete?"
a na chodbě je prázdno, jen elektroměr klepe.
3. Noc co noc se to vrací, to popokašlávání
a velké cizí oko a veliká tma za ním,
a to se špatně skládá, a to se špatně žije,
být malou nahou rybkou plovoucí akváriem.
139

: Přelezl jsem plot

1. Přelezl jsem plAmi 
ot, zul šnG 
ěrovací bC 
oty,
vojáčku, cG 
o ti jAmi 
e, máš rG 
uce z žE 
elezAmi 
a.
Na smrt a na život nás rG 
ozdělily plC 
oty,
tomu, kdo přG 
ežijAmi 
e, těžkG 
o se přE 
elézAmi 
á.
Na smrt a na život, a není střední cG 
esty,
a není mělký brod, buď smůla, nebo štAmi 
ěstí.
Na smrt a na život mi rF 
ozpůlili lásku,
jsem jako loutka na provC 
ázku, jako lE 
outka na provázku.
2. V první putyce, u rozžhavených kamen,
dám si horký grog, holky si přisednou.
Já sáhnu po klice, a nebe sundám z ramen,
udělal jsem krok přes propast bezednou.
Na poště od slečny dostal jsem telefonní seznam,
je mi tak zbytečný, já nikoho tu neznám.
Jsem jako cizí host venku, za touhletou branou,
ahoj a nashledanou, ahoj a nashledanou.
3. Jsem jako cizí host v tomhletom divném světě,
bojuju o život a sedím v tramvaji.
Prosil jsem o milost, oni mi řekli:"Dobrá, jděte",
přelezl jsem plot, další mě čekají.
Je postní neděle a majestátné ticho,
v hradištském kostele si pánbůh nacpal břicho
a v dobrém rozmaru nazval mě vlastním synem,
pak jsme se opili erárním mešním vínem.
Přelezl jsem plot …
140

: Přišel jsem o dva dny dřív

1. Ami 
Přišel jsem o dva dny G 
dřív a F 
vedle ní E 
válel se Ami 
chlap
Ami 
cvaklo to jak v bedně G 
piv F 
když jsem ho E 
po hlavě Ami 
křáp
Ref.: C 
Hej ha dokola F 
dřív než přijde C 
patrola Ami 
lej Dmi 
lej E 
lej
Ami 
rum mi nalívej jsem dneska nějak žárliE 
vej a Ami 
zlej G 
zlej Ami 
zlej
2. Ami 
Z hlavy mu kapala G 
krev ale F 
neměl k ní lézt E 
do kvartýAmi 
ru
Ami 
mě když popadne G 
hněv tak F 
to já potom E 
neznám míAmi 
ru
Ref.: C 
Hej ha dokola F 
dřív než přijde C 
patrola Ami 
lej Dmi 
lej E 
lej
Ami 
rum mi nalívej jsem dneska nějak žárliE 
vej a Ami 
zlej G 
zlej Ami 
zlej
3. Ami 
Člověk jen vystrčí G 
nos a F 
nestačí E 
říct ani Ami 
švec
Ami 
a už mu leze kdejakej G 
kos F 
k jeho holce E 
na kavaAmi 
lec
Ref.: C 
Hej ha dokola F 
dřív než přijde C 
patrola Ami 
lej Dmi 
lej E 
lej
Ami 
rum mi nalívej jsem dneska nějak žárliE 
vej a Ami 
zlej G 
zlej Ami 
zlej
4. Ami 
Za pět let vrátím se G 
zpět a F 
to ti říkám E 
holka moAmi 
je
Ami 
nechtěj abych i tobě šunky G 
zved až F 
vejdu zase E 
do pokoAmi 
je
Ref.: C 
Hej ha dokola F 
dřív než přijde C 
patrola Ami 
lej Dmi 
lej E 
lej
Ami 
rum mi nalívej jsem dneska nějak žárliE 
vej a Ami 
zlej G 
zlej Ami 
zlej
141

: Přítel

1. Jestlipak vzpA 
omínáš si ještě na ten čE 
as,
táhlo nám nD 
a dvacet a slunko bylo v nE 
ás,
vrHmi 
abci nám jedli z ruky, žD 
ivot šel bez záruky,
A 
ale taky bez příkrE/G# 
as.
2. Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svět,
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání plnila se na počkání
anebo rovnou hned.
R: KHmi 
am jsme se poděli, kD 
am jsme se to poděli,
kdA 
e je ti kE 
onec, můj jF#mi 
ediný příteli,
zmHmi 
izels' mi, nevím kE 
am,
sF#mi7 
ám, sám, sD 
ám, jsem tady sA 
ám.E/G# 
 D/F# 
 A 
 E 
 
3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc,
jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc.
4. Dneska už nevím, jestli přiběh' by jsi zas,
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší,
no a co, vem to ďas.
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj nejlepší příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, peru se teď sám.
5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok.
6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal,
a tobě i to poslední.
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj bývalý příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.
7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká,
to už jsem dávno pochopil.
8. A taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi
společný slunko nesvítí.
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, jsem tady sám.
142

: Pyšný Janek

1. /: PA 
yšný Janku na okénku,
pyšný v poli, pD 
yšný v šenkA 
u. :/
/: /: KE 
ajže ty si(F#mi) 
 najdeš (D)(A) 
ženku. :/ :/, jé.
2. /: Děvuchy do kola chodí,
ani jedna neuškodí. :/
/: /: Za ruky se spolu vodí. :/ :/, jé.
3. /: Bo ty, švarný, pyšný Janku,
nechceš žádnů za galánku. :/
/: /: Inum koňa, inum šklanku. :/ :/, jé.
143

: Ragby

1. JG 
á utíkD 
ám a nesu bC 
alón šišatD 
ý, no to je pG 
arádD 
a,C 
 D 
 
svG 
alnatí šD 
ílenci mi fC 
uní na patD 
y a šlapou nG 
a zádD 
a.C 
 D 
 
NC 
ejvětší z hrD 
omotluků G 
už natahEmi 
ujou ruku
C 
a křičí: KlD 
uku, kluku, nG 
arvem ti dres!G7 
 
MC 
álo mi stD 
ačí plíce, cG 
ítím, že bEmi 
udu chycen,
nC 
ebudu žD 
íti více, kG 
am jsem tD 
o vlG 
ez'?
ModřinD 
y,C 
 uD 
ši G 
od hlínD 
y,
C 
a v D 
ústech dvG 
a zubD 
y
Ami 
a v očích pD 
ohled plný zG 
áhubEmi 
y.
ZC 
abiják BD 
éďa - KrvavG 
ý BillEmi 
 
bC 
ěží za mnou zD 
e všech sG 
il, jó jD 
ó C 
..D 
.G 
 D 
 C 
 D 
 
2. Má milá je kůže nádherná jak růže z Orientu,
řekla mi:"Chci muže, jenž všechny přemůže," a tak jsem tu.
Dva metry chybí k cíli, ještě mě nechytili,
diváci hrůzou šílí jak jeden muž
a s přáním všeho zlého skandují: Sejměte ho!,
konec života mého blíží se už.
Má milá, tys to způsobila,
tak chystej obvazy,
až mě ti dva k zemi porazí.
Zabiják Béďa - Krvavý Bill
funí za mnou ze všech sil, jó jó …
3. Ten, kdo chce škádlit bohy a vylézá z davu a touží po boji,
musí mít rychlé nohy anebo chytrou hlavu, a nejlíp obojí.
Sto metrů měří hřiště, na konci je trojkoviště,
tak tedy možná příště, když už ne dnes.
Sto kilo vážíš, Bille, jednou však příjde chvíle,
udělám z tebe filé, tak se už třes!
Ale teď jsem chycen, mele se mlýnice,
ztrácím se pod těly,
smíchán s nepřáteli i přáteli
a někde z dálky slyším volat svou milou:
"Bravó, to se mi líbilo !", jó jó …
"Hurá, můj milý …"
144

: Rakety

1. Hodláš-li, A 
lásko, přijít za mnou až E 
zítra,třeba bude už Hmi 
pozdě,
jsem jen D 
hromádka kostí a shluk A 
bílkovin a Hmi7 
naježené rakety mi D 
míří rovnou do slabin
a také na mou A 
hlavu,a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se E 
jitra,
a o sebe se se mnou Hmi 
rozděl,než D 
přiletí nějaký mimozemšťan A 
od novin
a Hmi7 
začne spočítávat kapky krve D 
jako plody jeřabin a podá o tom A 
zprávu.

Rf. A pak A 
na titulní F#mi 
stránce E 
Vesmírného A 
kurýra
vyjdou reporF#mi 
táže o E 
tom, jak Zem A 
umírá,
generálské Dmaj7 
prýmky, velvyslancův Cmi 
žaket,
E 
exkluzivní D 
snímky nablýskaných E 
raket s různými A 
emblémy,
Hmi 
 E 
jó, to bude Hmi 
príma A 
článek,Hmi 
 E 
 
Hmi 
Země srovnaná se A 
zemí,Hmi 
 E 
 Hmi 
plus přiložený A 
plánek. Hmi 
 E 
 
2. Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali,
a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen,
a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu:
netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle, že tohleto všechno je i moje přání,
svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí jako v hypnóze
a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu, až se mu hlava zatoří,
tak vyhrabe si v zemi důlek,že tam přežije to bombardování.

Rf. A pak na titulní stránce…
3. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra, může být už pozdě, nikdo nás neposlouchá,
poslouchejme sebe, jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli, ještě moment, ještě vteřinu,
ach, tady na zemi,a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra
a o sebe se se mnou rozděl,cítím, že nebudu mít strach,
když budu ležet vedle tebe a tak najdou nás za milión roků asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením.

Rf. + mohyly, mohyly kamenů všechno mlčky přikryjí,i miliardu Romeů, i miliardu Julií …
145

: Ranní gymnastika

1. PřAmi 
edklon, záklon, rukama vířit,
vdech a výdech, tři a čtyři,
jen co ráno vyskočíte z pDmi 
ostele.
Pěkně křepce, lokty na zem,
tAmi 
emno v lebce zmizí rázem,
prE 
ospěje to na duchu i na tělAmi 
e.
2. Ať vám tělo svaly hýří,
dřep a výskok, tři a čtyři,
nedejte na sousedovo chrápání.
Kdo co říká, ať si říká,
nejlepší je gymnastika,
tělo si pak lépe zvyká na rány.
3. Ve světě se chřipka šíří,
bacha na ni, tři a čtyři,
slabý člověk na sto procent chytne ji.
Jedna sprcha vodou chladnou-
bacil prchá, viry chřadnou,
chřipka nemá vůbec žádnou naději.
4. Netvařte se jako výří,
s písní na rtech, tři a čtyři,
nenadávejte a zuby zatněte.
Když se tělo leskne potem,
ručník froté vemte poté,
masáž - to je nejlepší věc na světě.
5. A když v samém závěru jste,
běh na místě ještě zkuste,
běhají tak dneska lidé nejedni.
V starostech sílu vám dodá
nový běh - světová móda,
nikdo není první ani poslední!
146

: Robinzon

1. ZAmi 
a dveřmi střevíce a ve schránce psaní,
vůně skořice, otisky dlaní
v mDmi 
ém pokoji, nG#maj7 
a mém  C 
ostrověE7 
,
pAmi 
uštěná televize, jablko v šátku,
byl tady, zas mi zmizel, já mu říkám Pátku,
snad se nDmi 
ebojíš, snG#maj7 
ad se nC 
ebojíšE7 
?
R: Jsem RAmi 
obinzon, jsem Robinzon, jsem RF 
obinzonC 
,
dnBbmaj7 
es ráno na úsvitě pBbdim 
íšu do notýsku,
naDmi 
 ostrově objevil jsem stoBbmaj7 
py v písku,
saG#maj7 
mota je žlutá pustá pláG7 
ž,
proč mi C 
utíkáš, proč mi ¶7 
utíkáš, PAmi 
átku?
2. Bojím se přílivu s večerem do pokoje,
zůstaneš naživu, i když stopy tvoje
moře tmy odplaví, Pátku,
dávám střevíce do botníku, otvírám psaní,
snad v tomhle okamžiku očekávání
se mi objevíš, Pátku, kde jsi?
R: Jsem Robinzon, jsem Robinzon, jsem Robinzon,
jedním srdcem, jedním dechem, jednou lžicí,
samota mi zavoněla po skořici,
do skály nožem vrývám nemizící stopu tvoji,
tak pomoz mi, PAmi 
átku, PBbmaj7 
átku,  Bbdim 
  PDmi 
átkuG7 
 ..C 
.
147

: Samodruhá

Rec: Zlořečena budiž tato žena,
studna hříchu, smilství a neřesti,
nádoba nízkých pohnutek,
které každého člověka přivedou do neštěstí,
její muž Alexej, náš dobrý soused, muž bohabojný a pracovitý,
s nepřítelem někde předaleko srdnatě bojuje,
ona se tady zatím, ta děvka jedna,
kdo ví s kým, a kdo ví kde, a kdo ví jak muchluje,
bim bam bom - ona je v tom.
2. VlAmi 
ezla do pE 
ostele Ami 
a dala bE 
ůhvíkomu,
tC 
a děvka nG 
estydatC 
á, a tE 
eď to máme,
stAmi 
igmata pE 
o těle, pAmi 
archantí dE 
ěcko k tomu,
tvC 
áří se jG 
ako svatá, C 
ale mE 
y ji známe!
R: V kDmi 
omíně troubí trubač z JAmi 
ericha, cha, cha,
čF 
ervi ať jí vlezou dE 
o břicha, cha, cha,
Ami 
ona je sE 
amodruhAmi 
á, sE 
amodruhAmi 
á, ona je sE 
amodruhAmi 
á!E 
 
3. Taková ostuda, chudáci tchán a tchýně,
aby snad chodili kanálama,
člověk jí lásku dá, a ona potom, svině,
si noční košili sundá sama!
R: .*:
VAmi 
inna, vinna, vE 
inna, vinna, nAmi 
evěrná mDmi 
uži,Ami 
 
nDmi 
a rameno vE 
ypálit jí rAmi 
ůži,E 
 
vAmi 
inna, vinna, vE 
inna, vinna, kAmi 
olem krku kDmi 
ámenAmi 
,
Dmi 
ať si říká, kdE 
o co říká, Ami 
amen.
4. Vy, dobří sousedi, žijící ve vší ctnosti,
před vámi stojí žena ďábelnatá,
neberte ohledy, služte spravedlnosti,
ať klekne na kolena a do bláta!
R: V komíně troubí trubač z Jericha, cha, cha,
jen ji klidně kopněte do břicha, cha, cha,
ona je samodruhá, samodruhá, ona je samodruhá!
*: 
148

: Sarajevo

1. PřEmi 
es haličské pláně vAmi/F# 
ane vítr zlý,
to mH7 
álo, co jsme měli, nám vEmi 
ody sebraly,
jako tažní ptáci, jAmi/F# 
ako rorýsi
lH7 
etíme nad zemí, dva mEmi 
odré dopisy.

R: JEmi 
eště hoří oheň a prAmi 
aská dřevo,
D7 
aleF# 
 už je čas jít spG 
átH7 
,
tEmi 
amhle za kopcem je SAmi 
arajevo,
tam bH7 
udeme se zítra ráno brEmi 
át.

2. Farář v kostele nás sváže navěky,
věnec tamaryšku pak hodí do řeky,
voda popluje zpátky do moře,
my dva tady dole a nebe nahoře.

R: Ještě hoří oheň …

3. Postavím ti dům z bílého kamení,
dubovými prkny on bude roubený,
aby každý věděl, že jsem tě měl rád,
postavím ho pevný, navěky bude stát.

R: Ještě hoří oheň a praská dřevo,
ale už je čas jít spát,
tamhle za kopcem je Sarajevo,
tam zítra budeme se, lásko, brát …
149

: Sestřička ze špitálu

Sestřičko ze špitálu, s dlouhými vlásky,
píšu vám pozdrav plný něhy a lásky,
vzpomínka nevybledla, ach můj ty bože,
když jste si ke mně sedla na okraj lože.
Mé srdce kvapem cválá, je to jak včera,
když jste aplikovala léčivá séra,
morčeti na pokusy je značně lépe,
když na to vzpomenu si, srdce mi tepe,
jééé... 
Podl lemem vaší sukně spatřil jsem málo,
však stačilo to k tomu, aby se špatně spalo,
léky a medicína od vrchnej sestry,
a s vami moja drahá…
a s vami má drahá
som vo sne ja debil
hral celu noc tenis
a prehral som na gamy
šesť : tri, jééééé …
150

: Setkání s A. S. Puškinem

1. Co bylo, je prAmi 
yč jednou prE7 
ovždy, a stesky jsou k nAmi 
ičemu,
každá epocha mC 
á vlastní kG 
ulisy, herce i kC 
us
/: a lA7 
íto mi jDmi 
e, že už nG 
ikdy se nepotkám s PAmi 
uškinem,
nezajdu si s nE7 
ím na čaj do bistra U sedmi hAmi 
us. :/
2. Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso,
řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie
/: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :/
3. Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání,
a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem,
/: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :/
4. Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů,
náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít
/: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :/
5. Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu,
vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody
/: stojí drožkář a kůň, a pan Puškin jde po prázdném prospektu,
já krk za to dám, zítra že se něco přihodí … :/
151

: Sněženky

Intro: D G Hmi Emi G D G 

1. D 
Na prázdný polštář G 
vedle sebe
Hmi 
Sněženky dal jsem Emi 
místo tebe
G 
Sněženky D 
dal G 
 
D 
Na římsu přilétl G 
bílý holub
Hmi 
Mně bylo líto Emi 
že nejsme spolu
G 
Tak jsem se přikryl D 
a spalG 
 F 
 

R: Gmi 
Zdál se mi sen já neHmi 
vím jaký
Jenom vím že jsem v něm hrál
Ty jsi mě líbala já tebe taky
Gmi 
Ve skutečnosti jsem na A 
hotelu spal

2. D 
Na hotelích jsou G 
tvrdá lože
Hmi 
Sněženky vadnou Emi 
ach můj bože
G 
A toho jsem se D 
bál G 
 D 
 
152

: Spartakiáda

1. KG 
aždá holka tD 
o má ráda zG 
ezadu či zD 
epředu,
G 
ač žije spartD 
akiáda, jG 
á tam na ni pD 
ojedG 
u.
R: ND 
a stadiG 
oně tD 
isíce pG 
ičí sD 
eřazenG 
ých je v jA 
eden šD 
ik,
tG 
enhle pohled sD 
rdce ničí, pG 
odejte mi kD 
apesnG 
ík.
2. Na na na …
3. Máš-li, holka, ještě věnec, či máš jiné potíže,
vždy se najde dorostenec, který ti ju vylíže.
R: /: Na stadioně tisíce pičí seřazených je v jeden šik,
tenhle pohled srdce ničí, říkají mi kurevník. :/
153

: Stál voják na dešti

1. StAmi 
ál voják nD 
a dešti a bAmi 
ylo to už k rD 
ánu,
stAmi 
ál voják nD 
a dešti a hlC 
ídal zbrCdim 
ojní sklE7 
ad,
stAmi 
ál voják, stG 
ál tF 
am sDmi 
ám, pC 
ršelo dE7 
o kaštanů,
mDmi 
alounko svAmi 
ítalo, šli ho už vystřídat.
2. Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou,
a byl ten polibek hořký a ledový,
co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou,
od toho vojáka nikdo se nedoví.
3. Leží a nedýchá, liják mu ránu myje,
krev bloudí, země má, co s ní - nu jen ji ber,
je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je,
navždycky zbytečný, navždycky dezertér.
4. A my tu sedíme a soudit by se chtělo,
tohle se nedělá, tak neumírá muž,
jenže to promoklé, to natažené tělo
nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už.
5. Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal,
když v noci na pryčně seděl a nemoh' spát,
tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda,
a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád …
154

: Stanice Jiřího z Poděbrad

1. V mC 
etru na schodech vDmi7 
ídáme se spG7 
olu,
jC 
á jedu nahoru a F 
ona vždycky dG 
olů,
vrFmaj7 
acím se z noční směnCmaj7 
y, ona jde nA7 
a ranní,
Dmi7 
oba jsme G7 
unavenC 
í a málo vA7 
yspaní
Dmi7 
a schody jG7 
edou a nC 
echtějí stAmi 
át
nF 
a stanicG 
i Jiřího z PC 
oděbrad.
2. Praha v šest hodin ještě sladce chrápe,
to jenom my dva blázni povinnosti chápem,
já dělám ve Škodovce a ona v trafice,
oba jsme černé ovce, dva kusy z tisíce,
a schody jedou a nechtějí stát
na stanici Jiřího z Poděbrad.
3. Pětkrát do týdne máme v metru rande,
jak se tak míjíme, jsme protilehlý tandem,
já vlevo, ona vpravo držíme madla,
ji čeká Rudé právo a mně už padla
a schody jedou a nechtějí stát
na stanici Jiřího z Poděbrad.
4. V metru na schodech, tam se dějou divy,
tam jsem se zakoukal do trafikantky Ivy,
v tom spěchu stačím jen říct "ahoj" a "dobré ráno",
neb líbat během jízdy je přísně zakázáno,
a schody jedou a nechtějí stát
na stanici Jiřího z Poděbrad.
5. Praha v šest hodin ještě sladce chrní
a my jsme milenci velice opatrní,
v průvanu na schodišti vlasy nám lítají,
neb všechny věci příští nás teprv čekají
a schody jedou a nechtějí stát
na stanici Jiřího z Poděbrad.
155

: Starý muž

1. G 
Až budu starým mužem, Hmi 
budu staré knihy Emi 
číst a mladé C 
víno D 
lisovat,
G 
až budu starým mužem, Hmi 
budu si konečně Emi 
jist tím, C 
koho chci D 
milovat,
G 
koupím si pergamen a šHmi 
tětec a tuš a jako Emi 
čínský mudrc sednu na břeh D 
řeky
a budu G 
starý muž,Hmi Emi C D 
 G 
starý muž. Hmi Emi C D 
 

2. Až budu starým mužem, pořídím si starý byt a jedno staré rádio,
až budu starým mužem, budu svoje místo mít u okna kavárny Avion,
koupím si pergamen, štětec a tuš a budu pozorovat lidi, kam jdou asi,
a budu starý muž, a budu starý muž.

R: [: C 
Ná C/H 
na na Ami 
ná… :] 6×
C 
Ná C/H 
na na D 
ná…

3. Až budu starým mužem, budu černý oblek mít a šedou vázanku,
až budu starým mužem, budu místo vody pít lahodné víno ze džbánku,
koupím si pergamen, štětec a tuš a budu mlčet, jako mlčí ti, kdo vědí už,
budu starý muž, starý muž.
156

: Stodoly

1. ZA 
a kopci hořely stodoly,
havrani kroužili nad poli,
stHmi 
ařenky smD 
ály se do dlanA 
í,
nHmi 
avěky jsmD 
e spolu svázanA 
í.
2. Na seně stébla nás píchala,
oblaka zrychleně dýchala,
rozpálen sladkými přísliby
oči zavřel jsem, abych tě políbil.
3. Kristus pán sekerou tesaný
díval se z božích muk na stráni,
svatou mši sloužili v kostele
a mé tělo stalo se tvým tělem.
4. Křičel jsem, lásko má, na hory, na doly,
až jsem vyplašil ony havrany v údolí,
vylétli, jako když vystřelí,
a pak pod nebem stali se bílými anděly,
pA 
od nebem bílými anděly …
157

: Sudvěj

1. Hmi 
Tolik, kolik je mi teď, už mi nikdy nebude,
vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba,
A 
neklepej na dveře, posečkej chvíli, můj osude,
ještě tolik věcí udělat je třeba, ještě tolik Hmi 
věcí udělat je třeba.
2. Staré ženy nosí haleny z šedého batistu
a když je pánská volenka, sedí samy v rohu,
kulhavý taneční mistr obrací list po listu,
ještě tolik věcí dělat mohu, ještě tolik věcí dělat mohu.
R: D 
Řeka se prodírá koryty a slepými rameny
Emi 
a pak se v moři doširoka rozprosA 
tírá,
Hmi 
je čas rozmetávat kameny a je G 
čas, je čas ty kameny A 
sbírat.
3. Rodina sedí v trávě, směje se a snídá,
je to rodina šťastného malíře Vojkůvky,
najednou přilétá straka a žena říká: vida,
podívejte, děti, nese borůvky, podívejte na ni, nese borůvky.
4. Tohle, co se děje teď, už se nikdy nestane,
hromničkou na našich hrobech budou naše knihy,
vůně milujících se těl jednou ráno vyvane
z té nekonečné tíhy, z té nekonečné tíhy.
R: Napsal jsem dopisy a rozeslal ty dopisy a čekám
a monogramem tiché naděje na poslední řádce,
je čas kráčet někam a je čas odněkud se vracet.
5. Ze svého diáře vyškrtávám první umřelé,
na třídě Svobody stojím s rukama svěšenýma,
mladinké ženy kolem pletou svetry pro své manžele,
aby jim nezabylo zima, aby jim snad nezabylo zima.
6. A mně je den ode dne, noc od noci stále chladněji,
v průvanu věků mizí mé roky rozmařilé,
tohles' mi neprozradil, Sudvěji, ach, Sudvěji,
že jednou přijde ona chvíle, že jednou přijde ona chvíle.
R: Z mlhy u cesty se vynořili dva bílí buvoli,
něco jim zpívám, ale můj hlas zní tak cize,
je čas zasévat na poli
a je čas, je čas na poli sklízet.
7. V podloubí šternberského hradu u stěny je lavice,
sedám si na ni a malíř přináší mi kávu,
a v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice,
Bůh na něm sbírá borůvky a zrzavou má hlavu.
8. Není ta káva příliš silná, ptá se jeho paní,
ach, kdyby manžel nebyl blázen, tak jsme dávno bohatí,
a malíř Libor směje se a nade mnou se sklání,
co jednou namaluješ, to se neztratí, co namaluješ, to se neztratí.
R: Tolik, kolik je mi teď, už mi nikdy nebude,
vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba,
neklepej na dveře, posečkej chvíli, můj osude,
ještě tolik pláten udělat je třeba, ještě tolik písní udělat je třeba.

158

: Svatava

1. PoslC 
yšte baladG 
u, je o jC 
ednom případG 
u,
bude to smC 
utné velicG 
e.CG 
 
Je o dC 
ívce SvatavG 
ě, žijící v mC 
ěstě OstravG 
ě,
GottwaldC 
ova ulicG 
e.CG 
 
R1: Ami 
Otec SvatavD7 
y pracujG 
e u dopravEmi 
y
a mAmi 
atka SvatavD7 
y vedoucG 
í je PotravEmi 
in,
a jAmi 
ejich dcera SvD7 
atava jak lG 
ilieEmi 
,
zAmi 
amilovanD7 
á do poG 
ezie.
2. Příběh začíná ve večerních hodinách
v pátek třetího října.
Venku zima je, televize nehraje,
ale hřeje peřina.
R2: Otec Svatavy má špičku u dopravy
a matka Svatavy inventůru Potravin,
a jejich dcera Svatava jak lilie,
zamilovaná do poezie.
3. Slávek Slováček, v lásce žádný nováček,
už se blíží podle stěn.
Nutno ještě věděti, že má doma dvě děti
a třetí je na cestě.
Zjistil, že:
R2: 
4. Svatava si myslela, že to zvoní Adéla
a nese jí Nezvala.
Když svůj omyl zjistila, velice se zlobila:
Pane, já vás nezvala!
R3: Slávek byl však muž činu, uchopil tu dívčinu
a pak do ucha jí píp': Svatavo, vy jste můj typ
a teď bez dlouhých veršíků a citátů
zahrajem si na mámu a na tátu.
5. Když ji vzal do náruče, mlátila ho Bezručem
a dusila Baudelairem.
Dvě modřiny pod nosem schytal Janisem Rycossem
a jednu Jacquesem Prevertem.
R4: V bitvě předem prohrané tloukla ho S.K.Neumannem,
ale ani Rudé zpěvy neuchránily pel té děvy
a tak, když k ránu spokojeně usnula,
k hrudi tiskla Valeria Catulla.
6. Jak nás učí dějiny, pouze čin je účinný,
básně nemají tu moc.
I když je to ku pláči, verše jaksi nestačí
dívčinám na celou noc.
R5: Začas se otec Svatavy tloukl pěstí do hlavy
a matka Svatavy, ta se chtěla otrávit,
že jejich vnučka Svatava jak lilie
žvatlá první veršíky poezie,
žvatlá Dvakrát sedm pohádek Františka Hrubína.
#
159

: Svátky slunovratu

OEmi 
d rána zvoní u mě telefoAmi 
n, a já ho radši neEmi 
zvedám,Ami 
 
oEmi 
d rána zvoní u mě telefoAmi 
n, a já takový noEmi 
rmální strach máAmi 
m,
žeEmi 
 na mě vědí něco, co na sebe neAmi 
vím ani jáEmi 
, ani jáHmi 
.Emi 
 
2. O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál,
rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst bral,
a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já.
R: Emi 
Oči máme po otcG 
ích a vlasy po matkAmi 
ách,
ale jsme nEmi 
apůl sirotci a nHmi 
apůl děti všech,
hledáme jmC 
éna na náhrobcAmi 
ích a jiných památkH7 
ách,
my bEmi 
ezprizorní, my Ami 
umístěnH7 
í v panelových internátEmi 
ech.
3. V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna,
hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná,
tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději!
4. Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry,
dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery,
prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti.
R: 
160

: Svlíkni si košilku

1. SvlHmi 
íkni si kEmi 
ošilku, lHmi 
ásko mF#7 
oje,Hmi 
 
dD 
o rána bA 
ílého dD 
aleko jF#7 
e,
/: dG 
o rána dD 
aleko, k sEdim 
rdci kousF#7 
ek,
krHmi 
ásné je, kdEmi 
yž lidi mHmi 
ilujF#7 
ou sHmi 
e. :/
2. Včeras' mi utekla, dnes jsi tady,
jako já žádnej tě nepohladí,
/: na vodě, voděnce tajou ledy,
co když jsme teď spolu naposledy. :/
3. Svlíkni si košilku z porculánu,
krásnější nežli ty nedostanu,
/: červánky na nebi, rudá krvi,
budeš má prvá a já tvůj prvý. :/
161

: Šnečí blues

1. JG 
ednou jC7 
eden šnG 
ekD/F# 
 
G 
šílenC 
ě se lG 
ek',D7 
 
nG 
ikdo už dnes nG7 
eví,
z čC 
eho se tak zjCmi 
evil,
že se dG 
al hned nC7 
a D7 
útěG 
k.D7 
 

2. Přes les a mýtinu
rychlostí půl metru za hodinu,
z ulity pára,
ohnivá čára,
měl cihlu na plynu.

3. Ale v jedné zatáčce,
tam v mechu u svlačce,
udłlal šnek chybu,
nevyhnul se hřibu,
nevyhnul se bouračce.

4. Hned seběhl se celý les
a dali šneka pod pařez,
tam v tom lesním stínu,
jestli nezahynul,
tak leží ještě dnes.

5. A kdyby použil vůz
anebo autobus,
/: nebylo by nutné
zpívat tohle smutné,
smutné šneçí blues. :/
162

: Telátko oblíbené

R: Telátko G 
oblíbené, telátko bC 
aculaté,
telátko nG 
asycené, telátko mC 
oje zlaté,
telátko nG 
a pastvině, telátko C 
u kravičky,
telátko nG 
a mém klíně, telátko z mC 
é písničky.
1. Ach, jak je mG 
ilé, hebké a hlC 
adké,
má dlouhé nG 
ohy a uši krC 
átké,
jak na mě hlF 
edí vřele a slC 
adko,
telátko mG 
oje, moje telC 
átko.
R: .2.
Kdybych ho neměl, žalem bych skonal,
nic kloudného bych v žití svém nevykonal,
jste pro mě všecko, otče i matko,
však nejvíc je mi moje telátko.
R: .R:
Pam pam …
3. =2.
R: Telátko PC, telátko DC,
telátko AT3, telátko na B3,
telátko milostné, telátko radostné,
telátko dajné a nepoddajné.
4. Sud kulatý, rys tu pije,
tu je kára, ten to ryje,
sud kulatý, rys tu pije,
tu je kára, ten to ryje.
163

: Tenis

Rec: SAmi 
ervis, vž, bum, out, fifteen, lá-bravó, lob, hop hop hop hop, pozdě - vpravo.
R: FlAmi 
ushing Meadow, go, go, LE 
endl, McEnrAmi 
oe.
Rec: Forehand, vžum, backhand, vžum, fullhand, vžum, smeč, heč, křeč, teč. "Pane rozhodči, jaka teč? Jsem to viděl přece, tež nejsem slepy, ne? Se divam, tež oči mam na co, ne? To bylo minimálně dvacet čísel nad pásku, fakt, normálně."
Uvaga, uvaga, new ball.
R: .Rec:
Yes, sir, yes. money is my job, yes, Ferrari - yes, Hitachi - yes, Tesla - no.
R: .Rec:
Teda, pane redaktore Škorpile, já jsem to normálně házel dozadu, jo, fakt, no jo, a on mi to teda vracel na kříž dneska, jo, a já jsem tam na ten kříž dost poctivě teda chodil, jo, ale on mě prohazoval, teda fakt, jo, já nevím, čím to dneska bylo, jestli tím, že měl delší ruce a kratší, nebo - prostě nějak mu to šlo, nevím, no fakt.
Jo, a v tom třetím setě, jak jsme se tahali, jo, tak jsem myslel, že ho mám na lopatě, jo, a neměl.
A jo, a abych nezapomněl ještě další věc, jo, to vám musím fakt říct, normálně mně dneska nešlo druhé podání, teda fakt. První mi šlo, dost jako, ale to druhé, to jsem se fakt nechytal, jo.
A já mu to vrátím, fakt mu to vrátím, a co nejdřív, teda, v Davis Cupu.
R: 
164

: Těšínská

1. Ami 
Kdybych se narodil Dmi 
před sto lety F 
 E 
v tomhle Ami 
městě, Dmi F E Ami 
 
u Larischů na zahradě Dmi 
trhal bych květy F 
 E 
své neAmi 
věstě, Dmi F E Ami 
 
C 
moje nevěsta by byla Dmi 
dcera ševcova
F 
z domu Kamiňskich C 
odněkud ze Lvova,
kochałbym ją i Dmi 
pieścił, F 
chyE 
ba lat Ami 
dwieście Dmi F E Ami 
 

2. Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

4. Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.

5. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká Dmi F E Ami Dmi F E Ami 
na na na…
165

: To nechte být

1. Auto i dC 
ům, postel i vzdG 
uch mi můžete vzC 
ítFmaj7 
,C 
 
přitáhnout uzdu, otrávit prG 
amen, přestřihnout nAmi 
it,G 
 C 
 
obrat mě C 
o všechno, chcete-li, mFdim 
ůžete,
to, co však v sAmi 
obě mám, to mi nevG 
ezmete,
to nechte bC 
ýt, to nechte bG 
ýt, to nechte bC 
ýtFmaj7 
.C 
 
2. Všechny ty krásy, co jsem kdy poznal, ty v sobě mám,
závratě lásky i přečtené knížky i lidi, jež znám,
obrat mě o všechno, chcete-li, můžete,
to, co však v sobě mám, to mi nevezmete,
to vám nedám, to vám nedám, to vám nedám.
3. Šaty i chléb, světlo i čest, berte si vše,
i kdybych žebrák byl, budu mít víc, než myslíte,
obrat mě o všechno, chcete-li, můžete,
to, co však v sobě mám, to mi nevezmete,
to je jen mé, to je jen mé, to je jen mé.
166

: Tremp

C 
Poněvadž nemám G 
kanady a F 
neznám písně z C 
pamp, 
F 
hóhóC 
hó, a G 
neznám písně z C 
pamp, G 
 
C 
Vyloučili mě z G 
osady, že F 
prý jsem houby C 
tramp, 
F 
HóhóC 
hó, že G 
prý jsem houby C 
tramp. G 
 

C 
Napsali si do G 
cancáků, jen F 
ať to každej C 
ví,
F 
HóhóC 
hó, jen G 
ať to každej C 
ví, G 
 
C 
Vyloučený z řad G 
čundráků ten F 
frajer liboC 
vý, 
F 
HóhóC 
hó, ten G 
frajer liboC 
vý. G 
 

REF: 
C 
Já jsem G 
ostuda Ami 
traperů, F 
já mám rád C 
operu,
G 
Já mám rád C 
jazz, G 
rock, 
C 
Chodím G 
po světě Ami 
bez nože, to F 
prý se nemoC 
že, 
G 
To prý jsem C 
cvok, C7 
 
F 
Já jsem nikdy neplul C 
na šífu, a všem D7 
šerifům 
Jsem říkal: G 
'Bane, pane,'
C 
Já jsem G 
ostuda Ami 
trampů, F 
já když C 
chlempu, 
Tak v G 
autokemC 
pu. G 
 C 
 

C 
A povídal mi G 
frajer Joe:'Jen F 
žádný legrácC 
ky,
F 
HóhóC 
hó, jen G 
žádný legrácC 
ky, G 
 
C 
Jinak chytneš G 
na bendžo, F 
čestný čundrácC 
ký,
F 
HóhóC 
hó, G 
čestný čundrácC 
ký.'G 
 
C 
Že prý se můžu G 
vrátit zpět, až F 
dám se do cajC 
ku,
F 
HóhóC 
hó, až G 
dám se do cajC 
ku G 
 
C 
A vodříkám jim G 
nazpaměť F 
akordy na VlajC 
ku,
F 
HóhóC 
hó, G 
akordy na VlajC 
ku. G 
 

REF. 

C 
A tak teď chodím G 
po světě F 
a mám zaraC 
cha,
F 
HóhóC 
hó, G 
a mám zaraC 
cha, G 
 
C 
Na vandr jezdím k G 
Markétě a F 
dávám si baC 
cha,
F 
HóhóC 
hó, a G 
dávám si baC 
cha. G 
 
C 
Dokud se trampské G 
úřady F 
nepoučí z C 
chyb,
F 
HóhóC 
hó, G 
nepoučí z C 
chyb, G 
 
C 
Zpívám si to svýG 
 'nevadí a F 
zase bude C 
líp,'
F 
HóhóC 
hó,'a G 
zase bude C 
líp.'G 
 

REF. 
+ V G 
temC 
pu.

167

: Tremp

C 
Poněvadž nemám G 
kanady a F 
neznám písně z C 
pamp, 
F 
hóhóC 
hó, a G 
neznám písně z C 
pamp, G 
 
C 
Vyloučili mě z G 
osady, že F 
prý jsem houby C 
tramp, 
F 
HóhóC 
hó, že G 
prý jsem houby C 
tramp. G 
 
C 
Napsali si do G 
cancáků, jen F 
ať to každej C 
ví,
F 
HóhóC 
hó, jen G 
ať to každej C 
ví, G 
 
C 
Vyloučený z řad G 
čundráků ten F 
frajer liboC 
vý, 
F 
HóhóC 
hó, ten G 
frajer liboC 
vý. G 
 

REF: 
C 
Já jsem G 
ostuda Ami 
traperů, F 
já mám rád C 
operu,
G 
Já mám rád C 
jazz, G 
rock, 
C 
Chodím G 
po světě Ami 
bez nože, to F 
prý se nemoC 
že, 
G 
To prý jsem C 
cvok, C7 
 
F 
Já jsem nikdy neplul C 
na šífu, a všem D7 
šerifům 
Jsem říkal: G 
'Bane, pane,'
C 
Já jsem G 
ostuda Ami 
trampů, F 
já když C 
chlempu, 
Tak v G 
autokemC 
pu. G 
 C 
 

C 
A povídal mi G 
frajer Joe:'Jen F 
žádný legrácC 
ky,
F 
HóhóC 
hó, jen G 
žádný legrácC 
ky, G 
 
C 
Jinak chytneš G 
na bendžo, F 
čestný čundrácC 
ký,
F 
HóhóC 
hó, G 
čestný čundrácC 
ký.'G 
 
C 
Že prý se můžu G 
vrátit zpět, až F 
dám se do cajC 
ku,
F 
HóhóC 
hó, až G 
dám se do cajC 
ku G 
 
C 
A vodříkám jim G 
nazpaměť F 
akordy na VlajC 
ku,
F 
HóhóC 
hó, G 
akordy na VlajC 
ku. G 
 

REF. 

C 
A tak teď chodím G 
po světě F 
a mám zaraC 
cha,
F 
HóhóC 
hó, G 
a mám zaraC 
cha, G 
 
C 
Na vandr jezdím k G 
Markétě a F 
dávám si baC 
cha,
F 
HóhóC 
hó, a G 
dávám si baC 
cha. G 
 
C 
Dokud se trampské G 
úřady F 
nepoučí z C 
chyb,
F 
HóhóC 
hó, G 
nepoučí z C 
chyb, G 
 
C 
Zpívám si to svýG 
 'nevadí a F 
zase bude C 
líp,'
F 
HóhóC 
hó,'a G 
zase bude C 
líp.'G 
 
REF. 
+ V G 
temC 
pu.

168

: Trsátko

ZD 
ahraju vám tEmi 
eďka pouze nD 
akrA7 
átkD 
o,
že Karel tady ztrEmi 
atil svoje tD 
rsA7 
átkD 
o,
A 
až ho najde, bE7 
udem hráti dA 
álE7 
e,A 
 
tD 
en koncert mEmi 
ěl teď trochu nD 
amA7 
áleD 
.
169

: Tři čuníci

1. V řC 
adě za sebou tři čuníci jdou,
ťápají si v blátě cestou-necestAmi 
ou,
kDmi 
ufry nemají, cestu neznajG7 
í,
vDmi 
yšli prostě do světa a vG7 
esele si zpívají: uí uí uí …
2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem,
tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem,
ušima bimbají, žito křoupají,
vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí …
3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!,
tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž,
lidé zírají, důvod neznají,
proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí …
4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech,
sednou ke studánce na vysoký břeh,
ušima bimbají, kopýtka máchají,
chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí …
5. Když se spustí déšť, roztrhne se mrak,
k sobě přitisknou se čumák na čumák,
blesky bleskají, kapky pleskají,
oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí …
6. Za tu spoustu let, co je světem svět,
přešli zeměkouli třikrát tam a zpět
v řadě za sebou, hele, támhle jdou,
pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí …
170

: Třiatřicet

1. PřC 
icházím už dF 
o lC 
et pF 
ánC 
a KrG 
istC 
a,
začínaj' mě bF 
olC 
et rF 
ůznC 
á mG 
ístC 
a.
CF 
ítím bolest v kBb 
ostF 
ech vždBb 
y, kdF 
yž lC 
ejF 
e,
mC 
áme po radF 
ostC 
ech, lF 
áskC 
o, zlG 
e jC 
e.
F 
Umíraj' mi bBb 
uňkF 
y, tBb 
o jsF 
em dC 
opF 
ad,
nC 
emůžu pít trF 
uňkC 
y, kF 
urnC 
íkšG 
opC 
a.
R: PG 
enze je daleko, mlF 
ádí v čudC 
u,
plF 
ápolá moje svícC 
e,
jDmi 
ak dlouho ještě tu strG 
ašit budu,
je mi třC 
iatřicet.F 
 G 
 
2. To je konec srandy, konec smíchu,
musím nosit kšandy kvůli břichu.
Pod džínama spodky svého ujce,
místo flašky vodky piju juice.
Knedlo-vepřo-zelo snad mě spasí,
zvedá se mi čelo, padaj' vlasy.
R: .3.
Holky-mladý koně furt mě lákaj',
já jsem ale pro ně stará páka.
Tak jsem zvolna vstoupil v druhou půlku,
už abych si koupil bílou hůlku.
Díky těm svým rokům více chápu,
ale když usnu na boku, tak děsně chrápu.
R: + třiatři-, třiatřicet.
171

: Tvůrčí muka

1. /: BAmi 
ílý papír, černá tužka, pC 
oetické náladE 
y, :/
dAmi 
aleko máš, kC 
amarG 
áde, dE 
o Viléma ZAmi 
ávadE 
y,Ami 
 
dAmi 
aleko máš, JC 
aromG 
íre, dE 
o Viléma ZAmi 
ávadE 
y.Ami 
 
2. /: Žena štěká a dítě pláče, vydělávat načase, :/
/: daleko máš, kamaráde, do Františka Halase. :/
R: V Ami 
LŠU nG 
edávají lC 
ekcE 
e, jAmi 
ak máš psát - tvG 
rdě nebo mC 
ěkcE 
e,
jsAmi 
ou to tvůrčí muka.
3. /: Zastaví tě na nádraží, řeknou: jménem zákona, :/
/: daleko máš, kamaráde, do Francoise Villona. :/
4. /: V levé ruce láhev rumu, v pravé ruce kytara, :/
/: daleko máš, kamaráde, do Josefa Kainara. :/
R: .5.
Kdo má ruce, vydělá si, kdo nepije, vyžije,
kdo má ruce, vydělá si, kdo neblbne, vyžije,
daleko máš, kamaráde, do Klubu poezie,
daleko máš, kamaráde, do encyklopedie.
R: + a nAmi 
avíc bolí ruka, hlava, plíce, játra,
ledviny, kolena, všecko …
172

: Ty ptáš se mě

Intro: Emi Emi/F# Emi/G Am Emi H7 Emi Emi/H Emi 

1. Emi 
Sedíme v křeslech D/F# 
půl na půl G 
a rozpaků jsme H7 
plni, 
Ami 
od ruky k ruce Emi 
celý stůl, Fdim 
sedíme v křeslech Ami 
půl na půl 
a Emi 
měsíc v H7 
záclonách se Emi 
vlní. Emi/H 
   Emi 
 

2. Ticho visící u stropu, má křídla netopýra, 
noc vyskakuje z příkopu, ticho visící u stropu 
do hrnku trnky sbírá. 

R: Emi 
Ty ptáš se D/F# 
mě a já G 
ptám se Ami 
tě 
Emi 
a mlčíme H7 
oba, neboť Emi 
málo slov je na H7 
světě, 
Emi 
ty ptáš se D/F# 
mě a já G 
ptám se Ami 
tě, 
Emi 
každý jinou H7 
řečí na jiné Emi 
planetEmi/H 
ě.  Emi 
 

3. Pohledy z očí do očí a tmu křižují blesky, 
jdou vlci dolů úbočím, pohledy z očí do očí 
a nebude už hezky. 

4. Slova, která si neřeknem se nevyřčená vrací, 
žebráci v šatu nepěkném, slova, která si neřeknem, 
jsou mrtví ptáci. 

R: Ty ptáš se mě… 

5. Bodáme koně do slabin, ať rozběhnou se v trysku 
a rudé plody jeřabin, když bodnem koně do slabin, 
se mění v zrnka písku. 

6. Sedíme v jednom pokoji s květinou v umyvadle, 
slavkovské pole po boji, sedíme v jednom pokoji 
a počítáme padlé. 

R: Ty ptáš se mě… 
173

: U nás na severu

1. Emi 
V Bělském lese Ami 
 toulají se H7 
 mamuEmi 
ti
G 
když je neoD7 
solíš, tak jsou G 
 bez C 
 chutiH7 
 
G 
nevěřil bys, D7 
kolik to dáG 
 roC 
boH7 
ty 
Emi 
zavařovat na Ami 
kyselo H7 
choboEmi 
ty

R: Ďura Ami 
světa v každém směru 
co si Emi 
myslíš, na to seru 
nemluv, H7 
bo mě mory beru 
tak se Emi 
žije tady na seE7 
veru

Větry fučí ze všech směrů
když není máslo, jíme Heru
furt dva metry od maléru 
tak se Emi 
žije H7 
tu u Emi 
 nás
2. Všude kolem ve světě jsou mobily
u nás nevyroste ani obilí
psi se živí výhonkama přesliček
každá rodina má deset dětiček

R: Ďura světa v každém směru…

3. V centru vedle sochy T.G. Masaryka
ze země jak na Islandu voda stříká
malí velcí tlustí tencí různé rasy
zadarmo si tady všichni myjou vlasy

R: Ďura světa v každém směru…

4. Z Karolíny je vidět do Evropy
pod Radhoštěm potkáš aj lidoopy
po výplatě je tu velmi divoko
Praha daleko a Pánbůh vysoko

R: Ďura světa v každém směru…

174

: Ukolébavka

1. DG 
en už se sešeřG/F 
il, Emi7 
už jste si dost uD/F# 
žiG 
li,
tak hAmi 
ajdy do peřC/G 
in, a nD7/F# 
e, abyste tam moc řáAmi/G 
diD7/A 
li,
zG 
ítra je taky dG/F 
en, slEmi7 
unko mi to dneska slíD/F# 
biG 
lo,
přAmi7 
ejme si hezký sC/G 
en, a kD7/F# 
éž by se nám to splAmi/G 
niD7/A 
lo,
nG 
a na na Hmi 
…, Emi 
aby hůř Ami 
nebylo, to by nám D7 
stačilo.

R: G 
Hajduly, C 
dajduG 
ly, aby víčka D 
sklapnuG 
ly,
hajduly dC 
ajdG 
y, každý svou peřinu nD 
ajdG 
i,
hajajajajajajD 
ajaG 
, Kuba, Lenka, máma D 
a jG 
á,
zítra, dřív než slunce zC 
ačne hřG 
át …,
dobrou noc D 
a spG 
át.

2. V noci někdy chodí strach, srdce náhle dělá buch-buchy,
nebojte, já spím na dosah, když mě zavoláte, zbiju zlé duchy,
zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo,
přejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo,
na na na …, aby hůř nebylo, to by nám stačilo.

R: + D 
a spG 
át, D 
a spG 
át …
175

: V bufetě

1. V bC 
ufetě na stojáka jF 
ím párek s hořčicC 
í
hned vedle tramvajáka, mF 
á modrou čepicC 
i,
mAmi 
á kruhy pG 
od očimC 
a, jF 
e rozdrnčG7 
en z kolejC 
í,
jsF 
em zase, jG7 
á jsem zase mC 
ezi svýmAmi 
a, mezi tDmi 
ěma, kteřG7 
í rychle jC 
í.
2. Utek' jsem z kanceláří, z teploučka do chladna,
hej, pane pochůzkáři, láska je bezvadná,
půjčte mi vysílačku, anebo raději klíč,
má milá dala si česnekačku, tož abych utekl pryč.
R: /: Nemáme čFadd9 
as, ve stoje jC 
íme,
hluboko v nFadd9 
ás nepokoj dřEmi 
íme,(C) 
 
v polední pG 
auze pár minut jC 
en,
párek a křG 
en, párek a křC 
en. :/
3. Čekám tě ve Džbánu na Kuřím rynku u sklenky džusu, krabice krekerů,
jestliže nepřijdeš, můj budulínku, v pijácké pýše se patrně poperu,
poslední stokoruna je zelenou nadějí,
pojď, zajdem raději do Neptuna mezi ty, kteří rychle jí.
R: + párek a křG 
en, párek a křC 
en …
176

: V hospodě Na rynku

1. V hC 
ospodě NEmi7 
a rynku dAmi 
al jsem si rC 
um,
nFmaj7 
ež jsem co stC 
ačil říct, vzDmi7 
ali mě k vG 
ojákům,
svC 
ázali lEmi7 
anama, mAmi 
ohlo se jC 
et,
kFmaj7 
ůň pletl nC 
ohama - pG 
itomej svC 
ět.
V lFmaj7 
ežení Emi7 
u hranic dFmaj7 
ali nám kvC 
ér,
generál LDmi7 
íbršvíc G 
ukázal směr:
TFmaj7 
ámhle só FrEmi7 
ancóze, prFmaj7 
oklatá sbC 
ěř,
neptej se, nDmi7 
evzpouzej, kG 
ušuj a bC 
ěž.
2. Kuličky burácí, která je má,
země se kymácí pod mýma nohama.
Doma už posekli a budou sít
a já tu, v předpeklí, nemám kam jít.
Srdce mi svázali do kozelce,
proti mně poslali ostrostřelce,
a to vše proto jen, že jsem pil rum,
v hospodě sedl si k verbířům.
3. Nějaký zpěváček za dvěstě let
jistě si vzpomene, jak jsem se hloupě splet',
ale z cizího neteče a hvězdy lžou,
nesměj se, člověče, na viděnou.
Falešní hostinští nalejvaj rum,
panenky za okny mávají mládencům.
Tady, co ležím, teď vyroste strom,
prachbídně zahyne Napoleon,
prachbídně zahyne Napoleon.
#
177

: V moři je místa dost

R: V mC 
oři je místa dost, v mDmi 
oři je místa dG7 
ost,
v mC 
oři je místa, mAmi7 
ísta, ach, místa, v mDmi7 
oři je mG7 
ísta dC 
ost.
1. PC 
odmořský koník kluše s nákladem mořské pěny,
cF 
esta je velmi mokrá, kG7 
oník je popletený,
zC 
a první vlnou vlevo okolo mořských patníků,
zF 
a rohem v Golfském proudu G7 
už vidí Afriku.
R: .2.
Medúzy průhledné jak výkladní skříň,
čím blíž jsou k hladině, tím vidět jsou míň,
na vlnách houpají se a když je nikdo nevidí,
šťouchají do lehátek, strkají do lidí.
R: .3.
V chaluhách pod hladinou perou se chobotnice,
na každém chapadle boxerská rukavice,
perou se, melou se, padají, vstávají
a všechny ryby kolem ploutvemi pleskají.
R: .4.
Rejnoci placatí jak kuchyňské utěrky
šestého každý měsíc dobijou baterky,
na mořských křižovatkách blikají světlama,
aby se nesrazily ryby s rybama.
R: 
178

: V zeleném lese

V zC 
eleném lese netřeseme se,
v zD7 
eleném lese nG7 
etřeseme se,
v zC 
eleném lese netřeseme se,
třG7 
eseme se v lC 
ese, kde se pejsek nese.
179

: Váňa a Zina


1. Ami 
Jé Váňo koukni na ty Dmi 
 bambuly,
Ami 
to budou E 
asi komiAmi 
ci.
Jak mají zmalovaný paDmi 
puly
Ami 
a vypadaj E 
jak v opiAmi 
ci.
a hele tenhle A7 
nosatec, není to Dmi 
švára nakonec?
Že ten je E7 
taky opilec je známá Ami 
 věc.

2. Ty Zino na šváru mi nešahej,
ať si je jakej chce je náš.
A to s tím ksichtem to sem netahej,
koukni jak sama vypadáš.
A vůbec místo řečí spíš mně snad pro vodku doskočíš,
no dobrá, já du sám, to víš, je to kříž.

3. Jé Váňo mrkni tenhle tanečník,
jaký má sako a ten střih.
To u nás ve fabrice konfekční
by sotva takhle někdo spích.
To tvoji známí propána, no to je banda odraná
a nelejvaj se svinstava hned od rána.
4. No nemám známí zrovna fešáky,
hold šetřej víš ty co to je.
A proto taky pijou driáky,
hlavně že, holka, za svoje.
To ty a tvejch pět přítelkyň jste napletli už na pět zim
a blbnete tim pletenim a žvaněním.

5. Ta holka má ty triky v malíčku,
no číhni na tu legraci.
A hlavně koukej na tu blúzičku,
takovou Váňo taky chci.
Až teď budeš brát prémie, tak na tu blúzku dáš mi je,
tak co snad tě to zabije? Tak co ti je?

6. Kde vůbec bereš tolik drzosti,
o prémiích mi vyprávět?
Kdopak mi psal do práce stížnosti?
Já je čet.
Pak ta holka to je kus, ty na sebe se kouknout zkus,
ty si kup radši hubertus, když nemáš vkus.

7. Koukni ten chlápek v černym vohozu,
jak hádá osud z papírku,
To dělal u nás jeden z provozu
na podnikovým večírku.
To ty, když se tak podívám, přijdeš a lehneš na vivan
a zase myslíš na ten krám co z tebe mám?

8. Věčně se hádat to seš na koni
a nebo hrát si na city.
Člověk se za den tolik nahoní,
pak přijde domů, tady ty.
Co potom Zino dělat mám, když za rohem je s vodkou krám,
tam kamarády potkávám, nepiju sám.
180

: Večerní

KD 
aždý večer stEmi 
ejně znova žD 
asnA7 
emeD 
,
kam se světlo schEmi 
ová vždy, když zhD 
asnA7 
emeD 
,
včA 
era bylo E7 
u morčete v bA 
ednE7 
ičcA 
e,
dnD 
eska jsme ho nEmi 
ašli zmrzlé v lD 
ednA7 
ičcD 
e.
181

: Very fine house

1. Moje žG 
ena je kost, i jC 
á jsem feš,
tD7 
akový pár, jak jsme my dva, nG 
enajdeš.
Ona pije džin a jC 
á piju rum,
vD7 
edle Staré Bělé máme rG 
odinnD7 
ý dG 
ům.
R: HG 
a, ha, ha, moje žC 
ena a já
pD7 
ojídáme kaviár a šG 
oupem nohama.
HG 
a, ha, ha, moje žC 
ena a já
mD7 
áme domek polepený stG 
okorD7 
unamG 
a.
2. Začínal jsem jako čistič bot,
moje budoucí mi utírala z čela pot.
Na Kuřím rynku měl jsem zákazníky,
do bedýnky házeli mi desetníky.
R: .3.
Druhým rokem, co jsme spolu žili,
z desetníků na budku jsme ušetřili.
Žena vařila grog, já dělal hot-dog
na Fifejdách, na U-anu po celý rok.
R: .4.
V grillbaru "U Waldy"
jsme prodávali za sto marek Gottwaldy.
Konto rostlo, nám se otevřel svět
na lince Katowice-Ostrava a zpět.
R: .5.
Loni v zimě jsme se uklidnili,
něžně jsme se revolučně zapojili.
Moje zručná žena šila trika
a já na ně maloval tatíka Masaryka.
R: .6.
Pan John Howard Bridge z města Longbeach
přiletěl k nám na návštěvu, byl z toho pryč.
Provázel jej sám ministr Klaus,
oba svorně řekli:"Máte very fine house."
R: 
182

: Vlaštovko leť

1. VlC 
aštovko, leť přAmi 
es Čínskou zeď,
přF 
es písek pouště Gobi,G 
 
oblC 
étni zem, vAmi 
yleť až sem,
jF 
en ať se císař zlobíG 
.
DnEmi 
es v noci zdál se mi sAmi 
en,
žF 
e ti zrní nasypal LG 
udwig van Beethoven,
vlC 
aštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veďF 
.GC 
 
2. Zeptej se ryb, kde je jim líp,
zeptej se plameňáků,
kdo závidí, nic nevidí
z té krásy zpod oblaků.
Až spatříš nad sebou stín,
věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin,
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.
3. Vlaštovko, leť rychle a teď,
nesu tři zlaté groše,
první je můj, druhý je tvůj,
třetí pro světlonoše.
Až budeš unavená,
pírka ti pofouká Máří Magdaléna,
vlC 
aštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veďF 
,GC 
 
vlaštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veď,
vlC 
aštovko, leť …
183

: Vlaštovky

V kuchyni u nás ve světlíku
dvě vlaštovky si hnízdo spletly.
V podzimu myslí na Afriku
a na jaře zas na náš světlík.
Jsou to holt napůl Afričanky
a napolovic Češky,
v hlavičkách nosí přesné plánky
a nectí rovnoběžky.
Včera se zrovna navrátily
a krásně štěbetají,
ptám se jich:"Holky, kde jste byly?"
a ony: prý v teplých krajích.
A mně tu doma byla zima,
třás' jsem se jako akát,
tak ať teď příště letím s nima,
než furt jen doma plakat.
Obrátit život jako stránky
a začít jako novic,
závidím vám, vy Afričanky
a Češky napolovic,
vám se to řekne: mávnout křídly
přes Středozemní moře.
Pták, ten si bydlí, kde si bydlí,
ale člověk je jinak stvořen.
184

: Vyletěli chlapci z hnízda

1. [: Hmi 
Vyletěli chlapci z hnízda, k D 
Rudé gardě budou Edim 
brát, F#7 
:]
[: Hmi 
vyletěli chD 
lapci z hnízda, Edim 
škoda chlapců F#7 
nastokrátHmi 
. :]

2. [: Ach, ty hoře, přehoře, živořeníčko, :]
[: ucouranej hacafráčku, rakušácká flintičko. :]

3. [: Na popy a na buržuje požár světa nastupuje, :]
[: rozfouknem ho do všech stran, pane Bože, žehnej nám. :]
185

: Zajíci

1. PG 
odzimní bílá mlha vC 
álí se pG 
o mechu,
mC 
yslivci vstD 
ávaj' už rG 
áno,
zG 
ajíci vylezli a nC 
echce se jim z pG 
elechu,
nC 
eboť se chtD 
ějí dožít vG 
ánoc.
R: VzdG 
uchem zní fanfára - trD 
amtarararara,
pC 
o poli kráčejí střG 
elci,
/: já se svou kD 
ytarou zpC 
ívám písničku prG 
astarou
C 
o tom, že mD 
alí budou vG 
elcí. :/G 
 D 
 C 
 G 
 (G 
 C 
 G 
 Ami 
 D 
 G) 
 
2. Zajíci naposledy potřesou si tlapkama
a potom obléknou dresy,
začíná specielní slalom mezi brokama
na trati pole-louky-lesy.
R: .3.
Už volá hlavní zajíc:"Pravda vítězí,
nohy jsou naše hlavní zbraně,
až to tu skončí, sraz je v sedm večer na mezi,
a teď, zajíci, hurá na ně!"
R: + žAmi 
e malí bD 
udou jednou vG 
elcí …
186

: Zatanči

1. Emi 
ZatanG 
či, má milá, D 
zatanči Emi 
pro mé oči,
zatanG 
či a vetkni D 
nůž do mých Emi 
zad,
ať tvůj G 
šat, má milá,D 
 ať tvůj šat Emi 
na zemi skončí,
ať tvůj G 
šat, má milá, D 
rázem je Emi 
sňat.

R: Emi 
ZatanG 
či, jako seD 
 okoloEmi 
 ohně tančí,
zatanG 
či jako D 
na vodě Emi 
loď,
zatanG 
či jako to sD 
lunce mezi Emi 
pomeranči,
zatanG 
či, a D 
pak ke mně Emi 
pojď.

2. Polož dlaň, má milá, polož dlaň na má prsa,
polož dlaň nestoudně na moji hruď,
obejmi, má milá, obejmi moje bedra,
obejmi je pevně a mojí buď.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí…

3. Nový den než začne, má milá, nežli začne,
nový den než začne, nasyť můj hlad,
zatanči, má milá, pro moje oči lačné,
zatanči a já budu ti hrát.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí…
187

: Zatímco se koupeš

1. Zatímco se Hmi 
koupeš, D 
umýváš si záda,
G 
na největšíA7 
 loupež ve mně se D 
střádá,
Gdim 
tak, jako seHmi 
 dáváš vodě,
Fdim 
vezmu si těA7 
 já, já - zloděj.

2. Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu
piju druhou kávu a kouřím třetí spartu
a za velmi tenkou stěnou
slyším, jak se mydlíš pěnou.

R: Nechej vodu D 
vodou, G 
jen ať si klidně D 
teče,
chápej, že Emi 
touha je touha a G 
čas se pomalu D 
vleče,
cigareta Emi 
hasne, káva G 
stydne, krev se D 
pění,
bylo by to Emi 
krásné, kdyby srdce bylo G 
klidné, ale ono D 
není.

3. Zatímco se koupeš, umýváš si záda,
svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá,
a až budeš stát na prahu,
všechny peníze dal bych za odvahu.

R: + Emi 
nebyA7 
lo a D 
není, Emi 
zatímA7 
co se D 
koupeš … 

Gdim Fdim
188

: Zbloudilý koráb

1. Ami 
Nad hlavou nebe mám
C 
pode mnou se moře vzdouvá
G 
vyplul jsem, nevím kam
Ami 
daleko je břeh

2. Můj kompas ztratil směr
a koráb do tmy vplouvá
mořský ďáble ber
ber anebo nech

R: ZbloudiAmi 
lý koráb můj, na vlDmi7 
nách se kymácí
a E7 
já zapomněl i Ami 
signál volací
Zbloudilý koráb můj pluje černým orkánem
když jednou padneme, nevstanem

3. Hřebeny mořských vln
jsou tvoje plavé vlasy
když jsem se lásko bil
jako Scaramouche

4. Na hrudi amulet
mi připomíná časy
kdy jsem tak šťastný byl
a co nevrátí se už

R: Zbloudilý koráb můj…

5. Za černým obzorem
jehož konce nedohlédnu
je moje nová zem
můj azyl po boji

6. Koráb vratký je
on přídí míří ke dnu
jenom ten přežije
kdo se smrti nebojí

R: Zbloudilý koráb můj…
189

: Zestárli jsme lásko

1. NA 
áš syn je už veliký, dE/G# 
o plínek už nedělF#mi 
á,E 
 
zA 
estárli jsme, lásko, s nE/G# 
ím docelHmi7 
a,E7 
 
D 
oči má po mně a vlA 
asy po tobě,
pD 
adají mu do čelA 
a,
tE 
ak nA 
ebuď z toho smutnE 
á, buď radši veselA 
á.
2. Naše dcera je už veliká, když koupe se, je nesmělá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
kluci koukají se po ní, jak koukali jsme po tobě,
a my zamykáme panelák,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R: Protože jD 
edna a jedna jsou čtA 
yři
a dvě hrD 
ušky a dvě jabka, to je E 
osm třešní na talA 
ířF#mi 
i,
i kdybys nHmi 
echtěla, nE7 
echtělA 
a.DEA 
 
3. Náš starý kredenc z roku jedna-dvě už brzy dodělá,
zestárli jsme, lásko, s ním docela,
kávový svatební servis z Číny
dostal léty pěkně do těla,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
4. Líbat se tak na ulici, to se v našem věku nedělá,
zestárli jsme, lásko, zestárli jsme docela,
v televizi běží film pro pamětníky,
pan Marvan dělá Anděla,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R: 
5. I ta píseň, co jsem kdysi pro tě napsal, je už omšelá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
ale včera, když jsi spala a já na tebe koukal,
napsal jsem ti novou docela,
a to je tahleta píseň, trošku smutná, trošku veselá,
a to je tA 
ahleta píseň, trE 
ošku smutná, trD 
ošku vE 
eselA 
á …
190

: Zítra ráno v pět

1. Až mě zEmi 
ítra ráno v pět kG 
e zdi postaví,
ještC 
ě si naposlD7 
ed dám vG 
odku na zdravE7 
í,
z očí pAmi 
ásku strhnu sD7 
i, to abych vG 
iděl nG/F# 
a nebEmi 
e,
a pAmi 
ak vzpomenu sH7 
i, lEmi 
ásko, na tebE7 
e,Ami 
 D7 
 G 
 G/F# 
 Emi 
 
a pAmi 
ak vzpomenu sH7 
i na tebEmi 
e.

2. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz,
řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes,
že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju
a co jsem si nadrobil, to si i vypiju,
a co jsem si nadrobil, si i vypiju.

3. Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!",
škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal,
ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi,
že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi,
že tě, lásko, nechávám, na zemi.

4. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát
a seno obracet, já u zdi budu stát,
tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj,
prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij,
na mě nezapomeň a žij …

G/F#
191

: Žirafák

1. V Ami 
Africe, tam teče Nil, tam je zvířat pE7 
lno,
tam se jednou provalil průšvih jako BAmi 
rno,
slon to byl, kdo hloupě řek':"SvA7 
ět je před potDmi 
opou,
žirafák má rAmi 
ománek, s kE7 
ým? No s antilopAmi 
ou!"
R: A hnedle šAmi 
um a hněv a zlost, jen papoušek řek':"Tak už dost,
E7 
tenhle žirafák je král, Ami 
krk dlouhý má, on vidí dál."
2. Bude zetěm antilop, on, a kdeže zetěm,
i když se mu tvrdilo, že rovnost vládne světem,
antilopám zdá se být povýšený velmi,
tak ti dva šli radši žít kam? No mezi šelmy.
R: 
3. Křičeli:"Je rohatá!", žirafák prásk' fousy
a řek':"Dnes už všechna zvířata rovnoprávná jsou si,
když ji však mé okolí nebude mít rádo,
říkejte si cokoli, já opouštím stádo!"
R: 
4. V Africe, tam teče Nil, ale teď i slzy,
táta žirafák se zpil, matku život mrzí,
neplatí už zákony, a to v žádném směru,
když ten fešák bizoní vzal si jejich dceru.
R: Žirafák to proflák', mýlil se, jó, tak jak tak,
ale nejvíc ten, kdo řval:"Krk dlouhý má, čímž vidí dál!"
192