Wabi Daněk

21. 11. 2024

: Fram

1. ZAmi 
as mě to táhne o kus dAmi6 
ál, zAmi 
as nemám doma nikde stD 
ání,
desítky důvodů si shDmi 
áním, E7 
už abych na cestu se dAmi 
al.Ami6 
 
2. Pelikán křídly zamával, vítr je příhodný a stálý,
za námi slunce mosty pálí, tak proč bych ještě vyčkával.
R: KlAmi 
enotník měsíc zavřel krámAmi/G# 
, z vAmi/G 
ýkladu svAmi/F# 
oje šperky sklEmi 
ízí,
Dmi 
obrysy domů v dálce mEmi 
izí, tDmi 
ak naposled ti zamávE7 
ám
z paluby lodi jménem FrAmi 
am.
3. Dávno už vyvětral se dým mých věčných cigaret a dýmek,
ty žiješ jenom ze vzpomínek, a já se stále nevracím.
4. Námořní mapy pokryl prach, mé knihy nikdo neutírá,
nevíš, zda právě neumírám tam někde na ledových krách.
R: Klenotník měsíc zavřel krám, z výkladu svoje šperky sbírá,
chlap jen tak lehce neumírá, na modré lodi jménem Fram
tě za pár roků vyhledám.
1

: Hudsonský šífy

1. Ten, kdo Ami 
nezná hukot vody lopatC 
kama vířený
jako G 
já, jó, jako Ami 
já,
kdo hudsonský slapy nezná sírou G 
pekla sířený,
ať se Ami 
na hudsonský G 
šífy najmoutAmi 
 dá, G 
johG# 
ohoAmi 
.

2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel,
málo zná, málo zná,
ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: F 
Ahoj, páru tam Ami 
hoď,
ať G 
do pekla se dříve dohraAmi 
bem,
G 
joG# 
hoAmi 
ho, G 
joG# 
hoAmi 
ho.

3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků
jako já, jó, jako já,
ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil,
málo zná, málo zná,
kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: 

5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad
jako já, jó, jako já,
kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk,
kdo je sám, jó, jako já,
kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: + johoho …
2

: Mávej

R: E 
Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej E7 
jen, 
nic A 
nepomůže, že tu stojíš sama skoro celej E 
den, 
tak jen si H7 
mávej, mávej, A 
mávej, mávej a E 
dávej A 
sboE 
hem. 
1. Jó, A 
nemáš, holka, páru, jakej pocit mám, 
když E 
prásknu do kočáru a rukou zamávám 
a H7 
cesta už mě zdraví a říká mi "těpic", 
tak E 
tohle je to pravý, jó, H7 
já už nechci E 
víc. 
R: 
2. Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl 
a na jazyku noty a pod pažema sůl 
a cesta, která mluví a říká: jenom pluj, 
a žlutý pero žlůví, jó, to je život můj. 
R: + tak jen si H7 
mávej, mávej, A 
mávej, mávej a E 
dávej A 
sboE 
hem … 

3

: Na cestě - On the Road

1. KdG 
ysi u silnice stD 
ával, deku do půl zG 
ad,
ať si mával, jak si mD 
ával, nechtěli ho brG 
át,
nC 
ikdy KG/H 
erouaca nAmi 
ečet' a nE 
eznal třetí prAmi 
oud,
přC 
esto bG 
ýval spD 
olu s DG 
eanem kD 
aždej vG 
íkend D 
on the rG 
oad.

2. Nikdy neměl ani zdání, jak se hrával bop,
měl jen slinu na toulání a překážel mu strop,
životem na plný pecky a neubírat plyn,
tuhle víru na svý pouti vždycky vzýval Sal i Dean.

R: TC 
ak mi řG 
ekni, nC 
a co vlastně mG 
ám
mC 
oudrostG 
i vyčtený z knAmi 
ížek,
cC 
o je dG 
obrý, nC 
a to přijdu sG 
ám,
cC 
o je špG 
atný, za tím křF 
ížek udělD 
ám.

3. Tohle na cestě mi říkal, já ho jednou vzal,
potom zavolal jen "díky" a já frčel dál,
od těch dob jsem vždycky hlídal, ať kamkoliv jsem jel,
nestojí-li u patníku se svou vírou Dean a Sal.

4. Vždycky u silnice stával, vlasy do půl zad,
ať si mával, jak si mával, nechtěli ho brát,
nikdy tuhle knížku nečet' a neznal třetí proud,
přesto býval spolu s Deanem každej víkend on the road,
D 
on the rG 
oad …
4

: Nevadí

1. NA 
apůl jako hrou a nE 
apolovic vážně,
čerstvou mD 
aturitou zmužnělA 
ý,
chtěl jsi dobýt svět, a svE 
ět se tvářil vlažně
na tvý bD 
ubnování nesmělA 
ý,E 
 
hlA 
avu plnou věd a nE 
adějí svý mámy,
zkoušky přG 
ijímací, pD 
otom pA 
ádE 
,
znA 
alosti jsi měl, cos' nE 
eměl, byli známí,
takže lD 
itujeme, za rok snA 
ad,
Hmi 
a tehdy pF#+ 
oprvé jsi řHmi7 
ekl: nevE 
adí, zase bA 
ude líp.
2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
čekáš předvolání každej den,
předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
takže za dva roky s úsměvem,
dva roky vzal čert, a za nějakej týden
stojíš na radnici s holkou svou,
bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
kde tvý nebetyčný plány jsou,
a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
prej, že ve dvou se to táhne líp,
jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
starej dvoupokoják - špatnej vtip,
tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
vzteky vysušení jako troud,
potom jeden den si žena vzala věci,
další připomínky řešil soud,
a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
osamělý dům u rychlíkové trati,
oči za záclonou zapranou,
vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
život nemá brzdu záchrannou,
tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" …
5

: Outsider waltz

1. Dnes rG 
áno, když bylo půl, při prHmi 
avidelný hygieně
pAmi 
oklesls' hodně v ceně, když jsi zC 
ahlíd' svůj zjD 
ev,
už Ami 
nejsi, co jsi bD 
ýval, tu tG 
vář nespraví ti Emi 
masáž,
mAmi 
arně se, hochu, kD 
asáš, už nejsi lG 
ev a velkej šD 
éf.

R: MG 
áš svůj svět a tEmi 
en se ti hroutí,
to dG 
ávno znám, já prE 
ožil to sám,
krAmi 
áčíš dD 
ál a cAmi 
esta se krD 
outí,
až pAmi 
otkáš nás nHmi 
a ní, tak přD 
idej se k náG 
m.

2. Jsi z vojny doma čtrnáct dnů, a na radnici velká sláva,
to se ti holka vdává, cos' jí dva roky psal,
ulicí tiše krouží ten blbej motiv z Lohengrina,
není ta - bude jiná, dopisy spal a jde se dál.

R: 

3. Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání
a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál,
ten, komus' kdysi hrával, se znenadání někam ztratil,
už nemáš, čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál.

R: 
R: 
6

: Papírové řetězy

1. SlA 
epuje očko do očka, řHmi 
etězy z papíru,
nC#mi 
ení to jen tak z plezíru a v dE7 
omě voní vánočka,
cA 
o kdyby právě zrovna teď, pHmi 
ohyby prstů stále stejný,
C#mi 
už ví, že je to beznadějný, E7 
už to ví, že se nedočká.
R: ŘD 
etězy pE7 
apírový zmA 
ění se nF#mi 
a okovy,
nD 
ikdo jí nC#mi 
eodpoví, nE7 
ikdo se nezeptá,
zD 
a šperky sE7 
afírový nA 
ekoupí tF#mi 
o, co není,
jD 
e jako vC#mi 
e vězení, vDmi 
ánoční nA 
oc, vDmi 
ánoční nA 
oc.
2. Pomalu chystá večeři, prostírá po paměti,
venku jsou slyšet hlasy dětí a někdo zvoní u dveří,
běží jak voda v potoce, je to jen pošťák s telegramem,
zarámovaný dveřním rámem přeje veselé Vánoce.
R: 
3. Nemusí ani slova číst, je jí to dávno všechno jasné,
tak zavře dveře, světlo zhasne, ke stolu nese bílý list,
nůžkama proužek po proužku odstřihuje z něj mechanicky
a na řetězech jako vždycky přibývá kroužek po kroužku.
R: + vDmi 
ánoční nA 
oc …
7

: Píseň, co mě učil listopad

(originál od A dur)

1. C 
Málo jím a F 
málo spím a C 
málokdy tě F 
vídám, 
C 
málokdy si Emi 
nechám něco Dmi 
zdátG 
 
F 
Doma nemám C 
stání, už od Ami 
jarního F 
tání 
Bb 
cítím, že se blíži listoC 
pad, hm, hm, hm 

Ref: ListopadovýBb 
 písně F 
od léta už C 
slýchám 
vítr Dmi 
ledový F 
přinesl je k C 
nám 
Tak mě nečekej, dneska nikam nepospíchám 
listopadový písni naslouchám 

2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí, 
k zemi padá zlatý vodopád 
Pod nohama cinká to postrácané listí 
vím, že právě zpívá listopad. 

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…

3. Dál a dál tou záplavou co pod nohou se blýská 
co mě nutí do zpěvu se dát 
tak si chvíli zpívám a potom radši pískám 
píseň co mě učil listopad.

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…
8

: Pořekadla

1. G 
Rád bych se zeptal H7 
těch, kteří vědí
Emi 
proč místo zlatem C 
platíme mědí, 
G 
proč nejsme bílí a D 
proč jsme jen šedí,
C 
ti, co chytrou D 
kaši G 
jedEmi 
í, 
C 
určitě mi D 
odpověG 
dí:C 
 G 
 

R: Že z C 
nouze si žijem a Hmi 
milujem z nouze, 
H7 
zpíváme málo a Emi 
kecáme C 
dlouze 
a G 
tváře si myjem v D 
blátivý strouze, 
C 
když se čistá D 
nesežeG 
neEmi 
 
C 
ani v lese D 
u prameG 
ne.C 
 G 
 

2. Tak dlouho se džbánem, až ucho upadne, 
jablko od stromu daleko nepadne, 
než holub na střeše, líp vrabec v hrsti - 
- tohle mi jde proti srsti, 
zatraceně proti srsti. 

R: Z nouze si žijem a milujem z nouze, 
zpíváme málo a kecáme dlouze 
a tváře si myjem v blátivý strouze, 
když se čistá nesežene, 
nesežene, a ne že ne. 

3. Řekni mi, holka, čí je to vinou, 
že ty chceš jiného, on zase jinou, 
čím je to daný, že ti praví se minou, 
ti nepraví že se berou, 
potom se div nesežerou. 
R: Z nouze si žijem a milujem z nouze, 
zpíváme málo a kecáme dlouze 
a tváře si myjem v blátivý strouze, 
když se čistá nesežene, 
je to pravda, a ne že ne, 
že C 
cesty už jsou D 
vychozeG 
néEmi 
 
a uzené je vyuzené 
a pivo dobře vychlazené, 
žádná nouze vlastně není, 
tak načpak tohle pozdvižG 
ení?C 
 G 
 
9

: Ročník 47

1. Nás A 
bylo sedm romantiků Emi 
netušících, Emi7 
že se všechno A 
mění, 
a stačilo pár okamžiků, Emi 
patnáct let, to Emi7 
vlastně tolik A 
není, 
však F#mi 
sotva pátek odhoukaj', to C#mi 
pomyšlení každýho z nás Hmi D E7 
svádí: 
svý A 
tělo sádlem obalený Emi 
napasovat Emi7 
do maskáčů z A 
mládí. 

2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby, 
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí, 
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy, 
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy. 

3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou, 
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou, 
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá, 
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá. 

4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu, 
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu, 
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří, 
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří … :] 
10

: Rosa na Kolejích

1. C 
Tak jako jazyk F6 
stále naF#6 
ráG6 
ží na vylomenej C 
zub,
tak se vracím k F6 
svýmu náF#6 
draG6 
ží abych šel zas C 
dál
Přede mnou F6 
stíny se G6 
dlouží a Ami 
nad krajinou Cdim 
krouží
podivnej F6 
pták, F#6 
 G6 
 pták nebo C 
mrak.

R: C 
Tak do toho F6 
šlápni ať G6 
vidíš kouF6 
sek C 
světa,
vzít do dlaně F6 
dálku G6 
zase jedF6 
nou C 
zkus.
Telegrafní F6 
dráty G6 
hrajou ti F6 
už C 
léta,
nekonečne F6 
dlouF#6 
hý, moG6 
noF#6 
tónF6 
ní bluC 
es.

*: C 
Je ráno, je ráno.
Nohama F6 
stíF#6 
ráš roG6 
su na F6 
koF#6 
lejíchC 
.

2. Pajda dobře hlídá pocestný co se v noci toulaj,
co si raděi počkaj až se stmí a pak šlapou dál.
Po kojelích táhnou bosí a na špagátku nosí
celej svůj dům, deku a rum.

R: Tak do toho šlápni… 2X
11