Tábor19- Máčko

20. 8. 2019

: Čarodejnice z Amesbury

1. Zuzana Dmi 
byla dívka, 
C 
která žila v 
Dmi 
Amesbury, 

s jasnýma F 
očima a 
C 
řečmi pánům 
Dmi 
navzdory, 

souseF 
dé o ní 
C 
říkali, že 
Dmi 
temná kouzla 
Ami 
zná 

Bb 
že se lidem 
Ami 
vyhýbá a s 
Bb 
ďáblem 
C 
pletky 
Dmi(G) 
má. 


2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil 
a pověrčivý lid se na pastora obrátil, 
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí, 
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. 

3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, 
a když ji vedli městem, všichni kolem volali: 
„Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, 
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!" 

4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, 
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění 
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, 
sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. 

5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, 
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná, 
je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění, 
a všichni křičeli jako posedlí:„Na šibenici s ní!" 

6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, 
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: 
„Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít 
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!" 

7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou 
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: 
„Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, 
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" 

8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici 
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící, 
a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou, 
zemřela tiše samotná pod letní oblohou … 
1

: Dva havrani

1. Když jsem se z Dmi 
pole v
C 
race
Dmi 
la, 

dva havrany jsem slC 
yšel
Dmi 
a, 

jak jeden drF 
uhého se pt
C 
á: 

[: kdDmi 
o dneska večeř
C 
i nám d
Dmi 
á? :] 


2. Ten první k druhému se otočil 
a černým křídlem cestu naznačil, 
krhavým zrakem k lesu hleděl 
[: a takto jemu odpověděl: :] 

3. „Za starým náspem, v trávě schoulený 
tam leží rytíř v boji raněný, 
a nikdo neví, že umírá, 
[: jen jeho kůň a jeho milá.” :] 

4. „Jeho kůň dávno po lesích běhá 
a jeho milá už jiného má, 
už pro nás bude dosti místa, 
[: hostina naše už se chystá.” :] 

5. „Na jeho bílé tváře usednem 
a jeho modré oči vyklovem, 
a až se masa nasytíme, 
[: z vlasů si hnízdo postavíme.” :] 

B||---------------------------------------------------|
G||---------------------------------------------------|
D||--0----0----2----3----0----0----0---------------0--| --> 2X
A||-------------------------------------3-----3-------|

|-------------------------------1-------------------|
|----------------0----2----2---------2----2----0----|
|----3----3-----------------------------------------|
|---------------------------------------------------|

|----------------------------------------------------|
|---------------------------0------------------------|
|--0----0----2----3----3---------2----3----2----0----|
|----------------------------------------------------|

|-----------------------------------------------||
|---------------------------0-------------------||
|--0----0----2----3----3---------2----0----0----||
|-----------------------------------------------||
2

: Tereza (Osamělý město)


1. Ten C 
den, co vítr 
D 
listí z města 
G 
svál,  

můj C 
džíp se vracel, 
D 
jako by se 
Emi 
bál, 

že C 
asfaltový 
D 
moře odliv 
G 
má 

C 
stáj že svýho 
D 
koně nepo
E 
zná. 


R: Řekni, G 
kolik je na světě, kolik je takovejch 
D 
měst, 

řekni, Ami 
kdo by se vracel, všude je tisíce 
Emi 
cest, 

tenkrát, G 
když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě 
D 
máš, 

tenkrát Ami 
ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků 
Emi 
dáš 

napoD 
sled, napo
G 
sled. 


2. Já z dálky viděl město v slunci stát 
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát, 
proč vítr mlátí spoustou okenic, 
proč jsou v ulici auta, jinak nic? 

R: Řekni… 

3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut 
zaznívá odněkud něžný tón flaut 
a v závěji starýho papíru 
válej' se černý klapky z klavíru. 

R: Řekni… 

4. Tak loudám se tím hrozným městem sám 
a vím, že Terezu už nepotkám, 
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí 
a vosamělý město mlčící. 

R: Řekni… 
3

: Jarní tání

1. Když první Ami 
tání 
Dmi 
cestu sněhu 
C 
zkříží

F 
nad le
Dmi 
dem se 
E7 
 voda obje
Ami 
ví.

Voňavá zem se sněhem tiše plíží
tak nějak líp si balím, proč bůhví.

R: Přišel čas F 
slunce, 
G 
zrození a 
C 
tratí

na kterejch F 
potkáš 
G 
kluky ze všech 
C 
stran
E7 
 

/:Hubenej Ami 
Joe, Čára, Ušoun se ti 
Dmi 
vrátí

oživne F 
kemp, 
E7 
 jaro vítej k 
Ami 
nám. :/


2. Kdo ví jak voní země, když se budí
pocit má vždy jak zrodil by se sám.
Jaro je lék na řeči, co nás nudí
na lidi, co chtěj zkazit život nám.

R: Přišel čas slunce …

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo
srdce těch pánů, co je jim vše fuk.
Pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk. 

R: Přišel čas slunce …
4

: Mezi horami

1. [: Gmi 
Mezi horami lipka zelená :]

[: B 
Zabili Janka, 
F 
Janíčka, 
Gmi 
Janka miesto 
Gmi/F 
jele
Gmi 
ňa :]


2. [: Keď ho zabili, zamordovali :]
[: Na jeho hrobě, na jeho hrobě, kříž postavili :]

3. [: Ej, křížu, křížu ukřižovaný
[: Zde leží Janík, Janíček, Janík zamordovaný :]

4. [: Tu šla Anička, plakat Janíčka :]
[: Hneď na hrob padla a viac nevstala dobrá Anička :]
5

: Včelín

1. [: Ami 
Sousedovic Věra 
G 
má 
Ami 
jako žádná ji
G 

Ami 
Viděl jsem ji včera 
G 
máchat 
Ami 
dole u 
Emi 
vče
Ami 
lína :]


R: [: Ami 
Dole dole dole dole 
C 
dole dole dole,

G 
Hej dole dole dole, dole u vče
Ami 
lína :]


2. [: Líčka jako růže máš, já tě musím dostat
Nic nepomůže spát, skočím třeba do sna :]

R: Dole dole dole dole …

3. [: Líčka jako růže máš řeknu panu králi
Ať přikázat vašim dá aby mi tě dali :]

R: Dole dole dole dole …

4. Když v poledne radost má slunko hezky hřeje
Když se na mě podívá dám jí co si přeje

R: Dole dole dole dole …
6

: Rozárka

1. Ami 
Nikdy ne
F 
řikej, že víš jak mi 
Emi 
je

s prázdnym Ami 
žaludkem, v žilách

víc Dmi 
vína než 
Emi 
krve. 
Ami 
Píšu tvůj 
F 
osud,

G 
propustku 
Ami 
do pekel, pálim ti 
Dmi 
cejch

a v rukou mám Emi 
kosu,

rozárAmi 
ko!


2. Řikej že víš jak mi je…
Ami 
 
Emi 
 
Ami 
 
Emi 
 


3. Ami 
Tisíckrát 
F 
v noci budí ze 
Emi 
spaní

zlej Ami 
pocit že sklání se 
Dmi 
někdo nad 
Emi 
tebou.

Ami 
Pijem na zdra
F 
vý 
G 
i na ty 
Ami 
bolavý

z nás, Dmi 
dostal je čas, maj to 
Emi 
za sebou,

rozárAmi 
ko! 


4. V noci, budí ze spaní zlej pocit…

Outro: [: Ami 
pijem na zdra
F 
vý 
G 
i na ty 
Ami 
bolavý

Emi 
nás, rozár
Ami 
ko!… :]
7

: Ještě jedno kafe

1. Máš Emi 
sladkej dech a oči, kterým 
D 
patří svatozář,

C 
vlasy máš jak hedvábí, když je 
H7 
vhodíš na polštář,

ale Emi 
já se o tvou lásku ani 
D 
vděčnost neprosím,

ty C 
děkuješ jen hvězdám a jseš 
H7 
věrná jenom jim.


R: C 
Ještě jedno kafe bych si 
H7 
dal,

C 
ještě jedno kafe, kruci
H7 
nál, než pojedu 
Emi 
dál. 
D 
 
C 
 
H7 
 


2. Tvůj táta, to je vandrák a od přírody zběh
a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech,
a taky házet nožem a držet pospolu
a brada se mu třese, když se nosí ke stolu.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…

3. Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet
a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět,
a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana.,
jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…
8

: Zafúkané

1. Ami 
Větr sněh 
Asus2 
zanésl 
Ami 
z hor do po
Asus2 
lí, 

Ami 
já idu 
C 
přes kopce, 
G 
přes údo
Ami 
lí, 

C 
idu k tvej 
G 
dědině zatúla
C 
nej, 

F 
cestičky 
C 
sněhem sú 
E 
zafúka
Ami 
né.


Ref: Ami 
Zafúka
C 
né, 
G 
zafúka
C 
né, 

F 
kolem mňa 
C 
všecko je 
Dmi 
zafúka
E 
né.

Ami 
Zafúka
C 
né, 
G 
zafúka
C 
né,

F 
kolem mňa 
Dmi 
všecko je 
E 
zafúka
Ami 
né. 


2. Už vašu chalupu z dálky vidím, 
srdce sa ozvalo, bit ho slyším, 
snáď enom pár kroků mi zostává, 
a budu u tvého okénka stát. 

Ref: [: Ale zafúkané, zafúkané, 
okénko k tobě je zafúkané. :] 

3. Od tvého okna sa smutný vracám, 
v závějoch zpátky dom cestu hledám, 
spadl sněh na srdce zatúlané, 
aj na mé stopy - sú zafúkané. 

Ref: [: Zafúkané, zafúkané, 
mé stopy k tobě sú zafúkané. :] 

Asus2
9

: Amazonka

1. Byly krásný naše G 
plány, byla jsi můj celej 
Hm Bm Am 
svět.

Čas je vzal a nechal G 
rány, 
Am 
starší jsme jen o pár 
D 
let.


2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká.
Už na „táto” slyší jinej, i když si tak neříká.

R: Nebe modrý zrcadG 
lí se 

E7 
v řece, která všechno 
Ami 
ví, 

stejnou barvu jako G 
měly 

Ami 
tvoje oči džíno
D 
vý. 


3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl,
„Amazonka” říkávali a já hrdě přisvědčil.

4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká
vedly k tomu, že ti nikdo „Amazonka” neříká.

R: Nebe modrý zrcadlí se…

5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela
vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla.

R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám.
Pořád stejná, přísahám…
10

: Lodníkův lament

1. Emi 
Já snad 
G 
hned, když jsem se 
D 
narodil, na 
G 
bludnej 
D 
kámen 
G 
šláp',

a do školy moc D 
nechodil, i 
Emi 
tak je 
D 
ze mě 
Emi 
chlap,

velký G 
dusno, který 
D 
nad hlavou mi 
G 
doma 
D 
vise
G 
lo,

drsnýmu chlapu D 
nesvědčí, já 
Emi 
ťuk' si 
D 
na če
Emi 
lo.
D G D G C G 
 


R: G 
ma mě doma držela a 
D 
táta na mě dřel,

já moh' jsem jít hned študovat, kdyG 
bych jen trochu chtěl,

voženit se, vzít si ňákou D 
trajdu copatou

a za její lásku platit G 
celou vejplatou, hó 
Emi 
hou.


2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R: 

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R: 

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R: 

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.
11

: Aranka umí hula hop

1. Hmi 
Barevnej šátek do vla
G 
sů a 
F# 
jedem

Hmi 
na křídlech černejch Pega
G 
sů se 
F# 
svezem

Hmi 
tohle je vůbec dobrej 
G 
kraj

kde ti všechno Hmi 
daj a nejjemější z 
A 
vín tu 
Hmi 
znaj


2. Ulicí proběh žlutej pes a volá
rej čarodějnic ještě dnes hej hola
na hlavu černej klobouk dej
v tom stavu nejsi zlej a oči kryje stín

R: D 
Aranka umí „hula 
G 
hop” 
D 
ty dy ty ty

až pánbůh tiše úpí G 
stop 
D 
ty dy ty ty

občas se ve tmě blejskne C 
nůž

i ty ho pilně Hmi 
bruš a srdce otví
A 
rej co s 
Hmi 
tím


3. Potáhnem na španělskou zem - kde leží?
tam všechno víno vypijem - jsme svěží
prej je tam vůbec dobrej kraj
kde ti všechno daj a ženský divoký

R: Aranka umí „hula hop” ty dy ty ty
až pánbůh tiše úpí stop ty dy ty ty
Aranka zpívá svoje blues ty dy ty ty
a nutí cizí koně v klus ty dy ty ty
občas se ve tmě blejskne nůž
i ty ho pilně bruš a dobře vybírej kam s ním, A 
hej kam s 
D 
ním
12

: Bláznivá Markéta

1. BlAmi 
áznivá Markét
E 
a v p
E7 
odchodu těšínsk
Ami 
ého nádraží

zpDmi 
ívá,
Ami 
  zp
Ddim 
ívá, 
Ami 
  zp
E7 
ívá
Ami 
 a z
E7 
amet
Ami 
á,

je to princezna zakletE 
á, s 
E7 
erární metlou j
Ami 
en tak pod paží,

když zpDmi 
ívá,
Ami 
  zp
Ddim 
ívá, 
Ami 
  zp
E7 
ívá
Ami 
 a z
E7 
amet
Ami 
á.


R: Vajglové blAmi 
ues, rumový song, jízdenková s
E7 
ymfonietta,

pach piva z Ami 
úst a oči plonk, to zpívá M
E7 
arkéta,

blC 
áznivá M
E7 
arkét
Ami 
a, n
Dmi 
a na
Ami 
  n
Ddim 
a na 
Ami 
na n
Ddim 
a na 
Ami 
na n
E7 
a n
Ami 
a.


2. Famózní subreta na scéně válečného šantánu
byla, byla, byla krásná k zbláznění,
Líza i Rosetta, lechtivé snění zdejších plebánů,
byla, byla, byla, a není.

R: 

3. V nádražním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši
ticho, ticho, Markéta housku jí,
pak v jednom záchodu své oranžové blůzy rozvěší
a já ji, a já ji, a já ji miluji …
13

: Dokud se zpívá

1. C 
Těšína 
Emi 
vyjíždí 
Dmi7 
vlaky co 
F 
čtvrthodi
C 
nu,
Emi Dmi7 G 
 

C 
včera jsem 
Emi 
nespal a 
Dmi7 
ani dnes 
F 
nespoči
C 
nu,
Emi Dmi7 G 
 

F 
svatý Med
G 
ard, můj patr
C 
on, ťuká si na 
Ami 
čelo,
G 
 

ale F 
dokud se 
G 
zpívá, 
F 
ještě se 
G 
neumře
C 
lo, hóh
Emi 
ó.
Dmi7 G 
 


2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: „Lidi, jste tam?"
a z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]
14

: Grónská píseň

1. DD 
aleko n
Emi 
a severu j
A7 
e Grónská z
D 
em,

žD 
ije tam 
Emi 
Eskymačka s 
A7 
Eskymák
D 
em,

/: my bychom Emi 
umrzli, jim n
G 
ení zim
D 
a,

snídají nEmi 
anuky 
A7 
a eskim
D 
a. :/

2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc,
/: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den. :/
3. Když sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky,
/: medvědi těžko jsou k poražení,
neboť medvědy ve sněhu vidět není. :/
4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě
zaklepe na na íglů hlavní medvěd:
/: „Dobrý den, mohu dál na vteřinu?
Nesu vám trochu ryb na svačinu.” :/
5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí,
psi venku hlídají před zloději,
/: smíchem se otřásá celé íglů,
neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :/
6. Tak žijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů,
/: my bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma. :/
15

: Lachtani

R: /: LC 
ach, lach
F 
C Ami 
 lach, lach
G 
C 
:/


1. JC 
edna lachtaní r
F 
odin
C 
a

rAmi 
ozhodla se, že si vyjde d
G 
o kin
C 
a,

jeli vlakem, metrem, lodí a pak trF 
amvaj
C 
í

a teď Ami 
u kina Vesmír l
G 
achtaj
C 
í.

LG 
achtaní úspory d
C 
ali dohromady,

kG 
oupili si lístky d
C 
o první ř
G 
ady,

tC 
áta lachtan řekl:„Nebudem tř
F 
ít bíd
C 
u”

a prAmi 
o každého koupil pytlík 
G 
arašid
C 
ů.


R: /: LC 
ach, lach
F 
, hmm hmm 
C Ami 
 lach, lach
G 
. hmm 
C 
hmm:/
2. Na jižním pólu je nehezky
a tak lachtani si vyjeli na grotesky,
těšili se, jak bude veselo,
když zazněl gong a v sále se setmělo.
Co to ale vidí jejich lachtaní zraky:
sníh a mráz a sněhové mraky,
pro veliký úspěch změna programu,
dnes dáváme film ze života lachtanů.

R: /: LC 
ach, lach
F 
, jéé é 
C Ami 
 lach, lach
G 
. jéé 
C 
é:/


3. Tátu lachtan vyskočil ze sedadla
nevídaná zlost ho popadla:
„Proto jsem se netrmácel přes celý svět,
abych tady v kině mrznul jako turecký med.
Tady zima, doma zima, všude jen chlad,
kde má chudák lachtan relaxovat?"
Nedivte se té lachtaní rodině,
že pak rozšlapala arašidy po kině, jé.

R: 

TC 
ahle lachtaní r
F 
odin
C 
a

Ami 
od té doby nechodí už d
G 
o kin
C 
a.


Lach lach.
16

: Mladičká básnířka

1. G 
Mladičká básnířka s 
Hmi 
korálky nad kot
Em 
níky
D 
 

G 
bouchala na dvířka 
Hmi 
paláce poe
Em 
tiky.
D 
 

S někým se G 
vyspala, nikomu 
Hmi 
nedala, láska jako 
Em 
hobby,

Cm 
pak o tom napsala 
D 
blues na čtyři 
G 
doby, ho ho 
Hmi 
hó.
Em D 
 


2. Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti,
ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty.
Plná tragiky, plná mystiky, plná spleenu,
pak jí to otiskli v jednom magazínu, ho ho hó.

3. Bývala viděna v malém baru u rozhlasu,
od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu.
Trochu se napila, trochu se opil na účet redaktora
a týden nato byla hvězdou Mikrofóra, ho ho hó.

4. Pod paží nosila rozepsané rukopisy,
ráno se budila vedle záchodové mísy.
Životem potřísněná, můzou políbená, plná zázraků
a pak ji vyhodili z gymplu a hned nato i z baráku, ho ho hó.

5. Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody,
ale básníci-tatíci nepomýšlej' na rozvody.
Cítila u srdce, jak po ní přešla železná bota,
tak o tom napsala sonet, a ten byl ze života.

Outro: G 
Ach, mladé básnířky …
Hmi Em D 
 

Vy mladé básnířky …
Jó, mladé básnířky …
17

: Osmá barva duhy

1. ChlAmi 
adná jsou d
Dmi 
ubnová r
Ami 
ána,
Dmi 
 

zAmi 
e slunce je v
Dmi 
idět jenom k
C 
ous
E7 
ek,

vAmi 
e flašce 
Dmi 
od Cinz
Ami 
ana
Dmi 
 

Ami 
úhoři, 
G 
úhoři tř
Ami 
ou se.

R: Dmi 
ichni moji zn
Ami 
ámí teď sp
F 
í, sp
Dmi 
í, sp
E7 
í doma s manželkami,

zDmi 
ůstali jsme s
Ami 
ami - j
E7 
á a j
Ami 
á.

Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
čDmi 
erná je barva, kterou m
E7 
ám teď nejrad
Ami 
ěji,

jó, je to bída, je to bída, hledal jsem ostrov jménem Atlantida
Dmi 
a našel vody, vody, v
E7 
ody, vody, vody habad
Ami 
ěj.

2. Kdyby měl někdo z vás zájem,
uděláme velikánský mejdan,
projdeme tam a zpět rájem
a svatý Petr bude náš strejda.
R: .3.
Pod okny řve někdo: kémo,
každý správný folkáč nosí vousy,
já umím jen písničky v E moll
a prsty jsem si až do masa zbrousil, protože:
R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí doma s manželkami,
zůstali jsme sami - já a vy.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
černá je barva, kterou mám teď nejraději,
jó, je to bída, je to bída, hledáme ostrov jménem Atlantida
a nacházíme vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody habaděj.
18

: Svatava

1. PoslC 
yšte balad
G 
u, je o j
C 
ednom případ
G 
u,

bude to smC 
utné velic
G 
e.
CG 
 

Je o dC 
ívce Svatav
G 
ě, žijící v m
C 
ěstě Ostrav
G 
ě,

GottwaldC 
ova ulic
G 
e.
CG 
 

R1: Ami 
Otec Svatav
D7 
y pracuj
G 
e u doprav
Emi 
y

a mAmi 
atka Svatav
D7 
y vedouc
G 
í je Potrav
Emi 
in,

a jAmi 
ejich dcera Sv
D7 
atava jak l
G 
ilie
Emi 
,

zAmi 
amilovan
D7 
á do po
G 
ezie.

2. Příběh začíná ve večerních hodinách
v pátek třetího října.
Venku zima je, televize nehraje,
ale hřeje peřina.
R2: Otec Svatavy má špičku u dopravy
a matka Svatavy inventůru Potravin,
a jejich dcera Svatava jak lilie,
zamilovaná do poezie.
3. Slávek Slováček, v lásce žádný nováček,
už se blíží podle stěn.
Nutno ještě věděti, že má doma dvě děti
a třetí je na cestě.
Zjistil, že:
R2: 
4. Svatava si myslela, že to zvoní Adéla
a nese jí Nezvala.
Když svůj omyl zjistila, velice se zlobila:
Pane, já vás nezvala!
R3: Slávek byl však muž činu, uchopil tu dívčinu
a pak do ucha jí píp': Svatavo, vy jste můj typ
a teď bez dlouhých veršíků a citátů
zahrajem si na mámu a na tátu.
5. Když ji vzal do náruče, mlátila ho Bezručem
a dusila Baudelairem.
Dvě modřiny pod nosem schytal Janisem Rycossem
a jednu Jacquesem Prevertem.
R4: V bitvě předem prohrané tloukla ho S.K.Neumannem,
ale ani Rudé zpěvy neuchránily pel té děvy
a tak, když k ránu spokojeně usnula,
k hrudi tiskla Valeria Catulla.
6. Jak nás učí dějiny, pouze čin je účinný,
básně nemají tu moc.
I když je to ku pláči, verše jaksi nestačí
dívčinám na celou noc.
R5: Začas se otec Svatavy tloukl pěstí do hlavy
a matka Svatavy, ta se chtěla otrávit,
že jejich vnučka Svatava jak lilie
žvatlá první veršíky poezie,
žvatlá Dvakrát sedm pohádek Františka Hrubína.
#
19

: Těšínská

1. Ami 
Kdybych se narodil 
Dmi 
před sto lety 
F 
 
E 
v tomhle 
Ami 
městě, 
Dmi F E Ami 
 

u Larischů na zahradě Dmi 
trhal bych květy 
F 
 
E 
své ne
Ami 
věstě, 
Dmi F E Ami 
 

C 
moje nevěsta by byla 
Dmi 
dcera ševcova

F 
z domu Kamiňskich 
C 
odněkud ze Lvova,

kochałbym ją i Dmi 
pieścił, 
F 
chy
E 
ba lat 
Ami 
dwieście 
Dmi F E Ami 
 


2. Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

4. Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.

5. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká Dmi F E Ami Dmi F E Ami 
na na na…
20

: Zatanči

1. Emi 
Zatan
G 
či, má milá, 
D 
zatanči 
Emi 
pro mé oči,

zatanG 
či a vetkni 
D 
nůž do mých 
Emi 
zad,

ať tvůj G 
šat, má milá,
D 
 ať tvůj šat 
Emi 
na zemi skončí,

ať tvůj G 
šat, má milá, 
D 
rázem je 
Emi 
sňat.


R: Emi 
Zatan
G 
či, jako se
D 
 okolo
Emi 
 ohně tančí,

zatanG 
či jako 
D 
na vodě 
Emi 
loď,

zatanG 
či jako to s
D 
lunce mezi 
Emi 
pomeranči,

zatanG 
či, a 
D 
pak ke mně 
Emi 
pojď.


2. Polož dlaň, má milá, polož dlaň na má prsa,
polož dlaň nestoudně na moji hruď,
obejmi, má milá, obejmi moje bedra,
obejmi je pevně a mojí buď.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí…

3. Nový den než začne, má milá, nežli začne,
nový den než začne, nasyť můj hlad,
zatanči, má milá, pro moje oči lačné,
zatanči a já budu ti hrát.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí…
21

: Už to nenapravím

R: G Cmi F G# G Cmi G Cmi F G# G Cmi G 
Vap tap tap …


1. Cmi 
devět hodin dvacet pět 
F 
mě opustilo štěstí,

ten G# 
vlak, co jsem jím měl jet, na koleji 
G 
dávno 
G7 
nestál,

v devět hodin dvacet pět jako bych dostal pěstí,
já za hodinu na náměstí měl jsem stát, ale v jiným městě.

*: Tvá C7 
zpráva zněla prostě a byla tak krátká,

že Fmi 
stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka

B 
zadní otevřená, 
G 
zadní otevřená,


*: já naposled tě viděl, když ti bylo dvacet,
to jsi tenkrát řekla, že se nechceš vracet,
že jsi unavená, ze mě unavená.

R: Vap tap tap …

2. Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho,
může za to vinný sklep, že člověk často sleví,
já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou,
já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím.

*: Pak jedenáctá byla a už to bylo passé,
já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase,
láska nerezaví, láska nerezaví,

*: ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý,
byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý,
už to nenapravím, už to nenapravím.

R: Vap tap tap …
22

: Morituri te salutant

Intro: 
E:|-7-5-7-5--5-3-5--5-3-3-3-2-3-2---0--|
B:|-------------------------------3----|
G:|------------------------------------|

1. Cesta je prEmi 
ach a št
D 
ěrk a 
Ami 
udusaná hl
Emi 
ína

G 
a šedé šm
Ami 
ouhy kr
D7 
eslí do vlas
G 
ů

[: a z hvězdných drAmi 
ah má šp
D 
erk, co k
G 
amením se sp
H 
íná,

Emi 
a pírka t
D 
ouhy z křídel Pegas
Emi 
ů. :]
D Emi D 
 


2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,
má v ruce štítky, v pase staniol,
[: a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol. :]

R: Seržante, pD 
ísek je bílý jak paže Daniely,

pEmi 
očkejte chvíli! Mé oči uviděly

tD7 
u strašně dávnou vteřinu zapomnění,

sEmi 
eržante! Mávnou, 
D7 
a budem zasvěceni!

MEmi 
orituri te salutant, morituri te salut
D 
ant
Emi 
!
D Emi H7 
 


3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá
a písek víří křídlo holubí,
[: a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá
a zvedá chmýří, které zahubí. :]

4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka,
[: rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína
a děsně velká bílá oblaka. :]

R: Seržante, písek je bílý jak paže Daniely…

Outro: 
E:|-2-3-5-3-2-0--|
B:|-----------0--|
G:|-----------0--|
D:|-----------2--|
A:|-----------2--|
E:|--------------|        
23

: Kluziště

1. C 
Strejče
Emi7/H 
k kovář
Ami7 
 chytil
C/G 
 klešt
Fmaj7 
ě, uštíp' 
C 
z noč
Fmaj7 
ní obl
G 
ohy 

jC 
ednu m
Emi7/H 
alou ka
Ami7 
pku d
C/G 
eště, t
Fmaj7 
a mu sp
C 
adla p
Fmaj7 
od noh
G 
y, 

nC 
ejdřív 
Emi7/H 
ale chy
Ami7 
til sl
C/G 
inu, t
Fmaj7 
ak šáh' k
C 
amsi pr
Fmaj7 
o pivo
G 

pC 
ak přit
Emi7/H 
áhl kov
Ami7 
adlin
C/G 
u a 
Fmaj7 
obrovs
C 
ký klad
Fmaj7 
ivo.  
G 
 


Ref: Zatím C 
tři bílé 
Emi7/H 
vrány 
Ami7 
pěkně za se
C/G 
bou 

kolem Fmaj7 
jdou, někam 
C 
jdou, do ryt
D7 
mu se kýva
G 
jí, 

tyhle C 
tři bílé 
Emi7/H 
vrány 
Ami7 
pěkně za se
C/G 
bou 

kolemFmaj7 
 jdou, někam
C 
 jdou, ned
Fmaj7 
ojdou, nedo
C 
jdou. 


2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem, 
pak tu kapku všude rozstřík' jedním mocným úderem, 
celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi 
na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami. 

Ref: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou…

3. Zpod víček mi vytrysk' pramen na zmačkané polštáře, 
kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře, 
Kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází, 
do kalhot si čistí ruce umazané od sazí. 

Outro: Zatím tři bílé vrány…
24

: Ráda se miluje

R: RAmi 
áda se miluje, r
G 
áda j
C 
í, r
F 
áda si j
Emi 
enom tak zp
Ami 
ívá,

vrabci se na plotě hG 
ádaj
C 
í, k
F 
olik že č
Emi 
asu jí zb
Ami 
ývá.


1. NF 
ež vítr dostrká k 
C 
útesu t
F 
u její legrační b
C 
árk
E 
u

a PAmi 
ámbu si ve svým n
G 
otes
C 
F 
udělá j
Emi 
en další č
Ami 
árku.


R: Ráda se miluje …

2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce,
že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce.

R: Ráda se miluje …

3. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští,
sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští.

R: Ráda se miluje …
25

: Čtyři malý plyšáci

1. Ami 
Čtyři malý 
E 
plyšáci u 
Ami 
báru se
E 
 bratří, 

C 
pijí,pijí 
G 
na účet 
Ami 
dětí, kterým 
E 
patří.  


Ref: 
[: LiAmi 
monádu, ci
E 
tronádu, co
Ami 
lu, fantu, čo
E 
koládu, 

C 
minerálku, p
G 
ívečko, k
Ami 
ávičku a v
E 
ínečko :]  

Jen si dejte co chcete, ještě jednAmi 
ou r
E 
ep
Ami 
ete. 


2. Dmi 
Čtyři malý 
A 
plyšáci u
Dmi 
 baru se 
A 
bratří, 

F 
pijí, pijí 
C 
na účet, 
Dmi 
dětí kterým 
A 
patří.  


Ref: 
Ref: 
26

: Omnia vincit Amor

1. Dmi 
Šel pocestný kol 
C 
hospodských 
Dmi 
zdí,

F 
přisedl k nám a 
C 
lokálem 
F 
zní

Gmi 
pozdrav jak svaté 
Dmi 
přikázá
C 
ní:

Dmi 
omnia 
C 
vincit 
Dmi 
Amor.


2. Hej, šenkýři, dej plný džbán,
ať chasa ví, kdo k stolu je zván,
se mnou ať zpívá, kdo za své vzal
omnia vincit Amor.

R: Zlaťák F 
pálí, 
C 
nesleví 
Dmi 
nic,

štěstí v F 
lásce 
C 
znamená 
F 
víc,

všechny Gmi 
pány 
F 
ať vezme 
C 
ďas!
A7 
 

Dmi 
Omnia 
C 
vincit 
Dmi 
Amor.


3. Já viděl zemi válkou se chvět,
musel se bít a nenávidět,
v plamenech pálit prosby a pláč,
omnia vincit Amor.

4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť,
nad lidskou láskou roztáhli plášť,
vtom kdosi krví napsal ten vzkaz:
omnia vincit Amor.

R: Zlaťák pálí…
5. Já prošel každou z nejdelších cest,
všude se ptal, co značí ta zvěst,
až řekl moudrý: Pochopíš sám
omnia vincit Amor - všechno přemáhá láska.

R: Zlaťák pálí…

6. Teď s novou vírou obcházím svět,
má hlava zšedla pod tíhou let,
každého zdravím větou všech vět:
omnia vincit Amor, omnia vincit Amor …
27

: Pohár a kalich

1. Emi 
Zvedněte poháry 
D 
pánové už jen 
G 
poslední 
D 
přípitek 
Emi 
zbývá

Emi 
pohleďte nad polem 
D 
špitálským 
G 
vrcholek 
D 
roubení 
G 
skrývá

[: za chvíli D 
zbyde tam popel a 
Emi 
tráva nás čeká 
D 
vítězství bohatství 
Emi 
sláva :]


2. Emi 
Ryšavý panovník 
D 
jen se smál 
G 
sruby prý 
D 
dobře se 
Emi 
boří

Emi 
palcem k zemi 
D 
ukázal 
G 
ať další 
D 
hranice 
G 
hoří

ta malá D 
země už nemá co 
Emi 
získat teď bude 
D 
tancovat jak budu 
Emi 
pískat

ta malá D 
země už nemá co 
Emi 
získat teď budem 
D 
tancovat jak budem 
Emi 
pískat


Ref.: Ami 
Náhle se pozvedl 
D 
vítr a mocně 
G 
vál 
Ami 
od někud přinesl 
D 
nápěv sám si ho 
H7 
hrál


3. Zvedněte poháry pánové večer z kalichu budeme pít …
nad sruby korouhev zavlála to však neznačí že je tam sláva
všem věrným pokaždé nesmírnou sílu a jednotu dává
ve znaku kalich v kalichu víra jen pravda vítězí v pravdě je síla

4. Modli se pracuj a poslouchej kázali po celá léta
mistr Jan cestu ukázal proti všem úkladům světa
být rovný s rovnými muž jako žena dávat všem věcem ta pravá jména
být rovný s rovnými muž jako žena dávat všem věcem ta pravá jména

5. Do ticha zazněla přísaha ani krok z tohoto místa
ze zbraní každý vyčkává dobře ví co se chystá
nad nimi stojí muž přes oko páska slyšet je dunění a dřevo praská

Ref.: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál od někud přinesl nápěv sám si ho hrál

Ami 
Kdož jsú boží 
G 
bojovní
Emi 
ci a 
C 
zákona 
H7 
je
Emi 
ho

Emi 
prostež od bo
C 
ha pomoci a 
D 
úfajte v ně
G 
ho
28

: Třináctka

1. Zve Emi 
válčit mě pan 
D 
maršál sám,

C 
mládí je má 
H7 
síla, milá,

Emi 
víš, jak rád tě 
D 
mám, a až se vrátím,

C 
třináct růží 
H7 
na polštář ti 
Emi 
dám.


R: [: Už mi to i G 
táta říkal: 
D 
koukej žít,

Emi 
neštěstí i 
Hmi 
štěstí mít,

C 
chlap, a neznej 
G 
klid,

a tarokovou Ami 
třináctku,

tu H7 
musíš v kapse 
Emi 
mít. :]


2. Já dávno o své slávě sním,
vínem vlast mě křtila, milá,
Turka porazím, a až se vrátím,
zlatek třináct na stůl vysázím.

R: Už mi to i táta říkal…

3. Už v šenku jsem se prával rád,
však jsi při tom byla, milá,
nechtěj osud znát, když nevrátím se,
dej mi z věže zvonit třináctkrát.

R: Už mi to i táta říkal…
29

: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami 
Je půlnoc nádherná, 
G 
spí i lucerna,

F 
tys' mě opustil 
E 
ospalou,

tu v Ami 
hloubi zahrady 
G 
cítím úklady,

F 
píšťalou 
E 
někdo sem krá
Ami 
čí,

hráC 
 náramně 
G 
krásně a na mě

F 
tíha podivná 
E 
doléhá,

C 
hrá náramně, 
G 
zná mě, nezná mě,

F 
něha a 
E 
hudba až k plá
Ami 
či.


2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám „dal” a „má dáti”.
30

: Budu ti vyprávět

D Dmaj7 

1. D 
Náš svět promění se 
A 
hned, 

když zavřeš oči budu Hmi 
vyprávět, 

o tom jak nekonečné jsou, 
hvězdy co lidem plují G 
nad hlavou. 


2. D 
Co teď možná jsme spolu napos
A 
led. 

Sladká jsou slova jako Hmi 
med… 

O tom že spolu budem dál, 
to bych si vlastně hrozně G 
přál, 

D 
……to bych si vlastně hrozně 
A 
přál….. 


Ref: óóó D 
Evo.
Fis 
… 

nebudu ti Hmi 
lhát,
G 
 

můžeš se my D 
smát o-o-o-
A 
óu.. 

asi Tě mám H 
ráááááá
A 


3. A hned na všechno najdem odpověď, 
co bude zítra, za pár let, 
za obzor slunce zapadá, 
na dobrou noc svým věrným zamává. 

4. Co teď, Tvůj úsměv znám už nazpamět, 
vstupenka na nebeský let 
o tom, že spolu budem dál, 
to bych si vlastně hrozně přál, 
to bych si vlastně hrozně přál. 

Ref: 
31

: Pověste ho Vejš

Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek: 

R1: Pověste ho Ami 
vejš, ať se houpá, pověste ho 
C 
vejš, ať má 
G 
dost.

Pověste ho Dmi 
vejš, ať se 
Ami 
houpá, že tu 
G 
byl nezvanej 
Ami 
host.


1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.

2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
Za to že neoplýval krásou, že měl F 
country rád, že se 
E 
uměl smát i 
Ami 
vám.


R2: Nad hlaC 
vou mi slunce 
G 
pálí konec 
Dmi 
můj nic neod
C 
G 
lí,

do svých C 
snů se dívám z 
G 
dáli.

A do Dmi 
uší mi stále zní tahle 
E 
moje píseň poslední


3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.

R2: Nad hlavou mi slunce …

R1: Pověste ho vejš …

4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.

5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.

R1: Pověste ho vejš …

32

: Chtít chytit vítr

CAPO III

1. Emi 
Už dlouho 
C 
se mi 
G 
zdá, že 
Dsus2 
ztrácím cenu
Emi C G 
 

Emi 
africkejm 
C 
dětem 
G 
hlad 
Dsus2 
nezaženu
Emi C G 
 


2. zabloudil jsem lhostejností, nevím jak najít cestu zpět
jmenuju se po tátovi, je mi třicet let (2×)

3. o mě se v dětství báli celou neděli
můj táta s mámou možná veděli

4. že jako malé pimprle do svojí velké škatule
aspoň na chvíli budu chtít chytit vítr (2×)

5. hledal jsem věc za kterou se dá bojovat
myslel jsem že má cenu na muže si hrát

6. pak během jednoho dne jsem poznal, že asi né,
že je to horší než chtít chytit vítr (2×)

7. nebudu mít dost sil, zmizím do ticha
v poslední chvíli možná chytím vítr

8. a vítr chytí mě odletíme společně
a těm které tu necháme zbude vítr (2×)

Dsus2
33

: Nagasaki Hirošima

1. C 
Tramvají 
G 
dvojkou 
F 
jezdíval jsem 
G 
do Žide
C 
nic
G F G 
 

C 
tak velký 
G 
lásky 
F 
většinou 
G 
nezbyde 
Ami 
nic 

F 
takový 
C 
lásky 
F 
jsou kruhy 
C 
pod oči
G 
ma 

C 
dvě spálený 
G 
srdce - 
F 
Nagasaki 
G 
Hiroši
C 
ma
G F G 
 


2. Jsou jistý věci co bych tesal do kamene 
tam kde je láska tam je všechno dovolené 
a tam kde není tam mě to nezajímá 
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 

3. Já nejsem svatej ani ty nejsi svatá 
ale jablka z ráje bejvala jedovatá 
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima 
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 

4. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic 
z tak velký lásky většinou nezbyde nic 
z takový lásky jsou kruhy pod očima 
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 
34

: Něgdy

Intro: E:|----13--10--------------------
H:|-10--------13--10h13p10--8h10-

sloka: E:|------------------------------------------------------------------
H:|------------------------------------------------------------------
G:|--------------------------------2---------2-----6--6---6--6---6---
D:|-7---------7-----3------3--3------3--3--3------------7------7---7-
A:|---5--5--5---5-----1--1------1------------------------------------
E:|------------------------------------------------------------------
1. Ami 
něgdy nejdu 
F 
spát

Ami 
a motám se měs
E 
tem

a myslím na to co jsem
a hlavně na to co nejsem
spěchat není kam a proč
mně nejede žádný vlak
a kdyby přece náhodou
raději odvrátím zrak

R: Ami 
podle ko
F 
lejí se v
C 
racím do
G 

brečím jak ženská směju se tomu
vylejzá slunko nad panelák
bysem rád jednou vylez - taky tak
je neděle ráno a zvony zvoní
nevěřím ničemu ale TEĎ hlavu skloním
vylejzá slunko nad panelák
jak bysem rád jednou vylez - taky tak

2. všechny cesty prý
odněkud někam vedou
mě ale teďka spíš
ruce v kapsách zebou
a nenapadá mě nic
žádný věty žádný slova
co se dá dělat lepšího
než každý ráno zkoušet to znova a znova ?

R: podle kolejí …
35

: Dej mi víc své lásky

1. Emi 
Vymyslel jsem spoustu nápadů, 
G 
aů,

co Emi 
podporujou dobrou nála
D 
du, a
H7 
ů,

Emi 
hodit klíče do kanálu,

A 
sjet po zadku 
Ami 
holou skálu,

Emi 
v noci chodit 
H7 
strašit do 
Emi 
hradu.

2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů,
v bílé plachtě chodím pozadu, aů,
úplně melancholicky
s citem pro věc, jako vždycky,
vyrábím tu hradní záhadu.
R. G 
Má drahá, dej mi víc, 
H7 
má drahá, dej mi víc,

Emi 
má drahá, 
C 
dej mi víc své 
G 
lásky, 
D7 
aů,

G 
já nechci skoro nic, 
H7 
já nechci skoro nic,

Emi 
já chci jen 
C 
pohladit tvé 
G 
vlásky, 
H7 
aů.

3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky,
tebe celou, s tvými vlásky,
zamknu si na sedm západů.
R. 
4. = 3.
+ aů, aů, aů, aů.
36

: Hvězda na vrbě

1. Kdo se Ami 
večer 
Emi 
hájem 
Ami 
vrací 

F 
Ten ať 
Emi 
klopí 
G7 
zra
C 
ky 
Emi 
 

G 
Ať je 
Ami 
nikdy 
Emi 
neo
Ami 
brací
Dmi 
 

G7 
vrbě 
Emi 
křivola
E 
ký 
A 
 
C 
 
Emi 
 


G 
Jinak 
Ami 
jeho 
Emi 
oči 
Ami 
zjistí 

F 
I když 
Emi 
se to 
G7 
ne
C 
zdá
Emi 
 

G 
Že na 
Ami 
vrbě 
Emi 
kromě 
Ami 
listí 

Dmi 
Visí 
F 
malá hvězda
Ami 
 


R: ViděC 
li jsme jednou v 
F 
lukách 

Plakat C 
na tý vrbě 
F 
kluka 

Který Dmi 
pevně věřil 
B7 
tomu 

Že ji D7 
sundá z toho 
G7 
stromu
Emi 
 


2. Kdo o hvězdy jeví zájem 
Zem když večer chladne 
Ať jde klidně přesto hájem 
Hvězda někdy spadne 

Ať se pro ní rosou brodí 
A pak vrbu najde si 
A pro ty co kolem chodí 
Na tu větev zavěsí
37

: Jasná zpráva

Sólo: 

1. SG 
končili jsme, jasná zpráva,

Emi 
proč o tebe z
C 
akopávám d
D 
ál,

Ami 
projít bytem 
C 
já abych se b
G 
ál.


2. Dík tobě se vidím zvenčí,
připadám si starší menší sám,
kam se kouknu, kousek tebe mám.

R: Emi 
Pěnu s vůní j
Hmi 
ablečnou, v
Emi 
yvanulý s
Hmi 
prej,

Emi 
telefon, cos u
G 
střihla mu šň
D 
ůru,

Emi 
knížku krásně z
Hmi 
bytečnou, 
Emi 
co má lživý 
Hmi 
děj,

Emi 
píše se v ní, j
G 
ak se lítá v
D 
zhůru,

lítá vAmi 
zhůru, ve dvou vz
D 
hůru.


2. Odešla's mi před úsvitem,
mám snad bloudit vlastním bytem sám,
kam se kouknu, kousek tebe mám.

Sólo: 

R: Pěnu s vůní jablečnou…

3. Skončili jsme jasná zpráva,
není komu z okna mávat víc,
jasná zpráva, rub, co nemá líc.

Sólo: 
38

: Studený Nohy

1. Ami 
Pr
Emi 
ší, 
Dmi 
choulím se 
Emi 
do svrchníku,

Ami 
než se 
Emi 
otočím 
F 
na pod
G 
patku 

zalesknou se světla na chodníku,
jak pětka na věčnou oplátku. 

2. Slyším kroky zakletejch panen, 
to je vínem, to je ten pozdní sběr, 
každá kosa najde svůj kámen,
to je vínem, ber mě, ber. 

R: Studený F 
nohy 
E 
schovám doma 
Ami 
pod peřinou

a ráno F 
kafe dám si 
E 
hustý jako 
Ami 
tér,

přežiju F 
tuhle nedě
E 
li tak jako 
Ami 
každou jinou,

na koho F 
slovo padne, 
E 
ten je soli
D 
tér. 
Ami 
 


3. Broukám si píseň o klokočí, 
prší a dlažba leskne se, 
je chladno a hlava, ta se točí,
jak světla na plese. 

R: Studený nohy… 

4. Tak mám a nebo nemám kliku,
zakletá panna směje se
a moje oči, lesknou se na chodníku,
jak světla na plese. 

R: Studený nohy…
39

: Lepší než almužna

R. C 
Lepší než almužna, 
F 
lepší než 
C 
lup,

je pila dvojmužná, Dmi 
ostrý má 
G 
zub,

C 
jdi na to s fortelem, 
F 
nedři se 
C 
moc,

[: F 
ať se s tím 
C 
poperem 
G 
než bude 
C 
noc. :]


1. C 
Řízni,  
F 
řízni,  
G 
řízni,  
C 
ať to 
Dmi 
krásně 
G 
vyzní,

Ami 
řízni,  
Dmi 
řízni,  
C 
řízni, ať 
Dmi 
to  
C 
má-á
Dmi 
-á-á
G 
-á-á-á … 
C 
ten švuňk. 
F (Dmi) 
 
C 
 


2. Žížni, žízni, žízni, klidně si nás trýzni,
s hostinským jsme v přízni, nachystá-á-á-á-á-á… nám truňk.

R. 
40

: Panenka

1. Emi 
Stanu se 
C 
myšlen
G 
kou a budu v 
D 
Tobě

Emi 
Budeš mou 
C 
milen
G 
kou výhle
D 
dově

Emi 
Budeš můj 
C 
druhej 
G 
hlas pro tuhle 
D 
píseň

Jsi Emi 
krásná
C G 
 
D 
Bože, jsi 
Emi 
krásná 
C G D 
 


2. A ve Tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se kdoví kým
A pak s Tvým úsměvem obletím celej svět
A Tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

R: G 
Jako by nebylo nic
D 
Emi 
mám pocit že jsi se 
C 
bála

G 
Svůj život bez hranic
D 
Emi 
jsi hrála
C 
 

G 
Panenku klidně si nech
D 
Emi 
stejně vim, v noci Tě 
C 
hřála

G 
dvě světla na vok
D 
nech, 
Emi 
vzplála
C G D 
 


3. Tak trochu sobecká, dost možná nebezpečná
Svět jako groteska, néééé-vděčná
Nevěříš na pocity, to jsi ty!
Tak krásná 
Bože, jsi krásná  

4. A ve Tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se bůhví kým
A pak s Tvým úsměvem obletím celej svět
A Tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

R: Jako by nebylo nic, mám pocit že jsi se bála
Svůj život bez hranic, jsi hrála
Panenku klidně si nech, stejně vim, v noci Tě hřála
dvě světla na voknech, vzplála
41

: Pocity

1. G 
Z posledních poci
D 
tů  
Emi 
poskládám ještě jednu 
C 
úžasnou chvíli. 

G 
Je to tím, že jsi 
D 
tu. 
Emi 
Možná i tím, že 
C 
kdysi jsme byli, 

ty a G 
já, my dva, dvě 
D 
nahý těla, tak 
Emi 
neříkej, že 
C 
jinak jsi to chtěla. 

Tak G 
neříkej, 
D 
neříkej, 
Emi 
neříkej mi 
C 
nic.


2. Stala ses do noci. Z ničeho nic, moje platonická láska. 
Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.

A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není. 
Pohled a okouzlení a prázdné náměstí na znamení. 

R: Jenže ty G 
neslyšíš,
D 
 jenže ty 
Emi 
neposloucháš.
C 
 

Snad ani G 
nevidíš,
D 
 nebo spíš 
Emi 
nechceš vidět.
C 
 


A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. 
Zkus změnu uvidíš, pak vítej do svobody.

3. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. 
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. 
Říkej si o mě co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen. 
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem. 

R: Jenže ty neslyšíš…
42

: Černobílý svět

1. Dmi 
jsme loutky bez nití

já i všech patnáct druhů mých
bez smrti bez žití
bloumáme tupě po polDmi 
ích


R: Dmi 
černá a 
B 
bílá je

C 
osm kroků tam a osm 
Dmi 
sem

frontová B 
linie

C 
na věky proti sobě 
Dmi 
jdem


2. Dmi 
stojí tu 
F 
opodál

B 
náš domněl
C 
ý to 
F 
nep
E 
řít
Dmi 
el

i když jsem černý král
nejsem svých figur velitel
vždy první na tahu
jsem ten kdo bitvu rozpoutá
ač nemá odvahu
bílý a nešťastný jsem král

R: Černá a bílá je…

3. přestal jsem počítat
kolikrát jsem padnul a zas vstal
kolikrát dostal mat
útočil nebo utíkal
jsme jenom figury
ať král či pěšák beze jména
a hraní na vojáky
je vaše lidská doména

R: Černá a bílá je…
43

: Sáro!

R: Ami 
Sáro, 
Emi 
Sáro, 
F 
v noci se mi 
C 
zdálo 

že F 
tři andělé 
C 
Boží k nám 
F 
přišli na o
G 
běd 


Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo 
mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?

1. Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu 
a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích 
A z prohraných válek se vojska domů vrací 
Však zbraně stále burácí a bitva zuří v nich 

R: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

2. Vévoda v zámku čeká na balkóně 
až přivedou mu koně a pak mává na pozdrav 
A srdcová dáma má v každé ruce růže 
Tak snadno poplést může sto urozených hlav 

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

3. Královnin šašek s pusou od povidel 
sbírá zbytky jídel a myslí na útěk 
A v podzemí skrytí slepí alchymisté 
už objevili jistě proti povinnosti lék 

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo… 

4. Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit 
o tajemstvích noci ve tvých zahradách 
A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce 
teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah 

R3: Sáro, Sáro, pomalu a líně 
s hlavou na tvém klíně chci se probouzet 

Sáro, Sáro, Sáro, Sáro rosa padá ráno 
a v poledne už možná bude jiný svět 

Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro! 
F 
Andělé k nám 
Dmi 
přišli na o
Cmaj 
běd 
44

: Variace na renesanční téma

1. Ami 
Láska je jako 
F 
večernice 
G 
plující noční 
Ami 
oblohou,

zavřete dveře F 
na petlice, 
G 
zhasněte v domě všechny 
Ami 
svíce

a opevněte svoje F 
těla, 
G 
vy, kterým srdce 
Ami 
zkameněla.
C G/H Ami C/G D F E Ami 
 


2. Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána,
námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude zrána,
láska je jako bolest z probuzení a horké ruce hvězd,
které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest.

3. Láska je jako večernice plující noční oblohou,
náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou,
náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou …
45

: Hudsonský šífy

1. Ten, kdo Ami 
nezná hukot vody lopat
C 
kama vířený

jako G 
já, jó, jako 
Ami 
já,

kdo hudsonský slapy nezná sírou G 
pekla sířený,

ať se Ami 
na hudsonský 
G 
šífy najmout
Ami 
 dá, 
G 
joh
G# 
oho
Ami 
.


2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel,
málo zná, málo zná,
ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: F 
Ahoj, páru tam 
Ami 
hoď,

ať G 
do pekla se dříve dohra
Ami 
bem,

G 
jo
G# 
ho
Ami 
ho, 
G 
jo
G# 
ho
Ami 
ho.


3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků
jako já, jó, jako já,
ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil,
málo zná, málo zná,
kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: 

5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad
jako já, jó, jako já,
kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk,
kdo je sám, jó, jako já,
kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: + johoho …
46

: Pořekadla

1. G 
Rád bych se zeptal 
H7 
těch, kteří vědí

Emi 
proč místo zlatem 
C 
platíme mědí, 

G 
proč nejsme bílí a 
D 
proč jsme jen šedí,

C 
ti, co chytrou 
D 
kaši 
G 
jed
Emi 
í, 

C 
určitě mi 
D 
odpově
G 
dí:
C 
 
G 
 


R: Že z C 
nouze si žijem a 
Hmi 
milujem z nouze, 

H7 
zpíváme málo a 
Emi 
kecáme 
C 
dlouze 

G 
tváře si myjem v 
D 
blátivý strouze, 

C 
když se čistá 
D 
neseže
G 
ne
Emi 
 

C 
ani v lese 
D 
u prame
G 
ne.
C 
 
G 
 


2. Tak dlouho se džbánem, až ucho upadne, 
jablko od stromu daleko nepadne, 
než holub na střeše, líp vrabec v hrsti - 
- tohle mi jde proti srsti, 
zatraceně proti srsti. 

R: Z nouze si žijem a milujem z nouze, 
zpíváme málo a kecáme dlouze 
a tváře si myjem v blátivý strouze, 
když se čistá nesežene, 
nesežene, a ne že ne. 

3. Řekni mi, holka, čí je to vinou, 
že ty chceš jiného, on zase jinou, 
čím je to daný, že ti praví se minou, 
ti nepraví že se berou, 
potom se div nesežerou. 
R: Z nouze si žijem a milujem z nouze, 
zpíváme málo a kecáme dlouze 
a tváře si myjem v blátivý strouze, 
když se čistá nesežene, 
je to pravda, a ne že ne, 
že C 
cesty už jsou 
D 
vychoze
G 
Emi 
 

a uzené je vyuzené 
a pivo dobře vychlazené, 
žádná nouze vlastně není, 
tak načpak tohle pozdvižG 
ení?
C 
 
G 
 
47

: Slavíci z Madridu

R1: LaDmi 
lala… 
Ami E Ami Dmi Ami E Ami 
 


1. Ami 
Nebe je modrý a 
E 
zlatý, bílá sluneční 
Ami 
záře,

Ami 
horko a sváteční 
E 
šaty, vřava a zpocený 
Ami 
tváře,

Ami 
dobře vím, co se bude 
E 
dít, býk už se v ohradě 
Ami 
vzpíná,

Ami 
kdo chce, ten může 
E 
jít, já si dám sklenici 
Ami 
vína.


R2: Dmi 
Žízeň je veliká, 
Ami 
život mi utíká,

E 
nechte mě příjemně 
Ami 
snít,

Dmi 
ve stínu pod fíky 
Ami 
poslouchat slavíky,

E 
zpívat si s nima a 
Ami 
pít.


2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká… 2×

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká…

R1: Lalala… 3×
48

: Jdem Zpátky do Lesů

1. Ami7 
Sedím na kolejích 
D7 
které nikam nevedou
G C G 
 

Ami7 
koukám na kopřetinu jak 
D7 
miluje se s lebedou
G C G 
 

Ami7 
Mraky vzaly slunce 
D7 
zase pod svou ochranu
G Emi 
 

JenAmi7 
 ty nejdeš holka zlatá 
D7 
kdypak já tě dostanu
G D7 
 


R: G 
Z ráje my vyhnaní 
Emi 
z ráje, kde není 

už Ami7 
místa 
C7 
prej něco se 
G 
chystá
D 
 

G 
Z ráje nablýskaných 
Em 
plesů jdem zpátky 

do Ami7 
lesů 
C7 
Za nějakej 
G 
čas 
D 
 


2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe
málo jsi se snažil málo šel jsi do sebe
Šel jsi vlastní cestou to se dneska nenosí
i pes kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …

3. Už tě vidím z dálky jak mávaš na mě korunou
jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny co si dávaj rande za branou
v ráji není místa možná v pekle se nás zastanou

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …
49

: Rána v Trávě

CAPO III

R: Ami 
Každý ráno boty 
G 
zouval 
Ami 
Orosil si nohy v 
G 
trávě

Ami 
Že se lidi mají radi 
G 
doufal 
Ami 
A pro
Emi 
citli 
Ami 
právě

Každý ráno dlouze G 
zíval 
Ami 
Utřel čelo do ru
G 
kávu

Ami 
A při chůzi tělem semtam 
G 
kýval 
Ami 
Před se
Emi 
bou sta 
Ami 
sáhů


1. C 
Poznal 
G 
Mora
F 
věnku 
C 
krásnou

Ami 
a ví
G 
nečko 
C 
ze zlata

V Čechách G 
slávu 
F 
muzi
C 
kantů

Ami 
Uma
Emi 
zanou 
Ami 
od bláta.


R: Každý ráno boty zouval …

2. Toužil najít studánečku
A do ní se podívat
By mu řekla proč holečku
Musíš světem chodívat

3. Studánečka promluvila
To ses musel nachodit
Abych já ti pravdu řekla
měl ses jindy narodit. R:

R: Každý ráno boty zouval …
50