Miroslav Žbirka

20. 4. 2024

: Ako obrázok

1. G 
Najkrajšia si, 
C 
keď si češeš 
G 
vlasy, 

tuším zakryC 
jú tvoj štíhly 
D 
pás, 

C 
zrkadlo už pošiepne ti 
G 
asi,
Emi 
 

C 
že sa krásnym 
D 
ženám podo
G 
báš. 


2. Najkrajšia si, keď sa trochu potkneš 
o ten kameň, čo tu v ceste stál, 
vždy, keď sa ma v takej chvíli dotkneš, 
v duchu dávam vďaku rodu skál. 

®: [: C 
Na každý deň 
G 
máš 
C 
prekvapení 
G 
pár, 

C 
stále krajšiu 
G 
tvár 
D 
denne stretá
G 
vam. :] 


3. Najkrajšia si, keď si dávaš blúzku, 
kvitnú ti v nej kvety priesvitné, 
v takej chvíli zabúdam vždy na poučku, 
čo sa môže, čo nemôže v tme. 

4. Najkrajšia si, keď mi dávaš "zbohom", 
keď ťa vietor krásnu nesie preč, 
a keď som už sám za prvým rohom, 
spomalím, a ty ma dobehneš.  

®: 
1

: Čo bolí to prebolí

Kapo 3
Emi 
Čo bolí, to 
Ami 
prebolí

H7 
už to skrýva 
Emi 
tvár,

dvaja blázni Ami 
na mori,

H7 
niekto nám veslo 
Emi 
vzal.

C 
Čln 
H 
sa láme napoly,

C 
keď topíš sa, 
H 
vieš,

Emi 
čo bolí, to 
Ami 
prebolí

H7 
a odpláva 
Emi 
preč.


D 
Tie tajomst
G 
vá 
H7 
pod hlad
Emi 
inou

D 
chcem v tebe 
G 
nájsť, 
H7 
ale s i
Emi 
nou.


Co bolí, to přebolí,
nepředbíhej čas,
co necháme v tom moři,
jednou zkrásní v nás.
Z trosek, ví, člun nestvoříš,
z moře stoupá dým,
co bolí, to přebolí,
možná víš, co s tím.
To tajemství pod hladinou
hledáš už dál někde s jinou.
Smutek šel Ami 
sám se smíchem 
Emi 
spát
AmiA7Dmi 
 

a z člunu Ami 
víc už nejde 
Emi 
brát
AmiA7Dmi 
 

Co bolí, to přebolí,
co neznáš, to znáš,
přijdeš k poušti po moři,
tam čekám tě zas.
Nezhasínej co hoří,
ať hoří to dál,
co bolí, to přebolí,
proč bys sám to vzdal?
Tie tajomstvá pod hladinou
hľadáš už rád niekde s inou.
2