Luboš Pospíšil

27. 4. 2024

: Marilyn, goodbye

1. G 
Čteš jí ja
D 
ko 
C 
maga
D 
zín

G 
na plaká
D 
tech u 
C 
všech
D 
 kin

jeG 
jí oči se z 
D 
pláten 
C 
usmívaj

Ami 
nikdo 
D 
neřekne jí 

MaG 
rilyn, goo
Emi 
dbye.
C Ami D G 
 


2. V gramofonu praská hlas
Obehraně šumí čas
šedivý vzpomínky tu zůstávaj
a nikdo neřekne jí
Marilyn, goodbye.

3. Fotka její na stěně
vypadá tak dojemně
v rámečku z tří pavučin – peklo, ráj
a nikdo neřekne jí
Marilyn, goodbye

4. Smutný jméno Marilyn
neskončí se jako film
navždy čas oponu stáh – laj,laj, laj
a nikdo neřekne jí
Marilyn, goodbye

5. Čteš si nový magazin
nový plakát u všech kin
líný oči se z pláten usmívaj
a jen tak vzpomenu si 

Marilyn, goodbye
1

: Náš věk

1. Náladu poštou Ti vrátím,
pokaždý zvoním jak nedělní host.
Tvůj týden došil jsem krkavčích košil
a teď mám sám na sebe zlost.

2. Kroky jsou jemný a tichý,
alespoň k něčemu je ten náš věk.
Svět má hubu planou, zlý historky stranou
a platí jen to, co kdo řekl.

R: Rád s sebou vozím salónní kupé,
z repráků lupe, jó pozdravy hvězd.
Nad letním kinem se klenou
a tak to zkouším na vlastní pěst.

Barevný příběhy krajinou bloudí,
přísahy loudí jak ohně svůj dým.
Bavím Tě spisovnou řečí
a přece jen, kdo z koho, vím.

3. Večírky pod jednou lampou,
úplný selhání záchranných brzd,
jen vzpomínat z chalby na salvy a palby,
těch, co jenom zvedali prst.

4. Volný den rychle se krátí,
hrajem na pravdu a lež.
Za vůní Tvý látky rád vrátím se zpátky,
no ale teď, miláčku, běž!

R: Rád s sebou vozím salónní kupé,
z repráků lupe, jó pozdravy hvězd.
Nad letním kinem se klenou
a tak to zkouším na vlastní pěst.

Jsi nejmíň dvakrát kalená ocel,
jako by v chodníku zalitá mříž,
máš desetkrát přestlanou postel
a přece jen - to z toho víš.

5. Kroky máš jemný a tichý,
alespoň k něčemu je ten náš věk.
Svět má hubu planou, zlý historky stranou
a tak nevím, proč jsem si klekl.
2

: Píši vám, Karino

1. D 
Já znám vás z 
G 
jedné ele
Emi 
gie

kde chybí A Emi 
věk a příj
Emi7 
mení

D 
a píši 
G 
vám Ka
Emi 
rino

i když jste A 
možná 
Emi 
jenom má
Emi7 
mení


2. I když jste možná byla zmije
nosí mi vaše jméno ozvěna
Já znám vás z jedné elegie
v které jste nadosmrti vězněna

R: Emi 
Já 
A 
píši vám, 
D 
vám Ka
G 
rino

Emi 
i když jste 
A 
jméno bez tě
D 
la

Emi 
ta kte
A 
rá básníky 
D 
zvala na ví
G 
no

Emi 
a pak je k 
A 
vodě pouš
D 
těla
Dmaj7 D 
 


3. Já znám vás z jedné elegie
nechybí věk a příjmení
a píši vám Karino
i když jste možná jenom mámení

4. Básník s deštníkem z Picadilly
ten o vás možná něco ví
jenomže on je plachý rybář
a v cizích vzpomínkách neloví

R: Já píši vám, vám Karino … 2×
3

: Tak vznikla zem

Emi D G D 
 


1. ProšliEmi 
 jsme spolu hořkým
D 
 ránem, na víčkách stíny 
G 
plachtenic
D 
 

Mlha je rázem celofánem, zrcadlo nemá rub a líc 
V zástupech lidí, kteří nejsou, nalézáš střípky prošlých chvil 
Těžké je zjistit, co nám nesou, ve stínu, který po nás zbyl 

Ref: Ty přikryC 
ješ se řekou, já bledě modrým 
Emi 
plamenem
G 
 

Slova se spojí s D 
větou, tak asi kdysi
Ami 
 vznikla zem 

vzniEmi 
kla zem, vznikla 
Ami 
zem, vznikla z
C7 
em …
Emi 
 


Emi D G D 
 


2. Prošli jsme spolu hořkým ránem, na víčkách stíny plachtenic 
Mlha je rázem celofánem, zrcadlo nemá rub a líc 
Schovaný pod ohněm pak čekám, kdy se vln zase vynoříš 
Prastarý symbol skryješ někam, kde srdcem skály bude mříž 

Ref: 
4

: Tenhle vítr jsem měl rád

Ami G Ami G 
1. Ami 
Tenhle vítr 
G 
jsem měl 
Ami 
rád
G 
 

Ami 
bůh měl na něj 
G 
copyri
Ami 
ght
G 
 

Dmi 
Na dům blízko předměs
G 

Dmi 
za rohem krok ke štěs
G 

a tak Ami 
dál, 
G 
a tak 
Ami 
dál
G 
 


2. Vzduchem přilít inzerát
na dům, co jsem měl tak rád
Van Gogh tu kreslí žlutý květ
sluncem, co svítí tisíc let
a tak dál, a tak dál

R: F 
K
G 
do měl první hrozně 
C 
rád

F 
K
G 
do těžko nes, že je 
C 
sám

Dmi 
a kdo to řek', že všechno 
F 

když tu Emi 
mís
G 
to 
F 
slov 
Emi 
vál

Ami 
vít
G 
r
Ami G Ami G Ami G 
 


3. A tak dům můj biograf
kupuju na inzerát
že tu bydlel Edgar Poe
že tu Nezval prošel tmou
s nadějí, hmm

R: Kdo měl první hrozně rád …
5

: Zátiší s dívkou a jestřábem

1. E 
Nebe je modré jako 
Am 
nebe

D 
jestřáb je pán kraji
G 
ny,

C 
najednou ticho, až to 
Am 
zebe,

pakH7 
 výstřel jeden jediný


2. Pírko se chytne do větývky,
pohasnou v poli květiny
a z plátna padá krev té dívky
krajinou prázdnou jako prázdniny

R: Am 
A noc je bílá jako 
E 
plátno,

D 
krajkářka hledí z 
C 
arkýře

a noc je bílá jako plátno
starého vlámského malíře

3. Nebe je modré jako nebe
a jestřáb je pán krajiny,
najednou ticho, až to zebe,
pak výkřik jeden jediný

4. To křičí jestřáb nebo dívka,
kdo je v tom tichu uslyší,
krajkářka, nad ní jestřáb,
takové zvláštní zátiší

R: A noc je bílá jako plátno…
6