Pavel Dobeš

19. 4. 2024

: Jarmila

1. C 
Jarmila vždycky 
Emi 
mi radila, aby
G7 
ch pracovní dobu d
C 
održ
G7 
el,

C 
dneska mně ale 
Emi 
náramně táhlo 
G7 
domů, a tak jsem prostě 
C 
šel

Ami 
Jarmila má totiž dneska narozeniny,

G7 
proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny,

na stole C 
sklenice, smích slyšet z 
Emi 
ložnice,

v předsíni G7 
stojí pánské střeví
C 
ce.
G7 
 


2. C 
Vytahuji z aktov
Emi 
ky květiny, uv
G7 
ažuji, kdo asi přijel z r
C 
odi
G7 
ny,

C 
tipuji nejspíše 
Emi 
na strýce,kdo jiný m
G7 
ěl by přístup až do ložni
C 
ce

Ami 
Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny,

G7 
vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný,

v ruce mám C 
kytici, už stojím v 
Emi 
ložnici,

vidím, že G7 
nevymřem po přesli
C 
ci.
G7 
 


3. Kdepak, jejda, není to strejda,Františku, ty máš boty úplně jak on,
přičemž nechávám prostor úvahám,vyhledávám optimální tón,
kterým bych oba dva jednak pohanil,
přitom abych nikoho slovem nezranil,
takže jsem chvíli stál, pak říkám: "Krucinál,
tebe bych, soudruhu, tady nehledal."

4. Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý a že jsem pracovní kázeň porušil,
dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu,čímž jsem rozdělanou práci přerušil.
Oba si mě postavili na kobereček
a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček,
z nevěry nedělám závěry,
mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry.
1

: Pražce

1. A 
Házím tornu na svý záda, feldflašku a sumky, 

E7 
navštívím dnes kamaráda z železniční průmky.


R: Vždyť je A 
jaro, zapni si kšandy, 

pozdravuj E7 
vlaštovky a muziko, ty 
A 
hraj. 


2. Vystupuji z vlaku, který mizí v dálce, 
stojím v České Třebové a všude kolem pražce. 
3. Pohostil mě slivovicí, představil mě Mařce, 
posadil mě na lavici z dubového pražce. 
4. Provedl mě domem - nikde kousek zdiva, 
všude samej pražec, jen Máňa byla živá. 
5. Plakáty nás informují: "Přijď pracovat k dráze,
pakliže ti vyhovují rychlost, šmír a saze."
6. A jestliže jsi labužník a přes kapsu se praštíš, 
upečeš i krávu na železničních pražcích. 
7. A naučíš se skákat tak, jak to umí vrabec, 
když na nohu si pustíš železniční pražec. 
8. Když má děvče z Třebové rádo svého chlapce, 
posílá mu na vojnu železniční pražce. 
9. A když děti zlobí, tak hned je doma mazec, 
Děda Mráz jim nepřinese ani jeden pražec. 
10. Před děvčaty z Třebové chlubil jsem se silou, 
pozvedl jsem pražec, načež odvezli mě s kýlou. 
11. Pamatuji pouze ještě operační sál, 
pak praštili mě pražcem a já jsem tvrdě spal. 

R2: A bylo jaro, zapni si kšandy, 
lítaly vlaštovky a zelenal se háj. 
2