Raduv

Aneta Langerová: Hříšná těla křídla motýlí

Intro: H Hsus2 H Hsus2

1. H
Jednou už tě málem měla F#
a už zase by tě chtěla
G#mi
Hříšná těla, křídla motýE
lí
Krev stéká H
po růži cos na zeď věšel
F#
Průvan sfouk a život nešel
G#mi
Potrhaná křídla motýE
lí
Vyhni se F#
botám, který vůní šlapou
G#mi
Drtí řádky psané zapouG#
hou jen skývu málem zlatou
C#mi
Prodají tě do výkladních E
skříH
ní výstavF#
ních síG#mi
ní
A každej E
zvlášť do kapsy H
svý Jeepem si F#
pádí

2. Jednou už tě málem měla za duši tě podržela
Hříšná těla, křídla motýlí
Navrať se skálou, kterou's z cesty sešel
Otoč kamenem, kde's vešel
Napni slunci křídla motýlí
Vyhni se botám, který vůní šlapou
Sladké písně psané Zappou-hou jen skývu tak tak zlatou
Prodají tě do výkladních skříní výstavních síní
A každej zvlášť do kapsy svý Jeepem si pádí

C#
Až vyroste strom C# D#mi E
až udeří do něj blesk a hrom
H
Hmmm, noc se F#
válí
C#
Až vyroste strom C# D#mi E
a udeří do něj blesk a hrom
F#
Narovná, rozdělí, podělí
Poskládáš úterý ke kusům nedělí a půjdeš H
dáál…F# G#mi E

Vzpomeň si H
na svět kdy pro kousek těla
F#
Zázraky jsi neviděla G#mi
neměla jsi křídla motýE
lí
H
V roklině pod skálou zjevení
F#
údolí rozšklebené napětím, otevřené spojením
G#mi
jeleni obtěžkáni vábením
E
vrhají se bezhlavě do hloubi H
země

Elán: Od Tatier k Dunaju

I. Od Tatier k Dunaju siroty spievajú
že na nás nemajú aj keď sa hnevajú
,,,,,,,

1. Poďme sa rýchlo zaľúbiť, očistiť dušu z hrdze
obrátiť mesto naruby a spraviť niečo drzé
Môžme si znova potykať
a z praku strielať štulne
dievčat sa správne dotýkať,
zmenia sa na prítulné.

2. Cez Michalovce k Popradu,
až po Dunajskú Stredu,
najkrajšie sú vždy zozadu a ešte krajšie spredu
Až nám raz bude najhoršie,
v dialke už vlci vyjú,
dievčatá z Hýb a južných Čiech
nás do komôrky skryjú.

®. Od Tatier k Dunaju,siroty spievajú
že na nás nemajú aj keď sa hnevajú
Až nás raz dostanú, tak povieme si: " Nech ! "
Na tvári ľahký žiaľ, hlboký v srdci smiech.

3. Poďme sa rýchlo zaľúbiť, očistiť dušu z hrdze
obrátiť mesto naruby a spraviť niečo drzé
Až nám raz bude najhoršie,
v dialke už vlci vyjú,
dievčatá z Hýb a južných Čiech
nás do komôrky skryjú.

®. Od Tatier k Dunaju,siroty spievajú
že na nás nemajú aj keď sa hnevajú
Až nás raz dostanú, tak povieme si: " Nech ! "
Na tvári ľahký žiaľ, hlboký v srdci smiech.

Ivan Mládek: Dáša jedla cukroví

A7
Dáša jedla cukroD
ví, zkazila A7
si chrupD

F#7
měla úsměv medový,Hmi
teď jí chyE7
bí zubA7

D7
budoucnost má nejistou,G
nemůže se vdH7
á--átEmiA7

D
radila se s dH7
entistou, zda můstek moE7
h by dátA7D

D7
Dentista byl elegáG
n, sklonil D7
k Dáše trupG

E7
můstek byl já skvěleAmi
dán, zas má krE7
ásný chrupAmi

D7
Pak jí řekl: milG
áčku, já k váH7
m láskou vzplá-álE7A7

D
vypnu jenom vrtačku H7
a pak bych siE7
vás vzalA7D

Dáša jedla cukroví, zkazila si chrup…
Jezte slečny cukroví, nešetřete chrup
denně bonbón větrový na váš přední zub
mezírka se přemostí, čeho se tu bát
s dentistou a s radostí pak můžete se vdát

Ivan Mládek: Hlásná Třebáň

A
Hlásná Třebáň je C#mi
krásná
a proto Hmi
ke svý Máně E7
do Třebáně
A
často jezdit E7
hledím.
A
Hlásná Třebáň je C#mi
krásná,
u Máni Hmi
v Třebáni si E7
prostě lebeA
dím.
D7
Dole u Berounky rA
oste kapradí,
Hmi
komáři že E7
koušou A
to nám nevadA7
í.
D7
Máňu u řeky když A
večer objímám
H7
tak bodání hmyzu vůbec nevníE7
mám.
A
Hlásná Třebáň je C#mi
krásná
a proto Hmi
ke svý Máně E7
do Třebáně
A
často jezdit E7
hledím.
A
Hlásná Třebáň je C#mi
krásná,
u Máni Hmi
v Třebáni si E7
prostě lebeA
dím.

Ivan Mládek: Když je v Praze hic

KdG
yž je v Praze abnormální hic,
jeG
zdím k vodě až do MěchenE7
ic,
mAmi
ěchěnická plD7
ovárna má krG
ásné okolE7
í,
jA7
eště krásnější než bazén v PrD7
aze čtyři Podolí.
MG
á milá tam se mnou chodívá,
chlG
eba s máslem s sebou nosívE7
á,
C
a když se jí šCmi
ipka zdaří, G
úsměv na rtech mE7
á,
chlAmi
eba s máslem D7
ukousnout mi dG
á.
Když je v Praze abnormální mráz
do Měchenic táhne mě to zas,
do prázdného bazénu tam s milou chodíme
na betonu někde na dně do očí si hledíme.
Neplavou tam žádné rybičky,
dáváme si sladké hubičky,
má milá je v dobré míře, úsměv na rtech má,
chleba s máslem ukousnout mi dá.

Jarek Nohavica: Blues o hotelích

1. NA
a dvanáctém patře na hotelu Gomel,
nD7
a dvanáctém patře na hotelu GomelA

mlE
ela celou noc, tak jsD7
em jí řekl: holka, dA
omelE
.

2. A tam v šestém patře na hotelu Svět,
a tam v šestém patře na hotelu Svět
šlo to tam, a nešlo to zpět.

R: HA
otely, hotely, hotely,
někdo umře v nemocnici, někdo v posteli,
hD7
otely, hotely, hotely,
vA
e mně se perou čerti s anděli,
hotelE
y,D7
hotelA
y.E

3. A ve čtvrtém patře na hotelu Palace,
a ve čtvrtém patře na hotelu Palace
myslel jsem si, že mi nedáš, a tys' mě za ruku vzalas'.

4. A ve čtvrtém patře na hotelu Černý kůň
a ve čtvrtém patře na hotelu Černý kůň
řekla mi: chlapče, ty jsi ale pěkný kůň,

*: HA
otely, hotely, hotely.

5. Ve třicátém patře na hotelu Voroněž,
ve dvacátém patře na hotelu Voroněž,
tam nespí žádné holky ani kluci, tam spí jenom moloděž.

R: .6.
A ve třetím patře na hotelu Slavia,
a ve třetím patře na hotelu Slavia
ona byla, ale taky já.

7. A tam ve výtahu na hotelu U Beneše,
a tam ve výtahu na hotelu U Beneše
když jsi plešatý, tak nikdo tě neučeše.

8. A tam u recepce na hotelu Jelen,
a tam u recepce na hotelu Jelen
ona byla modrá, a já byl zelen.

9. A tam v grandhotelu na hotelu Bory,
a tam v suterénu v grandhotelu Bory
popíjel jsem v čaji brom, vzpomínal na svoje love-story.

*: HA
otely …

Jarek Nohavica: Blues o velkých prdelích

1. Ami
Jak se tak zmenšujou byty a pokoje,
no vážně, jak se tak zmenšujou byty a pokoje,
Dmi
je stále těžší, je stále těžší
Ami
dostat se do koupelny jen tak bez boje.
Vždycky ti E
pochybí místa kus,
vždycky ti pDmi
řekáží nějaké panely
a proto zAmi
pívám blues
o malých E
bytech a velkých prdelích.

2. Jak se tak zkracujou úřední hodiny,
no vážně, jak se tak zkracujou úřední hodiny,
je stále těžší, je stále těžší
dostat se do socdemo či jiné ciziny.
Vždycky ti pochybí nějaké plus,
vždycky jsou nějaké malé zádrhely
a proto zpívám blues
o malých kanclích a velkých prdelích.

3. Jak je tak stále více nomenklaturních míst,
no vážně, jak je tak stále více nomenklaturních míst,
je stále těžší, je stále těžší
mít diplom v kapse a být si jist, že budeš jíst.
Vždycky jsi na hlavu mírně šus,
vždycky ti řeknou:"Takových jsme viděli"
a proto zpívám blues
o malých mozcích a velkých prdelích.

4. Jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků,
no vážně, jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků,
je stále těžší, je stále těžší
nemít to na háku a nebýt v lapáku.
Ať žije folkový realizmus,
ať žijou ti, co se se mnou přátelí,
já vám zpívám blues
o malých bytech, o malých židlích, o malých mozcích
a velkých, hrozně velkých prdelích.

Jarek Nohavica: Dialog u televizoru

1. Ami
Jé, Váňo, koukni na ty Dmi
bambuly,
E
to budou asi komiAmi
ci.
Jak mají zmalovaný Dmi
papulyE

a vypadaj' jak v opiAmi
ci.
A hele, A7
tenhle nosatec, není to Dmi
švára nakonec,
že ten je E
taky opilec, je známá Ami
věc.

2. Ty, Zino, na šváru mi nešahej,
ať si je, jakej chce, je náš.
A to s tím nosem, to sem netahej,
koukni, jak sama vypadáš.
A vůbec, místo řečí spíš mi snad pro vodku doskočíš,
no, dobrá, já jdu sám, to víš, je to kříž.

3. Jé, Váňo, koukni, tenhle tanečník,
jaký má sako, a ten střih.
To u nás ve fabrice konfekční
by sotva někdo takhle spích'.
Ti tvoji známí, propána, no to je banda odraná
a nalejvaj' se svinstvama hned od rána.

4. No, nemám známý zrovna fešáky,
holt šetřej, víš ty, co to je?
A proto taky pijou dryáky,
hlavně, že, holka, za svoje.
To ty a tvejch pět přítelkyň jste napletly už na pět zim
a blbnete tím pletením a žvaněním.

5. Koukni, ta holka má ty triky v malíčku,
no číhni na tu legraci.
A hlavně koukej na tu blůzičku,
takovou, Váňo, taky chci.
Až teď budeš brát prémie, tak na tu blůzku dáš mi je,
tak co, snad tě to zabije, tak co ti je?

6. Kde vůbec bereš tolik drzosti
o prémiích mi vyprávět?
Kdopak mi psal do práce stížnosti,
já je čet'.
A pak, ta holka, to je kus, ty na sebe se kouknout zkus,
ty si kup radši hubertus, když nemáš vkus.

7. Koukni, ten chlápek v černým vohozu,
jak hádá osud z papírku.
To dělal u nás jeden z provozu
na podnikovým večírku.
To ty, když se tak podívám, přijdeš a lehneš na divan
a zase myslíš na ten krám, co z tebe mám?

8. Věčně se hádat, to jseš na koni,
anebo hrát si na city.
Člověk se za den tolik nahoní,
pak přijde domů, a tady ty.
Co potom, Zino, dělat mám, když za rohem je s vodkou krám,
tam kamarády potkávám, nepiju sám.

Jarek Nohavica: Haleluja - Velká zpověď

HA
alHmi
e- lA
ujD
a, hA
alHmi
e- lE
ujA
a

R: AndA
ělé nE
a kůrF#mi
u, hE
alelujA
a, v bělostném mE
undůrF#mi
u, hE
alelujA
a,
hrají nE
a šF#mi
almaje, hE
alelujA
a, že bránE
ou dF#mi
o ráje nE
eprojdu jA
á.
NebeskE
á hF#mi
onorace, hE
alelujA
a, má totiž svE
oje F#mi
informace, hE
alelujA
a.
Co chtějí, vE
ědí F#mi
o člověku, hE
alelujA
a, mají nE
a to kF#mi
artotéku E
a v ní su jA
á, hE
aleluja

1. SvA
atý Petr tE
o tam vede nD
a osobním E
oddělenA
í,ECD

nA
enechá se E
opít medem D
a nesnáší pE
odplácenA
í.ECD

KA
ouká shora E
a co spatří, zD
apíše hned dE
o šanonA
u,ECD

kA
aždému, co prE
ávem patří, bD
ez pardonu, bE
ez pardonA
u,E

jD
ó, E
oni všechno vA
ědíE
, tD
i, cE
o nahoře sA
edíE
,
tD
am v mE
odrém blA
ankytE
u, D
andE
ělé v hábitA
u, hE
alelujA
a.

2. Že jsem tužkou kreslil na omítku čárečky a kosočtverce,
za copánky tahal Jitku a ukazoval to Věrce,
nechtěl chodit do holiče, věřil cizí propagandě,
na ebonitové tyče mazal sádlo kvůli srandě,
oni to na mě vědí, ti, co nahoře sedí,
tam v modrém blankytu, andělé v hábitu, haleluja.

3. Že jsem v dějepise opisoval a v občance hrál piškvorky,
za jízdy vyskakoval, okusoval KOH-I-NOOR-ky,
a pak pod lavicí čet' Rychlé šípy, učitelce říkal: účo,
kouřil astry, kouřil lípy a popíjel k tomu čůčo.
Čet' knížky, co jsou na indexu a nedočet' F.L.Věka,
v prvním járu propad' sexu, z čehož se už nevysekal.
Pochválen byl od Rottrový, jak prý láska voní deštěm,
ale v páté řadě na Mertovi vykřikoval: Ještě, ještě !
Neustýlal, když se stlalo, čural, kde se čurat nemá
a, aby toho snad nebylo málo, spřáhnul se s folkáčema.
Křičel, že satanáš, to je táta, táta náš,
nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny,
bydlel v Těšíně a učil se polštině,
měl syna Jakuba, to bude jeho záhuba.
Pil gin fizz, gin fizz, gin fizz, gin fizz,
ale taky rum, rum, rum, rum, rum, rum, rum, rum,
nevěřil vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu,
tahle píseň, to je další mínus, další mínus, další mínus, další mínus.
Předvčírem mi přišlo psaní poslané nebeskou počtou, hohoho,
jen ať se prý moc neoháním, že už mi to v nebi spočtou,hohoho,
no jen si klidně spočtěte, já se vás nelekám,
víte, co mi můžete a hádejte kam, haleluja.

R: + hD
alelu-, hE
alelu-, hA
alelE
ujA
a.

Jarek Nohavica: Kdyby

1. KdG
ybych měl peněz, jak má pan Rotschild,
kD
oupil bych ženě mC
ixér a prG
ačku.
Dvoukolák vzal bych, do masny skočil
D
a nekoukal bych nC
a nějakou kG
ačku.

R: KdD
yby, kdyby, kdC
yby, kdyby, kdG
yby,
mD
lži, plži, hlavonožcG
i, ryby,
kdD
yby, kdyby, kdC
yby, kdyby, kdG
yby,
mD
lži, plži, hlavonožcG
i, rD
ybG
y.

2. Kdybych měl prsa, jak má paní Soňa,
s chlapy bych trsal tělo na tělo.
Večer co večer chlastal bych koňak
a k ránu ječel, jak je veselo.

R: .3.
Kdybych měl svaly, jak má pan Fredy,
to by se báli někteří muži.
Vzal bych to zprava, dle abecedy
a porozdával, co komu dlužím.

R: .4.
Kdybych měl oči, jak má pan Laco,
hned bych si vočíh', kerý jsou kerý.
Pozor bych dával, komu a za co
a nenadával bych na poměry.

R: .5.
Kdybych měl plíce jak pan Zátopek,
nežil bych více s tou, s kerou žiju.
Prachy bych zašil do kaliopek
a skončil v Aši, v Praze nebo v Riu.

Jarek Nohavica: Kývací plyšový pes

1. PC
odvozku chytá se rez, a střechy taky,
řDmi
idič za vF
olantem hnC
ízdí,
kývací plyšový pes v barvě khaki
dDmi
ívá se pF
o směru jC
ízdy.
ČAmi
ervená, G
oranžová, zC
elená,
nF
ěco se povolujG
e, něco je zakázánC
o
a ten pes, F
aniž ví, co bG
arva znamená,
hlavou pF
okyvujeG
: C
ano, ano Dmi
…G

2. Namísto páteře píst, nahoru, dolů,
dvojice železných ráfků,
poradce pro věci jízd nemá autoškolu,
má ale hlavičku, hlávku.
Rozhodnutí je věcí náhledu,
něco se povoluje, něco je zakázáno,
řidič se neptá, řidič hledí kupředu
a pes pokyvuje: ano, ano …

3. Je každá křižovatka dilematem,
vpravo i vlevo se blejská,
pohledem do zrcátka porovnáte
svůj názor s názorem pejska.
Dopředu, dozadu, či zůstat stát,
něco se povoluje, něco je zakázáno
a ten pes, to je síla, ten ví všechno snad,
jak hlavou pokyvuje: ano, ano …

4. Bylo to včera a je to dnes, a bude zítra taky,
že v kalných vodách se loví,
plyšový kývací pes v barvě khaki
za zády mnohých si hoví.
Razítka, nerazítka, fascikly,
něco se povoluje, něco je zakázáno
a řidiči, i díky těm psům, si přivykli,
že se jim přikyvuje: ano, ano …

Jarek Nohavica: Mávátka

1. Ami
Už třicet tři roků chodím po světě
Dmi
a ten svět fG
urt a fC
urt se stejně tE
očí.
JAmi
á budu klidně smát se, budu veselý,
jG
enom mi vE
ydloubněte Ami
oči.E

2. Neviděl bych vypasené páprdy,
tisíce let a stále titíž.
Když něco prohnilého v státě zasmrdí,
říkají: Ty snad něco cítíš?

*: ŘDmi
íkají mG
i dC
obráci v RE
udém právu:
NDmi
ení tak zlG
e, jC
en, chlapče, zvE
edni hlavu!

R: DAmi
ejte mi do rukou mDmi
ávátko a řAmi
ekněte, jE
ak volat "SlAmi
áva!"E
,
jAmi
á už si najdu ten sprDmi
ávný směr a budu mAmi
ávat, mE
ávat, mAmi
ávat.

3. Můj soused odvedle je farář v kostele,
moc príma kluk, jenže často hledí k nebi.
Já jaksi nemám v nebi žádné přátele
a bůh, ten pro mě nikdy nebyl.

4. Čtu jenom básně těch, kteří už zemřeli
a ten svět furt a furt se stejně točí.
Já budu klidně smát se, budu veselý,
jenom mi vydloubněte oči.

*: Říkají mi dobráci u koryta:
Není tak zle, to jenom doba je složitá!

R: Dejte mi do ruky mávátko …

5. Okresní inspektor Vlček má vilu, dům a byt,
takové nic, a jak si krásně žije.
Já musel sedm roků bez koupelny žít,
proto ať žije anarchie.

6. Když tátu vyhodili, máma brečela,
že nedokázal převléct vlastní kabát,
a to mám někde na dně duše docela,
třeste se, trůny knížat a hrabat.

*: Říkají mi dobráci za koryty:
Není tak zle, ovšem musíte pochopiti … , já zpívám:

R: Dejte mi do ruky mávátko … + mE
ávat, mAmi
ávat, mE
ávat, mAmi
ávatE
!Ami

Jarek Nohavica: Pijte vodu

R: /: PC
ijte vodu, pijte pitnou vodu, pijte vodu a nG
epijte rC
um ! :/

1. JC
eden smutný ajznboňák
pil na pátém nástupišti G
Air-koňC
ak.
HC
uba se mu slepila
a diesellokomotiva ho zG
abilC
a.

R: .2.
V rodině u Becherů
pijou becherovku přímo ze džberů.
Proto všichni Becheři
mají trable s játrama a páteří.

R: .3.
Pil som vodku značky Gorbačov
a potom povedal som všeličo a voľačo.
Vyfásol som za to tri roky,
teraz pijem chlórované patoky.

R: .4.
My stežny chlopci z Warszawy,
chodime podrugim za robotou do Ostravy.
Štery litry vodky i mnužstvo piv,
bardzo fajny kolektiv.

R: .5.
Jedna paní v Americe
ztrapnila se převelice.
Vypila na ex rum,
poblila jim Bílý dům.

Jarek Nohavica: Přítel

1. Jestlipak vzpA
omínáš si ještě na ten čE
as,
táhlo nám nD
a dvacet a slunko bylo v nE
ás,
vrHmi
abci nám jedli z ruky, žD
ivot šel bez záruky,
A
ale taky bez příkrE/G#
as.

2. Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svět,
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání plnila se na počkání
anebo rovnou hned.

R: KHmi
am jsme se poděli, kD
am jsme se to poděli,
kdA
e je ti kE
onec, můj jF#mi
ediný příteli,
zmHmi
izels' mi, nevím kE
am,
sF#mi7
ám, sám, sD
ám, jsem tady sA
ám.E/G#
D/F#
A
E

3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc,
jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc.

4. Dneska už nevím, jestli přiběh' by jsi zas,
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší,
no a co, vem to ďas.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj nejlepší příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, peru se teď sám.

5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok.

6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal,
a tobě i to poslední.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj bývalý příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.

7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká,
to už jsem dávno pochopil.

8. A taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi
společný slunko nesvítí.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, jsem tady sám.

Jarek Nohavica: Šnečí blues

1. JG
ednou jC7
eden šnG
ekD/F#

G
šílenC
ě se lG
ek',D7

nG
ikdo už dnes nG7
eví,
z čC
eho se tak zjCmi
evil,
že se dG
al hned nC7
a D7
útěG
k.D7

2. Přes les a mýtinu
rychlostí půl metru za hodinu,
z ulity pára,
ohnivá čára,
měl cihlu na plynu.

3. Ale v jedné zatáčce,
tam v mechu u svlačce,
udłlal šnek chybu,
nevyhnul se hřibu,
nevyhnul se bouračce.

4. Hned seběhl se celý les
a dali šneka pod pařez,
tam v tom lesním stínu,
jestli nezahynul,
tak leží ještě dnes.

5. A kdyby použil vůz
anebo autobus,
/: nebylo by nutné
zpívat tohle smutné,
smutné šneçí blues. :/

Jarek Nohavica: V moři je místa dost

R: V mC
oři je místa dost, v mDmi
oři je místa dG7
ost,
v mC
oři je místa, mAmi7
ísta, ach, místa, v mDmi7
oři je mG7
ísta dC
ost.

1. PC
odmořský koník kluše s nákladem mořské pěny,
cF
esta je velmi mokrá, kG7
oník je popletený,
zC
a první vlnou vlevo okolo mořských patníků,
zF
a rohem v Golfském proudu G7
už vidí Afriku.

R: .2.
Medúzy průhledné jak výkladní skříň,
čím blíž jsou k hladině, tím vidět jsou míň,
na vlnách houpají se a když je nikdo nevidí,
šťouchají do lehátek, strkají do lidí.

R: .3.
V chaluhách pod hladinou perou se chobotnice,
na každém chapadle boxerská rukavice,
perou se, melou se, padají, vstávají
a všechny ryby kolem ploutvemi pleskají.

R: .4.
Rejnoci placatí jak kuchyňské utěrky
šestého každý měsíc dobijou baterky,
na mořských křižovatkách blikají světlama,
aby se nesrazily ryby s rybama.

Karel Gott: Být stále mlád

{65bpm
}

1. G
Čas dál si běD
ží svůj maraEmi
tón
někdy se C
cítím starší než-li D
on
kolik Ami
už let se jenom věčně C
ptám
a stále vím tak Em
málo D

2. A jindy se cítím jako omládlý
jako ten kluk před školním zábradlím
co tehdy snil o prvním líbání
a o svých prvních džínách

3. Ten kluk toužil výš a měl velký cíl
zpíval i žil plně a ze všech sil
snad mi z něj kousek ještě ve mně zbyl
ten hezký čas se mi D
vrátí

R: G
Být stále D
mlád to bych si Emi
přál být stáleC
mlád
D
vzepřít se jednou provždy Ami
kalendáři, C
jen mládí, D
nikdy stáří
G
být stále D
mlád zkouším to Emi
dál být stále C
mlád
D
i přes ty známky času Ami
ve své tváři, C
být D
stále G
mlád

4. Jak život šel prošel jsem spoustu cest
už umím zodpovědět kdejaký test
a vím že život není jen černá a bílá
žije v mnoha barvách

5. Co ale jen já jich ještě nevychutnal
co všechno si slíbil a nevykonal
co mám ještě snů a proto ženu se dál
za nesplněnou touhou

R: Být stále mlád to bych si přál být stále mlád… (2×)

Karel Kryl: Anděl

1. Z C
rozmláceAmi
nýho kostela v C
krabici s G7
kusem mýdla
C
přinesl Ami
jsem si anděla, C
polámaG7
li mu křídC
la,
díval se Ami
na mě oddaně, C
já měl jsem G7
trochu trému,
C
tak vtiskl Ami
jsem mu do dlaně C
lahvičku G7
od parféC
mu.

R: C
A proto, pAmi
rosím, věř mi, C
chtěl jsem ho G7
žádat,
C
aby mi Ami
mezi dveřmi C
pomohl G7
hádat,
C
co mě čeká Ami G7
a nemiC
ne, co mě čekáAmi G7
a nemiC
ne.

2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

R: A proto prosím, věř mi…

3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice.
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

R: A proto prosím, věř mi…

Karel Kryl: Bratříčku zavírej vrátka

1. Ami
Bratříčku,nevzlykej, to nejsou C
bubáci,
G
vždyť už jsi velikej, to jsou jen E7
vojáci,
F
přijeli v hranatých železných maringoE
tkách.

2. Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.

R: Ami
PršíEmi
a Ami
venku Emi
se Ami
setměEmi
lo,Ami Emi

Ami
tato Emi
noc Ami
nebuEmi
de Ami
krátká,Emi Ami Emi

Ami
beránEmi
ka F
vlku se Ami
zachtělo,
F
bratříčAmi
ku, zavřel jsi E
vrátka?

3. Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.

4. Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.

R: Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
F
bratříAmi
čku, F
zavírej Ami
vrátka! F Ami
F
Zavírej Ami
vrátka!

Karel Kryl: Důchodce

1. KAmi
alhoty rC
oztřepené nAmi
a vnitřní strC
aně,
zAmi
ápěstí rC
oztřesené Ami
a seschlé dlC
aně,
kterými žmE7
oulá kůrku chlAmi
eba sebranou z pE7
ultu v závodcAmi
e,
tak tedy řE7
íkejme mu třAmi
eba dE
ůchodce.

2. Rukávy u zimníku odřením lesklé,
čekává u rychlíků na zbytky ve skle,
stydlivě sbírá nedopalky ztracené v místech pro chodce
a pak je střádá do obálky, důchodce.

*: V nF
eděli vysedává nAmi
a lavičce v sadech
a starou špG7
acírkou si podepírá Ami
ustaranou hlavu,
slF
uníčko vyhledává, nG
aříká si na dech
a vůbec nE
ikdo už mu neupírá právo na únavu.

3. Na krku staré káro a úzkost v hlase,
když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,
namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,
když vG
idím tF
yhle lG
idský vrAmi
aky, třesu se strG
achem přAmi
ed přízraky,
že jednou zF
e mne bude tE
aky dAmi
ůchodce …

Karel Kryl: Jeřabiny

|---7-7-7-7-7-5-7-8--7-5-3-5---|--5-5-5-5-5-3-5-7-8--5-7-|
|---8-8-8-8-8-7-8-10-8-7-5-7---|--7-7-7-7-7-5-7-8-10-7-8-|
|------------------------------|-------------------------|
|------------------------------|-------------------------|
|------------------------------|-------------------------|
|-0----------------------------|-0-----------------------|

|-10-10-10-10-8---8--7-7-8--8--7--|-7-5-7-8--7--7-5-3-8--7-5--|
|-12-12-12-12-10--10-8-8-10-10-8--|-8-7-8-10-8--8-7-5-10-8-7--|
|---------------------------------|---------------------------|
|---------------------------------|---------------------------|
|---------------------------------|---------------------------|
|---------------------------------|---------------------------|

|--3-2-3-5-3-2-3-7-3-2-0---|
|--5-3-5-7-5-3-5-5-5-3-----|
|--------------------------|
|--------------------------|
|--------------------------|
|-0--------------------0---|

1. Pod tmavočervenými jeřabinami
zahynul motýl mezi karabinami,
zástupce pro týl šlápl na běláska,
zahynul motýl jako naše láska,
zahynul motýl jako naše láska.

2. Na břehu řeky roste tráva ostřice,
prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice,
nad tichou zemí vrčí netopýři
a národ němý tlučou oficíři,
a národ němý tlučou oficíři.

3. Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem,
koupím si láhev rumu v krčmě za rohem,
budeš se líbat v noci s cizím pánem,
já budu zpívat zpitý s kapitánem,
já budu zpívat zpitý s kapitánem.

Karel Kryl: Král a klaun

Intro: G C G C G C

1. KrD
ál dC
o boje G
táhC
', G
do veC
liké dáG
lky,CG

a s nC
ím do té vG
álky jD7
el na mezku klG
aun,
nD
ež hlC
edí si sG
táhC
', G
tak z výC
razu tváG
řeCG

bC
ys nepoznal lhG
áře, cD7
o zakrývá strG
ach.
TD7
iše šeptal při té hrůze: "G
Inter arma silent musae,"
mA
ísto zvonku cinkal brněnD7
ím,C#7D7

král dC
o boje G
táhC
', G
do veC
liké dáG
lky,CG

C
a s ním do té vG
álky jD7
el na mezku klG
aunH
.CGA7

2. Král do boje táh', a sotva se vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval měst,
klaun v očích měl hněv, když sledoval žháře,
jak smývali v páře prach z rukou a krev.
Tiše šeptal při té hrůze:"Inter arma silent musae,"
místo loutny držel v ruce meč,
král do boje táh', a sotva se vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval měst.

3. Král do boje táh', s tou vraždící lůzou
klaun třásl se hrůzou a odvetu kul,
když v noci byl klid, tak oklamal stráže
a, nemaje páže, sám burcoval lid.
Všude křičel do té hrůzy, ve válce že mlčí Múzy,
muži by však mlčet neměli,
král do boje táh', s tou vraždící lůzou
klaun třásl se hrůzou a odvetu kul.

4. Král do boje táh', a v červáncích vlídných
zřel, na čele bídných jak vstříc jde mu klaun,
když západ pak vzplál, tok potoků temněl,
klaun tušení neměl jak zahynul král:
kdekdo křičel při té hrůze: "Inter arma silent musae,"
krále z toho strachu trefil šlak,
klaun tiše se smál a zem žila dále
a neměla krále, klaun na loutnu hrál,
klD7
aun na loutnu hrG
ál, klD7
aun na loutnu hrG
ál …

Karel Kryl: Morituri te salutant

Intro:
E:|-7-5-7-5--5-3-5--5-3-3-3-2-3-2---0--|
B:|-------------------------------3----|
G:|------------------------------------|

1. Cesta je prEmi
ach a štD
ěrk a Ami
udusaná hlEmi
ína
a šedé šmAmi
ouhy krD
eslí do vlasG
ů
[: a z hvězdných drAmi
ah má špD
erk, co kG
amením se spH7
íná,
Emi
a pírka tD
ouhy z křídel PegasEmi
ů. :]D Emi D

2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,
má v ruce štítky, v pase staniol,
[: a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol. :]

R: Seržante, pD
ísek je bílý jak paže Daniely,
pEmi
očkejte chvíli! Mé oči uviděly
tD
u strašně dávnou vteřinu zapomnění,
sEmi
eržante! Mávnou, D
a budem zasvěceni!
MEmi
orituri te salutant, morituri te salutD
antEmi
!D Emi H7

3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá
a písek víří křídlo holubí,
[: a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá
a zvedá chmýří, které zahubí. :]

4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka,
[: rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína
a děsně velká bílá oblaka. :]

R: Seržante, písek je bílý jak paže Daniely…

Outro:
E:|-2-3-5-3-2-0--|
B:|-----------0--|
G:|-----------0--|
D:|-----------2--|
A:|-----------2--|
E:|--------------|

Karel Kryl: Nevidomá dívka

Intro: D Emi D Emi

1. D
V záhradě Emi
za cihlovou D
zídkouEmi

D
popsanou v Emi
slavných D
výročíchEmi

D
Sedáva na Emi
podzim F#
na trávě před Hmi
besídkou
G
Děvčátko s A
páskou na F#
očích

2. Pohádku o mluvícím ptáku
Nechá si přečíst z notesu
Pak pošle polibek po chmýří na bodláku
Na vymyšlenou adresu

R: Prosím Vás Hmi
nechte ji, ach Emi
nechte ji,
Hmi
tu nevidomou A7
dívku
Emi
prosím Vás A
nechte ji si F#
hrát,
Emi
vždyť možná hraje si, Hmi
na slunce s nebesy,
G
jež nikdy neuvidí A
ač ji bude F#
hřát.D Emi F# F#

3. Pohádku o mluvícím ptáku,
o třech zlatých jabloních,
a taky o lásce již v černých květech máku,
přivezou jezdci na koních.

4. Pohádku o kouzelném slůvku
jež vzbudí všechny zakleté,
pohádku o duze jež spává na ostrůvku,
na kterém poklad najdete.

5. V záhradě za cihlovou zídkou
popsanou v slavných výročích
Sedáva na podzim na trávě před besídkou
Děvčátko s páskou na očích

6. Rukama dotýká se květů,
a neruší ji motýli,
jen trochu hraje si s řetízkem amuletu,
jen na chvíli, jen na chvíli.

Karel Kryl: Pieta

Intro: Emi Edim Emi H7

1. Emi
V rohu Edim
náměstí, Emi
kousek D7
od nádraží,
Emi
pod černým D7
baldachýnem G
koA
mínem H
vytvořeným,
Emi
němá Edim
bolestí Emi
stála D7
nad drenáží
Emi
Madona s D7
mrtvým synem Emi
umučeným.

2. Stála zmatená nenadálým hlukem,
na ruce déšť jí padal jak slzy velekněze,
trochu zděšená podnapilým plukem,
Emi
co vůbec D7
nevyG
paA
dal H7
na vítěze.

R: Emi
Stojíce D7
u Piety Emi
kouřili D7
cigarety
Emi
a šnapsem D7
žízeň hnali G
kiloA
metr H
klusem,
Emi
kuplety z D7
kabaretu Emi
zpívali D7
pro Pietu,
Emi
a když je D7
dozpívali, G
otřásA
li se H
hnusem.

3. Měli monstrance cestou nakradené
a snímky pro rodiny, jež léta neviděli,
místní sebrance, válkou nakažené,
tu trochu zeleniny záviděli.

4. Holky z ulice trochu pomuchlali
a pak jim zaplatili držadlem bajonetu,
sklady munice pečlivě zavírali,
a pak se posadili pod Pietu.

R: Sedíce pod Pietou cpali se omeletou,
hlasitě nadávali na pitomou nudu,
čmárali po Pietě pozdravy Mariettě,
kterou si půjčovali, neznajíce studu.

5. Jednu neděli polní zabalili,
poslední pohlednici příbuzným odeslali,
potom odjeli, aniž zaplatili,
na cestě železnicí usínali.

6. Nikdo neplakal, nikdo nelitoval,
nikoho nebolelo, že jeli bez loučení,
někdo přitakal, jiný poděkoval,
nikomu nescházelo poroučení.

R: A jenom pod Pietou holčičku pětiletou
písmena zaujala načmáraná křídou,
Emi
číst se však D7
neučila, Emi
tak nápis D7
pohladila,
Emi
písmena rozmazala, zbytek umyl déšť,
zbytek umyl déšť, zbytek umyl déšť Enu6 Emi9/6

Karel Kryl: Píseň Neznámého vojína

Rec: Zpráva z tisku:
"Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína."
A co na to Neznámý vojín?

1. V Ami
čele klaka, pak ctnostné rodiny a náruč chryzanE7
tém,
černá saka a žena hrdiny pod paží s amanAmi
tem,E7

Ami
kytky v dlaních a pásky smuteční civí tu před braE7
nou,
ulpěl na nich pach síně taneční s bolestí sehraAmi
nou.
Co tady F
čumíte? Vlezte mi G
někam!
Copak si Ami
myslíte, že na to G
čekám?
Co tady Ami
civíte? Táhněte G7
domů!
Ami
Pomníky stavíte, F
prosím vás, E7
komu?Ami E

2. Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet,
pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou,
ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.
Co tady civíte? Zkoušíte vzdechnout,
copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!

3. Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají,
ježto s těmi, co střílej' po sobě vůbec nic nemají,
mňoukaj' tence a nikdy neprosí, neslouží hrdinům,
žádné věnce pak na hrob nenosí Neznámým vojínům.
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Co mi to řAmi
íkáte? Že šel bych zG
as? RG7
ád?
Ami
Odpověď čekáte? NF
asrat, jo, nE
asrat!Ami Ami6

Karel Kryl: Salome

1. Ami
Něžná i proradná, C
krutá i bezradná,
G
plamen i červánek, ďábel i beránek,
E
cukr i sůl,
Ami
u vůně hřebíčku, C
u rytmu střevíčků
G
císař dnes myslí byl, za tanec přislíbil E
království půl.

R: Ami
SaloE
me, Ami
noc už je na sklonku,
C
Salome, podobnas' úponku,
G
podobna kytaře pro svého vladaře,
E
Salome, tančíš.

R: Salome, sťali už Křtitele,
Salome, usměj se vesele,
točíš se ve víru, ústa jak upíru
krví ti planou, Salome, la la laAmi C F E Ami C E
…

2. Noci už ubývá, císař se usmívá,
pokojně mohu žít, všeho lze použít
pro dobrý stát,
možná ho napadlo prastaré říkadlo:
dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse
nemá se štkát.

R: Salome, netanči, nechceš-li,
Salome, hosté už odešli,
jenom roj komárů dopíjí z pohárů
krůpěje vína.

R: Salome, trochu jsi pobledla,
Salome, v koutku jsi usedla,
víčka máš šedivá, nikdo se nedívá,
Salome! Pláčeš …? Ami
La la E
laAmi C G E Ami
…

Karel Kryl: Veličenstvo Kat

1. V Dmi
ponurém osvětlení C
gotického Dmi
sálu
F
kupčíci vyděšení Gmi
hledí do miA
sálůDmi

a houfec Bb
mordýřů si C
žádá požehDmi
náC
ní,
Gmi
vždyť první z Dmi
rytířů je A7
Veličenstvo Dmi
Kat.
Gmi
vždyť první z Dmi
rytířů je A7
Veličenstvo Dmi
Kat.

2. Kněz-ďábel, co mši slouží, z oprátky má štolu,
pod fialovou komží láhev vitriolu,
pach síry z hmoždířů se valí k rudé kápi
[: prvního z rytířů, hle: Veličenstvo Kat. :]

R: NF
a korouhvi stC
átu jBb
e emblém s gC
ilotinou,
z F
ostnatýho drC
átu pBb
áchne to shnC7
ilotinou,
v krGmi
aji hnízdí hejno krkavDmi
čí, Gmi
lidu vládne mistr popravčA7
í.

3. Král klečí před Satanem na žezlo se těší
a lůza pod platanem radu moudrých věší
a zástup kacířů se raduje a jásá,
[: vždyť prvním z rytířů je Veličenstvo Kat. :]

4. Na rohu ulice vrah o morálce káže,
před vraty věznice se procházejí stráže,
z vojenských pancířů vstříc černý nápis hlásá,
[: že prvním z rytířů je Veličenstvo Kat. :]

R: Nad palácem vlády ční prapor s gilotinou,
děti mají rády kornouty se zmrzlinou,
soudcové se na ně zlobili, zmrzlináře dětem zabili.

5. Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat,
jak zakázali psát a zakázali zpívat,
a bylo jim to málo, poručili dětem
[: modlit se jak si přálo Veličenstvo Kat. :]

6. S úšklebkem Ďábel viděl pro každého podíl,
syn otce nenáviděl, bratr bratru škodil,
jen motýl smrtihlav se nad tou zemí vznáší,
[: kde v kruhu tupých hlav dlí Veličenstvo Kat. :]

Karel Kryl: Znamení doby

1. D
Před okny A
sloup - D
znameníA
moru,
F#mi
předpověď A
provazů a divných E
mravů,
klesáme A
hloA7
ub se strachem D
tvorů
F#mi(E)
před ranou do vazu, C#mi
před zlobou dF#mi
avu.E(C#mi) D(F#mi)

2. Na stěně mříž - znamení doby,
děsím se obrázků, děsím se šachu,
zbyl jenom kříž, zůstaly skoby
a myšlenka na lásku v zajetí strachu.

*: ZáE
stupy lidí jdou pozpátku vpřed tF#mi
ak, jako raci,
zbE
abělost - hostii každý si pozvedá, pF#mi
álí ho dlaň,
mnE
ozí se stydí, že stavěli svět, nF#mi
ěkterý zvrací,
dE
ávaje bestii zF#mi
e svého oběda pC#
ovinnou daňF#mi A D A E D A E D
.

3. K výkazu ztrát připište sebe,
že jste jen couvali mlčky a kvapně,
zato když brát chtěli vám nebe,
že jste jim kývali, Bože, tak trapně!

4. Přes čelo stín - znamení studu,
znamení malého lidského strachu,
na pití blín, k zábavě nudu,
k důvěře podlého a nasypat hrachu!

Karel Plíhal: Akordy

1. NE
ejkrásnější akord bude Amaj7
A-maj,
E
prstíky se při něm nepolC
ámaj.
A
Pomohl mi H7
k pěkné holce G#mi
s absolutním slC#mi
uchem,
A
každý večer C
naplníme bE
alón horkým vzdAmaj7
uchem.

2. V stratosféře hrajeme si A-maj,
i když se nám naši známí chlámaj.
Potom, když jsme samým štěstím opilí až namol,
stačí místo A-maj jenom zahrát třeba A-moll.

3. A-moll všechny city rázem schladí,
dopadneme na zem na pozadí.
Sedneme si do trávy a budem koukat vzhůru,
dokud nás čas nenaladí aspoň do A-duru.

R: A
Od A-dur je jenom kousek Amaj7
k A-maj,
F#mi
proto všem těm, co se v lásce sklamaj:
A
vyždímejte H7
kapesníky G#mi
a nebuďte smC#mi
utní,
A
každá holka C
pro někoho mE
á sluch absolAmaj7
utní.

4. V každém akord zní, aniž to tuší,
zkusme tedy nebýt k sobě hluší.
Celej svět je jeden velkej koncert lidských duší,
jenže jako A-maj nic tak srdce nerozbuší.

.
E
Pro ty, co to A-maj v lásce nAmaj
emaj,
E
moh bych zkusit zahrát třeba Cmaj
C-maj.

Karel Plíhal: Na konečné tramvaje

1. TF
oulám se na konečný trFdim
amvaje,
kdCmi6
e jsi mě před půlrokem nBbmaj7
echala.
ŘC#7
íká se: kdC7
o uteče, vDmi
yhraje,
G7
a ty jsi navíc ještě nC#7(A7)
ěkam nutně spC7(A7)
ěchala.

2. Nicméně doufám, že tu vystoupíš,
věřím, že tento zázrak stane se,
jen co se nalíčíš a nakoupíš,
jedna z těch tramvají tě ještě dneska donese.

R: MDmi
ůra světlem zmBb
ámená
blA7
oudí slepým jDmi
ízdním řD#dim
ádem,
nEdim
oční nebe vDmi
olným pGmi
ádem
rF
ozmačkalo dA7
en.
BDmi
ezbranná a bBb
ezcenná
a zmA7
oklá myš je tDmi
ato chvD#dim
íle,
cEdim
o mi vlezla dDmi
o košGmi
ile
F
a nemůže vA7
en.

3. A tak tu s automatem na lístky
hledíme mlčky na ty koleje.
Možná má také svoje bolístky,
anebo kdoví, jestli se mi v duchu nesměje.

4. A vítr honí lístky po zemi,
tisíce procvakanejch mrzáčků,
a tlustej tramvaják si dlaněmi
zahřívá mlíko, který hltá přímo ze sáčku.

Karel Plíhal: Sedí topič u piána

1. Sedí tC
opič u piána,
preludEmi
uje potají
a pod pG
rsty toho pána
bílé klC
apky čD9/F#
ernajíG
.

2. Za ta lC
éta u divadla,
která strEmi
ávil v kotelně,
hraje svG
oje "Pec nám spadla"
stále vC
íce fF7
ortelnC
ě.

R: ZC9
atímco se hudebníci
vF
ybavují u kávy,
tD7
opič si nad klávesnicí
vG
yhrnuje rG#
ukávG
y.

3. =1.

4. Slaví, celý rozesmátý,
konec topné sezóny
a kysličník uhelnatý
rozložil se na tóny.

Karel Plíhal: Vlasy

Fadd9 Gmi9 Ami7 G#mi9 Gmi9
V prFmaj7
alese tvých vlG#7
asů zGmi7
abloudila rC9
ukaCmi75-

nAmi7
esmělýho klD9
ukaC#9
, neGmi7
ví, kudy kC9
am,C+

teda: vFmaj7
ybrala si trG#7
asu, ta cGmi7
esta nemá kC9
onceCmi75-
,
s pláčem svAmi7
ěřuje se spD9
oncC#9
e, tAmi9
i da taG#mi9
…Gmi9
C94sus

/: VBbmaj7
ycházku máš dHmi75-
o deseti, rFmaj7
uka nikde D9
a čas lC#9
etí,
mGmi7
ěsíc kouká nC9
a to drama zcFmaj7
ela bezostyšněF9
,
nBbmaj7
ahodilí kHmi75-
olemjdoucí mFmaj7
ají úsměv všD9
evědC#9
oucí,
hvGmi7
ězdy spadly do rybníka, mC#7
y dva zase z vC7
išněC+
. :/
V prFmaj7
alese tvých vlG#7
asů zGmi7
abloudila rC9
ukaCmi75-

nAmi7
esmělýho klD9
ukaC#9
, neGmi7
ví, kudy kam,
nF#mi7
eví, kudy kam, nGmi7
eví, kudy kam …

Karel Plíhal: Zavřu se do sebe

Zavřu se dBb7
o sebe na osm knD#9
oflíků,
vezmu si s sBb7
ebou jen kapesník čBb7
istej.
Jak hlemýžď v D#9
ulitě, jak párek v rEdim
ohlíku
budu si kF7
onečně sF#7
ám sebou jF7
istej.

Nájem jsem zaplatil půl roku dopředu,
ledničku rozmrazil, zavolal milé,
že vylezu v únoru, pátýho ve středu,
ať koupí noviny, pivo a filé.

Budu si lD#9
ebedit před světem Edim
ukrytý,
ať si mně nBb7
adávFmi6
aj', ať do mě bG7
uší,
trošku si prC7
omáznu mozkový závity,
provětrám svF7
ědomí, dF#7
ofouknu dF7
uši.

Zavřu se do sebe na osm knoflíků,
zpřetrhám se světem veškerý nitky,
jen bych chtěl pD#9
oprosEdim
it někoho v pBb
ublikG7
u,
zda by mi nC7
emohl chodit zF7
alívat kBb
ytky.

Marta Kubišová: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami
Je půlnoc nádherná, G
spí i lucerna,
F
tys' mě opustil E
ospalou,
tu v Ami
hloubi zahrady G
cítím úklady,
s F
píšťalou E
někdo sem kráAmi
čí,
hráC
náramně G
krásně a na mě
F
tíha podivná E
doléhá,
C
hrá náramně, G
zná mě, nezná mě,
F
něha a E
hudba až k pláAmi
či.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".

Marta Kubišová: Nechte zvony znít

C
Bez tebe mám G
jenom chvíli C
dlouhou,
naplněnou G
spoustou divnejch C
snů,
v nich F
starý C
kostel G
modlí Ami
se mou G
touhou
C
a já prosím: F
nechte zvony G
znít.

Chtěla bych znát píseň hrozně dlouhou,
vyzpívat v ní samotu svých snů,
tys naučil mě polovinu pouhou
a já prosím: nechte zvony znít.

®: Emi
Jen zvony ví, co jsi mi Ami
vzal,
D
jen zvony ví, co bude G
dál.

Přijde jednou skladatel a básník,
kterej umí sto divnejch snů žít,
má píseň bude růst jak křehkej krápník
a já prosím: nechte zvony znít,
C
a já prosím: F
nechte zvony G
znít,
C
a já prosím: F
nechte zvony G
znít.

®:

®:

Marta Kubišová: Zvonkoví Lidé (Ring-o-ding)

1. C
Za mořem G
nejhlubším, za F
horou vysoG
kou,
C
za lesem G
smutnějším, než F
oči dětí G
jsou,
křídla F
vran, tisíc G
bran,
devět F
řek vede G
tam. PosC
louchej …

2. Za bránou tisící, tam zvonková je zem
a lidé zvonkoví v ní zvoní celý den,
pro váš pláč, pro váš smích,
ring-o-ding, i pro váš hřích. Poslouchej …

3. V ulicích z perleti a lístků okvětních,
domečky skleněné a z křídel motýlích
barevný vodopád,
má barev víc, než můžeš znát. Poslouchej …

4. A lidé zvonkoví ve zvoncích zrození,
když se stane neštěstí, svým zvonkem zazvoní
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …

5. Nemocní se uzdraví a slunce začne hřát,
auta se vyhnou a kdo nemoh, může vstát,
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …

6. Přichází i mezi nás, i mezi námi jsou,
na první pohled je nepoznáš, když po ulici jdou,
zazvoní, když přijde čas,
kde by mlčky stál každý z nás. Poslouchej …

7. Já zpívám pohádku pro děti zvonečků,
pro vlásky holčiček, pro ouška chlapečků,
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …

8. Až jednou vyrostou, pak jistě zazvoní,
mí lidé zvonkoví ve zvoncích zrození
pro váš pláč, pro váš smích,
ring-o-ding, i pro váš hřích. Poslouchej …

*: Ring-o-ding-o-ring-o-ding-o-ring-o-ding-o-ding.

Michal Tučný: Pověste ho Vejš

Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek:

R1: Pověste ho Ami
vejš, ať se houpá, pověste ho C
vejš, ať má G
dost.
Pověste ho Dmi
vejš, ať se Ami
houpá, že tu G
byl nezvanej Ami
host.

1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.

2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
Za to že neoplýval krásou, že měl F
country rád, že se E
uměl smát i Ami
vám.

R2: Nad hlaC
vou mi slunce G
pálí konec Dmi
můj nic neodC
dáG
lí,
do svých C
snů se dívám z G
dáli.
A do Dmi
uší mi stále zní tahle E
moje píseň poslední

3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.

R2: Nad hlavou mi slunce …

R1: Pověste ho vejš …

4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.

5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.

R1: Pověste ho vejš …

Nedvědi: Ptáčata

1. G
Na kolejích stála, za uchem květ,
G
vlasy trávou zavázaný.
C
S kytarou na zádech, G
strun už jen pět,
D7
hezký oči uplakaG
ný.

2. Opuštěnejch ptáčat plnej je svět,
hnízda hledaj neví co dál.
Vyšlápli jsme ránem a v neděli zpět,
za tejden jsem u trati stál.

Ref.: C
Víš, holky těžší to G
maj,
Am
víš, C
holky těžší to G
maj.

3. Říkal jsem jí štístko zatoulaný,
vždycky smála se a začala hrát.
O potocích, trávě a o znameních,
co lidi uměj ze zloby dát.

Ref.: Víš, holky…

Na kolejích stála…

Nedvědi: Růže z papíru

1. Do tvých Dmi
očí jsem se zbláznil a teď E7
nemám, nemám Gmi
klid,
Ami
hlava třeští, asi tě mám Dmi
rád,
stále někdo říká: vzbuď se, E7
věčně trhá Gmi
nit,
Ami
studenou sprchu měl bych si Dmi
dát.

R: D7
Na pouti jsem vystřelil Gmi
růži z papíru,
C7
dala sis ji do vlasů, kde F
hladívám tě A7
rád,
v Dmi
tomhle smutným světě jsi má Gmi
naděj na víru,
že Ami
nebe modrý ještě smysl Dmi
má.

2. Přines' jsem ti kytku, no co koukáš, to se má,
tak jsem asi jinej, teď to víš,
možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať,
třeba z ní mou lásku vytušíš.

R: Na pouti jsem vystřelil…

Neznámý interpret: Zatracená ještěřice

REF.: C
Zatracená ještěřice ta nás mohla G7
kousnout, ta nás mohla kousnout , ta nás mohla C
kousnout
kdyby jsme se jí nebáli mohli jsme si G7
zazpívat / nebo taky zazpívat a nebo taky C
šoustnout

1. C
Když se rů-, když se rů-, když se růže G7
rozvíjí, když se rů-, když se rů-, tak se růže C
rozvíjí - 2×

REF.

2. Když se Remek narodil

3. Čurá kuřák u vlaku

4. Město jí a vesnice hladoví

5. Tee-Pee čouhá ze stepi

6. Anča držka plechová

7. Kozy venku se pasou

8. Vimr dal na Spartě gól

9. Jsou ložiska v soustruhu

10. Dopij Cinzano a pojď

11. Já bych mrkvičku si dal

12. Supi často létají

13. Kur vajíčka snášívá

14. Já bych soudeček vypil

15. Láďo blejskej očima

16. Vyndej pionýrský kroj

17. Pij čaje jen s citrónem

18. Máňo kuřata zdrhaj

19. Dala mu, mokrým hadrem přes hlavu

Petr Hapka: Dívám se, dívám

1. D
Dívám se dívám a ty A
spíš
matně se leskne malý G
kříž
stoupá a klesá tvoje hruď
a já si říkám Bůh jen D
suď
Bůh jen A
suď

2. Zdali až jednou blýskne se
a vítr liják přinese
vezmeš mě k teplu pod tvůj plášť
jestli to pro mě uděláš

REF: D
Když budu sedět nehnuA
tě
a zase Dmaj7
znovu zklamu E
tě
svým dojmem, že jsem na poušD
ti
a že mě štěstí opouštA
íE
(ach!)

3. Zeptáš se kam jsi oči dal
tvá šťastná hvězda svítí dál
jdi za ní já tu držím stráž

D
Tak se pG
tám jestli to A
uděláš
D
Tak se Gmaj7
ptám jestli to uděA
láš
G
Pro mě uděD
láš A G A D G D

modulace do E dur

4. E
Co když se těžce zadluB
žím
i ten kříž prodáš – co já A
vím
když mě mé masky unaví
stáhneš mě k sobě do tráE
vy, do tráB
vy

a klidně řekneš hroznou lež:
na svoje léta hezkej jseš
před sebou ještě všechno máš
jestli to pro mě uděláš

REF: E
Co když mě zapřou přáteB
lé
a budu s E
cejchem na F#
čele
podroben strašné žaloE
bě
vzkážeš mi: stojím při toB
bě, jen při toF#
bě (ach!)

5. Jediná vždycky budu stát
i když ti celý svět dá mat
věřím ti všecko - braň se, snaž

E
Jen se pA
tám zda to B
uděláš
E
jen se pA
tám jestli to B
uděláš
A
pro mě udělE
áš E A B

Zpět do D dur

6. Stoupá a klesá tvoje hrud'
tak spolehlivě jako rtut'
na teploměru našich dní
ráno svět zuby vycení, vycení

7. A mně se mnohé nezdaří
ale tvé prsty po tváři
mi zvolna přejdou každý zvlášt'

Vím že to pro mě uděláš
já vím že to pro mě uděláš
všechno uděláš

Ruda z Ostravy: Cysta

1. Tou C
hvězdou jako je Ruda přece by G
každý chtěl být
HvězAm
dy v tomhle kraji však prdlačku mají
F
Slíbí jim prachy a G
potom jim dají

C
kulový, mám hlad, a inspektor z G
Novy (jdu chcát)
Am
řekne nám jak žijem a proto tak pijem
F
Mám toho tak akoG
rát

R: Proto teď C
lítám v chlastu pár G
škopků v plastu
nesu si Am
dom su notorprodukt.F
comG

Co C
na to říci jsme G
no-to-ri-ci
co buší a Am
řvou dokud jim knajpu neotevF
řouG

2. Asi je super když Koťák vás prosí o podpis na hruď
nebo když Kobzanka s Óčkem hází po vás očkem
zatímco Krajčo i s Klusem jezdí do práce busem

3. Ale slivku si dát po dobrým pivku jít spát
Po téhle legraci si vy šoubyznysáci
můžete nechat jen zdát

R: Proto teď lítám v chlastu
pár škopků v plastu nesu si dom,
su notorprodukt.com
[: Co na to říci jsme notorici
co buší a řvou dokud jim knajpu kurde neotevřou :]

Spirituál kvintet: Válka růží

Intro: Dmi Gmi A7 Dmi Bb A7

1. Už Dmi
rozplynul se G
hustý dým, dDmi
erry down, hej dA
own-a-down,
nad Dmi
ztichlým polem G
válečným, derry Dmi
down,A

jen F
ticho stojí C
kolkoA
lem a Dmi
vítěz Dmi7
plení Bb
vlastní zA
em,
je válka Dmi
růží, Gmi
derry derry A
derry down, hej Dmi
down.

2. Nečekej soucit od rváče, derry down, hej down-a-down,
kdo zabíjí ten nepláče, derry down.
Na těle mrtví krajiny se mečem píšou dějiny,
je válka růží, derry derry derry down, down.

3. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej down-a-down,
dva rody žijí, jeden hněv, derry down.
Kdo změří, kam se nahnul trůn, zda k Yorkům nebo k Lankastrům?
je válka růží, derry derry derry down, down.

4. Dva rody, dvojí korouhev, derry down, hej down-a-down,
však hlína pije jednu krev, derry down.
Ať ten či onen přežije, vždy nejvíc ztratí Anglie,
je válka růží, derry derry derry down, down.

Spirituál kvintet: Za svou pravdou stát

1. MášHmi
všechny trumfy A
mládí a Hmi
ruce čistý máš,
jen Emi
na tobě teďHmi
záleží, F#7
na jakou hruHmi
se dáš.

R: /: MuHmi
síš za svou F#7
pravdou stát, musíš za Hmi
svou pravdou stát. :/

2. Už víš, kolik co stojí, už víš, co bys' rád měl,
už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl.

R: /: /: Že máš za svou pravdou stát. :/ :/

3. Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad',
už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat.

R: /: /: Takhle za svou pravdou stát. :/ :/

4. Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas,
tvůj sok poslušně neuhnul - a ty mu zlámeš vaz!

R: /: /: Neměl za svou pravdou stát. :/ :/

5. Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád
to heslo, které dobře znáš z dob, kdy jsi býval mlád.

6.=1.

R: /: /: Musís za svou pravdou stát. :/ :/

Tři sestry: Sovy v mazutu

Rec: G
Tak jsme byli včeraD
na PortěC
,D

a když jsme se vraceli cestou domů,
tak jsme viděli dřevorubce,
jak porážej strom a ten strom plakal…

1. Proč medvěd pláče v dutině stromu,
veverky v depresi v hloží sedí,
květiny vadnou i tremp ztratil žracák,
trenýrky, sekyru, prezervativy, spacák.

Ref: Protože hů a hů a hů,
sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.

2. Hajný jde sklesle lesní tišinou
a cestou sbírá umrlé zmije,
včera byl na Bábě a neví čí jsou,
jestli jsou to zmije nebo schizofrénie.

Ref: Protože hů a hů a hů, sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.

Tři sestry: Vídeň

e|------02-----------02--------------02320---------------------|
h|-33------3-----33-----3-------33------------32--------023-3--|
g|------------2--------------2---------------------2-----------|

1. D
My máme se tu bídně, jedeme do Vídně
D
Skrz dráty se G
proštípáme, A
snad nás příjmou D
vlídně.
D
Pracovat nebudeme, leda jednou týdně,
D
tak si žije G
každý dělník A
na pokraji D
Vídně.

R: /: D
Tady je jenom les,G

D
tam choděj holky bez, A

D
tak si žije G
každý dělník A
na pokraji D
Vídně. :/

Tři sestry: Ztráta imunity

1) E
Jednou večer H
na stanici, C#
bylo to A
pozdě v noH
ci
E
Potkal jsem H
divnou ženskou A
asi prodejnouH

Jela tak na Václavák turisty votravovat
Se zlatou kabelkou městem proplouvá

(r): E
Podlejch holek armáda co A
s negrem lehH
nou na záda
E
Podlejch holek armáda co A
s negrem lehH
nou na záda

2) Je v červenejch punčochách, mazlej se jí po nohách
Kdo po ní bude šmátrat rukou barevnou
Já nemám peníze a proto holky nelákám
Toulám se remízem nocí sám a sám

(r):

Visací zámek: Traktor (správný text)

*: [: E
Jede traktor je G
to zetor
A
Jede do hor voE
rat brambor :]

1. E
JZďáci brambor G
zasejí
A
Potom pohnojí
E
pak zas vyrejí

2. JZďák si kapsu namastí
Prachama zachrastí
Na děvu povětrnou

R: [: D
KriminaE
lita D
kriminaE
lita
D
KriminaE
lita G
mláD
deE
žé :]

3. JZďák a děvka spolu jdou
Před novou hospodou
Hrozně se radujou

4. Napřed se tu hrozně vožere
Svou ženu zabije
a děti ubije

5. JZďák se hrozně vožere
Svou ženu zabije
a pak se poblije

6. za radu moc děvce děkuje
a pak ji prokleje
vidlema vod hnoje

*: [: Jede traktor je to zetor
Jede do hor vorat brambor :]

edit: akordy jsou špatně, jsou tam samozřejmě G5-A#5-C5, F5-G5..A#5-F5-G5, text je taky špatně, buď tam dej verzi z desky a nebo když už tam chceš dát verzi z nějakýho koncertu - viz video - tak to alespoň napiš správně …

Vladimír Mišík: Špejchar blues

E
Noc už končí a A7
nad Špejcharem E
svítá
A7
a mě začíná bejt zase do zpěE
vu
C9
To je ta pravá chvíle
F#7/5-
pro mojeHmi7
ranní E
bluesG
G#
A

Vypil jsem víc než mý nohy snesou
ale hlavu pořád prázdnou mám
ruce se trochu třesou
jak tolik jinejch rán.
Jó, až se budu ranní mlhou vracet
na cestu si načnu další lahvový
uvidím bílý myši
a možná i klobouk ve křoví
Já vám věřím, že sem dávno měl bejt jinej
za ty prachy měl jsem si koupit vůz
já radši zpívám
svoje ranní Špejchar blues

Vladimír Mišík: Variace na renesanční téma

1. Ami
Láska je jako F
večernice G
plující noční Ami
oblohou,
zavřete dveře F
na petlice, G
zhasněte v domě všechny Ami
svíce
a opevněte svoje F
těla, G
vy, kterým srdce Ami
zkameněla.C G/H Ami C/G D F E Ami

2. Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána,
námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude zrána,
láska je jako bolest z probuzení a horké ruce hvězd,
[:které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest:].

3. Láska je jako večernice plující noční oblohou,
náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou,
náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou …

YOYO Band: Rybitví

1. /: C
Nejlepší holky Dm
jsou z G
Nedvězího C
Mejta
nejlepší holky jsou z okolí Holosztřev :/

R. Rybitví Rybitví Rybitví ani tam to není špatný
Rybitví Rybitví Rybitví tam je to celkem fajn :/

2. /: Nejlepší holky jsou od Vlachova Březí
nejlepší holky jsou z okolí Kozolup :/

3. /: Počín Kozomín Řitka skvěle složená kytka
Počín Kozomín Řitka tam to musí bejt :/

4. /: Nejlepší holky jsou od Černýho Vola
nejlepší holky jsou z okolí Solopysk :/

5. /: Znám taky jednu z Dejvic ta tam toho má nejvíc
znám taky jednu z Dejvic ta je teda má :/

6. = 3.(ale neopakovat)

7. =5.(ale neopakovat)