1. Na létaD
klukovský si A
často vzpomG
í nám,
na první D
skautskej slib, naA
jeho krásA7
ný slova,
a v dD
uchu s bráchou zasA
pod staneG
m usínám,
sD
končil den v táboře, aA
do tmy hoD
uká sova.
Novej rok přines' mráz, Únor, a v srdcích led,
zlej vítr zafoukal ze stepi od východu,
sebral nám naději, ne, nebude to hned,
stát za svým názorem, a nejít do průvodu.
R: LilieD
skautská,A
ohněmG
kalená, mD
áme ji v sobě, v nás nikdyA
nezvadneA7
,
dG
ej Bůh, ať hvězda krví zbaD
rvená už A
jednou provždD
y zapadne.
2. Poslední prázdniny bratr řek' akorát
skautskýmu slibu, že zůstanem věrní
a tak nám na podzim přišili na kabát
vojenský výložky, jak saze černý.
Když jsme pak po vojně svobodní chtěli být,
zbylo nám jediný, na západ přejít čáru,
novýho bobříka odvahy ulovit,
usínat pod stanem a hrávat na kytaru.
R: Lilie skautská…
3. Vidím tu krutou noc, vidím vše jako dnes,
plazím se po břiše, kolem nás ostnatej drát,
zableskly výstřely a po krku skočil pes,
tys bratře odešel do věčnejch lovišť spát.
To už mi nebylo, bráško můj, do tance,
ani jsem nemoh' ti naposled zamávat,
na rukách pouta a k tomu kopance,
před sebou uran na osm let dolovat.
R: Lilie skautská…
Lilie skautská, v ohni kalená, máme ji v srdcích, tam nikdy nezvadne,
dej Bůh, ať hvězda krví zbrocená, do bláta už navždy zapadne.
R: Lilie skautská…