R: [: Prý mE
usíš mluvit tG
išE
e,
abD
y tě bylo slE
yšet,
prý mE
usíš mluvit tG
išE
e,
D
abys uslyšE
el. :]
1. NE
ěkdo musí být první,
někdo prD
ostě musí zE
ačít,
kdo řD
ekne: Lidi stE
ačí,
teď už se nD
eslyšíme nE
avzájem.
2. A tak jsem začal šeptat
a nenechal se zdeptat
všemi co kolem chodili
a na čelo si klepali.
R:
3. Já mluvil čím dál tišej,
a když jsem ztichnul docela,
tak uslyšel jsem trávu,
jak ke mně tiše mluvila.
4. S něčím tak strašně krásným
jsem se musel lidem svěřit,
proč nechtěli mi věřit,
proč klepali si na čelo?
R:
5. Jen pan doktor v tichém domě
má pochopení pro mně,
ten se mě na nic neptá,
jenom si se mnou šeptá.
6. O tom že v tichém hlase trávy
slyšíme samé dobré zprávy,
a myslete si co chcete,
my dva jsme nejšťastnější na světě.
R: