kloaka

Asonance: Čarodejnice z Amesbury

1. Zuzana Dmi
byla dívka, C
která žila v Dmi
Amesbury,
s jasnýma F
očima a C
řečmi pánům Dmi
navzdory,
souseF
dé o ní C
říkali, že Dmi
temná kouzla Ami
zná
a Bb
že se lidem Ami
vyhýbá a s Bb
ďáblem C
pletky Dmi(G)
má.

2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí,
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.

3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali,
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
"Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš,
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!"

4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění,
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou,
sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.

5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná,
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná,
je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění,
a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!"

6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy,
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený:
"Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!"

7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
"Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam,
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!"

8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící,
a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou,
zemřela tiše samotná pod letní oblohou …

Asonance: Dva havrani

1. Když jsem se z Dmi
pole vC
raceDmi
la,
dva havrany jsem slC
yšelDmi
a,
jak jeden drF
uhého se ptC
á:
[: kdDmi
o dneska večeřC
i nám dDmi
á? :]

2. Ten první k druhému se otočil
a černým křídlem cestu naznačil,
krhavým zrakem k lesu hleděl
[: a takto jemu odpověděl: :]

3. "Za starým náspem, v trávě schoulený
tam leží rytíř v boji raněný,
a nikdo neví, že umírá,
[: jen jeho kůň a jeho milá." :]

4. "Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má,
už pro nás bude dosti místa,
[: hostina naše už se chystá." :]

5. "Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem,
a až se masa nasytíme,
[: z vlasů si hnízdo postavíme." :]

B||---------------------------------------------------|
G||---------------------------------------------------|
D||--0----0----2----3----0----0----0---------------0--| --> 2X
A||-------------------------------------3-----3-------|

|-------------------------------1-------------------|
|----------------0----2----2---------2----2----0----|
|----3----3-----------------------------------------|
|---------------------------------------------------|

|----------------------------------------------------|
|---------------------------0------------------------|
|--0----0----2----3----3---------2----3----2----0----|
|----------------------------------------------------|

|-----------------------------------------------||
|---------------------------0-------------------||
|--0----0----2----3----3---------2----0----0----||
|-----------------------------------------------||

Bratři Ebenové: Trampská

1. Dmi
Mlhavým ránem bose jdou, kanady vržou na nohou
a dálka tolik vzdáleG
ná je Dmi
blízká,
město jsi nechal za zády, zajíci dělaj' rošády
a v křoví někdo tiše G
Vlajku Dmi
píská,
G
najednou připadáš si ňák príma, svobodnej, a tak,
tak Dmi
ňák, tak G
ňák, ňák Dmi
tak.

R: Pojď F
dál, s náma se nenudíš, pojď dál, ráno se probudíš,
a vedle sebe máš o šišku Dmi
víc,
pojď F
dál, pod sebou pevnou zem, pojď dál, a číro s melounem,
a meky, miky, vrt, a dál už G
nic, dál už Dmi
nic.

2. Mlhavý ráno za tratí, u cesty roste kapratí,
sbalíš si deku, spacák, celtu, pytel,
a kdyby ňákej úředník začal ti říkat, co a jak,
sbalíš si deku, spacák, celtu, pytel,
důležitý je to, co jseš, odkud jsi přišel a kam jdeš,
co jseš, kam jdeš, co jseš.

Bratři Ryvolové: Tereza (Osamělý město)

1. Ten C
den, co vítr D
listí z města G
svál,
můj C
džíp se vracel, D
jako by se Emi
bál,
že C
asfaltový D
moře odliv G
má
a C
stáj že svýho D
koně nepoE
zná.

R: Řekni, G
kolik je na světě, kolik je takovejch D
měst,
řekni, Ami
kdo by se vracel, všude je tisíce Emi
cest,
tenkrát, G
když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě D
máš,
tenkrát Ami
ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků Emi
dáš
napoD
sled, napoG
sled.

2. Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,
proč vítr mlátí spoustou okenic,
proč jsou v ulici auta, jinak nic?

R: Řekni…

3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžný tón flaut
a v závěji starýho papíru
válej' se černý klapky z klavíru.

R: Řekni…

4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám,
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.

R: Řekni…

Čechomor: Mezi horami

1. [: Gmi
Mezi horami lipka zelená :]
[: B
Zabili Janka, F
Janíčka, Gmi
Janka miesto Gmi/F
jeleGmi
ňa :]

2. [: Keď ho zabili, zamordovali :]
[: Na jeho hrobě, na jeho hrobě, kříž postavili :]

3. [: Ej, křížu, křížu ukřižovaný
[: Zde leží Janík, Janíček, Janík zamordovaný :]

4. [: Tu šla Anička, plakat Janíčka :]
[: Hneď na hrob padla a viac nevstala dobrá Anička :]

Čechomor: Proměny

1. ♀ Ami
Darmo sa ty trápíš G
můj milý syC
nečku nenosím ja tebe E7
nenosím v srAmi
déčku
A já tvoG
ja C
neG
buC
du Dmi
ani jednu E7
hodiAmi
nu

2. ♂ Copak sobě myslíš má milá panenko vždyť ty si to moje rozmilé srdénko
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

3. ♀ A já sa udělám malú veverečků a uskočím tobě z dubu na jedličku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

4. ♂ A já chovám doma takú sekérečku ona mi podetne dúbek i jedličku
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

5. ♀ A já sa udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

6. ♂ A já chovám doma takovú udičku co na ni ulovím kdejakú rybičku
A ty přece budeš má lebo mi tě Pán Bůh dá

Ami F C F C G

7. ♀ A já sa udělám tú velikú vranú a já ti uletím na uherskú stranu
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

8. ♂ A já chovám doma starodávnú kušu co ona vystřelí všeckým vranám dušu
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

9. ♀ A já sa udělám hvezdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na nebi
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

10. ♂ A sú u nás doma takoví hvězdáři co vypočítajú hvězdičky na nebi
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

Daniel Landa: Jméno ve skále

Je sychravý konec léta, rok 9 po Kristu.
Početný římský vojenský sbor se přibližuje k místu zvanému Teutoburský les.
Unavení legionáři se ukládají ke spánku a ač jsou vyčerpaní a prokřehlí, není důvod k obavám.
Trestná výprava do srdce Germánie bude do určité míry jen rutinní záležitostí.
Není na světě armády, která by zkušené a dokonale vycvičené legie dokázala porazit…

C G Ami G C B Ami F G Ami

C
Ptáci G
po nebi Ami
táhnou.
Slunce se G
k obzoru C
sklání.
[: B
Sedím a tesám Ami
do kamene.
F
Posílám G
bohům svýAmi
přání. :]
Dmi
Kéž je ze mne centurion,
A4
kéž přijde řada na můj A3
štít.
F
V lesích plných barbarA
ů, jenž si Dmi
nezaslouží žít.

Ref: Ami
Soumrak pomaEmi
lu padá
naFmaj7
šedivou GermáC
nii,
Fmaj7
nepřátelskou C
a zlou.
Nevíš, G
co bude zítra,

nevíš, B
co bylo dnes.

V mlhách je cítit zrada
a močál čeká na legii.
Tak nevlídně nás vítá
G
Teutoburský les. C

C G Ami G C B Ami F G Ami

Dmi
Z nápisu ve skále se budoucí dozví, A4
kdo před věky tu A3
stál.
F
Kdo tu navždy svoje A
jméno vyteDmi
sal.
Pak jednou tiše vysloví, ten kdo zabloudí až sem,
kostrbatá písmena psaná Římanem.

Ref:

V září roku 9 našeho letopočtu došlo v bažinách Teutoburského lesa (na území dnešního Německa)
ke střetu tří elitních římských legií v počtu mezi 30 až 40 000 muži s germánskyým kmenem Cherusků,
vedených náčelníkem Arminiem (Hermannem).
Když se legionáři roztažení do nekonečného zástupu jen s velikými obtížemi prokousávali
rozmoklým terénem a bažinami, z hloubi Teutoburského lesa na ně zaútočili
germánští válečníci ze všech stran.
Po třídenním masakru utrpěl neporazitelný Řím jednu z nejkatastrofálnějších porážek
v historii a z početného kontingentu se podařilo zachránit jen pár šťastlivcům.

Daniel Landa: Tajemství

1. Emi
Čekám Emi/D
na tebEmi
e.
Emi/D
Tolik Emi
let Emi/D
už tě G
znám.
Schody do nebe kloužou jak led.
Ruku ti dám.

Ref:
Ami
Tolik, tolikEmi
hvězd mAmi
áš nadC
sebou.
(A je) Ami
tolik, tolik Emi
cest, co tě k Hmi
nim doEmi
vedou.

2. Jméno mé už znáš.
Jsem tvůj stín i tvůj strach.
Dál mě potkáváš,
vyrůstám na slzách.

Ref:

3. Čekám za mlhou.
Netušíš, co ti chci říct.
Co se skrývá zatou tmou?
Možná nic. A možná víc…

Ref:

Znáš svůj úděl.
Máš jen chvíli.
Záře sílí.

Daniel Landa: Touha

1. F
Je to jak nic, to totiž naváží víc
je to C
něco jak dech, jak přání na křídlech
je to Dmi
nemožnej cíl, kterej si A
vymyslil.

2. Je to jak sen, co ráno rozpustil den
nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil
volej k nebi přání a všechno bude k mání.

Ref:
F
Touha je zázrak, kámo, zázrak. C

Dmi
Touha je zázrak, kámo, zázrak. A

3. Je to jak žár, pořádně velikej dar,
je to jak letící drak, naprosto přesnej prak
je to hukot moře, je to pramen v hoře.

4. Touha je žít, zůstat a neodejít
touha je padnout a vstát a rány nevnímat.
Je to tlukot srdce, je to poklad v ruce.

5. Je to jak třpyt, jako sluneční svit
úžasná měsíční zář, je to jak boží tvář.
Je to skrytá síla, je to zlatá žíla.

6. Touha je zázrak, takže přej si co chceš,
probouzej sílu, s ní už neklopýtneš,
touha jsou čáry, v hloubi duše je máš
touha je zázrak, kámo, zázrak,
vždyť už to znáš.

7. Touha je krám, kde mají všachno a hned,
vlak je tam k mání i ten pitomej svět.
Touha je brána, ke všemu o čem si snil.
Touha je cesta i cíl.

Touha je zázrak, kámo, zázrak.
Touha je zázrak, kámo, zázrak.
Touha je zázrak, kámo, zázrak.

Divokej Bill: Malování

@105bpm

intro kytaraDmi

intro housle

1. Dmi
Nesnaž se, znáš se, B
řekni mi C
co je jiDmi
ný,
jak v kleci máš se B C
pro nevinný
Dmi
noci dlouhý B
jsou plný C
touhy a Dmi
lásky nás dvouB

2. C
Všechno hezký Dmi
za sebou mám,
B
můžu si C
za to Dmi
sám,
B
v hlavě C
hlavolam,
Dmi
jen táta a máma B
jsou s C
náma,
Dmi
napořád s náma

R: B
To C
je to tvoje Dmi
malování B
vzdušnejch C
zámků,
Dmi
malování po B
zdech holejma C
rukama tě Dmi
nezachrání,
už B
máš na kaC
hánku, Dmi
nezachrání, už jseš B
na záC
dech,
je to Dmi
za náma, ty čteš B
poslední C
stránku,
Dmi
za náma, B
na C
zádech,
Dmi
za náma, už B
máš na kaC
hánku,
MeziDmi
náma, B
mi taky Gmi
došel Ami
dech.

mezihra housle

3. Dmi
Znáš se, B
řekni mi C
co je jiDmi
ný,
jak v kleci máš se, B C
pro nevinDmi
ný
noci dlouhý B
jsou plný C
touhy a Dmi
lásky nás tří.

Divokej Bill: Rozárka

1. Ami
Nikdy neF
řikej, že víš jak mi Emi
je
s prázdnym Ami
žaludkem, v žilách
víc Dmi
vína než Emi
krve. Ami
Píšu tvůj F
osud,
G
propustku Ami
do pekel, pálim ti Dmi
cejch
a v rukou mám Emi
kosu,
rozárAmi
ko!

2. Řikej že víš jak mi je…

Ami
Emi
Ami
Emi

3. Ami
Tisíckrát F
v noci budí ze Emi
spaní
zlej Ami
pocit že sklání se Dmi
někdo nad Emi
tebou.
Ami
Pijem na zdraF
vý G
i na ty Ami
bolavý
z nás, Dmi
dostal je čas, maj to Emi
za sebou,
rozárAmi
ko!

4. V noci, budí ze spaní zlej pocit…

Outro: [: Ami
pijem na zdraF
vý G
i na ty Ami
bolavý
z Emi
nás, rozárAmi
ko!… :]

Druhá tráva: Ještě jedno kafe

1. Máš Emi
sladkej dech a oči, kterým D
patří svatozář,
a C
vlasy máš jak hedvábí, když je H7
vhodíš na polštář,
ale Emi
já se o tvou lásku ani D
vděčnost neprosím,
ty C
děkuješ jen hvězdám a jseš H7
věrná jenom jim.

R: C
Ještě jedno kafe bych si H7
dal,
C
ještě jedno kafe, kruciH7
nál, než pojedu Emi
dál. D
C
H7

2. Tvůj táta, to je vandrák a od přírody zběh
a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech,
a taky házet nožem a držet pospolu
a brada se mu třese, když se nosí ke stolu.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…

3. Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet
a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět,
a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana.,
jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…

Fleret: Zafúkané

1. Ami
Větr sněh Asus2
zanésl Ami
z hor do poAsus2
lí,
Ami
já idu C
přes kopce, G
přes údoAmi
lí,
C
idu k tvej G
dědině zatúlaC
nej,
F
cestičky C
sněhem sú E
zafúkaAmi
né.

Fmaj7 Ami Esus4

Ref: Ami
ZafúkaC
né, G
zafúkaC
né,
F
kolem mňa C
všecko je Dmi
zafúkaE
né.
Ami
ZafúkaC
né, G
zafúkaC
né,
F
kolem mňa Dmi
všecko je E
zafúkaAmi
né.

Emi D G H7 Emi D G Emi

2. Už vašu chalupu z dálky vidím,
srdce sa ozvalo, bit ho slyším,
snáď enom pár kroků mi zostává,
a budu u tvého okénka stát.

Fmaj7 Ami Esus4

Ref: [: Ale zafúkané, zafúkané,
okénko k tobě je zafúkané. :]

Emi D G H7 Emi D G Emi

3. Od tvého okna sa smutný vracám,
v závějoch zpátky dom cestu hledám,
spadl sněh na srdce zatúlané,
aj na mé stopy - sú zafúkané.

Fmaj7 Ami Esus4

Ref: [: Zafúkané, zafúkané,
mé stopy k tobě sú zafúkané. :]

Emi D G H7 Emi D G Emi

Jananas: To samo

Intro: E C/E G C E C/E G C

1. Ta E
kopírka už byla rozbitá, C
když jsem do ní lehal G C

Ta A
postel už hořela, C
když jsem v ní kopíE
roval G E

E
Kaviár z lednice sám C
vysubliE
movalG C

A
Počítač se sám C
od sebe zase zaviE
rovalG A E

To C
porno byl Ami
spam, D
já nic nestaHmi
hoval
E
Klíče se ztratily a G
diář schoE
val
C
Ten požár Ami
bytu, D
asi špatnej Hmi
drát E

Já nic, přece, C
nebudu E
lhát

R: Já Ami
ne, to samo, C
ono se to samo
Já E
ne, to samo G
ono se to D
udělalo
Ami
Ne, to samo, C
ono se to samo, já E
ne

*: E C / E G C E C / E G C

2. Já to neukrad, já to našel a taky mi to dali
Chtěl jsem to vrátit, jenže jsme se nepotkali

Já to neztratil, fakt ne! Ukradli mi tašku
A za tu flešku, kdes měl všecko, koupim ti flašku

Já to nezlomil, bylo to nalomený. Já to
neroztrh, bylo to natržený
já jen se bránil, já nechtěl se prát
já nic, přece nebudu lhát

R: Já ne, to samo, ono se to samo …
já ne já ne já ne já

3. Nezloustnul, měl jsem zranění a kila šla nahoru
Musel jsem jít učit, i když byl jsem dobrej v oboru

Chtěl jsem cestovat a odejít z domu,
ale neumím anglicky, nevedli mě k tomu
Za to, že jsem chudej, může tenhle stát
Já nic, přece nebudu lhát

I: Ami
Víš, já jsem C
neměl nikdy štěstí. E
Nevím, G
proč zrovna jáD
ááá
Může za to moje dětství. Není to vina máááá (proč zrovna já)
Má žena, ta mi nerozumí, trpím její vinou (proč zrovna já)
Ami
Ale teď jsi tu ty C
a mezi námi je E
chemie, nemám možnost jinou … A

II: Ami
Teď samo C
moje tělo vstalo
E
a na tebe G
zareagoD
valo,
Ami
když sami C
teď spolu jsme tu,
E
pojď se mnou do kabinetu

R: Já ne, to samo, ono se to samo …

Ami
Chemie, C
když je tu,
E
pojď se mnou G
do kabiD
ne-tu
Ami
chemie, C
když je tu,
E
pojď se mnou G
do D
kabinetu

Jarek Nohavica: Darmoděj

1. ŠAmi
el včera městem mEmi
už a šel po hlavní třAmi
ídě,Emi

šAmi
el včera městem mEmi
už a já ho z okna vAmi
idělEmi
,
nC
a flétnu chorál hrG
ál, znělo to jako zvAmi
on
a byl v tom všechen žEmi
al, ten krásný dlouhý tF
ón
a já jsem náhle vF#dim
ěděl: ano, to je E7
on, to je Ami
on.

2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili,
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

R: NAmi
a na naEmi
..CGAmiFF#dimE7 - 2x

3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,
měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad
a on se otočil, a oči plné vran,
a jizvy u očí, celý byl pobodán
a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche,
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,
jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,
a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj.

R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.¨

5. Šel včera městem muž, podomní obchodník,
šel, ale nejde už, krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on.

R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem,
když prodávám po domech jehly se slovníkem.

Jarek Nohavica: Dokud se zpívá

1. Z C
Těšína Emi
vyjíždí Dmi7
vlaky co F
čtvrthodiC
nu,Emi Dmi7 G7

C
včera jsem Emi
nespal a Dmi7
ani dnes F
nespočiC
nu,Emi Dmi7 G

F
svatý MedG
ard, můj patrC
on, ťuká si naAmi
čelo,G

ale F
dokud se G
zpívá, F
ještě se G
neumřeC
lo, hóhEmi
ó.Dmi7 G7

2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: "Lidi, jste tam?"
a z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]

Jarek Nohavica: Petěrburg

1. KdAmi
yž se snáší noc na střechy Petěrburgu, pF
adá nE
a mě žAmi
al,
zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chlF
eba, kterou jsE
em mu dAmi
al.

R: /: LC
ásku moji knDmi
íže IgE
or si bere,
nF
ad sklenkou vD#dim
odky hrH7
aju si s rE
evolverem,
hAmi
avran usedá na střechy Petěrburgu, čF
ert abE
y to sprAmi
al.

2. Nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků,
moje duše, široširá stepi, máš na kahánku.

R: /: Mému žalu na světě není rovno,
vy jste tím vinna, Naděždo Ivanovno,
vy jste tím vinna, až mě zítra najdou s dírou ve spánku. :/

Jarek Nohavica: Píseň o kometě

1. Ami
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
Dmi
zmizela jako laň G7
u lesa v remízku,
v C
očích mi zbylo jen E7
pár žlutých penízků.

2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

R: Ami
O vodě, o trávě, Dmi
o lese,
G7
o smrti, se kterou smířit C
nejde se,
Ami
o lásce, o zradě, Dmi
o světěE7

E
a o všech lidech, co E7
kdy žili na téhle Ami
planetě.

3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.

4. Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.

R: Na na na …

5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.

6. Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.

R: O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě …

Jarek Nohavica: Těšínská

1. Ami
Kdybych se narodil Dmi
před sto lety F
E
v tomhle Ami
městě, Dmi F E Ami

u Larischů na zahradě Dmi
trhal bych květy F
E
své neAmi
věstě, Dmi F E Ami

C
moje nevěsta by byla Dmi
dcera ševcova
F
z domu Kamiňskich C
odněkud ze Lvova,
kochałbym ją i Dmi
pieścił, F
chyE
ba lat Ami
dwieście Dmi F E Ami

2. Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

4. Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.

5. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká Dmi F E Ami Dmi F E Ami
na na na…

Jaroslav Samson Lenk: Už to nenapravím

capo2:

R: Ami D F E Ami E 2x
Vap tap tap …

1. V Ami
devět hodin dvacet pět D
mě opustilo štěstí,
ten F
vlak, co jsem jím měl jet, na koleji E
dávno E7
nestál,
v Ami
devět hodin dvacet pět jaD
ko bych dostal pěstí,
já F
za hodinu na náměstí měl jsem E
stát, ale v E7
jiným městě.

*: Tvá A7
zpráva zněla prostě a byla tak krátká,
že Dmi
stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka
G
zadní otevřená, E
zadní otevřená,

*: já A7
naposled tě viděl, když ti bylo dvacet,
to jsi Dmi
tenkrát řekla, že se nechceš vracet,
G
že jsi unavená, E
ze mě unavená.

R: Vap tap tap …

2. Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho,
může za to vinný sklep, že člověk často sleví,
já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou,
já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím.

*: Pak jedenáctá byla a už to bylo passé,
já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase,
láska nerezaví, láska nerezaví,

*: ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý,
byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý,
už to nenapravím, už to nenapravím.

R: Vap tap tap …

Jaroslav Samson Lenk: Vandrovní

1. G
Svět byl krásnej, umytej,
jak pěkná holka, co má Ami
dvacet,
a já sám celtou přikryC
tej
D7
chystal se dál,pročpak se vraG
cet.C
G

2. Petr nás máchal celou noc
a co my jsme mu dali jmen,
uhasil oheň, zlej byl moc
daleko dřív, než přišel den.

R: Emi
Bylo to Hmi
po stý a jako C
prvně G
znovu,
Emi
znám chvíle Hmi
prostý, v C
noci slýchám G
sovu,
Emi
spali jsme Hmi
pod stromy v E7
čekárnách podél Ami
dráhy,
A7
promrzlí doufali, že rozední se D7
záhy.

3. Les kouřil jako ranní čaj
a slunci nechtělo se vstávat,
počasí, jak by nebyl máj,
trpěl jsem jednou ze svých nálad.

4. Pak píseň napsal na papír,
kritik by šílel, dejme tomu,
nebyl v ní pýr či netopýr,
jen smutek, že už musím domů.

R: Bylo to po stý a jako prvně znovu…

(CAPO 3)

Karel Černoch: Čtvrté Přání

1. C
Příběh, který právě teď chystám se Dm
vám vyprávět,
trochu pG
řipomíná svět, kam se C
velcí nepouští.
Čtyři mužAm
i na poušti dali staDm
řečkovi pít
a on jim G
řek, že jim splní jejichC
přání.

2. Nejdřív nejstarší si přál: Dej mi zámek, ať jsem král.
Druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc dívek mít.
A co si přál ten nejmladší? To už se nikdo nedoví,
protože v pohádkách jsou jen tři přání.

3. Dříve, než bys okem mžik, stál tu zámek, dívek šik,
rázem stál tu tváří v tvář boháč, král i otrokář.
A kam se poděl nejmladší? To už se nikdo nedoví,
protože v pohádkách jsou jen tři přání.

4. A pak přišla žízeň zlá a s ní bouře písečná,
rázem stál tu smrti v tvář boháč, král i otrokář.
Marně prosí, chtějí pít, vždyť mají to, co chtěli mít,
ale v pohádkách jsou jen tři přání.

5. Možná zdá se mnohým z vás, že ten příběh smazal čas,
svět se stále otáčí, jen tři přání nestačí.
Kdo mi to řek? Kdožpak ví, dost možná, že ten nejmladší,
když kolem šel za svým čtvrtým přáním.

Karel Kryl: Karavana Mraků

1. D
Slunce je zlatou skobou Hmi
na vobloze přibitý,
G
pod sluncem A
sedlo kožeD
ný, A7

D
pod sedlem kůň, pod koněm Hmi
moje boty rozbitý
G
a starý A
ruce sedřeD
ný.

R: D7
Dopředu G
jít s tou A
karavanou Hmi
mraků,
schovat svou G
pleš pod A
stetson děraHmi
vý,
/: jen kousek Emi
jít, jen A7
chvíli, Hmi
do soumraEmi
ku,
až tam, kde Hmi
svítí město, F#
město bělaHmi
vý.:/ A7
jé

2. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený,
a lidi strachem nezdravý.

3. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje,
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.

R: V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba voněmí,
/: může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :/

4. D
Slunce je zlatou skobou Hmi
na vobloze přibitý,
G
pod sluncem A
sedlo kožeD
ný, A7

D
pod sedlem kůň, pod koněm Hmi
moje nohy rozbitý
G
a starý A
ruce sedřeD
ný.

R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezaví,
/: orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý. :/

Karel Kryl: Lásko! (Pár zbytků pro krysy)

1. Ami
Pár zbytků pro krysy na misce od guláše,
E
milostný dopisy s partiíDmi
E
mariáše,
Dmi
před cestou dalekou zpocený boty zujem
C
a potom pod dekou E
sníme, když onanujem.

R: Ami
Lásko, G
zavři se do pokoje,
Ami
lásko, G
válka je holka moje,
s C
ní se G
miluAmi
ji, když G
noci si Ami
krátíE
m,
Ami
lásko, G
slunce máš na vějíři,
Ami
lásko, G
dvě třešně na talíři,
C
ty ti G
daruAmi
ji, až G
jednou se Ami
vrátíE
m.

2. Dvacet let necelých, odznáček na baretu,
s úsměvem dospělých vytáhnem cigaretu,
v opasku u boku nabitou parabelu,
zpíváme do kroku pár metrů od bordelu.

R: Lásko…

3. Pár zbytků pro krysy a taška na patrony,
latrína s nápisy, jež nejsou pro matróny,
není čas na spaní, smrtka nám drtí palce,
nežli se zchlastaní svalíme na kavalce.

R: Lásko…

Rec: LE
evá, dva!

R: Lásko…

Karel Kryl: Lilie

capo3.

1. Ami
Než zavřel bránu, oděl se do oceli E
a zhasil svíAmi
ci,E

Ami
bylo už k ránu, políbil na posteli E
svou ženu spíAmi
cí,
/:spaC
la jak víla, G
jen vlasy halily ji,
Ami
jak zlatá žíla, F7
jak jitra v E
Kastilii,
něAmi
žná a bílá jak rosa na lilii, F
jakE
luna bdíAmi
cí. :/

2. Jen mraky šedé a ohně na pahorcích - svědkové němí,
lilie bledé svítily na praporcích, když táhli zemí,
/:polnice břeskné vojácká melodie,
Potoky teskné - to koně zkalili je,
a krev se leskne, když padla na lilie kapkami třemi. :/

3. Dozrály trnky, zvon zvoní na neděli a čas se vleče,
rezavé skvrnky zůstaly na čepeli u jílce meče,
/:s rukama v týle jdou vdovy alejemi,
za dlouhé chvíle zdobí se liliemi,
lilie bílé s rudými krůpějemi trhají vkleče. :/

Karel Plíhal: Černá díra

1. G
Mívali jsme D
dědečka, C
starého už G
pána,
stalo se to v D
červenci C
jednou časně D
zráG
na,
Emi
šel do sklepa C
pro vidle, A
aby seno D
sklízel,
G
už se ale D
nevrátil, C
prostě někam D
zmiG
zel.

2. Máme doma ve sklepě malou černou díru,
na co přijde, sežere, v ničem nezná míru,
nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe,
už tě nikdy nenajdou příslušníci VB.

3. Přišli vědci zdaleka, přišli vědci zblízka,
babička je nervózní a nás, děti, tříská,
sama musí poklízet, běhat kolem plotny,
a děda je ve sklepě nekonečně hmotný.

4. Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří
a jídlo se jí většinou nikdy nepodaří,
půjdu díru nakrmit zbytky od oběda,
díra všechno vyvrhne, i našeho děda.

5. Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda,
díra všechno vyvrhla, i našeho děda,
potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou,
opět člověk zvítězil nad neznámou silou.

6. A
Dědeček se E
raduje, D
že je zase v A
penzi,
teď je naše E
písnička D
zralá pro reE
cenA
zi.

Karel Plíhal: Kluziště

1. C
StrejčeEmi7/H
k kovářAmi7
chytilC/G
kleštFmaj7
ě, uštíp' C
z nočFmaj7
ní oblG
ohy
jC
ednu mEmi7/H
alou kaAmi7
pku dC/G
eště, tFmaj7
a mu spC
adla pFmaj7
od nohG
y,
nC
ejdřív Emi7/H
ale chyAmi7
til slC/G
inu, tFmaj7
ak šáh' kC
amsi prFmaj7
o pivoG
,
pC
ak přitEmi7/H
áhl kovAmi7
adlinC/G
u a Fmaj7
obrovsC
ký kladFmaj7
ivo. G

Ref: Zatím C
tři bílé Emi7/H
vrány Ami7
pěkně za seC/G
bou
kolem Fmaj7
jdou, někam C
jdou, do rytD7
mu se kývaG
jí,
tyhle C
tři bílé Emi7/H
vrány Ami7
pěkně za seC/G
bou
kolemFmaj7
jdou, někamC
jdou, nedFmaj7
ojdou, nedoC
jdou.

2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem,
pak tu kapku všude rozstřík' jedním mocným úderem,
celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi
na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami.

Ref: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou…

3. Zpod víček mi vytrysk' pramen na zmačkané polštáře,
kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře,
Kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází,
do kalhot si čistí ruce umazané od sazí.

Outro: Zatím tři bílé vrány…

Karel Plíhal: Ráda se miluje

capo2.

R: RAmi
áda se miluje, rG
áda jC
í, rF
áda si jEmi
enom tak zpAmi
ívá,
vrabci se na plotě hG
ádajC
í, kF
olik že čEmi
asu jí zbAmi
ývá.

1. NF
ež vítr dostrká k C
útesu tF
u její legrační bC
árkE
u
a PAmi
ámbu si ve svým nG
otesC
u F
udělá jEmi
en další čAmi
árku.

R: Ráda se miluje …

2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce,
že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce.

R: Ráda se miluje …

3. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští,
sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští.

R: Ráda se miluje …

Kašpárek v rohlíku: Letím hledat světy

1. Mám Dsus2
doma mimozemB
šťana schovDsus2
anýho pod posB
telí
spad' k nám G
z nebe do zahrady, rek' mi F
Ahoj, tak jsem A
tady
Spolu Dsus2
prohledáme sB
věty, tiše Dsus2
vklouznem do raB
kety
a jen G
máváme, máváme F
všem, který cestou A
potkáme, jo Dmi
hó…

Ref: Dmi
Letim, letim B
hledat světy, G
slunce, hvězdy F
planety
Dmi
Najdu místo B
na obloze, G
kde parkujou A
komety
Dmi
Letim, letim B
hledat světy, G
chci bejt zpátky F
do pěti
G
Letim hledat světy, A
můžeš se mnou jet i ty

2. Tam na konci galaxie, tan to lítá, tam to žije
tam je každej druhej týpek zelenej jak pistácie
Co nás čeká za legraci ve vesmírný restauraci
číšníky tu nemají, talíře samy lítají
Už jsme v půlce nekonečna, je fakt hustá dráha Mléčná
bacha, uber do zatáčky, narazíme do šlehačky. Jau…

Ref: Letim, letim hledat světy, slunce, hvězdy planety
Najdu místo na obloze, kde parkujou komety
Letim, letim hledat světy, chci bejt zpátky do pěti
Letim hledat světy, můžeš se mnou jet i ty

Ref: Letim, letim hledat světy, slunce, hvězdy planety
Najdu místo na obloze, kde parkujou komety
Letim, letim hledat světy, chci bejt zpátky do pěti
G
Lítat, to je psina, A
teď už chápu GagarinaDmi

Klíč: Čtyři malý plyšáci

1. Ami
Čtyři malý E
plyšáci u Ami
báru seE
bratří,
C
pijí, pijí G
na účet Ami
dětí, kterým E
patří.

Ref:
[: LiAmi
monádu, ciE
tronádu, coAmi
lu, fantu, čoE
koládu,
C
minerálku, pG
ívečko, kAmi
ávičku a vE
ínečko :]
Jen si dejte co chcete, ještě jednAmi
ou rE
epAmi
ete.

2. Dmi
Čtyři malý A
plyšáci uDmi
baru se A
bratří,
F
pijí, pijí C
na účet, Dmi
dětí kterým A
patří.

Ref:

Klíč: Omnia vincit Amor

1. Dmi
Šel pocestný kol C
hospodských Dmi
zdí,
F
přisedl k nám a C
lokálem F
zní
Gmi
pozdrav jak svaté Dmi
přikázáC
ní:
Dmi
omnia C
vincit Dmi
Amor.

2. Hej, šenkýři, dej plný džbán,
ať chasa ví, kdo k stolu je zván,
se mnou ať zpívá, kdo za své vzal
omnia vincit Amor.

R: Zlaťák F
pálí, C
nesleví Dmi
nic,
štěstí v F
lásce C
znamená F
víc,
všechny Gmi
pány F
ať vezme C
ďas!A7

Dmi
Omnia C
vincit Dmi
Amor.

3. Já viděl zemi válkou se chvět,
musel se bít a nenávidět,
v plamenech pálit prosby a pláč,
omnia vincit Amor.

4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť,
nad lidskou láskou roztáhli plášť,
vtom kdosi krví napsal ten vzkaz:
omnia vincit Amor.

R: Zlaťák pálí…

5. Já prošel každou z nejdelších cest,
všude se ptal, co značí ta zvěst,
až řekl moudrý: Pochopíš sám
omnia vincit Amor - všechno přemáhá láska.

R: Zlaťák pálí…

6. Teď s novou vírou obcházím svět,
má hlava zšedla pod tíhou let,
každého zdravím větou všech vět:
omnia vincit Amor, omnia vincit Amor …

Klíč: Třináctka

1. Zve Emi
válčit mě pan D
maršál sám,
v C
mládí je má H7
síla, milá,
Emi
víš, jak rád tě D
mám, a až se vrátím,
C
třináct růží H7
na polštář ti Emi
dám.

R: [: Už mi to i G
táta říkal: D
koukej žít,
v Emi
neštěstí i Hmi
štěstí mít,
C
chlap, a neznej G
klid,
a tarokovou Ami
třináctku,
tu H7
musíš v kapse Emi
mít. :]

2. Já dávno o své slávě sním,
vínem vlast mě křtila, milá,
Turka porazím, a až se vrátím,
zlatek třináct na stůl vysázím.

R: Už mi to i táta říkal…

3. Už v šenku jsem se prával rád,
však jsi při tom byla, milá,
nechtěj osud znát, když nevrátím se,
dej mi z věže zvonit třináctkrát.

R: Už mi to i táta říkal…

Marta Kubišová: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami
Je půlnoc nádherná, G
spí i lucerna,
F
tys' mě opustil E
ospalou,
tu v Ami
hloubi zahrady G
cítím úklady,
s F
píšťalou E
někdo sem kráAmi
čí,
hráC
náramně G
krásně a na mě
F
tíha podivná E
doléhá,
C
hrá náramně, G
zná mě, nezná mě,
F
něha a E
hudba až k pláAmi
či.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".

Mňága a Žďorp: Chtít chytit vítr

CAPO III

capo: III

1. Emi
Už dlouho C
se mi G
zdá, že Dsus2
ztrácím cenuEmi C G

Emi
africkejm C
dětem G
hlad Dsus2
nezaženuEmi C G

2. zabloudil jsem lhostejností, nevím jak najít cestu zpět
jmenuju se po tátovi, je mi třicet let (2×)

3. o mě se v dětství báli celou neděli
můj táta s mámou možná veděli

4. Emi
že jako C
malé G
pimprDsus2
le
Emi
do svojí C
velké G
škatuDsus2
le
Emi
aspoň na C
chvíli G
budu chtít Dsus2
chytit vítrEmi
C
G

mezihra: (4×)
G Dsus2 Emi Dsus2 C

5. hledal jsem věc za kterou se dá bojovat
myslel jsem že má cenu na muže si hrát

6. pak během jednoho dne jsem poznal, že asi né,
že je to horší než chtít chytit vítr

7. nebudu mít dost sil, zmizím do ticha
v poslední chvíli možná chytím vítr

8. a vítr chytí mě odletíme společně
a těm které tu necháme zbude vítr (2×)

solo: (4×)
G Dsus2 Emi Dsus2 C

ad.libitum:
Emi C G Dsus2

Mňága a Žďorp: Něgdy

Intro: E:|----13--10--------------------
H:|-10--------13--10h13p10--8h10-

sloka: E:|------------------------------------------------------------------
H:|------------------------------------------------------------------
G:|--------------------------------2---------2-----6--6---6--6---6---
D:|-7---------7-----3------3--3------3--3--3------------7------7---7-
A:|---5--5--5---5-----1--1------1------------------------------------
E:|------------------------------------------------------------------

1. Ami
něgdy nejdu F
spát
Ami
a motám se měsE
tem
a myslím na to co jsem
a hlavně na to co nejsem
spěchat není kam a proč
mně nejede žádný vlak
a kdyby přece náhodou
raději odvrátím zrak

R: Ami
podle koF
lejí se vC
racím doG
mů
brečím jak ženská směju se tomu
vylejzá slunko nad panelák
bysem rád jednou vylez - taky tak
je neděle ráno a zvony zvoní
nevěřím ničemu ale TEĎ hlavu skloním
vylejzá slunko nad panelák
jak bysem rád jednou vylez - taky tak

2. všechny cesty prý
odněkud někam vedou
mě ale teďka spíš
ruce v kapsách zebou
a nenapadá mě nic
žádný věty žádný slova
co se dá dělat lepšího
než každý ráno zkoušet to znova a znova ?

R: podle kolejí …

Olympic: Bon Soir Mademoiselle Paris

1. Emi
Mám v H7
kapse jeden Emi
frank,
jsem D7
nejbohatší z G
bank nad SeiH7
nou,
mám víc než krupiér,
stíny Sacre Coeur nade mnou.

R: C
Láska je D
úděl G
tvůj,
Ami
pánbůh tě H7
opatEmi
ruj,
[: bon soC
ir, maD
demoiselle, PaEmi
ris. :]

3. Znám bulvár Sant Michel,
tam jsem včera šel s Marie Claire,
vím, jak zní z úst krásných žen,
ta slůvka: Car je ťaime, oh ma cher.

R: Láska je úděl tvůj, …

Olympic: Hvězda na vrbě

1. Kdo se Ami
večer Emi
hájem Ami
vrací
F
Ten ať Emi
klopí G7
zraC
ky Emi

G
Ať je Ami
nikdy Emi
neoAmi
bracíDmi

K G7
vrbě Emi
křivolaE
ký A
C
Emi

G
Jinak Ami
jeho Emi
oči Ami
zjistí
F
I když Emi
se to G7
neC
zdáEmi

G
Že na Ami
vrbě Emi
kromě Ami
listí
Dmi
Visí F
malá hvězdaAmi

R: ViděC
li jsme jednou v F
lukách
Plakat C
na tý vrbě F
kluka
Který Dmi
pevně věřil B7
tomu
Že ji D7
sundá z toho G7
stromuEmi

2. Kdo o hvězdy jeví zájem
Zem když večer chladne
Ať jde klidně přesto hájem
Hvězda někdy spadne

Ať se pro ní rosou brodí
A pak vrbu najde si
A pro ty co kolem chodí
Na tu větev zavěsí

Pacifik: Hej kočí

CAPO 5

1. Hej Ami
kočí, jedem F
dál, láska má boty toulavý,
Dmi
častokrát se unaví ještě Emi
dřív než Em7
najde Ami
cíl.
Hej kočí, jedem F
dál, vždyť cestu znáš už nazpaměť,
Dmi
na ní se skrývá jenom šeď a Emi
někdy pár hezkejch Ami
chvil.

R: Ty jsi F
moje malá vzpomínka G
před spaním, no a C
já jsem tvůj Ami
stín.
Ty jsi F
jiná nežli všechny lásky G
včerejší, to C
já dávno Ami
vím,
s tebou F
mám tisíc naG
dějí, že neC
zůstanu nikdy Ami
sám,
láska F
jsou koně G
splašený, když se řítí Ami
k nám.

2. Hej kočí, jedem dál, i když náš kočár dostal smyk
a láska spadla na chodník, koně dál musíš vést.
Hej kočí, jedem dál, jak rád bys trhnul opratí,
však minulost nám navrátí jen splín z nedávných cest.

R: Ty jsi moje malá vzpomínka před spaním …

3. Hej kočí, jedem dál, dopředu pořád musíš jet,
zastavit nelze a vzít zpět těch pár dlouhejch mil.
Hej kočí, jedem dál, zas budou lásky toulavý,
na tom nikdo nic nespraví, přece dál se točí svět.

Peshata: Morče za volantem

1. Ami
Poslouchejte C
drazí F
přáteG
lé,
dneska vám povím tuhle historku,
stalo se je to tak tři neděle,
že morče montovalo auto na dvorku.

Montovalo morče Moskviče,
zpocený potom si sedlo k volantu,
v zatáčce narvalo to do tyče,
když zbrkle předjíždělo bobra v trabantu.

R: Sanitka bliká, vzlyká sestřička,
morčeti natrhla se na tlapičce kůžička,
sanitka bliká, vzlyká sestřička,
nejlepší na to bude asi ňáká mastička.

2. Montovalo morče Moskviče,
zpocený potom si sedlo k volantu,
v zatáčce narvalo to do tyče,
když zbrkle předjíždělo bobra v trabantu.

Jede Tomáš smrček k nehodě,
davy se kupí a stoupá napětí,
morče však zdá se býti v pohodě,
jen málo očí ubrání se dojetí.

R: 2×

Richard Müller: Po schodoch

1. Dmi
Výťah opäť nechodí tak C
zdolať 13 poschodí
A#
zostáva mi C
znova po svoDmi
jich
na schodoch čosi šramotí a neón kde tu nesvieti
ešte že sa po tme nebojím

2. Počuť hlasné stereo aj výstrahy pred neverou
ktosi čosi vŕta v paneloch
tatramatky ródeo sa mieša kde tu s operou
všetko počuť cestou po schodoch

3. Štekot smutnej kólie za premárnené prémie
vyhráža sa manžel rozvodom
Disko tenis árie kritika televízie
oddnes chodím iba po schodoch

Ami Dmi Ami A#

R: Cestou Dmi
po schodoch, Ami
po schodoch
Dmi
poznávam C
poschodia
poznám Dmi
po schidoch, Ami
po zvukoch
A#
čo sme to A
za ľuDmi
dia

R: Cestou po schodoch ..

Dmi Ami A# C Dmi
Dmi Ami A# C Dmi
Dmi Ami A# C Dmi
Dmi Ami A# C Dmi
Ami Dmi Ami A#

R: Cestou po schodoch ..

Dmi: x57765

C: 8-10-10-988

A#: 688766

Ami: 577555

A: 577655

Spirituál kvintet: Batalion

e:|-0-0-0-0---------0-0-0---------|
B:|-----1-1-3-3-1-1-1-1-1-3-1-0-1-|
G:|-2-2-----0-0-2-2-------0-2---2-|

*: Ami
Víno C
máš a G
markyAmi
tánku dlouhá noc G
se Ami
proEmi
hýAmi
ří.
Ami
Víno C
máš a G
chvilku Ami
spánku díky, díG
ky Ami
verEmi
bíAmi
ři.

1. Ami
Dříve než se rozední
kapitán C
k osedlání G
rozkaz Ami
dáváEmi
.
Ami
Ostruhami do slabin koG
něAmi
poEmi
háAmi
ní.

Tam na straně polední
čekají ženy, zlaťáky a sláva.
Do výstřelů z karabin zvon už vyzvání.

R: Ami
Víno na C
kuráž a G
pomilovat markyAmi
tánku.
Ami
Zítra na BurC
gund bataG
lion Ami
zaEmi
míAmi
ří.
Ami
Víno na C
kuráž a k G
ránu dvě hodiny Ami
spánEmi
ku.
Ami
Díky, díky C
vám králoG
vští Ami
verEmi
bíAmi
ři.

2. Rozprášen je batalion
poslední vojáci se k zemi hroutí.
Na polštáři z kopretin budou věčně spát.

Neplač sladká Marion
verbíři nové chlapce přivedou ti.
Za královský hermelín padne každý rád.

R: Víno na kuráž a …

Spirituál kvintet: Válka růží

Intro: Dmi Gmi A7 Dmi Bb A7

1. Už Dmi
rozplynul se G
hustý dým, dDmi
erry down, hej dA
own-a-down,
nad Dmi
ztichlým polem G
válečným, derry Dmi
down,A

jen F
ticho stojí C
kolkoA
lem a Dmi
vítěz Dmi7
plení Bb
vlastní zA
em,
je válka Dmi
růží, Gmi
derry derry A
derry down, hej Dmi
down.

2. Nečekej soucit od rváče, derry down, hej down-a-down,
kdo zabíjí ten nepláče, derry down.
Na těle mrtví krajiny se mečem píšou dějiny,
je válka růží, derry derry derry down, down.

3. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej down-a-down,
dva rody žijí, jeden hněv, derry down.
Kdo změří, kam se nahnul trůn, zda k Yorkům nebo k Lankastrům?
je válka růží, derry derry derry down, down.

4. Dva rody, dvojí korouhev, derry down, hej down-a-down,
však hlína pije jednu krev, derry down.
Ať ten či onen přežije, vždy nejvíc ztratí Anglie,
je válka růží, derry derry derry down, down.

Svěrák & Uhlíř: Barbora píše z tábora

G
Maminko, tatínku, posílám vám D
vzpomínku
Z letního tábora, jistě víte, že vám píše Vaše dcera BarboG
ra.

Strava se nedá jíst, dneska byl jen zelný list,
polívka studená, co v ní plavou místo nudlí číslice a písmena.

Myslela jsem prostě,že budou různé soutěže,
slíbili bojovku, pak jsme hráli vybíjenou, na ovce a na schovku.

Štefan,hlavní vedoucí, chodí s naší vedoucí,
která je příšera, scházejí se, líbají se u totemu za šera.

R: Proč jsem se C
nenarodila D
o pár let G
dřívEmi
?
Dneska bych Ami
krásně chodila D
se Štefanem, co G
řiká si SteveEmi
.
Proč jste mě Ami
prostě neměli D
o pár letG
dříveEmi
?
Řekla bych: Ami
Nebuď nesmělý, D
líbej mě G
Steve.

Závěrem dopisu ještě trochu popisu:
ta bréca vedoucí je tlustá jak dvě normální oddílové vedoucí.
Když běží po lese, všechno na ní třese se.
Užívá make-upu, co na ní ten Štefan vidí, to já prostě nechápu.

P.S. je tady ještě
Pošlete dvě tři sta, jsem bez peněz dočista.
Pojedem do Písku, máme v plánu zastavit se v jitexovém středisku.

Když jsme se koupali, všichni na mě koukali.
Je to tím, že možná v jednodílných plávkách už jsem už jsem prostě nemožná.

Tajemství: Malá slečna

1. MalAmi
á slečF
na slýchaAmi
la báji aF
v dětsAmi
kém ráF
ji tE
ak rozkAmi
vetla růže.
Holčičí slzy ji zalévaly a z veliké dáli k ní volal hlas muže.
Volal ji k sobě hlas jejího prince, ze strany mince kam jen dítě může

R: Ami
Někdo se G
ztratí na rozceC
stí, F
na dlouhé C
pouti E
do pověsAmi
tí,
Snad ten kdo hledá nezabloudí, o tom však rozhodne ten kdo nás soudí.

2. Z veliké, hluboké, holčičí touhy, zbyly jen šmouhy v duši té ženy.
Kde byl dřív pramen, tam dnes už nic není, jen zapomnění jež pozbývá ceny.
Červené kontrolky všedního žití, jí každý den svítí jak pomatený.

R: Někdo se ztratí na rozcestí …

3. Tam někde v hlubinách vzpomínka živá možná se skrývá, když tma zuby cení.
Kdopak se dozví, jestli tam čeká, vždyť člověka leká zasvěcení.

R: Někdo se ztratí na rozcestí …

Tomáš Klus: Panenka

1. Emi
Stanu se C
myšlenG
kou a budu v D
Tobě
Emi
Budeš mou C
milenG
kou výhleD
dově
Emi
Budeš můj C
druhej G
hlas pro tuhle D
píseň
Jsi Emi
krásnáC G
D
Bože, jsi Emi
krásná C G D

2. A ve Tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se kdoví kým
A pak s Tvým úsměvem obletím celej svět
A Tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

R: G
Jako by nebylo nicD
, Emi
mám pocit že jsi se C
bála
G
Svůj život bez hranicD
, Emi
jsi hrálaC

G
Panenku klidně si nechD
, Emi
stejně vim, v noci Tě C
hřála
G
dvě světla na vokD
nech, Emi
vzplálaC G D

3. Tak trochu sobecká, dost možná nebezpečná
Svět jako groteska, néééé-vděčná
Nevěříš na pocity, to jsi ty!
Tak krásná
Bože, jsi krásná

4. A ve Tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se bůhví kým
A pak s Tvým úsměvem obletím celej svět
A Tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

R: Jako by nebylo nic, mám pocit že jsi se bála
Svůj život bez hranic, jsi hrála
Panenku klidně si nech, stejně vim, v noci Tě hřála
dvě světla na voknech, vzplála

Totální nasazení: Černobílý svět

1. Dmi
jsme loutky bez nití
já i všech patnáct druhů mých
bez smrti bez žití
bloumáme tupě po polDmi
ích

R: Dmi
černá a B
bílá je
C
osm kroků tam a osm Dmi
sem
frontová B
linie
C
na věky proti sobě Dmi
jdem

2. Dmi
stojí tu F
opodál
B
náš domnělC
ý to F
nepE
řítDmi
el
i když jsem černý král
nejsem svých figur velitel
vždy první na tahu
jsem ten kdo bitvu rozpoutá
ač nemá odvahu
bílý a nešťastný jsem král

R: Černá a bílá je…

3. přestal jsem počítat
kolikrát jsem padnul a zas vstal
kolikrát dostal mat
útočil nebo utíkal
jsme jenom figury
ať král či pěšák beze jména
a hraní na vojáky
je vaše lidská doména

R: Černá a bílá je…

Traband: Krasojezdkyně

1. F#mi
Přijel jsem D
na chvíli E
pozdravit C#7
přátele
F#mi
Po hospodách D
vést silácké E
řeči C#7

F#mi
Představení D
skončilo, E
zítra je C#7
neděle
F#mi
Odplouvám C#7
do bezpeF#mi
čí

2. Bolestí jednoho je druhého štěstí
Co nelze vyslovit, to voní po neřesti

R: Krasojezdkyně, sestro akrobatů
Lotova dcero oděná do šarlatu
Kdo smí se dotknout lemu od tvých šatů?
Jsem na cestě a toužím po návratu

3. Čas je šarlatán a věci sotva změní
Tahleta zastávka byla jen na znamení
Naše cesty už se asi těžko skříží
Hledám tě v Babylóně, a ty jsi v Paříži

R: Krasojezdkyně, sestro akrobatů…

Traband: O malém rytíři

R: Hmi
Jede jede rytíř, D
jede do kraje
A
Nové dobrodružství Hmi
v dálce hledaje
Neví co je bázeň, neví co je strach
Má jen velké srdce a na botách prach

1. G
Jednou takhle v neděli, F#
slunce pěkně hřálo
Bylo kolem poledne, když tu se to stalo
G
Panáček uhodí A
pěstičkou do stolu:
Dosti bylo pohodlí a plnejch kastrólů!
Hmi
Ještě dneska stůjcostůj A
musím na cestu se dát
G
Tak zavolejte sloužící a F#7
dejte koně osedlat!