Argema: Jarošovský pivovar

1. G 
Léta tam D 
stál, C 
stojí tam G 
dál
G 
pivovar u D 
cesty C 
každý ho znalD 
 
G 
Léta tam sD 
tál C 
stát bude dálG 
 
G 
ten kdo zná D 
Jarošov C 
zná piD 
vovarG 
 

R: C 
Bíla pěD 
na G 
láhev orosenáEmi 
 
C 
chmeloD 
vý nektar já známG 
 
C 
jen jsem to D 
zkusil a G 
jednou se napilEmi 
 
C 
od těch dob D 
žízeň mámG 
 

2. Bída a hlad kolem šel strach
když bylo piva dost mohlo se smát
třista let stál stát bude dál
ten kdo zná Jarošovzná pivovar

®: 

Jarošovský pivovar

Buty: Nad stádem koní

155 BPM

1. D 
Nad stádem A4 
koníA Em 
 podkovy G 
zvoní, zvoní,
D 
černý vůz vleA4 
čouA Em 
 a slzy G 
tečou. A já volám:
D 
„Tak neplač, mA4 
ůj A 
kamaráde,Em 
  náhoda je G 
blbec, když krade.“
D 
Je tuhý jak A4 
veka a A 
 řeka ho splaví.Em 
  Máme ho G 
rádi. No tak C 
co, tak G 
co, tak A4 
co?

2. D 
Vždycky si přA4 
ál, A 
až bude popel,Em 
  i s kytaG 
rou
D 
vodou ať plaA4 
vou, jA 
en žádný hotEm 
el, s křížkem nad hlaG 
vou.
D 
Až najdeš mísA4 
to, A 
kde je ten pramenEm 
  a kámen, co prasG 
ká,
D 
budeš mít jisA4 
to, A 
patří sem popeEm 
l a každá G 
láska. No tak C 
co, tak G 
co, tak A4 
co?

3. D 
Nad stádem A4 
koníA 
  Em 
 podkovy G 
zvoní, zvoní,
D 
černý vůz vleA4 
čouA 
  Em 
 a slzy teG 
čou. A já šeptám:
D 
Vysyp ten popeA4 
l, A 
kamaráde,Em 
 do bílé G 
vody, vody,
D 
vyhasnul koteA4 
l a A 
náhoda je Em 
štěstí od podkoG 
vy. D G D G 
 

Vysyp ten D 
popel, A 
kamaráG 
de, do bílé D 
vody, A 
do voG 
dy,
vyhasnul D 
kotel a A 
náhoda jeEm 
 štěstí od podkoG 
vy.
Vysyp ten popel, kamaráde, do bílé vody, do vody,
vyhasnul kotel a náhoda je štěstí od podkovy.  
Vysyp ten popel, kamaráde, do bílé vody, do vody,
vyhasnul kotel a náhoda je štěstí od podkovy.

sloka: 

bridge: 

outro: 

phrasing: 1 D, 2 Dsus2, 3 Asus4, 4 Asus2, 5-6 Emi, 7-8 G

COP: Pár minut

e-|---2-----2-----2-----2-------3-
h-|---3-----3-----3-----3-------3-
g-|---2-----2-----2-----2-------0-
d-|-0---0-------------------------
a-|-------3---3-2---2-0-----------
e-|-----------------------0/2/3---

®1: G 
Tvých pár D 
minut si Ami 
připíchnout jak C 
kytku na kaG 
bát,
mávnout D 
křídly a Ami 
plný kapsy C 
tvojí lásky D 
mít. G Ami G 
 

G 
To bych si D 
přál, a Ami 
mít těch minut C 
pár a kapes G 
víc,
probudit D 
den a Ami 
vyprávět mu C 
sen, a potom jen mu D 
říct:

®2: Těch pár minut si připíchnu jak kytku na kabát,
mávnu křídly a kabát nechám i s tou kytkou vlát.
Tunelem snů, tak krátkým i tak dlouhým, teď běžím sám,
až přijdu k vám, minut pár svých dní
jen mi dej, jen mi dej hej.

®2: 
Jó, to bych si přál, a mít těch minut pár a kapes víc,
zatřást dnem a sebrat spadlej čas, co není zlej, není zlej hej.

®2: 

®2: 

Čechomor: Hruška

1. D 
Stojí hruška v A 
širém poD 
li 
vršek se jí G 
zeleA 
ná 
[: D 
Pod ní se G 
pase A 
kůň D 
vraný 
pase ho A 
má D 
milá :]

2. Proč má milá dnes pasete 
z večera do rána 
[: Kam můj milý pojedete 
já pojedu s váma :]

G D G C D G C D G D G G C D G D G 
 

3. O já pojedu daleko 
přes vody hluboké 
/: Kéž bych byl nikdy nepoznal 
panny černooké :/ 

Čechomor: Proměny

1. ♀ Ami 
Darmo sa ty trápíš G 
můj milý syC 
nečku nenosím ja tebe E7 
nenosím v srAmi 
déčku
A já tvoG 
ja C 
neG 
buC 
du Dmi 
ani jednu E7 
hodiAmi 
nu

2. ♂ Copak sobě myslíš má milá panenko vždyť ty si to moje rozmilé srdénko
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

3. ♀ A já sa udělám malú veverečků a uskočím tobě z dubu na jedličku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

4. ♂ A já chovám doma takú sekérečku ona mi podetne dúbek i jedličku
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

5. ♀ A já sa udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

6. ♂ A já chovám doma takovú udičku co na ni ulovím kdejakú rybičku
A ty přece budeš má lebo mi tě Pán Bůh dá

Solo: Ami F C F C G 

7. ♀ A já sa udělám tú velikú vranú a já ti uletím na uherskú stranu
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

8. ♂ A já chovám doma starodávnú kušu co ona vystřelí všeckým vranám dušu
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

9. ♀ A já sa udělám hvezdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na nebi
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

10. ♂ A sú u nás doma takoví hvězdáři co vypočítajú hvězdičky na nebi
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

Druhá tráva: Ještě jedno kafe

1. Máš Emi 
sladkej dech a oči, kterým D 
patří svatozář,
a C 
vlasy máš jak hedvábí, když je H7 
vhodíš na polštář,
ale Emi 
já se o tvou lásku ani D 
vděčnost neprosím,
ty C 
děkuješ jen hvězdám a jseš H7 
věrná jenom jim.

R: C 
Ještě jedno kafe bych si H7 
dal,
C 
ještě jedno kafe, kruciH7 
nál, než pojedu Emi 
dál. D 
 C 
 H7 
 

2. Tvůj táta, to je vandrák a od přírody zběh
a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech,
a taky házet nožem a držet pospolu
a brada se mu třese, když se nosí ke stolu.

R: C 
Ještě jedno kafe bych si H7 
dal,
C 
ještě jedno kafe, kruciH7 
nál, než pojedu Emi 
dál. D 
 C 
 H7 
 

3. Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet
a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět,
a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana.,
jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma.

R: C 
Ještě jedno kafe bych si H7 
dal,
C 
ještě jedno kafe, kruciH7 
nál, než pojedu Emi 
dál. D 
 C 
 H7 
 

Druhá tráva: Ještě není tma

1. E 
Padají stíny, A 
ale není kam se E 
hnout.  
Nedá se spát A 
ani zapomeE 
nout. 
Mám H 
pocit A9 
jako bych měl G#mi 
duši z oceC#mi 
li,E 
  
C#mi 
a že mé H 
jizvy ani A 
slunce E 
nezcelí. 

R: H 
Není kam A9 
jít i když by G#mi 
bylo načaC#mi 
se,E 
 
C#mi 
ještě není H 
tma, ale A 
stmívá E 
se. 

2. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích. 
Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí. 
Přišel mi dopis tak milý, samý cit. 
Napsala prostě co měla na srdci. 

R: A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase, 
ještě není tma, ale stmívá se. 

3. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu 
šel podle řeky až k břehům oceánu. 
Padl jsem na dno světa, níž než umím říct 
a v lidských očích už nehledám vůbec nic. 

R: Jako by pravda byla vadou na kráse, 
ještě není tma, ale stmívá se. 

4. Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl. 
Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl. 
Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam, 
už ani nevím před čím jsem utíkal. 

R: I modlitba mi zní jako vítr ve vlasech, 
ještě není tma, ale stmívá se. 

Harlej: Svařák

C H G Ami C G 
G 
Když jsem sám doma,
Ami 
poslouchám Vavra,
C 
starýho vola,
D 
pořád dokola.
G 
Chce to mít nápad,
Ami 
a né pořád chrápat,
C 
já dostal jsem nápad,
D 
udělat mejdan.C H 
 

Ref: G 
Mám ráád svařené Ami 
víno červené, 
já mám C 
rád, rád svaG 
řák.
G 
Mám ráád svařené Ami 
víno červené, 
já mám C 
rád, rád svaG 
řák.
G Ami C G 

G 
Se známou partou,
Ami 
domluva krátká,
C 
zejtra v 6 hodin,
D 
vstup jedna lampa.
G 
Začíná mejdan,
Ami 
na 200%,
C 
my plníme plány,
D 
rostou nám blány.C H 
 

Ref: G 
Mám ráád svařené Ami 
víno červené, 
já mám C 
rád, rád svaG 
řák.
G 
Mám ráád svařené Ami 
víno červené, 
já mám C 
rád, rád svaG 
řák.
G Ami C G 

G 
Se známou partou,
Ami 
domluva krátká,
C 
zejtra v 6 hodin,
D 
vstup jedna lampa.
G 
Začíná mejdan,
Ami 
na 200%,
C 
my plníme plány,
D 
rostou nám blány.C H 
 

Hop trop: Amazonka

1. Byly krásný naše G 
plány, byla jsi můj celej Hm Bm Am 
svět.
Čas je vzal a nechal G 
rány, Am 
starší jsme jen o pár D 
let.

2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká.
Už na „táto“ slyší jinej, i když si tak neříká.

R: Nebe modrý zrcadG 
lí se 
E7 
v řece, která všechno Ami 
ví, 
stejnou barvu jako G 
měly 
Ami 
tvoje oči džínoD 
vý. 

3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl,
„Amazonka“ říkávali a já hrdě přisvědčil.

4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká
vedly k tomu, že ti nikdo „Amazonka“ neříká.

R: Nebe modrý zrcadG 
lí se 
E7 
v řece, která všechno Ami 
ví, 
stejnou barvu jako G 
měly 
Ami 
tvoje oči džínoD 
vý. 

5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela
vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla.

R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám.
Pořád stejná, přísahám…

Hop trop: Chvíle

1. Emi 
Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu Hmi 
končí,
Ami 
chvíle, co patřej' jen Hmi 
těm, co neusíEmi 
naj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se Hmi 
loučí
a Ami 
za dobrý slovo ti Hmi 
srdce svý na dlani Emi 
daj'.

2. Mám rád ty chvíle, kdy holkám ve vočích svítí
slunce, když do korun stromů začlo se drát,
stejně jak v kapičkách rosy na pavoučích sítích,
to najednou chce se mi brečet a zároveň smát.

R: Ty rána s A 
vůní borový smůEmi 
ly
měly by A 
zůstat navždycky v Emi 
nás,
ty rána s C 
vůní sekaný Hmi 
trávy
a ohně, co C 
právě Hmi 
pomalu Emi 
zhas'.

3. Mám rád ty chvíle, kdy kluci v duchu si říkaj',
jak je to nádherný, léto před sebou mít,
spolu si přejou, ať moc rychle dny neutíkaj'
a trápení jsou někde v dálce, a kolem je klid.

4. Emi 
Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu Hmi 
končí,
Ami 
chvíle, co patřej' jen Hmi 
těm, co neusíEmi 
naj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se Hmi 
loučí
a Ami 
za dobrý slovo ti Hmi 
srdce svý na dlani Emi 
daj'.

R: Ty rána s A 
vůní borový smůEmi 
ly
měly by A 
zůstat navždycky v Emi 
nás,
ty rána s C 
vůní sekaný Hmi 
trávy
a ohně, co C 
právě Hmi 
pomalu Emi 
zhas'.

Hop trop: Lodníkův lament

1. Já snad G 
hned, když jsem se D 
narodil, na G 
bludnej D 
kámen G 
šláp',
a do školy moc D 
nechodil, i Emi 
tak je D 
ze mě Emi 
chlap,
velký G 
dusno, který D 
nad hlavou mi G 
doma D 
viseG 
lo,
drsnýmu chlapu D 
nesvědčí, já Emi 
ťuk' si D 
na čeEmi 
lo.D G D G C G 
 

R: MáG 
ma mě doma držela a D 
táta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdyG 
bych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou D 
trajdu copatou
a za její lásku platit G 
celou vejplatou, D 
hó Emi 
hou.

2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R: MáG 
ma mě doma držela a D 
táta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdyG 
bych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou D 
trajdu copatou
a za její lásku platit G 
celou vejplatou, D 
hó Emi 
hou.

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R: MáG 
ma mě doma držela a D 
táta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdyG 
bych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou D 
trajdu copatou
a za její lásku platit G 
celou vejplatou, D 
hó Emi 
hou.

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R: MáG 
ma mě doma držela a D 
táta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdyG 
bych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou D 
trajdu copatou
a za její lásku platit G 
celou vejplatou, D 
hó Emi 
hou.

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.

Hop trop: Tři kříže

Dmi 
Dávám sbohem C 
břehům proklaAmi 
tejm, který Dmi 
v drápech má C 
ďábel Dmi 
sám,
bílou přídí C 
šalupy My Ami 
Grave míří Dmi 
k útesům C 
který Dmi 
znám.

R: Jen tři F 
kříže z bíC 
lýho kameAmi 
ní někdo Dmi 
do písku Ami 
poskláDmi 
dal,
slzy F 
v očích měl a C 
v ruce znaveAmi 
ný lodní Dmi 
deník co Ami 
sám do něj Dmi 
psal.

2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen,
třeskot nožů při kterým přejde smích, v srdci kámen a jméno Stan.

R: Jen tři F 
kříže z bíC 
lýho kameAmi 
ní někdo Dmi 
do písku Ami 
poskláDmi 
dal,
slzy F 
v očích měl a C 
v ruce znaveAmi 
ný lodní Dmi 
deník co Ami 
sám do něj Dmi 
psal.

3. Já Bob Green mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl když jsem se smál,
druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál

R: Jen tři F 
kříže z bíC 
lýho kameAmi 
ní někdo Dmi 
do písku Ami 
poskláDmi 
dal,
slzy F 
v očích měl a C 
v ruce znaveAmi 
ný lodní Dmi 
deník co Ami 
sám do něj Dmi 
psal.

4. Třetí kříž snad vyvolá jen stesk, bejt Jimm Rodgers těm dvoum život vzal,
svědomí měl vedle nich si klek.

Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský,
snad mně tedy bůh odpustí.

R: Jen tři F 
kříže z bíC 
lýho kameAmi 
ní jsem jen Dmi 
do písku C 
poskláDmi 
dal,
slzy F 
v očích měl a v C 
ruce znaveAmi 
ný lodní Dmi 
deník a v C 
něm co jsem Dmi 
psal.

Hop trop: Vodácká holka

1. Když vD 
lny se vEmi 
alí a pG 
eřeje řvA 
ou
a šD 
utry z nich cEmi 
iví jak sG 
ůvA 
y,
loď prD 
aská a Emi 
umrlčí zvG 
on bije tmA 
ou,
tak řD 
ekni, kdo pEmi 
omoct ti A 
umD 
í.

*: Kdo pHmi 
ádlem jen kmF#mi 
itne a přG 
evrátí lD 
oď,
pak jHmi 
ečí jak stF#mi 
aženej z kA 
ůžD 
e,
že tHmi 
y jseš ta F#mi 
atrapa, tG 
y jseš ten cvD 
ok,
co zE 
a každý cvaknutí můžA 
e.

2. Je pěkná jak ráno a voní jak les,
když na dřevo u ohně hrává,
je zrádná jak kočka a věrná jak pes,
ta holka, co při tobě spává.

R: Tu vG 
odáckou hHmi 
olku si nA 
avěky nD 
ech,
nG 
etop ji, nHmi 
ezahA 
ánD 
ěj,
svou vEmi 
íru, svou sHmi 
ílu, svý štF#mi 
ěstí i pHmi 
ech,
svý strEmi 
achy, svý prD 
achy, svůj pE 
oslední dA 
ech
jí pD 
octivě Emi 
odevzG 
dávA 
ej
D 
a lásku zEmi 
a lásku dG 
ávA 
ejD 
.

3. Kdo připálí rejži a přesolí čaj,
kdo sůl nechá v posledním kempu,
kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj,
kdo zná všechny písničky trempů.

*: Kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob,
kdo sladce hned šeptá, hned vříská,
a koho bys roztrh' a praštil a kop'
a po kom se celej den stýská.

4. Až vlasy nám odbarví nebeskej král
a vrásky nám počmáraj' kůži,
svý holce dej pusu a řekni „jdem dál“
a na pádlo polož jí růži.

R: Tu vG 
odáckou hHmi 
olku si nA 
avěky nD 
ech,
nG 
etop ji, nHmi 
ezahA 
ánD 
ěj,
svou vEmi 
íru, svou sHmi 
ílu, svý štF#mi 
ěstí i pHmi 
ech,
svý strEmi 
achy, svý prD 
achy, svůj pE 
oslední dA 
ech
jí pD 
octivě Emi 
odevzG 
dávA 
ej
D 
a lásku zEmi 
a lásku dG 
ávA 
ejD 
.

Jakub Smolík: Až se ti jednou bude zdát

1. C 
Až se ti jednou G 
bude zdát, Ami 
že je osud E 
zlej
F 
já vím to se C 
může stát, tak Dmi 
přesto nezouG 
fej.
Až se ti jednou bude zdát, že nemáš štěstí v lásce,
že ten koho miluješ, tě přestává mít rád.

R: PoF 
tom nebuď z toho C 
smutná – F 
i když je to C 
tak
F 
i když hořce C 
chutná, jak G 
člověk poznáF 
vá,
že C 
sen, kterýmu F 
věřil, se C 
asi jiným Ami 
zdá,
tak G 
lepší než se F 
trápit je C 
rada prostinkáE 
 

2. Až se ti jednou bude zdát, že na světě není láska,
že je to jenom pohádka, pohádka pro děti.
Já vím, když se dva políbí, že to nemusí být z lásky,
a vůbec nic si neslíbí a tak to má asi být.

R: PoF 
tom nebuď z toho C 
smutná – F 
i když je to C 
tak
F 
i když hořce C 
chutná, jak G 
člověk poznáF 
vá,
že C 
sen, kterýmu F 
věřil, se C 
asi jiným Ami 
zdá,
tak G 
lepší než se F 
trápit je C 
rada prostinkáE 
 

3. Až budeš mít někoho, kdo by tě měl hrozně rád,
to, že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát,
já vím, je to podivný, že mít rád se nevyplácí
F 
v lásce totiž C 
vyhrává, G 
ten kdo má rád C 
míň.

Jarek Nohavica: Hlídač krav

1. KdC 
yž jsem byl malý, říkali mi naši:
„Dobře se uč a jez chytrou kaši,
F 
až jednou vyrosteš, bG7 
udeš doktorem prC 
áv.
Takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,“
jF 
á jim ale na to řek': „ChcG7 
i být hlídačem krC 
av.“

R: Já chci mC 
ít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F 
od rána po celý dG7 
en zpívat si jC 
en,
G7 
zpívat si: C 
pam pam pamF G7 C 
…

2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy.
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.

R: Já chci mC 
ít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F 
od rána po celý dG7 
en zpívat si jC 
en,
G7 
zpívat si: C 
pam pam pamF G7 C 
…

3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,
mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy.
S nohama křížem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

R: Já chci mC 
ít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F 
od rána po celý dG7 
en zpívat si jC 
en,
G7 
zpívat si: C 
pam pam pamF G7 C 
…

Jarek Nohavica: Pochod Marodů

1. Dmi 
Krabička cigaret a F 
do kafe C 
rum, B 
rum, Dmi 
rum, 
dvě vodky a fernet a teď, F 
doktore, C 
čum, B 
čum, Dmi 
čum, 
chraGmi 
pot v hrudB 
ním koDmi 
ši, no Gmi 
to je B 
zážiA 
tek, 
Dmi 
my jsme kámoši řidiF 
čů saniC 
tek, -B 
tek, -Dmi 
tek. 

2. Měli jsme ledviny, ale už jsou nadranc, -dranc, -dranc, 
i tělní dutiny už ztratily glanc, glanc, glanc, 
u srdce divný zvuk, co je to, nemám šajn, 
je to vlastně fuk, žijem fajn, žijem fajn, fajn, fajn. 

R: Dmi 
Cirhóza, F 
trombóza, C 
dávivý F 
kašel, 
Gmi 
tuberkuDmi 
lóza - A 
jó, to je Dmi 
naše! 
neuróza, F 
skleróza, C 
ohnutá F 
záda, 
Gmi 
paradenDmi 
tóza, no A 
to je paDmi 
ráda! 
Jsme Gmi 
slabí na těDmi 
le, ale C 
silní na duF 
chu, 
Gmi 
žijem veseDmi 
le, A 
juchuchuchuDmi 
chu! 

3. Už kolem nás chodí pepka mrtvice, -ce, -ce, 
tak pozor, marodi, je zlá velice, -ce, -ce, 
zná naše adresy a je to čiperka, 
koho chce, najde si, ten natáhne perka, -rka, -rka. 

4. Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo, -lo, 
doktoři vylezou na naše tělo, -lo, -lo, 
budou nám řezati ty naše vnitřnosti 
a přitom zpívati ze samé radosti, -sti, -sti. 

R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý kašel, 
tuberkulóza, hele, já jsem to našel! 
Neuróza, skleróza, křivičná záda, 
paradentóza, no to je paráda! 
Byli slabí na těle, ale silní na duchu, 
žili vesele, než měli poruchu. 

Jarek Nohavica: Vlaštovko leť

1. VlC 
aštovko, leť přAmi 
es Čínskou zeď,
přF 
es písek pouště Gobi,G 
 
oblC 
étni zem, vAmi 
yleť až sem,
jF 
en ať se císař zlobíG 
.
DnEmi 
es v noci zdál se mi sAmi 
en,
žF 
e ti zrní nasypal LG 
udwig van Beethoven,
vlC 
aštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veďF 
.GC 
 

2. Zeptej se ryb, kde je jim líp,
zeptej se plameňáků,
kdo závidí, nic nevidí
z té krásy zpod oblaků.
Až spatříš nad sebou stín,
věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin,
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.

3. Vlaštovko, leť rychle a teď,
nesu tři zlaté groše,
první je můj, druhý je tvůj,
třetí pro světlonoše.
Až budeš unavená,
pírka ti pofouká Máří Magdaléna,
vlC 
aštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veďF 
,GC 
 
vlaštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veď,
vlC 
aštovko, leť …

Jelen: Co bylo dál

1. Někdy si Am 
říkám, jestli ještě znáš mý Dm 
jméno,
a jak G 
často na mě myslíš, když jdeš C 
spát.
Na zítřek v Am 
televizi hlásí zataDm 
ženo,
a v mý G 
hlavě už tak bude napoAm 
řád.

2. Život jde dál, lásko, musíme si Dmi 
zvykat,
a není G 
dobrý na tý cestě zůstat C 
sám,
pro jeden Ami 
smutek nemá cenu stokrát vDmi 
zlykat,
když má G 
svět otevřenou náruč dokAmi 
ořán.

R: C 
A co bylo dál, jenom Am 
vítr,
Dm 
po nebi se G 
mraky honiC 
ly.
C 
A co bylo dál, jenom Am 
vítr,
Dm 
a stromy se až k G 
zemi skloniAm 
ly.

3 V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
a do vlasů ti sedal bílej sníh,
z oblohy černý jak díra mezi světy,
se na mě snášel a studil na dlaních.

Ref: C 
A co bylo dál, jenom Am 
vítr,
Dm 
po nebi se G 
mraky honiC 
ly.
C 
A co bylo dál, jenom Am 
vítr,
Dm 
a stromy se až k G 
zemi skloniAm 
ly.

3 V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
a do vlasů ti sedal bílej sníh,
z oblohy černý jak díra mezi světy,
se na mě snášel a studil na dlaních.

4. V tom baru nevěděli, že je venku krize,
z rádia zpíval Cohen „Lásko, jsem tvůj muž“,
tys vešla dovnitř jak zhmotnění mý vize,
jako když do srdce mi někdo vrazí nůž…

Ref: C 
A co bylo dál, jenom Am 
vítr,
Dm 
po nebi se G 
mraky honiC 
ly.
C 
A co bylo dál, jenom Am 
vítr,
Dm 
a stromy se až k G 
zemi skloniAm 
ly.

3 V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
a do vlasů ti sedal bílej sníh,
z oblohy černý jak díra mezi světy,
se na mě snášel a studil na dlaních.

Ref: C 
A co bylo dál, jenom Am 
vítr,
Dm 
po nebi se G 
mraky honiC 
ly.
C 
A co bylo dál, jenom Am 
vítr,
Dm 
a stromy se až k G 
zemi skloniAm 
ly.

3 V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
a do vlasů ti sedal bílej sníh,
z oblohy černý jak díra mezi světy,
se na mě snášel a studil na dlaních.

Jelen: klidná jako voda

1. C 
Chodím světem už F 
pěknejch pár C 
let,C 
 
parným létem iF 
 zrmzlej jak C 
led.Ami 
 
Zjistil jsem, žeF 
 lásku smímG 
 dávat i C 
vzít,
nikdy jsemF 
 nešel touC 
 cestou, kudyG 
 ty musíš C 
jít.

2.C 
 Viděl jsem i místa,F 
 lepší zapomenC 
out.C 
 
Kulky vzduchem hvízdat,F 
 těla po vodě plC 
out.
Am 
Někdy si až říkF 
ám, jestli mG 
ám právo žC 
ít,
a to jF 
sem nešel tou C 
cestou, kudy G 
ty musíš jC 
ít.

R: Buď F 
klidná jako voC 
da, ale G 
silná jako prC 
oud,
F 
skála se ti podC 
dá a G 
zbavíš se všech pout.
F 
Svěží jako ranní c 
rosa a E7 
čistá jako C 
sníh.
Když tančíš F 
po kamení C 
bosá, G 
svět máš na dlanC 
ích.

3. Život někdy umí lidem naložit kříž,
ale ničeho se neboj, jsem tu s tebou, vždyť víš.
A i kdyby nás ďábel chtěl na rohy vzít,
spolu půjdem tou cestou, kudy ty musíš jít.

R: Tak buď klidná jako voda, ale silná jako proud,
skála se ti poddá a zbavíš se všech pout.
Svěží jako ranní rosa a čistá jako sníh.
Když tančíš po kamení bosá, svět máš na dlaních.

Dohra: 
Když tančíš po kamení bosá, svět máš na dlaních.
Svěží jako ranní rosa a čistá jako sníh.
Když tančíš po kamení bosá, svět máš na dlaních.

Marta Kubišová: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami 
Je půlnoc nádherná, G 
spí i lucerna,
F 
tys' mě opustil E 
ospalou,
tu v Ami 
hloubi zahrady G 
cítím úklady,
s F 
píšťalou E 
někdo sem kráAmi 
čí,
hráC 
 náramně G 
krásně a na mě
F 
tíha podivná E 
doléhá,
C 
hrá náramně, G 
zná mě, nezná mě,
F 
něha a E 
hudba až k pláAmi 
či.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám „dal“ a „má dáti“.

Nezmaři: Bodláky ve vlasech

1. Do vlaG 
sů bláznivej Emi 
kluk mi Ami 
bodláky D7 
dával,
Emi 
za tuhle C 
kytku pak F 
všechno chtěl D 
mít,
svatebG 
ní menuD 
et mi Ami 
na stýblo H7 
hrával,
C 
že prej se D 
musíme G 
vzít. D 
 

2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc může tak přát,
doznívá menuet, čím dál míň mě baví
C 
na tichou D 
poštu si G 
hrát.

R: Emi 
Bez bolesti divný D 
trápení, Emi 
suchej pramen těžko D 
pít,
G 
zbytečně C 
slova do Edim 
kamení H7 
sít,
G7 
na košili našich C 
zvyků F7 
vlajou nitě od knoBb 
flíků,
D# 
jeden je C 
Muset a D# 
druhej je G 
Chtít.G7 
 

3. Do vlaC 
sů bláznivej Ami 
kluk ti Dmi 
bodláky G 
dával,
Ami 
za tuhle F 
kytku pak B 
všechno chtěl G 
mít,
svatebC 
ní menuG 
et ti Dmi 
na stýblo E 
hrával:
F 
my dva se G 
musíme C 
vzít. G 
 

4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy
nejsem si jistej, že víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy
F 
o tom že G 
dál tě mám C 
rád. D 
 

5. ZeleG 
ný, voňaEmi 
vý, dva Ami 
prstýnky z D7 
trávy,
Emi 
copak si C 
my dva víc F 
můžeme D 
přát,
dál nám G 
zní menD 
uet a Ami 
tím míň nás H7 
baví
C 
na tichou D 
poštu si G 
hrát.D 
 

*: ZeleG 
ný, voňaEmi 
vý…Ami D7 
 
PrsG 
týnky voňaEmi 
vý …Ami D 
 
Z G 
trávy zeleEmi 
ný…Ami D7 G Emi Ami D 
 

Nezmaři: Písek

Capo 3

1. Jako Ami 
píseD 
k G 
přesíváš mě E7 
mezi prsty,
Dmi 
stejně ti E7 
dlaně prázdný Ami 
zůstG 
anC 
ou,
ani Dmi 
vodu nepřeliješ G 
sítem,
někdy je C 
strašně Emi 
málo Ami 
chtít,
Dmi 
já nejsem z těch, co po E7 
těžký ráně Ami 
nevsG 
taC 
nou. 
ani Dmi 
vodu nepřeliješ G 
sítem,
někdy je C 
strašně Emi 
málo Ami 
chtít,
Dmi 
já nejsem z těch, co po E7 
těžký ráně Ami 
nevsE7 
tanAmi 
ou.

2. Pevnou Ami 
vůlíD 
 tG 
aky příliš E7 
neoplýváš,
Dmi 
zdá se, že E7 
nemíníš mě Ami 
vážnG 
ě C 
brát.
kolik Dmi 
času nám to ještě G 
schází,
nebo je C 
všechen Emi 
dávno Ami 
pryč,
Dmi 
a za čím se to E7 
vlastně máme Ami 
stálG 
e C 
hnát? 
kolik Dmi 
času nám to ještě G 
schází,
nebo je C 
všechen Emi 
dávnoAmi 
 pryč,
Dmi 
a za čím se to E7 
vlastně máme Ami 
stálE7 
e hAmi 
nát?

3. Jako Ami 
kámeD 
n G 
najednou mi v E7 
cestě stojíš,
Dmi 
vím, že se E7 
leccos těžko Ami 
obchG 
ázC 
í,
radši Dmi 
zkusím někde jiný G 
příběh,
který C 
bude lepší Emi 
konec Ami 
mít,
Dmi 
ale už teď ti můžu E7 
říct, že mi Ami 
nescG 
háC 
zíš. 
radši Dmi 
zkusím někde jiný G 
příběh,
který C 
bude lepší Emi 
konec Ami 
mít,
Dmi 
ale už teď ti můžu E7 
říct, že mi Ami 
nescE7 
házAmi 
íš. 

4. Jako Ami 
píseD 
k G 
přesíváš mě E7 
mezi prsty,
Dmi 
stejně ti E7 
dlaně prázdný Ami 
zůstG 
anC 
ou,
ani Dmi 
vodu nepřeliješ G 
sítem,
někdy je C 
strašně Emi 
málo Ami 
chtít,
Dmi 
já nejsem z těch co po E7 
těžký ráně Ami 
nevsE7 
tanAmi 
ou.

Pacifik: Hej kočí

Capo 5

1. Hej Ami 
kočí, jedem F 
dál, láska má boty toulavý,
Dmi 
častokrát se unaví ještě Emi 
dřív než Em7 
najde Ami 
cíl.
Hej kočí, jedem F 
dál, vždyť cestu znáš už nazpaměť,
Dmi 
na ní se skrývá jenom šeď a Emi 
někdy pár hezkejch Ami 
chvil.

R: Ty jsi F 
moje malá vzpomínka G 
před spaním, no a C 
já jsem tvůj Ami 
stín.
Ty jsi F 
jiná nežli všechny lásky G 
včerejší, to C 
já dávno Ami 
vím,
s tebou F 
mám tisíc naG 
dějí, že neC 
zůstanu nikdy Ami 
sám,
láska F 
jsou koně G 
splašený, když se řítí Ami 
k nám.

2. Hej kočí, jedem dál, i když náš kočár dostal smyk
a láska spadla na chodník, koně dál musíš vést.
Hej kočí, jedem dál, jak rád bys trhnul opratí,
však minulost nám navrátí jen splín z nedávných cest.

R: Ty jsi F 
moje malá vzpomínka G 
před spaním, no a C 
já jsem tvůj Ami 
stín.
Ty jsi F 
jiná nežli všechny lásky G 
včerejší, to C 
já dávno Ami 
vím,
s tebou F 
mám tisíc naG 
dějí, že neC 
zůstanu nikdy Ami 
sám,
láska F 
jsou koně G 
splašený, když se řítí Ami 
k nám.

3. Hej kočí, jedem dál, dopředu pořád musíš jet,
zastavit nelze a vzít zpět těch pár dlouhejch mil.
Hej kočí, jedem dál, zas budou lásky toulavý,
na tom nikdo nic nespraví, přece dál se točí svět.

Pacifik: Malý velký muž

1. Dokud F#mi 
tráva bude růst 
Řeky potečou a D 
stoupat bude dým 
Léta utečou a E 
kam padne tvůj stín 
Země tvá bude F#mi 
tvou 
Dokud Hmi 
noci střídá den 
vítr bude vát a A 
mraky poplujou 
Slunce bude plát a C# 
tak jak léta jdou 
Země tvá bude F#mi 
tvou 

R: Jen A 
malý velký muž 
Tolik dobře věděl F#mi 
co je vostrej nůž 
smutek prázdnych sedel 
D 
malý velký muž čekal svý znameE 
ní 
Jen A 
malý velký muž žehnal ohni sílu 
Z F#mi 
rudých kamenů vítal dýmku míru 
D 
Přesto pohřbil sen 
velký E 
sen u Wounded F#mi 
Knee 

2. Dokud tráva bude růst 
Ruce špinavý až v plání vztyčí kříž 
řeky zastaví se, plakat neslyšíš 
Slunce zář krvavou 

Dokud noci střídá den 
slova neplatí, a co je vlastně jen 
Ono prokletí, co padlo na tvou zem 
na tvou zem ztracenou 

R: Jen A 
malý velký muž 
Tolik dobře věděl F#mi 
co je vostrej nůž 
smutek prázdnych sedel 
D 
malý velký muž čekal svý znameE 
ní 
Jen A 
malý velký muž žehnal ohni sílu 
Z F#mi 
rudých kamenů vítal dýmku míru 
D 
Přesto pohřbil sen 
velký E 
sen u Wounded F#mi 
Knee 

3. Dokud tráva bude růst 
Rány nezhojí a neopláchne déšť 
řeky nespojí se v jeden silný proud 
silný proud nadějí .. 

Dokud noci střídá den 
Srdce zlomená, a jejich dávný sen 
skalní ozvěna nevrátí tvou zem 
silný proud nadějí 

R: Jen A 
malý velký muž 
Tolik dobře věděl F#mi 
co je vostrej nůž 
smutek prázdnych sedel 
D 
malý velký muž čekal svý znameE 
ní 
Jen A 
malý velký muž žehnal ohni sílu 
Z F#mi 
rudých kamenů vítal dýmku míru 
D 
Přesto pohřbil sen 
velký E 
sen u Wounded F#mi 
Knee 

Pacifik: Poraněný koleno

1. Emi 
Poraněný koleno to D 
místo jméno má, 
Emi 
krví zpitá země, co D 
tance duchů zná, 
Emi 
bídu psanců štvanejch a z D 
kulovnice strach, 
C 
země, která C (H7) 
skrývá zlatej H7 (Emi) 
prach. 

2. Dýmky míru zhasly a zoufalství jde tam 
na pahorek malý, kde z hanby stojí chrám, 
z hanby bledejch tváří, co prej dovedou žít, 
s Písmem svatým přes mrtvoly jít. 

R: Emi 
Až z větrnejch plání C 
zazní mocný G 
hlas, 
zazní Emi 
hlas, zazní G 
hlas touhy Emi 
mý, 
Siouxové táhnou z C 
rezervací G 
zas, 
táhnou Emi 
zas, táhnou G 
zas, statečEmi 
ní. 

3. Poraněný koleno je místo prokletí, 
Siouxové táhnou jak tenkrát před lety, 
pošlapaný právo kdo v zemi otců má, 
tomu slova jsou tak zbytečná. 

4. Poraněný koleno, ať hoří Kristův kříž, 
dětem týhle země ať slunce vyjde blíž, 
láska kvete krajem a písně znějí dál 
tam, kde hrdý Sioux věrně stál. 

R: Emi 
Až z větrnejch plání C 
zazní mocný G 
hlas, 
zazní Emi 
hlas, zazní G 
hlas touhy Emi 
mý, 
Siouxové táhnou z C 
rezervací G 
zas, 
táhnou Emi 
zas, táhnou G 
zas, statečEmi 
ní. 

5. Černý hory v dálce prý otvírají den, 
tam z jeskyně větrů k nám Mesiáš jde ven, 
voják hlavu sklopí a k nohám hodí zbraň, 
pochopí, kdo splatil krutou daň. 

6. Tři sta bojovníků tak, jako jeden muž, 
neproklál jim srdce zlý nenávisti nůž, 
pro kousek svý země svůj život půjdou dát, 
i jejich děti chtěj' si taky hrát. 

R: Emi 
Až z větrnejch plání C 
zazní mocný G 
hlas, 
zazní Emi 
hlas, zazní G 
hlas touhy Emi 
mý, 
Siouxové táhnou z C 
rezervací G 
zas, 
táhnou Emi 
zas, táhnou G 
zas, statečEmi 
ní. 

R: Emi 
Až z větrnejch plání C 
zazní mocný G 
hlas, 
zazní Emi 
hlas, zazní G 
hlas touhy Emi 
mý, 
Siouxové táhnou z C 
rezervací G 
zas, 
táhnou Emi 
zas, táhnou G 
zas, statečEmi 
ní. 

Pacifik: Vyznání

1. Ami 
Znáš stopy vlD 
čí,vůni  Ami 
klád včelí  D 
med
moudrý Ami 
les který  G 
mlčí stovky  Ami 
letG 
 Ami 
 
Ami 
dobře znáš mokrou tráD 
vu posetAmi 
ou kapra D 
dím
obloAmi 
hou dobrou zpG 
rávu nese  Ami 
dým  E 
 

R: V kraji Ami 
nách srdce C 
máš posledG 
ní vyznáAmi 
ní
všem co jC 
dou ruku dG 
áš půjdem blE 
íž k svítáF 
ní  Fmaj7 
 
[: stále Ami 
za modroG 
u oblohAmi 
ou :]

2. Znáš kamarády poslední loňskej sníh
tichý blues co se ztrácí ve větvÍch
kolik snů kolik štací kolik mil sebral čas
jenom vítr se vrací kolem nás

R: V kraji Ami 
nách srdce C 
máš posledG 
ní vyznáAmi 
ní
všem co jC 
dou ruku dG 
áš půjdem blE 
íž k svítáF 
ní  Fmaj7 
 
[: stále Ami 
za modroG 
u oblohAmi 
ou :]

3. Znáš lesní kvítí který pláč utiší
co je zlý a co dobrý rozliší
a tak sám němým svědkům do všech dnů přísaháš
že svůj čas a svý místo dobře znáš

R: V kraji Ami 
nách srdce C 
máš posledG 
ní vyznáAmi 
ní
všem co jC 
dou ruku dG 
áš půjdem blE 
íž k svítáF 
ní  Fmaj7 
 
[: stále Ami 
za modroG 
u oblohAmi 
ou :]

Pavel Bobek: Rodný dům

120 BPM

1. Bylo mi E 
 A 
šestnáct let, já E 
 A 
znát chtěl svět, 
D 
náš dům A 
byl jak E 
mříž.
A 
 E 
Táta jen kýv, řek A 
 E 
máš svůj věk, 
tak A 
pojď A/E 
chlapče D 
blíž.

Do kapsy sáh a dal mi klíč, 
řek cestu dál už znáš
Až poznáš svět a budeš chtít, 
kam se vrátit máš.

R: Je to tvůj rodA 
ný dům, D 
tvůj A 
rodný E 
dům
tvůj E 
rodný dům, A 
tvůj E 
rodný D 
dům 

D A - D A 

2. Pak uběhl čas a přišel mi list, 
můj strýc mi psal.
A já věděl dřív, než jsem začal číst, 
že si bůh tátu k sobě vzal.

Na vlak jsem sed, městem šel 
a dlouho bloudil tmou.
Ale když jsem vzhléd, náhle jako stín 
tam stál přede mnou.

R: Můj rodný dům … A 
 

Bridge: Náš F#m 
plot, rozbitá okna a pár A 
holých zdí.
F#m 
Stará houpací židle, nikdo však A 
neseděl v ní.
Byl tam D 
cizí muž, na šatech prach, bílou A 
přilbu měl.
Klíč mi D 
na zem spad a můj vlastní hlas A 
náhle se E 
chvěl.

R: To je můj rodný dům …

3. Řek měl jste přijít dřív už není čas, 
raději běžte kousek dál.
Za pár dní tu bude nová trať 
a ten dům nám v cestě stál.

Pak vyšlehl blesk a děsný třesk 
z úst mu slova vzal.
Já dál tam stál a do očí 
černý prach mi slzy hnal.

R: Můj rodný dům …

E A 
Můj rodný dům

Pavel Bobek: Veď mě dál cesto má

1. G 
Někde v dálce Emi 
cesty končí, 
D 
každá prý však C 
cíl svůj G 
skrývá
Někde v dálce Emi 
každá má svůj cíl 
D 
ať je pár chvil dlouhá C 
nebo tisíc G 
mil

R: Veď mě G 
dál, cesto D 
má, 
veď mě Emi 
dál, vždyť i C 
já
Tam kde G 
končíš, chtěl bych D 
dojít
Veď mě C 
dál, cesto G 
má

2. Chodím dlouho po všech cestách, 
všechny znám je, jen ta má mi zbývá
Je jak dívky co jsem měl tak rád
Plná žáru bývá, hned zas samý chlad

*: Emi 
Pak na D 
patník G 
poslední 
napíšu křídou C 
jméno své
A pod G 
něj, že jsem D 
žil hrozně rád
Emi 
Písně své, co mi F 
v kapsách zbydou
C 
Dám si bandou G 
cvrčků hrát
A D 
půjdu spát, půjdu D7 
spát.

Petr Spálený: Montgomery

1. D 
Déšť ti holka smáčelG 
 vlasy Emi 
 
A7 
Z tvých očí zbyl prázdnejD 
 kruh A7 
 
D 
Kde je zbytek tvojíG 
 krásy Emi 
 
A7 
To ví dneska snad jenD 
 bůh. A7 
 

R: D 
Z celé jižní eskadrG 
ony Emi 
 
A7 
Nezbyl ani jedenD 
 muž A7 
 
D 
V Montgomery bijouG 
 zvony Emi 
 
A7 
Déšť ti smejvá ze rtůD 
 růž. A7 
 

2. Tam na kopci v prachu cesty
Leží i tvůj generál
V ruce šátek od nevěsty
Ale ruka leží dál.

R: D 
Z celé jižní eskadrG 
ony Emi 
 
A7 
Nezbyl ani jedenD 
 muž A7 
 
D 
V Montgomery bijouG 
 zvony Emi 
 
A7 
Déšť ti smejvá ze rtůD 
 růž. A7 
 

3. Tvář má zšedivělou strachem
Zbylo v ní pár těžkejch chvil
Proužek krve stéká prachem
Déšť jí slepil vlasy jak jíl.

R: D 
Z celé jižní eskadrG 
ony Emi 
 
A7 
Nezbyl ani jedenD 
 muž A7 
 
D 
V Montgomery bijouG 
 zvony Emi 
 
A7 
Déšť ti smejvá ze rtůD 
 růž. A7 
 

4. Déšť ti šeptá jeho jméno,
šeptá ho i listoví.
Lásku měl rád víc než život,
to ti nikdy nepoví.

Poutníci: Nadějí

1. Když spAmi 
í dva odsouzenD 
í
v lAmi 
ukách u hořících klD 
ád,
ten dAmi 
ým a ta tráva je zmD 
ěníC 
,
než se nG 
adHmi 
ějí,Ami 
 než se nG 
adHmi 
ějí,Ami 
 než se nG 
adHmi 
ějí.Ami 
 

2. Když dva se nepodřeknou
v noci u mlčících vrat,
ta tma a to ticho je svléknou,
než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí.

3. Můj most, já vím už, kde je,
padá a před ním je drát,
a drát, když skočím, se chvěje
něžnou nadějí, něžnou nadějí, nežnou nadějí.

Poutníci: Panenka

1. G 
Co skrýváš za C 
víčky a G 
plameny C 
svíčky 
snad G 
houf bílejch holubic nebo jen D 
žal 
tak C 
odplul ten G 
prvý, den C 
zmáčený G 
krví 
ani pouťovou panenku D 
nezaneG 
chal. 

R: Otevři C 
oči Ty G 
uspěchaD 
ná, C 
dámo G 
uplakaD 
ná, 
C 
otevři G 
oči ta C 
hloupá noc G 
končí 
a mír je D 
mezi náG 
ma. 

C 
 G 
 C 
 G 
 D 
 G 
 

2. Už si oblékni šaty a řetízek zlatý 
a umyj se půjdeme na karneval 
a na bílou kůži Ti napíšu tuší 
že dámou jsi byla a zůstáváš dál. 

R: Otevři C 
oči Ty G 
uspěchaD 
ná, C 
dámo G 
uplakaD 
ná, 
C 
otevři G 
oči ta C 
hloupá noc G 
končí 
a mír je D 
mezi náG 
ma. 

C 
 G 
 C 
 G 
 D 
 G 
 

Poutníci: Pojďme se napít

1. Pěkně tě D 
vítám, G 
lásA 
ko D 
má, 
tak trochu zbiF#mi 
tá a G 
víc D 
soukroA 
má, G 
 F#mi 
 
Emi 
pěkně tě víD 
tám, a čemu G 
vděčím za F#mi 
tak vzácnou Hmi 
chvíli 
G 
jedF#mi 
nou  Emi 
za D 
sto A 
let?G 
 F#mi 
 

R: [: A 
Pojďme se napítD 
, pojďme se naG 
pítF#mi 
 Emi 
 
ať D 
nám Emi 
mají z G 
čeho slzy D 
týct. :]

2. V nohách ti dřepí bílej pták, 
už nejsme slepí a zlí, naopak, 
už nejsme slepí a rozdejchaní, jako když se spěchá 
bránou vítězství. 

R: [: A 
Pojďme se napítD 
, pojďme se naG 
pítF#mi 
 Emi 
 
ať D 
nám Emi 
mají z G 
čeho slzy D 
týct. :]

3. V očích ti svítí a slábne dech 
a něco k pití tu ční na stolech, 
a něco k pití, a nepospíchej, stoletá má lásko, 
když už nemáš kam. 

R: [: A 
Pojďme se napítD 
, pojďme se naG 
pítF#mi 
 Emi 
 
ať D 
nám Emi 
mají z G 
čeho slzy D 
týct. :]

Svěrák & Uhlíř: Dělání

1. D 
Když máš srdce zjihlé, G 
když máš potíže, D 
tak dej cihlu k cihle, 
G 
těsto do díže, Emi 
 upeč A 
třeba chleba,D 
 postav Hmi 
třeba zeď, 
G 
žal se A 
krásně vstřebá, D 
začniHmi 
 s tím hned teď, G 
začniA 
 s tím 
hnedD 
 teď. 

Ref.: G 
Dělání, A 
dělání, D 
všechny smutkyHmi 
 zahání,
G 
dělání, A 
dělání jeD 
 lék. 
G 
Dělání, A 
dělání, D 
to nám úsměv Hmi 
zachrání,
G 
dělání, A 
dělání jeD 
 lék. 

2. Když máš srdce zjihlé,když máš potíže,
tak dej cihlu k cihle, těsto do díže,
upeč třeba chleba,postav třeba zeď, 
žal se krásně vstřebá,
začni s tím hned teď,
začni s tím hned teď. 

2× Ref.

Svěrák & Uhlíř: Kdyby se v komnatách

1. D 
K životu na zámku Ami 
mám jednu poznámku 
G 
Je tu neveselo, je tu D 
truchlivo
V ostatních královstvích Ami 
nezní tak málo smích
G 
Není neveselo, není D 
truchlivo

R. D7 
Kdyby se v G 
komnatách běhoun jak D 
hrom natáh
A na něm Emi 
akrobati A 
začali D 
kejklovati
D7 
Kdyby nám G 
v paláci pištěli D 
dudáci 
To by se Emi 
krásně žilo, A 
to by byl D 
ráj

2. Kde není muzika, tam srdce utichá
Tam je neveselo, tam je truchlivo
Chtěla bych dvůr pestrý, kde znějí orchestry
Kde není neveselo, žádné truchlivo

R. Kdyby se v komnatách …  

Svěrák & Uhlíř: Severní vítr

1. Jdu s C 
děravou patou, mám Ami 
horečku zlatou
Jsem F 
chudý, jsem sláb a C 
nemocen
Hlava mě pálí a v Ami 
modravé dáli
Se F 
leskne a G 
třpytí můj C 
sen

2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí
Tam zbytečně budeš mi psát
Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě
Já nechám si tisíc krát zdát

R: C 
Severní C7 
vítr je F 
krutý, 
počítejC 
 lásko má s G7 
tím
C 
k nohám ti C7 
dám zlaté F 
pruty
nebo se C 
vůbec G 
nevrátímC 
 

3. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem
Už slyším je výt blíž a blíž
už mají mou stopu, už větří že kopu
svůj hrob a že stloukám si kříž

4. Zde leží ten blázen, chtěl vilu, chtěl bazén
A opustil tvou krásnou tvář
Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek
Nad hrobem polární zář

Vlasta Redl: Sbohem galánečko

1. G 
Sbohem galáEmi 
nečko Ami 
já už musím D 
jíG 
ti A7 
 
D 
sbohem galáHmi 
nečko Emi 
já už musím A 
jíD 
ti  
Ami 
Kyselé víD 
nečko, G 
kyselé víAmi 
nečD 
ko 
G 
Podalas mně Ami D 
k piG 
tí 

2. Sbohem galánečko rozlučme sa v pánu 
Kyselé vínečko, kyselé vínečko 
Podalas mně v džbánu. 

3. Ač bylo kyselé přeca sem sa opil 
Eště včil sa stydím, eště včil sa stydím 
Co jsem všechno tropil 

4. Ale sa nehněvám žes mňa ošidila 
To ta moja žízeň to ta moja žízeň 
Ta to zavinila 

Žalman: Divokej horskej tymián

1. D 
Dál za vozem G 
spolu D 
šlapem, 
někdo G 
rád a někdo D 
zmaten, 
kdo se G 
vrací, není F#mi 
sám, 
je to Emi 
věc, když pro nás G 
voní 
z hor diD 
vokejG 
 tymiD 
án. 

2. Léto, zůstaň dlouho s námi, 
dlouho hřej a spal nám rány, 
až po okraj naplň džbán, 
je to věc, když pro nás voní 
z hor divokej tymián 

R: D7 
PodíG 
vej, jak málo D 
stačí, když do G 
vázy natrF#mi 
hám 
bílou Emi 
nocí k miloG 
vání z hor diD 
vokejG 
 tymiD 
án. 

3. Dál za vozem trávou, prachem, 
někdy krokem, někdy trapem, 
kdo se vrací domů k nám, 
je to věc, když pro nás voní 
z hor divokej tymián. 

Žalman: Já,písnička

1. To Ami 
já zrozená z nemoG 
cných básníků
z tichýchEmi7 
 vět po nocích utAmi 
kaná
To já zrozená není G 
mi do smíchu
když mámE 
 být pod cenou proAmi 
daná

R: Kdo C 
vás obléká do G 
šatů svatebních
holkAmi 
y mý Ami/G 
ztracený, Am/F 
ztracenýE7 
 
Ženich Ami 
spí na růži až nG 
ěkam pod kůži
se můj E 
strach do klína schovAmi 
ává

2. To já zrozená v hospodách na tácku
raněných ospalých milenců
To já zrozená vyrytá na tácku
směju se po stěnách cizincům

R: Kdo C 
vás obléká do G 
šatů svatebních
holkAmi 
y mý Ami/G 
ztracený, Am/F 
ztracenýE7 
 
Ženich Ami 
spí na růži až nG 
ěkam pod kůži
se můj E 
strach do klína schovAmi 
ává

3. To já písnička ležím tu před vámi
jenom tak spoutaná tolikrát
To já písnička provdaná za pány,
Kteří pro lásku smí o mě hrát

R: Kdo C 
vás obléká do G 
šatů svatebních
holkAmi 
y mý Ami/G 
ztracený, Am/F 
ztracenýE7 
 
Ženich Ami 
spí na růži až nG 
ěkam pod kůži
se můj E 
strach do klína schovAmi 
ává

Žalman: Jdem Zpátky do Lesů

1. Ami7 
Sedím na kolejích D7 
které nikam nevedouG C G 
 
Ami7 
koukám na kopřetinu jak D7 
miluje se s lebedouG C G 
 
Ami7 
Mraky vzaly slunce D7 
zase pod svou ochranuG Emi 
 
JenAmi7 
 ty nejdeš holka zlatá D7 
kdypak já tě dostanuG D7 
 

R: G 
Z ráje my vyhnaní Emi 
z ráje, kde není 
už Ami7 
místa C7 
prej něco se G 
chystáD 
 
G 
Z ráje nablýskaných Em 
plesů jdem zpátky 
do Ami7 
lesů C7 
Za nějakej G 
čas D 
 

2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe
málo jsi se snažil málo šel jsi do sebe
Šel jsi vlastní cestou to se dneska nenosí
i pes kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí

R: G 
Z ráje my vyhnaní Emi 
z ráje, kde není 
už Ami7 
místa C7 
prej něco se G 
chystáD 
 
G 
Z ráje nablýskaných Em 
plesů jdem zpátky 
do Ami7 
lesů C7 
Za nějakej G 
čas D 
 

3. Už tě vidím z dálky jak mávaš na mě korunou
jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny co si dávaj rande za branou
v ráji není místa možná v pekle se nás zastanou

R: G 
Z ráje my vyhnaní Emi 
z ráje, kde není 
už Ami7 
místa C7 
prej něco se G 
chystáD 
 
G 
Z ráje nablýskaných Em 
plesů jdem zpátky 
do Ami7 
lesů C7 
Za nějakej G 
čas D 
 

Žalman: Kdyby tady byla

C

1. [: Kdyby tady byla taková panenka,
G7 C  
která by mě chtěla, :]
F C
[: která by mě chtěla syna vychovala,
G7 C  
přitom pannou byla. :]

2. [: Kdybych já ti měla syna vychovati,
přitom pannou býti, :]
[: ty by si mi musel kolíbku dělati,
do dřeva netíti. :]

3. [: Kdybych já ti musel kolíbku dělati,
do dřeva netíti, :]
[: ty bys mi musela košiličku šíti
bez jehel a nití. :]

4. [: Kdybych já ti měla košiličku šíti
bez jehel a nití, :]
[: ty by si mně musel žebřík udělati
až k nebeské výši. :]

5. [: Kdybych já ti musel žebřík udělati
až k nebeské výši, :]
[: lezli bysme spolu, spadli bysme dolů,
(Ami G7 C)
byl by konec všemu. :]

Žalman: Rána v Trávě

Capo 3

R: Ami 
Každý ráno boty G 
zouval Ami 
Orosil si nohy v G 
trávě
Ami 
Že se lidi mají radi G 
doufal Ami 
A proEmi 
citli Ami 
právě
Každý ráno dlouze G 
zíval Ami 
Utřel čelo do ruG 
kávu
Ami 
A při chůzi tělem semtam G 
kýval Ami 
Před seEmi 
bou sta Ami 
sáhů

1. C 
Poznal G 
MoraF 
věnku C 
krásnou
Ami 
a víG 
nečko C 
ze zlata
V Čechách G 
slávu F 
muziC 
kantů
Ami 
UmaEmi 
zanou Ami 
od bláta.

R: Ami 
Každý ráno boty G 
zouval Ami 
Orosil si nohy v G 
trávě
Ami 
Že se lidi mají radi G 
doufal Ami 
A proEmi 
citli Ami 
právě
Každý ráno dlouze G 
zíval Ami 
Utřel čelo do ruG 
kávu
Ami 
A při chůzi tělem semtam G 
kýval Ami 
Před seEmi 
bou sta Ami 
sáhů

2. Toužil najít studánečku
A do ní se podívat
By mu řekla proč holečku
Musíš světem chodívat

3. Studánečka promluvila
To ses musel nachodit
Abych já ti pravdu řekla
měl ses jindy narodit. R:

R: Ami 
Každý ráno boty G 
zouval Ami 
Orosil si nohy v G 
trávě
Ami 
Že se lidi mají radi G 
doufal Ami 
A proEmi 
citli Ami 
právě
Každý ráno dlouze G 
zíval Ami 
Utřel čelo do ruG 
kávu
Ami 
A při chůzi tělem semtam G 
kýval Ami 
Před seEmi 
bou sta Ami 
sáhů