1. Je to zpáG
tky pár let, sedm, G/F#
šest nebo pět, kdy Emi
ruku mou vzal,
kluk s G
harmonikou, co voG/F#
něl arnikou, mi koEmi
šili dal,
když proC
močená, v dešti C/H
ubrečená, jsem čeAmi
kala dýl
D
na vlak, co odjel, a C
poslední podběl se v G
mokru zavil.
2. Řekl: "Chceš se mnou jít, vodu z dlaní mi pít a milovat zem,
z mlhovin spletu šál, tebe v něj zamotám jak dítě do plen,"
Já řekla: "Tak pojď, svět je veliká loď, co přístavy má,"
pak hodiny ve zdi skřížily pěsti, a co bylo dál?
3. Z pastvin do lesa hloub šli jsme pšenicí plout jak kapitán Cook,
slunce ztratilo dech, vodou nasákl mech a džíny na dluh,
noc přešla k ránu a do větví stanu už nakoukl den,
on zmizel jak pára, já zůstala sama a zbyl jenom sen.
R: Jenže G
život je trysk, prachy, G/F#
risk nebo zisk a C
honička slávy,Ami
co G
kůži nám dře a G/F#
do očí lže a C
motá nám hlavy,Ami
tak C
utíkám zpět, třeba Ami
obejdu svět
a C
najdu tě zas jako dřív, Ami7
už mi jede vlaG
k.
4. Je to zpátky pár let, sedm, šest nebo pět, kdy ruku mou vzal,
kluk s harmonikou, co voněl arnikou, mi košili dal,
když promočená, v dešti ubrečená, jsem čekala dýl
na vlak, co odjel, a poslední podběl se v mokru zavil.