Pavel Bobek

29. 3. 2024

: Rodný dům

@120bpm
1. Bylo mi E 
 
A 
šestnáct let, já 
E 
 
A 
znát chtěl svět, 
D 
náš dům 
A 
byl jak 
E 
mříž.

A 
 
E 
Táta jen kýv, řek 
A 
 
E 
máš svůj věk, tak 
A 
pojď 
E 
chlapče 
D 
blíž.


Do kapsy sáh a dal mi klíč, řek cestu dál už znáš
Až poznáš svět a budeš chtít, kam se vrátit máš.

R: Je to tvůj rodA 
ný dům, 
D 
tvůj 
A 
rodný 
E 
dům

tvůj E 
rodný dům, 
A 
tvůj 
E 
rodný 
D 
dům


2. Pak uběhl čas a přišel mi list, můj strýc mi psal.
A já věděl dřív, než jsem začal číst, že si bůh tátu k sobě vzal.

Na vlak jsem sed, městem šel a dlouho bloudil tmou.
Ale když jsem vzhléd, náhle jako stín tam stál přede mnou.

R: Můj rodný dům … A 
 


Bridge: Náš F#m 
plot, rozbitá okna a pár 
A 
holých zdí.

F#m 
Stará houpací židle, nikdo však 
A 
neseděl v ní.

Byl tam F#m 
cizí muž, na šatech prach, bílou 
A 
přilbu měl.

Klíč mi F#m 
na zem spad a můj vlastní hlas 
A 
náhle se 
E 
chvěl.


R: To je můj rodný dům …

3. Řek měl jste přijít dřív už není čas, raději běžte kousek dál.
Za pár dní tu bude nová trať a ten dům nám v cestě stál.

Pak vyšlehl blesk a děsný třesk z úst mu slova vzal.
Já dál tam stál a do očí černý prach mi slzy hnal.

Solo: 

Můj rodný dům
1

: Ruby

1. Mám C 
naději, že uslyším tvé 
F 
tiché vo
G7 
lání
Dm 
,

sC 
tín už padá na zdi bílé, n
F 
ic mu nebrá
G 
ní,

já Dm 
tuším že jsi hezká, jak bý
G 
valas' tolikrát
Dm 
,

ó, C 
Ru
F 
by,
F/E 
 
F/D 
  nechtěj mi lásku 
C 
brát.


R. Já nDm 
evymyslel válku, to jen p
C 
rstem někdo kýv',

mě Dm 
učili jen střílet, jenže d
F 
ruhý střelil dř
G 
ív,

a nDm 
evím sám: je mi přáno ž
G 
ivořit či žít,
Dm 
 

ó, C 
Ru
F 
by,
F/E 
 
F/D 
  chci nablízku tě m
C 
ít.


2. Je zázračné to vědomí, že ještě vůbec bdím.
že tím, co je muž ženě, nemohu ti být, Ruby, já pochopím,
je možná hloupost nesmírná, když odvážím si přát,
ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát.

R. Proč utápíš se do mlhy, snad nechystáš se jít,
a nechápu, proč po létech se zase slyším klít,
jen ruku vztáhnu za tebou, když nemůžu už vstát,
ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát,
2

: Veď mě dál cesto má

1. G 
Někde v dálce 
Emi 
cesty končí, 

D 
každá prý však 
C 
cíl svůj 
G 
skrývá

Někde v dálce Emi 
každá má svůj cíl 

D 
ať je pár chvil dlouhá 
C 
nebo tisíc 
G 
mil


R: Veď mě G 
dál, cesto 
D 
má, 

veď mě Emi 
dál, vždyť i 
C 

Tam kde G 
končíš, chtěl bych 
D 
dojít

Veď mě C 
dál, cesto 
G 


2. Chodím dlouho po všech cestách, 
všechny znám je, jen ta má mi zbývá
Je jak dívky co jsem měl tak rád
Plná žáru bývá, hned zas samý chlad
*: Emi 
Pak na 
D 
patník 
G 
poslední 

napíšu křídou C 
jméno své

A pod G 
něj, že jsem 
D 
žil hrozně rád

Emi 
Písně své, co mi 
F 
v kapsách zbydou

C 
Dám si bandou 
G 
cvrčků hrát

D 
půjdu spát, půjdu 
D7 
spát.

3