Kotlík

18. 10. 2019

: Já jsem ňákej stounavej

R: Angel D 
rolled The 
A7 
Stone a
D 
way

Angel D 
rolled The 
A7 
Stone a
D 
way

Early G 
on The Easter Sunday 
D 
Morning

Angel D 
rolled The 
A7 
Stone 
D 
away


R: Já jsem ňákej stounavej
já jsem ňákej stounavej
že v mým žití všude chybí láska
z toho já jsem stounavej

1. A tak jsem šel za farářem,
říkám máš-li lék mi dej.
Ty o lásce stále jenom mluvíš,
já nejsem moc hloubavej.

R: Já jsem ňákej stounavej…

2. Mám se večer učit řeči
neb číst román klasickej.
Nakonec si zas prohlížím porno,
z toho já jsem stounavej.

R: Já jsem ňákej stounavej…

3. Půl roku loď v lahvi stavim,
lepim špejle je mi hej.
Včera večer švih jsem lahví o zem,
já jsem ňákej stounavej.

R: Já jsem ňákej stounavej…

4. V práci se chci zastat pravdy,
pak si řeknu pozor dej.
Zase držim hubu na špagátě,
z toho jájsem stounavej.

R: Angel rolled the stone away…
1

: Řekni ďáblovi ne

Rec.: Řekni ďáblovi ne, ďábel je podvodník
a nikoho nevede správně

R: [: Say D 
no to the 
A7 
devil, say 
D 
no :]

devil is this evil,
he won't G 
treat nobody 
D 
right,

say D 
no to the 
A7 
devil, say 
D 
no.


1. [: Sejmou Ti podobu sejmou :]
Tvář tvou zmažou Ti hlínou,
chtěj mít jen masku posmrtnou.
Sejmou Ti podobu sejmou.

R: Say no to the devil…

2. [: Sejmou Tvou bustu sejmou :]
Čas už hází proti skále
ty Tvý hlavy sádrový.
Sejmou Tvou bustu, sejmou.

R: Say no to the devil…

3. Ze zdi Tvý obrazy sejmou,
sejmou, Tvý obrazy sejmou.
Svezou je na velkou louku,
shoří v móři ohnivým,
sejmou Tvý obrazy sejmou.

R: Say no to the devil…
4. Pak se pod zdí prázdnou sejdou,
koho teď tak karty sejmou.
Teď padlo jim žaludský eso,
tak ho hned do rámu daj.
Sejmou nám karty sejmou.

R: Say no to the devil…

5. [: Sejmou Ti otisky, sejmou :]
Pak teprve poznáš ďábla,
v hlavě se Ti rozsvítí.
sejmou Ti otisky sejmou.

R: Say no to the devil…
2

: Ženský ty jsou fajn

1. D 
Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví

A7 
Ženský ty jsou fajn, to se 
D 
ví, se ví

co G 
jsem byl v base od tý 
D 
doby vím,

že ženský ty jsou A7 
fajno
D 
vý.


2. Když jsem seděl na tý Pankráci,
všude kolem mě jen chlapy v teplácích.
Já ve snu viděl všechno krajkový
a ženský ty jsou fajnový.

3. Co doma, já začal jsem se bát,
v tom mi žena píše, že bude při mě stát.
Jak ty řádky jen dovedou hřát
a ženský ty jsou fajnový.

R: [: Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví :]
já ve snu viděl všechno krajkový,
a ženský ty jsou fajnový.

4. Když tabák dojde, hrozně zle je mi.
Všude hledám vajgla, už lezu po zemi.
V tom daj mi balík se Startkami,
jo ženský ty jsou fajnový.

5. U soudu vidím právu žehná tu
krásná předsedkyně senátu.
Tak to jdem domů to je hotový
vždyť ženský ty jsou fajnový.

R: Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví…

6. Jak ženy přišly k špatné pověsti,
že nejsou moc chytrý a že berečej v neštěstí.
Prej k hříchu od pradávna maj vlohy,
prej slabý jsou jak mátohy.

7. Dávno už co světem stojí svět, 
tak si muži myslej, že jsou všeho lidství květ,
ale to se musí znova promyslet, 
dyť ženský ty jsou fajnový.
8. Adam, jak se můžeš dočísti,
se smutně toulal rájem a kopal do listí.
Houpal se na větvích stromoví,
co chybí tomu chlápkovi.
9. Když usnul Bůh mu z těla vyňal kost
a z ní mu stvořil ženu, ať je Ti pro radost.
V ráji poznal on co v base já,
že ženská je moc fajnová.
10. V ráji se měli věčně radovat,
až je zlej had začal hecovat.
Že prej by se moh' člověk Bohem stát,
to prej je moc fajnový.
11. Eva slyší to hadí šeptání: 
„Utrhni si jablko, k čemu to váhání?"
Trhá plod Boží všeho poznání,
Adame dobrý chutnání.
12. Adam si řek' zákaz zněl netrhat,
to utrhla ona, mně se nic nemůže stát.
Jen si kousnu vylez ze křoví,
bejt Bohem to je fajnový.
13. Od těch dob ženy slyšej od mužských,
že za všechno můžou, tak jak za ten první hřích.
prej po Evě jsou všechny bláhový,
ta naletěla hadovi.
14. Eva ta měla chuť si jabko dát
a jistě se též chtěla se svým mužem milovat.
Ale hřích byl v tom chtít se Bohem stát, 
ten hřích jde na vrub mužovi.
15. Hřích není nikdy v lásky žádosti,
ale v mužský bohorovnosti.
Chcem být Bohy my hlavy skopový
a ženský ty jsou fajnový.
16. Budete vy ženy litovat, 
že jste se nám chtěli furt emancipovat.
Až budete chtít vládnout nad tvory,
už nebudete fajnový.
Až budete chtít vládnout nad tvory,
budete jak my potvory.

R: Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví…

[: Heaven light shines on me, on me :]
Já ve snu viděl všechno krajkový
a ženský ty jsou fajnový.

3

: Dědek

1. Emi 
Kouzelnej dědek dneska mě voslovil,

spolu my kachnám D 
drobili chléb.

Mráz nám svým prutem po tvářích pleskal,
u břehu potok brousil si led
a bílý jizlivý tiše se smál,
za vousy dědka do vody bral
a dědek jak stál
tak potok ho sejmul a vzal na sebe dědkovu tvář.

*: Emi 
„Proč tu stál?"
G 
 

jsem se ptal,
Emi 
z dálky mi dědkův hlas

tiše D 
odpoví
G 
dá.

Emi 
Věř, že vo
G 
dy čis
Emi 

k tobě neD 
doplu
G 
jí,

Emi 
věř jen 
G 
vodním cest
Emi 
ám,

ty tě D 
doprovo
G 
dí, zkus 
Emi 
jít.


2. G 
Sešel jsem z mostu

a proti proudu po břehD 
u šel,

míjel jsem stovky
bezvládných pokleků těl.
Ta Emi 
těla se smála,

chtěla mi okázat D 
směr,

Emi 
já jen 
G 
slyšel:
*: Věř, že vody čistý …

*2: Em 
Šel jsem prudkou strání

a nohy G 
za sebou 
Emi 
táh´,

špičkou bot dělil jsem kopec
naG 
 dva
Emi 
krát,

slunce mi obG 
líklo 
Emi 
plášť,

mně přišlo D 
smutno 
G 
zas, marno 
Emi 
zas.


3. Tu najednou nade mnou dlaň roztáh´ černej mrak
a voda se valí mou stopou jak žravej drak,
kde stopy mé, tam jak je mohutný silný tok,
mílí stal se mi krok.

*: Věř, že vody čistý …

4. Kouzelnej dědek dneska mě voslovil,
spolu my kachnám drobili chléb.
Mráz nás svým prutem po tvářích pleskal
u břehu potok brousil si led
a bílý jizlivý tiše se smál,
za vousy dědka do vody bral

/: a dědek jak stál tak potok ho sejmul :/ - 4×

4

: Toulavej

1. Někdo Ami 
z vás, kdo chutnal 
G 
dálku, jeden 
Ami 
z těch, co rozu
E 
měj',

ať vám Ami 
poví, proč mi 
G 
říkaj', proč mi 
F 
říkaj' Toula
Ami 
vej.


2. Kdo mě zná a v sále sedí, kdo si myslí: je mu hej,
tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej.

R: F 
Sobotní ráno 
G 
mě neuvidí u 
G7 
cesty s klukama 
C 
stát

F 
na půdě celta se 
G 
prachem stydí 
F 
a starý songy jsem 
G 
zapomněl hrát,

zapomněl Ami 
hrát.


3. Někdy v noci je mi smutno,často bejvám doma zlej,
malá daň za vaše „umí",kterou splácí Toulavej.

4. Každej měsíc jiná štace,čekáš, kam tě uložej',
je to fajn, vždyť přece zpívá,třeba smutně, Toulavej.

R: 

5. Vím, že jednou někdo přijde,tiše pískne: no tak jdem,
známí kluci ruku stisknou,řeknou: vítej, Toulavej.

6. Budou hvězdy jako tenkrát,až tě v očích zabolej',
celou noc jim bude zpívat jeden blázen - Toulavej.

R: Sobotní ráno nám poletí vstříc,budeme u cesty stát,
vypráším celtu a můžu vám říct,že na starý songy si vzpomenu rád,
vzpomenu rád.

Někdo Ami 
z vás, kdo chutnal 
G 
dálku, jeden 
Ami 
z těch, co rozu
E 
měj',

ať vám Ami 
poví, proč mi 
G 
říkaj', proč mi 
F 
říkaj' 
E 
Toula
Ami 
vej.
5

: Mávej

R: E 
Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej 
E7 
jen, 

nic A 
nepomůže, že tu stojíš sama skoro celej 
E 
den, 

tak jen si H7 
mávej, mávej, 
A 
mávej, mávej a 
E 
dávej 
A 
sbo
E 
hem. 

1. Jó, A 
nemáš, holka, páru, jakej pocit mám, 

když E 
prásknu do kočáru a rukou zamávám 

H7 
cesta už mě zdraví a říká mi „těpic”, 

tak E 
tohle je to pravý, jó, 
H7 
já už nechci 
E 
víc. 

R: 
2. Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl 
a na jazyku noty a pod pažema sůl 
a cesta, která mluví a říká: jenom pluj, 
a žlutý pero žlůví, jó, to je život můj. 
R: + tak jen si H7 
mávej, mávej, 
A 
mávej, mávej a 
E 
dávej 
A 
sbo
E 
hem … 


6

: Na cestě - On the Road

1. KdG 
ysi u silnice st
D 
ával, deku do půl z
G 
ad,

ať si mával, jak si mD 
ával, nechtěli ho br
G 
át,

nC 
ikdy K
G/H 
erouaca n
Ami 
ečet' a n
E 
eznal třetí pr
Ami 
oud,

C 
esto b
G 
ýval sp
D 
olu s D
G 
eanem k
D 
aždej v
G 
íkend 
D 
on the r
G 
oad.


2. Nikdy neměl ani zdání, jak se hrával bop,
měl jen slinu na toulání a překážel mu strop,
životem na plný pecky a neubírat plyn,
tuhle víru na svý pouti vždycky vzýval Sal i Dean.

R: TC 
ak mi ř
G 
ekni, n
C 
a co vlastně m
G 
ám

mC 
oudrost
G 
i vyčtený z kn
Ami 
ížek,

cC 
o je d
G 
obrý, n
C 
a to přijdu s
G 
ám,

cC 
o je šp
G 
atný, za tím kř
F 
ížek uděl
D 
ám.


3. Tohle na cestě mi říkal, já ho jednou vzal,
potom zavolal jen „díky” a já frčel dál,
od těch dob jsem vždycky hlídal, ať kamkoliv jsem jel,
nestojí-li u patníku se svou vírou Dean a Sal.

4. Vždycky u silnice stával, vlasy do půl zad,
ať si mával, jak si mával, nechtěli ho brát,
nikdy tuhle knížku nečet' a neznal třetí proud,
přesto býval spolu s Deanem každej víkend on the road,
D 
on the r
G 
oad …
7

: Nevadí

1. NA 
apůl jako hrou a n
E 
apolovic vážně,

čerstvou mD 
aturitou zmužněl
A 
ý,

chtěl jsi dobýt svět, a svE 
ět se tvářil vlažně

na tvý bD 
ubnování nesměl
A 
ý,
E 
 

hlA 
avu plnou věd a n
E 
adějí svý mámy,

zkoušky přG 
ijímací, p
D 
otom p
A 
ád
E 
,

znA 
alosti jsi měl, cos' n
E 
eměl, byli známí,

takže lD 
itujeme, za rok sn
A 
ad,

Hmi 
a tehdy p
F#+ 
oprvé jsi ř
Hmi7 
ekl: nev
E 
adí, zase b
A 
ude líp.

2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
čekáš předvolání každej den,
předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
takže za dva roky s úsměvem,
dva roky vzal čert, a za nějakej týden
stojíš na radnici s holkou svou,
bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
kde tvý nebetyčný plány jsou,
a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
prej, že ve dvou se to táhne líp,
jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
starej dvoupokoják - špatnej vtip,
tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
vzteky vysušení jako troud,
potom jeden den si žena vzala věci,
další připomínky řešil soud,
a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
osamělý dům u rychlíkové trati,
oči za záclonou zapranou,
vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
život nemá brzdu záchrannou,
tak řekni, sakra, to svý „nevadí, zase bude líp” …
8

: Outsider waltz

1. Dnes rG 
áno, když bylo půl, při pr
Hmi 
avidelný hygieně

pAmi 
oklesls' hodně v ceně, když jsi z
C 
ahlíd' svůj zj
D 
ev,

už Ami 
nejsi, co jsi b
D 
ýval, tu t
G 
vář nespraví ti 
Emi 
masáž,

mAmi 
arně se, hochu, k
D 
asáš, už nejsi l
G 
ev a velkej š
D 
éf.

R: MG 
áš svůj svět a t
Emi 
en se ti hroutí,

to dG 
ávno znám, já pr
E 
ožil to sám,

krAmi 
áčíš d
D 
ál a c
Ami 
esta se kr
D 
outí,

až pAmi 
otkáš nás n
Hmi 
a ní, tak př
D 
idej se k ná
G 
m.

2. Jsi z vojny doma čtrnáct dnů, a na radnici velká sláva,
to se ti holka vdává, cos' jí dva roky psal,
ulicí tiše krouží ten blbej motiv z Lohengrina,
není ta - bude jiná, dopisy spal a jde se dál.
R: 
3. Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání
a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál,
ten, komus' kdysi hrával, se znenadání někam ztratil,
už nemáš, čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál.
R: 
R: 
9

: Píseň, co mě učil listopad

1. C 
Málo jím a 
F 
málo spím a 
C 
málokdy tě 
F 
vídám, 

C 
málokdy si 
Emi 
nechám něco 
Dmi 
zdát
G 
 

F 
Doma nemám 
C 
stání, už od 
Ami 
jarního 
F 
tání 

Bb 
cítím, že se blíži listo
C 
pad, hm, hm, hm 


Ref: ListopadovýBb 
 písně 
F 
od léta už 
C 
slýchám 

vítr Dmi 
ledový 
F 
přinesl je k 
C 
nám 

Tak mě nečekej , dneska nikam nepospíchám 
listopadový písni naslouchám 

2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí, 
k zemi padá zlatý vodopád 
Pod nohama cinká to postrácané listí 
vím, že právě zpívá listopad. 

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…

3. Dál a dál tou záplavou co pod nohou se blýská 
co mě nutí do zpěvu se dát 
tak si chvíli zpívám a potom radši pískám 
píseň co mě učil listopad.

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…
10

: Ročník 47

1. Nás A 
bylo sedm romantiků 
Emi 
netušících, 
Emi7 
že se všechno 
A 
mění, 

a stačilo pár okamžiků, Emi 
patnáct let, to 
Emi7 
vlastně tolik 
A 
není, 

však F#mi 
sotva pátek odhoukaj', to 
C#mi 
pomyšlení každýho z nás 
Hmi D E7 
svádí: 

svý A 
tělo sádlem obalený 
Emi 
napasovat 
Emi7 
do maskáčů z 
A 
mládí. 


2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby, 
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí, 
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy, 
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy. 

3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou, 
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou, 
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá, 
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá. 

4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu, 
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu, 
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří, 
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří … :] 
11

: Karviná

Cmaj7
1. Hledám G 
zase temnej kout, kde pak bych mo
Hmi7 
h obejmout

jeden Cmaj7 
den tam v Karvin
G 
é
D 
 


Hebkej vítr do očí s černou vášní zakročí
jeden sten tam v Karviné.

2. Nebe mělo plno stuh slunce mělo rudej pruh
a dítě bylo hmm nevinné
Smělo jen tak trochu číst, v ruce držet tátuv list
a ptát se proč proč se země houpá

R: Emi 
Černí 
Emi/F# 
ptáci mu stelou 
Emi/G 
postel nebesk
A 
ou

Emi 
nedá p
Emi/F# 
ráci sehnat 
Emi/G 
holku neh
A 
ezkou
D 
.

[: Mírnej G 
vztek s mírnou 
Cmaj7 
hlavou duši často 
D 
mění v alkoh
Emi 
ol

tam v KarvinéCmaj7 
 v Karviné
D 
 :]


3. Těžní věž je jako úd měsíc pije žlutej sud
a dává pusu nezvěstné
Její oči nejsou fajn, její ústa leccos znaj
smutně ohlížím ten kraj

R: Černí ptáci mu stelou postel nebeskou… (1×)
Mírnej vztek s mírnou hlavou… (4×)

4. Hledám zase temnej kout kde pak bych moch obejmout
jeden den tam v Karviné
Hebkej vítr do očí s černou vášní zakročí
jeden sten tam v Karviné.

R: Černí ptáci mu stelou postel nebeskou… (1×)
Mírnej vztek s mírnou hlavou… (8×)
12

: Bože já jsem vůl

1. G 
Jednou, když jsem práci doma velmi dlouho neměl,

Emi 
dveře od bytu jsem na dva západy pečlivě zamčel,

Ami 
do hostince, tiše si pískaje melodii, potom kráčel,

D 
portmonku s třemi pětkami však opomněl.

G 
Bože, já jsem vůl.


2. Proto jsem se tedy do svého bytu rychle vrátil,
portmonku do svého oblíbeného saka vstrčil,
a jak jsem po schodech nedočkavě pádil,
jednu stařenku ze schodů nedopatřením srazil.
Bože, já jsem vůl.

R: C 
Ach bože bože bože, až 
D 
takového 
G 
vola,

by C 
nepřijala ani nejzvlášt
D 
nější zvláštní 
H7 
škola.


3. Usedl jsem do krčmy, kde bylo vymalováno,
a požadoval po hostinském, by mi bylo pivo vydáno,
načež mi bylo šenkýřem rázně vynadáno,
vedle mě totiž ležela cedulka „zadáno“.
Bože, já jsem vůl.

4. Tak jsem tedy usedl k vedlejšímu stolu,
kde jakási ženština popíjela kofolu,
a jak jsem dával klobouk z hlavy dolů,
převrh jsem sklenku a polití jsme byli spolu.
Bože, já jsem vůl.
R: Ach bože…

5. Nejdříve jsem se jal oné ženě omluviti,
a poté se činil škodu zapraviti,
a když jsem vytahoval kapesník, abych ji mohl osušiti,
strhnul jsem jí nešťastně paruku do toho pití.
Bože, já jsem vůl.

6. Jaké překvapení mě potom ale čekalo,
nebyla to ženština, jak se původně zdálo.
Po tom faux-pas se mi před očima zatmělo,
jaké mi uštědřil onen homo sapiens dělo,
Bože, já jsem vůl.

R: Ach bože…

7. Když jsem si konečně v koutě svá dvě piva vypil,
vyňal jsem portmonku, abych je zaplatil.
Po otevření jsem však s politováním zjistil,
že mi obsah tří desetikorun kdosi zcizil.
Bože, já jsem vůl.

8. Pak mě potupně z onoho lokálu vyhodili,
kopanci do hýždí vůbec nešetřili.
Belhal jsem se domů v téhle chmurné chvíli,
Myšlenky v hlavě se mi cestou honily.
+
Proč jsem takovej vůl?

R: Ach bože… + Tohle je pravda celá.
13

: Cukrářská

1. G 
Cukráři, ty 
D 
debile,
Emi 
 naval lasko
C 
minu,

G 
nebo ti 
D 
vykropím na 
C 
držku močo
G 
vinu.

Cukráři, ty debile, laskominu mázni,
a potom pro mě, za mě třeba zmizni.

R: Máš tady Ami 
šátečky, věnečky, 
C 
trubičky,

rakvičky, G 
kuličky,

Ami 
a já nevím, jak se ty 
C 
sajrajty nazýva
G 
jí.

Tak trochu zaber a něco mi vyber
a bleskem to naber,
nebo fakt rozepnu punt, to slibuji.

2. Cukráři, ty debile, už se začne stmívat,
jak se tady plazíš, nemůžu dál se dívat.
Cukráři, ty debile, kde tě vyhrabali,
kdyby ti kule a prdel raději rozkopali.

R: To že jsi pitomec, není přec nakonec
taková nová věc,
stejně nemám na ty sajrajty prachžádnou chuť,
skočím si zachvíli naproti do Bily
pro klobás z kobyli,
a ty jeden polozmrde, dál se tu kruť.

3. Cukráři, ty debile, kydni na koninu,
nebo ti vykropím na čuňu močovinu.
14

: Dvě Panenky

1. E 
Lízaly se 
H 
dvě panenky 
C#mi 
za vodou 

A 
potkaly se 
E 
na procházce 
H 
náhodou 

Lízaly se dvě panenky v rákosí 
zpívali jim k tomu dva kosi 

2. Lízaly se dvě panenky pod splavem 
až jim sanice praskaly, čert je vem 
Lízaly se dvě panenky na hrázi 
libé orgasmy je provází 

R: A 
Zelená se borovička 
E 
dlouhá 

H7 
potkaly se dvě panenky 
E 
ouha 

Zelená se borovička v háji 
dvě panenky mají pyču v ráji

3. Lízaly se dvě panenky veselé 
na hřbitově hned u samý pr*ele 
Lízaly se - vedro jako na poušti 
do huby si šťávy vypouští 

4. Lízaly se dvě panenky v bažině 
bůhví co to asi bylo za svině 
Lízaly se dvě panenky v rybníce 
utopily se jak štěnice 

R: Zelená se borovička dlouhá …
15

: Jak si pro mě přišla smrt

1. Emi 
Ležel jsem 
D 
na posteli 
C 
venku 
H 
padal 
Emi 
sníh

C 
já zrovna 
G 
rozjímal o 
C 
věcech intim
H 
ních

C 
dal jsem si v 
G 
rozechvění z 
C 
flašky piva 
H 
hlt

Emi 
když do kvar
D 
týru pro mě 
C 
přišla 
H 
kmotra 
Emi 
smrt.


2. V obvyklém podobenství kostry člověčí
na dveře zaťukala v komoře zvenčí
potvora přihrbená s kosou v pařátách
pozvolna překročila mého hnízda práh.

3. Slušně se představila jsem smrt obecná
tisíce nebožtíků důvěrně mě zná
řekla mi nachystej se hochu už je čas
a po mých zádech na to lehce přejel mráz.

4. Jen tolik nespěchejte milá kmotřičko
támhle se posaďte sečkejte maličko
musím se na tu cestu řádně připravit
něco piv z basy vypít dýmku zapálit.
5. Doufám že pohoštění malé přijmete
a trošku chmelovinky neodmítnete
nechtěla zprvu já však nedal pokoje
až do lebky jí tekly chladné Prazdroje.

6. Po třetím pivu začla kmotra vyprávět
jak s kosou po zemi se vláčí tisíce let
plzeňský rozvázalo smrti čelisti
a o záhrobí vykládala mi zvěsti.

7. Nemusím prý se vůbec téhle cesty bát
říkala zubatá že mohu být jen rád
v záhrobí totiž vládne pouze klid a mír
povídá budeš se mít lépe nežs tu žil.

8. Nejsou tam žádný schůze na kterejch jen spíš
z ničeho platit daně nikdy nemusíš
lumpy a práskače tam nikdy nespatříš
klid rukám dopřeješ však hochu uvidíš.

9. I když má každý člověk ze mě jenom strach
jsem vlastně svoboda a vůbec už ne vrah
dost ale řečí už co bych se chlubila
od pěny lebku mám však nejsem opilá.

10. A tak jsme vyšli kmotra zubatá a já
na dlouhou cestu která návratu nemá
/: jenom se nebojte i pro vás příjde si
i vám se lidé milí blýská na časy :/

16

: Marie

1. D 
Dost hulím, dost 
A 
piju a to je 
G 
špatné. 

D 
Rád spím a 
A 
žiju a to je 
D 
dobré.
A 
 


2. Moc chrchlám a plivu a to je špatné. 
Před kořalkou dám přednost pivu a to je dobré. 

3. Často kleju a nadávám a to je špatné. 
Nic však nerozbíjím a nervu se a to je dobré. 

R: D 
Co je dobré a co špatné, 
A 
Marie? 

aHmi 
ť mi někdo sklenku piva 
G 
nalije!  

Co je dobré a co špatné, Marie? 
Nezvednem se až se pivo vypije. 
D 
Vypije, 
A 
vypije, 
G 
Marie. 

D 
Vypije, 
A 
vypije, 
D 
Marie.
A 
 


4. Fyzicky nepracuji - tohle vylučuji a to je špatné. 
Nikoho neomezuji, babičky nemorduji a to je dobré. 

5. Před paničkami někdy se zatajuji a to je špatné. 
Raději sním a masturbuji a to je dobré. 

6. Rád se vychloubám a naparuji a to je špatné. 
Nikam se necpu, nikam nekandiduji a to je dobré. 

R: Co je dobré a co špatné, Marie? ….

7. Rybiček v akváriu vůbec si nevšímám a to je špatné. 
Ale o ty kameny v té vodě se zajímám a to je dobré. 

8. Kytky na zahradě téměř nezalívám a to je špatné. 
Ostatním zahrádkářům zalévání nezazlívám a to je dobré. 

9. Často z balkónu dolů na zem močím a to je špatné. 
Potom se na balkóně omluvně točím a to je dobré. 

R: /: Co je dobré a co špatné, Marie? …. + Marie, Marie, Marie (2×) :/
17

: Nákup

F#mi E 
1. F#mi 
Včera jsem byl nakupovat, nejen pouze očumovat.

E 
Za všechno se platí, dny už se nám 
F#mi 
krátí. 


2. Střemhlav jsem do kšeftu vrazil, kolem sebe cestu razil.
Přišla moje chvíle, konečně u cíle.

R: A 
Zabalte mi 
E 
prodavači 
D 
piču 
A 
umělou

D 
Abych měl ná
E 
ladu vese
A 
lou, vese
E 
lou

A 
zabalte mi 
E 
prodavači 
D 
tuhle vagí
A 
nu

E 
Nebo tu dostanu angínu, já se 
F#mi 
pominu


3. Dřív jsem balil baby lechce, dneska už mě žádná nechce.
Přibývají léta, po kurvách je veta.

4. Bez peněz si mohu pouze, leštit brko ve své touze.
Tak tak splatím nájem, kurvy nemaj zájem.

R: Zabalte mi prodavači piču umělou…

5. Nesu domů v tažce kundu, kvůli ní jsem střelil bundu.
Koupil jsem i gel, aby tam líp šel.

6. Kunda občas probíjela, nefachčila tak jak měla.
A tak ze všech stran, dostal jsem pár ran.

R2: Reklamuji prodavači piču umělou
V záruce hodinu necelou, necelou
Reklamuji prodavači tuhle vagínu
Pozoruhodného odstínu, já snad zahynu
D 
musím rychle 
E 
někam do stí
F#mi 
nu
18

: Nenázvuhodná Prasečina

1. E 
Hned si padli do oka při 
H 
prvním 
E 
setkání

E 
oběma sršelo z očí 
A 
pusté 
E 
mrdání

E 
bylo tomu na chodníku v 
A 
jedné 
E 
ulici

E 
ihned na ni vytasil svou 
H 
lesklou 
E 
hadici


2. Kurva smrt tohle je štencl prohlásila hned
to jsem ješte neviděla, na to vemte jed
začala prdelí kroutit mlaskat rypákem
udivena tak výtečným pevným čurákem

R: Holá A 
prdel, cecky, 
H 
kule, štencl, 
E 
pekáč
C#mi 
 

kurva A 
totální a 
H 
prvotřídní 
E 
klepáč.


3. Pravila, že by to byla lupačka jak hrom
vtom mu už rákoska stála jak na poli strom
doufám, že přijmete na kafíčko pozvání
pritom měla na mysli festovní mrdání

4. Šli spolu na kafe do kvartýru jejího
hned za dveřma vystrčila lochnu na něho
nedočkavě se mu jazyk v držce tiše chvěl
jak tu beranici starej smeták lízat chtěl

R: Holá prdel, cecky, kule, štencl, pekáč …

5. Pak vytasil štencla a mlátil ji přes cecky
nepřeji vám slyšet, jaké to byly pecky
oba pištěli jak postřelení kamzíci
měla štencla v hubě a on pizdu na líci

6. Po třech týdnech policajti byt vypáčili
při pohledu do pokoje se položili
utrženej čurák s kulema na okně byl
uhryznutý cecky v koutě, to svět nezažil

R: Holá prdel, cecky, kule, štencl, pekáč …
19

: Nikdo to neocenil

1. E 
Já prošel celou 
A 
 Moravou

a zbrázdil i kus Čech.
I Slováky jsem navštívil,
ale F#m 
 nikde neměl 
H 
 cech.

A 
 Dělal jsem těžkej 
H 
bordel:

A 
 ječel, šukal, 
H 
 pil,

ale A 
 nikdo to nevocen 
E 
 il

F#m 
 vůbec 
H 
 nikdo to 
E 
nevocenil.


2. Sbíral jsem lahve od chlastu
už jako malej kluk.
Všechny řády na školách
mi byly zcela fuk.
Nejednoho mravence
jsem lupou upálil
ale nikdo to nevocenil
a vůbec nikdo to nevocenil.

R: C#m 
Nikdo, nikdo, pouze 
A 
 Joska

a to je F#m 
 bohužel 
H 
 duševní 
E 
 troska,

duševní A 
 troska, duševní 
E 
troska!


3. Jednou jsem taky fotbal hrál
v jakýmsi utkání,
pro 10 diváků to
prý bylo sklamání.
Sudího do kulí jsem kop,
on zápas ukončil,
ale nikdo to nevocenil
a vůbec nikdo to nevocenil.
4. Já klenpíroval s kapavkou
to už je sada let
nikde jsem však ani necek
a zbavil se jí hned.
Lozil jsem po mejdanech
a nikde nic nezablil,
ale nikdo to nevocenil
a vůbec nikdo to nevocenil.

R: Nikdo, nikdo, pouze Joska …

5. Taky jsem makal v terénu
a v maringotce spal
a na rvačky po putikách
víceméně sral.
Vejplata mně vydržela
den dva o nic dýl,
ale nikdo to nevocenil
a vůbec nikdo to nevocenil.

6. Hulil jsem jako buldozer
v obrátkách nejvyšších.
Bagoval a šňupal tabák
až téměř ztratil čich.
V noci jsem si na hulení
i budíka točil,
ale nikdo to nevocenil
a vůbec nikdo to nevocenil.

R: Nikdo, nikdo, pouze Joska …

7. Chodil jsem se starší babou
o 32 let
vod mládí šlapala chodník
a to není med.
Dokonce jsem s prostitutkou
i pár roků žil,
ale nikdo to nevocenil
a vůbec nikdo to nevocenil.

8. V pakárně když pobejval jsem
- skvělé to časy.
Práškama nás nacpali
za každýho počasí.
Mňoukal jsem jak kočka
kafe na hlavu si lil,
ale nikdo to nevocenil
a vůbec nikdo to nevocenil.

R: Nikdo, nikdo, pouze Joska … 2X

20

: Už je to tak

1. F#mi 
Prach se válí 
H 
po koberci 
F#mi 
válí, válí 
H 
válí

F#mi 
A mě paní 
H 
slivovice 
F#mi 
v krku krásně 
H 
pálí

D 
Pamatuju 
A 
si jak ti to 
E 
tenkrát sluše
A 
lo

D 
Já si nechám 
A 
vytetovat 
E 
pi*u na če
F#mi 
lo


2. Tahle paní slivovice ta se pane pije
kor když počasí pod psa je a imrvére chčije
Na náměstí se už dneska taky setmělo
a já si nechám vytetovat pi*u na čelo

R: Už je to D 
tak, hej ty už je to tak
F#mi 
 

teď je E 
teď a je fuk co bude 
A 
pak

Už je to D 
tak, hej ty už je to 
F#mi 
tak

teď je E 
teď a ujíždí nám 
F#mi 
vlak


3. Teče voda v pisoáru teče, teče, teče
Suosed si dvě lehké ženy s sebou domů vleče
Ňákej vořech z vokna mrsknul violončelo
A já si nechám vytetovat pi*u na čelo

4. Holky už mě nezajímaj, už jsou pro mně tabu 
Místo nich teď po kořalce spokojeně hrabu
Ještě si dopřeju co mě vžycky vábilo
A nechám si vytetovat pi*u na čelo

R: + ten darebák….
21

: Zemřel mi Kamarád

Dmi B C Dmi B C 
1. Zemřel mi kamaDmi 
rád, 

našli ho stuhB 
lýho, 

našli ho C 
pod stolem, 

pro Boha žiDmi 
výho.


2. Marně mu dávali,
umělé dýchání,
ani se nezamlel,
bylo to k nas*ání.

R: /:KamaF 
rád kama
C 
rád kama
Dmi 
rád:/


3. Bylo až k nevíře,
jaký to zloděj byl.
Táhl se jako smrad,
co mohl votočil.

4. Jako když tiskne, lhal,
ku*vil se, podváděl.
S čubkama po hajzlech,
zvířecky dováděl.
R: Kamarád…

5. Kde mohl, porval se,
párkrát i mordoval.
Vod rána do rána,
chlastal a drogoval.

6. Slušným lidem se pak,
veřejně vysmíval.
Do prava, do leva,
nikdy se nedíval.

R: Kamarád…

7. Byl to však kamarád,
mnou velmi ceněný,
pravý a vážený,
plus nefalšovaný.

8. Zítra mu pojedu,
do Brna na fúnus,
po osmý hodině,
frčí mi autobus.

R: Kamarád…

9. Zemřel mi kamarád,
našli ho mrtvýho,
našli ho pod stolem,
pro Boha živýho.

R: Kamarád…
22

: Jdem Zpátky do Lesů

1. Ami7 
Sedím na kolejích 
D7 
které nikam nevedou
G C G 
 

Ami7 
koukám na kopřetinu jak 
D7 
miluje se s lebedou
G C G 
 

Ami7 
Mraky vzaly slunce 
D7 
zase pod svou ochranu
G Emi 
 

JenAmi7 
 ty nejdeš holka zlatá 
D7 
kdypak já tě dostanu
G D7 
 


R: G 
Z ráje my vyhnaní 
Emi 
z ráje, kde není 

už Ami7 
místa 
C7 
prej něco se 
G 
chystá
D 
 

G 
Z ráje nablýskaných 
Em 
plesů jdem zpátky 

do Ami7 
lesů 
C7 
Za nějakej 
G 
čas 
D 
 


2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe
málo jsi se snažil málo šel jsi do sebe
Šel jsi vlastní cestou to se dneska nenosí
i pes kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …

3. Už tě vidím z dálky jak mávaš na mě korunou
jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny co si dávaj rande za branou
v ráji není místa možná v pekle se nás zastanou

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …
23

: Rána v Trávě

CAPO III

R: Ami 
Každý ráno boty 
G 
zouval 
Ami 
Orosil si nohy v 
G 
trávě

Ami 
Že se lidi mají radi 
G 
doufal 
Ami 
A pro
Emi 
citli 
Ami 
právě

Každý ráno dlouze G 
zíval 
Ami 
Utřel čelo do ru
G 
kávu

Ami 
A při chůzi tělem semtam 
G 
kýval 
Ami 
Před se
Emi 
bou sta 
Ami 
sáhů


1. C 
Poznal 
G 
Mora
F 
věnku 
C 
krásnou

Ami 
a ví
G 
nečko 
C 
ze zlata

V Čechách G 
slávu 
F 
muzi
C 
kantů

Ami 
Uma
Emi 
zanou 
Ami 
od bláta.


R: Každý ráno boty zouval …

2. Toužil najít studánečku
A do ní se podívat
By mu řekla proč holečku
Musíš světem chodívat

3. Studánečka promluvila
To ses musel nachodit
Abych já ti pravdu řekla
měl ses jindy narodit. R:

R: Každý ráno boty zouval …
24