Jaroslav Samson Lenk

Jaroslav Samson Lenk: Laciný víno

1. PC
o noci krC/H
átké a pAmi
o milovAmi7/G
ání
zbAmi7/F#
ylo mi málo, jen hlava v dlaních,
co bC
olí, tG7
o je to laciný vC
ínoG
,G7

pC
o noci pC/H
lné cAmi
igaret kAmi7/G
ouře,
bAmi7/F#
yls' jako tajfun, já jako bouře,
to bC
olí, tG
o je to laciný vC
íno.
TE
eď jenom matně v hlE7
avě mi svítá,
Ami7
útržky večera vytanou,
tE
ak jako stébla se tE7
onoucí chytá,
hlDmi
edám tvou Dmimaj7
adresu nDmi7
apsanG7
ou,
nC
apsals' ji sC/H
irkou vAmi
ypálAmi7/G
enou
na krAmi7/F#
abičku cigaret zpola plnou,
k rC
ánu pG7
ilo se laciný vC
ínoG
.G7

R: VC
ečery fEmi7
ajnovAmi7
ý, Ami7/F#
u láhve litrovG
ýG7

se mC
ilují nEmi7
amátkAmi7
ou hAmi7/F#
olky, co málo vG
í,
kdE
yž hlava pE7
otom bAmi7
olí ráno
a spDmi7
át se chce, je nG7
edospáno,
vC
ečery fEmi7
ajnovAmi
ý tak kAmi/G
ončívaAmi7/F#
j',
tG
o je to laciný vC
íno.

2. Po noci krátké a po milování
zbylo mi málo, jen hlava v dlaních,
co bolí, to je to laciný víno.
Teď jenom matně v hlavě mi svítá,
útržky večera vytanou,
tak jako stébla se tonoucí chytá,
hledám tvou adresu napsanou,
adresu někdo vynesl s košem,
tak vidíš, holka, rázem je po všem,
to bolí, to je to laciný víno.

Jaroslav Samson Lenk: Méďové

1. Ami
Co to leze zG
e křoC
ví? No tak honem, G
kdo to C
ví?
Kdo jsou, lidi zlatý, G
tři koule chlupatý,
Ami
kdopak aspoň G
napovíC
?

Možná, že to dovedu, čenich mají od medu,
kožich, děsný tlapy, prach a kule, chlapi,
to je parta medvědů.

R: C
Brum, brum, G
brum, C
o čem se zdá G
medvědC
ům?
C
Hlavu, zadek, G
nohu schovej do brlohu.
Ami
Brum, brum, G
brum.

Brum, brum, brum, zazpíváme medvědům,
dobrou noc vy šelmy, nechrápejte velmi,
Ami
nebo si zbG
oříte C
dům.

2. Lidi ani netuší, jak jim kožich nesluší.
Ať mrzne či leje, ví, že hezky hřeje,
když mráz kouše do uší.

Pak si v teple posedí, a tak ani nevědí,
že než kožich, čepice, že daleko více
hřeje láska medvědí.

3. Vojta, Kuba s Matějem, usnou než se nadějem.
Celý den si hráli, jak by pracovali,
tak copak jim popřejem?

Jaroslav Samson Lenk: Modlitba vodáka

1. Ať jsou C
šlajsny plný Ami
vody, ať jsou F
vlny mohuG
tný,
aby C
naše něžný Ami
lodi nedrnF
caly vo šutG
ry,
ať mě C
peřej prudce Ami
vcucne, ať tam F
vlítnu s kuráG
ží,
až mý C
tělo v noci Ami
usne, ať ho F
nechaj' G
komáC
ři.

R: Vždyť je Ami
toho, Bože, málo, F
vod tebe chci G
jen,
aby nC
ás tvý slunce F
hřálo tenhle G
letní C
den.

2. Ať je každej z naší bandy samej smích a pohoda,
ať užijem spoustu srandy, ať se kudlou nebodá,
ať se všichni kamarádi, co se sejdou na vodě,
naučí hrát na kytary, ať to frčí v hospodě.

R: Vždyť je toho, Bože, málo…

3. Ať mám holku-kamaráda, ať se liší vod husy,
ať mě má ta holka ráda, pádlovat už nemusí,
pojedu s ní, kam si přeje, až na hříšný Tahiti,
ať se na mě hezky směje a nedělá "ty-ty-ty".

F G C

R: + [: [: [: tenhle letní den … :] :] :]

Jaroslav Samson Lenk: Obluda

1. Jó, dvHmi
ěstě nás tam bylo na brize do Číny
a fD
urt se jenom pilo, až tuhly ledvinF#
y,
a kdG
yž už bylo k rA
ánu a všD
ichni pod vobrF#
az,
křik' plHmi
avčík na stožáru, a hlD
ásek se mu třA
ás':

R: JD
á tady nG
ebudu, jD
á vidím vG
obludu,
jD
á vocaď prG
yč pudu, jD
ímá mě strA
ach,
chD
yťte tu vG
obludu, sD
ežere pG
alubu,
tD
ohle je vG
o hubu, D
ach, F#
ich, och, Hmi
ach.

2. Má vocas dvěstě sáhů a ploutev přes hektar
a zubů plnou hubu, a rozcvičuje spár
a rozčileně mrká svým vokem jediným,
a páchne, řve a krká a z tlamy pouští dým.

R: Já tady nebudu …

3. Rum kapitánem hází, chce pálit z kanónu,
zapomněl, že ho v září prochlastal v Kantonu,
když uviděl tu bídu, hned zpotil se jak myš,
poklekl k komínu, pěl: K tobě, Bože, blíž.

R: Já tady nebudu …

4. Náš kormidelník chrabrý je drsná povaha,
zalehl u zábradlí a házel flaškama,
když na vobludě bouchl kanystr vod ginu,
tu přízrak vztekle houkl a vlítl na brigu.

R: Já tady nebudu …

5. Tři stěžně rozlámala na naší kocábce,
však ztuhla jako skála, když čuchla k posádce,
pak démon alkoholu ji srazil v oceán,
my slezli zase dolů a chlastali jsme dál.

R: Já tady nebudu … + Hmi
ach, ich, och, ach …

Jaroslav Samson Lenk: Obluda po Šánovsku

Gmi Cmi F D Dsus

1. Jó, dvGmi
ěstě nás tam bylo na Cmi
brize do Číny
a fF
urt se jenom pilo, až D
tuhly ledviDsus
ny,
a kdGmi
yž už bylo k ránu a všCmi
ichni pod vobraz,
křik plF
avčík na stožáru, a hlD
ásek se mu Dsus
třás:D
Dsus

R: JG
á tady nC
ebudu, jG
á vidím vC
obludu,
jG
á vocaď prC
yč pudu, jD
ímá mě strach, Dsus
jéé
chG
yťte tu vC
obludu, sG
ežere pC
alubu,
tG
ohle je vC
o hubu, D
ach, ich, ou, Gmi
ach.

2. Má vocas dvěstě sáhů a ploutev přes hektar
a zubů plnou hubu, a rozcvičuje spár
a rozčileně mrká svým vokem jediným,
a páchne, řve a krká a z tlamy pouští dým.

R: Já tady nebudu …

3. Rum kapitánem hází, chce pálit z kanónu,
zapomněl, že ho v září prochlastal v Kantonu,
když uviděl tu bídu, hned zpotil se jak myš,
poklekl k komínu, pěl: K tobě, Bože, blíž.

R: Já tady nebudu …

4. Náš kormidelník chrabrý je drsná povaha,
zalehl u zábradlí a házel flaškama,
když na vobludě bouchl kanystr vod ginu,
tu přízrak vztekle houkl a vlítl na brigu.

R: Já tady nebudu …

5. Tři stěžně rozlámala na naší kocábce,
však ztuhla jako skála, když čuchla k posádce,
pak démon alkoholu ji srazil v oceán,
my slezli zase dolů a chlastali jsme dál.

R: Já tady nebudu … + D
ach, ich, ooou, aGmi
ch …

Jaroslav Samson Lenk: Pohoda

1. U nás v C
ulici bydlel pan Emi7
Svoboda,
že se Ami
pořád smál, měl přezdívku C
Pohoda,
když jsem Dmi7
se ho ptal, jakpak G7
dneska je,
říkával "C
pohoda",

2. měl malej byt, ženu a dvě děti,
v pět vstával do práce, domů šel v půl třetí,
noviny pod paží, cukroví pro děti,
zkrátka pohoda.

R: Dmi7
Po domě se G7
povídalo: C
ten má C/H
asi Ami
příAmi/G
jem,
Dmi7
zatímco my G7
nadáváme, C
veseC/H
le si Ami
žije,Ami/G

a Dmi7
hlavně paní G7
Šulcová ze C
sousedC/H
ního Ami
bytuAmi/G

D7
poslouchala za dveřmi a F
záviděla v G7
skrytu.

3. Paní Šulcová psala dopisy,
co jsou zvláštní tím, že nemaj' podpisy,
no a ty, úřade, no a ty počti si,
kdo, kde a kolik,

4. dík paní Šulcový, jejímu dopisu
rychle pan Svoboda dostal se do spisu,
ač není podpisu, je třeba přešetřit,
autor se bojí.

R: Na Svobodu začali se ptát neznámí páni,
jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání,
a i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej,
lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej.

5. Včera se stěhoval od nás pan Svoboda
na nějakou samotu někde u Náchoda
a já vím určitě, není to náhoda,
a tak trochu se bojím,

6. že brzo i my budem hledat samoty,
bydlení na stálo, nejen o soboty,
kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty:
o to nestojím.

R: Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí,
zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí,
že Šulcová je na koni, a proto není náhoda,
že lDmi7
idi zdravím úsměvem a G7
odpovídám:
[: C C/H Ami Ami/G
pohoda :]…

Jaroslav Samson Lenk: Už to nenapravím

capo2:

R: Ami D F E Ami E 2x
Vap tap tap …

1. V Ami
devět hodin dvacet pět D
mě opustilo štěstí,
ten F
vlak, co jsem jím měl jet, na koleji E
dávno E7
nestál,
v Ami
devět hodin dvacet pět jaD
ko bych dostal pěstí,
já F
za hodinu na náměstí měl jsem E
stát, ale v E7
jiným městě.

*: Tvá A7
zpráva zněla prostě a byla tak krátká,
že Dmi
stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka
G
zadní otevřená, E
zadní otevřená,

*: já A7
naposled tě viděl, když ti bylo dvacet,
to jsi Dmi
tenkrát řekla, že se nechceš vracet,
G
že jsi unavená, E
ze mě unavená.

R: Vap tap tap …

2. Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho,
může za to vinný sklep, že člověk často sleví,
já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou,
já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím.

*: Pak jedenáctá byla a už to bylo passé,
já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase,
láska nerezaví, láska nerezaví,

*: ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý,
byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý,
už to nenapravím, už to nenapravím.

R: Vap tap tap …

Jaroslav Samson Lenk: Vandrovní

1. G
Svět byl krásnej, umytej,
jak pěkná holka, co má Ami
dvacet,
a já sám celtou přikryC
tej
D7
chystal se dál,pročpak se vraG
cet.C
G

2. Petr nás máchal celou noc
a co my jsme mu dali jmen,
uhasil oheň, zlej byl moc
daleko dřív, než přišel den.

R: Emi
Bylo to Hmi
po stý a jako C
prvně G
znovu,
Emi
znám chvíle Hmi
prostý, v C
noci slýchám G
sovu,
Emi
spali jsme Hmi
pod stromy v E7
čekárnách podél Ami
dráhy,
A7
promrzlí doufali, že rozední se D7
záhy.

3. Les kouřil jako ranní čaj
a slunci nechtělo se vstávat,
počasí, jak by nebyl máj,
trpěl jsem jednou ze svých nálad.

4. Pak píseň napsal na papír,
kritik by šílel, dejme tomu,
nebyl v ní pýr či netopýr,
jen smutek, že už musím domů.

R: Bylo to po stý a jako prvně znovu…

(CAPO 3)