Asonance

26. 4. 2024

: Barbarské pobřeží

Dmi 
Dvacet stupňů levobok a držte C 
jižní Dmi 
směr!
Máme F 
Gibraltar C 
v zádech, a když B 
vítr vydrA 
ží
Snad Dmi 
uvidíme C 
Afriku už Dmi 
zítra navečerAmi 
 
Náš B 
cíl je přístav Oran na barAmi 
barském pobřeDmi 
ží.

Vidím loď, velkou loď!, křičí hlídka z ráhnoví,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
když galéra se na obzoru v dálce objeví,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Jsi pirát, jsi lupič, nebo válečná loď snad?,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Žádnou vlajku nemáš, jak tě máme uvítat?,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

To ne, piráti nejsme, my jsme loď obchodní,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
do Liverpoolu plujeme už pětadvacet dní,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Tak spustili jsme člun, on ve vlnách už je,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Vemte naší poštu domu do rodné Anglie!,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Však náhle vzduchem zahřměly dvě salvy z jejich děl,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
a černý prapor pirátů na stěžeň vyletěl,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Jejich útok byl tak rychlý, že všechny překvapil,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Ale pak náš výstřel z děla jim stěžen ustřelil,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Slitování mějte! ty krysy křičely,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Tak dali jsme jim milost – ke dnu je poslali,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

S piráty jsme se rvali, bili se dvojnásob,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Loď byla jejich rakví a moře jejich hrob,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.
1

: Čarodejnice z Amesbury

1. Zuzana Dmi 
byla dívka, C 
která žila v Dmi 
Amesbury, 
s jasnýma F 
očima a C 
řečmi pánům Dmi 
navzdory, 
souseF 
dé o ní C 
říkali, že Dmi 
temná kouzla Ami 
zná 
a Bb 
že se lidem Ami 
vyhýbá a s Bb 
ďáblem C 
pletky Dmi(G) 
má. 

2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil 
a pověrčivý lid se na pastora obrátil, 
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí, 
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. 

3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, 
a když ji vedli městem, všichni kolem volali: 
"Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, 
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!" 

4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, 
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění 
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, 
sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. 

5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, 
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná, 
je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění, 
a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!" 

6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, 
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: 
"Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít 
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!" 

7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou 
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: 
"Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, 
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" 

8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici 
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící, 
a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou, 
zemřela tiše samotná pod letní oblohou … 
2

: Čarodějnice z Amesbury (taby)


E|––––0–1–1–1h3–1–0–0–0h1–0–––––––––|
H|––3–––––––––––––––––––––––3–––––––|
G|2–––––––––––––––––––––––––––2–2–––|
D|––––––––––––––––––––––––––––––––––|
A|––––––––––––––––––––––––––––––––––|
E|––––––––––––––––––––––––––––––––––|

E|1–1–1–3–5–5–5h6–5–3–3–3h5–3–1––––––|
H|––––––––––––––––––––––––––––––3–3––|
G|–––––––––––––––––––––––––––––––––––|
D|–––––––––––––––––––––––––––––––––––|
A|–––––––––––––––––––––––––––––––––––|
E|–––––––––––––––––––––––––––––––––––|

E|1–1–1–3–5–5–5h6–5–3–3–3h5–3–1–1–1p0–––-------|
H|––––––––––––––––––––––––––––––––––––3–1–0–1–-|
G|–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––--|
D|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|
A|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|
E|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|

E|––––––0–1–1-1h3–1–0––––––––––––--------------|
H|3–3–3––––––––––--–––1–1–––––––––––––––––––––-|
G|–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––--|
D|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|
A|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|
E|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|

E|––––––0–1p0––––––––––––––––––––------------––|
H|3–3–3–––––––3–5p3–1–3–––––––––––––––––––-----|
G|–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––--|
D|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|
A|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|
E|––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-|
,
3

: Ďáblovy námluvy

1. Svou Dmi 
krásnou C 
píšťalu ti Dmi 
dám, 
hraje Bb 
devět tónů na C 
devět stran, 
když Gmi 
půjdeš se mnou, Dmi 
lásko má 
a Bb 
když mě budeš C 
chtít. 

2. Jen nech si tu píšťaličku sám, 
hraj devět tónů na devět stran, 
já nejdu s tebou, lásko má, 
já Dmi 
nechci s C 
tebou Dmi 
jít. 

3. Já dám ti stuhy to vlasů, 
mají devět barev pro krásu, 
když půjdeš se mnou, lásko má, 
a když mě budeš chtít. 

4. Já nechci stuhy do vlasů, 
mají devět barev pro krásu, 
a nejdu s tebou, lásko má, 
já nechci s tebou jít. 

5. Dám krásné šaty z hedvábí, 
které devět krajek ozdobí, 
když půjdeš se mnou, lásko má 
a když mě budeš chtít. 

6. Já nechci šaty z hedvábí, 
které devět krajek ozdobí, 
a nejdu s tebou, lásko má, 
já nechci s tebou jít. 

7. Chceš devět černých perel mít 
a na svatbu se vystrojit? 
To všechno dám ti, lásko má, 
jen když mě budeš chtít. 
8. Já černé perly nechci mít, 
a na svatbu se vystrojit, 
a nejdu s tebou, lásko má, 
já nechci s tebou jít. 

9. Já truhlu plnou zlata mám, 
tu do vínku ti celou dám, 
když půjdeš se mnou, lásko má, 
a když mě budeš chtít. 

10. Tvá slova příjemně mi zní, 
tak připrav kočár svatební, 
já půjdu s tebou, lásko má, 
až kam jen budeš chtít. 

11. Tak ušli spolu devět mil, 
když nohu v kopyto proměnil 
a bledá dívka naříká, 
už nechci s tebou jít. 

12. Má milá, už tě nepustím, 
zpět duši tvou ti nevrátím, 
za trochu zlata, lásko má, 
teď navždy budeš má. 

13. A jak tmou klopýtali dál, 
vítr její smutnou píseň vál. 
Co Gmi 
dělat mám, já Dmi 
nešťastná 
ach Bb 
co jen dělat C 
mám? 
Co Gmi 
dělat mám, já Dmi 
nešťastná 
ach co jen C 
dělat Dmi 
mám? 
4

: Dva havrani

1. Když jsem se z Dmi 
pole vC 
raceDmi 
la, 
dva havrany jsem slC 
yšelDmi 
a, 
jak jeden drF 
uhého se ptC 
á: 
[: kdDmi 
o dneska večeřC 
i nám dDmi 
á? :] 

2. Ten první k druhému se otočil 
a černým křídlem cestu naznačil, 
krhavým zrakem k lesu hleděl 
[: a takto jemu odpověděl: :] 

3. "Za starým náspem, v trávě schoulený 
tam leží rytíř v boji raněný, 
a nikdo neví, že umírá, 
[: jen jeho kůň a jeho milá." :] 

4. "Jeho kůň dávno po lesích běhá 
a jeho milá už jiného má, 
už pro nás bude dosti místa, 
[: hostina naše už se chystá." :] 

5. "Na jeho bílé tváře usednem 
a jeho modré oči vyklovem, 
a až se masa nasytíme, 
[: z vlasů si hnízdo postavíme." :] 

B||---------------------------------------------------|
G||---------------------------------------------------|
D||--0----0----2----3----0----0----0---------------0--| --> 2X
A||-------------------------------------3-----3-------|

|-------------------------------1-------------------|
|----------------0----2----2---------2----2----0----|
|----3----3-----------------------------------------|
|---------------------------------------------------|

|----------------------------------------------------|
|---------------------------0------------------------|
|--0----0----2----3----3---------2----3----2----0----|
|----------------------------------------------------|

|-----------------------------------------------||
|---------------------------0-------------------||
|--0----0----2----3----3---------2----0----0----||
|-----------------------------------------------||
5

: Kilkelly

1. Ami 
V Kilkelly, říjen tisíc osm set F 
čtyřicet: „G 
Petře, drahý synu Ami 
můj
Ami 
Tvůj přítel a spolužák F 
Pat byl tak hodný, G 
že napsal ti, Bůh při němAmi 
 stůj
C 
Tví bratři si hledají v G 
Anglii práci, F 
náš dům je teď prázdný a Emi 
ztich’
Ami 
A úroda brambor je F 
stižena plísní, G 
snad zbyde tak třetina z Ami 
nich
C 
A tvá sestra Bridget a Patrick G 
O’Donnell F 
chtějí se v prosinci Emi 
vzít
Ami 
A máma má starost F 
kdy vrátíš se domů, G 
neměl jsi prý odeAmi 
jít“

2. V Kilkelly, únor tisíc osm set padesát: „Petře, drahý synu můj
Pozdravuj svou ženu Marii s dětmi a Bůh vás všechny opatruj
Michal má nějaké problémy v Anglii, nikdy už se nezmění
A rašelina je tak rozmoklá od dešťů, nemáme nic k topení
Bridget je šťastná a už má pět dětí a šesté má tvé jméno mít
A matka tě líbá a ptá se, kde pracuješ, neměl by ses tolik dřít“

3. V Kilkelly, září tisíc osm set padesát: „Petře, můj synu, buď zdráv
Zarmoucený ti tentokrát posílám nejsmutnější ze všech zpráv
Před týdnem v neděli tvá matka zemřela, v noci smrt přešla náš práh
Neboj se, zemřela tiše a ve spánku, vzpomeň na ni v modlitbách
Pohřbili jsme ji na hřbitově v Kilkelly, Bridget, tví bratři a já
Ten večer než odešla, ještě mi říkala, že se jí o tobě zdá“

4. V Kilkelly, březen tisíc osm set šedesát: „Synu, cítím se tak sám
Díky, žes poslal ty obrázky dětí, jsou krásné a líbí se nám
Je to už třicet let, cos odjel za moře, mně táhne na osmdesát
Z peněz, co posíláš, žiju si slušně, jen nevím, jak poděkovat
A tvůj bratr Michael staví si domek a má první šedivý vlas
Píšeš, že chystáš se za námi přijet, jsem šťastný, že spatřím tě zas“

5. V Kilkelly, v říjnu o šest roků později: „Bratře, dnes píšu ti já
Našeho otce si Bůh k sobě povolal, všechno ho připomíná
Poslední dny strávil s vnoučaty u Bridget, bydlel tam s nimi moc rád
Bolesti neměl, jen vzpomínal na tebe, když už pak nemohl vstát
Pohřbili jsme ho hned vedle tvé matky, teď jistě už setkal se s ní
Bylo by fajn, kdybys doma se stavil, Bridget posílá políbení“
6

: Macpherson

1. C 
Sbohem dávám všem kopcům, řekám G 
výšinám, 
ukryAmi 
tým pod krásnou obloF 
hou 
v Newton C 
Moore pro mě šibenici G 
stloukají 
a dnes mě Ami 
spoutaného F 
pod ní přiveG 
dou. 

Ref. Chvíli stál pak do rukou své housle vzal, 
prsty na strunách a oči zářící 
a zástup pod ním začal tančit s ním, 
když Macpherson hrál pod šibenicí. 

2. Život můj byl boj, byl plný násilí, 
bral jsem bohatým a chudým rozdával. 
Však žádnou lítost jsem nikdy necítil, 
když jsem do rukou svoje housle bral. 

Ref. Chvíli stál… 

3. Ze všech krásných žen já měl jsem nejvíc rád 
tu nejkrásnější, co mě zradila. 
Jen kvůli ní tu stojím spoutaný, 
že mi bílý šátek z okna hodila. 

Ref. Mnozí z vás se přišli jenom podívat, 
mnozí z vás mé housle chtějí mít. 
Však žádný víckrát na ně nesmí hrát 
a já musím je teď v půlce rozlomit. 

4. Co víc je smrt než konec trápení, 
než můj útěk ze žalářních zdí. 
Jak vzdálenou zář já vidím její tvář 
a přísahám, že nebojím se jí. 

Ref. Chvíli stál… 

Ref. Chvíli stál…
7

: Tesař

(orig. Hmi + kapo II) 

1. Ami 
Má jediG 
ná lásko, Ami 
už tak dlouhý čas 
ve svém srdci stG 
ále tě mAmi 
ám. 
Já pochoval jsem C 
otce i mG 
atku svEmi 
ou 
a nAmi 
a světě jen tG 
ebe už mAmi 
ám. 

2. Víš, kdybych mohla tenkrát se tvojí ženou stát, 
šťastně spolu mohli jsme žít, 
teď mužem mým je tesař, ach lásko má, 
a jemu navždy věrná chci být. 

3. Věř mi můj milý, je pozdě, ty víš, 
moje srdce nesmíš už chtít. 
Děťátko krásné v mé kolébce spí, 
musíš zpátky sám odejít. 

4. Zanech svého muže, ach lásko má, 
snad nechceš zůstat navždy chudobná. 
Pojď, odpluj se mnou přes moře na sever, 
on nemůže ti dát to co já. 

5. A co bys můj milý, co moh' bys mi dát, 
kdybych s tebou chtěla odejít? 
Snad dal bys mi šaty a nádherný dům, 
co s tesařem bych nemohla mít. 

6. Šest krásných lodí já na moři mám, 
sedmá v přístavu vyčkává 
a sto patnáct mužů na jejich palubách 
tvé rozkazy očekává. 

7. Pojď, oblékni roucho zlatem protkané 
a přes boky dej stříbrný pás 
a dítě své se svým mužem zanechej, 
vždyť svět má pro nás tisíce krás. 
8. Tu pozvedla z kolébky děťátko své 
hořké slzy jí smáčely tvář:  
Buď sbohem mé dítě, Bůh tě opatruj 
já vícekrát už nespatřím vás. 

9. Už nádherná loď plachty své napíná, 
zářivé plachty z hedvábí má 
a na moře široké směr nabírá 
a na ní láska má a já. 

10. Však nepřešel měsíc a nepřešel den, 
vím nemohlo to déle být, 
když dívka tak hořce začla naříkat 
a nemohlo jí nic utišit. 

11. Proč jenom pláčeš, ach lásko má, 
vždyť máš tu vše co můžeš si přát. 
Pro tesaře snad pláčeš, či pro dítě své, 
co nechala jsi v kolébce spát? 

12. Já nepláču pro svého tesaře, 
nepláču ani pro dítě své. 
Já nad sebou teď pláču, ach lásko má, 
že zlákalo mě bohatství tvé. 

13. Však nepřešel týden a nepřešel den, 
vím nemohlo to déle být, 
když obloha tmavne jako nejtmavší noc 
a před bouří se není kam skrýt. 

14. Už běsnící bouře lodí kymácí, 
rve vítr cáry plachet bělostných 
a nad černým obzorem hrom burácí, 
hlas moře zní jak démonů smích. 

15. Pak poslední vlna loď na bok pokládá 
a stěžeň jako stéblo ohýbá 
a do temných hlubin se loď propadá 
a s ní i láska má a já. 

16. Ach pohlédni vzhůru na tu nádhernou zář 
a co ta zlatá brána znamená? 
To je brána nebes, ach lásko má, 
však pro nás navěky zavřená. 

17. A co je to tam v dálce, mám strach lásko má, 
co tak temné a tak hrozné může být? 
To je brána pekel, ach lásko má, 
tam oba dva teď musíme jít. 
8

: Ztrácím tě, lásko

1. Úzkým Emi 
chodníčkem G 
za náD 
vsí,G 
 D 
 
kde A 
milý D 
můj se mnou chodíA 
vá,
spatřila D 
jsem svou lásku G 
jít,Emi 
 
jak se s D 
jinou Emi 
dívG 
kou objíA 
má.

R: Ztrácím tě, Emi 
lásko, kam G 
odcháD 
zíš,G 
 D 
 
A 
ztrácím tě, D 
lásko, kam odcháA 
zíš,
pro novou D 
tvář, kterou sotva G 
znáš,Emi 
 
na svou D 
pavoEmi 
u láskG 
u zapomíA 
náš.

2. Na úzké lávce za návsí,
kde milý můj říkal: "Mám tě rád,"
než přešlo léto jedenkrát,
už ho s jinou dívkou vidím stát.
R: 

3. Když pevná hráz řeku spoutává,
na pohled zdá se bezpečná,
však silný proud hráz prolomil,
jako milý můj, když mě opustil.
R: 

4. Však já to vím, proč mě opouští,
že odchází s dívkou krásnější,
že ona má zlata víc než já,
a že sladší chuť nová láska má.
R: 

5. Jestli se vrátíš, lásko má,
a bohatství když tě nezláká,
já srdce své místo něj ti dám,
vždyť tě, milý můj, stále ráda mám.
R: 
9