Waldemar Matuška

24. 4. 2024

: Árie Měsíce

1. PlaC 
vu si, ani nevím jak, vždyť 
nemám prsa, G7 
nemám znak,
mám jen hlavu plnou ideC 
áAmi 
lů. Dmi 
 G7 
 
A C 
mám rád vodu zelenou a 
pletu si ji G7 
s ozvěnou,
narážejí obě na stejnou skáC 
lu. C7 
 

R: F 
Mám vodu C 
rád, G7 
a proto C 
si 
G7 
na její C 
chlad G7 
tu zvyC 
kám, C7 
 
F 
hraju si C 
s kapry G7 
i s losoC 
sy 
a D7 
tykám (ruvaruvaruvaruva) G7 
štikám.
(ruvaruvaruvaruva)

2. Řekni štiko modrošedá, 
proč voda mi pokoj nedá
a proč mě láká a proč mě láká? 
Proč šťasten jsem když do ucha 
mi chladná voda šplouchá
a cáká a cáká

3. Řekni štiko modrošedá, 
proč voda mi pokoj nedá
a proč mě láká a proč mě láká? 
Proč šťasten jsem když do ucha 
mi chladná voda šplouchá
a G7 
cáká a C 
cáká a G7 
cáká a C 
cáká.

1

: Dráček Paf

1. D 
Tamhle někde v F#mi 
dálce, G 
kde už nevím D 
sám, 
je G 
země plná D 
pohádek a E 
já je všechny A 
znám. 
D 
V jedné skalní F#mi 
škvíře, G 
skryté v stéblech D 
trav, 
G 
žilo divné D 
zvíře, dE 
ráček A 
jménem D 
Paf. 

R: Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál, 
měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál, 
Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál, 
měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál. 

2. S jistým Vénou Součkem, kloučkem z Prahy 5 
on denně chodil na lipo a na turecký med. 
Hrávali si v písku a z růží měli hrad 
a na okvětním lístku jak v lůžku mohli spát. 

R: Paf, to byl ten dráček…

3. Jednou vodní příval jim do té růže vnik 
a z dráčka, co tam klidně spal je rázem námořník. 
Vlajka letí vzhůru a 'sláva' volá dav 
a vítat je jde sám pan král a Paf je z toho paf. 

R: Paf, to byl ten dráček…

4. Žel i kloučci stárnou a Véna jakbysmet, 
on zradil dráčka pro pár pih dívky z Prahy 5. 
Dráček zmizel s pláčem zas ve stínu skal 
a já už nevím, co je s ním, ani jak to bylo dál. 

R: Paf, to byl ten dráček…
2

: Houpavá (verze Spejbl)


R: C 
Houpy, houpy, houpy, houpity,
G 
houpy, houpy, hou,
každý G7 
zná tu píseň C 
houpavou.
Není tak hloupá a kdo lidi
G 
houpá, tak ať si G7 
s námi
teď dá tu C 
mou.

1. To vloni C 
přece jak utekl z G 
klece
ten velkej G7 
lev tak jářku C 
jenom klid
na mucholapku dám zaječí tlapku
a on se vám mi na ni chyt

2. Já dneska z rána jsem zachránil pána
svázaný ležel bez šatů a bos
podal mi ruku řek statečný kluku
víš kdo já jsem kapitán Klos.

R: Houpy, houpy, houpy…

3. Teď buďte tiše, mě Belmondo píše
že po mě šílí, ať ho neničím
ať řeknu ano, jinak že ráno,
hned utopí se v Botiči.

4. Tak se mi zdá, že nad vaše hlavy
může jednou hrobník nápis dát,
tihleti tři, to byli ti praví,
ti nikdy nedovedli lhát

R: Houpy, houpy, houpy…
3

: Champs Elysées


Když C 
práce zvlášť mi E7 
nevoní
A Ami 
dobrák šéf mě C7 
nehoní
Tak F 
v duchu prásknu C 
do koní
A D7 
začnu si G7 
snít
A C 
koně mý E7 
havraní
Ami 
Přijmou moje C7 
pozvání
A F 
Paříž je jak C 
na dlani
A Dmi 
tam zaG7 
čnu C 
žít

Ref.: 
C 
Ó, E7 
Champs ElyAmi 
séesC7 
 
F 
Ó, C 
Champs ElyD7 
séesG7 
 
C 
Bonviván E7 
profesí
Ami 
Piju svý C7 
Hennessy
A F 
vůbec nic mě C 
neděsí
Na Dmi 
Champs EG7 
lyC 
sées
Zásluhou čtyř taxíků
I posunků a slovníku
Pak najdu starou putyku
Co znám jenom z knih
Tam usadím se za stolem
A objednám si beaujolais
Pozdrav pámbů, sokole
To víno má říz

Ó, Champs Elysées
Ó, Champs Elysées
Co si dám? Kdo co jí?
Mušle, sýr - obojí
Vždyť ve snu to nic nestojí
Na Champs Elysées

Posílen tím soiré
Objednám si séparé
A v náladě až bujaré
Chci ženy a zpěv
Tu mademoiselle hned přiskočí
A pohladí mi obočí
Leč náhle vše se otočí
Je to můj šéf

3×
Ó, Champs Elysées
Ó, Champs Elysées
Kde je váš vosí pas
Mademoiselle, škoda vás
Tak na shledanou ve snu zas
Na Champs Elysées

4

: Kladivo

1. G 
Bylo by to C 
kráAmi 
sný  F 
bejt G 
bleskem nebo C 
bouAmi 
ří,
F 
bejt G 
vodou nebo C 
tráAmi 
vou,  F 
bejt G 
větrem co válG7 
, 
bejt kladivem v Ami 
pěstích, bejt jiskřičkou v kouři 
a kovadlinou F 
bejt a C 
znít a F 
vocelově C 
zvonit, 
F 
ó…C 
  G7 
to bych si tak C 
přál. 

Bylo by to krásný bejt zvonem, kterej zpívá, a do nebe se dívá a nebo
i dál

a znovu, že svítá nebo se stmívá bejt obyčejnej zvon a znít a 

vocelově zvonit ó… to bych si tak přál.

3. Bylo by to krásný bejt v melodii tónem 
tím tónem kterej ladí jak hedvábenj šál 
tím tónem co ladí a zní pod balkónem 
bejt v melodii tón a znít a vocelově zvonit 
ó… to bych si tak přál. 

4. Bylo by to krásný bejt zvonem kterej zpívá 
i kladivem i tónem a bůhví čím dál 
a zpívat že svítá anebo se stmívá 
a zvučet jako zvon a znít a zpívat dobrým lidem 
ó… to bych si tak přál. 
5

: Marnivá sestřenice

1. C 
Měla vlasy samou loknu, jé-G7 
je-jé,
ráno přistoupila k oknu, jé-C 
je-jé,
vlasy samou C7 
loknu mělaF 
 a na nic víc Fmi 
nemyslela,
C 
a na nic víc A7 
nemyslela,D7 
 jé-G7 
jé-C 
jé.

2. Nutno ještě podotknouti, jé-je-jé,
že si vlasy kulmou kroutí, jé-je-jé,
nesuší si vlasy fénem, nýbrž jen tak nad plamenem,
nýbrž jen tak nad plamenem, jé-jé-jé.

3. Jednou vlasy sežehla si, jé-je-jé,
tím pádem je konec krásy, jé-je-jé,
když přistoupí ráno k oknu, nemá vlasy samou loknu,
nemá vlasy samou loknu, jé-jé-jé.

4. O vlasy už nestará se, jé-je-jé,
a diví se světa kráse, jé-je-jé,
vidí plno jinejch věcí, a to za to stojí přeci,
a to za to stojí přeci, jé-jé-jé.
6

: Růže z Texasu

1. JeE 
du vám takhle E7 
stezkou dát A 
koňům v řece E 
pít
vtom potkám holku hezkou, až H7 
jsem vám z koně slít.
Měla E 
kytku žlutejch E7 
květů, snad A 
růží, co já E 
vím?
Znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale H7 
tahle hraje E 
prim.

Ref: E7 
Kdo si A 
kazí smysl pro krásu, ať s E 
tou a nebo s tou
dej si říct, že kromě Texasu, tyhle H7 
růže nerostou.
Ať máš E 
kolťák nízko uE7 
 pasu, ať jsi A 
třeba zloděj E 
stád,
tyhle žlutý růže z Texasu budeš H7 
pořád mít už E 
rád!

2. Řekla, že tu žije v ranči, je sama s tátou svým
a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.

Ref: Ať si kazí smysl pro krásu…

3. Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande, po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát -
ona byla milá štíhlá, milá rovná, zkrátka akorát.

Ref: Kdo si kazí smysl pro krásu…

4. Od těch dob vodím koně jen dolů k brodu pít
a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít.
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak v duchu pořád hladím tu růži voňavou.

Ref: Kdo si kazí smysl pro krásu…

…tyhle žlutý růže z Texasu ….

….budeš mít …. pořád …. rád!
7

: Sedm Dostavníků

1. Emi 
Plání se blíží sedm dostavD 
níků
Emi 
stačí jen mávnout a G 
jeden zastaD 
ví,
Emi 
sveze tě dál za pár D 
dobrejch slov a Emi 
díků,
ten kočí co má C 
modrý D 
voči laskaEmi 
vý. 

R: Emi 
Heja, heja, D 
hou, dlouhá bude Emi 
cesta,
Emi 
dlouhá jako D 
píseň co mě napaEmi 
dá,
Emi 
heja, heja, D 
hou, sám když někde Emi 
stojím,
sám proti C 
slunci, D 
který právě zapaEmi 
dá.

2. Vím, že se hvězdy dneska nerozsvítí,
neklidný ptáci maj hlasy hádavý,
vyprahlá zem už velký deště cítí,
ty deště, co i moje stopy zahladí.

R: Heja, heja, hou … 3X

8

: Slavíci z Madridu

R1: LaDmi 
lala… Ami E Ami Dmi Ami E Ami 
 

1. Ami 
Nebe je modrý a E 
zlatý, bílá sluneční Ami 
záře,
Ami 
horko a sváteční E 
šaty, vřava a zpocený Ami 
tváře,
Ami 
dobře vím, co se bude E 
dít, býk už se v ohradě Ami 
vzpíná,
Ami 
kdo chce, ten může E 
jít, já si dám sklenici Ami 
vína.

R2: Dmi 
Žízeň je veliká, Ami 
život mi utíká,
E 
nechte mě příjemně Ami 
snít,
Dmi 
ve stínu pod fíky Ami 
poslouchat slavíky,
E 
zpívat si s nima a Ami 
pít.

2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká… 2×

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká…

R1: Lalala… 3×
9

: Vítr to Ví

1. C 
Míle a F 
míle jsou C 
cest které Ami 
 znám,
jdou C 
trávou a F 
ůbočím G 
skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
já na všech chci s vámi stát.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou nám třísnili šat…

R: To F 
ví snad jen G 
déšť a C 
vítr kolem Ami 
nás,
ten F 
vítr co G 
právě začal C 
vát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví, co růží jež dál mohli kvést
spí v hlíně těch práchnivých blat…

R: To ví snad…

3. Dejte mi stéblo a já budu rád
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát ?

R: To ví snad …
10