1. DuC
nění kopytF
večer slýC
chávám,
údolím jarní Emi
kurýr jede E
k nám,
v peřeAmi
jích řeka G
zvoní a F
jarem vítr E7
voní,
přijíAmi
ždí jarní G
kurýr, F
dobE7
ře ho Ami
znám,
Ví, celej G
kraj to ví,
F
veze nám G
jaro F
v brašně E7
sedloAmi
vý.
2. Zase jdou krajem vánky voňavý,
vobouvám svoje boty toulavý,
dobře ví moje milá: i kdyby víla byla,
tyhle toulavý boty nezastaví,
mám boty toulavý,
ty ani kouzlem nezastaví.
3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou,
musím jít stopou bílou toulavou,
neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím,
prošlapám cestu domů jarní travou,
víš, ty to dobře víš,
ty moje boty nezastavíš.