Waldemar Matuška

18. 10. 2019

: Árie Měsíce

1. PlaC 
vu si, ani nevím jak, vždyť 

nemám prsa, G7 
nemám znak,

mám jen hlavu plnou ideC 
á
Ami 
lů. 
Dmi 
 
G7 
 

C 
mám rád vodu zelenou a 

pletu si ji G7 
s ozvěnou,

narážejí obě na stejnou skáC 
lu. 
C7 
 


R: F 
Mám vodu 
C 
rád, 
G7 
a proto 
C 
si 

G7 
na její 
C 
chlad 
G7 
tu zvy
C 
kám, 
C7 
 

F 
hraju si 
C 
s kapry 
G7 
i s loso
C 
sy 

D7 
tykám (ruvaruvaruvaruva) 
G7 
štikám.

(ruvaruvaruvaruva)

2. Řekni štiko modrošedá, 
proč voda mi pokoj nedá
a proč mě láká a proč mě láká? 
Proč šťasten jsem když do ucha 
mi chladná voda šplouchá
a cáká a cáká

3. Řekni štiko modrošedá, 
proč voda mi pokoj nedá
a proč mě láká a proč mě láká? 
Proč šťasten jsem když do ucha 
mi chladná voda šplouchá
G7 
cáká a 
C 
cáká a 
G7 
cáká a 
C 
cáká.


1

: Kladivo

1. G 
Bylo by to 
C 
krá
Ami 
sný  
F 
bejt 
G 
bleskem nebo 
C 
bou
Ami 
ří,

F 
bejt 
G 
vodou nebo 
C 
trá
Ami 
vou,  
F 
bejt 
G 
větrem co vál
G7 

bejt kladivem v Ami 
pěstích, bejt jiskřičkou v kouři 

a kovadlinou F 
bejt a 
C 
znít a 
F 
vocelově 
C 
zvonit, 

F 
ó…
C 
  
G7 
to bych si tak 
C 
přál. 


2. Bylo by to krásný bejt zvonem, kterej zpívá 
a do nebe si dívá a nebo i dál 
a znoví že svítá nebo se stmívá 
bejt obyčejenej zvon a znít a vocelově zvonit 
ó… to bych si tak přál. 

3. Bylo by to krásný bejt v melodii tónem 
tím tónem kterej ladí jak hedvábenj šál 
tím tónem co ladí a zní pod balkónem 
bejt v melodii tón a znít a vocelově zvonit 
ó… to bych si tak přál. 

4. Bylo by to krásný bejt zvonem kterej zpívá 
i kladivem i tónem a bůhví čím dál 
a zpívat že svítá anebo se stmívá 
a zvučet jako zvon a znít a zpívat dobrým lidem 
ó… to bych si tak přál. 
2

: Marnivá sestřenice

1. C 
Měla vlasy samou loknu, jé-
G7 
je-jé,

ráno přistoupila k oknu, jé-C 
je-jé,

vlasy samou C7 
loknu měla
F 
 a na nic víc 
Fmi 
nemyslela,

C 
a na nic víc 
A7 
nemyslela,
D7 
 jé-
G7 
jé-
C 
jé.


2. Nutno ještě podotknouti, jé-je-jé,
že si vlasy kulmou kroutí, jé-je-jé,
nesuší si vlasy fénem, nýbrž jen tak nad plamenem,
nýbrž jen tak nad plamenem, jé-jé-jé.

3. Jednou vlasy sežehla si, jé-je-jé,
tím pádem je konec krásy, jé-je-jé,
když přistoupí ráno k oknu, nemá vlasy samou loknu,
nemá vlasy samou loknu, jé-jé-jé.

4. O vlasy už nestará se, jé-je-jé,
a diví se světa kráse, jé-je-jé,
vidí plno jinejch věcí, a to za to stojí přeci,
a to za to stojí přeci, jé-jé-jé.
3

: Sedm Dostavníků

1. Emi 
Plání se blíží sedm dostav
D 
níků

Emi 
stačí jen mávnout a 
G 
jeden zasta
D 
ví,

Emi 
sveze tě dál za pár 
D 
dobrejch slov a 
Emi 
díků,

ten kočí co má C 
modrý 
D 
voči laska
Emi 
vý. 


R: Emi 
Heja, heja, 
D 
hou, dlouhá bude 
Emi 
cesta,

Emi 
dlouhá jako 
D 
píseň co mě napa
Emi 
dá,

Emi 
heja, heja, 
D 
hou, sám když někde 
Emi 
stojím,

sám proti C 
slunci, 
D 
který právě zapa
Emi 
dá.


2. Vím, že se hvězdy dneska nerozsvítí,
neklidný ptáci maj hlasy hádavý,
vypráhlá země už velký deště cítí,
tý deště, co i moje stopy zahladí

R: Heja, heja, hou … 3X

4

: Slavíci z Madridu

R1: LaDmi 
lala… 
Ami E Ami Dmi Ami E Ami 
 


1. Ami 
Nebe je modrý a 
E 
zlatý, bílá sluneční 
Ami 
záře,

Ami 
horko a sváteční 
E 
šaty, vřava a zpocený 
Ami 
tváře,

Ami 
dobře vím, co se bude 
E 
dít, býk už se v ohradě 
Ami 
vzpíná,

Ami 
kdo chce, ten může 
E 
jít, já si dám sklenici 
Ami 
vína.


R2: Dmi 
Žízeň je veliká, 
Ami 
život mi utíká,

E 
nechte mě příjemně 
Ami 
snít,

Dmi 
ve stínu pod fíky 
Ami 
poslouchat slavíky,

E 
zpívat si s nima a 
Ami 
pít.


2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká… 2×

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká…

R1: Lalala… 3×
5

: Vítr to Ví

1. C 
Míle a 
F 
míle jsou 
C 
cest které 
Ami 
 znám,

jdou C 
trávou a 
F 
ůbočím 
G 
skal,

jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
já na všech chci s vámi stát.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou nám třísnili šat…

R: To F 
ví snad jen 
G 
déšť a 
C 
vítr kolem 
Ami 
nás,

ten F 
vítr co 
G 
právě začal 
C 
vát.


2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví, co růží jež dál mohli kvést
spí v hlíně těch práchnivých blat…

R: To ví snad…

3. Dejte mi stéblo a já budu rád
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát ?

R: To ví snad …
6