Lunetic

21. 11. 2024

: Ať je hudba tvůj lék

R. Ať je hudba tvůj F#mi 
lék 

A každý z D 
nás 

Ať má muziku E 
svou, muziku 
A 
svou 

Která výlečí F#mi 
hned 

Všechen tvůj D 
žal 

A hlavně – E 
duši bola
C# 
vou 


1. F#mi 
Připadám si tak 
C# 
sám 

A myslím že mi není F#mi 
dobře

V sobě mám bolest a trochu C# 
žal 

Kdo pomůže mi v týhletý F#mi 
době

Ale znám jeden D 
lék

pomáhá E 
léčit duše, 
F#mi 
láskou nemocný

staší prolomit D 
led a poslouchat 
E 
tóny 

Co mají C# 
kouzla všemocný 


R. 

2. Ná, jen připadá mi 
Že už vím jak lidi jsou 
Že chcí mít všechno pro sebe sami 
Všechny přes zavřený dveře jdou 
Ale znám jeden lék 
pomáhá léčit duše, láskou nemocních 
staší prolomit led a poslouchat tóny 
Co mají kouzla všemocní

R. 

D 
Každý ať 
E 
svojí hudbu 
D 
má 

Je skoro jak E 
láska všemoc
D 
ná 

Zpívej si E 
tóny který 
C# 

Muzika C# 
tvá


R. 
1

: Dotyky

1. H 
Sedmý div 
F# 
světa ve tvých 
G#mi 
očích našel jsem 
E 

H 
Jak z nebe jsi 
F# 
slétla ke mně do
G#mi 
lů, už nejsem 
E 
sám

Chtěl bych Es 
každou chvíli o 
G#mi 
tobě jenom 
F# 
snít

Es 
Dotýkat se 
G#mi 
přitom tebe a 
F# 
za svým štěstím jít


R. H 
Cítit dotyky 
G#mi 
tvý na těle 
E 
mým

Ať spojí se v jedno F# 
naše těla

H 
A společně 
G#mi 
vnímat, co bude se 
E 
dít

V tuhletu chvíli, kteF# 
rá je skvě
H 


2. Dotkni se dlouze, ale jen zlehka mojich rtů
Podej se touze, nic to není, vstup do našich snů
Chtěl bych proměnit tě, abys byla tou květinou
Ke který když přivoním, abych měl lásku tvou

R. 

3. Když tě cítím hned vedle sebe
Snesl bych ti i modré z nebe
Buď stále u mě, chtěl bych s tebou být
Pořád být

R. 
2

: Máma

1. Emi 
Nepřines mě 
C 
čáp, to už 
D 
vím 

Hmi 
Jsi moje máma, tak
Emi 
 na co mi lhát 

Vždyť C 
já o tom 
D 
sním, že zase 
Hmi 
půjdem si 
Emi 
hrát 

Proto zůstC 
ávám tu s t
D 
ebou 

Na vHmi 
ěky budeš v mém srdci
Emi 
 uzamčená 

Chci C 
říct tou větou, že 
D 
navždy 

Mámo Hmi 
zůstaneš 
Emi 
má 


R: Jsi moje C 
máma, moje 
D 
máma 

KteHmi 
rou já mám nadevše 
Emi 
rád 

Jsi jak kouzelná C 
víla, co mi dá
D 
vá 

Chuť se Emi 
smát 
2. Chtěl jsem vždycky C 
mít rozum 
D 
svůj 

A v Hmi 
tomhletom nikdy 
Emi 
nepolevit 

C 
det, že jsem 
D 
tvůj, já chtěl jsem 
Hmi 
sám sebou 
Emi 
být 

A jak plynul C 
čas, tak i 
D 
já 

na toHmi 
bě vidím vrásky, co 
Emi 
kvůli mně máš 

ProC 
sím, odpusť mi, že 
D 
trápil jsem tě 

Hmi 
Vrátil bych 
Emi 
čas 


R: Jsi moje máma, moje máma…
3

: Příběh malého chlapce

1. Hmi 
Na ulici stál, chlapec malý, 
Emi 
nic neviděl a proto se mu děti 

smály F#7 
možná ze zlosti a pouhé lidské hlouposti.

Jedno z dětí přišlo k němu blíž a zakřičelo na něj, jdi už pryč ty k 
nám nepatříš ooo, nepatříš.

R. Emi 
Kam má jít, chlapec 
F#7 
který nevidí
Hmi 
.

Chodí jen sem a tam a tiše vraží do lidí.
A přitom ptá se sám sebe proč si nemůže hrát a s ostatními dětmy na 
hřišti stát, vidět stromy a slunce co svítí na domy.

2. Kolem něho lidé procházeli se skloněnou hlavou, aby neviděli, co se 
děje, když se někdo někomu směje(někdo někomu směje)

R: Kam má jít…
4