Šánovský - harmonika

21. 11. 2024

: Beskydy

Cmi 
Málokdy se zvedáAb 
 mlha v jižních B 
Beskydech, 
málokdy se zveG 
dáAb G7 Cmi G5+ 
 
Cmi 
častěji neštěAb 
stí chodí po liB 
dech, 
G 
neštěstí nezbAb 
eda G7 
   Cmi 
   G5+ 
 

Mlčky šlapou bosé nohy vlhkou břidlicí, bez tváří, bez očí 
na otázku neodpoví, pouze významně pozvednou obočí 

Málokdy se zvedá mlha v jižních Beskydech, málokdy obočí 
1

: Pozdrav z fronty

1. Am 
Je nádherG 
nej večer, C 
tak začínEm 
ám psát 
a vF 
íno mi dG 
odalo sG# 
il,E 
 
Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě rád, 
to tenkrát snad ještě byl. 

2. Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet, 
v nich stálo, jak v tvým klínu spím, 
však s posledním volnem se roztříštil svět, 
v něF 
mž nikdy G 
tě neoF 
pusG 
tím. 

Ref: PDm 
ak u vlakG 
u ty, cizAm 
í žena, 
prDm 
omiň mi, žG 
e jsem ti lhC 
al,C7 
 
jDm 
eště teď slG 
yším tě tAm 
oužebně stF 
énat, 
tAm 
u tvoji fotku jsemEm 
 roztrhAm 
al. 

3. Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám, 
víš, já jsem teď tady, ty tam, 
u díry v blátě se sám sebe ptám 
a sám si i odpovídám. 

*: PrDm 
oč u vlaku jste stályG 
, na mě jste se smály 
tC 
y a moje máma, stC7 
arší cizí dáma, 
dDm 
ětskej pokoj k smíchu, pG 
ovečeřím v tichu, 
rC 
ozhovory váznou, vždC7 
yť mám duši prázdnou, 
vzpDm 
omínky jen bolí, G 
ať už na cokoli, 
ztrAm 
acenej je klíč, F 
už abych byl pryč, 

zpAm 
átky se chci vrátit, ne se tady ztratit, 
frEm 
onta zpátky láka, dAm 
omov pro vojáka. 

4. Když země je rozrytá polibky děl 
a hvízdání protíná vzduch, 
píše ti kacíř, co do pekla chtěl, 
pro mámení barevnejch stuh. 

5. Pro tenhle okamžik nemůžu lhát 
a utíkat jak malej kluk, 
ať jinej zabuší u vašich vrat, 
mě uhranul polnice zvuk. 

*: Když zatroubí nám k boji, tak to za to stojí, 
nenávist i láska, kolem země praská, 
plameny se mají, když si s náma hrají, 
pak nastane klid a my snad můžem jít, 
každej do svý díry, bez Boha a víry, 
z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců, 
tak se teda měj a něco si přej, 
než se nebe zřítí a tak skončí žití. 

Ref: A taFm 
k posíláBb 
m Ti pozdrav zCm 
 fronty, 
Fm 
oheň už přBb 
estává hřEb 
át,Eb7 
 
vFm 
íno je sBb 
ilný a tCm 
eploučký střG# 
ílny 
přCm 
ijmou mě s láskou až Gm 
odejdu spCm 
át. 
2

: Divoké koně

1. [: Ami 
Já viděl Dmi 
divoké Ami 
koně, C 
běželi Dmi 
soumraAmi 
kem, :]
vzDmi 
duch Ami 
těžký Dmi 
byl a divně Ami 
voněl Fdim 
tabákF 
em,
vzDmi 
duch Ami 
těžký Dmi 
byl a divně Ami 
voněl E7 
tabáAmi 
kem.

2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/
/: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/

3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/
/: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/

4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/
/: milování je divoká píseň večera. :/

5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/
/: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/

6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/
/: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/

Já viděl divoké koně …

Fdim
3

: Víla vivi

1. Ebmi 
Vivi je víla, Db 
je víla panková,
Gb 
v bažině bydlí, Ab 
o ou, o ou.
Ebmi 
Divoká Vivi, Db 
je prostě taková,
Gb 
Basta a fidli, Ab 
o ou, o ou.

2. Ebmi 
V nose Db 
má háček, Gb 
v leknínuAb 
 zrcadlo,
Bb7 
močál dobře zná, Gb 
o ou, Ab 
o ou.
Ebmi 
Špinavá Db 
víla, Gb 
za pasem Ab 
flusadlo,
Bb7 
Velkou sílu má, Gb 
o ou, Ab 
o ou.

3. Ebmi 
Vivi je Ab7 
víla panková, je nespoutaná,
Gb6 
silná holka divoká Bbsus4 
– je Vivi.
Ebmi 
Před ní se Ab7 
jen tak neschová, všechno zlý,
co Gb6 
jí jednou padne do oka Bbsus4 
– ta Vivi

*: Ebmi Db Gb Ab Bb7 Gb Ab 

4. Ebmi 
Teď, nebo nikdy, Db 
do světa zamíří,
Gb 
Vivi panková, Ab 
o ou, o ou
Ebmi 
Až tam kde žijou, Db 
lidi a upíři,
Gb 
Na nose kérku má, Ab 
o ou, o ou

5. Ebmi 
Kam víly nesmí, Db 
flusadlo namíří,
Gb 
Světu odmlouvá, Ab 
o ou, o ou
Ebmi 
 Db 
 
Gb 
 Ab 
o ou, o ou

6. Ebmi 
Je to tam nečistý, vylhaný nemytý,
divoký bolavý, před sluncem ukrytý.
Zásadně odmlouvá, ve světě lidí,
Velkou sílu má, ve světě lidí

7. Ebmi 
Flusadlo namíří, Ebmi/Db 
na všechno neštěstí,
Ebmi/Gb 
Ruce má špinavý, Ebmi/Ab 
sevřený do pěstí.
Ebmi 
Je to tam nečistý, Ebmi/Db 
vylhaný nemytý,
Ebmi/Gb 
Divoký bolavý, Ebmi/Ab 
před sluncem ukrytý.

8. Ebmi 
Vivi je Ab7 
víla panková,
je nespoutaná, Gb6 
silná holka divoká Bbsus4 
– je Vivi.
Ebmi 
Před ní se Ab7 
jen tak neschová,
všechno zlý, co Gb6 
jí jednou padne do oka Bbsus4 
– ta Vivi

*: Ebmi Bbmi Ebmi/Bb Bbmi 

9. Ebmi 
Už slepý Ab7 
kohout kokrhá,
Vivi Gb6 
odchází, když přijde svítání Bbsus4 
- ta Vivi.
Ebmi 
Zásadně Ab7 
světu odmlouvá,
Všemu zlýmu Gb6 
hrůzu nahání Bbsus4 
– ta Vivi.

10. Ebmi 
Už slepý Ab7 
kohout kokrhá,
Vivi Gb6 
odchází, když přijde svítání Bbsus4 
- ta Vivi.
Ebmi 
Zásadně Ab7 
světu odmlouvá,
Všemu zlýmu Gb6 
hrůzu nahání Bbsus4 
– ta Vivi.
4

: Hvězda na vrbě

1. Kdo se Ami 
večer Emi 
hájem Ami 
vrací 
F 
Ten ať Emi 
klopí G7 
zraC 
ky Emi 
 
G 
Ať je Ami 
nikdy Emi 
neoAmi 
bracíDmi 
 
K G7 
vrbě Emi 
křivolaE 
ký A 
 C 
 Emi 
 

G 
Jinak Ami 
jeho Emi 
oči Ami 
zjistí 
F 
I když Emi 
se to G7 
neC 
zdáEmi 
 
G 
Že na Ami 
vrbě Emi 
kromě Ami 
listí 
Dmi 
Visí F 
malá hvězdaAmi 
 

R: ViděC 
li jsme jednou v F 
lukách 
Plakat C 
na tý vrbě F 
kluka 
Který Dmi 
pevně věřil B7 
tomu 
Že ji D7 
sundá z toho G7 
stromuEmi 
 

2. Kdo o hvězdy jeví zájem 
Zem když večer chladne 
Ať jde klidně přesto hájem 
Hvězda někdy spadne 

Ať se pro ní rosou brodí 
A pak vrbu najde si 
A pro ty co kolem chodí 
Na tu větev zavěsí
5

: Na hotelu v Olomouci

1. Gmi 
V půlce ledna, ve tmé Dmi 
tmoucí,
F 
na hotelu v OloC 
mouci.
Gmi 
Kdo jste pane? Šátrám Dmi 
dlaní…
řekla bych, že F 
MastroiaC 
ni.
TenGmi 
 je ale mrtvej Dmi 
přece.
F 
Leží v zemi, a ne v C 
dece,
Gmi 
pod níž slyším srdce B 
tlouci
na hotelu v F 
OlomouC 
ci.

2. Má dlaň je jak pytlák v lese,
tlukot srdce zrychluje se.
Nejste starší ročník, ba ne,
rty však máte rozpukané…
Moře smutku je holt slané.
Chyťte se mne, chyťte, pane!
Jsem to stéblo pro tonoucí
na hotelu v Olomouci.

3. Chytil jste mě v smyčce hada.
Ale kdo jsem? Zkuste hádat.
No, to sotva uhádnete.
Budu totiž vším, čím chcete.
Krásnou, blbou, útlou, tučnou,
oněmělou, či tak hlučnou
až si zacpou uši brouci
na hotelu v Olomouci.

4. Ztěžka dýchám. Byls jak zvíře.
A teď spíš. Jsi se vším smířen.
Do ruky si boty beru…
Než ti zmizím v raním šeru,
políbím tě. To se může.
Líbám přece svého muže.
Však víš - změna neublíži.
Příští pátek v Kroměříži.

6