Petr Hapka

21. 11. 2024

: Bude mi lehká zem

1. C 
Mám pěknou sirku v zubech, Gmi 
krempu do čela 
A F 
bota zpuchřelá mi As 
vrásky nedělá

C 
jen tou svou sirkou škrtni G 
ať se ohřejem 
Až C 
přikryje nás zem F 
tak už si neškrtnem 

R: C 
Má, lásko, Gmi 
jen ty smíš kázat mi F 
nad hrobem As 
 
C 
Má zem pak G 
bude lehká, bude mi C 
lehká zem 
Bude mi F 
lehká zeC 
m, aáGmi 
áAmi F Fmi 
 

2. Mám tu svá vysvědčení, pohlednici z Brém 
A proti pihám krém, co s nimi čert je vem 
Ten čert sám brzo zjistí, že má v podpaží 
moc těžké závaží a někde v poli rozpaží 

R: Má, lásko, jen ty smíš kázat mi nad hrobem 
Má zem pak bude lehká, bude mi lehká zem 
A lehká zem, aáá .. 

3. Tak dobré ráno milé myši v kostelích 
tak ať vám chutná klíh všech křídel andělských 
A dobrý večer sovo, která myši jíš 
ptáš se zdali i mi vzali zavčas spali 
jářku, to si piš 

R: 

4. Už nemám ani klobouk, pluje povětřím 
Jak zvony hledá Řím, či sebe sama, co já vím 
Jen to že co mám tebe už tíži necítím 
Áááá .. 

R: 
1

: Dívám se, dívám

1. D 
Dívám se dívám a ty A 
spíš 
matně se leskne malý G 
kříž 
stoupá a klesá tvoje hruď 
a já si říkám Bůh jen D 
suď 
Bůh jen A 
suď 

2. Zdali až jednou blýskne se 
a vítr liják přinese 
vezmeš mě k teplu pod tvůj plášť 
jestli to pro mě uděláš 

REF: D 
Když budu sedět nehnuA 
tě 
a zase Dmaj7 
znovu zklamu E 
tě 
svým dojmem, že jsem na poušD 
ti 
a že mě štěstí opouštA 
íE 
 (ach!) 

3. Zeptáš se kam jsi oči dal 
tvá šťastná hvězda svítí dál 
jdi za ní já tu držím stráž 

D 
Tak se pG 
tám jestli to A 
uděláš 
D 
Tak se Gmaj7 
ptám jestli to uděA 
láš 
G 
Pro mě uděD 
láš A G A D G D 
 

modulace do E dur 

4. E 
Co když se těžce zadluB 
žím 
i ten kříž prodáš – co já A 
vím 
když mě mé masky unaví 
stáhneš mě k sobě do tráE 
vy, do tráB 
vy 

a klidně řekneš hroznou lež: 
na svoje léta hezkej jseš 
před sebou ještě všechno máš 
jestli to pro mě uděláš

REF: E 
Co když mě zapřou přáteB 
lé 
a budu s E 
cejchem na F# 
čele 
podroben strašné žaloE 
bě 
vzkážeš mi: stojím při toB 
bě, jen při toF# 
bě (ach!)

5. Jediná vždycky budu stát 
i když ti celý svět dá mat 
věřím ti všecko - braň se, snaž 

E 
Jen se pA 
tám zda to B 
uděláš 
E 
jen se pA 
tám jestli to B 
uděláš 
A 
pro mě udělE 
áš E A B 
 

Zpět do D dur

6. Stoupá a klesá tvoje hrud' 
tak spolehlivě jako rtut' 
na teploměru našich dní 
ráno svět zuby vycení, vycení 
7. A mně se mnohé nezdaří 
ale tvé prsty po tváři 
mi zvolna přejdou každý zvlášt' 

Vím že to pro mě uděláš 
já vím že to pro mě uděláš 
všechno uděláš
2

: Kocour se schoulil na tvůj klín

1. Kocour se schoulil na TvůjC 
 klín,
u nohou spí TiG 
 dalmaAmi 
tin
G 
vC 
 pozici lvů, co zdobíF 
 banku.
I sama noc má na kaC 
hánku,
jen Ty se ještě bráníšDmi 
 spánku
aAmi 
 síle starýchG 
 vín.

Jak dlouho to však vydržíš?
Už na kostele zlátne kříž…
Ne, ani jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře.
A ty to dobře víš.

Ref.: MáF 
 krásko s přetěžkýmiC 
 víčky,
F 
snad je Tvůj rytíř C 
na cestách,
F 
snad si Tvou krajkou C 
od spodničky
Ami 
stíráDmi 
 prachG 
 naC 
 cestách.
2. Až přes řeku a do strání
se rozléhá Tvé volání.
I Jonáš ve velrybím břiše
by Tvoje slova musel slyšet,
vždyť voláš tišeji, než tiše…
Kdo se Ti ubrání?

Vidíš však, nebo nevidíš,
jak na kostele zlátne kříž?
Ani ta jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře…
A den je blíž a blíž.

Ref.: Má krásko s přetěžkými víčky,
kývou se, kývou misky vah.
Na jedné krajka od spodničky,
na druhé, na druhé víří prach.

3. I ve zvířeném prachu cest
vidím Tě lampu k oknu nést.
Tvá silueta ale bledne,
kdo pohlédne, už nedohlédne…
Snad ještě můra k lampě sedne -
já však znám tu lest.

Ref.: Ach krásko, s přetěžkými víčky,
i když má víčka tíží prach,
tak po Tvé krajce od spodničky
teď bych už nerad sáh!
3

: Na hotelu v Olomouci

1. Gmi 
V půlce ledna, ve tmé Dmi 
tmoucí,
F 
na hotelu v OloC 
mouci.
Gmi 
Kdo jste pane? Šátrám Dmi 
dlaní…
řekla bych, že F 
MastroiaC 
ni.
TenGmi 
 je ale mrtvej Dmi 
přece.
F 
Leží v zemi, a ne v C 
dece,
Gmi 
pod níž slyším srdce B 
tlouci
na hotelu v F 
OlomouC 
ci.

2. Má dlaň je jak pytlák v lese,
tlukot srdce zrychluje se.
Nejste starší ročník, ba ne,
rty však máte rozpukané…
Moře smutku je holt slané.
Chyťte se mne, chyťte, pane!
Jsem to stéblo pro tonoucí
na hotelu v Olomouci.

3. Chytil jste mě v smyčce hada.
Ale kdo jsem? Zkuste hádat.
No, to sotva uhádnete.
Budu totiž vším, čím chcete.
Krásnou, blbou, útlou, tučnou,
oněmělou, či tak hlučnou
až si zacpou uši brouci
na hotelu v Olomouci.

4. Ztěžka dýchám. Byls jak zvíře.
A teď spíš. Jsi se vším smířen.
Do ruky si boty beru…
Než ti zmizím v raním šeru,
políbím tě. To se může.
Líbám přece svého muže.
Však víš - změna neublíži.
Příští pátek v Kroměříži.

4