EADGHE

Bob Dylan: Knocking on heaven's door

1. G
Mama, D
take this badge off of Ami
me Ami7

G
I can't D
use it anyC
more
It's gettin' dark, to dark for me to see
Feel like I'm knockin' on heaven's door

R: /: G
Knock, knock, D
knockin' on heaven's Ami
door Ami7

G
Knock, knock, D
knockin' on heaven's C
door :/

2. Mama, put my guns on the ground
I can't shoot them any more
That long black cloud is comin' down
Feels like I'm knockin' on heaven's door

R: Knock, knock ….

Bob Dylan: One More Cup Of Coffee

1. Your Ami
breath is sweet your eyes are like two G
jewels in the sky
your F
back is straight your hair is smooth on the E
pillow where you lie
but I Ami
don't sense affection no G
gratitude or love
your F
loyalty is not to me but E
to the stars above.

R: F
One more cup of coffee for the E
road
F
one more cup of coffee for I E
go to the valley beAmi
low.G
F
E

2. Your daddy he's an outlaw and a wanderer by trade
he'll teach you how to pick a choose and how to throw the blade
and he oversees his kingdom so no stranger does intrude
his voice it trembles as he calls out for another plate of food.

R: One more cup of coffee for the road…

3. Your sister sees the future like your momma and yourself
you've never learned to read or write there's no books upon your shelf
and your pleasure know no limits your voice is like a meadow larks
but your heart is like an ocean so mysterious and dark.

R: One more cup of coffee for the road…

Bratři Ryvolové: Jarní kurýr

1. DuC
nění kopytF
večer slýC
chávám,
údolím jarní Emi
kurýr jede E
k nám,
v peřeAmi
jích řeka G
zvoní a F
jarem vítr E7
voní,
přijíAmi
ždí jarní G
kurýr, F
dobE7
ře ho Ami
znám,
Ví, celej G
kraj to ví,
F
veze nám G
jaro F
v brašně E7
sedloAmi
vý.

2. Zase jdou krajem vánky voňavý,
vobouvám svoje boty toulavý,
dobře ví moje milá: i kdyby víla byla,
tyhle toulavý boty nezastaví,
mám boty toulavý,
ty ani kouzlem nezastaví.

3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou,
musím jít stopou bílou toulavou,
neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím,
prošlapám cestu domů jarní travou,
víš, ty to dobře víš,
ty moje boty nezastavíš.

Bratři Ryvolové: Rychlé Šípy

1. Emi
Můj život je hned plný nesnází,
A
na jaře když duben přichází,
já C
vracím se do poválečnejch let,
kdy Emi
vycházel náš starý dobrý Vpřed,
já G
žlutý kvítek za klopu si dám
a Ami
píseň Vontů tiše zabroukám,
do D
Stínadel se šerem vypravímDsus4
D
,
snad Emi
potkám cestou Losnu, co já H7
vím.

2. Dunivá Kateřina burácí
a Široko má dávno po práci,
jen já se vracím Myší pastí sám,
nevím, co s ježkem v kleci dělat mám.
Bohouš, Dlouhé Bidlo, Štětináč,
pan Fišer pustil z okna květináč,
Jan Tleskač, Jiří Rymáň a tak dál,
pan Foglar tohle nikdy nenapsal.

3. To Rychlé šípy sami byli v nás
a žlutý kvítek symbolem byl krás,
co nemůže nám nikdy nikdo vzít,
kdo kopal studnu, aby druhej moh' pít.
Snad jednou až se jaro navrátí,
můj život píseň Vontů obrátí,
já svobodný a čistý půjdu dál
a směšný bude ten, kdo se mi smál.

4. Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou
a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou,
za nima Rychlonožka s Bublinou,
naší krásnou chlapeckou krajinou.

G
Duj, D
duj, C
duj, fujaro vítěEmi
zná.

Bratři Ryvolové: Samota

1. E
Do tváře čas mi E7
hlubokou brázdu A
samotou vyrejE
vá,
tělo je H7
rozeschlej prám, když pluješ A
stále jen sám,
co je ti H7
platný, že jsi kapiE
tán.

2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál,
že jsem byl stále jen sam, v srdci mám nejeden šrám,
život je tvrdej, i když jsi kapitán.

R: E7
A tak vždy A
zůstaneš H7
sám, niE
kdo ti nepoC#mi
ví,
jak máš A
žít, H7
abys byl miloE
ván E7
,
a tak vždy A
zůstaneš H7
sám, a E
koláč medoC#mi
vý
za tebe A
sní kapiH7
tán KorkoE
rán.

3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí,
z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár,
co bude dál, mi nikdo nepoví.

4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal,
já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám,
abych měl jednou na pořádnej flám.

R: A tak vždy …
C
Ami
E

Bratři Ryvolové: Sedmnáct dnů

1. Emi
Jak zavoAmi
láš,
když ti dávno v hrdle Emi
vyschnul hlas
tvůj krk je připravenej H7
na provaz,
kterej se houpá blíž a Emi
blíž.Ami
Emi

Kam zavoAmi
láš,
když tvoje oči vidí Emi
pustinu,
nejradši lehnul by sis H7
do stínu
jenom kdyby tu ňákej Emi
byl. Ami
Emi

R1: Sedmnáct E7
dnů máš v patách ostrý hochy Ami
z patroly,
noc beze D7
snů a pravou ruku furt na G
pistoli.
V hrdle Emi
máš H7
prach a tvůj kůň teď už neví C
kam máAmi
jít,
máš asi H7
strach, jseš ale chlap a despeEmi
rát.Ami
Emi

2. Jezdci jsou blíž,
pustinou jenom dusot koní zní,
ubal si cigaretu poslední,
než zazní obávanej hlas.
Hands up old boy,
bouchačku uchop rukou za hlaveň,
ať šerif ví, ze máš furt úroveň,
že v očích ještě ocel máš.

R1: Sedmnáct dnů máš v patách ostrý hochy z patroly,
noc beze snů a pravou ruku furt na pistoli.
V hrdle máš prach a tvůj kůň teď už neví kam má jít,
máš asi strach, jseš ale chlap a desperát.

R2: Kdo prohrát zná, i když měl předtím v očích temný strach,
ten právo má, aby řek šerif o něm "Byl to chlap".
Tak naposled pohleď na slunce smutným úsměvem,
život je boj a tys ho předčasně prohrál.

Bratři Ryvolové: Tereza (Osamělý město)

1. Ten C
den, co vítr D
listí z města G
svál,
můj C
džíp se vracel, D
jako by se Emi
bál,
že C
asfaltový D
moře odliv G
má
a C
stáj že svýho D
koně nepoE
zná.

R: Řekni, G
kolik je na světě, kolik je takovejch D
měst,
řekni, Ami
kdo by se vracel, všude je tisíce Emi
cest,
tenkrát, G
když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě D
máš,
tenkrát Ami
ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků Emi
dáš
napoD
sled, napoG
sled.

2. Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,
proč vítr mlátí spoustou okenic,
proč jsou v ulici auta, jinak nic?

R: Řekni…

3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžný tón flaut
a v závěji starýho papíru
válej' se černý klapky z klavíru.

R: Řekni…

4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám,
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.

R: Řekni…

Brontosauři: Franky Dlouhán

1. C
Kolik je smutného, když F
mraky černé C
jdou
lidem nad G7
hlavou F
smutnou dálavouC
.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl.

R: C
Měl kapsu G7
prázdnou Franky Dlouhán,
po státech F
toulal se jen C
sám a že
byl F
veselej, tak C
každej měl ho G
rád.
Tam ruce k F
dílu mlčky přiloží a C
zase jede Ami
dál.
A F
každej kdo s ním G
chvilku byl,
tak F
dlouho G7
se pak C
smál.

2. Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál …

R: Měl kapsu prázdnou …

3. Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíraček zněl …

R: Měl kapsu prázdnou …

Brontosauři: Jarní tání

1. Když první Ami
tání Dmi
cestu sněhu C
zkříží
a F
nad leDmi
dem se E7
voda objeAmi
ví.
Voňavá zem se sněhem tiše plíží
tak nějak líp si balím, proč bůhví.

R: Přišel čas F
slunce, G
zrození a C
tratí
na kterejch F
potkáš G
kluky ze všech C
stranE7

/:Hubenej Ami
Joe, Čára, Ušoun se ti Dmi
vrátí
oživne F
kemp, E7
jaro vítej k Ami
nám. :/

2. Kdo ví jak voní země, když se budí
pocit má vždy jak zrodil by se sám.
Jaro je lék na řeči, co nás nudí
na lidi, co chtěj zkazit život nám.

R: Přišel čas slunce …

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo
srdce těch pánů, co je jim vše fuk.
Pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk.

R: Přišel čas slunce …

Buty: Mám jednu ruku dlouhou

{85bpm
}
E

1. E
Najdem si C#mi
místo G#mi
kde se dobře F#mi
kouří
E
Kde horké C#mi
slunce G#mi
do nápojů F#mi
nepíchá
H
Kde vítr A
snáší E
šmolky ptačích A
hovínek
H
Okolo A
nás a H
říká

2. Můžeme zkoušet co nám nejvíc zachutná
tak klidně se dívat jestli někdo nejde
Někdo kdo ví že už tady sedíme
A řekne: Nazdar, kluci

R: E
Mám C#mi
jednu ruku A
dlouE
hou
E
Mám C#mi
jednu ruku A
dlouE
hou

3. A
Posaď se F#mi
k nám C#mi
necháme tě Hmi
vymluvit
A
a vzpomenonF#mi
ut si C#mi
na ty naše Hmi
úkoly
E
tu ruku nám Hmi
dej a A
odpočívej D
v pokojiE E

A
Tam na tom F#mi
místě C#mi
kde se dobře Hmi
není.

Outro: A
Na, F#mi
nananana - D
ná A
ná (4×)
Ami
na, nananana (3×)
D
ná A
ná …
A
Mám F#mi
jednu ruku D
dlouA
hou (x krát)
)Amaj
)

Buty: Tata

1. Gmi
Musíme zajet na chatu
Dmi
Musím se podívat na tatu
Cmi
Chtěl bych se za ním podívat
Gmi
tralalalalala …

Gmi
Dmi
Cmi
Gmi
Gmi
Dmi
Cmi
Gmi

R: Bb
Tata, tata, Dmi
tata tata tata tataCmi

Bb
Tata, tata, Dmi
tata tata tata tataCmi

2. Dneska ho stáhnem na pivo
Jenom se rýpe do hlíny
má tam ty svoje okurky
tralalalalala …

3. Nasadí staré tepláky
všecko co umím je od taty
musíme zajet na chatu
za mojim tatu

4. musíme zajet na chatu
musím se podívat na tatu
chtěl bych se za ním podívat
tralalalálálálalala …

5. Nasadí staré tepláky
všecko co umím je od taty
musíme zajet na chatu
za mojim tatu

6. jo+R:

Druhá tráva: Ještě jedno kafe

1. Máš Emi
sladkej dech a oči, kterým D
patří svatozář,
a C
vlasy máš jak hedvábí, když je H7
vhodíš na polštář,
ale Emi
já se o tvou lásku ani D
vděčnost neprosím,
ty C
děkuješ jen hvězdám a jseš H7
věrná jenom jim.

R: C
Ještě jedno kafe bych si H7
dal,
C
ještě jedno kafe, kruciH7
nál, než pojedu Emi
dál. D
C
H7

2. Tvůj táta, to je vandrák a od přírody zběh
a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech,
a taky házet nožem a držet pospolu
a brada se mu třese, když se nosí ke stolu.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…

3. Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet
a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět,
a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana.,
jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…

Druhá tráva: Ještě není tma

1. E
Padají stíny, A
ale není kam se E
hnout.
Nedá se spát A
ani zapomeE
nout.
Mám H
pocit A9
jako bych měl G#mi
duši z oceC#mi
li,E

C#mi
a že mé H
jizvy ani A
slunce E
nezcelí.

R: H
Není kam A9
jít i když by G#mi
bylo načaC#mi
se,E

C#mi
ještě není H
tma, ale A
stmívá E
se.

2. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích.
Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí.
Přišel mi dopis tak milý, samý cit.
Napsala prostě co měla na srdci.

R: A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase,
ještě není tma, ale stmívá se.

3. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu
šel podle řeky až k břehům oceánu.
Padl jsem na dno světa, níž než umím říct
a v lidských očích už nehledám vůbec nic.

R: Jako by pravda byla vadou na kráse,
ještě není tma, ale stmívá se.

4. Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl.
Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl.
Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam,
už ani nevím před čím jsem utíkal.

R: I modlitba mi zní jako vítr ve vlasech,
ještě není tma, ale stmívá se.

Druhá tráva: Seňor

1. Dmi
Seňor, Ami
seňor, víte Bb
vůbec, kam to F
jede, je to Arizona nebo Dmi
Armagedon,
vždyť , C
tady jsem už byl, to je snad Bb
fór. Mám Gmi
pravdu, nebo magořím, Dmi
seňor.

2. Seňor, seňor, nevíte prosím, kde se skrývá kolik hodin, kolik dní nám ještě zbývá,
kdy z nás vůbec stáhnou tenhle flór a bude nám tu líp než tam seňor.

R: Do F
korby bušil vítr, až se Ami
třásla mříž a na Bb
krku jí visel, litinovej Dmi
kříž
pořád F
vidím prázdný náměstí a i ten Ami
den jak Bb
mě objímá a šeptá mi, Dmi
nezapomeň.

3. Seňor, seňor, už zas vidím ten modro bílý auťák a cítím ocas draka
tohle napětí mě ničí jako mor, kdo mi tady pomůže seňor.

R: Klečel F
jsem tam nahej, jako Ami
idiot, jako v Bb
magnetickým poli neschopnej se Dmi
hnout
a cikán F
blýskl prstenem, Ami
řek máš dost, tohle Bb
se ti hochu nezdá to je Dmi
skutečnost.

4. Seňor, seňor, srdce mají prázdný, jako snopy dejte mi pár minut, než se vzchopím,
než zas v sobě najdu ňákej vzdor tak jeďte, jestli můžete, seňor.

5. Seňor, seňor, radši odpojíme tyhle dráty, odvalíme všechny tyhle pláty
tohle místo ve mně dusí každej pór, tak na co kruci čekáme, seňor.

Fešáci: Sundej z hodin závaží

1. D
Brouzdej trávou za tratí
v dlouhých letních hodiG
nách,
Emi
vše se v dobré obráA
tí,
A7
já se vrátím před tvůj D
práD4
h.

2. D
Nikdy nevěř vteřinám,
ty nám jenom překáG
ží.
Emi
Je tu lék a já ho A
znám
A7
- sundej z hodin záD
vaG
ží.

R: D
Pak se D7
času budem G
smát
někde stranou od liD
dí.
Naše toulky ranní E
rosou
ať nám všichni záviA
dí.

3. D
Odjezd můj je blíž a blíž.
Vlak už čeká v nádraG
ží.
Emi
Já chci zůstat, ty to A
víš.
A7
Sundej z hodin záD
vaG
ží.

R: D
Pak se D7
času budem G
smát…

4. (jako 3.)
Odjezd můj je blíž a blíž.
Vlak už čeká v nádraží.
Já chci zůstat, ty to víš.
Sundej z hodin závaží.

5. Já chci zůstat, ty to víš.
Sundej z hodin závaží.

Greenhorns: Abilene

1. G
Abilene, H
Abilene, C
teď už jen o G
tobě sním,
A
ten věčnej sen mě D
táhne jen k G
Abilene, C
tam k AbilG
ene.

2. Už dávno nejsem mladíkem, a tak se vracím s prosíkem
tím vandráckým taxíkem, jó, k Abilene, jó, k Abilene.

3. Abilene, Abilene, tam vedou koleje, tam táhne dým,
když se s jarem navracím k Abilene, k Abilene.

4.=1.

5. Abilene, Abilene, pražce všech tratí znaj' můj stín,
ten stín jde krokem pomalým k Abilene, k Abilene.

6.=1.

7.=1.

Greenhorns: Co se dál bude dít

1. Ty a A
já, prázdnej dům přímo H7
svádí ke hříchům,
co se D
dál bude E
dít, dám ti hned A
znát.E7

2. Až se A
víc sešeří, zamkni H7
zámky u dveří,
co se D
dál bude E
dít, dám ti pak A
znát.E7

R: D
Až uzamkneš všechny vchody, A
zhasnu lampu i retku,
H7
nespoléhám na náhody, E7
chci si tě vzít beze svědků.

3. Dírku A
klíčovou zandej H7
touhle podkovou,
co se D
dál bude E
dít, dám ti pak A
znát.E7

sólo

4. OkenA
ní přivři rám, pomoz H7
dolů roletám
co se D
dál bude E
dít, dám ti pak A
znát.E7

R: Až uzamkneš …

5. Dřív, A
než spácháš hřích, zevnitř H7
klíč nech ve dveřích,
co se D
dál bude E
dít, nechtěj už A
znát. E7

Greenhorns: Na vánoce ráno

1. E
Na vánoce G#
ráno, A
štědrej den tehdy Ami
byl,
E
já se v cele C#mi
temný jak F#
smutek probuH
dil.
E
Na vánoce G#
ráno, A
bejvalo rok co Ami
rok
E
já chodil do C#mi
Jacksonu pít F#
brendy svý a H
grog.

R: E
Holka, ach G#
holka, A
dobře to Ami
víš,
proč E
já byl tenkrát C#mi
u brendy
a F#
teď je u mě H
mříž.
solo

2. Na vánoce ráno, já zas do Jacksonu šel,
šerif Brand tam holku mou na svejch kolenou měl.
Na vánoce ráno, když ztichnul jek a křik,
na zemi ležel šerif Brand o kus dál pomocník.

Greenhorns: Netoužím po lustrech z křišťálu

Emi G D Emi G D

Můj D
vlak má z jisker Hmi
nad komínem D
květ
zvuk D
výhybek mi Hmi
stáčí pohled D
zpět
o moc Emi
bohatší se G
vracím z toulek D
svých
nesním o Emi
přepychu aG
mám na rtech D
smích

Znám dálnice i světla velkých měst
má kytara zná tóny dlouhých cest
rytmus vlaků i blues lopatkových kol
všechny písně které vrací klenba hor

R: Už D
vím proč lidé Hmi
sní když píseň vlaků zní
a G
vidím měsíc mezi mraky A
plout
znám D
cesty po nichž Hmi
musí člověk D
jít
i D
údolí kde Hmi
písně mohou D
znít
proudy Emi
řek co mají G
lesky koráD
lů
a tak Emi
netoužím po G
lustrech z křišťáD
lu

Emi G D Emi G D

R: Už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní
a vidím měsíc mezi mraky plout
můj vlak je ten ve kterém můžeš snít
má dlouhou kolej jako bílou nit
v něm myslím na to všechno co mám rád
když vidím měsíc nad kolejí plát

D Hmi D Hmi D Emi G D Emi G D
( sólo sloka )

R: už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní
a vidím měsíc mezi mraky plout
znám cesty po nichž musí člověk jít
i údolí kde písně mohou znít
proudy řek co mají lesky korálů
a tak netoužím po lustrech z křišťálu
a tak netoužím po lustrech z křišťálu

Greenhorns: Odjíždím v dál

1. Já v G
životě jsem dneska chytil druhej dech,
tak proto tudy odjíždím, proto G7
ten spěch.

R: OdC
jíždím dál, odjíždím v G
dál,
tak good-bye,D7
Mary, ty víš, proč jsem pospíG
chal.

2. Protože cesty osudu jdou ňák cik-cak,
proto teď pode mnou duní nákladní vlak.

3. V noci jiskry z komína poletujou
a kola vlaku neustále bubnujou.

4. Dnes utek' nebezpečnej tulák, rváč a flink,
odměnu za něj vypisuje sám Sing-Sing.

5. Já v životě jsem dneska chytil druhej dech,
tak proto tudy odjíždím, proto ten spěch.

Greenhorns: Poslední den

Temnej Emi
soumrak padá i do koutů cel,
kolik H
dní s ním H7
sedám, už jsem sám zapoEmi
mněl.
Když Emi
vidím v nádvoří stráží tvář nadutou,
srdce H
mý zahoH7
ří neblahou předtuEmi
chou.

Z nejisEmi
tejch pocitů se rodí zděšení,
vidím H
jak ztloukaH7
jí podivný lešeEmi
ní.
Emi
Kladiv rány nepřehluší řinčení mých řetězů,
ďábel H
sám teď nad mou H7
duší pěje chorál vítěEmi
zů.

Chtěl bych Emi
zřít slunce zář ještě dnů habaděj,
pastoH
rův otčeH7
náš zvýšil mou beznaEmi
děj.
Už klíEmi
čů řinčení chodbou doznívá až sem,
teď už v H
cele prázdno H7
není, přišel kat i s průvoEmi
dem.

A ten Emi
kat teď na lešení zvedá provaz konopnej,
na mý H
smrti nic nezH7
mění, ani že jsem nevinEmi
nej. H
Emi

Greenhorns: Rovnou

G
Tak už jsem ti teda G7
fouk,
C
prsten si dej za kloG
bouk,
C
nechci tě D*
znát a G
neměl jsem tě E*
rádG*
,
to ti říD7
kám rovG
nou.

Rovnou jó tady rovnou,
rovnou jó tady rovnou,
prostě tě pic a nehledej mě víc,
to ti říkám rovnou.

Z Kentucky do Tennessee,
přes hory a přes lesy,
z potoků vodou já smejvám stopu svou,
to ti říkám rovnou.

pozn: akordy s hvězdičkou můžou/nemusí bejt, hraje druhá kytara

Greenhorns: Šest bílých koní

1. Jako G
by andělů chór, tam z půlnoční strany hor
píseň divnou začal hrát, vím proč vítr teď G7
přestal vát,
good by C
Joe, good by Joe
D
šest bílých koní už mě veze G
tmou

R: G
Sbohem C
všichni, co jsem znal,
D
já už slyším zlatých kopyt G
cval.

2. Teď už vím, není to sen, že je náhle tak černá zem,
noc bez hvězd a bez mraků, jenom šest bílých oblaků,
good by Joe, good by Joe,
šest bílých koní už mě veze tmou.

R: Sbohem vše, co měl jsem rád,
já už vidím bílý hřívy vlát.

3. Jako by andělů chór, tam z půlnoční strany hor
píseň divnou začal hrát, vím proč vítr teď přestal vát,
good by Joe, good by Joe
šest bílých koní už mě veze tmou.

R: Sbohem všichni…

*: Good by C
Irene, good by Irene,
sbohem D
Marty, sbohem Marty,
good by C
Joe, good by Joe,
D7
šest bílejch koní už mě veze G
tmou.

Greenhorns: Tak já jdu dál

1. Já odcháAmi
zím, já už se loučím,
mraků se C
ptej, snad cestu Ami
znaj,
já odcháC
zím, s tvou láskou Ami
končím,
toulavej Dmi
směr mý boty Ami
maj.

R: Tak já jdu Ami
dál, už zvolna splývá
s modrou noC
cí můj dlouhej Ami
stín,
tak já jdu C
dál, jak už to Ami
bývá,
neptej se Dmi
kam, E7
sám to neAmi
vím.

2. Já odcházím, z kytary svojí
prach opráším, pokrytej v ní,
dost kytek znám, co lásku hojí,
a píseň znám, co dlouho zní.

R: Tak já jdu dál …

3. Já odcházím a kompas starý
u sebe mám, je zbytečný,
já odcházím, ten kompas starý,
stejně nemá směr zpáteční.

R: Tak já jdu dál …

Do databáze přidal pixy - 25.05.2005.

Greenhorns: Zátoka

1. V zátoce C
malý je F
celej den C
stín,
dneska je Ami
tichá, já dobře C
vím,
kdy ten stín Ami
zmizí i z duše moC
jí,
za vodou F
čekám na lásku svoC
ji.

2. Poslední dříví jsem na oheň dal,
i kdyby nocí překrásně hřál,
já nespím, to víš, jak bych si přál,
proč si mě Hardy na práci vzal?

3. Pomalu svítá a krávy jdou pít,
v sedle zas musím celej den být,
proč má tvůj tatík, ach, tolika stád,
tejden už sháním a nemůžu spát

4. Zítra se vrátím na jižní díl,
v zátoce naší, tam bude můj cíl,
vítr se zdvihá a měsíc je blíž,
zítra stín zmizí, dobře to víš.

Greenhorns: Žádnej vlak

1. Vzduch se D
vlníD7
, kolej G
sálá a D
příjezd vlaku se odkA7
ládá
vzduch mě D
pálíD7
, žízní G
lekám, A
blouděj mý oči v G
okolí
až A
temnej oblak G
kouřový A
zbarví čistej vzduch v G
údolí a D
čekám

2. Stín se dlouží, den se krátí, já čekám, kdy vlak se s tebou vrátí,
touha sílí, naděj padá, údolí halí temnej stín,
z lásky je oblak rozvalin a kytka lesních jeřabin uvadá.

Recitativ:
Už tolik dní tu čekám na život, kterej mě tu zapomněl,
u těchle rezavejch kolejí, který jsou prádný jako já.

3. Touha D
sílíD7
, naděj G
padá, úA
dolí halí G
temnej stín,
z lásA
ky je oblak G
rozvalin a A
kytka lesních G
jeřabin uD
vadá.

Já čekám, já čekám…

Greenhorns: Žlutá kytka

1. Žlutá G
kytka usychá, váza C
napůl vyliG
tá,
v zemi škvíry sluncem letním vyryD7
tý
a pod G
křížem u plotu trčí svíčka bez knoC
tu
tady leží Johny D7
kulkou zabiG
tý. G7

R: G7
Nad C
hrobem stojí dívka G
bílá,
jak ta svíčka, co už dávno nehoD
ří,
C
kytku chvějící rukou G
svírá
a pak ji tiše D7
na hrob poloG
ží.

2. Žlutá G
kytka usychá, váza C
napůl vyliG
tá,
Johny smutný voči do tmy upíD7
rá,
hledí G
slepě nahoru až k C
bílýmu mramoG
ru,
kterej dveře k němu D7
dolů zavíG
rá.

Rec: Nevidí, jak nad hrobem dívka bílá,
modlitbou pláč svůj provází,
a k poslednímu sbohem síly sbírá,
a pak tiše mezi hroby suchou travou odchází.

3. Žlutá G
kytka usychá, váza C
napůl vyliG
tá,
kroky mizí vítr bílej přízrak D7
svál,
a pod G
křížem u plotu leží C
svíčka bez knoG
tu
a i Johny, co tu D7
dívku miloG
val.

Hop trop: Amazonka

1. Byly krásný naše G
plány, byla jsi můj celej Hm Bm Am
svět.
Čas je vzal a nechal G
rány, Am
starší jsme jen o pár D
let.

2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká.
Už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká.

R: Nebe modrý zrcadG
lí se
E7
v řece, která všechno Ami
ví,
stejnou barvu jako G
měly
Ami
tvoje oči džínoD
vý.

3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl,
"Amazonka" říkávali a já hrdě přisvědčil.

4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká
vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká.

R: Nebe modrý zrcadlí se…

5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela
vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla.

R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám.
Pořád stejná, přísahám…

Hop trop: Tři kříže

Dmi
Dávám sbohem C
břehům proklaAmi
tejm, který Dmi
v drápech má C
ďábel Dmi
sám,
bílou přídí C
šalupy My Ami
Gray míří Dmi
k útesům C
který Dmi
znám.

R: Jen tři F
kříže z bíC
lýho kameAmi
ní někdo Dmi
do písku C
poskláDmi
dal,
slzy F
v očích měl a C
v ruce znaveAmi
ný lodní Dmi
deník co C
sám do něj Dmi
psal.

2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen,
třeskot nožů při kterým přejde smích, v srdci kámen a jméno Stan.

3. Já Bob Green mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl když jsem se smál,
druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál

4. Třetí kříž snad vyvolá jen stesk, bejt Jimm Rodgers těm dvoum život vzal,
svědomí měl vedle nich si klek.

Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský,
snad mně tedy bůh odpustí.

R: Jen tři F
kříže z bíC
lýho kameAmi
ní jsem jen Dmi
do písku C
poskláDmi
dal,
slzy F
v očích měl a v C
ruce znaveAmi
ný lodní Dmi
deník a v C
něm co jsem Dmi
psal.

Jaroslav Řehoř: Kapkami si déšť (Kryté vozy)

1. E
Kapkami si déšť A
do plachet vozů E
zpívá
vypráví o krajích, H7
které tak opuštěné E
jsou.
Každý z těch mužů A
otěže v rukou E
svírá,
jedou kryté vozy H7
ztichlou a spící E
krajiE7
nou.

R: A
Až tam za hory, tam za obzory, E
kde bílý mraky jsou,
F#7
tam skončí cestu svou, pro nás tak tajemnou,
a H7
déšť si přestal píseň zpívat.

E
Zmodralo nebe, A
slunko na hory E
svítí,
dlouhou dlouhou dobu H7
ještě ty vozy pojeE
dou,E7

dlouhou dlouhou dobu H7
ještě ty vozy pojeE
dou.

2. Horké kamení cestou se s blátem střídá (střídá)
stín a suchý kout jim skýtá jen plachta rozbitá
každý z těch mužů otěže v rukou svírá
vozy dál jedou nikdo je nikdo nevítá.

R: Až tam za hory….

3. Kapky se na plachtách vozů třpytí (třpytí)
modravé dálky v prérii vozy zvou
tam někde v dálce najdeš své živobytí
pod modrou oblohou zpíváš písničku svou.

Jiří Grossman: Jako kotě si příst

1. C
Měsíc snílek F
stoupá nad C
skalou
a zpívá si svou píseň pomaG
lou,
je C
podobná té, co jsem složil F
sám,
tak G
poslouchej a nehleď k hodiC
nám.

R: Jako C
kotě si příst a víčka mít zavřená F
únaC
vou,
málo je míst, kde staré lásky D7
naráz uplaG
vou,
C
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už F
znát,
že jak kotě si příst a C
víčka mít zavřená G
chtěl bych C
rád. F
C
G

2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná
a doznám, že jsem šťastný, že tě mám,
už vítr vlahý stopy bázně svál,
tak můžu říct, co léta jsem si přál.

3. Nevyznám se příliš v lichotkách
a občas se tak stydím, že bych plách',
za blízký strom se ukrýt, a pak vím,
že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým:

R:
C F C F C F C F

*: C
Tap ta F
da …C
F
C
F
C
F

Katapult: Blues

1. D
Blues opuštěný postele,
A
blues znamenající smutek
G
vzpomínky jako zběsilé
D
vracejí A
každý dotek.

2. Blues ustlanýho polštáře,
blues složený bílý deky,
samotu křičí do tváře,
dva lístky do diskotéky.

3. Blues prázdných hrnků od kávy,
blues zvětralýho vína
nechci si sám lehat do trávy,
byla to moje vina.

4. Blues smutných zubních kartáčků,
blues zapomenutých sponek,
slepená fotka v rámečku
vyčkává na tvůj zvonek.

5. = 1.

6. = 4.

Katapult: Já nesnídám sám

1. E
V dáli někde svítá
A
Na polštáři vlasů pár barvy E
žitaA
E
A
E

E
Nové ráno vstává
A
Stůl je pro dva prostřený, voní E
kávaA
E

R: Je to poprH
vé
A
Já nesnídám E
sám A
E

Je to poprH
vé
A
Já nesnídám E
sám A
E

2. Váza plná růží
V parku tolik nechybí, řeklas - díky
Láskou voní tráva
Poštou větru báječná letí zpráva

Katapult: Vojín XY hlásí příchod

1. G
Ospalá D
vrátnice
F
a na polici C
poslední dva klíče
Ami
v skleněné F
vitrínce
D
se smutně krčí pro turisty ký-če

2. Vrzavé schodiště
ošlapané snad miliony kroků
kráčíte nejistě
vnímáš jen křivku jejích boků

3. Manželský postele
a vycházková uniforma v skříni
zelená košile
ty zatím dumáš o svatební sí-ni

4. Hodinky na ruce
které tvůj čas tak neúprosně měří
kdy sáhneš po klice
těch oprýskaných hotelových dveří

5. Kdy vstaneš z postele
a městem v předpisovém saku
vůbec ne vesele
jí budeš doprovázet k poslednímu vlaku

6. Kdy ještě ucítíš
naposled ve tvých její teplé dlaně
zašeptáš tiše: piš
a její pusa bude chutnat slaně

7. Kdy trochu zklamaně
a smutně projdeš pod nápisem "východ"
kdy řekneš na bráně:
vojín XY vám hlásí příchod

KTO: Pony Expres

*: Tydli G
klap, tydli klap, tydli D7
klap zní roviG
nou.

1. Když G
do pustin chceš dopis psát,
D7
Pony Express musíš G
znát,
plný stáje koňů zlých
a D7
tři sta jezdců poštovG
níchG7
.

R: C
Každý ten jezdec muG
sí být v sedle doma,
s C
koněm dojet, projet, i když G
hoří Arizona,
C
sám si musí hleG
dat cestu svou, jipi jou!

2. Winchestrovku nesmí mít,
je moc těžká k sedlu vzít,
dopisy má místo ní
rychlojezdec poštovní.

*: + jipi jou!

Lucie: Amerika

1. G
Nandej mi D
do hlavy tvý Ami
brouky a bůh nám seber beznaG
děj
G
v duši zbylo D
světlo z jedný Ami
holky, tak mi teď za to vynaG
dej
G
Zima a D
promarněný Ami
touhy do vrásek stromů padá G
déšt
G
zbejvaj roky D
asi né moc Ami
dlouhý, do vlasů mi zabrouC
kej pá pa G
pá pá

R: G
Pá G/F#
pá pá Em7
páááá - pá pa pá G
páááá
G
Pá G/F#
pá pá Em7
páááá - pá pá pá G
páááá

2. Tvoje voči jedou žhavý tóny, dotek slunce zapadá
Horkej vítr rozezní mý zvony, do vlasů ti zabrouká pá pa pá pá

R: Pá pá pá …

3. Na obloze křídla tažnejch ptáků, tak už na svý bráchy zavolej
Na tváře ti padaj slzy z mraků a bůh nám sebral beznaděj
A v duši zbylo světlo z jedný holky, do vrásek stromů padá déšť
Poslední dny, hodiny a roky, do vlasů ti zabrouká pá pa pá pá

akordy:

pozn: Pro zjednodušení lze hrát, a zní to skvěle, šak si to zkuste, refrén a ten přechod takhle:

... do vlasů mi zabrouC
kej pá pa pá Emi
pá

R: Emi
Pá pá pá G
páááá - pá pa pá Emi
páááá
Emi
Pá pá pá G
páááá - pá pa pá Emi
páááá

Marsyas: Marsyas a Apollón

1. TG
a krásná dívka, cAmi7
o se bojí D
o svoji krásu,
G
Athéna jmAmi7
éno má zC
a starých dG
ávných časů,
odhodí flétnu, hrAmi7
át nejde s nD
ehybnou tváří,
tG
en, kdo ji nAmi7
ajde dřív, tC
omu se přG
ání zmaří.

R: TEmi
ak i Marsyas zmD
ámen flétnou vEm
ěří, že mC
usí přetnout
/: jG
edno pravidlo, sázkD
u a hrC
át lG
íp nD
ež bG
ůh. :/

2. Bláznivý nápad, snad nejvýš Marsyas míří,
Apollón souhlasí, oba se s trestem smíří,
král Midas má říct, kdo je lepší, Apollón zpívá,
o život soupeří, jen jeden vítěz bývá.

R: Tak si Marsyas zmámen flétnou věří a musí přetnout
/: jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :/

3. Obrátí nástroj, už ví, že nebude chválen,
prohrál a zápolí, podveden vůlí krále,
sám v tichém hloučku, sám na strom připraví ráhno,
satyra k hrůze všech zaživa z kůže stáhnou.

R: Tak si Apollón změřil síly, každý se musel mýlit,
/: nikdo nemůže kouzlit a hrát líp než bůh. :/

4. Ta krásná dívka, co se bála o svoji krásu,
dárkyně moudrosti za starých dávných časů,
teď v tichém hloučku v jejích rukou úroda, spása,
Athéna jméno má, chybí ji tvář a krása.

R: Ty dy dy …

Marta Kubišová: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami
Je půlnoc nádherná, G
spí i lucerna,
F
tys' mě opustil E
ospalou,
tu v Ami
hloubi zahrady G
cítím úklady,
s F
píšťalou E
někdo sem kráAmi
čí,
hráC
náramně G
krásně a na mě
F
tíha podivná E
doléhá,
C
hrá náramně, G
zná mě, nezná mě,
F
něha a E
hudba až k pláAmi
či.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".

Marta Kubišová: Zvonkoví Lidé (Ring-o-ding)

1. C
Za mořem G
nejhlubším, za F
horou vysoG
kou,
C
za lesem G
smutnějším, než F
oči dětí G
jsou,
křídla F
vran, tisíc G
bran,
devět F
řek vede G
tam. PosC
louchej …

2. Za bránou tisící, tam zvonková je zem
a lidé zvonkoví v ní zvoní celý den,
pro váš pláč, pro váš smích,
ring-o-ding, i pro váš hřích. Poslouchej …

3. V ulicích z perleti a lístků okvětních,
domečky skleněné a z křídel motýlích
barevný vodopád,
má barev víc, než můžeš znát. Poslouchej …

4. A lidé zvonkoví ve zvoncích zrození,
když se stane neštěstí, svým zvonkem zazvoní
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …

5. Nemocní se uzdraví a slunce začne hřát,
auta se vyhnou a kdo nemoh, může vstát,
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …

6. Přichází i mezi nás, i mezi námi jsou,
na první pohled je nepoznáš, když po ulici jdou,
zazvoní, když přijde čas,
kde by mlčky stál každý z nás. Poslouchej …

7. Já zpívám pohádku pro děti zvonečků,
pro vlásky holčiček, pro ouška chlapečků,
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …

8. Až jednou vyrostou, pak jistě zazvoní,
mí lidé zvonkoví ve zvoncích zrození
pro váš pláč, pro váš smích,
ring-o-ding, i pro váš hřích. Poslouchej …

*: Ring-o-ding-o-ring-o-ding-o-ring-o-ding-o-ding.

Michal Tučný: Cizinec

1. Ami
Na kraji pouště slunDmi
cem spáleAmi
ný
Dmi
Stojí naše Ami
malý měsE7
to dřevěAmi
ný
Jednoho dne právě čas oběda byl
Se na kraji města jezdec objevil

2. Měl černý sombréro na něm bílej prach
Pod ním hadí voči ze kterejch šel strach
Místo cigarety měl v ústech růži
A na stehnech pouzdra z chřestýších kůží

R: Dmi
Tu jeho tvář tu kažG
dej z nás poznal
Dmi
Na každým nároží C
zatykač vlál
Dmi
Na něm cifra za kteAmi
rou by sis žil
E7
A přece nikdo z nás Ami
nevystřelil

3. Pomalu projížděl hlavní ulicí
Město bylo tichý jak město spící
Před salónem zastavil a z koně slez
Jeho stín šel s ním a za stínem děs

4. I zábava u baru prudce zvladla
Když vešel dovnitř s tváří u zrcadla
Objednal si pití s v místnostech těch
Každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech

R: Tu jeho tvář …

5. On jenom se usmál a dopil svůj drink
Mexickým dolarem o barpult cink
Pak ke koni došel krokem pomalým
A za chvíli zmizel jak z doutníku dým

R: Tu jeho tvář …

Michal Tučný: Pověste ho Vejš

Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek:

R1: Pověste ho Ami
vejš, ať se houpá, pověste ho C
vejš, ať má G
dost.
Pověste ho Dmi
vejš, ať se Ami
houpá, že tu G
byl nezvanej Ami
host.

1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.

2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
Za to že neoplýval krásou, že měl F
country rád, že se E
uměl smát i Ami
vám.

R2: Nad hlaC
vou mi slunce G
pálí konec Dmi
můj nic neodC
dáG
lí,
do svých C
snů se dívám z G
dáli.
A do Dmi
uší mi stále zní tahle E
moje píseň poslední

3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.

R2: Nad hlavou mi slunce …

R1: Pověste ho vejš …

4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.

5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.

R1: Pověste ho vejš …

Nedvědi: Jižní kříž

1. D
Spí Jižní kříž,
jak Hmi
říkali jsme hvězdám kdysi v A
mládí,
to Emi
na studený zemi
ještě D
uměli jsme Hmi
milovat a A
spát.

2. Dál, však to víš,
světem protloukal ses, jak ten život pádí,
dneska písničky třeba vod Červánku
dojmou tě, jak vrátil bys' to rád.

R: Zase Emi
toulal by ses Foglarovým D
rájem
a Hmi
stavěl Bobří A
hráz,
se smečkou Emi
vlků čekal na jaro,
jak D
stejská se, až Hmi
po zádech jde A
mráz.

3. Spí Jižní kříž,
vidí všechna místa, kde jsi někdy byl,
to když, naplněnej smutkem,
jsi plakal, plakal nebo snil.

Nedvědi: Podvod

1. Emi
Na dlani jednu z tvých řas do tmy se Ami
koukám
D
hraju si písničky svý co jsem ti G
psal
Je skoro Ami
půlnoc a z kostela C
zvon mi noc připoEmi
míná
půjdu se Ami
mejt a pozhasínám co bude H7
dál?

2. Pod polštář dopisů pár co poslalas´ dávám
píšeš že ráda mě máš a trápí tě stesk
Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná
půjdu se mejt a pozhasínám co bude dál?

R: Chtěl jsem to Ami
ráno kdy naposled snídal
jsem s tebou ti G
říct že už ti nezavoEmi
lám
pro jednu pitomou Ami
holku pro pár nocí D
touhy
podved jsem G
všechno o čem doma si H7
sníš teď je mi to Emi
líto

3. Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky
dvakrát či třikrát to ne i jednou je dost
Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná
půjdu se mejt a pozhasínám co bude dál?

R: Chtěl jsem to ráno… (2×)

Nedvědi: Růže z papíru

1. Do tvých Dmi
očí jsem se zbláznil a teď E7
nemám, nemám Gmi
klid,
Ami
hlava třeští, asi tě mám Dmi
rád,
stále někdo říká: vzbuď se, E7
věčně trhá Gmi
nit,
Ami
studenou sprchu měl bych si Dmi
dát.

R: D7
Na pouti jsem vystřelil Gmi
růži z papíru,
C7
dala sis ji do vlasů, kde F
hladívám tě A7
rád,
v Dmi
tomhle smutným světě jsi má Gmi
naděj na víru,
že Ami
nebe modrý ještě smysl Dmi
má.

2. Přines' jsem ti kytku, no co koukáš, to se má,
tak jsem asi jinej, teď to víš,
možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať,
třeba z ní mou lásku vytušíš.

R: Na pouti jsem vystřelil…

Nedvědi: Stánky

1. D
U stánků na G
levnou krásu
D
postávaj a Em
smějou se času
s D
cigaretou a A
holkou co nemá kam D
jít.

2. Skleniček pár, pár tahů z trávy
uteče den jak večerní zprávy
neuměj žít, bouřej se a neposlouchaj.

R: G
Jen zahlídli svět maj na A
duši vrásky
tak máD
lo jen, tak málo Em
je lásky
D
ztracená víra A
hrozny z vinic neposbíD
rá.

3. D
U stánků na G
levnou krásu D
postávaj
a ze Gmi
slov a hlasů D
poznávám
jak A
málo jsme jim stačili D
dát.

Neznámý interpret: Hučka

1. C
Hučku svou na pozdrav smekám,
světla Dmi
vlaků vidím plát,
tak na G7
svůj nárazník teď čekám,
už jsem F
tě měl C
akorát.
Zejtra ráno až se vzbudíš zjistíš,
Dmi
že se slehla zem a tvůj G7
miláček,
že pláchnul F
půlnočním expreC
sem.

R: Za chvíli už budu v dáli,
za chvíli mi bude fajn
o tvý lásce, která pálí,
nebudu mít ani šajn.
Za chvíli už budu v dáli,
za chvíli mi bude fajn
o tvý lásce, která pálí,
nebudu mít ani šajn.

2. Nejdřív zní vlakovej zvonec,
pak píšťala je mi hej,
konečně vím, že je konec
naši lásky tutovej.
Z kapsy tahám harmoniku
tuláckej song budu hrát,
sedím si na nárazníku
a je mi tak akorát.

Neznámý interpret: Nešahej mi na kolínko

1. C
Namluv si má milá sjezdaře, G
sjezdaře, C
sjezdaře
C
Von ti ten rotamat ukáže, G
ukáže ti C
ho
C
Když ji ten rotamat ukázal, G
ukázal, C
ukázal
Tak se jí věneček rozvázal, G
rozvázal se ho

R: C
Nešahej mi na kolínko
Tam je samá kost, G
tam je samá kost, G7
tam je samá kost
C
Sáhni si radš na stehýnko
Tam je masa dost, G
tam je masa dost, G7
jó tam je masa C
dost

2. Namluv si má milá pekaře, pekaře, pekaře
Von ti ten rohlíček ukáže
Když ji ten rohlíček ukázal …

3. Namluv si má milá faráře …
On ti to kadidlo ukáže
Když ji to kadidlo …

4. Namluv si má milá hrobaře …
On ti tu mrtvolu ukáže
Když ji tu mrtvolu ukázal …

Neznámý interpret: Sviť měsíčku

G
Sviť měsíčku do světniD
ce
D
Tam kde maj zelený vokeniG
ce 2×

Tam ve Vole tam je mají
Tam jezděj šusaři načesaný

Načesaný na dvě strany
Šponovky do puku zpíglovaný

Zpíglovaný na dvě strany
aby je šusařky milovaly

Jak jsem si leh tvrdě jsem spal
Někdo mně šrajtofli z kapsičky vzal

Žádná jiná jen má milá
Ta mně tu šrajtofli vytroubila

Když ji vzala tak ji vzala
Vždyť si ji za tu noc vydělala

Neznámý interpret: V těch tyrolskejch alpách

1. C
V těch tyrolskejch Alpách
Bože to je G
krása
Když se na to dívám
G7
Moje srdce C
jásá

R: C
Holarijá G
holala holala C
holala
C
Holarijá G
holala
Moje srdce C
jásá

2. Jedna nóbl dáma
Šla na horskou túru
Švarnej horskej vůdce
Provázel ji vzhůru

R: Holarijá …

3. Jak tak vzhůru stoupá
Pingl se mu houpá
Túra je to děsná
Sukně je jí těsná

R: Holarijá …

4. Když ji sundávala
Smutně zaplakala
Toho se matička
Nikdy nenadála

R: Holarijá …

5. Dejte pryč ten klacek
Než vám dám pár facek
Já jsem nóbl dáma
Dělám si to sama

R: Holarijá …

6. A když řekla ano
Přetrhlo se lano
Jak tak byli spolu
Zřítili se spolu

R: Holarijá …

7. V těch tyrolskech Alpách
Bože to je krása
Zabila se dáma
Jak ten nápis hlásá

R: Holarijá …

8. Z toho poučení
Mějte alpinisté
Kdo chce býti vůdcem
Nesmí býti svůdcem

Olympic: Bon Soir Mademoiselle Paris

1. Emi
Mám v H7
kapse jeden Emi
frank,
jsem D7
nejbohatší z G
bank nad SeiH7
nou,
mám víc než krupiér,
stíny Sacre Coeur nade mnou.

R: C
Láska je D
úděl G
tvůj,
Ami
pánbůh tě H7
opatEmi
ruj,
[: bon soC
ir, maD
demoiselle, PaEmi
ris. :]

3. Znám bulvár Sant Michel,
tam jsem včera šel s Marie Claire,
vím, jak zní z úst krásných žen,
ta slůvka: Car je ťaime, oh ma cher.

R: Láska je úděl tvůj, …

Pacifik: Krutá válka

1. Tmou E
zní zvony z C#mi
dálky, o F#mi
čem to, milý, G#mi
sníš,
G#
hoří A
dál plamen F#mi
války a E
ráA6
no je blížE(F#mi)
,
H7
chci E
být stále s C#mi
tebou, až F#mi
trubka začne G#mi
znít,
G#
lásko A
má, vem mě s F#mi
sebou! E
Ne, to A
nesmí E
být!

2. Můj šál skryje proud vlasů, na pás pak připnu nůž,
poznáš jen podle hlasu, že já nejsem muž,
tvůj kapitán tě čeká, pojď, musíme už jít,
noc už svůj kabát svléká … Ne, to nesmí být!

3. Až dým vítr stočí, tvář změní pot a prach,
do mých dívej se očí, tam není strach,
když výstřel tě raní, kdo dával by ti pít,
hlavu vzal do svých dlaní … Ne, to nesmí být!

4. Ach, má lásko sladká, jak mám ti to jen říct,
každá chvíle je krátká a já nemám víc,
já mám jenom tebe, můj dech jenom tvůj zná,
nech mě jít vedle sebe … Pojď, lásko má!

Pacifik: Listopad

1. A
Ráno kalný Emi7
slunce málo A
svítí, Emi
svítí,
A
blázen malíř Emi7
barvy rozsyE7
pal,E7/5+

A
prázdný větve Emi7
bez života A
kvítí, Emi7
kvítí,
A
v mlhách se tvůj Emi7
pozdrav zatouE7
lal.

R: D
Víš, to listopad A
lásku nemá F#mi
rád,
D
úsměv slunci vzal, C
jít však musíš E7
dál.

2. Nad hlavou se hustý mraky válí, válí,
nízko krouží osamělej pták,
padá déšť, a přesto tváře pálí, pálí,
táhneš dál jak opuštěnej vrak.

3. Nevíš, co tě táhne mokrou trávou, trávou,
nevíš, co tě nutí jinde spát,
touhy tvý jsou nekonečnou trávou, trávou,
kam tě žene nenasytnej hlad.

R:

4. A
Cesty přece Emi7
jednou někde A
končí, Emi7
končí,
A
tam, kde čeká Emi7
věčný D
svítáA
ní A
…

Pacifik: Malý velký muž

1. Dokud F#mi
tráva bude růst
Řeky potečou a D
stoupat bude dým
Léta utečou a E
kam padne tvůj stín
Země tvá bude F#mi
tvou
Dokud Hmi
noci střídá den
vítr bude vát a A
mraky poplujou
Slunce bude plát a C#
tak jak léta jdou
Země tvá bude F#mi
tvou

R: Jen A
malý velký muž
Tolik dobře věděl F#mi
co je vostrej nůž
smutek prázdnych sedel
D
malý velký muž čekal svý znameE
ní
Jen A
malý velký muž žehnal ohni sílu
Z F#mi
rudých kamenů vítal dýmku míru
D
Přesto pohřbil sen
velký E
sen u Wounded F#mi
Knee

2. Dokud tráva bude růst
Ruce špinavý až v plání vztyčí kříž
řeky zastaví se, plakat neslyšíš
Slunce zář krvavou

Dokud noci střídá den
slova neplatí, a co je vlastně jen
Ono prokletí, co padlo na tvou zem
na tvou zem ztracenou

R: Jen malý

3. Dokud tráva bude růst
Rány nezhojí a neopláchne déšť
řeky nespojí se v jeden silný proud
silný proud nadějí ..

Dokud noci střídá den
Srdce zlomená, a jejich dávný sen
skalní ozvěna nevrátí tvou zem
silný proud nadějí

R: Jen malý

Pacifik: Poraněný koleno

1. Emi
Poraněný koleno to D
místo jméno má,
Emi
krví zpitá země, co D
tance duchů zná,
Emi
bídu psanců štvanejch a z D
kulovnice strach,
C
země, která C (H7)
skrývá zlatej H7 (Emi)
prach.

2. Dýmky míru zhasly a zoufalství jde tam
na pahorek malý, kde z hanby stojí chrám,
z hanby bledejch tváří, co prej dovedou žít,
s Písmem svatým přes mrtvoly jít.

R: Emi
Až z větrnejch plání C
zazní mocný G
hlas,
zazní Emi
hlas, zazní G
hlas touhy Emi
mý,
Siouxové táhnou z C
rezervací G
zas,
táhnou Emi
zas, táhnou G
zas, statečEmi
ní.

3. Poraněný koleno je místo prokletí,
Siouxové táhnou jak tenkrát před lety,
pošlapaný právo kdo v zemi otců má,
tomu slova jsou tak zbytečná.

4. Poraněný koleno, ať hoří Kristův kříž,
dětem týhle země ať slunce vyjde blíž,
láska kvete krajem a písně znějí dál
tam, kde hrdý Sioux věrně stál.

5. Černý hory v dálce prý otvírají den,
tam z jeskyně větrů k nám Mesiáš jde ven,
voják hlavu sklopí a k nohám hodí zbraň,
pochopí, kdo splatil krutou daň.

6. Tři sta bojovníků tak, jako jeden muž,
neproklál jim srdce zlý nenávisti nůž,
pro kousek svý země svůj život půjdou dát,
i jejich děti chtěj' si taky hrát.

Pacifik: Tulácké Blues

1. Toulat se G
sám tou C7
rosou čerstvejch G
rán,
zpívat si C7
blues, jít s hejnem černejch G
vran,
pod mostem C7
spát a v nočním tichu
G
hvězdy F#7
po F7
čí E7
tat
sebe se A7
ptát proč tmavomodrý
D7
blues mám tolik rád.

2. Bez lásky jít za modrou dálkou rád
kde slyším blues svý tmavomodrý hrát
bez floka žít a v dobytčáku světem cestovat
žebrat i pít a po přístavech starý songy hrát.

3. Zpocený blues sedřenejch paží znát
blues kolejí a skřípot starejch vrat
opilej smích a dětskej pláč a v putykách se prát
to všechno mý to tmavomodrý blues mi bude hrát

4. Všude je blues můj nekonečnej vlak
deštivý blues a olověnej mrak
pro kousek snů znát stovky dlouhejch prošlapanejch mil,
jít tisíc dnů pro malej kousek teplejch slunnejch chvil

5. Až zazvoní mi hrana budu rád
jen hezčí den víc nemoh jsem si přát
zavolám blues co naposledy smutný budou E7
hrát,
to moje A7
blues, to tmavomodrý,
G
šťasten D7
budu G
spát D7
, G
.

Pavel Bobek: Veď mě dál cesto má

1. G
Někde v dálce Emi
cesty končí,
D
každá prý však C
cíl svůj G
skrývá
Někde v dálce Emi
každá má svůj cíl
D
ať je pár chvil dlouhá C
nebo tisíc G
mil

R: Veď mě G
dál, cesto D
má,
veď mě Emi
dál, vždyť i C
já
Tam kde G
končíš, chtěl bych D
dojít
Veď mě C
dál, cesto G
má

2. Chodím dlouho po všech cestách,
všechny znám je, jen ta má mi zbývá
Je jak dívky co jsem měl tak rád
Plná žáru bývá, hned zas samý chlad

*: Emi
Pak na D
patník G
poslední
napíšu křídou C
jméno své
A pod G
něj, že jsem D
žil hrozně rád
Emi
Písně své, co mi F
v kapsách zbydou
C
Dám si bandou G
cvrčků hrát
A D
půjdu spát, půjdu D7
spát.

Petr Kalandra: Dětské šaty

{135bpm
}

Intro: Em D Em

1. Emi
Setři si C
tvář D
a slzí G
pár
Emi
a neplač, C
co ti na nich D
záleG
ží,
Emi
přišla dnes C
chvíle D
a mně se G
zdá,
[: Emi
že dětské šaty jsou ti G
přítěží… C
čas je odnáší G
:]

2. Šli jsme loukou a šli jsme strání
a dětství odletělo, Bůh ví kam,
má pestrost křídel a dívčích přání
[: a nebo jako kytka uvadá… v nočních zahradách :]

Ref: Emi
Dětství odletělo D
Bůh ví Emi
kam,
Emi
zpátky nevrátí se, D
já ho Emi
znám.
Emi
Dětství odletělo D
Bůh ví Emi
kam,
Emi
zpátky nevrátí se, G
já ho znám. C G

3. = 1.

Petr Kalandra: Nebeská brána

1. G
Mámo D
sundej kytku z kabátuAmi7

G
za chvíli mi D
bude k ničemuC

G
můj kabát D
a kudlu vem pro tátuAmi7

G
já už stojím před D
bránou s klíčemC

R: G
Cejtim že D
zaklepu na nebeskou Ami7
bránu
G
Cejtim že D
zaklepu na nebeskou C
bránu
G
Cejtim že D
zaklepu na nebeskou Ami7
bránu

2. Jó mámo zahrab moje pistole
ať už z nich nikdy nikdo v životě nemůže střílet
ještě se sejdem za sto let
až se vydáš na poslední výlet

R: Cejtim že zaklepu na nebeskou bránu …

3. Neberu s sebou milý tváře
žijte si tu co se do vás vejde
až popíšem všechny diáře
všichni se tam za tou bránou sejdem
G
Všichni jednou D
zaklepem na nebeskou Ami7
bránu
G
Všichni jednou D
zaklepem na nebeskou C
bránuC

G
Všichni jednou D
zaklepem na nebeskou Ami7
bránu
G
Ú - D
ú - u - úC

Petr Lutka: Točí se, točí

1. A
Točí se, točí E7
kolo ve mlýA
ně,
točí se, točí, já D
jsem v tom neviA
nně,
točí se E7
kolo, voda s hlukem A
padá,
já tomu mlýnu teď E7
ukazuju A
záda.

2. V tom mlýně žila překrásná dívka,
kterou jsem měl tuze moc rád,
měla modrý oči a černý vlasy,
ale jednu chybu: nechtěla mi dát.

3. Nechtěla mi dát ani políbení,
nechtěla mi dát ani hubičku,
proto jsem ji musel, proto jsem ji musel
utopiti v rybníčku.

4. Když se dcera domů dlouho nevracela,
její otec mlynář starost vo ni měl,
proto poslal mládka kouknout se, co dělá,
proto poslal mládka, aby za ní šel.

5. Když tam mládek přišel, právě topila se,
její ruka bílá o pomoc prosila,
zachránit ji nemoh', kosa byla vostrá,
jeho mladý čelo správně trefila.

6. Když se mládek s dívkou dlouho nevraceli,
přišel se sám mlynář na dcerušku ptát,
když kameny mlýnský jeho tělo mlely,
řekl jsem si: musíš na cestu se dát.

7.=1.

Poutníci: Panenka

1. G
Co skrýváš za C
víčky a G
plameny C
svíčky
snad G
houf bílejch holubic nebo jen D
žal
tak C
odplul ten G
prvý, den C
zmáčený G
krví
ani pouťovou panenku D
nezaneG
chal.

R: Otevři C
oči Ty G
uspěchaD
ná, C
dámo G
uplakaD
ná,
C
otevři G
oči ta C
hloupá noc G
končí
a mír je D
mezi náG
ma.

C
G
C
G
D
G

2. Už si oblékni šaty a řetízek zlatý
a umyj se půjdeme na karneval
a na bílou kůži Ti napíšu tuší
že dámou jsi byla a zůstáváš dál.

R: Otevři ……….

Poutníci: Pojďme se napít

1. Pěkně tě D
vítám, G
lásA
ko D
má,
tak trochu zbiF#mi
tá a G
víc D
soukroA
má, G
F#mi

Emi
pěkně tě víD
tám, a čemu G
vděčím za F#mi
tak vzácnou Hmi
chvíli
G
jedF#mi
nou Emi
za D
sto A
let?G
F#mi

R: [: A
Pojďme se napítD
, pojďme se naG
pítF#mi
Emi

ať D
nám Emi
mají z G
čeho slzy D
týct. :]

2. V nohách ti dřepí bílej pták,
už nejsme slepí a zlí, naopak,
už nejsme slepí a rozdejchaní, jako když se spěchá
bránou vítězství.

R: Pojďme se napít, pojďme se napít…

3. V očích ti svítí a slábne dech
a něco k pití tu ční na stolech,
a něco k pití, a nepospíchej, stoletá má lásko,
když už nemáš kam.

R: Pojďme se napít, pojďme se napít…

Rangers: 500 Mil

G Emi Ami C Ami D G

1. G
Plakat budeš dívko Emi
má, že odeAmi
šel jsem z domoC
va,
že odeAmi
šel jsem z domoHmi
va C
snad stovky D
mil.
Stovky G
mil, stovky Emi
mil, stovky Ami
mil, hm stovky C
mil,
že odeAmi
šel jsem z domoD7
va snad stovky G
mil.

2. Čas ten lásce ublížil, vzdáleni jsme pět set mil,
srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil.
Těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil,
srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil.

3. Celou noc dnes přemítám, že jsem zůstal sám a sám,
lavici teď nádražní za lože mám.
Za lože mám, za lože mám, za lože mám, za lože mám,
lavici teď nádražní za lože mám – za lože mám.

4. Cestu zpátky dobře znám, ale kapsu prázdnou mám,
tak v tý dálce daleký zůstanu sám - zůstanu sám
Zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám,
[: tak v tý dálce daleký zůstanu sám :]….

Rangers: Pole s bavlnou

1. [: Pane C
můj, co na nebi je tvůj C7
dům,
má máma můj F
život dala C
katům,
katum svým v G7
polích s G7
bavlC
nou.:] F
C

R: C7
Den za dnem F
kůže zná bič katů,
vidíš C
jen černý záda bratrů,
jak tam dřou v polích s bavlG7
nou,
to, co C
znáš ty v LousiC7
aně,
černý záda F
znaj' i v TexaC
caně,
i tam jsou v G7
polích s bavlC
nou. F
C

2. [: Já vím, brzy musí přijít soud,
černý záda práva na něm vyhrajou,
boží soud v polích s bavlnou. :]

3. [: Chtěl bych jít na potem vlhký lány,
tak řekni, pane můj, černý zvoň hrany
katům mým v polích s bavlnou. :]

4. [: Dnes měj, pane, co v nebi je tvůj dům,
mou duši, když život patří katům,
katům mým v polích s bavlnou. :]

Rangers: Vím, vím

R1: C
Vím, vím, že F
cestou tou
někam C
musím dále G
jít,
C
vím, vím, že F
ani jednou
v životě C
nesmím G
milou C
zřít.

1. C
Vše, co jsem Emi
měl, to jsem F
opusC
til
jen proto, F
abych viděl G
světa C
krajG
,
C
zklamání Emi
větší jsem snad F
nezaC
žil,
tak F
řekněte mi, G
kde najdu C
ráj.

R1:

2. Skřítka, co jsem ho jak dítě znal,
toho o radu jsem požádal,
on mi na kolena přikázal
a tiše mi pak povídal:

R2: Víš, víš, že cestou tou
někam musíš dále jít,
víš, víš, že ani jednou
v životě mesmíš milou zřít.

3. Zpátky chci k tomu, co jsem opustil,
teď už jsem viděl světa kraj,
zklamání větší jsem snad nezažil,
teď vím, vím, že doma je ráj.

R1:

Rangers: Vysočina

capo4

1. Já C
vám to pane Ami
povídám, na C
ranní vítr teď Ami
čekám,
ať C
vypráví A7
mně,jak se toulal Dmi
nad ní. G7

Snad Dmi
vinen je pohár co G7
leží tu, že Ami
vítr v ranním přeletu
mně Dmi
voní, hmm, G
voní,F
Vysočinou,C
Vysočinou.G7

2. Za C
mnou poštovní vůz dlouho míle Dmi
krájí,
F
dálkou zrozenou G
nemoc posílí C
jen.
C
S ní prchají léta, odplouvá Dmi
mládí,
F
lék mně v šatě G
nočním nabídl C
sen. C7

3. O tom,že na F
horách se mlha k G7
útoku dolů C
řadí, C7

jak F
potok loukou G
pádí si nechám C
zdát. C7

O lesním F
přístřešku,kde v G
měsíčním lesku vítr C
bloudí Ami

o rose Dmi
studící, o toulce G
vonící F
Vysočinou,C
Vysočinou. G7

4. Ráno C
každý sen i ten tulákův, slunce Dmi
ruší,
pak F
na tisíc ozvěn G
noční děj stále C
má.G7

Jednou C
odešel a teď dálku denně Dmi
krátí
vám F
prozradím,ten G
poutník,to jsem C
já.C7

5. Na známou F
stanici můj G7
vlak se brzy C
vrátí, C7

tam si F
kolejí špásem do G
polí jen tak C
sáh. C7

F
Zpomalí útlé G7
vlákýnko páry až C
stojíAmi

oči Dmi
zapíjí,G
setkání s F
Vysočinou,C
Vysočinou. G7

6. Proč C
vám to pane Ami
povídám,když C
vítr líp to Ami
řekne sám
co je C
za kolejí, A7
která v trávě Dmi
končí. G7

Jen Dmi
počkejte se mnou G7
chvíli tu na Ami
vítr v ranním přeletu
jak Dmi
voní, hmm, G
voní F
Vysočinou, C
Vysočinou, Ami

F
Vysočinou, mojí C
Vysočinou.

Settleři: Až ztichnou bílé skály

1. Gmi
Děvčátko, vím, že dnes Cmi
je loučeGmi
ním,
D7
do ráje krás už soumrak Gmi
padá.
Zklamán a sám v osady klín se Cmi
vrátím,
dám v zapoGmi
mnění D
snění večerům D7
stříbrG
ným.

R. G
Až ztichnou D#7
bílé G
skály
nad velkou D7
peřejí den zhasne G
tmou.
G
Tam, kde jsme D#7
spolu G
stáli,
tam srdce D7
zaletí se vzpomínG
kou.
C
Snad pro sny spálené
oči se G
zarosí, o štěstí A7
vzdálené si zaproD7
sí.
Až ztichnou G
bíD#7
lé G
skály,
ty budeš někde v D7
dáli už dávno G
spát. C
G

2. Nesmíme znát, co život nám chtěl dát,
nesmíme mít, co duše pojí.
Snad zůstanou nám v srdci místa bílá,
tu duši chudou budou v osadě stále hřát.

Vojtech Kiďák Tomáško : Toulavej

1. Někdo Ami
z vás, kdo chutnal G
dálku, jeden Ami
z těch, co rozuE
měj',
ať vám Ami
poví, proč mi G
říkaj', proč mi F
říkaj' ToulaAmi
vej.

2. Kdo mě zná a v sále sedí, kdo si myslí: je mu hej,
tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej.

R: F
Sobotní ráno G
mě neuvidí u G7
cesty s klukama C
stát
F
na půdě celta se G
prachem stydí F
a starý songy jsem G
zapomněl hrát,
zapomněl Ami
hrát.

3. Někdy v noci je mi smutno,často bejvám doma zlej,
malá daň za vaše "umí",kterou splácí Toulavej.

4. Každej měsíc jiná štace,čekáš, kam tě uložej',
je to fajn, vždyť přece zpívá,třeba smutně, Toulavej.

5. Vím, že jednou někdo přijde,tiše pískne: no tak jdem,
známí kluci ruku stisknou,řeknou: vítej, Toulavej.

6. Budou hvězdy jako tenkrát,až tě v očích zabolej',
celou noc jim bude zpívat jeden blázen - Toulavej.

R: Sobotní ráno nám poletí vstříc,budeme u cesty stát,
vypráším celtu a můžu vám říct,že na starý songy si vzpomenu rád,
vzpomenu rád.

Někdo Ami
z vás, kdo chutnal G
dálku, jeden Ami
z těch, co rozuE
měj',
ať vám Ami
poví, proč mi G
říkaj', proč mi F
říkaj' E
ToulaAmi
vej.

Wabi Daněk: Mávej

R: E
Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej E7
jen,
nic A
nepomůže, že tu stojíš sama skoro celej E
den,
tak jen si H7
mávej, mávej, A
mávej, mávej a E
dávej A
sboE
hem.

1. Jó, A
nemáš, holka, páru, jakej pocit mám,
když E
prásknu do kočáru a rukou zamávám
a H7
cesta už mě zdraví a říká mi "těpic",
tak E
tohle je to pravý, jó, H7
já už nechci E
víc.

2. Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl
a na jazyku noty a pod pažema sůl
a cesta, která mluví a říká: jenom pluj,
a žlutý pero žlůví, jó, to je život můj.

R: + tak jen si H7
mávej, mávej, A
mávej, mávej a E
dávej A
sboE
hem …

Wabi Daněk: Outsider waltz

1. Dnes rG
áno, když bylo půl, při prHmi
avidelný hygieně
pAmi
oklesls' hodně v ceně, když jsi zC
ahlíd' svůj zjD
ev,
už Ami
nejsi, co jsi bD
ýval, tu tG
vář nespraví ti Emi
masáž,
mAmi
arně se, hochu, kD
asáš, už nejsi lG
ev a velkej šD
éf.

R: MG
áš svůj svět a tEmi
en se ti hroutí,
to dG
ávno znám, já prE
ožil to sám,
krAmi
áčíš dD
ál a cAmi
esta se krD
outí,
až pAmi
otkáš nás nHmi
a ní, tak přD
idej se k náG
m.

2. Jsi z vojny doma čtrnáct dnů, a na radnici velká sláva,
to se ti holka vdává, cos' jí dva roky psal,
ulicí tiše krouží ten blbej motiv z Lohengrina,
není ta - bude jiná, dopisy spal a jde se dál.

3. Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání
a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál,
ten, komus' kdysi hrával, se znenadání někam ztratil,
už nemáš, čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál.

Wabi Daněk: Píseň, co mě učil listopad

(originál od A dur)

1. C
Málo jím a F
málo spím a C
málokdy tě F
vídám,
C
málokdy si Emi
nechám něco Dmi
zdátG

F
Doma nemám C
stání, už od Ami
jarního F
tání
Bb
cítím, že se blíži listoC
pad, hm, hm, hm

Ref: ListopadovýBb
písně F
od léta už C
slýchám
vítr Dmi
ledový F
přinesl je k C
nám
Tak mě nečekej, dneska nikam nepospíchám
listopadový písni naslouchám

2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí,
k zemi padá zlatý vodopád
Pod nohama cinká to postrácané listí
vím, že právě zpívá listopad.

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…

3. Dál a dál tou záplavou co pod nohou se blýská
co mě nutí do zpěvu se dát
tak si chvíli zpívám a potom radši pískám
píseň co mě učil listopad.

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…

Wabi Daněk: Ročník 47

1. Nás A
bylo sedm romantiků Emi
netušících, Emi7
že se všechno A
mění,
a stačilo pár okamžiků, Emi
patnáct let, to Emi7
vlastně tolik A
není,
však F#mi
sotva pátek odhoukaj', to C#mi
pomyšlení každýho z nás Hmi D E7
svádí:
svý A
tělo sádlem obalený Emi
napasovat Emi7
do maskáčů z A
mládí.

2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí,
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy,
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.

3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá,
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.

4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu,
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří … :]

Wabi Daněk: Rosa na Kolejích

1. C
Tak jako jazyk F6
stále naF#6
ráG6
ží na vylomenej C
zub,
tak se vracím k F6
svýmu náF#6
draG6
ží abych šel zas C
dál
Přede mnou F6
stíny se G6
dlouží a Ami
nad krajinou Cdim
krouží
podivnej F6
pták, F#6
G6
pták nebo C
mrak.

R: C
Tak do toho F6
šlápni ať G6
vidíš kouF6
sek C
světa,
vzít do dlaně F6
dálku G6
zase jedF6
nou C
zkus.
Telegrafní F6
dráty G6
hrajou ti F6
už C
léta,
nekonečne F6
dlouF#6
hý, moG6
noF#6
tónF6
ní bluC
es.

*: C
Je ráno, je ráno.
Nohama F6
stíF#6
ráš roG6
su na F6
koF#6
lejíchC
.

2. Pajda dobře hlídá pocestný co se v noci toulaj,
co si raděi počkaj až se stmí a pak šlapou dál.
Po kojelích táhnou bosí a na špagátku nosí
celej svůj dům, deku a rum.

R: Tak do toho šlápni… 2X

Wabi Ryvola: Tak už mi má holka mává

1. Emi
Posledních D
pár minut C
zbejvá Emi
jen,
máš teplou D
dlaň, už se A
stmíEmi
vá,
těžký je D
říct, že se C
končí Emi
den,
vlak posleD
dní vagón A
míC
- E
vá.

R: G
Tak už mi má holka mává, ve vočích má slzy F
páliD
vý,
Emi
život jde dál, to se C
stává, A7
já to D7
vím,
G
tak už mi má holka mává, výpravčí zelenou F
dáD
vá,
tak Emi
jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď,
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď.

2. Koleje jsou cejchem loučení,
holkám se ve vočích střádá,
smutek je šátek osamění,
co mužskejm na cestu mává.

R: Tak už mi …

3. Za zády zůstal mi pláč a smích
do tmy se můj vlak teď řítí
zmizela holka jak loňskej sníh
a světla měst v dálce svítí.

R: Tak už mi …

Waldemar Matuška: Sedm Dostavníků

1. Emi
Plání se blíží sedm dostavD
níků
Emi
stačí jen mávnout a G
jeden zastaD
ví,
Emi
sveze tě dál za pár D
dobrejch slov a Emi
díků,
ten kočí co má C
modrý D
voči laskaEmi
vý.

R: Emi
Heja, heja, D
hou, dlouhá bude Emi
cesta,
Emi
dlouhá jako D
píseň co mě napaEmi
dá,
Emi
heja, heja, D
hou, sám když někde Emi
stojím,
sám proti C
slunci, D
který právě zapaEmi
dá.

2. Vím, že se hvězdy dneska nerozsvítí,
neklidný ptáci maj hlasy hádavý,
vyprahlá zem už velký deště cítí,
ty deště, co i moje stopy zahladí.

R: Heja, heja, hou … 3X

Waldemar Matuška: Vítr to Ví

1. C
Míle a F
míle jsou C
cest které Ami
znám,
jdou C
trávou a F
ůbočím G
skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
já na všech chci s vámi stát.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou nám třísnili šat…

R: To F
ví snad jen G
déšť a C
vítr kolem Ami
nás,
ten F
vítr co G
právě začal C
vát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví, co růží jež dál mohli kvést
spí v hlíně těch práchnivých blat…

R: To ví snad…

3. Dejte mi stéblo a já budu rád
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát ?

R: To ví snad …

Zuzana Navarová: Do nebes

1. Ami
Neste mě neste ptáci Dmi
do nebes,
G
k divokým kachnám volám Ami
přes vrátka.
Skřivan ať zanechá mě Dmi
blízko hvězd
G
a straky odnesou má Ami
zrcátka. E

2. Neste mě neste ptáci do nebes,
divokým kachnám čechrám peřinky
Přes moře žluté přejdu lila vřes
a straky odnesou mé hodinky, ještě dnes.

Ref: Ami
Hou, hou, hou, kam zas všichni jdou?
Dmi
Za kouskem nebe, dojíš se chlebem
E
a ten je s medem, dokud dva jeden jsou.

3. Neste mě neste ptáci do nebes,
netřeba na jih stačí Polárka.
Neste mě neste, ještě voní bez
tam kde je Petřín a kde Vikárka, cigárka.

Ref: Hou, hou, hou, kam zas všichni jdou?…
Tá tada da ta tada da ta tata… (jako sloka)

4. Neste mě neste ptáci do nebes,
anebo stačí tam kde Nežárka.
A jestli za Nežárkou vzplane les,
blafne i ve mně tahle stodola, všechno dokola

5. Neste mě neste ptáci do nebes,
divokým kachnám hážu přes vrátka.
Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd,
až straky odnesou má zrcátka, až štěkne pes.

Ref: Hou, hou, hou, kam zas všichni jdou?…
Tá tada da, ta tada da ta tata…

Zuzana Navarová: Zatím hodně pus

CAPO 2

Intro: Emi A7

1. Je mi Emi
fajn a je mi A7
skvěle,
jen se Emi
nesmím ani H7
hnout.
Laskám Emi
touhy rozeA7
chvělé,
touhy Emi
nezbavené H7
pout.
Jako Ami7
horka z ledu tříště,
lásky Emi
nikdo není syt.
Tak ti Ami7
volám, že až Bdim
příště,
příště H7
přiď mě uhasit.
Zatím Ami7
hodně pus, jinde C7
víno zkusH7

rythm and Emi
blues.

2. Je mi fajn a je mi skvěle
v zdravém těle zdravý duch
Je mi fajn a je mi skvěle
jen si musím šetřit sluch
Tak ti volám, že se chtělo
a že právě přešel var
a tak místo whisky yellow
dám si pastu na opar
a noci zdar, a flastru kus
na rythm and blues.

3. Je mi fajn, ať není hůře
k nohám pes mi přileh´ - á
je mi fajn a tý svý důře
řekni, ať mě vynechá
Je mi jedno, co psal Hašek
co mu řekla matka Rus
ani nevezmu si prášek
ač mi po zdi ťape rus
a hejno hus, i autobus
a rythm and blues.

4. Je mi fajn a je mi skvěle
jen se nesmím ani hnout
laskám touhy rozechvělé
touhy nezbavené pout
Je mi fajn a je mi skvěle
zdravý duch je v zdravém těle
jděte všichni…někam jinam
a mě nechte, já se přidám
a hodně pus, i masa kus
i rythm and Em
blues A7

rythm and Emi
blues A7

a rythm and Emi
blues A7
Emi/F#