zpěvník pro Vlaďku

24. 4. 2024

: Knocking on heaven's door

1. G 
Mama, D 
take this badge off of Ami 
me Ami7 
 
G 
I can't D 
use it anyC 
more
It's gettin' dark, to dark for me to see 
Feel like I'm knockin' on heaven's door

R: /: G 
Knock, knock, D 
knockin' on heaven's Ami 
door Ami7 
 
G 
Knock, knock, D 
knockin' on heaven's C 
door :/

2. Mama, put my guns on the ground
I can't shoot them any more
That long black cloud is comin' down
Feels like I'm knockin' on heaven's door

R: Knock, knock ….
1

: Tereza (Osamělý město)


1. Ten C 
den, co vítr D 
listí z města G 
svál,  
můj C 
džíp se vracel, D 
jako by se Emi 
bál, 
že C 
asfaltový D 
moře odliv G 
má 
a C 
stáj že svýho D 
koně nepoE 
zná. 

R: Řekni, G 
kolik je na světě, kolik je takovejch D 
měst, 
řekni, Ami 
kdo by se vracel, všude je tisíce Emi 
cest, 
tenkrát, G 
když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě D 
máš, 
tenkrát Ami 
ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků Emi 
dáš 
napoD 
sled, napoG 
sled. 

2. Já z dálky viděl město v slunci stát 
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát, 
proč vítr mlátí spoustou okenic, 
proč jsou v ulici auta, jinak nic? 

R: Řekni… 

3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut 
zaznívá odněkud něžný tón flaut 
a v závěji starýho papíru 
válej' se černý klapky z klavíru. 

R: Řekni… 

4. Tak loudám se tím hrozným městem sám 
a vím, že Terezu už nepotkám, 
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí 
a vosamělý město mlčící. 

R: Řekni… 
2

: Hruška

1. D 
Stojí hruška v A 
širém poD 
li 
vršek se jí G 
zeleA 
ná 
[: D 
Pod ní se G 
pase A 
kůň D 
vraný 
pase ho A 
má D 
milá :]

2. Proč má milá dnes pasete 
z večera do rána 
[: Kam můj milý pojedete 
já pojedu s váma :]

G D G C D G C D G D G G C D G D G 
 

3. O já pojedu daleko 
přes vody hluboké 
/: Kéž bych byl nikdy nepoznal 
panny černooké :/ 
3

: Jaro

1. Ami 
My čekali C 
jaro, a G 
zatím přišel Ami 
mráz,
tak strašlivou C 
zimu neG 
zažil nikdo z Ami 
nás,
z těžkých černých C 
mraků se G 
stále sypal Ami 
sníh
a vánice C 
sílí v poG 
ryvech ledoAmi 
vých.
Z C 
chýší dřevo mizí a G 
mouky ubývá,
Dmi 
do sýpek se raději už G7 
nikdo nedívá,
C 
zvěř z okolních lesů nám G 
stála u dveří
Dmi 
a hladoví ptáci přiG 
létli za zvěří, a stále Ami 
blíž.

2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"

3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.

Ami 
Někdy ten, kdo C 
spěchá, se G 
domů nevracíAmi 
 …
4

: Zatracenej život

G 
To bylo v DaG7 
kotě C 
o vejpla G 
tě, 

whisky jsem tam pašov D7 
al, 

a G 
že jsem byl G7 
sám jako C 
ten kůl v ploG 
tě, 

s holkou jsem D7 
tam špásoG 
val. 

Ved jsem jí cestou co vede stezka, 
okolo červenejch skal, 
než jsem jí stačil říct, že je hezká, 
zpěněnej bejk se k nám hnal. 

R. G 
JupíC 
, čerG 
te, jdi o dům D7 
dál, pak jsem ho za rohy vzal. (A zahodil)

G 
Udělal C 
přemet aG 
 jako tuD7 
r G 
řval, do dáli upaloval. 

To bylo v Dawsonu tam v salónu 
a já jsem zase přebral. 
Všechny svý prachy jsem měl v talónu, 
na život jsem nadával. 

Zatracený život, čert aby ho vzal, 
do nebe jsem se rouhal, 
než jsem se u baru vzpamatoval, 
Belzebub vedle mně stál. 

R. Jupí, čerte, jdi… 

Jak rychle oplácí tenhleten svět, 
než bys napočítal pět, (šest, sedm)
Ďáblovým kaňonem musel jsem jet, 
když jsem se vracel nazpět. 

Jak se tak kolíbám uzdu v pěsti 
chylovalo se už k dešti, 
Bezebub s partou stál vprostřed cesty 
zavětřil jsem neštěstí. 

R. Povídá Jupí, chlape, jdi radši dál, on mě pak za nohy vzal, (a zahodil)

udělal jsem přemet a jako tur řval, do dáli upaloval. 
5

: Dokud se zpívá

1. Z C 
Těšína Emi 
vyjíždí Dmi7 
vlaky co F 
čtvrthodiC 
nu,Emi Dmi7 G7 
 
C 
včera jsem Emi 
nespal a Dmi7 
ani dnes F 
nespočiC 
nu,Emi Dmi7 G 
 
F 
svatý MedG 
ard, můj patrC 
on, ťuká si naAmi 
 čelo,G 
 
ale F 
dokud se G 
zpívá, F 
ještě se G 
neumřeC 
lo, hóhEmi 
ó.Dmi7 G7 
 

2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: "Lidi, jste tam?"
a z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]
6

: Grónská píseň

1. DD 
aleko nEmi 
a severu jA7 
e Grónská zD 
em,
žD 
ije tam Emi 
Eskymačka s A7 
EskymákD 
em,
/: my bychom Emi 
umrzli, jim nG 
ení zimD 
a,
snídají nEmi 
anuky A7 
a eskimD 
a. :/
2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc,
/: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den. :/
3. Když sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky,
/: medvědi těžko jsou k poražení,
neboť medvědy ve sněhu vidět není. :/
4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě
zaklepe na na íglů hlavní medvěd:
/: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu?
Nesu vám trochu ryb na svačinu." :/
5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí,
psi venku hlídají před zloději,
/: smíchem se otřásá celé íglů,
neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :/
6. Tak žijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů,
/: my bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma. :/
7

: Jacek

1. NG 
a druhém břehu řeky D 
Olše žije Jacek,
mC 
ám k němu stejně blízko, jG 
ak on ke mně,
máváme na sebe z říční navigace,
dva spojenci a dvě spřátelené země.
Jak malí kluci hážem z břehů žabky,
kdo vyhraje, má z protějšího srandu.
Hlavama kroutí česko-polské babky,
děláme prostě vlastní propagandu.

2. Na mostě přátelství se tvoří dlouhé fronty
všelikých věcí za všelikou cenu.
Já mám však na to velmi úzké horizonty
a Jacek velmi nenáročnou ženu.
Týden co týden z říční navigace
máváme na sebe: "Chlapče, hlavu vzhůru!"
Jak je to krásné, moci vykašlat se
na celní předpisy a na cenzuru, na na …

3. Z Piastovské věže na nás mává kníže Měšek
a směje se, až třepe se mu brada.
Ve zprávách večer běží horký dnešek,
aspoň se máme s Jackem o co hádat.
On tvrdí svoje, já zas tvrdím svoje
a domluvit se někdy bývá marno.
Tak spolu vedem pohraniční boje
a v praxi demonstrujem Solidarnosc, na na …

4. Na druhém břehu řeky Olzy žije Jacek,
mám k němu stejně blízko, jak on ke mně,
máváme na sebe z říční navigace,
dva spojenci a dvě spřátelené země.
[: A voda plyne, plyne, plyne dlouhé věky,
řeka se kroutí jako modrá šňůrka
a my dva hážem kachnám vprostřed řeky
krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách. :]

Na na na …
8

: Čtvrté Přání

1. C 
Příběh, který právě teď chystám se Dm 
vám vyprávět, 
trochu pG 
řipomíná svět, kam se C 
velcí nepouští. 
Čtyři mužAm 
i na poušti dali staDm 
řečkovi pít 
a on jim G 
řek, že jim splní jejichC 
 přání. 

2. Nejdřív nejstarší si přál: Dej mi zámek, ať jsem král.
Druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc dívek mít. 
A co si přál ten nejmladší? To už se nikdo nedoví, 
protože v pohádkách jsou jen tři přání. 

3. Dříve, než bys okem mžik, stál tu zámek, dívek šik, 
rázem stál tu tváří v tvář boháč, král i otrokář. 
A kam se poděl nejmladší? To už se nikdo nedoví, 
protože v pohádkách jsou jen tři přání. 

4. A pak přišla žízeň zlá a s ní bouře písečná, 
rázem stál tu smrti v tvář boháč, král i otrokář. 
Marně prosí, chtějí pít, vždyť mají to, co chtěli mít, 
ale v pohádkách jsou jen tři přání. 

5. Možná zdá se mnohým z vás, že ten příběh smazal čas, 
svět se stále otáčí, jen tři přání nestačí. 
Kdo mi to řek? Kdožpak ví, dost možná, že ten nejmladší, 
když kolem šel za svým čtvrtým přáním. 
9

: Montgomery

1. D 
Déšť ti holka smáčelG 
 vlasy Emi 
 
A7 
Z tvých očí zbyl prázdnejD 
 kruh A7 
 
D 
Kde je zbytek tvojíG 
 krásy Emi 
 
A7 
To ví dneska snad jenD 
 bůh. A7 
 

R: D 
Z celé jižní eskadrG 
ony Emi 
 
A7 
Nezbyl ani jedenD 
 muž A7 
 
D 
V Montgomery bijouG 
 zvony Emi 
 
A7 
Déšť ti smejvá ze rtůD 
 růž. A7 
 

2. Tam na kopci v prachu cesty
Leží i tvůj generál
V ruce šátek od nevěsty
Ale ruka leží dál.

R: Z celé jižní eskadrony …

3. Tvář má zšedivělou strachem
Zbylo v ní pár těžkejch chvil
Proužek krve stéká prachem
Déšť jí slepil vlasy jak jíl.

R: Z celé jižní eskadrony …

4. Déšť ti šeptá jeho jméno,
šeptá ho i listoví.
Lásku měl rád víc než život,
to ti nikdy nepoví.
10

: Panenka

1. G 
Co skrýváš za C 
víčky a G 
plameny C 
svíčky 
snad G 
houf bílejch holubic nebo jen D 
žal 
tak C 
odplul ten G 
prvý, den C 
zmáčený G 
krví 
ani pouťovou panenku D 
nezaneG 
chal. 

R: Otevři C 
oči Ty G 
uspěchaD 
ná, C 
dámo G 
uplakaD 
ná, 
C 
otevři G 
oči ta C 
hloupá noc G 
končí 
a mír je D 
mezi náG 
ma. 

C 
 G 
 C 
 G 
 D 
 G 
 

2. Už si oblékni šaty a řetízek zlatý 
a umyj se půjdeme na karneval 
a na bílou kůži Ti napíšu tuší 
že dámou jsi byla a zůstáváš dál. 

R: Otevři ……….
11

: Pocity

1. G 
Z posledních pociD 
tů  Emi 
poskládám ještě jednu C 
úžasnou chvíli. 
G 
Je to tím, že jsi D 
tu. Emi 
Možná i tím, že C 
kdysi jsme byli, 
ty a G 
já, my dva, dvě D 
nahý těla, tak Emi 
neříkej, že C 
jinak jsi to chtěla. 
Tak G 
neříkej, D 
neříkej, Emi 
neříkej mi C 
nic.

2. Stala ses do noci. Z ničeho nic, moje platonická láska. 
Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.

A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není. 
Pohled a okouzlení a prázdné náměstí na znamení. 

R: Jenže ty G 
neslyšíš,D 
 jenže ty Emi 
neposloucháš.C 
 
Snad ani G 
nevidíš,D 
 nebo spíš Emi 
nechceš vidět.C 
 

A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. 
Zkus změnu uvidíš, pak vítej do svobody.

3. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. 
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. 
Říkej si o mě co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen. 
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem. 

R: Jenže ty neslyšíš…
12

: Boty proti lásce

1. F7 
Zas mi říkal, že má něco pro mě, 
a to něco, že prý láska je. 
Bb7 
Já však nechci žádnou lásku v domě, 
F7 
přináší jen žal a výdaje. 
Mám Ab 
proti lásce F 
boty, ty Ab 
chrání paní svou,F 
 
ty Ab 
boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou. 

2. Žiju sama díky těmto botám, 
žiju sama zásluhou těch bot, 
často sice klukům hlavy motám, 
botám ale city nejsou vhod. 
V těch botách ráda šlapu, zvlášť po lásce nás dvou, 
ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou. 

3. Tyhle boty nosím někde v duši, 
někde v duši, ne však na nohou. 
Jsou tam dole, kde mi srdce buší, 
od bušení mu však pomohou. 
V těch botách ráda šlapu a to se mi prý mstí, 
prý v těchto botách jdu a tak si šlapu po štěstí. 

Rec.: Pozor, boty! Pochodem v chod! 
13

: Jdem Zpátky do Lesů

1. Ami7 
Sedím na kolejích D7 
které nikam nevedouG C G 
 
Ami7 
koukám na kopřetinu jak D7 
miluje se s lebedouG C G 
 
Ami7 
Mraky vzaly slunce D7 
zase pod svou ochranuG Emi 
 
JenAmi7 
 ty nejdeš holka zlatá D7 
kdypak já tě dostanuG D7 
 

R: G 
Z ráje my vyhnaní Emi 
z ráje, kde není 
už Ami7 
místa C7 
prej něco se G 
chystáD 
 
G 
Z ráje nablýskaných Em 
plesů jdem zpátky 
do Ami7 
lesů C7 
Za nějakej G 
čas D 
 

2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe
málo jsi se snažil málo šel jsi do sebe
Šel jsi vlastní cestou to se dneska nenosí
i pes kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …

3. Už tě vidím z dálky jak mávaš na mě korunou
jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny co si dávaj rande za branou
v ráji není místa možná v pekle se nás zastanou

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …
14