Traband

21. 11. 2024

: Černej pasažér

1. Mám Dmi 
kufr plnej přebytečnejch 
A 
krámů 

a mapu zabalenou do plátDmi 
na 

Můj vlak však jede na opačnou A 
stranu 

a moje jízdenka je dávno neplaDmi 
tná 


*: F Dmi F Dmi 

2. Někde ve vzpomínkách stojí dům 
Ještě vidím, jak se kouří z komína 
V tom domě prostřený stůl 
Tam já a moje rodina 

3. Moje minulost se na mě šklebí 
a srdce bolí, když si vzpomenu 
že stromy, který měly dorůst k nebi 
teď leží vyvrácený z kořenů 
R: Jsem černej B 
pasažér 

C 
Nemám 
F 
cíl ani směr 

Vezu se B 
načerno 
C 
životem a 
F 
nevím 

Jsem černej B 
pasažér 

C 
Nemám 
F 
cíl ani směr 

Vezu se B 
odnikud 
C 
nikam a 
A7 
nevím, kde skončím 


4. Mám to všechno na barevný fotce 
někdy z minulýho století 
Tu jedinou a pocit bezdomovce 
si nesu s sebou jako prokletí 

R: Jsem černej pasažér…

5. Mám kufr plnej přebytečnejch krámů 
a mapu zabalenou do plátna 
Můj vlak však jede na opačnou stranu 
a moje jízdenka je dávno neplatná 

*: F Dmi F Dmi 
1

: Černej pasažér od Ami

1. Mám Ami 
kufr plnej přebytečnejch 
E 
krámů 

a mapu zabalenou do plátAmi 
na 

Můj vlak však jede na opačnou E 
stranu 

a moje jízdenka je dávno neplaAmi 
tná 


*: C Ami C Ami 

2. Někde ve vzpomínkách stojí dům 
Ještě vidím, jak se kouří z komína 
V tom domě prostřený stůl 
Tam já a moje rodina 

3. Moje minulost se na mě šklebí 
a srdce bolí, když si vzpomenu 
že stromy, který měly dorůst k nebi 
teď leží vyvrácený z kořenů 

R: Jsem černej F 
pasažér 

G 
Nemám 
C 
cíl ani směr 

Vezu se F 
načerno 
G 
životem a 
C 
nevím 

Jsem černej F 
pasažér 

G 
Nemám 
C 
cíl ani směr 

Vezu se F 
odnikud 
G 
nikam a 
E7 
nevím, kde skončím 


4. Mám to všechno na barevný fotce 
někdy z minulýho století 
Tu jedinou a pocit bezdomovce 
si nesu s sebou jako prokletí 
R: Jsem černej pasažér…

5. Mám kufr plnej přebytečnejch krámů 
a mapu zabalenou do plátna 
Můj vlak však jede na opačnou stranu 
a moje jízdenka je dávno neplatná 

*: C Ami C Ami 
2

: Do ticha

1. Emi 
Někdy je člověk 
D 
strašně sám,

C 
jak město bez 
Emi 
lidí.
D 
 

Jak použitej starej krám,
trapnej, že se až zastydí.

2. Někdy si takhle připadám,
jak potopenej člun.
Jak vypálená zahrada,
jak rozbořenej dům.

R: G 
Chtěl bych se ztratit někam 
D 
do ticha,

C 
odletět na 
Emi 
měsíc.

Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.

3. Nenuť mě mluvit nebo se smát,
nemůžu jíst ani pít.
V hlavě mám rezatej ostnatej drát
a v srdci vykradenej byt.

R: Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.

4. Nevím kam patřím, nevím kdo jsem,
mý cesty nikam nevedou.
Ztratil jsem pod nohama pevnou zem
i nebe nad sebou.

R: Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.
3

: Havrani

1. G 
Pes běhá po poli a plaší havrany

Emi 
Mý smysly jsou čerstvý jak pole zoraný,

F 
jako sůl do rány, v závěji navátý 
Emi 
sníh


2. A je tu žena, co vedu ji pod paží
V dálce vlak míří na nádraží
Přiváží noc na křídlech havraních

R: G 
Nánananá nánananá 
Emi 

G 
Nánananá nánananá 
Emi 

Ami 
Nánananá 
Hmi 
nánananá 
Emi 

Ami 
Nánananá 
Hmi 
nánananá 
C 
ná 
D 


3. Ta žena mi říká, že hovoří s anděly
Vidíš? Teď právě kolem nás letěli
Stromy se zachvěly jako by cítily mráz
A náhle ticho, ani pes neštěká
Choulí se, choulí u nohou člověka
a věčnost jak řeka protéká kolem nás
R: 
4. Havrani krouží a vznáší se nad poli
Bůh na nás míří falešnou pistolí
Ty střely nebolí, ač vnikají do útrob
Až skončí tahle noc a vyjde nový den,
budeme daleko, kam jenom dolítnem,
a zbyde po nás jen ve sněhu několik stop
R: 
Emi 
 
F 
 
G 
 
4

: Indiáni ve městě

R: Ami 
Indiáni ve městě, indiáni ve městě, ind
G 
ián
C 
i

C 
Indiáni 
Ami 
ve městě, 
C 
indiáni 
Ami 
ve městě, indi
G 
áni
F 
 

F 
Indi
G 
áni
Ami 
 


1. Starý Ami 
muž sedí u ohně a vypráví příběh

z dávných G 
dob, kdy se mladí chlapci 
E7 
vydali na cestu

Ami 
Za světlem a za potravou, za dobrým lovem,

G 
za místem k životu, 
E7 
za obzorem

Ale F 
nikdo z nich z té cesty už nevrátil se 
Ami 
zpět

F 
Všichni dávno odešli a stařec zbyl tu 
Ami 
sám
G 
 


R: Indiáni ve městě…

2. Někde daleko a jinde sedí mladí muži znehybnělí
s tvářemi ozářenými obrazovkami
Na kterých se míhají postavy a démoni,
co vedou boj o něčí život, o ztracenou duši
Neříkají nic, jen slova, co nedávají smysl
Posílají zprávy o ničem, odnikud a nikam
Potom jedou v silných vozech zabíjet nudu
A umírají sami - ani bojovníci, ani lovci

R: Indiáni ve městě…

D 
A dýmka míru stále 
Ami 
hoří

C 
Voňavé byliny a 
G 
koření

Na nebi, na zemi i v moři
Velký duch bdí nad svým stvořením

3. Ne, ještě nejsem u konce, ještě mám dost sil
Abych vylomil mříže z týhle pozlacený klece
A vyšel se svou duší do lesů a do skal
Dál proti proudu ve špinavý řece
A tam někde vysoko v horách našel starce,
který hlídá oheň a vypráví příběhy
Přisedl bych k němu, pokorně a tiše
Mlčel bych a poslouchal
Mlčel bych a poslouchal

R: Indiáni ve mně jste, indiáni ve mně jste, indiáni
Indiáni ve mně jste, indiáni ve mně jste, indiáni 
5

: Jdu Krajinou

1. Jdu C 
krajinou krok za krokem,

Nikam Dmi 
nepospíchám, není kam a nejsem otrokem

ani Emi 
času, co se jen tak vleče

Tak F 
žádný křeče, nic mi neuteče


2. Čtu si nohama tuhle zem, její mapu
Hory a údolí a pomalu chápu,
proč je mi jako bych se vracel zpátky k mámě,
která tu dlouho a trpělivě čekala na mě

R: Óoo óoo…

3. Tady jsem pánem ve svém domě
a všechno, co tu je, to je tu pro mě:
Moje lesy a kopce a stromy a řeky,
údolí, cesty, pole až na věky

4. Jsem velmi velmi bohatý pán
Mám všechno, co chci
a co chci, to mám
Mám všechno, co chci
... 
a co chci,
... 
to mám

R: Óoo óoo…
6

: Katarína

1. G 
I-o-o, Katarína, 
C 
o-o-ó-o-
Ami 
ó--

Iba ty a žiadna iná, o-o-ó--
Si ako jeseň, ktorá prichádza po lete
Si ako pieseň, ktorú nevie spievať nikto na svete
Iba ja, á-á-á--

2. I-o-o, Katarína, s jedlom rastie chuť
Nemôžem ťa, duša moja, nemôžem ťa zabudnúť
Si ako jeseň, ktorá prichádza po lete
Si ako pieseň, ktorú nevie spievať nikto na svete
Iba ja, á-á-á--
7

: Krasojezdkyně

1. F#mi 
Přijel jsem 
D 
na chvíli 
E 
pozdravit 
C#7 
přátele

F#mi 
Po hospodách 
D 
vést silácké 
E 
řeči 
C#7 
 

F#mi 
Představení 
D 
skončilo, 
E 
zítra je 
C#7 
neděle

F#mi 
Odplouvám 
C#7 
do bezpe
F#mi 
čí


2. Bolestí jednoho je druhého štěstí
Co nelze vyslovit, to voní po neřesti

R: Krasojezdkyně, sestro akrobatů
Lotova dcero oděná do šarlatu
Kdo smí se dotknout lemu od tvých šatů?
Jsem na cestě a toužím po návratu

3. Čas je šarlatán a věci sotva změní
Tahleta zastávka byla jen na znamení
Naše cesty už se asi těžko skříží
Hledám tě v Babylóně, a ty jsi v Paříži

R: Krasojezdkyně, sestro akrobatů…

R: Krasojezdkyně, sestro akrobatů…
8

: Lano, co k nebi nás poutá

1. F 
Já sedával v přístavu, 
Gmi 
popíjel kořalu, 
F 
s holkama laško
C7 
val 

F 
bylo mi fuk, co je, 
Gmi 
hlavně když fajfka mi 
F 
doutná 
C7 
 

Co F 
bylo už není, 
Gmi 
všechno mý jmění jsem 
A7 
dávno rozfofro
Dmi 
val 

Jsme F 
silný jak silný je 
Gmi 
lano, co k nebi nás 
F 
po
C7 
u
F 
tá 


2. Ale najednou zmatek, když vešel ten chlápek, na mou duši! 
Objedná si drink a sedne si vedle do kouta 
Pak se nakloní ke mně a povídá jemně: Matouši! 
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá 

3. Já povídám: Pane, odkud se známe? Esli se nemýlíte? 
A co je vám do mě, starýho mrchožrouta? 
On na to: Pojď, dej se na moji loď, má jméno Eternité 
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá 

Dmi D7 

4. G 
Ty jeho slova se 
Ami 
zařízly do mě 
G 
jako bys břitvou 
D7 
šmik 

G 
Jako když po ránu 
Ami 
vzbudí tě křik ko
G 
hou
D7 
ta 

Tak G 
povídám: Jdem! A 
Ami 
ještě ten den stal se 
H7 
ze mě námoř
Emi 
ník 

Jsme G 
silný jak silný je 
Ami 
lano, co k nebi nás 
G 
pou
D7 
tá  
G 
 


5. Tak zvedněme kotvy a napněme plachty, vítr začíná vát! 
Černý myšlenky vymeťme někam do kouta 
Hudba ať hraje o dobytí ráje, teď není čeho se bát 
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá 
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá 
9

: Lovci lebek

Ref: Emi 
Pouští a pralesem, 
D 
savanou i buší 

C 
Jdou lovci lebek, za 
H7 
nimi lovci duší 

S kulometem, bajonetem, kanónem i kuší 
Jdou lovci lebek, za nimi lovci duší 
Oči na stopkách, nastražené uši 
Jdou lovci lebek, za nimi lovci duší 
To ticho ruší jen bzukot muší 
Jdou lovci lebek, za nimi lovci duší 

1. C 
Lid se chvěje úzkostí
G 
 a oheň 
H7 
dohořívá 

Tak málo času zbývá, tak málo času zbývá 
Král uprchl do hor, v noci když všichni spali 
Proroci věštili, proroci varovali 

Ref: Pouští a pralesem, savanou i buší…
... 
Hlas se chvěje, srdce v krku buší 
Jdou lovci lebek, za nimi lovci duší 

1. Šaman čte z popela jen samé špatné zprávy 
Ženy vzaly šperky své a do země je zakopaly 
Muži stáda pobili a naházeli do jezera 
Jak dlouhá bude chvíle od rána do večera? 

Ref: Pouští a pralesem, savanou i buší…
... 
Hlas se chvěje, srdce v krku buší 
Jdou lovci lebek, za nimi lovci duší 
10

: Marie

1. C 
Marie! Já nespím, jsem na cestě celou 
Emi 
noc 

C 
Já nejsem z těch, co prosí, ani ten, kdo žebrá o po
Emi 
moc 

Hmi 
Pluji k tobě se stěžněm vztyče
Ami 
ným  
C 
 

G 
Mečem svým 
F 
jdu si tě 
Emi 
dobýt 


2. Věže kostelů se bortí a vlaky mění směr 
Na zem se snesla hejna ptáků bez křídel 
Moje loď se v bouři kymácí 
Do bot mi teče a nad hlavou hoří 

3. Posílám ti v láhvi pár nenapsanejch vět 
Nezdráhej se přijmout, jen to, a je to naposled 
Až vyjedou čtyři jezdci na koních 
Bude pozdě chtít se schovat 

4. Ledovce tají a moře zaplavuje zem 
Den je jak noc a noc je jako den 
Z nebe padá nekonečnej déšť 
Vichřice zuří a potopa trvá 

5. Tak oblékni si svoje šaty sváteční 
A dojdi až k té hoře, co do nebe ční 
A zbyde-li ti čas, tak volej do mraků 
Marie! Že nejsi poslední, žes byla prvá 
11

: Mraky

1. E 
Někdy před sto lety se můj dědek narodil 
G 
 

E 
A celej dlouhej život se na poli lopotil 
G 
 

E 
Jaro, léto, podzim, dřina - neznal, co je dovolená 

H7 
Tři košile, sedm dětí, dvoje boty, jedna žena 


R: E 
Jdou, jdou, jdou mraky oblohou j
A 
dou 

H7 
Jdou, jdou, jdou a nikam nedo
E 
jdou (2×)


2. Fotr přišel do města, do fabriky 
Kde motal dráty, vrtal díry, tahal hřebíky 
Po šichtě na pivo, v neděli na fotbal 
Nekonečně blbej televizní seriál 

R: Jdou, jdou, jdou mraky oblohou jdou 
Jdou, jdou, jdou a nikam nedojdou 

3. Já sedím v teple na prdeli ve svý kanceláři 
Moje práce informace, data v kalendáři 
Já vyštudoval všechny školy s dobrým prospěchem 
A stejně nevím, co tu dělám a kdo vlastně jsem 

R: Jdou, jdou, jdou mraky oblohou jdou 
Jdou, jdou, jdou a nikam nedojdou 

4. Nechci bejt jako ve větru strom 
Kterej se skácí, když udeří hrom 
I kdyby po mně tady zbyl jenom prach 
Ať jsem aspoň písek v přesýpacích hodinách 

R: Jdou, jdou, jdou mraky oblohou jdou 
Jdou, jdou, jdou a nikam nedojdou 
12

: O malém rytíři

R: Hmi 
Jede jede rytíř, 
D 
jede do kraje 

A 
Nové dobrodružství 
Hmi 
v dálce hledaje 

Neví co je bázeň, neví co je strach 
Má jen velké srdce a na botách prach 

1. G 
Jednou takhle v neděli, 
F# 
slunce pěkně hřálo 

Bylo kolem poledne, když tu se to stalo 
G 
Panáček uhodí 
A 
pěstičkou do stolu: 

Dosti bylo pohodlí a plnejch kastrólů! 
Hmi 
Ještě dneska stůjcostůj 
A 
musím na cestu se dát 

G 
Tak zavolejte sloužící a 
F#7 
dejte koně osedlat! 


R: Jede jede rytíř, jede do kraje …

2. Ale milostpane! spráskne ruce starý čeledín 
Ale pán už sedí v sedle a volá s nadšením: 
Má povinnost mi velí pomáhat potřebným 
Ochraňovat chudé, slabé, léčit rány nemocným 
Marně za ním volá stará hospodyně: 
Vraťte se pane, lidi sou svině! 

R: Jede jede rytíř, jede do kraje …
3. Ale sotva dojel kousek za městskou bránu 
Z lesa na něj vyskočila banda trhanů 
Všichni ti chudí, slabí, potřební - no chátra špinavá 
Vrhli se na něj a bili ho hlava nehlava 
Než se stačil vzpamatovat, bylo málem po něm 
Ukradli mu co kde měl a sežrali mu koně 

R: Jede jede rytíř, jede do kraje …

4. Vzhůru srdce! zvolá rytíř, nekončí má pouť 
Svou čest a slávu dobudu, jen z cesty neuhnout! 
Hle, můj meč! (a zvedl ze země kus drátu) 
A zde můj štít a přílbice! (plechovka od špenátu) 
Pak osedlal si pavouka, sed na něj, řekl Hyjé! 
Jedem vysvobodit princeznu z letargie 

R: Jede jede rytíř, jede do kraje …

5. A šíleně smutná princezna sotva ho viděla 
Vyprskla smíchy a plácla se do čela 
Začala se chechtat až jí z očí tekly slzy 
To je neskutečný, volala, jak jsou dneska lidi drzý! 
O mou ruku se chce ucházet tahle figůra 
Hej, zbrojnoši, ukažte mu rychle cestu ze dvora! 

R: Jede jede rytíř, jede do kraje …

6. Tak jede malý rytíř svojí cestou dál 
Hlavu hrdě vzhůru - on svou bitvu neprohrál 
I když král ho nechal vypráskat a drak mu sežral boty 
A děvka z ulice mu plivla na kalhoty 
Ve světě kde jsou lidi na lidi jak vlci 
Zůstává rytířem - ve svém srdci 

R: Jede jede rytíř, jede do kraje …
13

: Pejsek

Měla jsem já Ami 
pejska velkýho jak 
Gmi 
tele

Když se mnou šel F 
po ulici, každej se ho 
E7 
bál

On mi každý ráno vylez do postele
Přitulil se ke mně a hřál mi nohy, hřál

Ami 
Jenomže můj starej, vožrala vožralej

G 
vylízaná palice

F 
zase neměl prachy a byl plonkovej

E7 
propil pejska v putyce 


[: Nadělali řízky z mýho pejska
aj aj aj aj aj
Paničce se stejská, strašně stejská
aj aj aj aj aj :]
14

: Přijíždí posel

1. Ami 
Z ranního šera 
G 
kdesi 
E7 
nad obzorem 

Ami 
vynořil se jezdec 
G 
s bíl
E7 
ým praporem 

Ami 
Přijíždí posel 
G 
a rozhlí
E7 
ží se v davu 

Ami 
Přijíždí posel 
G 
a nese 
E7 
dobrou zprávu 

[: Dmi 
Jenomže 
G 
zapomněl :] (3×)

[: Ami 
komu ji má 
G 
dát
E7 
 
 :] (3×)
E7 
Komu má zprávu předat?
Ami 
 


Ami G E7 (3x) 
Ami 

2. Od města k městu putuje celou zemí 
Zdálky už mává a volá: Otevřte mi! 
Tluče na bránu města a brána otevře se 
Přijíždí posel a lidem zprávu nese 
Jenomže zapomněl 
co měl vlastně říct 
Co tu měl vyřídit? 

3. Krajinou stínů jezdec bloudí světem 
Ve sněhu zbydou stopy - a stopy vítr smete 
Cesta je nekonečná, odnikud nikam vede 
Přijíždí posel a nikdy nedojede 
protože zapomněl 
kdo ho posílá 
Kdo ho posílá? 
15

: Sáro!

{95bpm
}
F
3 G

Intro: Ami Emi F C F C F G 

R: Ami 
Sáro, 
Emi 
Sáro, 
F 
v noci se mi 
C 
zdálo 

že F 
tři andělé 
C 
Boží k nám 
F 
přišli na o
G 
běd 


Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo 
mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?

1. Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu 
a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích 
A z prohraných válek se vojska domů vrací 
Však zbraně stále burácí a bitva zuří v nich 

R: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

2. Vévoda v zámku čeká na balkóně 
až přivedou mu koně a pak mává na pozdrav 
A srdcová dáma má v každé ruce růže 
Tak snadno poplést může sto urozených hlav 

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

3. Královnin šašek s pusou od povidel 
sbírá zbytky jídel a myslí na útěk 
A v podzemí skrytí slepí alchymisté 
už objevili jistě proti povinnosti lék 

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo… 

4. Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit 
o tajemstvích noci ve tvých zahradách 
A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce 
teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah 

R3: Sáro, Sáro, pomalu a líně 
s hlavou na tvém klíně chci se probouzet 

Sáro, Sáro, Sáro, Sáro rosa padá ráno 
a v poledne už možná bude jiný svět 

Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro! 
F 
Andělé k nám 
Dmi 
přišli na o
C 
běd 
16

: Tichý muž

R: Ami 
Žil tichý muž v tichém domě, v tichém městě, v tiché zem
G 
i,

kde my žili s ním, s cizincem mezi E7 
námi všemi

Ami 
On nespěchal, trpělivě stavěl lodi z trámů

G 
Snad proplouval na nich do Tichého 
E7 
oceánu

F 
k rá
E7 
nu


rap. Ami 
Šílená doba si žádá velké šílence,

protože malí blázni už nejsou zajímaví,
a tak do nás televize valí denně další krize
z první ligy šílenců,
co projektují životy malým bláznům,
a těch je plný svět
Zkus to pochopit a uvidět
pokud možno hned teď,
že malých bláznů, těch je plný svět

Ale být velkým bláznem, a ne šílencem
Být velkým bláznem, a ne šílencem,
to je umění, to bolí, to nejde komukoli
Když vezmou tě holí nebo slovy tě skolí
a ty jenom koukáš a nevěříš,
co roste na tvým poli
tam, kde jsi předtím obilí zasil
Kdo zprasil ten svět, co býval tak krásný?
Kdo zprasil ten svět, co býval tak krásný?
Svět, který rodí jen větší a větší blázny

A malí blázni chodí kolem a kroutí hlavami
a kašlou na věci, který jsou nad námi
Jim líbí se život psa,
kterýmu občas někdo hodí kost
Tak po nás potopa a serem na věčnost!

A tak jsi velkým bláznem mezi malými blázny
Ty jsi velkým bláznem mezi malými blázny
Bláznem, co říká, že svět se zbláznil

R: Žil tichý muž v tichém domě, v tichém městě, v tiché zemi,
kde my žili s ním, s cizincem mezi námi všemi
On nespěchal, trpělivě stavěl lodi z trámů
Snad proplouval na nich do Tichého oceánu
k ránu
17

: V jejích šlépějích

m. D 
Časně zrána 
A 
za roz
D 
břesku
A 
 

D 
lovec vstal a 
A 
nabil 
D 
zbraň 
A 
 

Hmi 
Pán mluví
F#mi 
cího b
Hmi 
lesku 
F#mi 
 

Hmi 
kráčel tam, kde 
F#mi 
tušil 
Hmi 
laň  
A 
 

G 
A za ním skrytá 
C 
někde 
G 
v houští
C 
,

G 
v listí, v trávě, 
C 
ve vět
G 
vích
D 
 

Emi 
Ta, po kte
Hmi 
ré on 
Emi 
toužil
Hmi 
 

šla Emi 
za ním v jeho 
Hmi 
šlépěj
Emi 
ích  
A 
 


mž. Cítil, jak je blízko celá
Cítil ji až do kostí
a všechny póry jeho těla
se chvěly divnou žádostí
Krok za krokem ji četl v kraji
jak dítě slabikuje z knih
Nezná ji, a přesto zná ji
spolu. Jde za ní v jejích šlépějích

žm. Náhle přiložil zbraň k tváři,
znehybněl a zamířil
A z hlavně v oslnivé záři
vyšla střela hledat cíl
A kdesi z hloubky, možná z hrobu
se ozval něčí tichý smích:
ž. Ta, která celou tu dobu
spolu. šla za ním v jeho šlépějích

*: Gmi Ami A7 

spolu. A od té doby bloudí v lesích,
podél potoků a kolem skal
ten, jehož budiž jméno
"Trefil, ale nezískal"
To šílenství ho stále vrací
tam, kde krví zrudl sníh
A i když se mu ona ztrácí,
jde za ní v jejích šlépějích

m. Jde za ní v jejích šlépějích
ž. Jde za ním v jeho šlépějích
m. Jde za ní v jejích šlépějích
ž. Jde za ním v jeho šlépějích
m. Jde za ní v jejích šlépějích
ž. Jde za ním v jeho šlépějích
m. Jde za ní v jejích šlépějích
ž. Jde za ním v jeho šlépějích
18

: Vlaštovky

Dmi 
Každé jaro 
Ami 
z velké dáli 

B 
vlaštovky k nám 
F 
přilétaly, 

Dmi 
někdy až 
C 
dovnitř do stave
Ami 

Pod střechou se uhnízdily 
a lidé, kteří uvnitř žili, 
rozuměli jejich švitoření 

O dalekých krajích, hlubokých mořích, divokých řekách, 
o vysokých horách, které je nutné přelétnout, 
o nebeských stezkách, zářících hvězdách, o cestách domů, 
o korunách stromů, kde je možné odpočinout 

Jsme z míst, která jsme zabydlili, 
z hnízd, která jsme opustili, 
z cest, které končí na břehu 
Jsme z lidí i všech bytostí, 
jsme z krve, z masa, z kostí, 
jsme ze vzpomínek, snů a příběhů 

Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích 
a pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme 
Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti 
na tomhle světě - přicházíme, odcházíme 

A chceme mít jisto, že někde místo, že někde je hnízdo, 
odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát, 
že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto, 
že někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat 

Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích, v divokých řekách, 
ve vysokých horách, které je nutné přelétnout 
Tam v nebeských stezkách, v zářících hvězdách, na cestách domů, 
v korunách stromů, kde je možné odpočinout 
19