ŠÁN 1991 - reedice

26. 4. 2024

: Carpe Diem

1. Ami 
Nadešel asi Dmi7 
poslední den
podíG 
vej celá planeta Emi 
blázní
A já Ami 
neuroním ani Dmi7 
slzu pro ni
Jenom G 
zamknu důmE 
 

A půjdu po kolejích až na konečnou
Hle jak mám krok vojenský rázný
A nezastavím ani na červenou
Natruc předpisům

R: Ami 
Tak tady mě G 
máš Ami 
 
Dnes můžeš G 
říkat klidně co C 
chceš
Zbylo tak málo vět, tak Ami 
málo slov
co G 
nelžou
2. Už si nebudeme hrát na román
Setři růž nikdo nás nenatáčí
Je poslední den a zbyla nám jen
Miska cukroví

Ať všechny hospody dnes doženou plán
Ať svět z posledního pije a tančí
Já nebudu pít nechám naplno znít
V hlavě všechno co mám

R: / beze slov /

3. Žádny slib z těch co jsem ti dal
Nejde vyplnit a nejde vzít zpátky
Tak ať točí se svět mladší o deset let
Na desce Jethro Tull

Ať platí aspoň dnes co dřív jsem jen lhal
Carpe diem život je krátký
V tvých očích je klid a nemám chuť snít
co by bylo dál.

R: Tak tady mě máš 
Dnes můžeš říkat klidně co chceš
Zbylo tak málo vět, tak málo slov
1

: Kdyby ...

1. D 
dyby G 
tady někde F#mi 
byly Emi A 
 
D 
dveře co vždy v G 
pravou chvíF#mi 
li Emi A7 
 
Emi 
otevřou se A 
do pohádF#mi 
ky
D 
to bychom se G 
nezloA 
biD 
li

2. těmi dveřmi do pohádky
mohlo by se taky zpátky
a svět co jsme opustili
byl by na nás takhle krátký
2

: Historka

Dmi
Drží se pod paží, domů se vedou,
Gmi Gmi7 C Dmi
domov je nádraží s čekárnou hnědou.
Hnědou jak funebrák, co smůlu nosí,
po tmě a po špičkách, vklouznou tam bosí

Gmi C
Prostřený stůl, do rány sůl
F B C Dmi
a padání víček a hodin co tikají
o,o,o,o. 

Svědek se červená a matky blednou,
věrná či nevěrná, tak ještě jednou.
Naposled se vás ptám z lásky či bez ní,
někdy vše spálí mráz a odvane sníh.

Z kamarádů jen přátelé
a dohadům po třídě poslední zvonění, zvonění
o,o,o,o. 

Jeden se obhájí, odvahu sbírá,
s ničím se netají, límeček spíná.
A schody po dvou (a schody po dvou) sotva je vnímá
letí tou chodbou, rád zapomíná.

Na prostřený stůl, života půl
a padání víček a hodin, co tikají.
o,o,o,o. 

Zpráva je úřední, taky tak studená,
ulice polední, pustá a znuděná.
Už ji to nebaví, padat jak kamení,
lidi se nezdraví, smutní a znavení.

Prostřený stůl (z kamarádů), života půl (jen přátelé)
a padání víček a hodin, co tikají
o,o,o,o. 
3

: Franky Dlouhán

1. C 
Kolik je smutného, když F 
mraky černé C 
jdou
lidem nad G7 
hlavou F 
smutnou dálavouC 
.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl.

R: C 
Měl kapsu G7 
prázdnou Franky Dlouhán,
po státech F 
toulal se jen C 
sám a že
byl F 
veselej, tak C 
každej měl ho G 
rád.
Tam ruce k F 
dílu mlčky přiloží a C 
zase jede Ami 
dál.
A F 
každej kdo s ním G 
chvilku byl,
tak F 
dlouho G7 
se pak C 
smál.

2. Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál …

R: Měl kapsu prázdnou …

3. Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíraček zněl … 

R: Měl kapsu prázdnou …
4

: Hejna včel

Hmi Hmi/A
1. Nějak umírá nám láska,
Hmi/G Hmi/F#
my jako hejna divejch včel
Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F#
jdeme dál.

2. Každej vztah je vlastně sázka
a každý ráno může zmizet,
my jdeme dál.

Hmi Hmi/A
R: Řekněte, kdopak za to může,
Hmi/G Hmi/F#
kdo z nás má právo něco brát,
Hmi Hmi/A
kdo učil lidi zlobu dýchat,
Hmi/G Hmi/F# Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F#
kdo na vojáky chce si hrát.

3. Už zase bohatejch je spousta,
a čím víc peněz, lásky míň,
my jdeme dál.

4. A tak nám zbývá jenom doufat,
že už zítra,že už zítra snad
budeme dál.
R: 

5. Už zase umírá nám láska,
my jako hejna divejch včel
jdeme dál…

5

: Hlídej lásku, skálo má

C G7 C
1. Jak to v žití chodívá, láska k lidem přichází,
F C
přijde, jen se rozhlédne a zase odchází,
F C
já ji potkal ve skalách, šla bosá, jenom tak,
G7 C
měla džíny vybledlý, na zádech starej vak.

C G7 C
R: Hlídej lásku, skálo má, než se s ránem vytratí,
F C
čeká na nás těžká pouť, až se s ránem vytratí,
F C
mezi lidma je těžké plout, až se s ránem vytratí,
G7 C
víš, co umí člověk, pojď, než se s ránem vytratí.

2. Když mi "ahoj" povídá, úsměvem mě pohladí,
tak zas jedna z mála snad, co jí tulák nevadí,
sedli jsme si na stráni, dole zpíval řeky proud,
den zmizel za obzorem, stín skryl náš tichý kout.
R: 

6

: Ztráty a nálezy

1. Ami 
kolikrát jsem minul tuhletu výlohu 
G 
s panáčkem od sazí
Dmi 
nikdy jsem nepřišel na to co znamenaj 
Ami 
ztráty a E7 
nálezy

2. Ami 
když dneska pomyslím na ta dvě slovíčka
G 
v duchu mě zamrazí
Dmi 
vždyť i v mém životě hrají hlavní roli
Ami 
ztráty a E 
nálezy

Ref: E7 
a tak ať Ami 
hledám či neF 
hledám
staré G 
ztrácím nové naléC 
zám
něco Ami 
mám a pak neF 
mám zase E7 
nic
říkaAmi 
jí že je jen F 
klam
úsměv G 
čarokrásných C 
dam
stále Ami 
ztrácím a naléF 
zám
někdy E 
málo a někdy víc

3. Najít můžeš černé peklo a ztratit zas 
nejmodřejší nebe,
vždycky však pamatuj na ztráty nálezy
nechoď hledat sebe

4. až jednou uvidíš že nemáš vubec nic
neztrácej naději
vždyť kdo hledá najde a tak znovu hledat
začínej raději

Ref: jednou ten koloběh poznáš, že staré ztrácíš, nové nalézáš,
něco máš a hned nemáš zase nic,
proto včerejšek dnes smaž, málo vezmeš a snad více dáš,
stále ztrácíš a nalézáš, někdy málo a někdy víc.
Ami G Dmi
Co dál k tomu říct …
7

: Amazonka

1. Byly krásný naše G 
plány, byla jsi můj celej Hm Bm Am 
svět.
Čas je vzal a nechal G 
rány, Am 
starší jsme jen o pár D 
let.

2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká.
Už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká.

R: Nebe modrý zrcadG 
lí se 
E7 
v řece, která všechno Ami 
ví, 
stejnou barvu jako G 
měly 
Ami 
tvoje oči džínoD 
vý. 

3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl,
"Amazonka" říkávali a já hrdě přisvědčil.

4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká
vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká.

R: Nebe modrý zrcadlí se…

5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela
vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla.

R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám.
Pořád stejná, přísahám…
8

: Černej den

1. Dmi 
Ten den byl beznadějně C 
černej
Dmi 
jak darebáků svědoC 
mí,
B 
jak smutku nával nepřeberA7 
nej,
B 
kterej se náhle proloA7 
mí.

2. Pomalu stoupali jsme strání
až k jedný z nevelikejch skal,
na který nechal sny a plány
B 
jeden z těch kluA7 
ků, co jsem Dmi 
znal.

Ref: F 
Stačilo málo chybnejch C 
kroků,
F 
vtom znenadání volnej A7 
pád,
Dmi 
je to už pěkná řádka C 
roků,
B 
v noci si A7 
lesem cestu Dmi 
zmát.
Pak F 
ležel s kostrou zlámanou 
a C 
strašně moc chtěl žít,
však Dmi 
usíná a přestanou 
myšA7 
lenky hlavou jít,
z nás F 
každej potom nad ním stál, 
chlad C 
rána na nás dejch,
víDmi 
tr si s listím pohrával 
ve A7 
větvích březovejch.

3. Teď všichni, co tu se mnou stojí,
jsme mlčky ahoj přišli říct
na místa, co nás dávno pojí,
že tenkrát bylo nás tu víc.
9

: Kancelářský tety

1. C 
Na jednom úřadě když práci neměly
u G 
dortu se šleC 
hačkou při Dmi 
kafi seděG7 
ly
koDmi 
ho teď propeG7 
rem dyť C 
bude teprv C7 
půl,
tak F 
ještě kučeC 
rovou tu Dmi 
co má v rohu C 
stůl

2. ta volno vzala si a kdepak asi je
že na krku má rozvod se tady traduje
prej von ji tuhle zbil tluče ji pro všecko
a povídala známá že platí na děcko
F C
Ref: F 
Není třeba světla C 
blbost aby kvetla
A7 
stačí mít jen temno v keDmi 
buli
F 
kancelářský tety C 
byly samý květy
jen Dmi 
otevřely ]G7]trochu papuC 
ly

3. prej toho jejího hned každej by se lek
jak ten vypadá dneska vypadal pračlověk
má pingl s kytarou a chodí vorvanej
spí někde v síti v lese a není vzdělanej
Ref: 

4. maj taky fiata co moh je asi stát
ten přece hrozně žere kde můžou na to brát
třeba si nakradou a ty poctivej se dři
vždyť bere jen dva tácy von usmolený tři
Ref: 
*: podíDmi 
vej kvete G7 
růža podíDmi 
vej …
10

: Lodníkův lament

1. Emi 
Já snad G 
hned, když jsem se D 
narodil, na G 
bludnej D 
kámen G 
šláp',
a do školy moc D 
nechodil, i Emi 
tak je D 
ze mě Emi 
chlap,
velký G 
dusno, který D 
nad hlavou mi G 
doma D 
viseG 
lo,
drsnýmu chlapu D 
nesvědčí, já Emi 
ťuk' si D 
na čeEmi 
lo.D G D G C G 
 

R: MáG 
ma mě doma držela a D 
táta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdyG 
bych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou D 
trajdu copatou
a za její lásku platit G 
celou vejplatou, hó Emi 
hou.

2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R: 

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R: 

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R: 

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.
11

: Sotva se narodíš

1. /: SD 
otva se nA7 
arodíš, D 
už ti koně kA7 
ovou, :/
/: šG 
avli ti chD 
ystají A 
ocelovD 
ou, :/
A 
ocelovHmi 
ou, bEmi 
ez pEmi7 
arádyE7 
,A7 
 
/: cG 
o kmáni dD 
ostávaj' A7 
u armádD 
y. :/
2. /: Sotva se narodíš, už si verbíř píše, :/
/: že nejsi ze zámku, ale z chýše, :/
ale z chýše pod horama,
/: těžko se vyplácet šesťákama. :/
3. /: Sotva se narodíš, už ti kulku lijou, :/
/: kdo střelí dřív, toho nezabijou, :/
nezabijou, a pak možná,
/: jakej maj' mrzáci život, pozná. :/
4. /: Sotva se narodíš, už ti šijou kabát, :/
/: kterej si voblíkneš jednou-dvakrát, :/
jednou-dvakrát, naposledy,
/: zelený sukno je zkrvavený. :/
5. /: KdE 
ejakej gH7 
enerál, kdE 
ejakej kH7 
aprál :/
/: s flA 
intama lE 
idi by dH 
o pole hnE 
al, :/
dH 
o pole hnC#mi 
al prF#mi 
oti sF#mi7 
obě,F#7H7 
 
/: kA 
omu jsou mE 
etály plH7 
atný v hrobE(C#mi) 
ě? :/
12

: Škrábej

1. Emi 
trojstěžníku plachty k rozervání napnutý
třiG 
náctej den je to s náma nějaký nahnutý
smůD 
lu táhnem za kormidlem s sebou po Emi 
vlnách
my lodníci jsme na tom nejhůř vím to na tuty
G 
pískovcovou cihlu v ruce záda vohnutý
D 
bocman vříská nejradši bych po krku mu Emi 
sáh

Ref: hej Emi 
hej! škrábej ty prkna ať sou C 
bílý!
hej Emi 
hej! škrábej, ty prkna musej' C 
bejt!
hej Emi 
hej! říkej si klidně každou chvíC 
li
Emi 
nebudem D 
spílat Emi 
ruce D 
spínat Emi 
žalmy D 
zpívat Emi 
hou!

2. bez vody jsme všichni skoro žízní leknutý
nikomu z nás nevadí že spíme vobutý
stejně každej den jeden z nás končí na marách
čert aby vzal bocmana a s ním i drhnutí
ze kterýho máme teď ty záda vohnutý
chcem bejt rovný až do pekla překročíme práh
Ref: 
13

: Tři kříže

Dmi 
Dávám sbohem C 
břehům proklaAmi 
tejm, který Dmi 
v drápech má C 
ďábel Dmi 
sám,
bílou přídí C 
šalupy My Ami 
Gray míří Dmi 
k útesům C 
který Dmi 
znám.

R: Jen tři F 
kříže z bíC 
lýho kameAmi 
ní někdo Dmi 
do písku C 
poskláDmi 
dal,
slzy F 
v očích měl a C 
v ruce znaveAmi 
ný lodní Dmi 
deník co C 
sám do něj Dmi 
psal.

2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen,
třeskot nožů při kterým přejde smích, v srdci kámen a jméno Stan.

R: 

3. Já Bob Green mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl když jsem se smál,
druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál

R: 

4. Třetí kříž snad vyvolá jen stesk, bejt Jimm Rodgers těm dvoum život vzal,
svědomí měl vedle nich si klek.

Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský,
snad mně tedy bůh odpustí.

R: Jen tři F 
kříže z bíC 
lýho kameAmi 
ní jsem jen Dmi 
do písku C 
poskláDmi 
dal,
slzy F 
v očích měl a v C 
ruce znaveAmi 
ný lodní Dmi 
deník a v C 
něm co jsem Dmi 
psal.
14

: Darmoděj

1. ŠAmi 
el včera městem mEmi 
už a šel po hlavní třAmi 
ídě,Emi 
 
šAmi 
el včera městem mEmi 
už a já ho z okna vAmi 
idělEmi 
,
nC 
a flétnu chorál hrG 
ál, znělo to jako zvAmi 
on
a byl v tom všechen žEmi 
al, ten krásný dlouhý tF 
ón
a já jsem náhle vF#dim 
ěděl: ano, to je E7 
on, to je Ami 
on.

2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili,
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

R: NAmi 
a na naEmi 
 ..CGAmiFF#dimE7 - 2x 
 
3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,
měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad
a on se otočil, a oči plné vran,
a jizvy u očí, celý byl pobodán
a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche,
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,
jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,
a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj.

R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.¨

5. Šel včera městem muž, podomní obchodník,
šel, ale nejde už, krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on.

R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem,
když prodávám po domech jehly se slovníkem.
15

: Divoké koně

1. [: Ami 
Já viděl Dmi 
divoké Ami 
koně, C 
běželi Dmi 
soumraAmi 
kem, :]
vzDmi 
duch Ami 
těžký Dmi 
byl a divně Ami 
voněl Fdim 
tabákF 
em,
vzDmi 
duch Ami 
těžký Dmi 
byl a divně Ami 
voněl E7 
tabáAmi 
kem.

2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/
/: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/

3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/
/: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/

4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/
/: milování je divoká píseň večera. :/

5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/
/: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/

6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/
/: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/

Já viděl divoké koně …

Fdim
16

: Když mě brali za vojáka

1. Ami 
Když mě brali za voC 
jáka, G 
stříhali mě dohoC 
la,
Dmi 
vypadal jsem jako Ami 
blbec,
E7 
jak ti všichni dokoF 
la, G 
la, C 
la, G 
la,
Ami 
jak ti všichni E7 
dokoAmi 
la.

2. Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti,
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti, ti, ti, ti,
a svou zemi chrániti.

3. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil,
vzpomněl jsem si na svou milou,
krásně jsem si zabulil, lil, lil, lil,
krásně jsem si zabulil.

4. Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic,
po chodbě furt někdo chodil,
tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic,
tak nebylo z toho nic.

5. Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla,
protože mladá holka lásku potřebuje
a tak si k lásce pomohla, la, la, la,
a tak si k lásce pomohla.

6. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala,
řek jí, že má zrovna volný kvartýr,
tak se sbalit nechala, la, la, la,
tak se sbalit nechala.

7. Co je komu do vojáka, když ho holka zradila,
nashledanou pane Fráňo Šrámku,
písnička už skončila, la, la, la,
jakpak se vám líbila, la, la, la,
nic moc extra nebyla.
17

: Krajina po bitvě

1. MDmi 
íříme na sebe, míříme já a ty,
ticho je kolem, jen pes štěká za vratF 
y,
nAmi 
a louce leží mrtví mDmi 
otýli,
pBb 
adá déšť dC 
o esšA7 
álků,
jsmGmi 
e poslední dva, kteří přDmi 
ežili
tA7 
uhletu dlouhou vDmi 
álku, hAmi7 
m.DmiAmi 
 
2. Míříme na sebe, míříme já a ty,
v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
a smrtka s kosou dělá resumé,
prochází se v bílé róbě,
no a my dva teď tady ležíme
v zákopech proti sobě, ho hó hó.
3. Míříme na sebe, míříme já a ty,
oba jsme utekli hrobníkům z lopaty,
ve stovkách velikánských útoků
štěstí nám oběma přálo,
a teď nás dělí jenom sto kroků
a je to moc, či málo?
4. Myslíme na sebe, myslíme já a ty,
co včera platilo, dneska už neplatí,
však ještě hrůza visí nad krajem,
těžké je mít se rádi,
když jsme si postříleli navzájem
své nejlepší kamarády, ho hó hó.
5. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,
vzdych krví prosycen dýcháme z plných plic,
pach smrti pod kůží je zarytý,
končí se dějství prvé,
ještě nám tady zbývá k prolití
dvakrát šest litrů krve, ho hó hó.
6. Míříme na sebe, míříme já a ty,
ospalí, žízniví, hladoví, vousatí,
nebe se šeří, už se blíží noc,
oči jsou těžké jako kámen,
ach, koho žádat o radu a o pomoc,
když oba usínáme, hm.
7. A tak míříme na sebe, míříme já a ty,
padají hvězdy, obzor je hvězdnatý,
pod jedním nebem oba ležíme,
hřejivá je náruč matky Země,
/: a jak tak spíme, oba ve snu kráčíme:
já k tobě, a ty ke mně … :/
18

: Pochod Marodů

1. Dmi 
Krabička cigaret a F 
do kafe C 
rum, B 
rum, Dmi 
rum, 
dvě vodky a fernet a teď, F 
doktore, C 
čum, B 
čum, Dmi 
čum, 
chraGmi 
pot v hrudB 
ním koDmi 
ši, no Gmi 
to je B 
zážiA 
tek, 
Dmi 
my jsme kámoši řidiF 
čů saniC 
tek, -B 
tek, -Dmi 
tek. 

2. Měli jsme ledviny, ale už jsou nadranc, -dranc, -dranc, 
i tělní dutiny už ztratily glanc, glanc, glanc, 
u srdce divný zvuk, co je to, nemám šajn, 
je to vlastně fuk, žijem fajn, žijem fajn, fajn, fajn. 

R: Dmi 
Cirhóza, F 
trombóza, C 
dávivý F 
kašel, 
Gmi 
tuberkuDmi 
lóza - A 
jó, to je Dmi 
naše! 
neuróza, F 
skleróza, C 
ohnutá F 
záda, 
Gmi 
paradenDmi 
tóza, no A 
to je paDmi 
ráda! 
Jsme Gmi 
slabí na těDmi 
le, ale C 
silní na duF 
chu, 
Gmi 
žijem veseDmi 
le, A 
juchuchuchuDmi 
chu! 

3. Už kolem nás chodí pepka mrtvice, -ce, -ce, 
tak pozor, marodi, je zlá velice, -ce, -ce, 
zná naše adresy a je to čiperka, 
koho chce, najde si, ten natáhne perka, -rka, -rka. 

4. Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo, -lo, 
doktoři vylezou na naše tělo, -lo, -lo, 
budou nám řezati ty naše vnitřnosti 
a přitom zpívati ze samé radosti, -sti, -sti. 

R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý kašel, 
tuberkulóza, hele, já jsem to našel! 
Neuróza, skleróza, křivičná záda, 
paradentóza, no to je paráda! 
Byli slabí na těle, ale silní na duchu, 
žili vesele, než měli poruchu. 
19

: Pravda a lež

1. ŠlAmi 
a Pravda světem a na chudý duchem se smDmi 
ála,
prE 
o blahoslavený navlíkla honosný šAmi 
at.
V zA7 
ákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stDmi 
ála,
tE 
a Pravdu pozvala k sobě přenocovAmi 
at.

G 
A Pravda znavená usnula, jen co si sC 
edla,
zA7 
e sna se culila, naivka důvěřivDmi 
á.
Jen oči zavřela, už se Lež z postele zvAmi 
edla
a zE 
ačla si pokradmu zkoušet ten její hAmi 
áv.

2. S Pravdou mi můžete leda tak políbit záda,
ženská je ženská, tak jakýpak cavyky s ní.
Kdopak tu rozpozná, která je Lež a která Pravda,
až budou obě dvě donaha vysvlečený.

Na její blůzu si její brož fešácky připla,
pod paži stříkla si jejím dezodorem.
Peníze, doklady, hodinky, všechno jí štípla,
odplivla, odporně zaklela, vypadla ven.
3. K ránu když zjistila Pravda co všechno jí schází
před zrcadlem se pak notně podivila
někdo už odněkud přinesl hrst černých sazí
aby se ta čistá Pravda tak nelišila

Pravda se smála že na ni kameny házej'
vždyť Lež je to všechno a Lež taky mý šaty má
blahoslavení s ní protokol sepsali rázem
a byla to rozmluva dost málo přívětivá

4. Vyfásla pokutu a ještě mohla bejt ráda,
ostatně cizí šmouhy přišili jí.
Nějaká mrcha tu tvrdí, že je prej Pravda
a zatím se potlouká nahá a ve škarpě spí.

Pravda se brání a přiznat se nechce,
to máš, holka, marný, jak chceš se dušuj a křič,
Lež zatím, potvora, ukradla vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly pryč.

5. Leckterý hlupák se dodneška o Pravdu hádá,
pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš.
Jistě, že ve světě nakonec zvítězí Pravda,
ale až dokáže to, co dokáže Lež.

Často je k mání vodky jen půl litru na tři
a ani nevíš, s kým dneska přenocuješ.
Někdo tě vysvlíkne, řeknou ti, že ti to patří,
a dřív, než se naděješ, nosí tvé kalhoty,

a dřív, než se naděješ, nosí tvé hodinky,
a dřív, než se naděješ, jede na tvém koni Lež.

http://ulozto.cz/xHnA44qh/nohavica-pravda-a-lez-sheet-tab-pdf
20

: Ukolébavka

1. DG 
en už se sešeřG/F 
il, Emi7 
už jste si dost uD/F# 
žiG 
li,
tak hAmi 
ajdy do peřC/G 
in, a nD7/F# 
e, abyste tam moc řáAmi/G 
diD7/A 
li,
zG 
ítra je taky dG/F 
en, slEmi7 
unko mi to dneska slíD/F# 
biG 
lo,
přAmi7 
ejme si hezký sC/G 
en, a kD7/F# 
éž by se nám to splAmi/G 
niD7/A 
lo,
nG 
a na na Hmi 
…, Emi 
aby hůř Ami 
nebylo, to by nám D7 
stačilo.

R: G 
Hajduly, C 
dajduG 
ly, aby víčka D 
sklapnuG 
ly,
hajduly dC 
ajdG 
y, každý svou peřinu nD 
ajdG 
i,
hajajajajajajD 
ajaG 
, Kuba, Lenka, máma D 
a jG 
á,
zítra, dřív než slunce zC 
ačne hřG 
át …,
dobrou noc D 
a spG 
át.

2. V noci někdy chodí strach, srdce náhle dělá buch-buchy,
nebojte, já spím na dosah, když mě zavoláte, zbiju zlé duchy,
zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo,
přejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo,
na na na …, aby hůř nebylo, to by nám stačilo.

R: + D 
a spG 
át, D 
a spG 
át …
21

: Hledám děvče na neděli

G A7
Bloudit světem bez děvčete, žít ve stanu sám,
D7 G D7
to abys měl nervy jako drát.
G A7
Pak se divit nemůžete, že si asi dám
D7
do nedělních novin inzerát.

G D7 G D7 
R: Hledám děvče na neděli, aby mi kamarádi záviděli,
G Emi Ami D7 G Ami D7
aby si nemysleli, že jsem samotář - to tedy ne.
G Emi Ami D7 G Emi  
Rozhlížím se v jednom kuse, dokonce ve vlaku i v 
Ami D G Emi Ami D7 G  
autobuse, i den ke dni počítám a trhám kalendář.
G7 C  
Až najdu tu pravou z vlastního popudu,
A7 D7
ať snědou, či plavou, tyhle detaily už svěřím osudu.
G Ami D7
Hledám štěstí kolem sebe,
G Ami D7
chtěl bych mít pod širákem kousek nebe,
G Ami D7 G  
já už tu poustevníka dělat nebudu.
G A7
Potkal jsem ji na Sázavě, kývla na pozdrav,
D7 G Ami D7
v jejích očích jsem se utopil.
G A7
Měla husí brko v hlavě, učiněná squaw,
D7
Tak jsem ji svý srdce vyklopil:
R:
R: 
22

: Děkuji

1. Ami 
Stvořil Bůh, stvořil Bůh G 
ratolest,
bych mohl věnce Ami 
vázat,
děkuji, děkuji G 
za bolest,
jež učí mne se C 
tázat,
děkuji, děkuji G 
za nezdar:
Ami 
ten naučí mne E 
píli,
Ami 
bych mohl, bych mohl pG 
řinést dar,
Ami 
byť nezbývalo F 
síE 
ly,
děkuAmi 
ji, děkuF 
ji, děkuAmi 
ji.E 
 

2. Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.

3. Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji,
4. Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, dF 
ěkuji,
Ami 
marně jsi G 
neuE 
míral,
děkuAmi 
ji, děkuF 
ji, děkuAmi 
ji, děkuG 
jiE 
, děkuAmi 
ji…
23

: Bedna od whiskey

1. Ami 
Dneska už mě C 
fóry ňák Ami 
nejdou přes pyE 
sky 
Ami 
stojím s dlouhou C 
kravatou na Ami 
bedně E 
vod whisAmi 
key.
Ami 
Stojím s dlouhým C 
obojkem Ami 
jak stájovej E 
pinč,
Ami 
tu kravatu, co C 
nosím, mi Ami 
navlík E 
soudce Ami 
Lynch. 
R:

A 
Tak kopni do tý D 
bedny, ať E 
panstvo nečeA 
ká,
jsou dlouhý schody D 
do nebe a E 
štreka daleA 
ká.
Do nebeskýho D 
báru já E 
sucho v krku A 
mám,
tak kopni do tý D 
bedny, ať E 
na cestu se A 
dám.Ami 
  

2. Mít tak všechny bedny vod whisky vypitý,
Postavil bych malej dům na louce ukrytý,
Postavil bych malej dům a z vokna koukal ven
A chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben.

R: 

3. Kdyby si se, hochu, jen porád nechtěl rvát,
nemusel jsi dneska na týhle bedně stát,
moh' jsi někde v suchu tu svoji whisky pít,
nemusel jsi hoch na krku laso mít.

R: 

4. Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil,
Nechtěl běžet, dokavád se whisky nenapil,
Zatracená smůla zlá, zatracenej pech,
Když kůň cucá whisku jak u potoka mech.

R: 

5. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává,
Do krku mi zvostane jen dírka mrňavá,
Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok,
Má to smutnej konec, a whisky ani lok.

Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká,
Jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká,
Do nebeskýho baru, já sucho v krku mám,
Tak kopni do tý bedny!
24

: Bodláky ve vlasech

1. Do vlaG 
sů bláznivej Emi 
kluk mi Ami 
bodláky D7 
dával,
Emi 
za tuhle C 
kytku pak F 
všechno chtěl D 
mít,
svatebG 
ní menuD 
et mi Ami 
na stýblo H7 
hrával,
C 
že prej se D 
musíme G 
vzít. D 
 

2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc může tak přát,
doznívá menuet, čím dál míň mě baví
C 
na tichou D 
poštu si G 
hrát.

R: Emi 
Bez bolesti divný D 
trápení, Emi 
suchej pramen těžko D 
pít,
G 
zbytečně C 
slova do Edim 
kamení H7 
sít,
G7 
na košili našich C 
zvyků F7 
vlajou nitě od knoBb 
flíků,
D# 
jeden je C 
Muset a D# 
druhej je G 
Chtít.G7 
 

3. Do vlaC 
sů bláznivej Ami 
kluk ti Dmi 
bodláky G 
dával,
Ami 
za tuhle F 
kytku pak B 
všechno chtěl G 
mít,
svatebC 
ní menuG 
et ti Dmi 
na stýblo E 
hrával:
F 
my dva se G 
musíme C 
vzít. G 
 

4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy
nejsem si jistej, že víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy
F 
o tom že G 
dál tě mám C 
rád. D 
 
5. ZeleG 
ný, voňaEmi 
vý, dva Ami 
prstýnky z D7 
trávy,
Emi 
copak si C 
my dva víc F 
můžeme D 
přát,
dál nám G 
zní menD 
uet a Ami 
tím míň nás H7 
baví
C 
na tichou D 
poštu si G 
hrát.D 
 

*: ZeleG 
ný, voňaEmi 
vý…Ami D7 
 
PrsG 
týnky voňaEmi 
vý …Ami D 
 
Z G 
trávy zeleEmi 
ný…Ami D7 G Emi Ami D 
 
25

: Až se k nám právo vrátí

1. chci Dmi 
sluncem být a ne planetou
A7 
až se k nám právo Dmi 
vrátí
chci setřást bázeň staletou
A7 
až se k nám právo Dmi 
vrátí

Ref: Dmi 
já čekám dál já C 
čekám F 
dál
B 
já čekám A 
dál A7 
až se k nám právo Dmi 
vrátí Gmi 
vráA 
tí
Dmi 
já čekám dál já C 
čekám F 
dál
B 
já čekám A 
dál A7 
až se k nám právo Dmi 
vrátí

2. kam chci tam půjdu a co chci budu číst …
a na co mám chuť to budu jíst …

3. já nechci už kývat chci svůj názor mít …
já chci svůj život jako člověk žít …

Ref: 

4. chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat …
své děti po svém vychovávat …

5. už se těším až se narovnám …
své věci rozhodnu si sám …

Ref: 2×
26

: Batalion

e:|-0-0-0-0---------0-0-0---------|
B:|-----1-1-3-3-1-1-1-1-1-3-1-0-1-|
G:|-2-2-----0-0-2-2-------0-2---2-|

*: Ami 
Víno C 
máš a G 
markyAmi 
tánku dlouhá noc G 
se Ami 
proEmi 
hýAmi 
ří.
Ami 
Víno C 
máš a G 
chvilku Ami 
spánku díky, díG 
ky Ami 
verEmi 
bíAmi 
ři.

1. Ami 
Dříve než se rozední
kapitán C 
k osedlání G 
rozkaz Ami 
dáváEmi 
.
Ami 
Ostruhami do slabin koG 
něAmi 
 poEmi 
háAmi 
ní.

Tam na straně polední
čekají ženy, zlaťáky a sláva.
Do výstřelů z karabin zvon už vyzvání.

R: Ami 
Víno na C 
kuráž a G 
pomilovat markyAmi 
tánku.
Ami 
Zítra na BurC 
gund bataG 
lion Ami 
zaEmi 
míAmi 
ří.
Ami 
Víno na C 
kuráž a k G 
ránu dvě hodiny Ami 
spánEmi 
ku.
Ami 
Díky, díky C 
vám králoG 
vští Ami 
verEmi 
bíAmi 
ři.

2. Rozprášen je batalion
poslední vojáci se k zemi hroutí.
Na polštáři z kopretin budou věčně spát.

Neplač sladká Marion
verbíři nové chlapce přivedou ti.
Za královský hermelín padne každý rád.

R: Víno na kuráž a …
27

: Krutá Válka

1. Tmou znC 
í zvony z dAmi 
álky, o čDmi 
em to, milý, snE 
íš, 
hoří dF 
ál plamen vDmi 
álky a rC 
ánF6 
o je blG7 
íž, 
chcC 
i být stále s tAmi 
ebou, až trDmi 
ubka začne znE 
ít, 
lásko mF 
á, vem mě s sDmi 
ebou! NC 
e, to nF 
esmí bC 
ýt! 

2. Můj šál skryje proud vlasů, na pás pak připnu nůž, 
poznáš jen podle hlasu, že já nejsem muž, 
tvůj kapitán tě čeká, pojď, musíme už jít, 
noc už svůj kabát svléká … Ne, to nesmí být! 

3. Až dým vítr stočí, tvář změní pot a prach, 
do mých dívej se očí, tam není strach, 
když výstřel tě raní, kdo dával by ti pít, 
hlavu vzal do svých dlaní … Ne, to nesmí být! 

4. Ach, má lásko sladká, jak mám ti to jen říct, 
každá chvíle je krátká a já nemám víc, 
já mám jenom tebe, můj dech jenom tvůj zná, 
nech mě jít vedle sebe … Pojď, lásko má!  
28

: Pískající cikán

1. G 
Dívka Ami 
loudá se G 
viniAmi 
cí, G 
tam, kde Ami 
zídka je Hmi 
nízAmi 
ká,
G 
tam, kde Ami 
stráň končí Hmi 
voníC 
cí, si G 
písničC 
ku někdo G 
píC D 
ská.

2. Ohlédne se a "propána!", v stínu, kde stojí líska,
švárného vidí cikána, jak leží, písničku píská.

3. Chvíli tam stojí potichu, písnička si jí získá,
domů jdou spolu ve smíchu, je slyšet cikán, jak píská.

4. Jenže tatík, jak vidí cikána, pěstí do stolu tříská,
"ať táhne pryč, vesta odraná, groš nemá, něco ti spíská."

5. Teď smutnou dceru má u vrátek, jen Bůh ví, jak se jí stýská,
"kéž vrátí se mi zas nazpátek ten, který v dálce si píská."

6. Pár šidel honí se po louce, v trávě rosa se blýská,
cikán, rozmarýn v klobouce, jde dál a písničku píská.

7. Na závěr zbývá už jenom říct, v čem je ten kousek štístka:
peníze často nejsou nic, má víc, kdo po svém si píská …
29

: Růžička

1. F 
krásná růže v F/A 
sadu C 
kvetla
F 
u besídky ve F/A 
chvC 
ojí
F 
ta mé Dmi 
milé hlaG7 
vu C 
spletla
F 
chtěC 
la F 
ji C 
mít v F 
poF/A 
koC 
ji
F 
ta mé Dmi 
milé hlaG7 
vu C 
spletla
B 
chtěla F 
ji Dmi 
mít C4 
i v pokoF 
ji

2. vykrad jsem se v noci z domu krásnou růži uloupit
měsíček mi svítil k tomu když mě chytnou budu bit
měsíček mi svítil k tomu když mě chytnou tak budu bit

3. Pak jsem s růží k milé spěchal na okénko zaťukal
pantofle jsem venku nechal na polštář ji růži dal
pantofle jsem venku nechal na polštář jí tu růži dal

4. Ráno do bot rosa padla posel dobré pohody
milá pláče růže zvadla nedala ji do vody
milá pláče růže zvadla nedala ji ach do vody
30

: Stará archa

R: /: JD7 
á mám kG 
ocábku náram-, nD7 
áram-, nG 
áram-,
kocábku náram-, nD7 
áramnG 
ou. :/
R: 
1. PG 
ršelo a blejskalo se sedm neděl,
kocábku náram-, nD7 
áramnG 
ou,
Noe nebyl překvapenej, on to věděl,
kocábku náram-, nD7 
áramnG 
ou.
R: 
*: G 
Archa má cíl, jé, archa má směr, jé,
plaví se k Araratu nD7 
a sevG 
er.
R: 
2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní,
kocábku náram-, náramnou,
Noe je zavolal ještě před povodní,
kocábku náram-, náramnou.
3. Kázal jim uložiti ptáky, savce,
kocábku náram-, náramnou,
"ryby nechte, zachrání se samy hladce,"
kocábku náram-, náramnou.
R: 
*: 
R: 
4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla,
kocábku náram-, náramnou,
tu přilétla holubice, snítku nesla,
kocábku náram-, náramnou.
5. Na břehu pak vyložili náklad celý,
kocábku náram-, náramnou,
ještě že tu starou dobrou archu měli,
kocábku náram-, náramnou.
R: 
*: 
R: 
R: 
31

: Za svou pravdou stát

1. MášHmi 
 všechny trumfy A 
mládí a Hmi 
ruce čistý máš,
jen Emi 
na tobě teďHmi 
 záleží, F#7 
na jakou hruHmi 
 se dáš.

R: /: MuHmi 
síš za svou F#7 
pravdou stát, musíš za Hmi 
svou pravdou stát. :/

2. Už víš, kolik co stojí, už víš, co bys' rád měl,
už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl.

R: /: /: Že máš za svou pravdou stát. :/ :/

3. Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad',
už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat.

R: /: /: Takhle za svou pravdou stát. :/ :/

4. Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas,
tvůj sok poslušně neuhnul - a ty mu zlámeš vaz!

R: /: /: Neměl za svou pravdou stát. :/ :/

5. Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád
to heslo, které dobře znáš z dob, kdy jsi býval mlád.

6.=1. 

R: /: /: Musís za svou pravdou stát. :/ :/ 
32

: Zelené pláně

kapo 2

Ami Dmi Ami E
1. Tam, kde zem duní kopyty stád,
Ami Dmi C G
znám plno vůní, co dejchám je tak rád,
F G C A7
čpí tam pot koní a voní tymián,
Dmi G C E
kouř obzor cloní, jak dolinou je hnán,
Ami Dmi Ami E Ami
rád žiju na ní, tý pláni zelený.

2. Tam, kde mlejn s pilou proud řeky hnal,
já měl svou milou a moc jsem o ni stál,
až přišlo psaní, ať na ni nečekám,
prý k čemu lhaní, a tak jsem zůstal sám,
sám znenadání v tý pláni zelený.

F G C
R: Dál čistím chlív a lovím v ořeší,
F G C
jenom jako dřív mě žití netěší,
Ami Dmi
když hlídám stáj a slyším vítr dout,
Ami Dmi Ami E
prosím, ať jí poví, že mám v srdci troud.

3. Kdo ví, až se doví z větrnejch stran,
dál že jen pro ni tu voní tymián,
vlak hned ten ranní ji u nás vyloží
a ona k spaní se šťastná uloží
sem, do mejch dlaní, v tý pláni zelený.
33

: Toulavej

1. Někdo Ami 
z vás, kdo chutnal G 
dálku, jeden Ami 
z těch, co rozuE 
měj',
ať vám Ami 
poví, proč mi G 
říkaj', proč mi F 
říkaj' ToulaAmi 
vej.

2. Kdo mě zná a v sále sedí, kdo si myslí: je mu hej,
tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej.

R: F 
Sobotní ráno G 
mě neuvidí u G7 
cesty s klukama C 
stát
F 
na půdě celta se G 
prachem stydí F 
a starý songy jsem G 
zapomněl hrát,
zapomněl Ami 
hrát.

3. Někdy v noci je mi smutno,často bejvám doma zlej,
malá daň za vaše "umí",kterou splácí Toulavej.

4. Každej měsíc jiná štace,čekáš, kam tě uložej',
je to fajn, vždyť přece zpívá,třeba smutně, Toulavej.

R: 

5. Vím, že jednou někdo přijde,tiše pískne: no tak jdem,
známí kluci ruku stisknou,řeknou: vítej, Toulavej.

6. Budou hvězdy jako tenkrát,až tě v očích zabolej',
celou noc jim bude zpívat jeden blázen - Toulavej.

R: Sobotní ráno nám poletí vstříc,budeme u cesty stát,
vypráším celtu a můžu vám říct,že na starý songy si vzpomenu rád,
vzpomenu rád.

Někdo Ami 
z vás, kdo chutnal G 
dálku, jeden Ami 
z těch, co rozuE 
měj',
ať vám Ami 
poví, proč mi G 
říkaj', proč mi F 
říkaj' E 
ToulaAmi 
vej.
34

: Hodina usmíření

Dmi Ami Dmi Ami 
1. Kde pořád sílu brát nekrást a nežebrat 
B C 
já zchudlej Kolowrat chci trochu přízně 
Dmi Ami B 
Tam u nebeskejch vrat až budem kralovat 
C Dmi 
půjde zas o přežití a uhasení žízně. 
B Dmi C 
Jak stáda ovcí my splašený zase nám zvoní. 

B F Dmi 
R: Hodina usmíření nastává 
B Ami B 
pro všechny odpuštění nastává 
F 
čas velkých srdcí nastává 
Dmi 
vláda tvých věcí nastává 
B F 
podání rukou nastává 
Gmi F 
a cesta stokou nastává. 

2. Jsem starej dvěstě let znám ty co střílej nazpaměť 
to je náš další slet po smutným flámu. 
Není co závidět můj čas několik vět 
je Kristus přibitej na falešným trámu. 
Jak stáda ovcí my splašený zase nám zvoní. 
35

: Kdo ti zpívá

G Hmi 
1. Kdo tě líbá krásná dámo, 
E7 Ami D7 
do vlasů ti zanes' vítr stébla trav, 
G Hmi E7 
kdo ti chodí každý ráno, 
Ami D7 Cmaj7 Gmaj7 D7 
utřít sladký slzy a z duše prach. 

2. Pilas' málo krásná dámo, 
teď už vím, že je to tvůj dávnej zvyk, 
nikde v očích nemáš psáno, 
jsi-li ryba ovce lvice nebo býk. 

G Emi 
R: Na dveře prázdný garsonky, 
Hmi Emi 
reju to tvý jméno, 
Ami D7 Gmaj7 
se kterým se na rtech probouzím, 
Ami 
a když soumrak padne na mý záda, 
Gmaj7 
noc je jako čokoláda, 
Ami Gmaj7 Cmaj7 Gmaj7 Cmaj7 Gmaj7 D7 
ty miluješ a já klidně spím. 

3. Kdo ti kreslí krásná dámo, 
na kůži ty vrásky bílým inkoustem, 
prstem brnkáš o piáno, 
hledáš na mý tváři kde teď zrovna jsem. 

4. Já teď ležím krásná dámo, 
s tebou sám jenom tak v trávě pod stromem, 
jenže není rozestláno, 
spletl jsem si jaro zase s podzimem. 
R: 
Kdo ti zpívá krásná dámo 
36

: Kdyby tady byla

C
1. [: Kdyby tady byla taková panenka,
G7 C  
která by mě chtěla, :]
F C
[: která by mě chtěla syna vychovala,
G7 C  
přitom pannou byla. :]

2. [: Kdybych já ti měla syna vychovati,
přitom pannou býti, :]
[: ty by si mi musel kolíbku dělati,
do dřeva netíti. :]

3. [: Kdybych já ti musel kolíbku dělati,
do dřeva netíti, :]
[: ty bys mi musela košiličku šíti
bez jehel a nití. :]

4. [: Kdybych já ti měla košiličku šíti
bez jehel a nití, :]
[: ty by si mně musel žebřík udělati
až k nebeské výši. :]

5. [: Kdybych já ti musel žebřík udělati
až k nebeské výši, :]
[: lezli bysme spolu, spadli bysme dolů,
(Ami G7 C)
byl by konec všemu. :]
37