Tábor19- Máčko

Asonance: Čarodejnice z Amesbury

1. Zuzana Dmi
byla dívka, C
která žila v Dmi
Amesbury,
s jasnýma F
očima a C
řečmi pánům Dmi
navzdory,
souseF
dé o ní C
říkali, že Dmi
temná kouzla Ami
zná
a Bb
že se lidem Ami
vyhýbá a s Bb
ďáblem C
pletky Dmi(G)
má.

2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí,
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.

3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali,
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
"Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš,
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!"

4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění,
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou,
sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.

5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná,
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná,
je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění,
a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!"

6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy,
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený:
"Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!"

7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
"Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam,
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!"

8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící,
a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou,
zemřela tiše samotná pod letní oblohou …

Asonance: Dva havrani

1. Když jsem se z Dmi
pole vC
raceDmi
la,
dva havrany jsem slC
yšelDmi
a,
jak jeden drF
uhého se ptC
á:
[: kdDmi
o dneska večeřC
i nám dDmi
á? :]

2. Ten první k druhému se otočil
a černým křídlem cestu naznačil,
krhavým zrakem k lesu hleděl
[: a takto jemu odpověděl: :]

3. "Za starým náspem, v trávě schoulený
tam leží rytíř v boji raněný,
a nikdo neví, že umírá,
[: jen jeho kůň a jeho milá." :]

4. "Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má,
už pro nás bude dosti místa,
[: hostina naše už se chystá." :]

5. "Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem,
a až se masa nasytíme,
[: z vlasů si hnízdo postavíme." :]

B||---------------------------------------------------|
G||---------------------------------------------------|
D||--0----0----2----3----0----0----0---------------0--| --> 2X
A||-------------------------------------3-----3-------|

|-------------------------------1-------------------|
|----------------0----2----2---------2----2----0----|
|----3----3-----------------------------------------|
|---------------------------------------------------|

|----------------------------------------------------|
|---------------------------0------------------------|
|--0----0----2----3----3---------2----3----2----0----|
|----------------------------------------------------|

|-----------------------------------------------||
|---------------------------0-------------------||
|--0----0----2----3----3---------2----0----0----||
|-----------------------------------------------||

Bratři Ryvolové: Tereza (Osamělý město)

1. Ten C
den, co vítr D
listí z města G
svál,
můj C
džíp se vracel, D
jako by se Emi
bál,
že C
asfaltový D
moře odliv G
má
a C
stáj že svýho D
koně nepoE
zná.

R: Řekni, G
kolik je na světě, kolik je takovejch D
měst,
řekni, Ami
kdo by se vracel, všude je tisíce Emi
cest,
tenkrát, G
když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě D
máš,
tenkrát Ami
ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků Emi
dáš
napoD
sled, napoG
sled.

2. Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,
proč vítr mlátí spoustou okenic,
proč jsou v ulici auta, jinak nic?

R: Řekni…

3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžný tón flaut
a v závěji starýho papíru
válej' se černý klapky z klavíru.

R: Řekni…

4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám,
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.

R: Řekni…

Brontosauři: Jarní tání

1. Když první Ami
tání Dmi
cestu sněhu C
zkříží
a F
nad leDmi
dem se E7
voda objeAmi
ví.
Voňavá zem se sněhem tiše plíží
tak nějak líp si balím, proč bůhví.

R: Přišel čas F
slunce, G
zrození a C
tratí
na kterejch F
potkáš G
kluky ze všech C
stranE7

/:Hubenej Ami
Joe, Čára, Ušoun se ti Dmi
vrátí
oživne F
kemp, E7
jaro vítej k Ami
nám. :/

2. Kdo ví jak voní země, když se budí
pocit má vždy jak zrodil by se sám.
Jaro je lék na řeči, co nás nudí
na lidi, co chtěj zkazit život nám.

R: Přišel čas slunce …

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo
srdce těch pánů, co je jim vše fuk.
Pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk.

R: Přišel čas slunce …

Čechomor: Mezi horami

1. [: Gmi
Mezi horami lipka zelená :]
[: B
Zabili Janka, F
Janíčka, Gmi
Janka miesto Gmi/F
jeleGmi
ňa :]

2. [: Keď ho zabili, zamordovali :]
[: Na jeho hrobě, na jeho hrobě, kříž postavili :]

3. [: Ej, křížu, křížu ukřižovaný
[: Zde leží Janík, Janíček, Janík zamordovaný :]

4. [: Tu šla Anička, plakat Janíčka :]
[: Hneď na hrob padla a viac nevstala dobrá Anička :]

Čechomor: Včelín

1. [: Ami
Sousedovic Věra G
má Ami
jako žádná jiG
ná
Ami
Viděl jsem ji včera G
máchat Ami
dole u Emi
včeAmi
lína :]

®: [: Ami
Dole dole dole dole C
dole dole dole,
G
Hej dole dole dole, dole u včeAmi
lína :]

2. [: Líčka jako růže máš, já tě musím dostat
Nic nepomůže spát, skočím třeba do sna :]

®: Dole dole dole dole …

3. [: Líčka jako růže máš řeknu panu králi
Ať přikázat vašim dá aby mi tě dali :]

®: Dole dole dole dole …

4. Když v poledne radost má slunko hezky hřeje
Když se na mě podívá dám jí co si přeje

®: Dole dole dole dole …

Divokej Bill: Rozárka

1. Ami
Nikdy neF
řikej, že víš jak mi Emi
je
s prázdnym Ami
žaludkem, v žilách
víc Dmi
vína než Emi
krve. Ami
Píšu tvůj F
osud,
G
propustku Ami
do pekel, pálim ti Dmi
cejch
a v rukou mám Emi
kosu,
rozárAmi
ko!

2. Řikej že víš jak mi je…

Ami
Emi
Ami
Emi

3. Ami
Tisíckrát F
v noci budí ze Emi
spaní
zlej Ami
pocit že sklání se Dmi
někdo nad Emi
tebou.
Ami
Pijem na zdraF
vý G
i na ty Ami
bolavý
z nás, Dmi
dostal je čas, maj to Emi
za sebou,
rozárAmi
ko!

4. V noci, budí ze spaní zlej pocit…

Outro: [: Ami
pijem na zdraF
vý G
i na ty Ami
bolavý
z Emi
nás, rozárAmi
ko!… :]

Druhá tráva: Ještě jedno kafe

1. Máš Emi
sladkej dech a oči, kterým D
patří svatozář,
a C
vlasy máš jak hedvábí, když je H7
vhodíš na polštář,
ale Emi
já se o tvou lásku ani D
vděčnost neprosím,
ty C
děkuješ jen hvězdám a jseš H7
věrná jenom jim.

R: C
Ještě jedno kafe bych si H7
dal,
C
ještě jedno kafe, kruciH7
nál, než pojedu Emi
dál. D
C
H7

2. Tvůj táta, to je vandrák a od přírody zběh
a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech,
a taky házet nožem a držet pospolu
a brada se mu třese, když se nosí ke stolu.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…

3. Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet
a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět,
a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana.,
jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…

Fleret: Zafúkané

1. Ami
Větr sněh Asus2
zanésl Ami
z hor do poAsus2
lí,
Ami
já idu C
přes kopce, G
přes údoAmi
lí,
C
idu k tvej G
dědině zatúlaC
nej,
F
cestičky C
sněhem sú E
zafúkaAmi
né.

Fmaj7 Ami Esus4

Ref: Ami
ZafúkaC
né, G
zafúkaC
né,
F
kolem mňa C
všecko je Dmi
zafúkaE
né.
Ami
ZafúkaC
né, G
zafúkaC
né,
F
kolem mňa Dmi
všecko je E
zafúkaAmi
né.

Emi D G H7 Emi D G Emi

2. Už vašu chalupu z dálky vidím,
srdce sa ozvalo, bit ho slyším,
snáď enom pár kroků mi zostává,
a budu u tvého okénka stát.

Fmaj7 Ami Esus4

Ref: [: Ale zafúkané, zafúkané,
okénko k tobě je zafúkané. :]

Emi D G H7 Emi D G Emi

3. Od tvého okna sa smutný vracám,
v závějoch zpátky dom cestu hledám,
spadl sněh na srdce zatúlané,
aj na mé stopy - sú zafúkané.

Fmaj7 Ami Esus4

Ref: [: Zafúkané, zafúkané,
mé stopy k tobě sú zafúkané. :]

Emi D G H7 Emi D G Emi

Hop trop: Amazonka

1. Byly krásný naše G
plány, byla jsi můj celej Hm Bm Am
svět.
Čas je vzal a nechal G
rány, Am
starší jsme jen o pár D
let.

2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká.
Už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká.

R: Nebe modrý zrcadG
lí se
E7
v řece, která všechno Ami
ví,
stejnou barvu jako G
měly
Ami
tvoje oči džínoD
vý.

3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl,
"Amazonka" říkávali a já hrdě přisvědčil.

4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká
vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká.

R: Nebe modrý zrcadlí se…

5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela
vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla.

R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám.
Pořád stejná, přísahám…

Hop trop: Lodníkův lament

1. Emi
Já snad G
hned, když jsem se D
narodil, na G
bludnej D
kámen G
šláp',
a do školy moc D
nechodil, i Emi
tak je D
ze mě Emi
chlap,
velký G
dusno, který D
nad hlavou mi G
doma D
viseG
lo,
drsnýmu chlapu D
nesvědčí, já Emi
ťuk' si D
na čeEmi
lo.D G D G C G

R: MáG
ma mě doma držela a D
táta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdyG
bych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou D
trajdu copatou
a za její lásku platit G
celou vejplatou, hó Emi
hou.

2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.

Ivan Hlas: Aranka umí hula hop

1. Hmi
Barevnej šátek do vlaG
sů a F#
jedem
Hmi
na křídlech černejch PegaG
sů se F#
svezem
Hmi
tohle je vůbec dobrej G
kraj
kde ti všechno Hmi
daj a nejjemější z A
vín tu Hmi
znaj

2. Ulicí proběh žlutej pes a volá
rej čarodějnic ještě dnes hej hola
na hlavu černej klobouk dej
v tom stavu nejsi zlej a oči kryje stín

R: D
Aranka umí "hula G
hop" D
ty dy ty ty
až pánbůh tiše úpí G
stop D
ty dy ty ty
občas se ve tmě blejskne C
nůž
i ty ho pilně Hmi
bruš a srdce otvíA
rej co s Hmi
tím

3. Potáhnem na španělskou zem - kde leží?
tam všechno víno vypijem - jsme svěží
prej je tam vůbec dobrej kraj
kde ti všechno daj a ženský divoký

R: Aranka umí "hula hop" ty dy ty ty
až pánbůh tiše úpí stop ty dy ty ty
Aranka zpívá svoje blues ty dy ty ty
a nutí cizí koně v klus ty dy ty ty
občas se ve tmě blejskne nůž
i ty ho pilně bruš a dobře vybírej kam s ním, A
hej kam s D
ním

Jarek Nohavica: Bláznivá Markéta

1. BlAmi
áznivá MarkétE
a v pE7
odchodu těšínskAmi
ého nádraží
zpDmi
ívá,Ami
zpDdim
ívá, Ami
zpE7
íváAmi
a zE7
ametAmi
á,
je to princezna zakletE
á, s E7
erární metlou jAmi
en tak pod paží,
když zpDmi
ívá,Ami
zpDdim
ívá, Ami
zpE7
íváAmi
a zE7
ametAmi
á.

R: Vajglové blAmi
ues, rumový song, jízdenková sE7
ymfonietta,
pach piva z Ami
úst a oči plonk, to zpívá ME7
arkéta,
blC
áznivá ME7
arkétAmi
a, nDmi
a naAmi
nDdim
a na Ami
na nDdim
a na Ami
na nE7
a nAmi
a.

2. Famózní subreta na scéně válečného šantánu
byla, byla, byla krásná k zbláznění,
Líza i Rosetta, lechtivé snění zdejších plebánů,
byla, byla, byla, a není.

3. V nádražním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši
ticho, ticho, Markéta housku jí,
pak v jednom záchodu své oranžové blůzy rozvěší
a já ji, a já ji, a já ji miluji …

Jarek Nohavica: Dokud se zpívá

1. Z C
Těšína Emi
vyjíždí Dmi7
vlaky co F
čtvrthodiC
nu,Emi Dmi7 G7

C
včera jsem Emi
nespal a Dmi7
ani dnes F
nespočiC
nu,Emi Dmi7 G

F
svatý MedG
ard, můj patrC
on, ťuká si naAmi
čelo,G

ale F
dokud se G
zpívá, F
ještě se G
neumřeC
lo, hóhEmi
ó.Dmi7 G7

2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: "Lidi, jste tam?"
a z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]

Jarek Nohavica: Grónská píseň

1. DD
aleko nEmi
a severu jA7
e Grónská zD
em,
žD
ije tam Emi
Eskymačka s A7
EskymákD
em,
/: my bychom Emi
umrzli, jim nG
ení zimD
a,
snídají nEmi
anuky A7
a eskimD
a. :/

2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc,
/: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den. :/

3. Když sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky,
/: medvědi těžko jsou k poražení,
neboť medvědy ve sněhu vidět není. :/

4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě
zaklepe na na íglů hlavní medvěd:
/: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu?
Nesu vám trochu ryb na svačinu." :/

5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí,
psi venku hlídají před zloději,
/: smíchem se otřásá celé íglů,
neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :/

6. Tak žijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů,
/: my bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma. :/

Jarek Nohavica: Lachtani

R: /: LC
ach, lachF
, C Ami
lach, lachG
. C
:/

1. JC
edna lachtaní rF
odinC
a
rAmi
ozhodla se, že si vyjde dG
o kinC
a,
jeli vlakem, metrem, lodí a pak trF
amvajC
í
a teď Ami
u kina Vesmír lG
achtajC
í.
LG
achtaní úspory dC
ali dohromady,
kG
oupili si lístky dC
o první řG
ady,
tC
áta lachtan řekl:"Nebudem třF
ít bídC
u"
a prAmi
o každého koupil pytlík G
arašidC
ů.

R: /: LC
ach, lachF
, hmm hmm C Ami
lach, lachG
. hmm C
hmm:/

2. Na jižním pólu je nehezky
a tak lachtani si vyjeli na grotesky,
těšili se, jak bude veselo,
když zazněl gong a v sále se setmělo.
Co to ale vidí jejich lachtaní zraky:
sníh a mráz a sněhové mraky,
pro veliký úspěch změna programu,
dnes dáváme film ze života lachtanů.

R: /: LC
ach, lachF
, jéé é C Ami
lach, lachG
. jéé C
é:/

3. Tátu lachtan vyskočil ze sedadla
nevídaná zlost ho popadla:
"Proto jsem se netrmácel přes celý svět,
abych tady v kině mrznul jako turecký med.
Tady zima, doma zima, všude jen chlad,
kde má chudák lachtan relaxovat?"
Nedivte se té lachtaní rodině,
že pak rozšlapala arašidy po kině, jé.

R:

TC
ahle lachtaní rF
odinC
a
Ami
od té doby nechodí už dG
o kinC
a.

Lach lach.

Jarek Nohavica: Mladičká básnířka

1. G
Mladičká básnířka s Hmi
korálky nad kotEm
níkyD

G
bouchala na dvířka Hmi
paláce poeEm
tiky.D

S někým se G
vyspala, nikomu Hmi
nedala, láska jako Em
hobby,
Cm
pak o tom napsala D
blues na čtyři G
doby, ho ho Hmi
hó.Em D

2. Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti,
ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty.
Plná tragiky, plná mystiky, plná spleenu,
pak jí to otiskli v jednom magazínu, ho ho hó.

3. Bývala viděna v malém baru u rozhlasu,
od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu.
Trochu se napila, trochu se opil na účet redaktora
a týden nato byla hvězdou Mikrofóra, ho ho hó.

4. Pod paží nosila rozepsané rukopisy,
ráno se budila vedle záchodové mísy.
Životem potřísněná, můzou políbená, plná zázraků
a pak ji vyhodili z gymplu a hned nato i z baráku, ho ho hó.

5. Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody,
ale básníci-tatíci nepomýšlej' na rozvody.
Cítila u srdce, jak po ní přešla železná bota,
tak o tom napsala sonet, a ten byl ze života.

Outro: G
Ach, mladé básnířky …Hmi Em D

Vy mladé básnířky …
Jó, mladé básnířky …

Jarek Nohavica: Osmá barva duhy

1. ChlAmi
adná jsou dDmi
ubnová rAmi
ána,Dmi

zAmi
e slunce je vDmi
idět jenom kC
ousE7
ek,
vAmi
e flašce Dmi
od CinzAmi
anaDmi

Ami
úhoři, G
úhoři třAmi
ou se.

R: VšDmi
ichni moji znAmi
ámí teď spF
í, spDmi
í, spE7
í doma s manželkami,
zDmi
ůstali jsme sAmi
ami - jE7
á a jAmi
á.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
čDmi
erná je barva, kterou mE7
ám teď nejradAmi
ěji,
jó, je to bída, je to bída, hledal jsem ostrov jménem Atlantida
Dmi
a našel vody, vody, vE7
ody, vody, vody habadAmi
ěj.

2. Kdyby měl někdo z vás zájem,
uděláme velikánský mejdan,
projdeme tam a zpět rájem
a svatý Petr bude náš strejda.

R: .3.
Pod okny řve někdo: kémo,
každý správný folkáč nosí vousy,
já umím jen písničky v E moll
a prsty jsem si až do masa zbrousil, protože:

R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí doma s manželkami,
zůstali jsme sami - já a vy.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
černá je barva, kterou mám teď nejraději,
jó, je to bída, je to bída, hledáme ostrov jménem Atlantida
a nacházíme vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody habaděj.

Jarek Nohavica: Svatava

1. PoslC
yšte baladG
u, je o jC
ednom případG
u,
bude to smC
utné velicG
e.CG

Je o dC
ívce SvatavG
ě, žijící v mC
ěstě OstravG
ě,
GottwaldC
ova ulicG
e.CG

R1: Ami
Otec SvatavD7
y pracujG
e u dopravEmi
y
a mAmi
atka SvatavD7
y vedoucG
í je PotravEmi
in,
a jAmi
ejich dcera SvD7
atava jak lG
ilieEmi
,
zAmi
amilovanD7
á do poG
ezie.

2. Příběh začíná ve večerních hodinách
v pátek třetího října.
Venku zima je, televize nehraje,
ale hřeje peřina.

R2: Otec Svatavy má špičku u dopravy
a matka Svatavy inventůru Potravin,
a jejich dcera Svatava jak lilie,
zamilovaná do poezie.

3. Slávek Slováček, v lásce žádný nováček,
už se blíží podle stěn.
Nutno ještě věděti, že má doma dvě děti
a třetí je na cestě.
Zjistil, že:

R2:

4. Svatava si myslela, že to zvoní Adéla
a nese jí Nezvala.
Když svůj omyl zjistila, velice se zlobila:
Pane, já vás nezvala!

R3: Slávek byl však muž činu, uchopil tu dívčinu
a pak do ucha jí píp': Svatavo, vy jste můj typ
a teď bez dlouhých veršíků a citátů
zahrajem si na mámu a na tátu.

5. Když ji vzal do náruče, mlátila ho Bezručem
a dusila Baudelairem.
Dvě modřiny pod nosem schytal Janisem Rycossem
a jednu Jacquesem Prevertem.

R4: V bitvě předem prohrané tloukla ho S.K.Neumannem,
ale ani Rudé zpěvy neuchránily pel té děvy
a tak, když k ránu spokojeně usnula,
k hrudi tiskla Valeria Catulla.

6. Jak nás učí dějiny, pouze čin je účinný,
básně nemají tu moc.
I když je to ku pláči, verše jaksi nestačí
dívčinám na celou noc.

R5: Začas se otec Svatavy tloukl pěstí do hlavy
a matka Svatavy, ta se chtěla otrávit,
že jejich vnučka Svatava jak lilie
žvatlá první veršíky poezie,
žvatlá Dvakrát sedm pohádek Františka Hrubína.
#

Jarek Nohavica: Těšínská

1. Ami
Kdybych se narodil Dmi
před sto lety F
E
v tomhle Ami
městě, Dmi F E Ami

u Larischů na zahradě Dmi
trhal bych květy F
E
své neAmi
věstě, Dmi F E Ami

C
moje nevěsta by byla Dmi
dcera ševcova
F
z domu Kamiňskich C
odněkud ze Lvova,
kochałbym ją i Dmi
pieścił, F
chyE
ba lat Ami
dwieście Dmi F E Ami

2. Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

4. Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.

5. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká Dmi F E Ami Dmi F E Ami
na na na…

Jarek Nohavica: Zatanči

1. Emi
ZatanG
či, má milá, D
zatanči Emi
pro mé oči,
zatanG
či a vetkni D
nůž do mých Emi
zad,
ať tvůj G
šat, má milá,D
ať tvůj šat Emi
na zemi skončí,
ať tvůj G
šat, má milá, D
rázem je Emi
sňat.

R: Emi
ZatanG
či, jako seD
okoloEmi
ohně tančí,
zatanG
či jako D
na vodě Emi
loď,
zatanG
či jako to sD
lunce mezi Emi
pomeranči,
zatanG
či, a D
pak ke mně Emi
pojď.

2. Polož dlaň, má milá, polož dlaň na má prsa,
polož dlaň nestoudně na moji hruď,
obejmi, má milá, obejmi moje bedra,
obejmi je pevně a mojí buď.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí…

3. Nový den než začne, má milá, nežli začne,
nový den než začne, nasyť můj hlad,
zatanči, má milá, pro moje oči lačné,
zatanči a já budu ti hrát.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí…

Jaroslav Samson Lenk: Už to nenapravím

capo2:

R: Ami D F E Ami E 2x
Vap tap tap …

1. V Ami
devět hodin dvacet pět D
mě opustilo štěstí,
ten F
vlak, co jsem jím měl jet, na koleji E
dávno E7
nestál,
v Ami
devět hodin dvacet pět jaD
ko bych dostal pěstí,
já F
za hodinu na náměstí měl jsem E
stát, ale v E7
jiným městě.

*: Tvá A7
zpráva zněla prostě a byla tak krátká,
že Dmi
stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka
G
zadní otevřená, E
zadní otevřená,

*: já A7
naposled tě viděl, když ti bylo dvacet,
to jsi Dmi
tenkrát řekla, že se nechceš vracet,
G
že jsi unavená, E
ze mě unavená.

R: Vap tap tap …

2. Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho,
může za to vinný sklep, že člověk často sleví,
já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou,
já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím.

*: Pak jedenáctá byla a už to bylo passé,
já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase,
láska nerezaví, láska nerezaví,

*: ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý,
byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý,
už to nenapravím, už to nenapravím.

R: Vap tap tap …

Karel Kryl: Morituri te salutant

Intro:
E:|-7-5-7-5--5-3-5--5-3-3-3-2-3-2---0--|
B:|-------------------------------3----|
G:|------------------------------------|

1. Cesta je prEmi
ach a štD
ěrk a Ami
udusaná hlEmi
ína
a šedé šmAmi
ouhy krD
eslí do vlasG
ů
[: a z hvězdných drAmi
ah má špD
erk, co kG
amením se spH7
íná,
Emi
a pírka tD
ouhy z křídel PegasEmi
ů. :]D Emi D

2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,
má v ruce štítky, v pase staniol,
[: a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol. :]

R: Seržante, pD
ísek je bílý jak paže Daniely,
pEmi
očkejte chvíli! Mé oči uviděly
tD
u strašně dávnou vteřinu zapomnění,
sEmi
eržante! Mávnou, D
a budem zasvěceni!
MEmi
orituri te salutant, morituri te salutD
antEmi
!D Emi H7

3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá
a písek víří křídlo holubí,
[: a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá
a zvedá chmýří, které zahubí. :]

4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka,
[: rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína
a děsně velká bílá oblaka. :]

R: Seržante, písek je bílý jak paže Daniely…

Outro:
E:|-2-3-5-3-2-0--|
B:|-----------0--|
G:|-----------0--|
D:|-----------2--|
A:|-----------2--|
E:|--------------|

Karel Plíhal: Kluziště

1. C
StrejčeEmi7/H
k kovářAmi7
chytilC/G
kleštFmaj7
ě, uštíp' C
z nočFmaj7
ní oblG
ohy
jC
ednu mEmi7/H
alou kaAmi7
pku dC/G
eště, tFmaj7
a mu spC
adla pFmaj7
od nohG
y,
nC
ejdřív Emi7/H
ale chyAmi7
til slC/G
inu, tFmaj7
ak šáh' kC
amsi prFmaj7
o pivoG
,
pC
ak přitEmi7/H
áhl kovAmi7
adlinC/G
u a Fmaj7
obrovsC
ký kladFmaj7
ivo. G

Ref: Zatím C
tři bílé Emi7/H
vrány Ami7
pěkně za seC/G
bou
kolem Fmaj7
jdou, někam C
jdou, do rytD7
mu se kývaG
jí,
tyhle C
tři bílé Emi7/H
vrány Ami7
pěkně za seC/G
bou
kolemFmaj7
jdou, někamC
jdou, nedFmaj7
ojdou, nedoC
jdou.

2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem,
pak tu kapku všude rozstřík' jedním mocným úderem,
celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi
na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami.

Ref: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou…

3. Zpod víček mi vytrysk' pramen na zmačkané polštáře,
kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře,
Kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází,
do kalhot si čistí ruce umazané od sazí.

Outro: Zatím tři bílé vrány…

Karel Plíhal: Ráda se miluje

capo2.

R: RAmi
áda se miluje, rG
áda jC
í, rF
áda si jEmi
enom tak zpAmi
ívá,
vrabci se na plotě hG
ádajC
í, kF
olik že čEmi
asu jí zbAmi
ývá.

1. NF
ež vítr dostrká k C
útesu tF
u její legrační bC
árkE
u
a PAmi
ámbu si ve svým nG
otesC
u F
udělá jEmi
en další čAmi
árku.

R: Ráda se miluje …

2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce,
že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce.

R: Ráda se miluje …

3. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští,
sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští.

R: Ráda se miluje …

Klíč: Čtyři malý plyšáci

1. Ami
Čtyři malý E
plyšáci u Ami
báru seE
bratří,
C
pijí, pijí G
na účet Ami
dětí, kterým E
patří.

Ref:
[: LiAmi
monádu, ciE
tronádu, coAmi
lu, fantu, čoE
koládu,
C
minerálku, pG
ívečko, kAmi
ávičku a vE
ínečko :]
Jen si dejte co chcete, ještě jednAmi
ou rE
epAmi
ete.

2. Dmi
Čtyři malý A
plyšáci uDmi
baru se A
bratří,
F
pijí, pijí C
na účet, Dmi
dětí kterým A
patří.

Ref:

Klíč: Omnia vincit Amor

1. Dmi
Šel pocestný kol C
hospodských Dmi
zdí,
F
přisedl k nám a C
lokálem F
zní
Gmi
pozdrav jak svaté Dmi
přikázáC
ní:
Dmi
omnia C
vincit Dmi
Amor.

2. Hej, šenkýři, dej plný džbán,
ať chasa ví, kdo k stolu je zván,
se mnou ať zpívá, kdo za své vzal
omnia vincit Amor.

R: Zlaťák F
pálí, C
nesleví Dmi
nic,
štěstí v F
lásce C
znamená F
víc,
všechny Gmi
pány F
ať vezme C
ďas!A7

Dmi
Omnia C
vincit Dmi
Amor.

3. Já viděl zemi válkou se chvět,
musel se bít a nenávidět,
v plamenech pálit prosby a pláč,
omnia vincit Amor.

4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť,
nad lidskou láskou roztáhli plášť,
vtom kdosi krví napsal ten vzkaz:
omnia vincit Amor.

R: Zlaťák pálí…

5. Já prošel každou z nejdelších cest,
všude se ptal, co značí ta zvěst,
až řekl moudrý: Pochopíš sám
omnia vincit Amor - všechno přemáhá láska.

R: Zlaťák pálí…

6. Teď s novou vírou obcházím svět,
má hlava zšedla pod tíhou let,
každého zdravím větou všech vět:
omnia vincit Amor, omnia vincit Amor …

Klíč: Pohár a kalich

1. Emi
Zvedněte poháry D
pánové už jen G
poslední D
přípitek Emi
zbývá
Emi
pohleďte nad polem D
špitálským G
vrcholek D
roubení G
skrývá
[: za chvíli D
zbyde tam popel a Emi
tráva nás čeká D
vítězství bohatství Emi
sláva :]

2. Emi
Ryšavý panovník D
jen se smál G
sruby prý D
dobře se Emi
boří
Emi
palcem k zemi D
ukázal G
ať další D
hranice G
hoří
ta malá D
země už nemá co Emi
získat teď bude D
tancovat jak budu Emi
pískat
ta malá D
země už nemá co Emi
získat teď budem D
tancovat jak budem Emi
pískat

Ref.: Ami
Náhle se pozvedl D
vítr a mocně G
vál Ami
od někud přinesl D
nápěv sám si ho H7
hrál

3. Zvedněte poháry pánové večer z kalichu budeme pít …
nad sruby korouhev zavlála to však neznačí že je tam sláva
všem věrným pokaždé nesmírnou sílu a jednotu dává
ve znaku kalich v kalichu víra jen pravda vítězí v pravdě je síla

4. Modli se pracuj a poslouchej kázali po celá léta
mistr Jan cestu ukázal proti všem úkladům světa
být rovný s rovnými muž jako žena dávat všem věcem ta pravá jména
být rovný s rovnými muž jako žena dávat všem věcem ta pravá jména

5. Do ticha zazněla přísaha ani krok z tohoto místa
ze zbraní každý vyčkává dobře ví co se chystá
nad nimi stojí muž přes oko páska slyšet je dunění a dřevo praská

Ref.: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál od někud přinesl nápěv sám si ho hrál

Ami
Kdož jsú boží G
bojovníEmi
ci a C
zákona H7
jeEmi
ho
Emi
prostež od boC
ha pomoci a D
úfajte v něG
ho

Klíč: Třináctka

1. Zve Emi
válčit mě pan D
maršál sám,
v C
mládí je má H7
síla, milá,
Emi
víš, jak rád tě D
mám, a až se vrátím,
C
třináct růží H7
na polštář ti Emi
dám.

R: [: Už mi to i G
táta říkal: D
koukej žít,
v Emi
neštěstí i Hmi
štěstí mít,
C
chlap, a neznej G
klid,
a tarokovou Ami
třináctku,
tu H7
musíš v kapse Emi
mít. :]

2. Já dávno o své slávě sním,
vínem vlast mě křtila, milá,
Turka porazím, a až se vrátím,
zlatek třináct na stůl vysázím.

R: Už mi to i táta říkal…

3. Už v šenku jsem se prával rád,
však jsi při tom byla, milá,
nechtěj osud znát, když nevrátím se,
dej mi z věže zvonit třináctkrát.

R: Už mi to i táta říkal…

Marta Kubišová: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami
Je půlnoc nádherná, G
spí i lucerna,
F
tys' mě opustil E
ospalou,
tu v Ami
hloubi zahrady G
cítím úklady,
s F
píšťalou E
někdo sem kráAmi
čí,
hráC
náramně G
krásně a na mě
F
tíha podivná E
doléhá,
C
hrá náramně, G
zná mě, nezná mě,
F
něha a E
hudba až k pláAmi
či.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".

Michal Hrůza: Budu ti vyprávět

D Dmaj7

1. D
Náš svět promění se A
hned,
když zavřeš oči budu Hmi
vyprávět,
o tom jak nekonečné jsou,
hvězdy co lidem plují G
nad hlavou.

2. D
Co teď možná jsme spolu naposA
led.
Sladká jsou slova jako Hmi
med…
O tom že spolu budem dál,
to bych si vlastně hrozně G
přál,
D
……to bych si vlastně hrozně A
přál…..

Ref: óóó D
Evo.Fis
…
nebudu ti Hmi
lhát,G

můžeš se my D
smát o-o-o-A
óu..
asi Tě mám H
rááááááA
d

3. A hned na všechno najdem odpověď,
co bude zítra, za pár let,
za obzor slunce zapadá,
na dobrou noc svým věrným zamává.

4. Co teď, Tvůj úsměv znám už nazpamět,
vstupenka na nebeský let
o tom, že spolu budem dál,
to bych si vlastně hrozně přál,
to bych si vlastně hrozně přál.

Ref:

Michal Tučný: Pověste ho Vejš

Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek:

R1: Pověste ho Ami
vejš, ať se houpá, pověste ho C
vejš, ať má G
dost.
Pověste ho Dmi
vejš, ať se Ami
houpá, že tu G
byl nezvanej Ami
host.

1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.

2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
Za to že neoplýval krásou, že měl F
country rád, že se E
uměl smát i Ami
vám.

R2: Nad hlaC
vou mi slunce G
pálí konec Dmi
můj nic neodC
dáG
lí,
do svých C
snů se dívám z G
dáli.
A do Dmi
uší mi stále zní tahle E
moje píseň poslední

3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.

R2: Nad hlavou mi slunce …

R1: Pověste ho vejš …

4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.

5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.

R1: Pověste ho vejš …

Mňága a Žďorp: Chtít chytit vítr

CAPO III

capo: III

1. Emi
Už dlouho C
se mi G
zdá, že Dsus2
ztrácím cenuEmi C G

Emi
africkejm C
dětem G
hlad Dsus2
nezaženuEmi C G

2. zabloudil jsem lhostejností, nevím jak najít cestu zpět
jmenuju se po tátovi, je mi třicet let (2×)

3. o mě se v dětství báli celou neděli
můj táta s mámou možná veděli

4. Emi
že jako C
malé G
pimprDsus2
le
Emi
do svojí C
velké G
škatuDsus2
le
Emi
aspoň na C
chvíli G
budu chtít Dsus2
chytit vítrEmi
C
G

mezihra: (4×)
G Dsus2 Emi Dsus2 C

5. hledal jsem věc za kterou se dá bojovat
myslel jsem že má cenu na muže si hrát

6. pak během jednoho dne jsem poznal, že asi né,
že je to horší než chtít chytit vítr

7. nebudu mít dost sil, zmizím do ticha
v poslední chvíli možná chytím vítr

8. a vítr chytí mě odletíme společně
a těm které tu necháme zbude vítr (2×)

solo: (4×)
G Dsus2 Emi Dsus2 C

ad.libitum:
Emi C G Dsus2

Mňága a Žďorp: Nagasaki Hirošima

Capo 1 (tzn reálně od D#):

1. D
Tramvají A
dvojkou G
jezdíval jsem A
do ŽideD
nicA G A

z D
tak velký A
lásky G
většinou A
nezbyde Hmi
nic
z G
takový D
lásky G
jsou kruhy D
pod očiA
ma
a D
dvě spálený A
srdce - G
Nagasaki A
HirošiD
maA G A

2. Jsou jistý věci co bych tesal do kamene
tam kde je láska tam je všechno dovolené
a tam kde není tam mě to nezajímá
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

3. Já nejsem svatej ani ty nejsi svatá
ale jablka z ráje bejvala jedovatá
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

4. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z tak velký lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

Mňága a Žďorp: Něgdy

Intro: E:|----13--10--------------------
H:|-10--------13--10h13p10--8h10-

sloka: E:|------------------------------------------------------------------
H:|------------------------------------------------------------------
G:|--------------------------------2---------2-----6--6---6--6---6---
D:|-7---------7-----3------3--3------3--3--3------------7------7---7-
A:|---5--5--5---5-----1--1------1------------------------------------
E:|------------------------------------------------------------------

1. Ami
něgdy nejdu F
spát
Ami
a motám se měsE
tem
a myslím na to co jsem
a hlavně na to co nejsem
spěchat není kam a proč
mně nejede žádný vlak
a kdyby přece náhodou
raději odvrátím zrak

R: Ami
podle koF
lejí se vC
racím doG
mů
brečím jak ženská směju se tomu
vylejzá slunko nad panelák
bysem rád jednou vylez - taky tak
je neděle ráno a zvony zvoní
nevěřím ničemu ale TEĎ hlavu skloním
vylejzá slunko nad panelák
jak bysem rád jednou vylez - taky tak

2. všechny cesty prý
odněkud někam vedou
mě ale teďka spíš
ruce v kapsách zebou
a nenapadá mě nic
žádný věty žádný slova
co se dá dělat lepšího
než každý ráno zkoušet to znova a znova ?

R: podle kolejí …

Olympic: Dej mi víc své lásky

1. G#mi
Vymyslel jsem spoustu nápadů, H
aů,
co G#mi
podporujou hloupou nálaF#
du, aD#
ů,
G#
hodit klíče do kanálu,
C#
sjet po zadku C#mi
holou skálu,
G#mi
v noci chodit D#
strašit do hG#mi
radu.

2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů,
v bílé plachtě chodím pozadu, aů,
úplně melancholicky
s citem pro věc, jako vždycky,
vyrábím tu hradní záhadu.

Ref: H
Má drahá, dej mi víc, D#
má drahá, dej mi víc,
G#mi
má drahá, E
dej mi víc své H
lásky, F#
aů,
H
já nechci skoro nic, D#
já nechci skoro nic,
G#mi
já chci jen E
pohladit tvé H
vlásky, D#
aů.

3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky,
tebe celou, s tvými vlásky,
zamknu si na sedm západů.

Mezihra: …

Ref: Má drahá, dej mi víc…

4. = 3.
+ aů, aů, aů, aů.

Olympic: Hvězda na vrbě

1. Kdo se Ami
večer Emi
hájem Ami
vrací
F
Ten ať Emi
klopí G7
zraC
ky Emi

G
Ať je Ami
nikdy Emi
neoAmi
bracíDmi

K G7
vrbě Emi
křivolaE
ký A
C
Emi

G
Jinak Ami
jeho Emi
oči Ami
zjistí
F
I když Emi
se to G7
neC
zdáEmi

G
Že na Ami
vrbě Emi
kromě Ami
listí
Dmi
Visí F
malá hvězdaAmi

R: ViděC
li jsme jednou v F
lukách
Plakat C
na tý vrbě F
kluka
Který Dmi
pevně věřil B7
tomu
Že ji D7
sundá z toho G7
stromuEmi

2. Kdo o hvězdy jeví zájem
Zem když večer chladne
Ať jde klidně přesto hájem
Hvězda někdy spadne

Ať se pro ní rosou brodí
A pak vrbu najde si
A pro ty co kolem chodí
Na tu větev zavěsí

Olympic: Jasná zpráva

Sólo: 2×

1. SG
končili jsme, jasná zpráva,
Emi
proč o tebe zC
akopávám dD
ál,
Ami
projít bytem C
já abych se bG
ál.

2. Dík tobě se vidím zvenčí,
připadám si starší menší sám,
kam se kouknu, kousek tebe mám.

Ref: Emi
Pěnu s vůní jHmi
ablečnou, vEmi
yvanulý sHmi
prej,
Emi
telefon, cos uG
střihla mu šňD
ůru,
Emi
knížku krásně zHmi
bytečnou, Emi
co má lživý Hmi
děj,
Emi
píše se v ní, jG
ak se lítá vD
zhůru,
lítá vAmi
zhůru, ve dvou vzD
hůru.

2. Odešla's mi před úsvitem,
mám snad bloudit vlastním bytem sám,
kam se kouknu, kousek tebe mám.

Sólo: 2×

Ref: Pěnu s vůní jablečnou…

3. Skončili jsme jasná zpráva,
není komu z okna mávat víc,
jasná zpráva, rub, co nemá líc.

Sólo: 2× 4/4

E:|-7---------|-----------7--7-------|----7-8-10-12--12-10-8-|-7--------
B:|---8-------|---7-8-10--------10-8-|-10--------------------|---8------
G:|-----7~~~~-|-9--------------------|-----------------------|-----8~~~-
D:|-----------|----------------------|-----------------------|----------
A:|-----------|----------------------|-----------------------|----------
E:|-----------|----------------------|-----------------------|----------

Radůza: Studený Nohy

1. Ami
PrEmi
ší, Dmi
choulím se Emi
do svrchníku,
Ami
než se Emi
otočím F
na podG
patku
zalesknou se světla na chodníku,
jak pětka na věčnou oplátku.

2. Slyším kroky zakletejch panen,
to je vínem, to je ten pozdní sběr,
každá kosa najde svůj kámen,
to je vínem, ber mě, ber.

R: Studený F
nohy E
schovám doma Ami
pod peřinou
a ráno F
kafe dám si E
hustý jako Ami
tér,
přežiju F
tuhle neděE
li tak jako Ami
každou jinou,
na koho F
slovo padne, E
ten je soliD
tér. Ami

3. Broukám si píseň o klokočí,
prší a dlažba leskne se,
je chladno a hlava, ta se točí,
jak světla na plese.

R: Studený nohy…

4. Tak mám a nebo nemám kliku,
zakletá panna směje se
a moje oči, lesknou se na chodníku,
jak světla na plese.

R: Studený nohy…

Svěrák & Uhlíř: Lepší než almužna

R. C
Lepší než almužna, F
lepší než C
lup,
je pila dvojmužná, Dmi
ostrý má G
zub,
C
jdi na to s fortelem, F
nedři se C
moc,
[: F
ať se s tím C
poperem G
než bude C
noc. :]

1. C
Řízni, F
řízni, G
řízni, C
ať to Dmi
krásně G
vyzní,
Ami
řízni, Dmi
řízni, C
řízni, ať Dmi
to C
má-áDmi
-á-áG
-á-á-á … C
ten švuňk. F (Dmi)
C

2. Žížni, žízni, žízni, klidně si nás trýzni,
s hostinským jsme v přízni, nachystá-á-á-á-á-á… nám truňk.

Tomáš Klus: Panenka

1. Emi
Stanu se C
myšlenG
kou a budu v D
Tobě
Emi
Budeš mou C
milenG
kou výhleD
dově
Emi
Budeš můj C
druhej G
hlas pro tuhle D
píseň
Jsi Emi
krásnáC G
D
Bože, jsi Emi
krásná C G D

2. A ve Tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se kdoví kým
A pak s Tvým úsměvem obletím celej svět
A Tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

R: G
Jako by nebylo nicD
, Emi
mám pocit že jsi se C
bála
G
Svůj život bez hranicD
, Emi
jsi hrálaC

G
Panenku klidně si nechD
, Emi
stejně vim, v noci Tě C
hřála
G
dvě světla na vokD
nech, Emi
vzplálaC G D

3. Tak trochu sobecká, dost možná nebezpečná
Svět jako groteska, néééé-vděčná
Nevěříš na pocity, to jsi ty!
Tak krásná
Bože, jsi krásná

4. A ve Tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se bůhví kým
A pak s Tvým úsměvem obletím celej svět
A Tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

R: Jako by nebylo nic, mám pocit že jsi se bála
Svůj život bez hranic, jsi hrála
Panenku klidně si nech, stejně vim, v noci Tě hřála
dvě světla na voknech, vzplála

Tomáš Klus: Pocity

1. G
Z posledních pociD
tů Emi
poskládám ještě jednu C
úžasnou chvíli.
G
Je to tím, že jsi D
tu. Emi
Možná i tím, že C
kdysi jsme byli,
ty a G
já, my dva, dvě D
nahý těla, tak Emi
neříkej, že C
jinak jsi to chtěla.
Tak G
neříkej, D
neříkej, Emi
neříkej mi C
nic.

2. Stala ses do noci. Z ničeho nic, moje platonická láska.
Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.

A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není.
Pohled a okouzlení a prázdné náměstí na znamení.

R: Jenže ty G
neslyšíš,D
jenže ty Emi
neposloucháš.C

Snad ani G
nevidíš,D
nebo spíš Emi
nechceš vidět.C

A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.
Zkus změnu uvidíš, pak vítej do svobody.

3. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla.
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla.
Říkej si o mě co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen.
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem.

R: Jenže ty neslyšíš…

Totální nasazení: Černobílý svět

1. Dmi
jsme loutky bez nití
já i všech patnáct druhů mých
bez smrti bez žití
bloumáme tupě po polDmi
ích

R: Dmi
černá a B
bílá je
C
osm kroků tam a osm Dmi
sem
frontová B
linie
C
na věky proti sobě Dmi
jdem

2. Dmi
stojí tu F
opodál
B
náš domnělC
ý to F
nepE
řítDmi
el
i když jsem černý král
nejsem svých figur velitel
vždy první na tahu
jsem ten kdo bitvu rozpoutá
ač nemá odvahu
bílý a nešťastný jsem král

R: Černá a bílá je…

3. přestal jsem počítat
kolikrát jsem padnul a zas vstal
kolikrát dostal mat
útočil nebo utíkal
jsme jenom figury
ať král či pěšák beze jména
a hraní na vojáky
je vaše lidská doména

R: Černá a bílá je…

Traband: Sáro!

{95bpm
}

Intro: Ami Emi F C F C F G

R: Ami
Sáro, Emi
Sáro, F
v noci se mi C
zdálo
že F
tři andělé C
Boží k nám F
přišli na oG
běd

Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo
mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?

1. Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu
a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích
A z prohraných válek se vojska domů vrací
Však zbraně stále burácí a bitva zuří v nich

R: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

2. Vévoda v zámku čeká na balkóně
až přivedou mu koně a pak mává na pozdrav
A srdcová dáma má v každé ruce růže
Tak snadno poplést může sto urozených hlav

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

3. Královnin šašek s pusou od povidel
sbírá zbytky jídel a myslí na útěk
A v podzemí skrytí slepí alchymisté
už objevili jistě proti povinnosti lék

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

4. Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit
o tajemstvích noci ve tvých zahradách
A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce
teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah

R3: Sáro, Sáro, pomalu a líně
s hlavou na tvém klíně chci se probouzet

Sáro, Sáro, Sáro, Sáro rosa padá ráno
a v poledne už možná bude jiný svět

Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro!
F
Andělé k nám Dmi
přišli na oC
běd

Vladimír Mišík: Variace na renesanční téma

1. Ami
Láska je jako F
večernice G
plující noční Ami
oblohou,
zavřete dveře F
na petlice, G
zhasněte v domě všechny Ami
svíce
a opevněte svoje F
těla, G
vy, kterým srdce Ami
zkameněla.C G/H Ami C/G D F E Ami

2. Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána,
námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude zrána,
láska je jako bolest z probuzení a horké ruce hvězd,
[:které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest:].

3. Láska je jako večernice plující noční oblohou,
náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou,
náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou …

Wabi Daněk: Hudsonský šífy

1. Ten, kdo Ami
nezná hukot vody lopatC
kama vířený
jako G
já, jó, jako Ami
já,
kdo hudsonský slapy nezná sírou G
pekla sířený,
ať se Ami
na hudsonský G
šífy najmoutAmi
dá, G
johG#
ohoAmi
.

2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel,
málo zná, málo zná,
ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: F
Ahoj, páru tam Ami
hoď,
ať G
do pekla se dříve dohraAmi
bem,
G
joG#
hoAmi
ho, G
joG#
hoAmi
ho.

3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků
jako já, jó, jako já,
ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil,
málo zná, málo zná,
kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad
jako já, jó, jako já,
kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk,
kdo je sám, jó, jako já,
kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: + johoho …

Wabi Daněk: Pořekadla

1. G
Rád bych se zeptal H7
těch, kteří vědí
Emi
proč místo zlatem C
platíme mědí,
G
proč nejsme bílí a D
proč jsme jen šedí,
C
ti, co chytrou D
kaši G
jedEmi
í,
C
určitě mi D
odpověG
dí:C
G

R: Že z C
nouze si žijem a Hmi
milujem z nouze,
H7
zpíváme málo a Emi
kecáme C
dlouze
a G
tváře si myjem v D
blátivý strouze,
C
když se čistá D
nesežeG
neEmi

C
ani v lese D
u prameG
ne.C
G

2. Tak dlouho se džbánem, až ucho upadne,
jablko od stromu daleko nepadne,
než holub na střeše, líp vrabec v hrsti -
- tohle mi jde proti srsti,
zatraceně proti srsti.

R: Z nouze si žijem a milujem z nouze,
zpíváme málo a kecáme dlouze
a tváře si myjem v blátivý strouze,
když se čistá nesežene,
nesežene, a ne že ne.

3. Řekni mi, holka, čí je to vinou,
že ty chceš jiného, on zase jinou,
čím je to daný, že ti praví se minou,
ti nepraví že se berou,
potom se div nesežerou.

R: Z nouze si žijem a milujem z nouze,
zpíváme málo a kecáme dlouze
a tváře si myjem v blátivý strouze,
když se čistá nesežene,
je to pravda, a ne že ne,
že C
cesty už jsou D
vychozeG
néEmi

a uzené je vyuzené
a pivo dobře vychlazené,
žádná nouze vlastně není,
tak načpak tohle pozdvižG
ení?C
G

Waldemar Matuška: Slavíci z Madridu

R1: LaDmi
lala… Ami E Ami Dmi Ami E Ami

1. Ami
Nebe je modrý a E
zlatý, bílá sluneční Ami
záře,
Ami
horko a sváteční E
šaty, vřava a zpocený Ami
tváře,
Ami
dobře vím, co se bude E
dít, býk už se v ohradě Ami
vzpíná,
Ami
kdo chce, ten může E
jít, já si dám sklenici Ami
vína.

R2: Dmi
Žízeň je veliká, Ami
život mi utíká,
E
nechte mě příjemně Ami
snít,
Dmi
ve stínu pod fíky Ami
poslouchat slavíky,
E
zpívat si s nima a Ami
pít.

2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká… 2×

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká…

R1: Lalala… 3×

Žalman: Jdem Zpátky do Lesů

1. Ami7
Sedím na kolejích D7
které nikam nevedouG C G

Ami7
koukám na kopřetinu jak D7
miluje se s lebedouG C G

Ami7
Mraky vzaly slunce D7
zase pod svou ochranuG Emi

JenAmi7
ty nejdeš holka zlatá D7
kdypak já tě dostanuG D7

R: G
Z ráje my vyhnaní Emi
z ráje, kde není
už Ami7
místa C7
prej něco se G
chystáD

G
Z ráje nablýskaných Em
plesů jdem zpátky
do Ami7
lesů C7
Za nějakej G
čas D

2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe
málo jsi se snažil málo šel jsi do sebe
Šel jsi vlastní cestou to se dneska nenosí
i pes kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …

3. Už tě vidím z dálky jak mávaš na mě korunou
jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny co si dávaj rande za branou
v ráji není místa možná v pekle se nás zastanou

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …

Žalman: Rána v Trávě

CAPO III

R: Ami
Každý ráno boty G
zouval Ami
Orosil si nohy v G
trávě
Ami
Že se lidi mají radi G
doufal Ami
A proEmi
citli Ami
právě
Každý ráno dlouze G
zíval Ami
Utřel čelo do ruG
kávu
Ami
A při chůzi tělem semtam G
kýval Ami
Před seEmi
bou sta Ami
sáhů

1. C
Poznal G
MoraF
věnku C
krásnou
Ami
a víG
nečko C
ze zlata
V Čechách G
slávu F
muziC
kantů
Ami
UmaEmi
zanou Ami
od bláta.

R: Každý ráno boty zouval …

2. Toužil najít studánečku
A do ní se podívat
By mu řekla proč holečku
Musíš světem chodívat

3. Studánečka promluvila
To ses musel nachodit
Abych já ti pravdu řekla
měl ses jindy narodit. R:

R: Každý ráno boty zouval …