Olympic

23. 10. 2020

: Bon Soir Mademoiselle Paris

1. Emi 
Mám v 
H7 
kapse jeden 
Emi 
frank, 

jsem D7 
nejbohatší z 
G 
bank nad Sei
H7 
nou, 

mám víc než krupiér, 
stíny Sacre Coeur nade mnou. 

R: C 
Láska je 
D 
úděl 
G 
tvůj, 

Ami 
pánbůh tě 
H7 
opat
Emi 
ruj, 

: bon soC 
ir, ma
D 
demoiselle, Pa
Emi 
ris. : 
3. Znám bulvár Sant Michel, 
tam jsem včera šel s Marie Claire, 
vím, jak zní z úst krásných žen, 
ta slůvka: Car je ťaime, oh ma cher. 

R: Láska je úděl tvůj, … 

1

: Bonsoir mademoiselle Paris

1. Emi 
Mám v 
H7 
kapse jeden 
Emi 
frank, jsem 
D7 
nejbohatší z 
G 
bank nad Sei
H7 
nou,

Emi 
mám 
H7 
víc než krupi
Emi 
ér a 
D7 
stíny Sacre-
G 
Coeur nade 
H7 
mnou.


R: C 
Láska je 
D 
úděl 
G 
tvůj, 
Ami 
pánbuh tě 
H7 
opa
Emi 
truj,

bonsoC 
ir, mademoi
D 
selle Pa
Emi 
ris, bonso
C 
ir, mademoi
D 
selle Pa
Emi 
ris.


2. Znám bulvár Saint Michelle, tam jsem veera šel s Marie-Claire,
vím, jak zní z úst krásnejch žen sluvka „car je t'aime, oh, mon cher”.

R: 
2

: Co všechno se tu může stát - Voda


1. Emi 
Dnes jsem seděl u pramene  

C 
Vodu jako démant 
D 
 bral jsem do dlaní a 
Emi 
 pil 

To pramínek pod kamenem  
Jako malý zázrak si cestu na svět prorazil  
C 
Chtěl bych všem 
D 
zprávu 
G 
dát  

Co všechno se tu může stát 
Emi 
Že dnes jsem seděl u pramene  

C 
Vodu jako démant 
D 
 bral jsem do dlaní a 
Emi 
 pil 


2. Náhle jen tak znenadání 
Přišla jedna dívka krásná, až jsem tajil dech 
A docela bez zdráhání 
Sedla si do stínu, tam co byl nejměkčí mech 
Chtěl bych všem zprávu dát 
Co všechno se tu může stát
Že náhle, jen tak znenadání 
Přišla jedna dívka krásná, až jsem tajil dech 

R: [: C 
Všechno dosvědčí mi 

D 
Modré nebe nad hlavou
Emi 
 :] 2×

3. Šli jsme spolu podle břehu 
Kde se voda ztrácí pod nánosem hrozných pěn 
Jako pod lavinou sněhu 
Zmizela ta dívka, já zůstal jako omráčen 
Chtěl bych všem zprávu dát 
Co všechno se tu může stát 
Šli jsme spolu podle břehu. 
Kde se voda ztrácí pod nánosem hrozných pěn 

R: Všechno dosvědčí mi 
Modré nebe nad hlavou 
A kdo nevěří mi 
Co se všechno může stát 
Ten, kdo nevěří mi 
Ať nemůže klidně spát…! 
3

: Dej mi víc své lásky

1. Emi 
Vymyslel jsem spoustu nápadů, 
G 
aů,

co Emi 
podporujou dobrou nála
D 
du, a
H7 
ů,

Emi 
hodit klíče do kanálu,

A 
sjet po zadku 
Ami 
holou skálu,

Emi 
v noci chodit 
H7 
strašit do 
Emi 
hradu.

2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů,
v bílé plachtě chodím pozadu, aů,
úplně melancholicky
s citem pro věc, jako vždycky,
vyrábím tu hradní záhadu.
R. G 
Má drahá, dej mi víc, 
H7 
má drahá, dej mi víc,

Emi 
má drahá, 
C 
dej mi víc své 
G 
lásky, 
D7 
aů,

G 
já nechci skoro nic, 
H7 
já nechci skoro nic,

Emi 
já chci jen 
C 
pohladit tvé 
G 
vlásky, 
H7 
aů.

3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky,
tebe celou, s tvými vlásky,
zamknu si na sedm západů.
R. 
4. = 3.
+ aů, aů, aů, aů.
4

: Hvězda na vrbě

1. Kdo se Ami 
večer 
Emi 
hájem 
Ami 
vrací 

F 
Ten ať 
Emi 
klopí 
G7 
zra
C 
ky 
Emi 
 

G 
Ať je 
Ami 
nikdy 
Emi 
neo
Ami 
brací
Dmi 
 

G7 
vrbě 
Emi 
křivola
E 
ký 
A 
 
C 
 
Emi 
 


G 
Jinak 
Ami 
jeho 
Emi 
oči 
Ami 
zjistí 

F 
I když 
Emi 
se to 
G7 
ne
C 
zdá
Emi 
 

G 
Že na 
Ami 
vrbě 
Emi 
kromě 
Ami 
listí 

Dmi 
Visí 
F 
malá hvězda
Ami 
 


R: ViděC 
li jsme jednou v 
F 
lukách 

Plakat C 
na tý vrbě 
F 
kluka 

Který Dmi 
pevně věřil 
B7 
tomu 

Že ji D7 
sundá z toho 
G7 
stromu
Emi 
 


2. Kdo o hvězdy jeví zájem 
Zem když večer chladne 
Ať jde klidně přesto hájem 
Hvězda někdy spadne 

Ať se pro ní rosou brodí 
A pak vrbu najde si 
A pro ty co kolem chodí 
Na tu větev zavěsí
5

: Jako za mlada

1. Ami 
Jsem to já jak zamlada

D7 
I když jinak teď vy
G 
padám

Ami 
Stále mám stisk buldočí

D7 
K tomu pár vrásek u 
G 
očí

F 
Názory jsem má
Dmi 
lo změnil

G 
Muziku mám 
C 
rád

Dmi 
Co jsem cenil cením dál

F 
Už zřejmě napoř
G 
ád


2. Jsem to já jak zamlada
Stejné věci mě napadaj
Když se dívky rozvlní
Není co bych jim nesplnil
V novinách čtu dobré zprávy
Stále nejraděj
Je to návyk od dětství
Dnům dát spád a děj

R: C 
Rád plavu v záhad
G 
ách

TDmi 
ak jako zam
Ami 
lada

AC 
 stejně spous
G 
tu věcí 
Dmi 
nevím
F 
 

IC 
 když mě uc
G 
hopí

Dmi 
smolný den za 
Ami 
klopy

C 
Marně doufá, 
G 
že se z něho z
Dmi 
jevím,
F 
 
G 
zjevím

3. Jsem to já jak zamlada
Stejně špatně se ovládám
Když mi něco nesedí
Dělám si službu medvědí
Řeknu to, co právě cítím
Potom zaplatím
Tak se jevím sobě sám
Aspoň prozatím.

R: Dál si plavu v záhadách
Stejně tak jako zamlada
Jako tehdy spoustu věcí neví
Když mě sem tam uchopí
Můj smolný den za klopy
Marně doufá, že se z něho zjevím

4. Jsem to já jak zamlada
Stejné věci mě napadaj
Stále mám stisk buldočí
K tomu pár vrásek u očí
Názory jsem málo změnil
Muziku mám rád
Co jsem cenil cením dál
Už zřejmě napořád
Svůj řád
6

: Jasná zpráva

Sólo: 

1. SG 
končili jsme, jasná zpráva,

Emi 
proč o tebe z
C 
akopávám d
D 
ál,

Ami 
projít bytem 
C 
já abych se b
G 
ál.


2. Dík tobě se vidím zvenčí,
připadám si starší menší sám,
kam se kouknu, kousek tebe mám.

R: Emi 
Pěnu s vůní j
Hmi 
ablečnou, v
Emi 
yvanulý s
Hmi 
prej,

Emi 
telefon, cos u
G 
střihla mu šň
D 
ůru,

Emi 
knížku krásně z
Hmi 
bytečnou, 
Emi 
co má lživý 
Hmi 
děj,

Emi 
píše se v ní, j
G 
ak se lítá v
D 
zhůru,

lítá vAmi 
zhůru, ve dvou vz
D 
hůru.


2. Odešla's mi před úsvitem,
mám snad bloudit vlastním bytem sám,
kam se kouknu, kousek tebe mám.

Sólo: 

R: Pěnu s vůní jablečnou…

3. Skončili jsme jasná zpráva,
není komu z okna mávat víc,
jasná zpráva, rub, co nemá líc.

Sólo: 
7

: Je to Tvá vina

G 
Je to tvá vina, ty jsi příčina 
F 
svýho smutnění 

G 
Chápej má milá, ty jsi svítila, 
F 
já měl zatmění 


Ami 
To se někdy tak 
G 
stává vítězkám 

F 
Zvyklejm na stupních 
G 
stát 

Ami 
Že se začnou těch 
G 
co ji netleskaj 
F 
bát 

Ami 
To se někdy tak 
G 
stává ješitám 

F 
Co jsou zvyklý jen 
G 
brát 

Ami 
Já z klidu tě 
G 
krásně rozkmital 
F 
rád, 
G 
rád 


C 
Říkáš jak jsem tě 
G 
skoupal 

a žes byla Dmi 
hloupá a nemáš chuť 
F 
žít 

C 
Že ti po srdci 
G 
čmárám, že je po mně 
Dmi 
spára 

C 
Že jen jsem tě 
G 
houpal a tep že ti 
Dmi 
stoupá 

Tím jak mě chceš F 
mít 

C 
Však pod tím vším 
G 
pýcha 

Už chystá se Dmi 
dýchat a 
G 
znít 


Je to tvá vina, ty jsi příčina svýho smutnění 
Chápej má milá, ty jsi svítila, já měl zatmění 

To co stalo se, nejde odestát 
Nejspíš to bude tím 
Že já sejmul tvůj vzácnej majestát, vím, vím
8

: Jsem tak línej

G 
I když ráno nechci 
C 
spát, 
G 
nechce se mi vůbec 
C 
vstát 

D 
Přemejšlím, proč 
C 
jsem tak 
G 
línej 
C G 
 

G 
Vlastně mě nic nenu
C 
tí, 
G 
ležet téměř bez hnu
C 
tí 

D 
Po ránu nejsem 
C 
příliš 
G 
vlídnej 


Peřina mě objímá, jak ta láska nevinná 
Polední čas se zvolna blíží 
Mozek ten už pracuje, tělo silně vzdoruje 
A oči se mi zas už klíží 

Emi 
Právě teď zase začal 
C 
zvonit telefón 

Já G 
ležím klidně dál, rád 
Ami 
nemám tenhle tón 
G C 
 

C 
Ať volá kdo chce co chce 
G 
mě to nevzru
Emi 
ší 

Má Ami 
poloha je skvělá, mám 
D 
polštář v náručí 
C G 
 


Je tu někdo kdo to ví, že mám všechno hotový 
Co bude dál je trochu matný 
Nemám žadný migrény, či sociální problémy 
Jenom s láskou je to nějak špatný
9

: Krásná neznámá

AA#H 
1. ChcE 
i si h
D 
rát a n
A 
estačí mi m
E 
álo

E 
ta hra 
D 
má ru
A 
b a lí
E 
c

E 
chci snad ví
D 
c, než o č
A 
em se ti z
E 
dálo

A 
krá
G# 
sná 
A 
nez
Bb 
námá
H 
.

2. Pošeptám ti, o co by se hrálo
uslyším jen tvůj smích,
ten tu s námi zůstane na stálo
krásná neznámá.
R. KE 
dyž se ti dívá
A 
m do o
F# 
čí
H 
 

vE 
šechno se 
A 
ve mně oto
F# 
čí
H 
 

A 
musím se tomu začít s
H 
mát

tE 
o jsem zv
A 
ědav, j
E 
ak mi d
H 
neska b
E 
ude
A 
š l
E 
hát.
H 
 

3. Je tu zas slunce co se smálo
jeden z nás všechno smí
a ten ví, zda to za to stálo
krásná neznámá.
R. 
10

: Okno mé lásky

1. G 
Kdo tě líbá, když ne 
C 
já,

G 
kdo tě hlídá když ne 
C 
já,

G 
okno v přízemí je 
F 
zavřené i 
C 
dnes, lásko 
G 
má.


2. Kdo ti zpívá, když ne já,
kdo tě hlídá když ne já,
okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.

R. Emi 
A v jeho 
D 
lesku vidím 
C 
přicház
D 
et

Emi 
sebe ve vě
D 
ku patnáct 
C 
let

Emi 
a znovu ří
D 
kám spoustu 
C 
něžných vět:

G 
Ty, 
C 
já, 
G 
jsme 
C 
my, 
G 
ty a 
D 
náš 
C 
svět.


3. Kdo tě budí, když ne já,
kdo tě nudí, když ne já,
okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.

Mezihra

R. Emi 
A v jeho 
D 
 lesku…


4. Kdo tě hladí, když ne já,
kdo tě svádí, když ne já,
kdo tě zradí když ne já.

G 
Ty, 
C 
já, 
G 
jsme 
C 
my, 
G 
my 
D 
a náš 
C 
byl svět.
11

: Olympic - MIX

ŽELVA
G 
Ne moc 
C 
snadno se 
G 
želva 
C 
po dně ho
G 
C G C 
 

G 
velmi 
C 
radno je p
G 
lavat 
C 
na dno za 
G 
C G C 
 

potom D 
počkej, až se zeptá na to, 
Emi 
co tě v mozku lechtá,

G 
nic se 
C 
neboj a 
G 
vem si 
C 
něco od 
G 
C G C 
 


KRÁSNÁ NEZNÁMÁ
G 
Když se ti dív
C 
ám do 
A 
D 
í

G 
všechno se
C 
 ve mně ot
A 
D 
í
C 
 

musím se tomu začít D 
smát

G 
to jsem z
C 
vědav, 
G 
jak mi 
D 
dneska 
G 
bud
C 
eš 
G 
lhát
D 
.


DEJ MI VÍC SVÉ LÁSKY
Emi 
vymyslel jsem spoustu nápadů, 
G 
aů,

co Emi 
podporujou hloupou nála
D 
du, a
H7 
ů,
Emi 
 

hodit klíče do kanálu,
A 
sjet po zadku 
Ami 
holou skálu,

Emi 
v noci chodit 
H7 
strašit do 
Emi 
hradu.


OKNO MÉ LÁSKY
G 
Kdo tě líbá, když ne 
C 
já, 
G 
kdo tě hlídá když ne 
C 
já,

G 
okno v přízemí je 
F 
zavřené i 
C 
dnes, lásko 
G 
má.


OSMÝ DEN
G 
Z kraje týdne málo jsem 
C 
ti 
G 
vhod,
C 
 

G 
ve středu pak ztrácíš ke mně 
C 
kód,

Ami 
sedmý den jsem s tebou i když 
D 
sám,

osmý den G 
schází nám.
C G C 
 


JAKO ZA MLADA
Emi 
Jsem to já jak zamlada, 
A7 
i když jinak teď v
D 
ypadám,

Emi 
stále mám stisk buldočí, 
A7 
k tomu pár vrásek u
D 
 očí,

nC 
ázory jsem 
Ami 
málo změnil, m
D 
uziku mám r
G 
ád,

Ami 
co jsem cenil, cením dál už z
C 
řejmě napoř
D 
ád.


DĚDEČKŮV DUCH
G 
Nad 
C 
Vlta
G 
vou je 
C 
cosi, 
G 
plou
C 
ží se 
G 
to v rá
C 
kosí,

G 
k mé 
C 
hrůze 
G 
je to 
C 
cosi - 
G 
děd
C 
ečkův d
G 
uch,

ó, nech mě F 
být
C 
,  
F 
já 
C 
už víck
D 
rát nebudu p
G 
ít.
C G 
 


JASNÁ ZPRÁVA
G 
Skončili jsme, jasná zpráva,
Emi 
 

proč o tebe C 
zakopávám 
D 
dál,
Ami 
 

projít bytemC 
 já abych se 
G 
bál.

G 
Dík tobě se vidím zvenčí,
Emi 
 

připadám si C 
starší menší 
D 
sám,
Ami 
 

kam se kouknu, C 
kousek tebe 
G 
mám.
12

: Osmý den

1. G 
Z kraje týdne málo jsem 
C 
ti 
G 
vhod
C 
 

G 
ve středu pak ztrácíš ke mně 
C 
kód

Ami 
sedmý den jsem s tebou i když 
D 
sám

osmý den G 
schází nám
C G C 
 


2. V pondělí máš důvod k mlčení
ve středu mě pláčem odměníš
v neděli už nevím že tě mám
osmý den schází nám

R: D 
Tužku nemít 
C 
nic mi nepov
G 
íš

D 
řekni prosím 
C 
aspoň přísl
G 
oví

D 
osmý den je 
C 
nutný já to 
Ami 
vím

C 
sedm nocí 
Ami 
spíš jen 
G 
spíš vždyť víš


3. Někdo to rád horké jiný ne
mlčky naše láska zahyne
pak si řeknem v duchu každý sám
osmý den scházel nám

R: Tužku nemít …
13

: Otázky

1. KC 
olik mám ještě dní, n
F 
ež přijde poslední,

jG 
ak dlouho budu ještě zpívat a hr
C 
át,

kolik je na zemi cest, ktF 
erou mám dát se vést,

nG 
ebo už myslet mám na návr
C 
at?

R: Posečkej, lásko mC7 
á, okamži
F 
k, vž
D 
dyť svět je veliký otaz
G 
ník,

pC 
ořád se jenom ptáš 
F 
a odpovědi, 
G 
tý se nedoč
C 
káš.

*: JE 
á jen vím: v zimě strom n
Ami 
ekvete,

v lAmi/G 
étě sníh n
F 
epadá, v n
E 
oci je tm
Ami 
a,

rád tě mAmi/G 
ám, jen nept
F 
ej se, pr
C 
oč - nevím s
G 
ám.

2. Kde je tvůj dětský smích a proč je láska hřích,
kolik jen váží bolest člověčí,
proč je zlato drahý kov a proč je tolik prázdných slov,
proč chce každý být největší?
R: 
*: Já jen vím: řeky proud musi dál,
v žilách krev pěnivá, kdo ji tam dal,
rád tě mám, jen neptej se, proč - nevím sám.
3. Kolik je slunci let: milion nebo pět,
myslíš, že zítra ráno vyjde zas,
kolik je ulic, měst, proč umí kytky kvést,
proč nikdo neslyší můj hlas?
14

: Pták Rosomák

1. D 
Bůh mi seslal 
G 
ránu, 
C 
pa-da-da, pa-da-da, 
G 
pa-da-da, da-da, p
D 
a-dá,

mé klíče jsou G 
v pánu, 
C 
pa-da-da, pa-da-da, 
G 
pa-da-da, da-da, p
D 
a-dá.

C 
Nemohu, nemohu 
G 
dál, 
C 
nemohu, nemohu 
G 
dál,

C 
nemohu do domu, 
G 
hrůza mi hrdlo sví
D 
rá.

C 
Nemohu, nemohu 
G 
dál, 
C 
nemohu, nemohu 
G 
dál,

C 
velkejma očima 
G 
na mě pták Rosomák zí
D 
rá.

C 
Šok z tebe pomalu 
G 
mám, 
C 
šok z tebe pomalu 
G 
mám,

C 
moc na mě nemrkej, 
G 
ty ptáku Rosom
D 
áku.

2. Pták se kolem toulá, pa-da-da, pa-da-da, pa-da-da, da-da, pa-dá,
klíče v ruce žmoulá, pa-da-da, pa-da-da, pa-da-da, da-da, pa-dá.
Nemohu, nemohu dál, nemohu, nemohu dál,
nemohu do domu, hrůza mi hrdlo svírá.
Nemohu, nemohu dál, nemohu, nemohu dál,
velkejma očima na mě pták Rosomák zírá.
Šok z tebe pomalu mám, šok z tebe pomalu mám,
moc na mě nemrkej, G 
ty ptáku Rosom
D 
áku,

RosoG 
D 
ku, Roso
G 
D 
ku, Roso
G 
D 
ku.
15

: Snad jsem to zavinil já

1. ZAmi 
as jsi tak s
C 
mutná, kdo se 
D 
má na to 
Dmi 
kouka
E 
t,

nic jAmi 
íst ti ne
C 
chutná, v hlavě 
D 
máš asi 
Dmi 
brouka.

R: Tak nC 
ezouf
H 
ej, 
B 
nic to 
Ami 
není, 
C 
za chví
H 
li 
B 
se to z
Ami 
mění,

sDmi 
nad jsem 
G 
to zavinil 
C 
já.
E 
 

2. Zkus zapomenout na všechno, co je pouhou
tou tmou obarvenou na černo, smutnou touhou.
R: AmiCDDmi 
16

: Z bílé černou

F 
Když se chcete 
C 
smát

F 
Pravda to nen
C 
í

To se vám zdG 
á

F 
Je, 
C 
to se vám z
G 

F 
To vám akor
C 
át

F 
Brejle máme
C 

Nedají sG 
pát

F 
Jé, 
C 
nedají sp
G 
át

F 
Mámen
C 
í vše předěl
G 
á

F 
Z bílé 
C 
černou uděl
G 
á

F 
Král je pak nu
C 
zák

F 
Zloděj všechno 
C 
smí

A obecnG 
í

F 
Hlupák všechno 
G 

F 
Nekonečno má

Konec v podkrovC 
í

Služba tajG 

F 
Nám 
C 
víc nepo
G 

Mámení vše předělá
Z bílé černou udělá
F C F C F G F G F C F C F G F G 
Já mám vlastně rád
Brejle mámení
Nad ně není
Jé, nad ně není
Smutek promění
V krásnej velkej rái
Kde se dá žít
Žít bez mučení
Mámení... 
17

: Želva

1. ND 
e moc sn
G 
adno se ž
D 
elva p
G 
o dně hon
D 
í,
GDG 
 

vD 
elmi r
G 
adno je pl
D 
avat n
G 
a dno za n
D 
í,
GD 
 

potom pA 
očkej, až se zeptá na to, c
Hmi 
o tě v mozku lechtá,

nD 
ic se n
G 
eboj a v
D 
em si n
G 
ěco od n
D 
í.
GDG 
 

2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,
želví nervy od želvy schovám stranou,
jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe,
víš, má drahá, a zbytek je pod vanou.
R: KdD 
yž si n
A 
ěkdo p
G 
ozor ned
D 
á, jak se vl
A 
astně ž
G 
elva hled
D 
á,

G 
ona ho na něco nachyt
A 
á, 
G 
i když si to později vyčít
A 
á.

3. Ne moc lehce se želva po dně honí,
ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,
jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí,
má se nebát želev a spousty vodní.
R: 
18