,Nohavica

3. 12. 2024

: Až to se mnu sekne

1. Až Ami 
obuju si rano č
E7 
erne papirove b
Ami 
oty,

až i mC 
oja stara pochop
G 
i, že nejdu do rob
C 
oty,

až vDmi 
yjde dluhy pruvod smutečnich hostu

na SlAmi 
ezsku Ostravu od Sikorova mostu,

E7 
až to se mnu sekne, to bude p
Ami 
ěkne,

pF 
ěkne, fajne a p
Ami 
ěkne, 
E7 
až to se mnu definitivně s
Ami 
ekne.

2. Aby všeckym bylo jasne, že mě lidi měli radi,
ať je gulaš silny, baby smutne, muzika ať ladi,
bo jak sem nesnašel šledryjan ve vyrobě,
nebudu ho trpěť, ani co sem v hrobě,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
3. S někerym to seka, že až neviš, co se robi,
jestli pomohla by deka nebo teplo mlade roby,
kdybych si moh' vybrat, chtěl bych hned a honem,
ať to se mnu šlahne tajak se starym Magdonem,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
4. Jedine, co nevim: jestli Startku nebo Spartu,
bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu,
na každy pad s sebu beru bandasku s rumem,
bo rum nemuže uškodit, když pije se s rozumem,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
5. Já vím, že, Bože, nejsi, ale kdybys třeba byl, tak
hoď mě na cimru, kde leži stary Lojza Miltag,
s Lojzu chodili sme do Orlove na zakladni školu,
farali sme dolu, tak už doklepem to spolu,
až to se mnu sekne,
pěkne, to bude pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
6. Až obuju si rano černe papirove boty,
až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty,
kdybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne,
mohlo to byt horši, nebylo to špatne,
až to se mnu sekne,
kdF 
ybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne,

mAmi 
ohlo to byt horši, nebylo to šp
E7 
atne,

až to se mnu … nF 
a na na
Ami 
 …
E7AmiFAmiE7Ami 
 
1

: Cukrářská bossa-nova

1. Můj C 
přítel 
Edim 
snídá sedm 
Dmi 
kremrolí
G 
 

a když je C 
spořádá, dá si 
Edim 
repete,

hruškové Dmi 
cukrlátk
G 
o.

On totiž C 
říká: "
Edim 
Dobré lidi zuby 
Dmi 
nebolí
G 
 

a je to C 
paráda, chodit 
Edim 
po světě

Dmi 
mít, 
G 
mít v ústech 
C 
sladko."
Edim G 
 


R: C 
Sláva, 
Edim 
cukr a 
Dmi 
káva a půl litru 
G 
becherovky,

C 
hurá, hurá, 
Edim 
hurá, půjč mi 
Dmi 
bůra, útrata dnes 
G 
dělá čtyři stovky.

Všechny C 
cukrářky z celé 
Edim 
republiky

na něho Dmi 
dělají slaďounké 
G 
cukrbliky

a on jim Emi 
za odměnu zpí
Edim 
vá zas a znovu

F 
tuhletu 
G 
cukrářskou bossa-no
C 
vu.
Edim Dmi G 
 

2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek,
říká, že nad ni není,
že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám.
Koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek
a já mám podezření,
že se zakulatí jako míč
a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč
a já zůstanu sám, úplně sám.

R: Sláva, cukr a káva …

3. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí,
postava fortelná se mu zvětšuje,
výměra tři ary.
On ale říká:"Glycidy jsou pro lidi,"
je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje,
někdo se zkáruje, někdo se zfetuje
a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari.

R: Sláva, cukr a káva …
2

: Danse macabre

R: NDmi 
aj n
Bb 
aj na n
Dmi 
aj .
Bb 
..
Dmi 
 
Bb 
 
Dmi 
 
Bb 
 
Dmi 
 
F 
 
A 
 
Dmi 
 
Bb 
 
F 
 
C 
 
F 
 
A 
 

1. ŠDmi 
est milionů srdcí vyletělo komín
Bb 
em,

svDmi 
oje malé lži si, lásko, dnes promin
Bb 
em,

bF 
udeme tančit s v
A 
enkovany,

na návsi vDmi 
esnice budeme se sm
Bb 
át,
F 
 m
C 
ám tě r
F 
ád
A 
.

R: .2.
Láska je nenávist a nenávist je láska,
jedeme na veselku, kočí bičem práská,
v červené sametové halence
podobáš se Evě i Marii, dneska mě zabijí.
R: .3.
Mé děti pochopily, hledí na mě úkosem,
třetí oko je prázdný prostor nad nosem,
Pánbůh se klidně opil levným balkánským likérem
a teď vyspává, jinak to smysl nedává.
R: 
3

: Darmoděj

1. ŠAmi 
el včera městem m
Emi 
už a šel po hlavní tř
Ami 
ídě,
Emi 
 

šAmi 
el včera městem m
Emi 
už a já ho z okna v
Ami 
iděl
Emi 
,

nC 
a flétnu chorál hr
G 
ál, znělo to jako zv
Ami 
on

a byl v tom všechen žEmi 
al, ten krásný dlouhý t
F 
ón

a já jsem náhle vF#dim 
ěděl: ano, to je 
E7 
on, to je 
Ami 
on.


2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili,
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

R: NAmi 
a na na
Emi 
 ..
CGAmiFF#dimE7 - 2x 
 

3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,
měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad
a on se otočil, a oči plné vran,
a jizvy u očí, celý byl pobodán
a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche,
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,
jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,
a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj.

R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.¨

5. Šel včera městem muž, podomní obchodník,
šel, ale nejde už, krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on.

R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem,
když prodávám po domech jehly se slovníkem.
4

: Divoké koně

1. [: Ami 
Já viděl 
Dmi 
divoké 
Ami 
koně, 
C 
běželi 
Dmi 
soumra
Ami 
kem, :]

vzDmi 
duch 
Ami 
těžký 
Dmi 
byl a divně 
Ami 
voněl 
Fdim 
tabák
F 
em,

vzDmi 
duch 
Ami 
těžký 
Dmi 
byl a divně 
Ami 
voněl 
E7 
tabá
Ami 
kem.


2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/
/: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/

3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/
/: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/

4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/
/: milování je divoká píseň večera. :/
5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/
/: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/

6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/
/: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/

Já viděl divoké koně …

Fdim
5

: Do dne a do roka

Hmi 
 
C#7 
 
F#m 
 


1. Byla Hmi 
hluboka noc
C#7 
 

Venku F#m 
cizi pes vil

A ja Hmi 
u okna stal
C#7 
 

F#m 
pil


2. Zrel jsem Hmi 
jen jeho stin
C#7 
 

Mnel F#m 
rozplizli tvar

Hmi 
vypadal jak
C#7 
 

LomiF#m 
kar


R: Do dne a Hmi 
do roka, za zvuku 
C#7 
baroka, se rodi 
F#m 
rokoko

Do noci Hmi 
hledime, a vlastne 
C#7 
nevime,

zda je to F#m 
opravdu anebo jenom tak, naoko

Do dne a Hmi 
do roka, za zvuku 
C#7 
rokoka, se rodi 
F#m 
secese

Do noci Hmi 
hledime, vsichni tam 
C#7 
musime, ale 
F#m 
nechce se


3. Chtel jsem ukriknout jeji
Myslim za vone tme
Ale nemnel jsem slov
jimi´ž to lze.

4. Vzal jsem do ruky kolt
Jenz v me komode byl
A na cerny stin
Jsem namiril

R: 

5. Ruka chvela se mi
Nebot skebusel mraz
A pak se na vterinu
Zastavil cas

6. V tme se zjezila srst
A ja ucitil strach
Kdo ma na spousti prst
Je vrah

R: 

7. Vystrel protrhl tmu
Jako rybarum sit
Jako sudicce rec
A nit

8. V te noci spatne sem spal
V zari voskovich svic
Rano tam co byl plot
Nebylo nic

R: 
6

: Dokud se zpívá

1. C 
Těšína 
Emi 
vyjíždí 
Dmi7 
vlaky co 
F 
čtvrthodi
C 
nu,
Emi Dmi7 G7 
 

C 
včera jsem 
Emi 
nespal a 
Dmi7 
ani dnes 
F 
nespoči
C 
nu,
Emi Dmi7 G 
 

F 
svatý Med
G 
ard, můj patr
C 
on, ťuká si na
Ami 
 čelo,
G 
 

ale F 
dokud se 
G 
zpívá, 
F 
ještě se 
G 
neumře
C 
lo, hóh
Emi 
ó.
Dmi7 G7 
 


2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.
3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: "Lidi, jste tam?"
a z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]
7

: Grónská píseň

1. DD 
aleko n
Emi 
a severu j
A7 
e Grónská z
D 
em,

žD 
ije tam 
Emi 
Eskymačka s 
A7 
Eskymák
D 
em,

/: my bychom Emi 
umrzli, jim n
G 
ení zim
D 
a,

snídají nEmi 
anuky 
A7 
a eskim
D 
a. :/

2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc,
/: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den. :/
3. Když sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky,
/: medvědi těžko jsou k poražení,
neboť medvědy ve sněhu vidět není. :/
4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě
zaklepe na na íglů hlavní medvěd:
/: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu?
Nesu vám trochu ryb na svačinu." :/
5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí,
psi venku hlídají před zloději,
/: smíchem se otřásá celé íglů,
neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :/
6. Tak žijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů,
/: my bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma. :/
8

: Hlídač krav

1. KdC 
yž jsem byl malý, říkali mi naši:

"Dobře se uč a jez chytrou kaši,
F 
až jednou vyrosteš, b
G7 
udeš doktorem pr
C 
áv.

Takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,"
jF 
á jim ale na to řek': "Chc
G7 
i být hlídačem kr
C 
av."


R: Já chci mC 
ít čapku s bambulí nahoře,

jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F 
od rána po celý d
G7 
en zpívat si j
C 
en,

G7 
zpívat si: 
C 
pam pam pam
F G7 C 


2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy.
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …
3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,
mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy.
S nohama křížem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …
9

: Ještě mi scházíš

1. JAmi 
eště se mi o tobě zd
Ami/G 
á, ještě mi nejsi lh
F 
ostejná,

jAmi 
eště mě budí v noci t
Ami/G 
akový zvláštní p
F 
ocit,

jDmi 
eště si zouvám boty, 
F 
abych snad neušpinil

nD#dim 
áš nový běhoun v s
E 
íni.

R: Ještě mi schAmi 
ázíš, ještě jsem n
G 
epřivykl,

že nepřichC 
ázíš
C/H 
, že nepřijd
Ami 
eš,

že zvonek nF 
ezazvoní, dveře se n
E 
eotevřou,

že prostě jAmi 
inde s j
G 
iným js
C 
eš,

jE 
eště mi sch
F 
ázíš, j
E 
eště stále mi sch
Ami 
ázíš
Ami/G 
.
F 
 
Ami 
 
Ami/G 
 
F 
 

2. Ještě je na zrcadle dech, mlhavá stopa po tvých rtech
a v každém koutě jako čert kulhavý skřítek Adalbert,
ještě tě piju v kávě a snídám v bílé vece,
ještě jsi ve všech věcech.
R: 
10

: Kuplet o třech sudičkách

1. G 
i sudičky 
D 
u kolébky, h
C 
oj-hoj, st
D 
ály m
G 
i,

podle tvaru mD 
ojí lebky, h
C 
oj-hoj, v
D 
ěštil
G 
y,

já jsem zrovna dD 
ělal kaku, h
C 
oj-hoj, d
D 
o plen
G 
ek,

nechápal jsem smD 
ysl jejich, h
C 
oj-hoj, m
D 
yšlen
G 
ek.

R1: /: HG 
oj-hoj-hola-h
D 
oj, b
C 
udoucn
D 
ost je b
G 
oj,

hoj-hoj-hola-hD 
oj, a t
C 
ak se, chl
D 
apče, b
G 
oj! :/

2. První babka byla mírně, hoj-hoj, obézní,
ta mi přála ruku krásné, hoj-hoj, princezny,
ať s ní strávím ve svém loži, hoj-hoj, co to dá,
čili, jak to zpívá Samson, hoj-hoj, pohoda.
R1: 
3. Druhá babka byla zloduch, hoj-hoj, od kosti,
snad proto mi přivěštila, hoj-hoj, starosti,
jenom ať se hošík trochu, hoj-hoj, potrápí,
ať je jeho princeznička, hoj-hoj, na chlapy.
R1: 
4. Třetí řekla:"Holky, vy snad, hoj-hoj, blbnete,
víte, jaká nemoc vládne, hoj-hoj, ve světě,
ať zavládne v jeho žití, hoj-hoj, idyla,"
vzala nůž a fik! a věštby, hoj-hoj, zrušila.
R2: /: Hoj-hoj-hola-hoj, budoucnost je boj,
hoj-hoj-hola-hoj, a tak se, chlapče, hoj! :/
5. Z toho plyne poučení, hoj-hoj, pro všecky,
každý problém dá se řešit, hoj-hoj, vědecky:
aby nekradlo se, uřež lidem, hoj-hoj, ručičky,
aby nezdrhali za kopečky, hoj-hoj, nožičky.
R1: 
11

: Kupte si hřebeny

1. Ami 
Kupte si hřebeny, b
C 
líží se všivé časy

G 
zítřek je oděný 
Ami 
do šatů trhana

Jdou trávou hyeny na svoje hodokvasy
mám kufry sbaleny už časně od rána

R: Ami 
Viděl jsem podél cest 
F 
aleje plné hesel

C 
vztyčnenou k nebi pěst 
E 
a muže který nese

vlajku a na ní krev lidí jež pod ní stály
a z dálky hučel zpěv internacionály

2. Za město na louku přijely kolotoče
pán v rudém klobouku kříčí do tlampače
Ve džberu na mouku zahlédneš červotoče
v krajině pavouků je mouchám do pláče

R: 

3. Mám oči od černi a srdce od inkoustu
proroci mizerní už jste žold dostali
Za svitu lucerny jdem jako stáda chroustů
po schůdcích do herny abychom prohráli 

R: 
12

: Lachtani

R: /: LC 
ach, lach
F 
C Ami 
 lach, lach
G 
C 
:/


1. JC 
edna lachtaní r
F 
odin
C 
a

rAmi 
ozhodla se, že si vyjde d
G 
o kin
C 
a,

jeli vlakem, metrem, lodí a pak trF 
amvaj
C 
í

a teď Ami 
u kina Vesmír l
G 
achtaj
C 
í.

LG 
achtaní úspory d
C 
ali dohromady,

kG 
oupili si lístky d
C 
o první ř
G 
ady,

tC 
áta lachtan řekl:"Nebudem tř
F 
ít bíd
C 
u"

a prAmi 
o každého koupil pytlík 
G 
arašid
C 
ů.


R: /: LC 
ach, lach
F 
, hmm hmm 
C Ami 
 lach, lach
G 
. hmm 
C 
hmm:/
2. Na jižním pólu je nehezky
a tak lachtani si vyjeli na grotesky,
těšili se, jak bude veselo,
když zazněl gong a v sále se setmělo.
Co to ale vidí jejich lachtaní zraky:
sníh a mráz a sněhové mraky,
pro veliký úspěch změna programu,
dnes dáváme film ze života lachtanů.

R: /: LC 
ach, lach
F 
, jéé é 
C Ami 
 lach, lach
G 
. jéé 
C 
é:/


3. Tátu lachtan vyskočil ze sedadla
nevídaná zlost ho popadla:
"Proto jsem se netrmácel přes celý svět,
abych tady v kině mrznul jako turecký med.
Tady zima, doma zima, všude jen chlad,
kde má chudák lachtan relaxovat?"
Nedivte se té lachtaní rodině,
že pak rozšlapala arašidy po kině, jé.

R: 

TC 
ahle lachtaní r
F 
odin
C 
a

Ami 
od té doby nechodí už d
G 
o kin
C 
a.


Lach lach.
13

: Margita

1. TEmi 
očí se, točí k
Ami 
olo d
Emi 
okola a až nás sm
Hmi 
rtka z
C 
avolá,

tak vytáhnG 
eme r
Emi 
ance,

sbalíme svý tělAmi 
esný 
Emi 
ostatky, srazíme p
Hmi 
odpatk
C 
y

a potom dáme sG 
e do t
Emi 
ance,

tAmi 
ančí se tradičn
H7 
ě g
Emi 
avotta na konci ž
Hmi 
ivot
C 
a,

na konci tohohlG 
e pl
Emi 
esu,

promiňte, že vám šlAmi 
apu n
Emi 
a nohu, já za to n
Hmi 
emoh
C 
u,

já tady vlastně G 
ani n
Emi 
ejsu.

R: Ami 
A krásná Margita, t
Emi 
anečnice smrti,

mAmi 
á svetr vzoru pepit
Emi 
a a zadkem vrtí,

zAmi 
ačíná maškarní pl
G 
es, kams' to vl
D 
ez', kams' to vl
Emi 
ez',

kams' to vlH7 
ez', kams' to vl
Emi 
ez'?

2. Nějakej dobrák stáhnul roletu, na tomhle parketu
je vidět jenom na půl metru,
tváře se ztrácejí v šerosvitu, každý hledí na Margitu
v pepitovým svetru,
kapelník pozvednul taktovku, vytáhnul aktovku
a v ní měl nějaký noty,
tváře se točí v tombole, někdo si sedí za stolem,
jiný se na parketu potí.
R: .3.
Pokojská v šest přijde do práce, provětrá matrace,
pod lůžkem najde zlatou minci,
děvenka dole v recepci čte si o antikoncepci
a přemýšlí o krásným princi,
šatnářce v šatně zbyly dvě vesty, no to je neštěstí,
a co když přijde ráno kontrola,
hodiny ukazují čtyři nula nula, ručička se hnula,
vše se točí dokola.
R: 
14

: Mikymauz

1. RAmi 
áno mě probouzí tm
G 
a, sahám si n
C 
a zápěst
F 
í,

zda-li to jE 
eště tluče, zd
F 
a-li mám j
E 
eště štěstí,

nebo je po mně a já mám voskované boty,
ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.
2. Není co, není jak, není proč, není kam,
není s kým, není o čem, každý je v době sám,
vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu
a Bůh je slepý řidič sedící u volantu.
R: ZE 
apínám t
F 
elefon - z
Dmi 
áznamník c
E 
izích citů,

špatné zprávy chF 
odí jako p
Dmi 
olicie z
E 
a úsvitu,

jsDmi 
em napůl bdělý a n
G 
apůl ještě v noční pauze,

mC 
ěl bych se smát, ale m
E 
ám úsměv Mikymauze,

rAmi 
ána 
G 
bych zr
F 
E 
il.

3. Dobrý muž v rádiu pouští Čikoreu,
opravdu veselo je, asi jako v mauzoleu,
ve frontě na mumii mám kruhy pod očima,
růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá.
4. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli,
pomalu vychládají naše důlky na posteli,
všechno se halí v šeru, čí to bylo vinou,
že dřevorubec máchl mezi nás širočinou.
R: Postele rozdělené na dva suverénní státy,
ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty,
ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba,
že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba,
dráty bych zrušil.
5. Prokletá hodina, ta minuta, ta krátká chvíle,
kdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé,
kdy není tma, ale ještě ani vidno není,
bdění je bolest bez slastného umrtvení.
6. Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle,
usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet,
opřený o kolena poslouchám tvoje slzy,
na život je už pozdě a na smrt ještě brzy.
R: Co bylo kdysi včera, je, jako nebylo by,
káva je vypita a není žádná do zásoby,
věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou,
a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou,
máslo bych zrušil.
7. Povídáš o naději a slova se ti pletou,
jak špionážní družice letící nad planetou,
svlíknout se z pyžama, to by šlo ještě lehce,
dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce.
8. Z plakátu na záchodě prasátko vypasené
kyne mi, zatímco se kolem voda dolů žene,
všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku,
jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků.
R: Sahám si na zápěstí a venku už je zítra,
hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra,
jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze,
měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze,
lásku bych zrušil.
9. /: Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí,
zda-li to ještě tluče, zda-li mám ještě štěstí :/ 3X
15

: Muzeum

1. D 
Ve Slezském muzeu, 
A 
v oddělení 
Hmi 
třetihor 

je bílý G 
krokodýl a 
D 
medvěd a liška a 
A7 
kamenní 
D 
trilobiti,
A7 
 

D 
chodí se tam jen tak, co 
A 
noha nohu 
Hmi 
mine, 

abys viděl, jak ten G 
život plyne, 
D 
jaké je to všechno 
A7 
pomíjivé 
D 
živobytí, 

G 
pak vyjdeš do parku a 
D4sus 
celou noc se 
G 
touláš noční Opavou 

C 
opájíš se 
G 
představou, jaké to 
D4sus 
bude v 
G 
ráji, 

D 
pět třicet pět jednou z 
A 
pravidelných 
Hmi 
linek, 

sedm zastávek do G 
Kateřinek, 
D 
ukončete nástup, 
A7 
dveře se 
D 
zavíraj
A7 
í.


2. Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat, 
složíš-li svoje maturity, vychováš pár dětí a vyděláš dost peněz, 
můžeš se za odměnu svézt na velkém kolotoči, 
dostaneš krásnou knihu s věnováním zaručeně, 
a ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla po řece Nil 
a volat: "Tutanchámon, vivat, vivat!" po egyptském kraji, 
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek, 
sedm zastávek do Kateřinek, ukončete nástup, dveře se zavírají. 

3. Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku, 
ve Valtické poručíš si čtyři deci rumu a utopence k tomu, 
na politém stole na ubruse píšeš svou rýmovanou Odysseu, 
nežli přijde někdo, abys šel už domů, 
ale není žádné doma jako není žádné venku, není žádné venku, 
to jsou jenom slova, která obrátit se dle libosti dají, 
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek, 
sedm zastávek do Kateřinek, ukončete nástup, dveře se zavírají. 

4. Možná si k tobě někdo přisedne, 
a možná to bude zrovna muž, který osobně znal Egypťana Sinuheta, 
dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy rytmus metronomu, 
který tady klepe od počátku světa, 
nebyli jsme, nebudem a nebyli jsme, nebudem a co budem, až nebudem, 
jen navezená mrva v boží stáji, 
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek, 
sedm zastávek do Kateřinek, ukončete nástup, dveře se zavírají. 

5. Žena doma pláče a děti doma pláčí, 
pes potřebuje venčit a stát potřebuje daň z přidané hodnoty 
a ty si koupíš krejčovský metr a pak nůžkama odstříháváš 
pondělí, úterý, středy, čtvrtky, pátky, soboty, 
v neděli zajdeš do Slezského muzea podívat se na vitrínu, 
kterou tam pro tebe už mají, 
v pět třicet pět jednou z pravidelných linek, 
sedm zastávek do Kateřinek, ukončete nástup, dveře se zavírají. 
16

: Nic moc

1. Cmaj7 
Napsal jsem si píseň,
Ami7 
 je to píseň tato, 

Dmi7 
melodie nic moc, 
G7 
ani slova žádné zlato, 

napsal jsem ji jen tak, z radosti a štěstí, 
že už zase mohu, nikdo nehrozí mi pěstí. 

R: Píšu co Cmaj7 
chci, co se mi 
Ami 
chce, co mé srdce 
Dmi7 
žádá, 
G7 
 

a pan kritik, hudební znalec, z toho strádá. 
Já ho chápu, já mu rozumím, já jinak písně skládat neumím, 
možná že umím, ale nechci, možná jsem propadl v poslední lekci. 

Propadl pozlátku peněz a slávy, jenže co s tím, když mě to tak baví, 
milý pane, promiňte že hraju, já se kaju. 
Promiňte všichni, domácí i cizí, já už mizím, 
zvolna mizím. 

2. Napsal jsem si píseň, sloku, refrén, sloku, 
tak nějak to dělám už třicet pět roků, 
Celé dlouhé roky, v levné masce barda, 
hraju si a zpívám a bavím se jak malý Jarda. 

R: Hraju co chci, co se mi chce, co mé srdce žádá, 
a pan kritik, hudební znalec, z toho strádá. 
Pro něj jsem šejdíř, pro něj jsem kujón, pro něj jsem prošlý slepičí bujón, 
pro něj jsem bluma spadlá z višně, děvkař a frajer tvářící se pyšně. 

Zhouba národa, špatný vzor, krycí jméno Never more, 
promiňte všichni, že ještě hraju, já se kaju. 
Promiňte všichni, domácí i cizí, já už mizím, 
pomalu mizím. 
17

: Novorozeně

1. NEmi 
ovorozeně nic n
D 
eví o jméně

a nD7 
ezná důvody, prostě se j
G 
ednou narod
H7 
í,

a pEmi 
ak je naživu v nekon
D 
ečném údivu,

nahý D7 
uzlík z postele, neví, že c
G 
ejch má na čel
H7 
e,

hvEmi 
ězdu nebo kříž, to se tak r
D 
ychle nedozvíš,

jako kD7 
ůzle na seně spí n
G 
ovorozeně
H7 
.

2. A pak se život rozběhne, jako když tráva polehne,
z máminy loktuše je vidět srpek Venuše,
planetu naděje, že když dneska špatně je,
tak třeba zítra nebude, zastav svá kola, osude,
osud se ale nedívá, supí jak lokomotiva,
špalírem fáborů směrem nahoru.
3. A pak před branou dlouhé fronty nastanou,
doleva-doprava, k tomu muzika vyhrává
písně veselé a černí andělé
nám svítí na čelo, tak fidlej, kapelo,
a hrej nám do tance, jenom ať vlajou monstrance,
nepoznačení budou spaseni …
18

: Osud

1. PAmi 
apoušek arara z
C 
obákem z krabičky

vG 
ytáh' mi před léty na pouti los,

stálo tam: čAmi 
eká tě kytara, sl
Adim 
áva a písničky,

smE 
ůla a rozbitý nos.


2. Řek' jsem mu: máš krásné peří, papoušku-hlupáčku,
pouťový čaroději,
ale kdo by dnes věřil osudům za kačku,
poukázkám na naději.

R: Ami 
Osud se nepíše př
C 
es kopír
G 
ák,

C 
osud se n
G 
a pouti n
Ami 
evybír
E 
á,

Ami 
osud je malůvka n
C 
a lemu t
G 
alíře,

vAmi 
ystydlá polévka zch
E 
udlého malíře, m
Ami 
alíře, hm.


3. V zahradě za domem trnul jsem v úžasu,
když potom jednoho dne
spatřil jsem Salome s lilií u pasu,
jak ke mně pomalu jde.

4. Mé srdce spálila kopřiva, že něco nesmí se,
i když by mělo se dít,
pohřbený zaživa, pak s hlavou na míse,
bylo mi od toho dne těžko žít.

R: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka, vítr ji pomačká,
pečená brambora zmoklého pasáčka, pasáčka, hm.

5. S rukama nad hlavou, sám sobě rukojmím,
bojácný o vlastní strach,
procházel Ostravou trhovec odbojný,
já mu šlapal po patách.
6. Prodával zelí a kedlubny, nohy nás bolely,
zvolna se rozpadal šat,
on tloukl na bubny a já na činely,
tak jsem se naučil hrát.

R: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je ikona visící v kostele,
knoflíky po kapsách dobrého přítele, přítele, hm.

7. Salome, vrať se mi, volal jsem do noci
květnaté přívaly vět,
jsem nemocen písněmi, není mi pomoci,
horečka bortí můj svět.

8. K bytu mi přichází nožíři, cákance na botách,
na zádech plátěný vak,
hraju jen na čtyři akordy života, už jen tak-tak,
už jen tak-tak.

R: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka hebká jak oblaka,
šaškovská čepice zchudlého zpěváka, zpěváka, hm.

9. Končí se dostihy smutku a radosti,
sázky se vyplácejí,
napsal jsem do knihy přání a stížností
o svojí beznaději.

10. Žokej se pousmál, ukázal na koně:
Plemenný arabský chov.
Koni jsem cukřík dal, pak k senu přivoněl
a zazpíval beze slov:

R: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka, tisíc let nepřečká,
balónek vnoučete, hůlčička stařečka, stařečka, hm.
19

: Pavilon č. 5

R: ChDmi 
a cha cha
A7 
 ..
Dmi 
.
F 
 
C7 
 
F 
 
C 
 
A7 
 
Dmi 
 
A 
 
Dmi 
 

1. DDmi 
ostal jsem papíry n
Gmi 
a hlav
Dmi 
u, žiju v 
Gmi 
ústav
Dmi 
u, kde se l
A 
éčí rozum,

dDmi 
ělám si, co se mi z
Gmi 
alíb
Dmi 
í, mám pevné 
Gmi 
alib
Dmi 
i, lékařskou d
A 
iagnóz
Dmi 
u.

F 
erárním pyžamu, c
C 
o sahá na kotníky,

dF 
enně pět oxazepam
A7 
ů a čtyři skotský střiky,

nGmi7 
a zahradě okopávám l
A7 
en a nemůžu v
Dmi 
en.

Vçera jsem měl kázání v BA 
etlémské kapli,

nDmi 
adával jsem na pány, n
A 
ežli mě chňapli,

zF 
apálili hranici 
C 
u mojí p
C7 
ostele,

nF 
a naší světnici b
A 
ývá často vesele,

pDmi 
avilon č
A 
íslo p
Dmi 
ět, pavilon č
A 
íslo p
Dmi 
ět, to je můj c
A 
elej sv
Dmi 
ět.
A 
 
Dmi 
 

R: .2.
V neděli disciplína poleví, přichází návštěvy ve vší slávě,
příbuzní hledí na mě zkoumavě, zda mám máslo na hlavě anebo máslo v hlavě.
A já v erárním pyžamu, co sahá na kotníky,
dostanu štangli salámu a tři krabičky Viki
a jsem velice spokojen, že s nima nemusím ven.
Zalezu na klozet, mušle je trůnem,
a jsem od A do Z Giordanem Brunem,
netřeba odvolat vyřčené názory,
v nejhorším sestra zavolá nějaký doktory
a dají mi meprobamat, dají mi meprobamat, dají mi meprobamat.
R: .3.
Devět - to je čas velké vizity, stojím jak přibitý u pelesti,
primář nás vesele pozdraví, poptá se na zdraví a přeje hodně štěstí.
A já v erárním pyžamu, co sahá na kotníky,
do kávy si nalámu tři rohlíky
a z okna koukám se ven a někdy taky pleju len.
Když si chci spravit náladu, neb' je mi nevrlo,
rozložím svoji armádu u města Waterloo
a lumpa Anglána zničí má dělostřelba,
bitva je vyhrána, ať žije ostrov Elba,
ať žije ostrov Elba, ať žije ostrov Elba, ať žije ostrov Elba.
R: .4.
Dostal jsem papíry na hlavu, žiju v ústavu, kde se léčí rozum,
dělám si, co se mi zalíbí, mám alibi, dementní diagnózu.
20

: Petěrburg

1. KdAmi 
yž se snáší noc na střechy Petěrburgu, p
F 
adá n
E 
a mě ž
Ami 
al,

zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chlF 
eba, kterou js
E 
em mu d
Ami 
al.

R: /: LC 
ásku moji kn
Dmi 
íže Ig
E 
or si bere,

nF 
ad sklenkou v
D#dim 
odky hr
H7 
aju si s r
E 
evolverem,

hAmi 
avran usedá na střechy Petěrburgu, č
F 
ert ab
E 
y to spr
Ami 
al.

2. Nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků,
moje duše, široširá stepi, máš na kahánku.
R: /: Mému žalu na světě není rovno,
vy jste tím vinna, Naděždo Ivanovno,
vy jste tím vinna, až mě zítra najdou s dírou ve spánku. :/
21

: Plebs blues

1. KdAmi 
yž poprvé jsem spatřil pyramidy,

prDmi 
oklel jsem všechny Cheopse a Ramsese.

JsAmi 
em totiž jeden z téhle miliardy lidí,

ktDmi 
erý to za ně vždycky odnese.

Ami 
Oni si projektují pískovcové sfingy,

Dmi 
aby snad historie nezapomněla,

C 
a já pak kroutím šroubky na Pershingy

E 
a kdyby snad ne, tak mi dají do těla.

R: Tohle je PlAmi 
ebs blues, Plebs blues, Plebs bl
Dmi 
ues,

tohle je PlAmi 
ebs blues, Plebs bl
E 
ues, Plebs bl
Ami 
ues.

2. Za svazek ředkviček a taky za cibuli
jsem šašek dějin, bezejmenný muž,
rohožka Cézara a kopí Kalikuly,
negativ dějin připravený na retuš.
Zvedal jsem často hlavu, vždycky přišla rána,
ač v různých formách demokracie,
přestávám věřit v dobro Krista pána,
přestávám věřit v to, že Kristus nějaký je.
R: .3.
V novinách o mně píšou, že jsem páteř světa,
a já jsem jenom jeho unavený sval.
K Měsíci co půl roku raketa létá,
a já se plazím jako brouk hovnivál.
Mám přeci srdce, srdce, které bouchá
a nemyslete, že furt myslím na žrádlo,
proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá,
proč mám být jenom hloupé malé děladlo.
R: .4.
Nevěřím v žádný kecy, věřím už jen v sebe,
a to, co neurvu, to nebudu mít.
Pročpak mi slibujete po mý smrti nebe,
když jsem se jednou narodil, tak chci i žít.
Jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí,
kolečko v soukolí, co krásně zapadá,
já nechci stavět vaše blbé pyramidy,
vlezte mi na záda, vlezte mi na záda!
R: I s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues,
i s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues.
22

: Pochod Marodů

1. Dmi 
Krabička cigaret a 
F 
do kafe 
C 
rum, 
B 
rum, 
Dmi 
rum, 

dvě vodky a fernet a teď, F 
doktore, 
C 
čum, 
B 
čum, 
Dmi 
čum, 

chraGmi 
pot v hrud
B 
ním ko
Dmi 
ši, no 
Gmi 
to je 
B 
záži
A 
tek, 

Dmi 
my jsme kámoši řidi
F 
čů sani
C 
tek, -
B 
tek, -
Dmi 
tek. 


2. Měli jsme ledviny, ale už jsou nadranc, -dranc, -dranc, 
i tělní dutiny už ztratily glanc, glanc, glanc, 
u srdce divný zvuk, co je to, nemám šajn, 
je to vlastně fuk, žijem fajn, žijem fajn, fajn, fajn. 

R: Dmi 
Cirhóza, 
F 
trombóza, 
C 
dávivý 
F 
kašel, 

Gmi 
tuberku
Dmi 
lóza - 
A 
jó, to je 
Dmi 
naše! 

neuróza, F 
skleróza, 
C 
ohnutá 
F 
záda, 

Gmi 
paraden
Dmi 
tóza, no 
A 
to je pa
Dmi 
ráda! 

Jsme Gmi 
slabí na tě
Dmi 
le, ale 
C 
silní na du
F 
chu, 

Gmi 
žijem vese
Dmi 
le, 
A 
juchuchuchu
Dmi 
chu! 


3. Už kolem nás chodí pepka mrtvice, -ce, -ce, 
tak pozor, marodi, je zlá velice, -ce, -ce, 
zná naše adresy a je to čiperka, 
koho chce, najde si, ten natáhne perka, -rka, -rka. 

4. Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo, -lo, 
doktoři vylezou na naše tělo, -lo, -lo, 
budou nám řezati ty naše vnitřnosti 
a přitom zpívati ze samé radosti, -sti, -sti. 

R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý kašel, 
tuberkulóza, hele, já jsem to našel! 
Neuróza, skleróza, křivičná záda, 
paradentóza, no to je paráda! 
Byli slabí na těle, ale silní na duchu, 
žili vesele, než měli poruchu. 
23

: Přelezl jsem plot

1. Přelezl jsem plAmi 
ot, zul šn
G 
ěrovací b
C 
oty,

vojáčku, cG 
o ti j
Ami 
e, máš r
G 
uce z ž
E 
elez
Ami 
a.

Na smrt a na život nás rG 
ozdělily pl
C 
oty,

tomu, kdo přG 
ežij
Ami 
e, těžk
G 
o se př
E 
eléz
Ami 
á.

Na smrt a na život, a není střední cG 
esty,

a není mělký brod, buď smůla, nebo štAmi 
ěstí.

Na smrt a na život mi rF 
ozpůlili lásku,

jsem jako loutka na provC 
ázku, jako l
E 
outka na provázku.

2. V první putyce, u rozžhavených kamen,
dám si horký grog, holky si přisednou.
Já sáhnu po klice, a nebe sundám z ramen,
udělal jsem krok přes propast bezednou.
Na poště od slečny dostal jsem telefonní seznam,
je mi tak zbytečný, já nikoho tu neznám.
Jsem jako cizí host venku, za touhletou branou,
ahoj a nashledanou, ahoj a nashledanou.
3. Jsem jako cizí host v tomhletom divném světě,
bojuju o život a sedím v tramvaji.
Prosil jsem o milost, oni mi řekli:"Dobrá, jděte",
přelezl jsem plot, další mě čekají.
Je postní neděle a majestátné ticho,
v hradištském kostele si pánbůh nacpal břicho
a v dobrém rozmaru nazval mě vlastním synem,
pak jsme se opili erárním mešním vínem.
Přelezl jsem plot …
24

: Sarajevo

1. Emi 
es haličské pláně v
Ami/F# 
ane vítr zlý,

to mH7 
álo, co jsme měli, nám v
Emi 
ody sebraly,

jako tažní ptáci, jAmi/F# 
ako rorýsi

lH7 
etíme nad zemí, dva m
Emi 
odré dopisy.


R: JEmi 
eště hoří oheň a pr
Ami 
aská dřevo,

D7 
ale
F# 
 už je čas jít sp
G 
át
H7 
,

tEmi 
amhle za kopcem je S
Ami 
arajevo,

tam bH7 
udeme se zítra ráno br
Emi 
át.


2. Farář v kostele nás sváže navěky,
věnec tamaryšku pak hodí do řeky,
voda popluje zpátky do moře,
my dva tady dole a nebe nahoře.

R: Ještě hoří oheň …

3. Postavím ti dům z bílého kamení,
dubovými prkny on bude roubený,
aby každý věděl, že jsem tě měl rád,
postavím ho pevný, navěky bude stát.

R: Ještě hoří oheň a praská dřevo,
ale už je čas jít spát,
tamhle za kopcem je Sarajevo,
tam zítra budeme se, lásko, brát …
25

: Starý muž

1. G 
Až budu starým mužem, 
Hmi 
budu staré knihy 
Emi 
číst a mladé 
C 
víno 
D 
lisovat,

G 
až budu starým mužem, 
Hmi 
budu si konečně 
Emi 
jist tím, 
C 
koho chci 
D 
milovat,

G 
koupím si pergamen a š
Hmi 
tětec a tuš a jako 
Emi 
čínský mudrc sednu na břeh 
D 
řeky

a budu G 
starý muž,
Hmi Emi C D 
 
G 
starý muž. 
Hmi Emi C D 
 


2. Až budu starým mužem, pořídím si starý byt a jedno staré rádio,
až budu starým mužem, budu svoje místo mít u okna kavárny Avion,
koupím si pergamen, štětec a tuš a budu pozorovat lidi, kam jdou asi,
a budu starý muž, a budu starý muž.

R: [: C 
Ná 
C/H 
na na 
Ami 
ná… :] 6×

C 
Ná 
C/H 
na na 
D 
ná…


3. Až budu starým mužem, budu černý oblek mít a šedou vázanku,
až budu starým mužem, budu místo vody pít lahodné víno ze džbánku,
koupím si pergamen, štětec a tuš a budu mlčet, jako mlčí ti, kdo vědí už,
budu starý muž, starý muž.
26

: Sudvěj

1. Hmi 
Tolik, kolik je mi teď, už mi nikdy nebude,

vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba,
A 
neklepej na dveře, posečkej chvíli, můj osude,

ještě tolik věcí udělat je třeba, ještě tolik Hmi 
věcí udělat je třeba.

2. Staré ženy nosí haleny z šedého batistu
a když je pánská volenka, sedí samy v rohu,
kulhavý taneční mistr obrací list po listu,
ještě tolik věcí dělat mohu, ještě tolik věcí dělat mohu.
R: D 
Řeka se prodírá koryty a slepými rameny

Emi 
a pak se v moři doširoka rozpros
A 
tírá,

Hmi 
je čas rozmetávat kameny a je 
G 
čas, je čas ty kameny 
A 
sbírat.

3. Rodina sedí v trávě, směje se a snídá,
je to rodina šťastného malíře Vojkůvky,
najednou přilétá straka a žena říká: vida,
podívejte, děti, nese borůvky, podívejte na ni, nese borůvky.
4. Tohle, co se děje teď, už se nikdy nestane,
hromničkou na našich hrobech budou naše knihy,
vůně milujících se těl jednou ráno vyvane
z té nekonečné tíhy, z té nekonečné tíhy.
R: Napsal jsem dopisy a rozeslal ty dopisy a čekám
a monogramem tiché naděje na poslední řádce,
je čas kráčet někam a je čas odněkud se vracet.
5. Ze svého diáře vyškrtávám první umřelé,
na třídě Svobody stojím s rukama svěšenýma,
mladinké ženy kolem pletou svetry pro své manžele,
aby jim nezabylo zima, aby jim snad nezabylo zima.
6. A mně je den ode dne, noc od noci stále chladněji,
v průvanu věků mizí mé roky rozmařilé,
tohles' mi neprozradil, Sudvěji, ach, Sudvěji,
že jednou přijde ona chvíle, že jednou přijde ona chvíle.
R: Z mlhy u cesty se vynořili dva bílí buvoli,
něco jim zpívám, ale můj hlas zní tak cize,
je čas zasévat na poli
a je čas, je čas na poli sklízet.
7. V podloubí šternberského hradu u stěny je lavice,
sedám si na ni a malíř přináší mi kávu,
a v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice,
Bůh na něm sbírá borůvky a zrzavou má hlavu.
8. Není ta káva příliš silná, ptá se jeho paní,
ach, kdyby manžel nebyl blázen, tak jsme dávno bohatí,
a malíř Libor směje se a nade mnou se sklání,
co jednou namaluješ, to se neztratí, co namaluješ, to se neztratí.
R: Tolik, kolik je mi teď, už mi nikdy nebude,
vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba,
neklepej na dveře, posečkej chvíli, můj osude,
ještě tolik pláten udělat je třeba, ještě tolik písní udělat je třeba.

27

: Těšínská

1. Ami 
Kdybych se narodil 
Dmi 
před sto lety 
F 
 
E 
v tomhle 
Ami 
městě, 
Dmi F E Ami 
 

u Larischů na zahradě Dmi 
trhal bych květy 
F 
 
E 
své ne
Ami 
věstě, 
Dmi F E Ami 
 

C 
moje nevěsta by byla 
Dmi 
dcera ševcova

F 
z domu Kamiňskich 
C 
odněkud ze Lvova,

kochałbym ją i Dmi 
pieścił, 
F 
chy
E 
ba lat 
Ami 
dwieście 
Dmi F E Ami 
 


2. Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

4. Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.

5. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká Dmi F E Ami Dmi F E Ami 
na na na…
28

: U nás na severu

1. Emi 
V Bělském lese 
Ami 
 toulají se 
H7 
 mamu
Emi 
ti

G 
když je neo
D7 
solíš, tak jsou 
G 
 bez 
C 
 chuti
H7 
 

G 
nevěřil bys, 
D7 
kolik to dá
G 
 ro
C 
bo
H7 
ty 

Emi 
zavařovat na 
Ami 
kyselo 
H7 
chobo
Emi 
ty


R: Ďura Ami 
světa v každém směru 

co si Emi 
myslíš, na to seru 

nemluv, H7 
bo mě mory beru 

tak se Emi 
žije tady na se
E7 
veru


Větry fučí ze všech směrů
když není máslo, jíme Heru
furt dva metry od maléru 
tak se Emi 
žije 
H7 
tu u 
Emi 
 nás
2. Všude kolem ve světě jsou mobily
u nás nevyroste ani obilí
psi se živí výhonkama přesliček
každá rodina má deset dětiček

R: Ďura světa v každém směru…

3. V centru vedle sochy T.G. Masaryka
ze země jak na Islandu voda stříká
malí velcí tlustí tencí různé rasy
zadarmo si tady všichni myjou vlasy

R: Ďura světa v každém směru…

4. Z Karolíny je vidět do Evropy
pod Radhoštěm potkáš aj lidoopy
po výplatě je tu velmi divoko
Praha daleko a Pánbůh vysoko

R: Ďura světa v každém směru…

29

: Zatanči

1. Emi 
Zatan
G 
či, má milá, 
D 
zatanči 
Emi 
pro mé oči,

zatanG 
či a vetkni 
D 
nůž do mých 
Emi 
zad,

ať tvůj G 
šat, má milá,
D 
 ať tvůj šat 
Emi 
na zemi skončí,

ať tvůj G 
šat, má milá, 
D 
rázem je 
Emi 
sňat.


R: Emi 
Zatan
G 
či, jako se
D 
 okolo
Emi 
 ohně tančí,

zatanG 
či jako 
D 
na vodě 
Emi 
loď,

zatanG 
či jako to s
D 
lunce mezi 
Emi 
pomeranči,

zatanG 
či, a 
D 
pak ke mně 
Emi 
pojď.


2. Polož dlaň, má milá, polož dlaň na má prsa,
polož dlaň nestoudně na moji hruď,
obejmi, má milá, obejmi moje bedra,
obejmi je pevně a mojí buď.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí…

3. Nový den než začne, má milá, nežli začne,
nový den než začne, nasyť můj hlad,
zatanči, má milá, pro moje oči lačné,
zatanči a já budu ti hrát.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí…
30

: Zatímco se koupeš

1. Zatímco se Hmi 
koupeš, 
D 
umýváš si záda,

G 
na největší
A7 
 loupež ve mně se 
D 
střádá,

Gdim 
tak, jako se
Hmi 
 dáváš vodě,

Fdim 
vezmu si tě
A7 
 já, já - zloděj.


2. Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu
piju druhou kávu a kouřím třetí spartu
a za velmi tenkou stěnou
slyším, jak se mydlíš pěnou.
R: Nechej vodu D 
vodou, 
G 
jen ať si klidně 
D 
teče,

chápej, že Emi 
touha je touha a 
G 
čas se pomalu 
D 
vleče,

cigareta Emi 
hasne, káva 
G 
stydne, krev se 
D 
pění,

bylo by to Emi 
krásné, kdyby srdce bylo 
G 
klidné, ale ono 
D 
není.


3. Zatímco se koupeš, umýváš si záda,
svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá,
a až budeš stát na prahu,
všechny peníze dal bych za odvahu.

R: Emi 
neby
A7 
lo a 
D 
není, 
Emi 
zatím
A7 
co se 
D 
koupeš … 


Gdim Fdim
31