Barbora Poláková & Štěpán Urban: Je jedno jaká byla
Capo 4
C#m7Esus2
1:C#m7 Zapomněla, že má křídla A k Esus2 čemu že to vlastně jsou C#m7 Zapomněla, kde se snídá Že Esus2 na stole leží toust
2:C#m7 Zapomněla, že má tátu Neví, Esus2 kde teď s mámou vlastně jsou Je to tak C#m7 dávno, co si byli blízko Někdy je Esus2 těžký si vzpomenout
R:Viděla toho Esus tolik, víc než měla Ani to neC#m7 bolí, všechno zapomněla Jenom E rozpíjí se Emaj7 dny Měsíce jak Esus týden, rána má v noci Černé je C#m7 bílé, dýchá vůbec do plic? Tak nějak E rozbíjí se Emaj7 sny
3:Vždycky chtěla jiný jméno A k čemu že ho vlastně má Přece růže pod jiným jménem Bude stejně voňavá
4:Chtěla by si věřit víc A svý strachy dobře znát Umět si vybrat, na jakou stranu Se jako první podívat
R:Viděla toho tolik, víc než měla Ani to nebolí, všechno zapomněla Jenom rozpíjí se dny Měsíce jak týden, rána má v noci Černé je bílé, dýchá vůbec do plic? Tak nějak rozbíjí se sny
R3:Na všechno, co Esus zbylo, co nebylo zlomené Až se k sobě C#m7 vrátí, na všechno si vzpomene Bude E celá noEmaj7 vá Měsíc je zas Esus měsíc, bílá je bílá Dýchá zase do C#m7 plic, je jedno, jaká byla -- E Emaj7