Jelen

5. 8. 2020

: Co bylo dál

1. Někdy si Am 
říkám, jestli ještě znáš mý 
Dm 
jméno,

a jak G 
často na mě myslíš, když jdeš 
C 
spát.

Na zítřek v Am 
televizi hlásí zata
Dm 
ženo,

a v mý G 
hlavě už tak bude napo
Am 
řád.


2. Život jde dál, lásko, musíme si zvykat,
a není dobrý na tý cestě zůstat sám,
pro jeden smutek nemá cenu stokrát vzlykat,
když má svět otevřenou náruč dokořán.

Ref: C 
A co bylo dál, jenom 
Am 
vítr,

Dm 
po nebi se 
G 
mraky honi
C 
ly.

C 
A co bylo dál, jenom 
Am 
vítr,

Dm 
a stromy se až k 
G 
zemi skloni
Am 
ly.


3. V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
a do vlasů ti sedal bílej sníh,
z oblohy černý jak díra mezi světy,
se na mě snášel a studil na dlaních.

Ref: A co bylo dál, jenom vítr…

4. V tom baru nevěděli, že je venku krize,
z rádia zpíval Cohen „Lásko, jsem tvůj muž",
tys vešla dovnitř jak zhmotnění mý vize,
jako když do srdce mi někdo vrazí nůž…

Ref: A co bylo dál, jenom vítr…

Ref: A co bylo dál, jenom vítr…

1

: Magdaléno

1. A 
Zapal ten oheň ve mně, 
D 
čeho se bojíš, 

A 
zápalkou škrtni 
D 
jemně, 

A 
zapal ten oheň ve mně, 
D 
čeho se bojíš, 

A 
zimou se celá třeseš, 
D 
proč venku stojíš? 

Pojď A 
dál, prosímtě, nenech se, prosit se 
A 
dál 

D 
nenech se. 


2. Sedíme na pavlači, přichází ráno, 
tobě se lesknou oči, 
sedíme na pavlači, přichází ráno 
a mně se hlava točí. 
Pojď dál, prosímtě, nenech se, prosit se dál, 
nenech se? 

Ref.: F#m 
Hodiny se zastaví a v 
E 
devět třicet v pondělí, 

A 
Magdaléno, tvoje vlasy, 

F#m 
leží pod mou postelí a i 
E 
když jsme to nechtěli, 

A 
oblíkáš se, pročpak asi, 

F#m 
hodiny se zastaví a v 
E 
devět třicet v pondělí 

jsem A 
sám. 


3. 
Stojíme na rozcestí a zvony zvoní, 
daleko od bolestí, 
stojíme na rozcestí a zvony zvoní, 
možná nás čeká štěstí. 

Pojď dál. Prosímtě nenech se, prosit se dál, 
nenech se. 

Ref.: Hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí, 
Magdaléno, tvoje vlasy, 
leží pod mou postelí a i když jsme to nechtěli, 
oblíkáš se, pročpak asi, 
hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí 
jsem sám. 

Hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí, 
Magdaléno, tvoje vlasy, 
leží pod mou postelí a i když jsme to nechtěli, 
oblíkáš se, pročpak asi, 
hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí 
jsem sám. 

Hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí, 
Magdaléno, tvoje vlasy, 
leží pod mou postelí a i když jsme to nechtěli, 
oblíkáš se, pročpak asi, 
hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí, 
máš těžký srdce a mokrý řasy, 
když vycházíš ze dveří, tak sama tomu nevěříš, 
nenech se! 
2