Tomáš Klus

25. 4. 2024

: 17B

CAPO IV pro pohodlnější zpěv

Cmaj9/B

1. Zase si C 
slíbím, 
Cmaj9/B 
změnu

ale jak se Ami 
znám, do rána 
C 
zapomenu

vyplním F 
žádanku o převtě
C 
lení

nekřičím Dmi 
ze spánku a v koutcích úst 
G 
pěním


2. Zase mě C 
trápíš, 

moje Cmaj9/B 
černý svědomí 
Ami 
krá-tíš 
C 
noci lednový

F 
Pod známku poznámky, že 
C 
nezařazený

Dmi 
patřím pod zámky 
G 
na oddělení


3 G
R: Ami 
Ať zůstane strom stromem 

F 
a člověk člověku blíž

G 
jeslti mám umřít, tak honem, 
C 
ať ne-jsem, na obtíž

Ami 
Ať řeka dál je řekou, 
F 
do které dvakrát nevstoupíš 

G 
před cestou předalekou se 
C -- 
vždycky pomodlíš.
3. Zase to zkouším, znova
ale jak se zdá, změnila se doba  
kafe a cigára
nikdo se nestará, o mý tři hodiny spánku

4. Do džbánku s ozvěnou dopadly kapky mojí krve  
schovaný za stěnou, čekám, 
co ze mě zbude
jako štvaný zvíře tu v dobrý víře doufám

R: Že zůstane strom stromem 
a člověk člověku blíž
jestli mám umřít, tak honem, ať nejsem, na obtíž
Ať řeka dál je řekou, do které dvakrát nevstoupíš
před cestou předalekou se vždycky pomodlíš.

5. Ami -- 
Možná ze strachu, 

F -- 
možná jen tak ze zvyku

G -- 
zaplatím útratu, dokud jsem v balíku.
1

:

1. Ami 
Až rozpustím 
D 
dým a k tomu

G 
Skončí další 
C 
den tak půjdem 

Ami 
Oba 
D 
domů. Za tím 
G 
svým 
C 
 štěstím.


Ami 
Jsem kolem
D 
jdoucí z davu.

G 
Součást osu
C 
du a budu.

Ami 
Tebou 
D 
znovu osl
G 
něn.


2. Až rozpustíš si vlasy
zítřek bude tmou, asi
Jednou je budu česat já. Jsou plný krásy.

Otevřu okno aby
všechno bylo blíž, tady.
- Vždyť víš…

R: Emi 
Zatím mi nikdo nevě
Ami 
ří. Mý vzdušný zámky.

U dveF 
ří. Jen Ty jsi na oko 
C 
smutná.

Emi 
A co mám dělat. Když jsme 
Ami 
tři.

Ty jsi ta co s láskou nešeF 
tří.

Ty jsi ta na oko C 
smutná.
3. Láhev vína dohasíná
A Ty jsi zas tak jiná.
Jsi moje, vím to jenom já.

Jsi srdcevrah mých snění.
Na stěnách fotky mění.
- Slzy v hrách.

4. Jsme dva různý světy, dvě
míjející se planety.
Jsme dvě kosmický lodě.

Starý fráze v křoví.
Poví Ti je on - Tvůj přítel.
Plyšový seladón.

R: Zatím mi nikdo nevěří…
2

: Balada

Emi 
Ztratil jsem hlavu,
C 
 

G 
v davu a 
D 
zase sám,

Emi 
v podivným 
C 
stavu,

G 
si plavu vstříc 
D 
myšlenkám.


Na lepší zítra,
na lepší okolní svět,
na lepší jitra,
na lepší cesty zpět,

A ze dna sklenice,
svou pravdu dopíjím,
jsem jedním z tisíce,
jsem ale nevím kým,
až se mi vyjasní,
no tak ti zavolám,
jsi se mnou a já s ní,
na všechno všude sám.

Na lepší zítra,
na lepší okolní svět,
na lepší jitra,
na lepší cesty zpět.

Na lepší zítra,
na lepší okolní svět,
na lepší jitra,
na lepší cesty zpět.
Nejsem ta stár.
nejsem kluk z plakátu,
po kapsách pár,
rezavejch dukátů,
a budu polapen,
v pavoučích sítích ten.
kdo netuší,
že záplaty na duši,
jsou slova bez písmen.

Já - tady jsem na cestě dolů,
a zdál - se mi sen,
mlčíme spolu,
poslední den srdce bolu,
je - utopen v alkoholu.

A prázdný hlavě je klid,
nikdo nic neřeší,
bezprostřední lid,
co hledá přístřeší.

A lepší zítra,
a lepší okolní svět,
a lepší jitra,
a lepší cesty zpět.

Ty vole bylo nás pět…

Ztratil jsem hlavu,
v davu a zase vám,
v podivným stavu,
plavu vstříc myšlenkám.
3

: Do nebe

1. Haló G 
Pane
D 
, vy s 
Emi 
výhledem na celej 
C 
svět.

Co se stane, když neumím dát odpověď?
Snad se nezlobíte, snad mi to odpustíte.
Vždyť víte, že chci

Ref: Do nebe do nebe do nebe…
Do nebezpečna. x2

2. Haló Pane, nad střechami paneláků.
Až déšť ustane, až uschnou křídla ptákům,
Budu relativně šťastný, budu žádaný a krásný,
Budu obdivován v očích půvabných dám, ale sám.
Půjdu

Ref: Do nebe do nebe do nebe…
Do nebezpečna. x2

3. Haló Pane, vy s šedivými fousy.
Jak poznat nepoznané, jak štěstí nevytrousit?
Jak se nadechnout a zůstat živ a zdráv?
A jestli jít, či plout, to bych taky věděl rád.
Vždyť chci…

Ref: Do nebe do nebe do nebe…
Do nebezpečna. x2

Outro: Jsi moja věčná, půvabná slečna!
4

: Dopis

Intro: Ami Dmi G C F Dmi E 

1. Ami 
Píšu ti proto, že mě 
D 
trápí spousta věcí

A jen G 
prázdný cesty domů 

A to C 
věčný přemejšlení k tomu 

F 
Trápí mě pět ranních 
Dmi 
probuzení v týdnu 

A to E 
pořád není všechno…
E7 
 
E 
 


2. Trápí mě, že mě lidi nechápou 
A že se držejí svejch kolejí 
A kolem jakoby nic 
A kolem jakoby nic
Jenom prochází se… 

R: Ami 
Dvě lodě na vodě, dvě 
D 
ryby pod hladinou 

Při svý G 
cestě za vidinou 

Snad C 
dobrý lidi nezahyn
F 
ou 

Mám jenom jediný Dmi 
přání 

Nikdy E 
neskončit na dně… 
E7 
 
E 
 


Dvě lodě na vodě, dvě ryby pod hladinou 
Při svý cestě za vidinou 
Snad dobrý lidi nezahynou 
Mám jenom jediný přání 
Nikdy neskončit špatně…  
3. Píšu to Tobě, ty snad tušíš oč tu běží 
Proč na vyhlídkový věži stojim s rozumem v koncích 
S životem na startovní čáře, kolem ty nechápavý tváře…  

4. Píšu ti, protože mi schází Tvoje síla 
A tvý pastelový oči
Mám trochu strach, že svět se rychle točí 
A že když neseskočim a nezlámu si kosti 
Jako bych tu nebyl, debil… 

R: Dvě lodě na vodě…

5. Píšu ti o tom, že mě děsí tisíc věcí
Jako pocit ježka v kleci
Jako, promiň mi ten výraz, byl jsem pod obraz
Ale zůstaňme přátelé, vždyť se nic nezměnilo… 

6. Jsem hadr na podlahu, jsem pára nad kotlem 
Mám jenom marnou snahu a jeden velkej sen
Ale nic převratnýho není ve mně, není ve mně ukrytýho… 

R: Dvě lodě na vodě…  

7. Je první květen a v parku tolik lásky 
Voní to létem a sluncem a spoustou hezkejch okamžiků 
Utíkám před Tebou na tramvaj 
Pro obálku, známku, schránku a černej čaj 
To aby lépe se mi přemýšlelo
Abych věděl, co psát…  

R: Dvě lodě na vodě…  
5

:

Em7 Gmaj/E   A7/E   Esus   3 C/E   5 Dsus/E   Em B7/E

Capo V, v originále VII.

1. Em7 
Vím, já 
Gmaj/E 
vím jak ráda 
A7/E 
s hlavou 
Esus 
v oblacích

C/E 
Trávíš dlouhé 
Dsus/E 
chvíle koukáním na 
Em 
svět. 
B7/E 
 

Tím spíš mě trápí jak se v prdel obrací
A vypadá to, že má na spěch.

2. Vím já vím, že písní nic nespasím
Tak tu přemýšlím a dumám, zvláštní náladu mám.
Tím je to tím, že je mi zvláště nepříjemné
Přiznat si že část viny je ve mně.

3 G Hm   Em   C

R: G 
Má malá Fí, přísahám 
Hm 
Ti,

Em 
Přestávám chtít mít víc než 
C 
tamti.

Má malá Fí přísahám,
Žít hamty hamty přestávám.
G 
 
Hm 
 
Em 
 
C 
 


3. Pořád jen růst nikdo neví kam
A čím výš tím jsou zdroje níž
Zatímco planeta naříká
Dál na ní bují zbrojení.

4. Když někde přebývá jinde chybí
Například tam kde z vyšší moci chcípaj lidi
Hlad válka sucho je vyhání z domů,
že to chce Bůh, cpete komu?

5. Zisk nebo moc no tak s pravdou ven
Který z proroků měl ruce od krve?
Ani jeden jediný
Všichni hlásali lásku a soucit s druhými

6. Co naše děti co po nás zdědí
Vzduch vodu půdu, vše nasáklý jedy
Za chvíli zjistí co tají ledy
Díky milí rodičové tomuhle já říkám LOVE! LA LA LA…!

2x: Tak ještě dnes zítra už bude pozdě
Pojďme se domluvit a vynechat povzdech
Ne vždycky musí člověk padnout až dolů
Jednejme lidsky a vyjdeme spolu

R: Má malá Fí přísahám Ti
Přestávám chtít být víc než tamti
Má malá Fí přísahám
Žít hamty hamty přestávám. 

Dobře vidět, jak hrát, je tu: https://www.facebook.com/watch/?v=252662236089894
6

: Haruki

Em(b6)
Am 
Dala mi do ruky 
C 
Haruki Murakamiho

Em 
a řekla jasně "
Em7 
přečti
Em(b6) 
 si
Em 
 ho"!

Am 
A já ho přečet a 
C 
pochopil, 
Em 
proč mi to řekla –

Am 
ten člověk má pletky s 
C 
ďáblem a píše jak 
Em 
bůh

o tom, že vítr není, že se jen pohybuje Am 
vzduch. 
C Em 
 


C 
lalalalala 
Am 
lalalalala

G 
Knihy mám rád

D 
snad po všech stránkách,

C 
lalalalala 
Am 
lalalalala

G 
a mezi řádky se 
D 
učím číst.

C 
lalalalala 
Am 
lalalalala 
G D Am C Em 
 


Pak se mě zeptala, jestli znám Hesseho, než jsem řek "ne!",
vidím jak nese ho už v ruce.

Pratchett jsem Perly a Goldmunda s Narcisem,
venku zuřil liják, já zjistil, jaký sem
doposud člověk.

lalalalala lalalalala
Knihy mám rád
snad po všech stránkách,
lalalalala lalalalala
a mezi řádky se učím číst.
lalalalala lalalalala

Četné jsou odkazy v románech od Ecca.
Mnohé z nich nechápal jsem ani zdaleka,
měl jsem v tom maličko cirkus.
Umberto, promiň!

S kámošem Gerojem nám vášeň pro knihu
zpevnila postoje i lpění na lihu.
Byly to noci dlouhý, hezký…
Na zdraví, Fjodore Dostojevský!

Já miluju Havla, Čapka a Kunderu,
jsem vděčnej za to, že sáhli po peru.
Ortena, Holana, Blatný ať žije,
kam mizí z regálů Poe-Poe-poezie?!

lalalalala lalalalala
Knihy mám rád
snad po všech stránkách,
lalalalala lalalalala
a mezi řádky se učím číst.
lalalalala lalalalala 
7

: Inzerát

1. G 
Tak už mi zase někdo ukradl den

A noc mě oD 
bepíná.

Em 
Napsal jsem dalších pár vět,

Na chvíli půjdu ven C 
s krabicí vína.

2. Na hlavním nádraží
Si propletem cesty a ty,
Nesmělým úsměvem
S' mi hrála na city.
3. Vlaky se rozjely do všech stran
A já uprostřed všeho
Neprávem potrestán, opuštěn,
Zůstal jsem bez Nietzcheho.
Hledal jsem v davu tvý dlouhý vlasy,
Ale nikdo nic neví.
Z nádražních repráků znuděný hlasy
Mi neuleví.
4. Tohle je inzerát,
Značka třetí nástupiště.
Bylo úterý, kolem desátý,
Kdo víte, prosím pište.
Jestli mě uslyšíš, budu strašně rád,
Kdybys' mě zachránila.
Z moci Krásnech ztrát
Jít rovnou spát a pak.
5. Pod nebem to svítí,
Na zastávkách lidi kouří trávu.
Přes přísný zákazy štěstí
Mi motáš hlavu.
6. V tramvaji 26 jsou dvě volný místa.
A až nastoupí tvá duše čistá,
Buď si jistá, že budu rád
Za každou takovou chvíli.
A budu rád, že jsme ji využili.
A budu rád, že jsi mi uvěřila
A budu rád, že jsi mě zachránila.
7. Tohle je inzerát - hledám tebe.
Měla jsi dlouhý černý vlasy
A oči v barvě nebe.
Jestli mě uslyšíš, budu strašně rád,
Když se zejtra najdem.
Třeba po sedmý u Krásnejch ztrát
Dovnitř zajdem.
8. Neznám tvý jméno,
Ale tvoje oči
Mi koukaly do duše,
Srdcesval na rozum zaútočil
A na řadu přišlo tělo.
8

: Jednoduchá

Intro: G C G C
1. Tady kdysi G 
žila

C 
a nevěděla 
G 
nic.
C 
 

Pila jako G 
pila,

C 
pořád víc a 
G 
víc.
C 
 


2. A tam žil on,
obyčejnej kluk.
Silnej jako slon,
hubenej jak luk.

3. Nic velkýho netušili,
ani ona, ani on.
Ale pro sebe tu byli
C 
a vtip je v
D 
 tom… že:


Ref: Em 
Utopíme 
C 
válku

G 
v čajovým 
D 
šálku.

Budem si říkat:
„Mám tě ráda, mám tě rád!“

Až pochopíme,
co netušíme.
Budem si říkat
víc než častokrát:
Mám tě G 
rád!

C 
Tak hezky 
G 
to zní
C 
 

a na každej pád
jsme spřízněný.

4. A já jsem on a ona jsi ty,
šampión přes city.
Každej něco hledá,
kdo to najde, ten to má.
A ty jsi bledá, ale jsi,
ale jsi má má má má má…

Ref: Utopíme válku…
…Mám tě rád, tak hezky to zní!
9

: Jsem

1. C 
Jsem, tady jsem a pořád jsem to 
G 
já,

kdo je, kdo došel sám až F 
sem,

kde mám jistotu, že dál půjdu s tebou.
Jsi, tady jsi a pořád jsem to já,
kdo je, kdo došel sám až sem,
kde mám jistotu, že dál budu tebou.

Ref: G 
Jedno je vším,
C 
 všechno jedním,
G 
 

už několik F 
dní to cítím.
C 
 
G 
 

Jedno je vším, všechno jedním,
už několik dní to cítím.

2. Být, jenom být a nechat srdce bít,
ač tluče, neraní, volá mě, jdu za ním,
bych našel mír a klid.
Buď, tady buď a budeme to my,
kdo je a dojdem spolu tam,
kde vládne jednota, věř, budeš spokojen.

Ref: Jedno je vším, všechno jedním,…
10

: Marie

1. Je F 
den. Tak 
A 
pojď Marie ven.

Budeme B 
žít. A házet 
C 
šutry do oken.

Je dva. Necháme doma trucovat.
Když nechtějí - nemusí. Nebudem se vnucovat. 
Jémine! Všechno zlý jednou pomine.
Tak Marie. Co ti je?

2. Všemocné. Jsou loutkařovy prsty.
Ať jsou tenký nebo tlustý. Občas přetrhají nit.
A to pak jít. A nemít nad sebou svý jistý.
Pořád s tváří optimisty. Listy v žití obracet.

3. Je to jed. Mazat si kolem huby med.
A neslyšet. Jak se ti bortí svět.
Marie! Kdo přežívá nežije.
Tak ádijé.

4. Marie. Už zase máš (k)tulení sklony.
Jako loni. Slyším kostelní zvony znít.
A to mě zabije. A to mě zabije.
A to mě zabije. Jistojistě.

R: Já F 
mám Marie 
A 
rád, když má 
B 
moje bytí 
C 
spád.

Býti F 
věčně na ces
A 
tách. A kránu 
B 
spícím plícím.

C 
Život vdechovat. 
F 
Nechtěj mě milovat.

A 
Nechtěj mě milovat. 
B 
Nechtěj mě milovat.
C 
 


Já mám Marie rád…

5. Copak nemůže být. Mezi ženou a mužem.
Přátelství - kde není nikdo nic dlužen. Prostě.
Jen prosté. Spříznění duší.
Aniž by kdokoli. Cokoli tušil.
Na na na ná…

R: Já mám Marie rád…
11

: Mimorealita

1. Em 
Jsou věci, 
C 
který nikdy 
G 
nepřeko
D 
nám.

Jsou věci, na který budu vždycky sám.
No tak se nezlob, mami, je to jen zlý zdání.
Žiju, jsem zdráv. Na chvíli bez dobrejch zpráv.
2. Stalo se, stalo a zas může se stát.
Žiju tu poprvý a nesmim se ptát,
kudy že cesta vede k vysněným cílům,
jak neztratit se a nezranit se.

Ref: Že trošku G 
bloudím mimorealitou
D 
,

že lidi Em 
v běžným světě šedivý jsou
C 
,

Už tak nějak tušim, že to nebude snadná úloha, mít mě za syna.
Lampu zhasínáš, jdeš spát
a zítra zase na šestou.
A i když prší, musíš vstát,
já mám tě, jsi můj kus nebe.

3. Jsou slova, který prostě nejdou vzít zpět.
Slova, co obrátí naopak svět.
No tak se nezlob, mami, je to jen zlý zdání,
žiju, jsem zdráv. Na chvíli bez dobrejch zpráv.
4. Sama víš dobře, že to neumím vzdát.
Zas bude líp, prý stačí jen vytrvat.
Člověk si velmi snadno dosáhne na dno,
ale musí se rvát. A pak s hrdostí vstát.

Ref: Že trošku bloudím mimorealitou…
12

: Napojen

E 6 A(add9)   8 H/E
1. E 
Vzpomeň, jak's očima 
A(add9) 
dítěte 

E 
hleděl na letící 
H/E 
ptáky,

E 
jak krásné bylo být na 
A(add9) 
světě

E 
s vědomím, že umíš 
H/E 
to taky. 


F# 5 A   7 H
F# 
Dnes už nelétáš, neboť 
A 
okolí

F# 
zmátlo Tě strachem, že pády 
A 
bolí
H 
.


2. Zastav se, čas nikam nespěchá,
jen rozum nutí ho k běhu.
věř však Ty, synu člověka,
že's nedílná součást příběhu. 
Ty jsi já, jako já Tebou jsem, 
společná je nám planeta Zem.
R: E 
Ničeho nelituj,

A(add9) 
Život, co máš, je Tvůj,

E 
žij a měj rád, co 
H/E 
je. 

E 
Nechť srdce se rozbijí

A(add9) 
láskou, tak přijmi ji.

E 
cítíš, jak jsi napo
H/E 
jen,

jak jsi E 
napoj
A(add9) 
en.

Přes všechny E 
pochyby život je 
H/E 
krásný.

Jsi E 
napojen
A(add9) 
 

a svět je Tvá E 
továrna na 
H/E 
sny.


3. Nebe až najde jas ve vodní hladině,
až měsíc opře se o břeh
a padne hvězda, zkus si přát jediné,
to aby dopadla dobře. 
Ztiš se a poprvé k sobě se obrať, 
bez zbraní a krve porazíš obra. 

4. Obra, co založil duhy stín,
když před léty zotročil Zem. 
A člověka Bůh ví proč znejistil
v otázce, kdo vlastně jsem. 
Poznej, že být je jednoduché,
ucítíš klid, že vše jedno je duchem. 
R: 
13

: Nenávratná

1. Z výkladních G 
skřiní půvab manekýn, můj výlet do bezčasí,

jsem jistě D 
jiný, jsem teď kdekým, oběť nevědomé krásy,

asi ne na C 
pohled, ale na 
Em 
dotek 
D 
beztva
G 
rý.
D 
 


2. Bez tváře cizoty vzdálen, na své neznačené trase,
jsa vystrašen šepotem úst, co zdály se bezhlasé,
chci z tvých průsvitných dlaní zase pít.

Ref: A z cizích G 
veršů pak skládám 
D 
věty,

z labutích Em 
per peruť pro let mimo 
C 
světy,

spíš-li G 
sním, 
D 
sním-li 
C 
spíš.
D 
 


3. ýt blíž a schopen odpustit, pod víčky mít skrýš,
držet se a nepustit jako stalo se to,
když jsme mlčením křičeli a sváděli se k pláči.

4. Stačí místo slov jen vzplanutí, ta poezie citu,
a krajina je bez hnutí, jen tvá melodie zní tu,
příběh bohéma a poety přitom jen já a tam ty.

Ref: A z cizích veršů pak skládám věty,… x2

5. Už vím že pod polštář ukrýváš vzkazy psané spánkem,
v koupelně za zrcadlo svou vůni s heřmánkem,
tak dobře znám poměry ztrát z obou stran.

6. Barvami slov jen přikrášluješ pravdu ve vzduchoprázdnu,
zkoušíš předejít pádu
zadumán sám si zůstaň - srabe!

Ref: A z cizích veršů pak skládám věty,… x2
14

: Nina

1. Dnes D 
v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno, 

já Hmi 
vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout, 

jak G 
při každém slově přivíráš víčka. 

Prosím, A 
vyslyš moji zpověď, už jsme starý na psaníčka. 


2. Jsem bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu, 
já vím, že nejsi rád a že je ti to k vzteku, 
chci ti všechno říct a pak se někam schovat, 
třeba pochopíš, jak je těžké nemilovat. 

3. Zase zrychlil se mi dech, jak maratonským běžcům, 
co je to za příběh bez lásky, bez milenců, 
nemáš slov, patrně všechna patří jiným, 
prosím, proměň je s nimi ve snech v gesta i v činy. 

4. A já tu zůstanu, ztracené malířské plátno, 
třeba se vrátíš a já zas nechám se napnout, 
prosím, maluj mě, tvoř k obrazu svému, 
nech mě shořet, už nikdy o nás nemluv. 

Ref.: Jsi mé D 
úzko, jsi krev z řezných ran, jsi 
Hmi 
ten, kdo vchází nepozván, 

jsi G 
zvuk, když padnou mi na rety slzy 
A 
múz. 

Jsi mé D 
úzko, jsi krev z řezných ran, ačkoli 
Hmi 
nechci, jsi ve mně uschován, 

jsi G 
zvuk, když padnou mi na rety slzy 
A 
múz. 


5. Až splynu se vzduchem, nechám rozplakat nebe, 
budu vším tím, co lidi k propasti svede, 
budu krysařovou flétnou a ozvěna v tvé duši, 
pak ptáci tiše vzlétnou, by nedali tušit. 

6. Že se nebe nakloní a zatřese světem, 
tvé černé svědomí poprvé promluví k obětem 
nerovných bojů tvé sebestředné války, 
srdečních nepokojů, cos pozoroval z dálky. 

Ref.: Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran…
15

: Oblomov

#. E 
Životem 
E/D 
bych 
E/C# 
nejradši 
Esus4 
proplul,

jenže jsem děravý tvor z jedniček a z nul.
Až rám mé lodi zplesniví,
E 
pochopím 
A 
teprve, že 
H7 
jsem živý.


1. Sedím sám a vím, že za moc nestojím,
naříkám a vnitřně prahnu po boji.
Jít nevím s kým a kam, dělám, co mohu,
a co mohu, to odkládám.

2. Nevím si rady vůbec s ničím,
mám všechny předpoklady, že sám sebe zničím,
vyčnívám-li, pak někde z pozadí,
neboť mým heslem je nevadit.

R: A 
Jsem plný prázdných 
H 
gest a slov,

jsem váš E 
hrdina 
C#mi 
Oblomov,

jsem klonem se sklony k lítosti,
jsem člověk druhé jakosti.

3. Život sním a žiju sny i za jiné,
trpím tím, že vidím ze dna k hladině,
přijímám věci tak, jak jsou,
když se svým stádem táhnu za potravou.

4. Sedím sám v kuchyni za stolem
a dumám, co ze mě bude za sto let,
takový jsem já myslitel,
jsem člověk navíc, člověk na pytel.

5. Neřeším, že se někdo někde nějak má,
jsem si vším a o druhé se nestarám,
teprv až tíseň dolehne,
cosi se ve mně dole hne.
R: Jsem plný prázdných….

6. Bude líp, až bude se mi třeba chtít
trochu žít, ale ne tak, abych musel jít
něčemu vstříc a plýtvat silami,
jsem plně v moci noci nad námi.

7. Vzdor ze mě ze zásady nebují,
ač nesnáším, když se do mě obují,
a libuji si ve slibech,
na rozdíl od všech chytám první dech.

8. Tak okrádám rostliny o vzduch,
předpokládám, že už jiný nebudu,
neměnit se a hlavně nebudit rozruch,
zůstanu pátým kolem od sudu.

R: Jsem plný prázdných gest a slov,
jsem váš hrdina Oblomov,
jsem klonem se sklony k lítosti,
jsem muž, co nemá vlastnosti.

R: Čtvrt století zde jen přebývám,
nedělám nic, co vadilo by vám,
zakopávám o své kořeny,
jsem sám do sebe vnořený.

R: Zakopávám o své kořeny,
jsem sám do sebe
Zakopávám své kořeny,
jsem sám.
E E/D E/C# Esus4
16

: Panenka

1. Emi 
Stanu se 
C 
myšlen
G 
kou a budu v 
D 
Tobě

Emi 
Budeš mou 
C 
milen
G 
kou výhle
D 
dově

Emi 
Budeš můj 
C 
druhej 
G 
hlas pro tuhle 
D 
píseň

Jsi Emi 
krásná
C G 
 
D 
Bože, jsi 
Emi 
krásná 
C G D 
 


2. A ve Tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se kdoví kým
A pak s Tvým úsměvem obletím celej svět
A Tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

R: G 
Jako by nebylo nic
D 
Emi 
mám pocit že jsi se 
C 
bála

G 
Svůj život bez hranic
D 
Emi 
jsi hrála
C 
 

G 
Panenku klidně si nech
D 
Emi 
stejně vim, v noci Tě 
C 
hřála

G 
dvě světla na vok
D 
nech, 
Emi 
vzplála
C G D 
 


3. Tak trochu sobecká, dost možná nebezpečná
Svět jako groteska, néééé-vděčná
Nevěříš na pocity, to jsi ty!
Tak krásná 
Bože, jsi krásná  

4. A ve Tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se bůhví kým
A pak s Tvým úsměvem obletím celej svět
A Tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

R: Jako by nebylo nic, mám pocit že jsi se bála
Svůj život bez hranic, jsi hrála
Panenku klidně si nech, stejně vim, v noci Tě hřála
dvě světla na voknech, vzplála
17

: Pánu Bohu do oken

1. Za devaA 
tero horami a devatero řekami, leží kraj líbezný jak z reklamy, 

tam v E 
pravdě pšenka nekvete, člověk zde vyvinul se z prasete. 

Oděni v sametové rubáše zloději loví zbytky guláše, 
z plastových talířku kartou ze zlata a při tom poslouchají Poupata. 
A tváře se tam nemění, pouze tituly a příjmení 
a kdo má peníze vystaví svou mordu u dálnice na billboardu. 
Potom řidič v skutku tvrdý chleba má furt on the road a s lumpama, 
učí se všechna hesla zpaměti a pak ty kecy hustí do dětí. 

Ref: A E 
Za co Pane Bože, za co? Trestáš tento prostý lid. 

Za co Pane Bože, za co? Nechal´s nás se napálit. 
Za co Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli. 
Za co Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělý.

2. Mezi H F# 
pány, panuje věčná neshoda, jeden chce z vrchu, tož druhý musí zespoda, 

aby ochránil voliče občana, před kapitalistickýma zrůdama. 
Tak jedni kradou pro lidi a druzí od lidí, případné aférky se pod stůl odklidí, 
hlavně dodržovat všechny zásady, nejlíp se špína kydá za zády. 
Léta, už tajím svoji příslušnost, zemi co vyměnila hrubost, za slušnost, 
bo se mi nelíbí morální předlohy, čili papaláši hrající si na Bohy. 
Povinné školení pro všechny poslance, lehce planého žvanění, lehce arogance 
a místo polední debaty z prdu kulička, ať vzkvétá naše zemička. 

Ref: H F# 
Za co Pane Bože, za co…


3. Nutno C G 
ještě říct k tomu všemu, hledá mnohý nešťastný řešení v extrému 

a tak bacha na Rudé koalice, vzpomeňme, jaká je po třešních stolice. 
Nedávno přišla jedna děsivá zpráva, že se zase valí dělníci, tentokrát zprava, 
poznávacím znamením, jsou holé hlavy, neznalost dějin a ústavy. 
Přesto všechno, co lidstvu tají za živa, probírat všechny nepokoje v pajzlu u piva 
a stále věří na rytíře z Blaníku, než přijdou zvolil národ vyčkávací taktiku. 
Tak si tu pomalu, každý svůj život hnije, z úcty k tradici, ruka v ruku myje, 
upřímně řečeno trochu těžko mi je, že nám stačí DEMO-Demokracie 

Ref: C G 
Za co Pane Bože, za co…
18

: Pocity

1. G 
Z posledních poci
D 
tů  
Emi 
poskládám ještě jednu 
C 
úžasnou chvíli. 

G 
Je to tím, že jsi 
D 
tu. 
Emi 
Možná i tím, že 
C 
kdysi jsme byli, 

ty a G 
já, my dva, dvě 
D 
nahý těla, tak 
Emi 
neříkej, že 
C 
jinak jsi to chtěla. 

Tak G 
neříkej, 
D 
neříkej, 
Emi 
neříkej mi 
C 
nic.


2. Stala ses do noci. Z ničeho nic, moje platonická láska. 
Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.

A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není. 
Pohled a okouzlení a prázdné náměstí na znamení. 

R: Jenže ty G 
neslyšíš,
D 
 jenže ty 
Emi 
neposloucháš.
C 
 

Snad ani G 
nevidíš,
D 
 nebo spíš 
Emi 
nechceš vidět.
C 
 


A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. 
Zkus změnu uvidíš, pak vítej do svobody.

3. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. 
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. 
Říkej si o mě co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen. 
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem. 

R: Jenže ty neslyšíš…
19

: Strojevůdce

1. G 
Jsem 
C 
strojvůd
D 
cem, věčně
C 
 pod parou
G 
 

jsem tvojim snem, klukem s kytarou.
Jsem námořník, konečně za vodou,
jsem obchodník, cena je dohodou.
Jsem doktor věd a tak zvídám,
a ty jsi celý můj svět, tak si tě hlídám.

2. Jsem pobuda, tak budu s tebou,
jsem vedoucí, a tak mě za tebou vedou.
Chceš znát tajemství nás tajemníků,
štěstí mít z knoflíků kominíků.
Tak tu s dlaní ve Tvý dlani čekám na pozvání.
Je mi to jasný, říkáš: "Zhasni!" 

R: [: G 
Jéé
C 
éé
D 
é, zas jednou budeme 
Emi 
štastný
C 
 
D 
 

Prý G 
není to 
C 
možný 
D 
, ale je to kr
Emi 
ásný.
C 
 
D 
 :]


3. G 
Jsem 
C 
strojvůd
D 
cem, věčně
C 
 pod parou
G 
 

jsem tvojím snem, klukem s kytarou.
Budu pro tebe čímkoli, strašákem na poli,
jsem pirát, co by tě rád, jsem tvůj, napořád! 

R: 
20

: Žabí král

1. Dbm 
Je tma, v níž ptáci bez peří

E 
klovají zobáky mršiny koní

F# 
a těla vojáků, padlých v boji,

o zbytek světDbm 
la.


2. Dbm 
Je tma, v ní stěží uvěřit,

E 
že květina, kvete-li, voní

F# 
a lvice ve znaku, dávno je po ní,

bouře ji smeDbm 
tla.


R1: /: Abm 
Kdo nedrží krok, ať padne,

A 
tma je trest pro ty, co nechali

za dne své oči slepDbm 
nout. :/


3. Dbm 
Je tma a kolem nic není,

E 
snad jenom v místech,

kde dřív byla víra,
F# 
cosi jiskří a síly sbírá,

když spolkne to žáDbm 
ba.


4. Dbm 
Žába, co ve tmě zuby cení

E 
v místech, kde pramení voda čirá,

F# 
nechá tě hodiny žízní zmírat

a prstíčkem hraDbm 
bat.

R2: /: Abm 
Kdo prosí ji o milost,

toho má v moci
A 
jak lacinou děvku,

zlomenou v boDbm 
cích. :/


5. Pak až slunce zčernalé
opře se poprvé
naplno do skal,
se zatřpytí naděje
v troskách
a navěky zhasne ve tmě.

6. Slizké jak hlava krále,
jsou praktiky žabího vojska.
Zas budem ropuchy na tváře bozkat,
řka jednohlasně ve tmě.

R3: Přijímám prohru,
stavím se k ní čelem,
buď jak buď, jsem uvězněn v cele,
kvákám .

Se smolnou pochodní
a ksichtem z gumy
dělám to, co nejlépe umím,
kvákám .

Přijímám prohru,
stavím se k ní čelem,
buď jak buď, jsem uvězněn v cele,
kvákám .

Se smolnou pochodní
a ksichtem z gumy
dělám to, co nejlépe umím,
kvákám .
21