Cert a spol.

21. 11. 2024

: Carpe Diem

1. Ami 
Nadešel asi Dmi7 
poslední den
podíG 
vej celá planeta Emi 
blázní
A já Ami 
neuroním ani Dmi7 
slzu pro ni
Jenom G 
zamknu důmE 
 

A půjdu po kolejích až na konečnou
Hle jak mám krok vojenský rázný
A nezastavím ani na červenou
Natruc předpisům

R: Ami 
Tak tady mě G 
máš Ami 
 
Dnes můžeš G 
říkat klidně co C 
chceš
Zbylo tak málo vět, tak Ami 
málo slov
co G 
nelžou
2. Už si nebudeme hrát na román
Setři růž nikdo nás nenatáčí
Je poslední den a zbyla nám jen
Miska cukroví

Ať všechny hospody dnes doženou plán
Ať svět z posledního pije a tančí
Já nebudu pít nechám naplno znít
V hlavě všechno co mám

R: / beze slov /

3. Žádny slib z těch co jsem ti dal
Nejde vyplnit a nejde vzít zpátky
Tak ať točí se svět mladší o deset let
Na desce Jethro Tull

Ať platí aspoň dnes co dřív jsem jen lhal
Carpe diem život je krátký
V tvých očích je klid a nemám chuť snít
co by bylo dál.

R: Tak tady mě máš 
Dnes můžeš říkat klidně co chceš
Zbylo tak málo vět, tak málo slov
1

: Kdyby ...

1. D 
dyby G 
tady někde F#mi 
byly Emi A 
 
D 
dveře co vždy v G 
pravou chvíF#mi 
li Emi A7 
 
Emi 
otevřou se A 
do pohádF#mi 
ky
D 
to bychom se G 
nezloA 
biD 
li

2. těmi dveřmi do pohádky
mohlo by se taky zpátky
a svět co jsme opustili
byl by na nás takhle krátký
2

: Barbarské pobřeží

Dmi 
Dvacet stupňů levobok a držte C 
jižní Dmi 
směr!
Máme F 
Gibraltar C 
v zádech, a když B 
vítr vydrA 
ží
Snad Dmi 
uvidíme C 
Afriku už Dmi 
zítra navečerAmi 
 
Náš B 
cíl je přístav Oran na barAmi 
barském pobřeDmi 
ží.

Vidím loď, velkou loď!, křičí hlídka z ráhnoví,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
když galéra se na obzoru v dálce objeví,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Jsi pirát, jsi lupič, nebo válečná loď snad?,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Žádnou vlajku nemáš, jak tě máme uvítat?,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

To ne, piráti nejsme, my jsme loď obchodní,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
do Liverpoolu plujeme už pětadvacet dní,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Tak spustili jsme člun, on ve vlnách už je,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Vemte naší poštu domu do rodné Anglie!,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Však náhle vzduchem zahřměly dvě salvy z jejich děl,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
a černý prapor pirátů na stěžeň vyletěl,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Jejich útok byl tak rychlý, že všechny překvapil,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Ale pak náš výstřel z děla jim stěžen ustřelil,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

Slitování mějte! ty krysy křičely,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Tak dali jsme jim milost – ke dnu je poslali,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.

S piráty jsme se rvali, bili se dvojnásob,
máme Gibraltar v zádech, a když vítr vydrží
Loď byla jejich rakví a moře jejich hrob,
náš cíl je přístav Oran na barbarském pobřeží.
3

: Čarodejnice z Amesbury

1. Zuzana Dmi 
byla dívka, C 
která žila v Dmi 
Amesbury, 
s jasnýma F 
očima a C 
řečmi pánům Dmi 
navzdory, 
souseF 
dé o ní C 
říkali, že Dmi 
temná kouzla Ami 
zná 
a Bb 
že se lidem Ami 
vyhýbá a s Bb 
ďáblem C 
pletky Dmi(G) 
má. 

2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil 
a pověrčivý lid se na pastora obrátil, 
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí, 
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. 

3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, 
a když ji vedli městem, všichni kolem volali: 
"Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, 
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!" 

4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, 
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění 
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, 
sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. 

5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, 
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná, 
je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění, 
a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!" 

6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, 
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: 
"Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít 
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!" 

7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou 
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: 
"Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, 
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" 

8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici 
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící, 
a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou, 
zemřela tiše samotná pod letní oblohou … 
4

: Macpherson

1. C 
Sbohem dávám všem kopcům, řekám G 
výšinám, 
ukryAmi 
tým pod krásnou obloF 
hou 
v Newton C 
Moore pro mě šibenici G 
stloukají 
a dnes mě Ami 
spoutaného F 
pod ní přiveG 
dou. 

Ref. Chvíli stál pak do rukou své housle vzal, 
prsty na strunách a oči zářící 
a zástup pod ním začal tančit s ním, 
když Macpherson hrál pod šibenicí. 

2. Život můj byl boj, byl plný násilí, 
bral jsem bohatým a chudým rozdával. 
Však žádnou lítost jsem nikdy necítil, 
když jsem do rukou svoje housle bral. 

Ref. Chvíli stál… 

3. Ze všech krásných žen já měl jsem nejvíc rád 
tu nejkrásnější, co mě zradila. 
Jen kvůli ní tu stojím spoutaný, 
že mi bílý šátek z okna hodila. 

Ref. Mnozí z vás se přišli jenom podívat, 
mnozí z vás mé housle chtějí mít. 
Však žádný víckrát na ně nesmí hrát 
a já musím je teď v půlce rozlomit. 

4. Co víc je smrt než konec trápení, 
než můj útěk ze žalářních zdí. 
Jak vzdálenou zář já vidím její tvář 
a přísahám, že nebojím se jí. 

Ref. Chvíli stál… 

Ref. Chvíli stál…
5

: Zabili, zabili

1. C 
Zabili, F 
zabili, Dmi 
chlapa z koloF 
čavyC 
,
C 
řekněte F 
hrobaři, Dmi 
kde je pochoF 
vaný?C 
 

R: C 
Bylo tu není tu, F 
havrani na plotu 
C 
Bylo víno v sudě F 
teď tam voda bude
C 
není, F 
není tuC 
 

2. Špatně ho zabili, špatně pochovali
vlci ho pojedli, ptáci rozklovali

R: Bylo tu není tu…

3. Vítr ho roznesl po dalekém kraji
havrani pro něho po poli krákají

R: Bylo tu není tu…

4. Kráká starý hravran, krákat nepřestane
dokud v Koločavě živý chlap zůstane

sloka:  3 C F 5 Dmi F C
refren: C F
6

: Historka

Dmi
Drží se pod paží, domů se vedou,
Gmi Gmi7 C Dmi
domov je nádraží s čekárnou hnědou.
Hnědou jak funebrák, co smůlu nosí,
po tmě a po špičkách, vklouznou tam bosí

Gmi C
Prostřený stůl, do rány sůl
F B C Dmi
a padání víček a hodin co tikají
o,o,o,o. 

Svědek se červená a matky blednou,
věrná či nevěrná, tak ještě jednou.
Naposled se vás ptám z lásky či bez ní,
někdy vše spálí mráz a odvane sníh.

Z kamarádů jen přátelé
a dohadům po třídě poslední zvonění, zvonění
o,o,o,o. 

Jeden se obhájí, odvahu sbírá,
s ničím se netají, límeček spíná.
A schody po dvou (a schody po dvou) sotva je vnímá
letí tou chodbou, rád zapomíná.

Na prostřený stůl, života půl
a padání víček a hodin, co tikají.
o,o,o,o. 

Zpráva je úřední, taky tak studená,
ulice polední, pustá a znuděná.
Už ji to nebaví, padat jak kamení,
lidi se nezdraví, smutní a znavení.

Prostřený stůl (z kamarádů), života půl (jen přátelé)
a padání víček a hodin, co tikají
o,o,o,o. 
7

: Andulce z béčka

1. (Tak) A 
stránky D 
čítanky A 
chci si D 
založit A 
tvými G 
copánA 
ky,
[: F 
spíš než C 
na Temno G 
myslím A 
na lásku, F 
promiň, G 
JiráA 
sku. :]

2. Stránky fyziky chci si založit tvými culíky,
[: v spojených nádobách myšlenky nekalé, promiň, Pascale. :]

3. Stránky chemie proud tvých vlasů snadno mi zakryje,
[: vadíš mi ve vzorcích, ztrácejí logiku, Lomonosíku. :]

4. = 1.
8

: Stýskání

1. G 
Stýská se C 
, Dmi 
černovlásAmi 
ko,
Emi 
po loučeAmi 
ní, F 
kdy jsi se miG 
 
Emi 
na rameAmi 
ni F 
vyplakaB 
la,
černovlásG 
ko

Stýská se mi, černovlásko, po toužení, kdy jsi se mi
něžně smála, rozespalá, černovlásko.

R: Ami 
Stýská - F 
šest písmen C 
místo Tvé G 
lásky,
Dmi 
stýská - Emi 
pláčou dlouAmi 
hé samoEmi 
hlásky,
Ami 
stýská - F 
zůstala C 
jsi mi pod G 
víčky,
Ami 
dohořel knot svíčky, Fmaj7 
uschly tvé slzičky
Dmi7 
a dveří skřípání nese mi G 
stýskání.

Stýská se mi, černovlásko, rád jsem stonal ve tvém klíně,
podleh' tobě i angíně, černovlásko.

Stýská se mi, černovlásko, po snídání v deset ráno,
proč máme dnes vyprodáno, černovlásko?

R: 

Stýská se mi, černovlásko, po tvé rtěnce perleťové,
na ústa mě už neklove, černovlásko.

Stýská se mi, černovlásko, smutný je čas účtování,
inventura milování, černovlásko.
9

: Trampská

1. Dmi 
Mlhavým ránem bose jdou, kanady vržou na nohou
a dálka tolik vzdáleG 
ná je Dmi 
blízká,
město jsi nechal za zády, zajíci dělaj' rošády
a v křoví někdo tiše G 
Vlajku Dmi 
píská,
G 
najednou připadáš si ňák príma, svobodnej, a tak,
tak Dmi 
ňák, tak G 
ňák, ňák Dmi 
tak.

R: Pojď F 
dál, s náma se nenudíš, pojď dál, ráno se probudíš,
a vedle sebe máš o šišku Dmi 
víc,
pojď F 
dál, pod sebou pevnou zem, pojď dál, a číro s melounem,
a meky, miky, vrt, a dál už G 
nic, dál už Dmi 
nic.

2. Mlhavý ráno za tratí, u cesty roste kapratí,
sbalíš si deku, spacák, celtu, pytel,
a kdyby ňákej úředník začal ti říkat, co a jak,
sbalíš si deku, spacák, celtu, pytel,
důležitý je to, co jseš, odkud jsi přišel a kam jdeš,
co jseš, kam jdeš, co jseš.

R: 
10

: Jarní kurýr


1. DuC 
nění kopytF 
 večer slýC 
chávám, 
údolím jarní Emi 
kurýr jede E 
k nám, 
v peřeAmi 
jích řeka G 
zvoní a F 
jarem vítr E7 
voní, 
přijíAmi 
ždí jarní G 
kurýr, F 
dobE7 
ře ho Ami 
znám, 
Ví, celej G 
kraj to ví, 
F 
veze nám G 
jaro F 
v brašně E7 
sedloAmi 
vý. 

2. Zase jdou krajem vánky voňavý, 
vobouvám svoje boty toulavý, 
dobře ví moje milá: i kdyby víla byla, 
tyhle toulavý boty nezastaví, 
mám boty toulavý, 
ty ani kouzlem nezastaví. 

3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou, 
musím jít stopou bílou toulavou, 
neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím, 
prošlapám cestu domů jarní travou, 
víš, ty to dobře víš, 
ty moje boty nezastavíš.
11

: Rychlé Šípy

1. Emi 
Můj život je hned plný nesnází, 
A 
na jaře když duben přichází, 
já C 
vracím se do poválečnejch let, 
kdy Emi 
vycházel náš starý dobrý Vpřed, 
já G 
žlutý kvítek za klopu si dám 
a Ami 
píseň Vontů tiše zabroukám, 
do D 
Stínadel se šerem vypravímDsus4 
 D 
, 
snad Emi 
potkám cestou Losnu, co já H7 
vím. 

2. Dunivá Kateřina burácí 
a Široko má dávno po práci, 
jen já se vracím Myší pastí sám, 
nevím, co s ježkem v kleci dělat mám. 
Bohouš, Dlouhé Bidlo, Štětináč, 
pan Fišer pustil z okna květináč, 
Jan Tleskač, Jiří Rymáň a tak dál, 
pan Foglar tohle nikdy nenapsal. 

3. To Rychlé šípy sami byli v nás 
a žlutý kvítek symbolem byl krás, 
co nemůže nám nikdy nikdo vzít, 
kdo kopal studnu, aby druhej moh' pít. 
Snad jednou až se jaro navrátí, 
můj život píseň Vontů obrátí, 
já svobodný a čistý půjdu dál 
a směšný bude ten, kdo se mi smál. 

4. Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou 
a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou, 
za nima Rychlonožka s Bublinou, 
naší krásnou chlapeckou krajinou. 

G 
Duj, D 
duj, C 
duj, fujaro vítěEmi 
zná. 

Dsus4
12

: Sedmnáct dnů

1. Emi 
Jak zavoAmi 
láš, 
když ti dávno v hrdle Emi 
vyschnul hlas 
tvůj krk je připravenej H7 
na provaz, 
kterej se houpá blíž a Emi 
blíž.Ami 
 Emi 
 
Kam zavoAmi 
láš, 
když tvoje oči vidí Emi 
pustinu, 
nejradši lehnul by sis H7 
do stínu 
jenom kdyby tu ňákej Emi 
byl. Ami 
 Emi 
 

R1: Sedmnáct E7 
dnů máš v patách ostrý hochy Ami 
z patroly, 
noc beze D7 
snů a pravou ruku furt na G 
pistoli. 
V hrdle Emi 
máš H7 
prach a tvůj kůň teď už neví C 
kam máAmi 
 jít, 
máš asi H7 
strach, jseš ale chlap a despeEmi 
rát.Ami 
 Emi 
 

2. Jezdci jsou blíž, 
pustinou jenom dusot koní zní, 
ubal si cigaretu poslední, 
než zazní obávanej hlas. 
Hands up old boy, 
bouchačku uchop rukou za hlaveň, 
ať šerif ví, ze máš furt úroveň, 
že v očích ještě ocel máš. 

R1: Sedmnáct dnů máš v patách ostrý hochy z patroly, 
noc beze snů a pravou ruku furt na pistoli. 
V hrdle máš prach a tvůj kůň teď už neví kam má jít, 
máš asi strach, jseš ale chlap a desperát. 

R2: Kdo prohrát zná, i když měl předtím v očích temný strach, 
ten právo má, aby řek šerif o něm "Byl to chlap". 
Tak naposled pohleď na slunce smutným úsměvem, 
život je boj a tys ho předčasně prohrál. 

13

: Franky Dlouhán

1. C 
Kolik je smutného, když F 
mraky černé C 
jdou
lidem nad G7 
hlavou F 
smutnou dálavouC 
.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl.

R: C 
Měl kapsu G7 
prázdnou Franky Dlouhán,
po státech F 
toulal se jen C 
sám a že
byl F 
veselej, tak C 
každej měl ho G 
rád.
Tam ruce k F 
dílu mlčky přiloží a C 
zase jede Ami 
dál.
A F 
každej kdo s ním G 
chvilku byl,
tak F 
dlouho G7 
se pak C 
smál.

2. Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál …

R: Měl kapsu prázdnou …

3. Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíraček zněl … 

R: Měl kapsu prázdnou …
14

: Hlídej lásku, skálo má

C G7 C
1. Jak to v žití chodívá, láska k lidem přichází,
F C
přijde, jen se rozhlédne a zase odchází,
F C
já ji potkal ve skalách, šla bosá, jenom tak,
G7 C
měla džíny vybledlý, na zádech starej vak.

C G7 C
R: Hlídej lásku, skálo má, než se s ránem vytratí,
F C
čeká na nás těžká pouť, až se s ránem vytratí,
F C
mezi lidma je těžké plout, až se s ránem vytratí,
G7 C
víš, co umí člověk, pojď, než se s ránem vytratí.

2. Když mi "ahoj" povídá, úsměvem mě pohladí,
tak zas jedna z mála snad, co jí tulák nevadí,
sedli jsme si na stráni, dole zpíval řeky proud,
den zmizel za obzorem, stín skryl náš tichý kout.
R: 

15

: Epizoda

TAmi 
o byl ale tFmaj7 
ýden nC 
a pováženG 
ou,
nAmi 
ení k zFmaj7 
aplacení, C 
a na co mi jsD 
ou
pAmi 
oznání, co mFmaj7 
ají C 
určit další dG 
ěj,
brAmi 
odím se vzpFmaj7 
omínkami, rC 
adím si "nD 
eklej".

Dva vagóny přání, co mi platný jsou,
denní rozčarování, ty nejsi už mou,
jen ať si mě budí, ty noci tě chtěj',
nemám to vychování, tak se směj.

Máš rodinu svoji, byl jsem mezihrou,
dobrá máma svých dětí, já epizodou,
tak proč mě to nutí sklánět hlavu svou,
řev můj tě nevrátí, děti vyrostou.

Ohohó …
16

: Máma

Ref. D 
Mamá, když kluk tvůj ti říká, že musí být G 
cowboy,
a s A 
kytarou sedá na dřevěnej schod,
kam pláchnul by, kouká a nevidí D 
plot,
mamá, když kluk tvůj ti říká, že musí být G 
cowboy,
A 
ráno pak dveře jsou dokořán,
je jasný, že prázdnej je D 
krám.

1. D 
Cesty jsou dlouhý a některý nevedou G 
spíš
tam, A 
kam každá máma si chce vždycky přát, už to D 
víš,
a některej kluk holt tý mámě svý ponejvíc
G 
sem-tam nadělá kříž,
když A 
chtěl by už zmizet a mít náklaďák
a s pedálem plynu se D 
prát.

®: 

2. Bůh ví, jak kalendář spočítá jednou si den,
kdy přihrčí náklaďák a zastaví před domem,
možná, že zůstane, možná, že nedá mu klid
těch pár dní, co tě vídá,
a že vrátí se zas, v noci na lístek psal,
úsměv tvůj s sebou si vzal.

®: 

®: + H 
ráno pak dveře jsou dokořán,
je jasný, že prázdnej je E 
krám …
17

: Pár minut

e-|---2-----2-----2-----2-------3-
h-|---3-----3-----3-----3-------3-
g-|---2-----2-----2-----2-------0-
d-|-0---0-------------------------
a-|-------3---3-2---2-0-----------
e-|-----------------------0/2/3---

®1: G 
Tvých pár D 
minut si Ami 
připíchnout jak C 
kytku na kaG 
bát,
mávnout D 
křídly a Ami 
plný kapsy C 
tvojí lásky D 
mít. G Ami G 
 

G 
To bych si D 
přál, a Ami 
mít těch minut C 
pár a kapes G 
víc,
probudit D 
den a Ami 
vyprávět mu C 
sen, a potom jen mu D 
říct:

®2: Těch pár minut si připíchnu jak kytku na kabát,
mávnu křídly a kabát nechám i s tou kytkou vlát.
Tunelem snů, tak krátkým i tak dlouhým, teď běžím sám,
až přijdu k vám, minut pár svých dní
jen mi dej, jen mi dej hej.

®2: 
Jó, to bych si přál, a mít těch minut pár a kapes víc,
zatřást dnem a sebrat spadlej čas, co není zlej, není zlej hej.

®2: 
®2: 


18

: Tennesee Waltz

Já bych C 
tančil, pojď, má milá,
hrajou Tennessee F 
Waltz,
volnej C 
jsem a Ami 
hvězdy už D7 
spí, G 
 
a jen C 
prstem kejvneš, lásko,
a já s tebou tanF 
čím,
mám C 
blízko tvý G 
srdce, vždyť C 
víš.

NezapoC 
mínej, když E 
hrál jsem F 
Tennessee C 
Waltz,
pouze ty víš, jak Ami 
je to se D7 
mnou,G 
 
naše C 
láska, moje milá, ta přišla s tou F 
nocí
jak C 
překrásnej G 
Tennessee C 
Waltz. F C 
 

NezapoC 
mínej, když E 
hrál jsem F 
Tennessee C 
Waltz,
pouze ty víš, jak Ami 
je to se D7 
mnou,G 
 
naše C 
láska, moje milá, ta přišla s tou F 
nocí
jak C 
překrásnej G 
Tennessee C 
Waltz. F C 
 
19

: Mezi horami

1. [: Gmi 
Mezi horami lipka zelená :]
[: B 
Zabili Janka, F 
Janíčka, Gmi 
Janka miesto Gmi/F 
jeleGmi 
ňa :]

2. [: Keď ho zabili, zamordovali :]
[: Na jeho hrobě, na jeho hrobě, kříž postavili :]

3. [: Ej, křížu, křížu ukřižovaný
[: Zde leží Janík, Janíček, Janík zamordovaný :]

4. [: Tu šla Anička, plakat Janíčka :]
[: Hneď na hrob padla a viac nevstala dobrá Anička :]
20

: Proměny

1. ♀ Ami 
Darmo sa ty trápíš G 
můj milý syC 
nečku nenosím ja tebe E7 
nenosím v srAmi 
déčku
A já tvoG 
ja C 
neG 
buC 
du Dmi 
ani jednu E7 
hodiAmi 
nu

2. ♂ Copak sobě myslíš má milá panenko vždyť ty si to moje rozmilé srdénko
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

3. ♀ A já sa udělám malú veverečků a uskočím tobě z dubu na jedličku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

4. ♂ A já chovám doma takú sekérečku ona mi podetne dúbek i jedličku
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

5. ♀ A já sa udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

6. ♂ A já chovám doma takovú udičku co na ni ulovím kdejakú rybičku
A ty přece budeš má lebo mi tě Pán Bůh dá

Ami F C F C G 

7. ♀ A já sa udělám tú velikú vranú a já ti uletím na uherskú stranu
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

8. ♂ A já chovám doma starodávnú kušu co ona vystřelí všeckým vranám dušu
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

9. ♀ A já sa udělám hvezdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na nebi
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

10. ♂ A sú u nás doma takoví hvězdáři co vypočítajú hvězdičky na nebi
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
21

: Romeo and Juliet

1. F 
A love-struck Romeo C Dm 
 
sings the streets a serenadeC 
 
F 
Laying everybody low C Dm 
 
with a love song Bb 
that he made
C 
Finds a street light Bb C 
 
steps out into the F 
shade
Says something like 
Bb 
you and me babe, how aC 
bout it?

2. F 
Juliet says hey it's Romeo,
you nearly gave me a heart attack
He's underneath the window,
she's singing hey la my boyfriends back
you shouldn't come around here
singing up to people like that
Anyway, what you gonna do about it?

R1: JuliF 
et C 
the dice was
Dm 
loaded C 
from the Bb 
start C 
 
And I F 
bet, C 
and you
expDm 
loded C 
in my Bb 
heart.
C 
And I forF 
get, I forC 
get, Dm 
the movie songBb 
 
Gm 
When you gonna realize
it was F 
just that the Bb 
time C 
was Dm 
wrongC 
  JuliF 
et?

3. Come up on different streets,
they both the streets of shame
Both dirty both mean,
yes and even and dream was just the same
And I dreamed your dream for you
and now your dream is real.
How can you look at me
as if I was just one of your deals
4. Well you can fall for chains of silver,
you can fall for chains of gold.
you can fall for pretty strangers
and the promises they hold
You promised me everything,
you promised me thick and thin yeah
Now you just say oh Romeo
yeah, I used to have a scene with him.

R2: Juliet when we made love you used to cry
you said I love you like the stars above
I'll love you till I die
There's a place for us, you know the movie song
When you gonna realize
it was just that the time was wrong Juliet?

5. I can't do the talk,
like they do it on the tv
I can't do a love song,
like the way it's meant to be.
I can't do anything,
but I'd do anything for you.
I cant't do anything
but be in love with you.

6. And all I do is miss you
and the way we used to be
All I do is keep the beat
and the bad company.
All I do is kiss you
through the bars of a rhyme
Juliet I'd do the stars with you anytime.

R2: 

7. = 1. A love-struck Romeo…
22

: Strom kýve pahýly

A 
Když slunce Hmi 
zapadá, tak C#mi 
moje nálaD 
da klesA 
á.Hmi 
   C#mi 
   Hmi 
 
A 
Strom kýve Hmi 
větvemi, příC#mi 
telem on je D 
mi, pleA 
sáHmi 
.  C#mi 
   Hmi 
 
C#mi 
Já však mám v duši žal, čert Hmi 
ví, kde se tam vzal, 
teA 
pe, tepmi 
e, teC#mi 
pe, teHmi 
pe. 

R: A 
Strom kýve Hmi 
pahýly, chtěl C#mi 
bych jen na chvíD 
li 
teA 
be, tebe. 
Rosu mám v kanaG 
dách, v C 
mých černých kanaG 
dách 
C 
zebe, zebe. 

Znám dobře kůru lip, té dal jsem kdysi slib mlčení. 
Znám řeč, jíž mluví hřib, sám jako jedna z ryb jsem němý. 
Však lesy, ty mám rád, tam cítím se vždy mlád, 
vždycky líp, vždycky líp, vždycky líp, vždycky líp. 

R: Strom kýve pahýly… 
23

: Pocit

@125bpm

R: [: Ami 
Jeden veselej, druhej je Dmi 
smutnej šeptá modli se 
Emi 
Klekni na kolena naposled něco si Ami 
přej 
Ami 
Jeden veselej druhej je Dmi 
smutnej šeptá Emi 
směj se.Ami 
 :]

1. Asi takovej pocit, jako je bodnutí nože 
Asi takovej pocit, špatně tě slyším, cože? 
Ty se snad bojíš no to je síla, to žene mi do očí slzy 
Asi takovej pocit, Asi takovej pocit, 

2. Asi takovej pocit, jako je bodnutí nože 
Asi takovej pocit, špatně tě slyším, cože? 
Ty se snad bojíš no to je síla, to žene mi do očí slzy 
A jeden veselej je a druhej smutnej 

Mezihra: …
3. Asi takovej pocit, jako je bodnutí nože 
Asi takovej pocit, špatně tě slyším, cože? 
Ty se snad bojíš no to je síla, to žene mi do očí slzy 
Nemůžou se na to dívat a druhej je smutnej 

4. Něco jako má buzík, kterýmu se nezdaj chlapi 
Feťák co hledá zlatou, nemůže za to, že nepřestává se trápit 
Vnímá tvý tělo jak zvuky, pak najednou MEZI NIMA 
Všechno zvažuje dvakrát a na prstech jedný ruky 

Se dá spočítat kolik lásek bylo co házely 
A ještě ti zbydou volný, ale to každém znááááá !!!!! 

R: Jeden veselej je a druhej smutnej šeptá modli se…
24

: Rozárka

1. Ami 
Nikdy neF 
řikej, že víš jak mi Emi 
je
s prázdnym Ami 
žaludkem, v žilách
víc Dmi 
vína než Emi 
krve. Ami 
Píšu tvůj F 
osud,
G 
propustku Ami 
do pekel, pálim ti Dmi 
cejch
a v rukou mám Emi 
kosu,
rozárAmi 
ko!

2. Řikej že víš jak mi je…
Ami 
 Emi 
 Ami 
 Emi 
 

3. Ami 
Tisíckrát F 
v noci budí ze Emi 
spaní
zlej Ami 
pocit že sklání se Dmi 
někdo nad Emi 
tebou.
Ami 
Pijem na zdraF 
vý G 
i na ty Ami 
bolavý
z nás, Dmi 
dostal je čas, maj to Emi 
za sebou,
rozárAmi 
ko! 

4. V noci, budí ze spaní zlej pocit…

Outro: [: Ami 
pijem na zdraF 
vý G 
i na ty Ami 
bolavý
z Emi 
nás, rozárAmi 
ko!… :]
25

: Dívka ze severu

G 
 Hmi 
 C 
 G 
 Hmi 
 C 
 G 
 

G 
Až půjdeš Hmi 
tam, kde C 
není skoro G 
nic,
kde Hmi 
]vítr, vždycky C 
samým sněhem G 
hrál.
PozdraHmi 
vuj, jednu C 
dívku u hraG 
nic,
kterou Hmi 
jsem, kdysi C 
hrozně miloG 
val.

Až začnou, zuřit bouře na pláních
a řeky znehybní tvrdý led.
Doufám jen, že ji ochrání,
před vichřicí a zimou teplý pléd.

Vlasy má doufám pořád vlnité
a dlouhé tak, že ji po pás splývají.
Vlasy má doufám pořád vlnité
ty mi ji nejvíc připomínají.

Až půjdeš tam, kde není skoro nic,
kde vítr, vždycky samým sněhem hrál.
Pozdravuj, jednu dívku u hranic,
kterou jsem, kdysi hrozně miloval.

26

: Hvězdy

F 
Schovej miC 
kousekBb 
od veC 
čeF 
ře
a počkej coBb 
poF 
letíC 
hvězd

poF 
urážkáchC 
zpívejBb 
o důC 
věF 
ře
poBb 
raF 
náchBb 
poF 
hlaď miC 
pěst

Nikdy bych nebyl tak hroší a psí
D 
kdyby miG 
neD 
byloC 
zle
jak pěšímu pluku když za vesnicí
F 
počíBb 
táF 
do neBb 
děleC 
 

Skoro se zdá že proměníš svět
a to snad má lásko i teď
kdy s holými zády už tisíce let
čekáme na odpověď

Nikdy bych nebyl tak hroší a psí
kdyby mi nebylo zle
jak pěšímu pluku když za vesnicí
počítá do neděle

Skoro se zdá že proměníš svět…
27

: Já, písnička

1. To Ami 
 já zrozená z nemoc G 
 ných básníků
Z tichých Emi 
 vět po nocích utka Ami 
 ná
To Ami 
 já zrozená není G 
 mi do smíchu 
Když mám Emi 
 být pod cenou proda Ami 
 ná

R: Kdo C 
 vás obléká do ša G 
 tů svatebních
Holky Ami 
 mý ztracený ztracený E7 
 
Ženich Ami 
 spí na růži 
Až ně G 
 kam pod kůži 
Se můj Emi 
 strach do klína schová Ami 
 vá

2. To já zrozená v hospodách na tácku
Raněných ospalých milenců
To já zrozená vyrytá na placku
Směju se po stěnách cizincům 

R: Kdo vás obléká do šatů svatebních …

3. To já písnička ležím tu před vámi 
Jenom tak spoutaná tolikrát
To já písnička provdaná za pány
Kteří pro lásku smí o mně hrát

R: Kdo vás obléká do šatů svatebních …
28

: Ještě jedno kafe

1. Máš Emi 
sladkej dech a oči, kterým D 
patří svatozář,
a C 
vlasy máš jak hedvábí, když je H7 
vhodíš na polštář,
ale Emi 
já se o tvou lásku ani D 
vděčnost neprosím,
ty C 
děkuješ jen hvězdám a jseš H7 
věrná jenom jim.

R: C 
Ještě jedno kafe bych si H7 
dal,
C 
ještě jedno kafe, kruciH7 
nál, než pojedu Emi 
dál. D 
 C 
 H7 
 

2. Tvůj táta, to je vandrák a od přírody zběh
a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech,
a taky házet nožem a držet pospolu
a brada se mu třese, když se nosí ke stolu.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…

3. Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet
a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět,
a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana.,
jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma.

R: Ještě jedno kafe bych si dal…
29

: Ještě není tma

1. E 
Padají stíny, A 
ale není kam se E 
hnout.  
Nedá se spát A 
ani zapomeE 
nout. 
Mám H 
pocit A9 
jako bych měl G#mi 
duši z oceC#mi 
li,E 
   5 A9
C#mi 
a že mé H 
jizvy ani A 
slunce E 
nezcelí. 

R: H 
Není kam A9 
jít i když by G#mi 
bylo načaC#mi 
se,E 
 
C#mi 
ještě není H 
tma, ale A 
stmívá E 
se. 

2. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích. 
Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí. 
Přišel mi dopis tak milý, samý cit. 
Napsala prostě co měla na srdci. 

R: A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase, 
ještě není tma, ale stmívá se. 

3. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu 
šel podle řeky až k břehům oceánu. 
Padl jsem na dno světa, níž než umím říct 
a v lidských očích už nehledám vůbec nic. 

R: Jako by pravda byla vadou na kráse, 
ještě není tma, ale stmívá se. 

4. Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl. 
Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl. 
Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam, 
už ani nevím před čím jsem utíkal. 

R: I modlitba mi zní jako vítr ve vlasech, 
ještě není tma, ale stmívá se. 
30

: Seňor

1. Dmi 
Seňor, Ami 
seňor, víte Bb 
vůbec, kam to F 
jede, je to Arizona nebo Dmi 
Armagedon, 
vždyť , C 
tady jsem už byl, to je snad Bb 
fór. Mám Gmi 
pravdu, nebo magořím, Dmi 
seňor. 

2. Seňor, seňor, nevíte prosím, kde se skrývá kolik hodin, kolik dní nám ještě zbývá, 
kdy z nás vůbec stáhnou tenhle flór a bude nám tu líp než tam seňor. 

R: Do F 
korby bušil vítr, až se Ami 
třásla mříž a na Bb 
krku jí visel, litinovej Dmi 
kříž 
pořád F 
vidím prázdný náměstí a i ten Ami 
den jak Bb 
mě objímá a šeptá mi, Dmi 
nezapomeň. 

3. Seňor, seňor, už zas vidím ten modro bílý auťák a cítím ocas draka 
tohle napětí mě ničí jako mor, kdo mi tady pomůže seňor. 

R: Klečel F 
jsem tam nahej, jako Ami 
idiot, jako v Bb 
magnetickým poli neschopnej se Dmi 
hnout 
a cikán F 
blýskl prstenem, Ami 
řek máš dost, tohle Bb 
se ti hochu nezdá to je Dmi 
skutečnost. 

4. Seňor, seňor, srdce mají prázdný, jako snopy dejte mi pár minut, než se vzchopím, 
než zas v sobě najdu ňákej vzdor tak jeďte, jestli můžete, seňor. 

5. Seňor, seňor, radši odpojíme tyhle dráty, odvalíme všechny tyhle pláty 
tohle místo ve mně dusí každej pór, tak na co kruci čekáme, seňor. 
31

: Vrať se

1. V Emi 
pohyblivých píscích tvých Hmi 
věčných Ami 
jmen
snad C 
nezmizely G 
milióny D 
těch,
kC 
terá jsem ti G 
dával, C 
sám G 
poztráD 
cen
v Emi 
pohyblivých píscích tvých Hmi 
věčných C 
jmen.Emi 
 

R: D 
Vrať se, jsem zpitej a C 
sámG 
 
jsem D 
dokonalej popel z cigarAmi 
et,
už se D 
nebráním ani C 
nezpovíG 
dám,
vrať se D 
zpět, C 
zpět, Emi 
zpět.

2. Já oslepím svý koně, zradím cokoli,
když jen kývneš, když se mihneš na schodech,
tak podívej se na mě, na jezdce o holi,
už bych oslepil svý koně, zradil cokoli.

R: Vrať se, jsem zpitej a sám…

*: Věř, osleEmi 
pím svý koně, zradím Hmi 
cokoC 
li …C D Emi 
 
32

: Ak nie si moja

1. Emi 
Ak nie siD 
moja
potom neviemC 
 čia si
máš detskú tvár
a hrozne dobré vlasy
Emi 
za tisícD 
 dotykov
G 
postačíD 
 jediný
Emi 
skúsme byťD 
 obaja
G 
vinný ajEmi 
 bezC 
 vinyD 
 ooh

2. Ak nie si moja
potom neviem čia si
máš detskú tvár
a hrozne dobré vlasy
cestičkou vo vlasoch
prídem ti v ústrety
pesnička o nás dvoch
už nie je pre deti

®: Všetci námEmi 
 môžu závidieťC 
 
vravia, žeD 
 lásky dávnoH 
 niet
Všetci nám môžu závidieť
že ťa mám rád
zostanme takto chvíľu stáť
na všetko krásne máme čas
viem, že si práve, práve tá
ktorú mám rád

3. Ak nie si moja
potom neviem čia si
máš detskú tvár
a hrozne dobré vlasy
za tisíc dotykov
postačí jediný
skúsme byť obaja
vinní aj bez viny

®: …
33

: Neviem byť sám

1. Nestrážim maják, nie som pocestný v púšti
Z úloh pre silných nezložím skúšky
Priateľov každú noc môj telefón trápi
na tričku nosím dúhový nápis:

®. Nevieš byť sám, nevieš byť sám, sám
V meste sám žiť nechcem, neviem byť sám.
Neviem byť sám, neviem byť sám
Sám v meste, lásky kde ste, neviem byť sám.

2. Nad ránom príde ku mne na balkón hviezda
Vtáci tu v starom klobúku hniezdia
Pred flámom mačky zložia mláďatá v spálni
U mňa je počet osôb vždy párny.

®. Nevieš byť sám, nevieš byť sám, sám
V meste sám žiť nechcem, neviem byť sám.
Neviem byť sám, neviem byť sám
Sám v meste, lásky kde ste, neviem byť sám.

3. Sklá výkladov, zrkadlia tvár
Sen sa túla po uliciach
Ja hľadám pár, ty dotyk rúk
Človek v meste nemá byť sám.

4. Mesiac vraj svetlom ostrie žiletiek brúsi
Samote stačí súmrak a úsvit
Priateľov každú noc môj telefón trápi
na tričku nosím dúhový nápis:

®. Nevieš byť sám, nevieš byť sám, sám
V meste sám žiť nechcem, neviem byť sám.
Neviem byť sám, neviem byť sám,
Sám v meste, lásky kde ste, neviem byť sám.

®. Neviem byť sám, neviem byť sám, sám
V meste sám žiť nechcem, neviem byť sám.
Neviem byť sám, neviem byť sám,
Sám v meste, lásky kde ste, neviem byť sám.
34

: Zanedbaný sex

1. C# 
Ak ťa v noci D#mi 
budia F# 
strašidelné G# 
sny
Ak ťa nudia ľudia a ak si obézny
Ver že za to môže len jediná vec
A tou a tou a tou je zanedbaný sex

Ak máš horké sliny a ak ti škrípe hlas
Ak máš syndróm viny, dnu či ischias
Veďže za tým väzí len jediná vec
A tou je a tou a tou zanedbaný sex.

R: C# 
Mám to F# 
rád, Bmi 
 G# 
áno, chcem ťa
C# 
Mám to F# 
rád, Bmi 
 G# 
celú zjem ťa
C# 
Mám to F# 
rád, Bmi 
 G# 
si nežné zviera
F# 
Mám to rád, G# 
na to sa neumiera.

2. Ak ti klesá IQ a ak ti stúpa tlak
Spamätaj sa rýchle a všetko nechaj tak
Neváhaj a začni riešiť vážnu vec
A tou je a tou je a tou je zanedbaný sex.

Ak ťa v noci budia strašidelné sny
Ak ťa nudia ľudia a ak si obézny
A na všetkom bielom vidíš čierny flak
Tak odomkni si telo a maj sa trochu rád.

R: Mám to rád…

3. Ak si ako väzeň v sebe zavretý
Ak sa ti táto pieseň lepí na päty
Ver že za to môže len jediná vec
A tou je a tou je a tou je zanedbaný sex.

Óóóó. ..

R: Mám to rád…
35

: Že mi je ľúto

1. Emi 
Tvár sen, C 
farebný D 
výkvet
jemne dýchnem, zo skla zotieram.
Sú len odkazy príkre,
z ktorých vlastné slová zapletám.

R: C 
Roztrhnutý, zabudnutý D 
deň
AH 
 na rozlúčku poviem D 
len
ŽeA 
 mi je ľútoD A 
 za tvojou láskouD 
 
Za bozkom v bráne aj za prechádzkou
ŽeH 
 mi je ľútoE H 
 za tvojim smiechomE 
 
Za nežnou rukou zrýchleným dychom

2. Miesto zraku privreté viečka
Zotrú všetko, pozhasínajú,
Iba chvíľu, možno že prečká
Smútok skrytý pre túto medzeru.

R: 

2× [: Tak jej A 
napíš odkaz že ti je H 
ľúto,
tak jej D 
zakrič že si zostal tu E 
sám :] 
36

: Skočil jsem do tmy

CAPO: 2 (písnička je od A)

1. G 
Skočil jsem do tmy a C 
dole tušil Ami 
zem
G 
Skočil jsem do tmy, C 
zlo oplatit Ami 
zlem
Hmi 
Vzduch voněl zvláštně a C 
byl v něm cítit Ami 
máj
Emi 
Víc než můj D 
život je pro mě C 
rodnej kraj
Hmi 
Nevím co přijde možná C 
nevrátím se Ami 
víc
Cadd9 
Pohřběte mý Emd7 
srdce, Cadd9 
pohřběte mý Emd7 
srdce,
Emi 
pohřběte mý D 
srdce .. u ReC 
šic

2. Vzali nám všechno kromě vůle měnit svět
Tisíc mil ujít a najít cestu zpět
Pořád mám jizvy víc na duši než na těle
Skočil jsem do tmy odčinit vše zbabělé
Když zavřu oči vidím útěk od hranic
Pohřběte mý srdce, pohřběte mý srdce,
pohřběte mý srdce .. u Rešic

Bridge: Dadd11 
Možná že to nikdy C 
nepochopíš
Dadd11 
Možná je to předem C 
ztracený
Dadd11 
Možná že už jiný C 
neumím být ..
D D Hmi C 

E:|--12-12-12/10------------------------------------------
B:|---------------10-10-10/8--8-8-8/7/8/7--------8/7------
G:|---------------------------------------9-7--7-----9~~--
D:|-------------------------------------------------------
A:|-------------------------------------------------------
E:|-------------------------------------------------------

3. Viděl jsem Paříž klečet na kolenou
Bouře na mořích i poušť rozpálenou
Všechna ta místa nesou stopy krvavý
Skočil jsem do tmy pomstít bezpráví
Kdybych snad zítra schytal čistej průstřel plic
Pohřběte mý srdce, pohřběte mý srdce,
pohřběte mý srdce .. u Rešic

Pohřběte mý srdce, pohřběte mý srdce,
pohřběte mý srdce .. u Rešic

G C Ami Hmi Emi D Cadd9 5 Emd7 3 Dadd11
37

: Trumpeta

capo2: (písnička je od F#mi)

Emi 
Vávra, Doležal, Ami 
Vašíček ještě
H7 
tvrdě spí, jako zabití ..
Emi 
Chládek, Sobotka, Ami 
Janda, Čech jsou
H7 
mladí kluci z horní dolní ..

G 
Prozatím ještě Ami 
netuší,
C 
řekli, že to bude rychlá G 
válka
G 
nádraží, vozy Ami 
dobytčí,
C 
západ, východ, Soča nebo G 
Balkán
G 
poslední dívčí Ami 
obětí,
C 
šátkem mává každá jejich G 
matka
G 
rozjíždí se celé Ami 
soukolí
C 
vyráží na C.K.polní Emi 
jatka

Vávra, Doležal, Vašíček
zní trumpeta pod zemí
Chládek, Sobotka, Janda, Čech
výstřely poslední
tá da ta da da da
zní trumpeta pod zemí
tá da ta da da da
sní o nenarození

Zastavíš kdesi v horní dolní
aby sis po dlouhé jízdě odvyk
oči tvý náhle zabloudí
tam kde stojí nenápadný pomník
pozeptáš se na něj u lidí
strojní puška zase hlady sténá
na návsi mladí kluci sedí
zase hrdě nosí jejich jména

Vávra, Doležal, Vašíček
zní trumpeta pod zemí
Chládek, Sobotka, Janda, Čech
zase mezi námi chodí
tá da ta da da da
zní trumpeta podzemí
tá da ta da da da
sní o znovuzrození

sloka-uderne:  Emi 5 Ami 6 H7
sloka-rytmicky:  Emi Ami H7
refren:  G Ami C
38

: Sundej z hodin závaží

1. D 
Brouzdej trávou za tratí 
v dlouhých letních hodiG 
nách, 
Emi 
vše se v dobré obráA 
tí, 
A7 
já se vrátím před tvůj D 
práD4 
h. 

2. D 
Nikdy nevěř vteřinám, 
ty nám jenom překáG 
ží. 
Emi 
Je tu lék a já ho A 
znám 
A7 
- sundej z hodin záD 
vaG 
ží. 

R: D 
Pak se D7 
času budem G 
smát 
někde stranou od liD 
dí. 
Naše toulky ranní E 
rosou 
ať nám všichni záviA 
dí. 

3. D 
Odjezd můj je blíž a blíž. 
Vlak už čeká v nádraG 
ží. 
Emi 
Já chci zůstat, ty to A 
víš. 
A7 
Sundej z hodin záD 
vaG 
ží. 

Mezihra... 

R: D 
Pak se D7 
času budem G 
smát… 

4. (jako 3.) 
Odjezd můj je blíž a blíž. 
Vlak už čeká v nádraží. 
Já chci zůstat, ty to víš. 
Sundej z hodin závaží. 

Mezihra... 

5. Já chci zůstat, ty to víš. 
Sundej z hodin závaží. 
39

: Kurnikšopatožtone

1. A 
Kerá sviňa mi to húkla D 
až do A 
pola
a A 
u našeho najela nám D 
do topoA 
la
a kdo nám totkaj vyrval metrák řepy,
nefšimnút si teho mosél bych byt leda slepý.

Ref: [: E 
Kurnikšopatožtone, A 
to je teda E 
moc,
budu moset za starostů žádat o po moc. :]

2. Starosta sa divně díve, co si hlúpý,
nepomožu, nemám lidi, hlavú krůtí
a prý příště, než sa naštvu, ať přemýšlám,
možná že sa ze fšeckého vyplancu aj sám.

Ref: [: Kurnikšopatožtone, to je teda moc,
budu moset až do Zlína žádat o pomoc. :]

3. Co sa budu táhat henkaj až na úřad,
hádat se tam, doprošovat, gdesi ňúrat,
súsed, ten má pěknú řepu, co sa budu srat,
dneska v noci vezmu táčka, už ho slyším řvat.

Ref: Kurnikšopatožtone, to je teda moc,
bude moset za starostú žádat o pomoc,
kurnikšopatožtone, to je teda moc,
bude moset až do Zlína žádat o pomoc,
kurnikšopatožtone, to je teda moc,
kurnikšopatožtone, to je teda moc.
40

: Tanec

1. Emi 
Zastav sa, G 
cérečko, D 
proč sa Hmi 
toEmi 
číš,
pro tanecC 
 muzikuE7 
 neusAmi 
lyG 
šíšH 
 
neuslyC 
šíš D 
ani zkraH 
ju,
Emi 
jak moju G 
pěsničku D 
tobě Hmi 
hraEmi 
jú.

2. A v tej pěsničce je pravda ryzí,
nemožeš moja byt, když si cizí,
co je cizí, moje není,
to bývá leda tak na trápení.

3. Na, co sa nesměješ, proč sa hněváš,
a šak já dobře vím, že mě nedáš,
že mně nedáš dovolení,
abysme dospali k rozednění.

4. Neptej sa, cérečko, aj, ty to víš,
v noci mě u sebe neuvidíš,
neuvidíš ani zrána,
jsi pro mě daleko za horama. 
_______________________________________________________
1. DaEmi 
rmo jsem G 
miloval aD 
 čas plynEmi 
e,
co jsem chtěl toCmaj7 
bě dát, D 
už nedám jinéH7 
,
co jsem chtěl dC 
át toD 
bě, miláH 
,
naEmi 
 věky, naG 
 věky's proD 
marnilaEmi 
.

2. To se ti, má milá, lehko řekne,
že i bez tvojí lásky tu bude pěkně,
tak bez tebe bude krásně,
jako když na nebi slunko zhasne

41

: Zafúkané

1. Ami 
Větr sněh Asus2 
zanésl Ami 
z hor do poAsus2 
lí, 
Ami 
já idu C 
přes kopce, G 
přes údoAmi 
lí, 
C 
idu k tvej G 
dědině zatúlaC 
nej, 
F 
cestičky C 
sněhem sú E 
zafúkaAmi 
né.

Fmaj7 Ami Esus4 

Ref: Ami 
ZafúkaC 
né, G 
zafúkaC 
né, 
F 
kolem mňa C 
všecko je Dmi 
zafúkaE 
né.
Ami 
ZafúkaC 
né, G 
zafúkaC 
né,
F 
kolem mňa Dmi 
všecko je E 
zafúkaAmi 
né. 

Emi D G H7 Emi D G Emi 

2. Už vašu chalupu z dálky vidím, 
srdce sa ozvalo, bit ho slyším, 
snáď enom pár kroků mi zostává, 
a budu u tvého okénka stát. 

Fmaj7 Ami Esus4 

Ref: [: Ale zafúkané, zafúkané, 
okénko k tobě je zafúkané. :] 

Emi D G H7 Emi D G Emi 

3. Od tvého okna sa smutný vracám, 
v závějoch zpátky dom cestu hledám, 
spadl sněh na srdce zatúlané, 
aj na mé stopy - sú zafúkané. 

Fmaj7 Ami Esus4 

Ref: [: Zafúkané, zafúkané, 
mé stopy k tobě sú zafúkané. :] 

Emi D G H7 Emi D G Emi 
42

: Ztráty a nálezy

1. Ami 
kolikrát jsem minul tuhletu výlohu 
G 
s panáčkem od sazí
Dmi 
nikdy jsem nepřišel na to co znamenaj 
Ami 
ztráty a E7 
nálezy

2. Ami 
když dneska pomyslím na ta dvě slovíčka
G 
v duchu mě zamrazí
Dmi 
vždyť i v mém životě hrají hlavní roli
Ami 
ztráty a E 
nálezy

Ref: E7 
a tak ať Ami 
hledám či neF 
hledám
staré G 
ztrácím nové naléC 
zám
něco Ami 
mám a pak neF 
mám zase E7 
nic
říkaAmi 
jí že je jen F 
klam
úsměv G 
čarokrásných C 
dam
stále Ami 
ztrácím a naléF 
zám
někdy E 
málo a někdy víc

3. Najít můžeš černé peklo a ztratit zas 
nejmodřejší nebe,
vždycky však pamatuj na ztráty nálezy
nechoď hledat sebe

4. až jednou uvidíš že nemáš vubec nic
neztrácej naději
vždyť kdo hledá najde a tak znovu hledat
začínej raději

Ref: jednou ten koloběh poznáš, že staré ztrácíš, nové nalézáš,
něco máš a hned nemáš zase nic,
proto včerejšek dnes smaž, málo vezmeš a snad více dáš,
stále ztrácíš a nalézáš, někdy málo a někdy víc.
Ami G Dmi
Co dál k tomu říct …
43

: Make Love Cosa Nostra

Ze starejch E 
časáků a F# 
fotek zažloutH7 
lejch
šklebí se E 
chlap, co už se F# 
poldům dávno H7 
zdejch
gangster má na kahánku, když kouří E 
marijánku
miluje H7 
Paula Anku, je velkej E 
lump

Tuctovej ksicht a je to přece velkej šéf
na Pátý avenue se třese každej sejf
kolťáky vycíděný, heroin a krásný ženy
dolary upocený nejsou náš džob

REF  
A 
Jedeme přepadnout D 
veliE 
kánskou A 
banku
ve vokýnku kulomet a D 
dvěstě E 
litrů v A 
tanku
H7 
ukradneme mraky dolarů
E 
sejdeme se večer u báru a tam je E7 
prochlastáme
A 
Zastřelíme poldu, D 
co tu E 
banku A 
chrání
A 
naši velký loupeži už D 
nikdo E 
nezaA 
brání
H7 
soustředíme všechno úsilí
E 
poldové už shání posily a my je E7 
zastřelíme
A 
do břicha sekerou H7 
  E 
 

Nacpeme kolťáky do pouzder podpažních
namažem mechanismy zbraní trofejních
naskáčem do chrysleru kašleme na aféru
rozdělíme si sféru odkud až kam

Bezdýmej prach a prvotřídní auťáky
falešný dolary a whisky hekťáky
mafie naše máma decentně hejbe s náma
you are my suggar baby make love get back

REF
44

: Amazonka

1. Byly krásný naše G 
plány, byla jsi můj celej Hm Bm Am 
svět.
Čas je vzal a nechal G 
rány, Am 
starší jsme jen o pár D 
let.

2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká.
Už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká.

R: Nebe modrý zrcadG 
lí se 
E7 
v řece, která všechno Ami 
ví, 
stejnou barvu jako G 
měly 
Ami 
tvoje oči džínoD 
vý. 

3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl,
"Amazonka" říkávali a já hrdě přisvědčil.

4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká
vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká.

R: Nebe modrý zrcadlí se…

5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela
vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla.

R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám.
Pořád stejná, přísahám…
45

: Chvíle

1. Emi 
Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu Hmi 
končí,
Ami 
chvíle, co patřej' jen Hmi 
těm, co neusíEmi 
naj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se Hmi 
loučí
a Ami 
za dobrý slovo ti Hmi 
srdce svý na dlani Emi 
daj'.

2. Mám rád ty chvíle, kdy holkám ve vočích svítí
slunce, když do korun stromů začlo se drát,
stejně jak v kapičkách rosy na pavoučích sítích,
to najednou chce se mi brečet a zároveň smát.

R: Ty rána s A 
vůní borový smůEmi 
ly
měly by A 
zůstat navždycky v Emi 
nás,
ty rána s C 
vůní sekaný Hmi 
trávy
a ohně, co C 
právě Hmi 
pomalu Emi 
zhas'.

3. Mám rád ty chvíle, kdy kluci v duchu si říkaj',
jak je to nádherný, léto před sebou mít,
spolu si přejou, ať moc rychle dny neutíkaj'
a trápení jsou někde v dálce, a kolem je klid.

4. Emi 
Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu Hmi 
končí,
Ami 
chvíle, co patřej' jen Hmi 
těm, co neusíEmi 
naj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se Hmi 
loučí
a Ami 
za dobrý slovo ti Hmi 
srdce svý na dlani Emi 
daj'.
R: 
46

: Jasný jak facka

1. Tak už to Emi 
vře a chlapi D 
vostrý jsou jak C 
meče
a že maj G 
vztek, tak pijou, D 
co jen trochu G 
teče,
na lodi D 
jak by měla Ami 
přijít velká H7 
bouře,
to, co se Emi 
děje, skoro D 
podobá se vzpouC 
ře.

2. Začal si kapitán, co hrozný tvrdil věci,
za který držet by ho měli v pevný kleci,
říkal, že svět je vlastně velikánská koule,
a nikdo nevěřil mu ani na půl coule.

R: Emi 
Jasný jak fG 
acka, země je plD 
acka
a kolem dokAmi 
ola jen oceáG 
n,
do tisíc láEmi 
ter, tvrdil to páA 
ter,
a to je víC 
c než kapitF 
án,D 
 
ten když si G 
nahne, hned ho to D 
táhne
pořád na záAmi 
pad do IndieG 
,
po zlatě praEmi 
hne, skončí na ráA 
hně
a dýl než teC 
jden nepřežijeG 
.

3. Bylo by snadnější než jeho tvrdou hlavu
přesvědčit vorvaně anebo mořskou krávu,
že kdo se jednou vydal do neznámejch proudů,
dostal se zaručeně k poslednímu soudu.
R: 
47

: Lodníkův lament

1. Emi 
Já snad G 
hned, když jsem se D 
narodil, na G 
bludnej D 
kámen G 
šláp',
a do školy moc D 
nechodil, i Emi 
tak je D 
ze mě Emi 
chlap,
velký G 
dusno, který D 
nad hlavou mi G 
doma D 
viseG 
lo,
drsnýmu chlapu D 
nesvědčí, já Emi 
ťuk' si D 
na čeEmi 
lo.D G D G C G 
 

R: MáG 
ma mě doma držela a D 
táta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdyG 
bych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou D 
trajdu copatou
a za její lásku platit G 
celou vejplatou, hó Emi 
hou.

2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R: 

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R: 

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R: 

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.
48

: Sotva se narodíš

1. /: SD 
otva se nA7 
arodíš, D 
už ti koně kA7 
ovou, :/
/: šG 
avli ti chD 
ystají A 
ocelovD 
ou, :/
A 
ocelovHmi 
ou, bEmi 
ez pEmi7 
arádyE7 
,A7 
 
/: cG 
o kmáni dD 
ostávaj' A7 
u armádD 
y. :/
2. /: Sotva se narodíš, už si verbíř píše, :/
/: že nejsi ze zámku, ale z chýše, :/
ale z chýše pod horama,
/: těžko se vyplácet šesťákama. :/
3. /: Sotva se narodíš, už ti kulku lijou, :/
/: kdo střelí dřív, toho nezabijou, :/
nezabijou, a pak možná,
/: jakej maj' mrzáci život, pozná. :/
4. /: Sotva se narodíš, už ti šijou kabát, :/
/: kterej si voblíkneš jednou-dvakrát, :/
jednou-dvakrát, naposledy,
/: zelený sukno je zkrvavený. :/
5. /: KdE 
ejakej gH7 
enerál, kdE 
ejakej kH7 
aprál :/
/: s flA 
intama lE 
idi by dH 
o pole hnE 
al, :/
dH 
o pole hnC#mi 
al prF#mi 
oti sF#mi7 
obě,F#7H7 
 
/: kA 
omu jsou mE 
etály plH7 
atný v hrobE(C#mi) 
ě? :/
49

: Škrábej

1. Emi 
trojstěžníku plachty k rozervání napnutý
třiG 
náctej den je to s náma nějaký nahnutý
smůD 
lu táhnem za kormidlem s sebou po Emi 
vlnách
my lodníci jsme na tom nejhůř vím to na tuty
G 
pískovcovou cihlu v ruce záda vohnutý
D 
bocman vříská nejradši bych po krku mu Emi 
sáh

Ref: hej Emi 
hej! škrábej ty prkna ať sou C 
bílý!
hej Emi 
hej! škrábej, ty prkna musej' C 
bejt!
hej Emi 
hej! říkej si klidně každou chvíC 
li
Emi 
nebudem D 
spílat Emi 
ruce D 
spínat Emi 
žalmy D 
zpívat Emi 
hou!

2. bez vody jsme všichni skoro žízní leknutý
nikomu z nás nevadí že spíme vobutý
stejně každej den jeden z nás končí na marách
čert aby vzal bocmana a s ním i drhnutí
ze kterýho máme teď ty záda vohnutý
chcem bejt rovný až do pekla překročíme práh
Ref: 
50

: Tři kříže

Dmi 
Dávám sbohem C 
břehům proklaAmi 
tejm, který Dmi 
v drápech má C 
ďábel Dmi 
sám,
bílou přídí C 
šalupy My Ami 
Gray míří Dmi 
k útesům C 
který Dmi 
znám.

R: Jen tři F 
kříže z bíC 
lýho kameAmi 
ní někdo Dmi 
do písku C 
poskláDmi 
dal,
slzy F 
v očích měl a C 
v ruce znaveAmi 
ný lodní Dmi 
deník co C 
sám do něj Dmi 
psal.

2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen,
třeskot nožů při kterým přejde smích, v srdci kámen a jméno Stan.

R: 

3. Já Bob Green mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl když jsem se smál,
druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál

R: 

4. Třetí kříž snad vyvolá jen stesk, bejt Jimm Rodgers těm dvoum život vzal,
svědomí měl vedle nich si klek.

Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský,
snad mně tedy bůh odpustí.

R: Jen tři F 
kříže z bíC 
lýho kameAmi 
ní jsem jen Dmi 
do písku C 
poskláDmi 
dal,
slzy F 
v očích měl a v C 
ruce znaveAmi 
ný lodní Dmi 
deník a v C 
něm co jsem Dmi 
psal.
51

: Vodácká holka

1. Když vD 
lny se vEmi 
alí a pG 
eřeje řvA 
ou
a šD 
utry z nich cEmi 
iví jak sG 
ůvA 
y,
loď prD 
aská a Emi 
umrlčí zvG 
on bije tmA 
ou,
tak řD 
ekni, kdo pEmi 
omoct ti A 
umD 
í.
*: Kdo pHmi 
ádlem jen kmF#mi 
itne a přG 
evrátí lD 
oď,
pak jHmi 
ečí jak stF#mi 
aženej z kA 
ůžD 
e,
že tHmi 
y jseš ta F#mi 
atrapa, tG 
y jseš ten cvD 
ok,
co zE 
a každý cvaknutí můžA 
e.
2. Je pěkná jak ráno a voní jak les,
když na dřevo u ohně hrává,
je zrádná jak kočka a věrná jak pes,
ta holka, co při tobě spává.
R: Tu vG 
odáckou hHmi 
olku si nA 
avěky nD 
ech,
nG 
etop ji, nHmi 
ezahA 
ánD 
ěj,
svou vEmi 
íru, svou sHmi 
ílu, svý štF#mi 
ěstí i pHmi 
ech,
svý strEmi 
achy, svý prD 
achy, svůj pE 
oslední dA 
ech
jí pD 
octivě Emi 
odevzdávA 
ej
D 
a lásku zEmi 
a lásku dG 
ávA 
ejD 
.
3. Kdo připálí rejži a přesolí čaj,
kdo sůl nechá v posledním kempu,
kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj,
kdo zná všechny písničky trempů.
*: Kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob,
kdo sladce hned šeptá, hned vříská,
a koho bys roztrh' a praštil a kop'
a po kom se celej den stýská.
4. Až vlasy nám odbarví nebeskej král
a vrásky nám počmáraj' kůži,
svý holce dej pusu a řekni "jdem dál"
a na pádlo polož jí růži.
R: 
52

: Krátký popis léta

Požáry ze čtyř stran hoří léto

R: [: E 
 Požáry ze čtyřA 
 stranH 
 hoříE 
 léto
omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
G 
krvácí vlčí D 
máky v obiE 
lí :]

A 
Přichází tma a po G 
stříbrném D 
mostě kráčí A 
luna
G 
svět je jak D 
chleba vytažený z A 
pece,
a G 
noc D 
ujídá, a G 
noc D 
ujídá

R: 

Ref+D.H.: Vlaštovky hbité rovnou nití
studánky k nebi, k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji

Požáry ze čtyř stran hoří léto
53

: Modlitba za vodu

Capo V

G 
Ubývá míst, kam choE 
dívala pro vodu
má staAmi 
rodávná milá, F 
starodávná milE 
á,
F 
kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička
a pF 
outníci skláněli se nad hladinou, E 
aby se napili z dlaE7 
ní.

1. G 
Ubývá míst, kam choE 
dívala pro vodu,
Ami 
voda si na to vzF 
pomíná, voda je krE 
ásná, voda má, voda má, voda E7 
má…

Ref.: Ami 
Voda má, voda má, G 
voda má (voda) rozpuštěné vlasy,
F 
voda má, voda má, voda E 
má, voda má (voda) rozpuE7 
štěné vlasy.
Ami 
Voda má, voda má, vG 
oda má (voda) rozpuštěné vlasy,
F 
voda má, voda má, vodE 
a má,

F 
Chraňte tu vodu a neE 
dejte oslepnout prF 
astaré zrcadlo hvěE 
zd.

2. A přiveďte k té vodě koníčka,
přiveďte koně vraného jak tma, voda je smutná, voda má, voda má…

Ref.: Voda má… rozcuchané vlasy

F 
A kdo se na samé dno potE 
opí, kdo potoF 
pí se k hvězdám pro prsE 
týnek.

3. Ubývá míst, kam chodívala pro vodu,
voda je zarmoucená vdova, voda má, voda má…

Ref.: Voda má popelem posypané vlasy, voda má popelem posypané vlasy,
Voda má popelem posypané vlasy, voda má, voda má,
F 
voda si na nás stýE 
ská.

Ref.: Voda má rozpuštěné vlasy, voda má, voda má…
54

: Dlouhej kouř

1. KA 
dyž budeš hodná naučíD 
m tě číst
naučím tě číG 
st mezi řA 
ádky
pokušení zD 
náš tak zapomG 
eň cestu zpáA 
tky
hmm cestu D 
zpáG 
tky
2. NA 
aše noc je mladá vane jižní víD 
tr
papírový kříG 
dla vzduchem víA 
ří
řekni co bys rD 
áda než nám rG 
áno plány zA 
kříží
R. Půjdem nekoD 
nečně dlouhou sametoG 
vě černou tA 
mou
Půjdem nekoD 
nečně dlouhou samG 
etově černou
PA 
am pam tyda pam - dD 
ám si ruce do G 
kapes
pA 
am pam tyda pam - dD 
louhej kouř a G 
pohoda jazz
pA 
am pam tyda pam - neD 
štěkne po měG 
 ani pes
pA 
adám a nevím kam - neD 
čekej, že ti zaG 
volám
3. Když budeš hodná moje hodná holka
ukážu ti všechny svoje tajný skrýše
poletíme vejš chvíli budem řvát chvíli budem tiše
úplně tiše
Vezmu si tě celou budem se mít rádi
a když ne tak se ti něco zdálo
a když budem chtít šlápnem na zmizík
všechno bude málo
R. 
55

: Drobná paralela

1. Ta C 
stará dobráG 
 hra je D 
okoukaná.
C 
Nediv se bráchoG 
, kdekdo ji D 
zná.
PřeC 
staň se ptátG 
, bylo nebylo D 
líp.
VčeC 
ra je včeraG 
, bohužel bohuD 
dík.

R: C 
Nic není jako G 
dřív, D 
nic není jak Emi 
bejvávalo.
Nic není jako dřív, to se nám to mívávalo.
Nic není jako dřív, ačkoliv máš všechno, co si vždycky chtěla
Nic není jako dřív, ačkoliv drobná paralela by tu byla.

2. Snad nevěří na tajný znamení.
Všechno to harampádí - balábile - mámení.
Vážení platící, jak všeobecně ví se,
včera i dneska, stále ta samá píseň.

R: Nic není jako dřív…

*: PrC 
omlouvám k vám G 
ústy múzy,
vzD 
ývám tón a D/E 
lehkou chůzi,
vzC 
ývám zítřek G 
nenadálý,
odD 
plouvám a D/E 
mizím…

R: Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo.
Nic není jako dřív, jó, to se nám to dlouze kouřívalo.
Bohužel bohudík je s námi, ta nenahmatatelná intimita těla.
Nic není jako dřív, jen fámy, bla-bla-bla-bla etc…

Outro: Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo,
bohužel bohudík, co myslíš ségra, je to hodně nebo málo?
56

: Každý ráno

Capo I

1. G 
Každý ráno když si D 
vzpomenu 
F 
vzpomenu si C 
na to jak měl jsem tě G 
rád 
a nevzal si tě D 
za ženu 
F 
každý ráno C 
budu si vyčíG 
tat 

2. jak to bylo zbabělé 
když jsem na svý cestě nezdvihl tvůj drahokam 
a od tý doby od čerta k ďáblu 
se po tý cestě potloukám 

Mez. Hmi 
lásA 
ko jediG 
ná 
Hmi 
lásA 
ko G 
 

R: D 
Každý ráno když si A 
vzpomenu 
C 
vzpomenu si G 
na to jak měl jsem tě D 
rád 
a nevzal si tě A 
za ženu 
C 
každý ráno G 
budu se proklíD 
nat 
já vůl, A 
já blázen 
C 
kdo postaví G 
mé nohy na zem 
D 
kdo to A 
pro mě kromě C 
tebe uděG 
lá… 
1. Jednou ráno až si vzpomeneš 
pošli mi prosím adresu 
ať mé noční můry zaženeš 
ať strachy o tebe se netřesu 

2. Slibuju v příštím životě 
podruhý stejnou chybu neudělám 
ať chceš nebo ne já najdu tě 
a zvednu a roztříštím tvůj drahokam 

Mez. lásko jediná 
lásko  

R: Každý ráno když si vzpomenu…

1. Všechna má rána jsou prázdná 
a v nedohlednu šťastný konec příběG 
hu 
příběhu starýho blázna 
co vyměnil pýchu za něhu 

Mez. lásko jediná 
lásko 

R: Slibuju v příštím životě 
podruhý stejnou chybu neudělám 
ať chceš nebo ne já najdu tě 
a zvednu a rozsvítím tvůj drahokam 

já vůl, já blázen 
kdo postaví mé nohy na zem 

kdo to pro mě kromě tebe udělá… 3×
57

: První signální

Capo I

1. Emi 
Až si G 
zejtra ráno C 
řeknu zase Emi 
jednou provždy dost,
G 
právem se mi C 
budeš tiše Emi 
smát.
jak G 
omluvit si C 
svoji slabost, Em 
nenávist a zlost,
když G 
za všechno si C 
můžu vlastně Emi 
sám.

R. Za Ami 
spoustu dní možná  C 
spoustu let,
až se mi G 
rozední budu ti D 
vyprávět,
na první Ami 
signální jak jsem C 
obletěl svět,
jak tě to G 
omámí a D 
nepustí zpět.
Jaký si to F 
uděláš - Bb 
takový to Dmi 
máš,
jaký si to F 
uděláš - Bb 
takový to Dmi 
máš .

2. Až se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott,
budu zpívat uampamtydapam.
Všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod,
jak jsem si to udělal tak to mám.

R. 
58

: Tabáček

1. G 
Haló, kdo je tam, po zaznění tónu 
C 
zanechte zprávD 
y a buďte zdrávi 
G 
haló, nejsem doma, no je to fakt bída 
C 
volané číslo vám D 
neodpovídá 

R: Ami 
Polevím z vysokejch D 
otáček 
G 
pohoda, klídek a Emi 
tabáček 
půl dne Ami 
noviny číst a pak D 
cigáro 
G 
pohoda klídek Emi 
leháro 
Ami 
nejspíš jsem jenom D 
línej čím dál G 
víc 

2. Neřeště to pane, to je případ ztracenej 
doufám jen, že z toho nejste vykolejenej 
dám vám jednu dobrou radu k nezaplacení 
neřešte to pane, tohle nemá řešení 

R: Polevím z vysokejch otáček 
pohoda, klídek a tabáček 
vzpomínat na to co se událo 
chci to tak mít nejmíň na stálo 
nejspíš jsem jenom línej čím dál víc 

3. Volané číslo je odpojené a bude 
odpojené žádný né, že né 
volané číslo včetně mojí tváře 
vymažte ze svýho adresáře. 

R: A pokuste se tvářit nešťastně 
všude se dočítám, že umřu předčastně 
a taky vím, že obtěžuju okolí 
čekám konec, zatím nic nebolí 
Víceméně se to dobře vyvíjí 
život je návykovej a někdy zabíjí 
G C D 
 
G C D 
 

R: Ami 
Polevím z vysokejch D 
otáček 
G 
pohoda, klídek a Emi 
tabáček 
Ami 
vzpomínat na to co se D 
událo 
G 
chci to tak mít nejmíň na Emi 
stálo 
Ami 
nejspíš jsem jenom D 
línej čím dál G 
víc 

4. G 
Volané číslo je opojené a bude 
C 
odpojené žádný D 
né, že né 
G 
volané číslo včetně mojí tváře 
C 
vymažte ze svýho D 
adresáře. 

5. Ami 
A pokuste se tvářit D 
nešťastně 
všude se G 
dočítám, že umřu Emi 
předčastně 
a taky Ami 
vím, že obtěžuju D 
okolí 
čekám G 
konec, zatím nic Emi 
nebolí 

6. Ami 
Víceméně se to dobře D 
vyvíjí 
život je G 
návykovej a někdy Emi 
zabíjí 
Ami 
Víceméně se to dobře D 
vyvíjí 
život je G 
návykovej a někdy… 
59

: Aranka umí hula hop

1. Hmi 
Barevnej šátek do vlaG 
sů a F# 
jedem
Hmi 
na křídlech černejch PegaG 
sů se F# 
svezem
Hmi 
tohle je vůbec dobrej G 
kraj
kde ti všechno Hmi 
daj a nejjemější z A 
vín tu Hmi 
znaj

2. Ulicí proběh žlutej pes a volá
rej čarodějnic ještě dnes hej hola
na hlavu černej klobouk dej
v tom stavu nejsi zlej a oči kryje stín

R: D 
Aranka umí "hula G 
hop" D 
ty dy ty ty
až pánbůh tiše úpí G 
stop D 
ty dy ty ty
občas se ve tmě blejskne C 
nůž
i ty ho pilně Hmi 
bruš a srdce otvíA 
rej co s Hmi 
tím

3. Potáhnem na španělskou zem - kde leží?
tam všechno víno vypijem - jsme svěží
prej je tam vůbec dobrej kraj
kde ti všechno daj a ženský divoký

R: Aranka umí "hula hop" ty dy ty ty
až pánbůh tiše úpí stop ty dy ty ty
Aranka zpívá svoje blues ty dy ty ty
a nutí cizí koně v klus ty dy ty ty
občas se ve tmě blejskne nůž
i ty ho pilně bruš a dobře vybírej kam s ním, A 
hej kam s D 
ním
60

: Jednou mi fotr povídá

1. A 
Jednou mi fotr A7 
povídá 
D 
zůstali jsme už D7 
sami dva, 
že E 
si chce začít taky trochu žít.A 
 
Nech si to projít palicí 
a nevracej se s vopicí 
snaž se mě hochu trochu pochopit. 

R: Já E 
šel, šel dál baby, A 
kam mě pán bůh zval 
já E 
šel, šel dál baby a D7 
furt jen tancoval. 
Na A 
každý divný hranici, D 
na policejní stanici, 
E 
hrál jsem jenom Rock´n Roll for You.A 
 

2. Přiletěl se mnou černej čáp, 
zobákem dělal rockin´klap 
a nad kolípkou Elvis Presley stál. 
Obrovskej bourák v ulici, 
po boku krásnou slepici 
a lidi šeptaj přijel nějakej král. 

R: Já šel…

3. Pořád tak nějak nemohu, 
chtit štěstí za nohu 
a nemůžu si najít klidnej kout. 
Blázniví ptáci začnou řvát 
a nový ráno šacovat 
a do mě vždycky pustí silnej proud. 

R: Tak jsi šel, šel dál baby…
61

: Malagelo

G 
 C 
 D 
 

1. JG 
á potkal jsem tě na uliciC 
, byla jsD 
i jakG 
o děloC 
   D 
 
a G 
do tmy svítilo tvoje mladý C 
bílý D 
smělý G 
čelo  C 
   D 
 
a G 
pod paží sis nesla svoje C 
oblíbený D 
malaG 
gelo,

R: Mala, mala, C 
malaD 
gelo,
G 
mala, mala, mala, C 
malaD 
gelo,
G 
mala a mala, C 
malaD 
gelo,
G 
mala, mala, mala, C 
malaD 
gelo.

2. G 
Já pozval jsem tě k sobě C 
domů, tenD 
krát G 
se to C 
ješD 
tě smělo,
G 
a tam jsem zjistil, že máš hladkýC 
 bílý D 
smělýG 
 tělo,C 
   D 
 
G 
a k tomu jsme popíjeli svoje oC 
blíbený D 
malagG 
elo,

R: 

*: Tak [: G 
puč mi puč, C 
malaD 
gelo, :]
G 
puč mi puč, C 
malaD 
geG 
lo.  C 
   D 
 

SOLO  

3. G 
Já potkal jsem tě na ulicC 
i, byla jD 
si jaG 
ko dělC 
o  D 
 
a G 
do tmy svítilo tvoje mladý C 
bílý D 
smělý G 
čelo  C 
   D 
 
a G 
pod paží sis nesla svoje C 
oblíbený D 
malaG 
gelo,
R: 
62

: Na kolena

1. Táhněte C 
do háje - všichni Ami 
pryč
Chtěl jsem jít C 
do ráje a nemám Ami 
klíč 
Jak si tu C 
můžete takhle Ami 
žrát?
Ztratil jsem F 
holku, co jí mám G 
rád 

Napravo, nalevo nebudu mít klid 
Dala mi najevo, že mě nechce mít 
Zbitej a špinavej, tancuju sám 
Váš pohled Dmi 
káravej už dávno G 
znám 

R: Pořád jen: F 
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena C 
Jé, jé, jé
Pořád jen: F 
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena C 
Jé, jé, jé
Pořád jen: F 
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena
C 
Je to Ami 
tak a vaše F 
saka vám posere G 
pták

2. Cigáro do koutku si klidně dám 
Tuhletu pochoutku vychutnám sám 
Kašlu vám na bonton, vejmysly chytrejch hlav 
Sere mě Tichej Don a ten váš tupej dav

R: Pořád jen: Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena…

R: Pořád jen: Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena…
… je to tak, tenhleten barák vám posere pták
63

: Pěkná, pěkná, pěkná

1. D 
Pro tvůj Em 
dech já D/F# 
skočím po záEm 
dech
D 
z mostu, co Em 
střídá D/F# 
jména,Em 
 
D 
pro tvý Em 
vlasy vstoupím D/F# 
do armády Em 
spásy,
C 
ať padne měna, jsi takA 
 pěkná, pěkná, D 
pěkná. Em D/F# Em 
 

2. Pro tvůj hlas chvíli pozastavím čas, 
mám v Greenwichi svý známý, 
pro tvý nohy najdu v sobě skrytý vlohy, 
nejsou to fámy, jsi tak pěkná, pěkná, pěkná. 

3. Pro tvůj nos po žhavým uhlí bos 
já přejdu tam a zpátky, 
pro tvůj smích v létě opatřím ti sníh, 
noci jsou krátký a ty pěkná, pěkná, pěkná. 

R: G 
Možná, že C 
vrásky G 
nezastavímC 
 
a G 
stříbrem C 
vlasy ti G 
ztěžknouC 
 
a G 
cizí C 
krásky G 
dobudou Řím,C 
 
Am 
budou ho drancovat, D 
pálit a milovat. 
I kdybych Em 
vzplál jak pochoD 
deň, nikEm 
dy nezapoD 
meň 
C 
pro mě seš dálA 
 pěkná, pěkná, D 
pěknáEm 
,  D/F# 
   Em 
 
C 
zůstaneš dálA 
 pěkná, pěkná, D 
pěkná. 

64

: Proklínám

1. Am 
Prázdnej byt je jako F 
past, kde Dm 
růže uvadC G 
nou,
Am 
potisící F 
čtu tvůj dopisDm 
 na rozloučeG 
nou, 
C 
píšeš, že Am 
odcházíš, když Dm 
den se s nocí C 
stříG 
dá, 
Am 
vodu z vína F 
udělá, kdo Dm 
dobře nehlíG 
dá. Gsus4 G 
 

R: Píšeš: C 
ProklíG 
nám, Am 
ty tvoje F 
ústa proklíC 
nám, 
tvoje G 
oči ledoAm 
vý, v F 
srdci jen sníh, 
C 
sám a G 
sámAm 
 ať nikdy F 
úsvit nespaC 
tříš, 
na ústa G 
mříž, oči oslepAm 
nou, ať F 
do smrti seš C 
sám. 

2. Tvoje oči jsou jak stín a tvář den, když se stmívá, 
stromy rostou čím dál výš a pak je čeká pád, 
sám s hlavou skloněnou, všechny lásky budou zdání, 
potisící čtu tvůj dopis na rozloučenou. 

R: Píšeš: Proklínám, ty tvoje ústa proklínám, … 

65

: Všechno bude fajn

C 
Právě jsem se vrátil F 
z HollyG 
woodu,
Ami 
byl jsem tam s Frankiem F 
zabít G 
nudu
a Ami 
řekli jsme si: „Tak F 
teď to G 
rozjeC 
dem!“F 
, G 
 

Auťák nám vypliv někde na předměstí, hned za rohem jsem dostal pěstí
píšu Sally, Sally co s tím provedem?

Ami 
Jak si tak pouštím plyn, F 
někdo zazvoG 
ní,
Ami 
otřesem otřesen, bereš mi F 
hlavu do dlaG 
ní

Ref: Do ucha šeptáš:
„C 
Zavři oči a F 
všechno G 
bude C 
fajn (F 
Oóo - G 
Oóo)
C 
svět se točí, F 
všechno G 
bude C 
fajn - (F 
Oóo - G 
Oóo)
C 
Je to v plusu F 
všechno G 
bude C 
fajn (F 
Oóo - G 
Oóo)
C 
Dej mi pusu a F 
všechno G 
bude Ami 
fajn (F 
Oóo - G 
Oóo)

V kartách mi vyšlo, že jsem zase třetí, ten, co se snaží, ale z višně sletí
na hlavu padá, to bolí, hmm, a jak
Do bot mi teče, v kapse jenom díra, v tombole jsem vyhrál netopýra
do bot mi teče a šplouchá na maják - a jak

V tom slyším trumpety a ty vcházíš po špičkách
Znáš moje úlety - zahradníkův pes je vrah

Ref: A tak mi říkáš: „Zavři oči a všechno bude fajn …

+ Kolem koukej a všechno bude fajn (Oóo - Oóo)
Říkej oukej a všechno bude fajn (Oóo - Oóo)
Taky: Keep your smiling a všechno bude fajn (Oóo - Oóo)
Jseš můj darling a všechno bude fajn (Oóo - Oóo)
66

: Bláznivá Markéta

1. BlAmi 
áznivá MarkétE 
a v pE7 
odchodu těšínskAmi 
ého nádraží
zpDmi 
ívá,Ami 
  zpDdim 
ívá, Ami 
  zpE7 
íváAmi 
 a zE7 
ametAmi 
á,
je to princezna zakletE 
á, s E7 
erární metlou jAmi 
en tak pod paží,
když zpDmi 
ívá,Ami 
  zpDdim 
ívá, Ami 
  zpE7 
íváAmi 
 a zE7 
ametAmi 
á.

R: Vajglové blAmi 
ues, rumový song, jízdenková sE7 
ymfonietta,
pach piva z Ami 
úst a oči plonk, to zpívá ME7 
arkéta,
blC 
áznivá ME7 
arkétAmi 
a, nDmi 
a naAmi 
  nDdim 
a na Ami 
na nDdim 
a na Ami 
na nE7 
a nAmi 
a.

2. Famózní subreta na scéně válečného šantánu
byla, byla, byla krásná k zbláznění,
Líza i Rosetta, lechtivé snění zdejších plebánů,
byla, byla, byla, a není.

R: 

3. V nádražním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši
ticho, ticho, Markéta housku jí,
pak v jednom záchodu své oranžové blůzy rozvěší
a já ji, a já ji, a já ji miluji …
67

: Cukrářská bossa-nova

1. Můj C 
přítel Edim 
snídá sedm Dmi 
kremrolíG 
 
a když je C 
spořádá, dá si Edim 
repete,
hruškové Dmi 
cukrlátkG 
o.
On totiž C 
říká: "Edim 
Dobré lidi zuby Dmi 
nebolíG 
 
a je to C 
paráda, chodit Edim 
po světě
a Dmi 
mít, G 
mít v ústech C 
sladko."Edim G 
 

R: C 
Sláva, Edim 
cukr a Dmi 
káva a půl litru G 
becherovky,
C 
hurá, hurá, Edim 
hurá, půjč mi Dmi 
bůra, útrata dnes G 
dělá čtyři stovky.
Všechny C 
cukrářky z celé Edim 
republiky
na něho Dmi 
dělají slaďounké G 
cukrbliky
a on jim Emi 
za odměnu zpíEdim 
vá zas a znovu
F 
tuhletu G 
cukrářskou bossa-noC 
vu.Edim Dmi G 
 

2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek,
říká, že nad ni není,
že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám.
Koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek
a já mám podezření,
že se zakulatí jako míč
a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč
a já zůstanu sám, úplně sám.

R: Sláva, cukr a káva …

3. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí,
postava fortelná se mu zvětšuje,
výměra tři ary.
On ale říká:"Glycidy jsou pro lidi,"
je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje,
někdo se zkáruje, někdo se zfetuje
a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari.

R: Sláva, cukr a káva …
68

: Darmoděj

1. ŠAmi 
el včera městem mEmi 
už a šel po hlavní třAmi 
ídě,Emi 
 
šAmi 
el včera městem mEmi 
už a já ho z okna vAmi 
idělEmi 
,
nC 
a flétnu chorál hrG 
ál, znělo to jako zvAmi 
on
a byl v tom všechen žEmi 
al, ten krásný dlouhý tF 
ón
a já jsem náhle vF#dim 
ěděl: ano, to je E7 
on, to je Ami 
on.

2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili,
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

R: NAmi 
a na naEmi 
 ..CGAmiFF#dimE7 - 2x 
 
3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,
měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad
a on se otočil, a oči plné vran,
a jizvy u očí, celý byl pobodán
a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche,
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,
jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,
a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj.

R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.¨

5. Šel včera městem muž, podomní obchodník,
šel, ale nejde už, krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on.

R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem,
když prodávám po domech jehly se slovníkem.
69

: Děvenka Štěstí a mládenec Žal

1. DAmi 
ěvenka Štěstí a mlDmi 
ádenec Žal
spE 
í v jedné posteli, kterAmi 
ou jim vítr stlal.
V plátěných hazuchách se tDmi 
ulí ve spánku,
z jE 
ednoho talíře snídAmi 
ají pohanku.
Ona má bDmi 
ílý šlojG 
íř, on chodí v čC 
erné kutnAmi 
ě,
milenci pDmi 
od obojG 
í, jak veselC 
e, tak smutně.
V dřAmi 
evěné kořence sDmi 
emínka po bodláčAmi 
í,
děvenka s mlDmi 
ádencem, dvE 
a věční rAmi 
ozsévači.
2. Dostal jsem včera poštou obálku,
v ní Čínská modlitba štěstí.
Někdo mi tímto přeje na dálku
suché a velmi rovné cesty.
Mám to jen opsat desetkrát a poslat smutným lidem,
řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí samo příjde.
Vložil jsem do stroje papíry s kopíráky,
že komu smutno je, ať pozná radost taky.
3. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
stáli mi za zády a četli, co jsem psal.
Smáli se: hlupáček, svatá prostota,
jako by ještě neznal cesty života.
Potom se líbali, bylo to vážně k vzteku,
ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku.
A ona vzdychala, on šeptal polohlasem,
páska mi dopsala a pak přetrhla se.
4. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal.
V plátěných hazuchách se tulí ve spánku,
z jednoho talíře snídají pohanku.
Ženich a nevěsta, my jejich svatebčané
na cestách necestách, čekáme, co se stane.
Pod síní svatební tančíme dole v sále,
ze sině hudební zní dlouhé pastorále.
#
70

: Dívky v šatech z krepdešínu

1. DCmi 
ívky chodí v šatech z krG7 
epdešínu
Cmi 
a já se z těch dívek dG 
iv nepominu,
Fmi 
oči navrch hlavG7 
y, já nechci do OpavCmi 
y.G7(-) 
 
2. Co má být ukryto, ať je, kruci, skryto,
kdopak má vydržet tohleto neurčito,
tyhlety siluety devatenáctiletý.
R: SEb 
unday, MBb 
onday, klCmi 
apky na oči si, chlapče, nG7 
andej,
zatracený krepdešFmi 
ín, život G7 
už mě netěšCmi 
í.
3. Představa, co by bylo, kdyby bylo,
no vážně, koho by to nezabilo,
a tak teď sebou hážu a usnout nedokážu.
4. Jen jsem prošel městem, a jsem groggy,
zavolejte, prosím, psychology,
trpí moje ego, krucinál himlhergot.
R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,
zatracenej psycholog, copak já jsem ňákej cvok?
5. Na vině je moje fantazie,
nedá mi pokoje, furt do mě ryje,
kreslí černou tuší, co jenom matně tuším.
6. A já, abych řek' pravdu, toho tuším hodně,
fantazie kreslí věrohodně,
troufne si na cokoli, má totiž na to školy.
R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,
zatracená fantazie, člověk klidně nepožije.
7. Slunce koncem léta bývá rozžhavené
a holky v krepdešínu jsou jako pod rentgenem,
lepší je doma seděti, máš-li ženu a dvě dětC 
i.
71

: Divoké koně

1. [: Ami 
Já viděl Dmi 
divoké Ami 
koně, C 
běželi Dmi 
soumraAmi 
kem, :]
vzDmi 
duch Ami 
těžký Dmi 
byl a divně Ami 
voněl Fdim 
tabákF 
em,
vzDmi 
duch Ami 
těžký Dmi 
byl a divně Ami 
voněl E7 
tabáAmi 
kem.

2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/
/: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/

3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/
/: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/

4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/
/: milování je divoká píseň večera. :/

5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/
/: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/

6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/
/: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/

Já viděl divoké koně …

Fdim
72

: Dokud se zpívá

1. Z C 
Těšína Emi 
vyjíždí Dmi7 
vlaky co F 
čtvrthodiC 
nu,Emi Dmi7 G7 
 
C 
včera jsem Emi 
nespal a Dmi7 
ani dnes F 
nespočiC 
nu,Emi Dmi7 G 
 
F 
svatý MedG 
ard, můj patrC 
on, ťuká si naAmi 
 čelo,G 
 
ale F 
dokud se G 
zpívá, F 
ještě se G 
neumřeC 
lo, hóhEmi 
ó.Dmi7 G7 
 

2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: "Lidi, jste tam?"
a z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]
73

: Grónská píseň

1. DD 
aleko nEmi 
a severu jA7 
e Grónská zD 
em,
žD 
ije tam Emi 
Eskymačka s A7 
EskymákD 
em,
/: my bychom Emi 
umrzli, jim nG 
ení zimD 
a,
snídají nEmi 
anuky A7 
a eskimD 
a. :/
2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc,
/: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den. :/
3. Když sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky,
/: medvědi těžko jsou k poražení,
neboť medvědy ve sněhu vidět není. :/
4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě
zaklepe na na íglů hlavní medvěd:
/: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu?
Nesu vám trochu ryb na svačinu." :/
5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí,
psi venku hlídají před zloději,
/: smíchem se otřásá celé íglů,
neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :/
6. Tak žijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů,
/: my bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma. :/
74

: Hlídač krav

1. KdC 
yž jsem byl malý, říkali mi naši:
"Dobře se uč a jez chytrou kaši,
F 
až jednou vyrosteš, bG7 
udeš doktorem prC 
áv.
Takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,"
jF 
á jim ale na to řek': "ChcG7 
i být hlídačem krC 
av."

R: Já chci mC 
ít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F 
od rána po celý dG7 
en zpívat si jC 
en,
G7 
zpívat si: C 
pam pam pamF G7 C 
…

2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy.
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …
3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,
mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy.
S nohama křížem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …
75

: Jdou po mě jdou

1. Býval jsem cD 
hudý jak G 
kostelní mD 
yš,
na půdě pF#mi 
ůdy jsem mHmi 
íval svou skrA7 
ýš,
/: pG 
ak jednou v lD 
étě řA7 
ek' jsem si: Hmi 
ať,
G 
svět fackuD 
je tě, a tG 
ak mu to vrD 
ať. :/
2. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,
zámek jde lehce a adresu znám,
/: zlato jak zlato, dolar či frank,
tak jsem šel na to do National Bank. :/
R: Jdou po mně, jdD 
ou, jdG 
ou, jdD 
ou,
na každém rohu majG 
í fotku mA7 
ou,
kdyby mě chD 
ytli, jA7 
ó, byl by rHmi 
ing,
G 
tma jako v D 
pytli je v cC 
elách Sing-sG 
ing. A7 
JééD 
je!D 
 
3. Ve státě Iowa byl od poldů klid,
chudičká vdova mi nabídla byt,
/: jó, byla to kráska, já měl peníze,
tak začla láska jak z televize. :/
4. Však půl roku nato řekla mi:"Dost,
tobě došlo zlato, mně trpělivost,
/: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš,"
tak jsem na cestě a chudý jak veš. :/
R: 
5. Klenotník Smith mi do očí lhal,
dvě facky slíz' a dal, vše mi dal,
/: a pak jsem vzal nohy na ramena,
ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :/
6. Teď ve státě Utah žiju spokojen,
pípu jsem utáh' a straním se žen,
/: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,
já na ně mastím, jen ať mají vztek. :/
R: Jdou po mně jdou, jdou, jdou,
na nočních stolcích mají fotku mou,
kdyby mě klofly, jó, byl by ring,
být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing.
76

: Kejklíři

1. PAmi 
otulní kejklíři jdEmi 
ou zasněženou plánAmi 
í,Emi 
 
v Ami 
obitém talíři vEmi 
aří vítr ke snídanAmi 
i,Emi 
 
s cvC 
ičenou opičkou nG 
a rameni,
žAmi 
ivotem mDmi 
alinko G 
unavenC 
i,E7 
 
pAmi 
otulní kejklíři jdEmi 
ou bílou plánAmi 
í.EmiAmiEmi 
 
2. V kovárně na kraji vsi všechen sníh už ztál,
dobrý kovář odžene psy a pozve je dál,
sláma je postelí i peřinou
a oni jeden k druhému se přivinou
a zítra na návsi začíná candrbál.
R: KAmi 
ejklíři, kEmi 
ejklíři jdAmi 
ou.EmiAmiEmiCG 
 
3. Po schodech kostela poskakuje míč,
muž s tváří anděla ohýbá železnou tyč
a krásná dívka jménem Marína
zatančí tanec pohanského bůžka Odina
a zítra po polednách budou zase pryč.
4. Vozíček z lipových dřev po hlíně drkotá,
červená nepokojná krev je erbem života,
všechno, co chceme, leží před námi
za devatero poli, devatero řekami,
nad zimní krajinou slunce blikotá.
R: 
R: 
R: 
77

: Lachtani

R: /: LC 
ach, lachF 
, C Ami 
 lach, lachG 
. C 
:/

1. JC 
edna lachtaní rF 
odinC 
a
rAmi 
ozhodla se, že si vyjde dG 
o kinC 
a,
jeli vlakem, metrem, lodí a pak trF 
amvajC 
í
a teď Ami 
u kina Vesmír lG 
achtajC 
í.
LG 
achtaní úspory dC 
ali dohromady,
kG 
oupili si lístky dC 
o první řG 
ady,
tC 
áta lachtan řekl:"Nebudem třF 
ít bídC 
u"
a prAmi 
o každého koupil pytlík G 
arašidC 
ů.

R: /: LC 
ach, lachF 
, hmm hmm C Ami 
 lach, lachG 
. hmm C 
hmm:/
2. Na jižním pólu je nehezky
a tak lachtani si vyjeli na grotesky,
těšili se, jak bude veselo,
když zazněl gong a v sále se setmělo.
Co to ale vidí jejich lachtaní zraky:
sníh a mráz a sněhové mraky,
pro veliký úspěch změna programu,
dnes dáváme film ze života lachtanů.

R: /: LC 
ach, lachF 
, jéé é C Ami 
 lach, lachG 
. jéé C 
é:/

3. Tátu lachtan vyskočil ze sedadla
nevídaná zlost ho popadla:
"Proto jsem se netrmácel přes celý svět,
abych tady v kině mrznul jako turecký med.
Tady zima, doma zima, všude jen chlad,
kde má chudák lachtan relaxovat?"
Nedivte se té lachtaní rodině,
že pak rozšlapala arašidy po kině, jé.

R: 

TC 
ahle lachtaní rF 
odinC 
a
Ami 
od té doby nechodí už dG 
o kinC 
a.

Lach lach.
78

: Metro

1. MAmi 
etro já mám rE7 
ád, v něm nikdy netísnAmi 
ím se,
po chodbách tam znDmi 
í ta dG7 
ávná pC 
íseň,
/: vA7 
e veliký sbDmi 
or se její refrén slAmi 
évá:
stůjte zprE7 
ava, procházejte zlAmi 
eva. :/
2. Ach, disciplíno, jak mám tł rád,
vpravo stojí ti, kdo chtějí stát,
/: a ten, kdo chce jít, kupředu jít,
musí na levé straně být. :/
79

: Na jedné lodi plujem

1. NAmi 
a jedné lAmi7 
odi plujem, nDmi6 
a jedné palubě,
G7 
a i když neveslujem, vC 
oda nás sE7 
ama nese,
_nAmi 
a jedne lodi plujem vstřDmi6 
íc stejné záhubě,
E7 
a mrtvé vAmi 
yhazujem, E7 
a živým smAmi 
ějeme se.
R: KAmi 
apitán zpil se rumem, lDmi 
odník leští sklíčka,
pE7 
asažéři blAmi 
ijí dE7 
o moře přes zAmi 
ábradlí,
a někde nad rozumem vDmi 
isí režná smyčka
prE7 
o ty, kdo jAmi 
eště žijí, prE7 
o ty, kdo nAmi 
evypadli.
2. Obzor je někde v dáli a loď má spoustu děr,
stokrát je zacpávali tesařští tovaryši,
obzor je někde v dáli, je těžké držet směr,
když ti, co se včera báli, dnes lodní deník píší.
R: 
3. A krysy cení zuby svým křivým úsměvem,
tam dole v podpalubí jsou rády, že jsou rády,
a krysy cení zuby, ach, ksakru, čert je vem,
daleko do záhuby, dokud jsme ještě tady.
R: Pirátskou vlajku vzhůru a do zubů nože,
žralokům kus žrádla, ať mají něco k jídlu,
a bodnout do azuru, sídlíš-li tam, Bože,
pro tebe padla, teď my, teď my jdeme ke kormidlu …
80

: Osmá barva duhy

1. ChlAmi 
adná jsou dDmi 
ubnová rAmi 
ána,Dmi 
 
zAmi 
e slunce je vDmi 
idět jenom kC 
ousE7 
ek,
vAmi 
e flašce Dmi 
od CinzAmi 
anaDmi 
 
Ami 
úhoři, G 
úhoři třAmi 
ou se.
R: VšDmi 
ichni moji znAmi 
ámí teď spF 
í, spDmi 
í, spE7 
í doma s manželkami,
zDmi 
ůstali jsme sAmi 
ami - jE7 
á a jAmi 
á.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
čDmi 
erná je barva, kterou mE7 
ám teď nejradAmi 
ěji,
jó, je to bída, je to bída, hledal jsem ostrov jménem Atlantida
Dmi 
a našel vody, vody, vE7 
ody, vody, vody habadAmi 
ěj.
2. Kdyby měl někdo z vás zájem,
uděláme velikánský mejdan,
projdeme tam a zpět rájem
a svatý Petr bude náš strejda.
R: .3.
Pod okny řve někdo: kémo,
každý správný folkáč nosí vousy,
já umím jen písničky v E moll
a prsty jsem si až do masa zbrousil, protože:
R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí doma s manželkami,
zůstali jsme sami - já a vy.
Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
černá je barva, kterou mám teď nejraději,
jó, je to bída, je to bída, hledáme ostrov jménem Atlantida
a nacházíme vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody habaděj.
81

: Pánové nahoře - Dezertér

1. PánC 
ové nahořEmi 
e, já pDmi7 
íšu vám dnes psG7 
aní
a nDmi7 
evím vlastně C 
ani, budDmi7 
ete-li ho čG7 
íst,
přišlC 
o mi ve středEmi 
u do vDmi7 
álky předvolG7 
ání,
je tDmi7 
o bez odvolC 
ání, tím prDmi7 
ý si mG7 
ám být jC 
ist.
PánF 
ové nahořCdim 
e, já už to lejstro spEmi 
álil,
už jsAmi 
em si kufry sbDmi7 
alil, správcové vrátil klG7 
íč,
pánC 
ové nahořEmi 
e, uctDmi7 
ivě se vám klG7 
aním
a zDmi7 
ítra vlakem rC 
anním odjDmi7 
íždím nG7 
ěkam prC 
yčEmi 
.Dmi7 
 G7 
 
2. Co už jsem na světě, viděl jsem zoufat matky
nad syny, kteří zpátky se nikdy nevrátí,
slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy,
které snadno a brzy se z očí neztratí.
Znám vaše věznice, znám vaše kriminály,
i ty, kterým jste vzali život či minulost,
vím také, že máte solidní arzenály,
i když jste povídali o míru víc než dost.
3. Pánové nahoře, říká se, že jste velcí
a na věci to přece vůbec nic nemění,
pánové nahoře, na to jste vážně malí,
abyste vydávali rozkazy k vraždění.
Musí-li války být, běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi, mě, mě nechte být,
jestli mě najdete, můžete klidní být,
střílejte, neváhejte, já zbraň nebudu mC 
ítEmi 
,Dmi7 
 
nG7 
ebudu mC 
ítEmi 
,  Dmi7 
  nG7 
ebudu mC 
ít …
82

: Píseň o kometě

1. Ami 
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
Dmi 
zmizela jako laň G7 
u lesa v remízku,
v C 
očích mi zbylo jen E7 
pár žlutých penízků.

2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

R: Ami 
O vodě, o trávě, Dmi 
o lese,
G7 
o smrti, se kterou smířit C 
nejde se,
Ami 
o lásce, o zradě, Dmi 
o světěE7 
 
E 
a o všech lidech, co E7 
kdy žili na téhle Ami 
planetě.

3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.

4. Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.

R: Na na na …
5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.

6. Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.

R: O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě …
83

: Píseň zhrzeného trampa

1. PC 
oněvadž nemám kG 
anady a nF 
eznám písně z pC 
amp,
hF 
óhóhC 
ó, a nG7 
eznám písně z pC 
ampG7 
,
vylC 
oučili mě z G 
osady, že prF 
ý jsem houby trC 
amp,
hF 
óhóhC 
ó, že prG7 
ý jsem houby trC 
amp.
2. Napsali si do cancáků, jen ať to každej ví,
hóhóhó, jen ať to každej ví,
vyloučený z řad čundráků ten frajer libový,
hóhóhó, ten frajer libový.
R: JC 
á jsem G 
ostuda trAmi 
aperů, jF 
á mám rád C 
operu,
jG 
á mám rád jC 
azz (folk), rG7 
ock,
chC 
odím pG 
o světě bAmi 
ez nože, tF 
o prý se nC 
emože,
tG 
o prý jsem cvC 
ok.
JF 
á jsem nikdy neplul nC 
a šífu, a všem šD7 
erifům
jsem říkal:"BG 
ane, pane,"G7 
 
jC 
á jsem E7 
ostuda trAmi 
ampů, jF 
á když chlC 
empu,
tak v G7 
autokempC 
u.
3. A povídal mi frajer Joe:"Jen žádný legrácky,
hóhóhó, jen žádný legrácky,
jinak chytneš na bendžo, čestný čundrácký,
hóhóhó, čestný čundrácký."
4. Že prý se můžu vrátit zpět, až dám se do cajku,
hóhóhó, až dám se do cajku
a vodříkám jim nazpaměť akordy na Vlajku,
hóhóhó, akordy na Vlajku.
R: 
5. A tak teď chodím po světě a mám zaracha,
hóhóhó, a mám zaracha,
na vandr jezdím k Markétě a dávám si bacha,
hóhóhó, a dávám si bacha.
6. Dokud se trampské úřady nepoučí z chyb,
hóhóhó, nepoučí z chyb,
zpívám si to svý "nevadí a zase bude líp,"
hóhóhó,"a zase bude líp."
R: + v tG7 
empC 
u.
84

: Pochod Marodů

1. Dmi 
Krabička cigaret a F 
do kafe C 
rum, B 
rum, Dmi 
rum, 
dvě vodky a fernet a teď, F 
doktore, C 
čum, B 
čum, Dmi 
čum, 
chraGmi 
pot v hrudB 
ním koDmi 
ši, no Gmi 
to je B 
zážiA 
tek, 
Dmi 
my jsme kámoši řidiF 
čů saniC 
tek, -B 
tek, -Dmi 
tek. 

2. Měli jsme ledviny, ale už jsou nadranc, -dranc, -dranc, 
i tělní dutiny už ztratily glanc, glanc, glanc, 
u srdce divný zvuk, co je to, nemám šajn, 
je to vlastně fuk, žijem fajn, žijem fajn, fajn, fajn. 

R: Dmi 
Cirhóza, F 
trombóza, C 
dávivý F 
kašel, 
Gmi 
tuberkuDmi 
lóza - A 
jó, to je Dmi 
naše! 
neuróza, F 
skleróza, C 
ohnutá F 
záda, 
Gmi 
paradenDmi 
tóza, no A 
to je paDmi 
ráda! 
Jsme Gmi 
slabí na těDmi 
le, ale C 
silní na duF 
chu, 
Gmi 
žijem veseDmi 
le, A 
juchuchuchuDmi 
chu! 

3. Už kolem nás chodí pepka mrtvice, -ce, -ce, 
tak pozor, marodi, je zlá velice, -ce, -ce, 
zná naše adresy a je to čiperka, 
koho chce, najde si, ten natáhne perka, -rka, -rka. 

4. Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo, -lo, 
doktoři vylezou na naše tělo, -lo, -lo, 
budou nám řezati ty naše vnitřnosti 
a přitom zpívati ze samé radosti, -sti, -sti. 

R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý kašel, 
tuberkulóza, hele, já jsem to našel! 
Neuróza, skleróza, křivičná záda, 
paradentóza, no to je paráda! 
Byli slabí na těle, ale silní na duchu, 
žili vesele, než měli poruchu. 
85

: Pravda a lež

1. ŠlAmi 
a Pravda světem a na chudý duchem se smDmi 
ála,
prE 
o blahoslavený navlíkla honosný šAmi 
at.
V zA7 
ákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stDmi 
ála,
tE 
a Pravdu pozvala k sobě přenocovAmi 
at.

G 
A Pravda znavená usnula, jen co si sC 
edla,
zA7 
e sna se culila, naivka důvěřivDmi 
á.
Jen oči zavřela, už se Lež z postele zvAmi 
edla
a zE 
ačla si pokradmu zkoušet ten její hAmi 
áv.

2. S Pravdou mi můžete leda tak políbit záda,
ženská je ženská, tak jakýpak cavyky s ní.
Kdopak tu rozpozná, která je Lež a která Pravda,
až budou obě dvě donaha vysvlečený.

Na její blůzu si její brož fešácky připla,
pod paži stříkla si jejím dezodorem.
Peníze, doklady, hodinky, všechno jí štípla,
odplivla, odporně zaklela, vypadla ven.
3. K ránu když zjistila Pravda co všechno jí schází
před zrcadlem se pak notně podivila
někdo už odněkud přinesl hrst černých sazí
aby se ta čistá Pravda tak nelišila

Pravda se smála že na ni kameny házej'
vždyť Lež je to všechno a Lež taky mý šaty má
blahoslavení s ní protokol sepsali rázem
a byla to rozmluva dost málo přívětivá

4. Vyfásla pokutu a ještě mohla bejt ráda,
ostatně cizí šmouhy přišili jí.
Nějaká mrcha tu tvrdí, že je prej Pravda
a zatím se potlouká nahá a ve škarpě spí.

Pravda se brání a přiznat se nechce,
to máš, holka, marný, jak chceš se dušuj a křič,
Lež zatím, potvora, ukradla vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly pryč.

5. Leckterý hlupák se dodneška o Pravdu hádá,
pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš.
Jistě, že ve světě nakonec zvítězí Pravda,
ale až dokáže to, co dokáže Lež.

Často je k mání vodky jen půl litru na tři
a ani nevíš, s kým dneska přenocuješ.
Někdo tě vysvlíkne, řeknou ti, že ti to patří,
a dřív, než se naděješ, nosí tvé kalhoty,

a dřív, než se naděješ, nosí tvé hodinky,
a dřív, než se naděješ, jede na tvém koni Lež.

http://ulozto.cz/xHnA44qh/nohavica-pravda-a-lez-sheet-tab-pdf
86

: Pro malou Lenku

1. JAmi 
ak mi tak docházejí sD7 
íly, já pG 
od jazykem cG/F# 
ítím sEmi 
íru,
vAmi 
íru, ztrácím vD7 
íru, a to mě mG 
íchá,
mAmi 
inomety reflektorů střD7 
ílí, jsem malýmG 
 terčG/F# 
em na biEmi 
tevním poli,
kdekdo mě skAmi 
olí, a to mě bD7 
olí, u srdce pG 
íchá.

R: RAmi 
ána jsou smutnější než vD7 
ečer, z rozbitého nG 
osu krG/F# 
ev mi tEmi 
eče,
na čísle Ami 
56 10D7 
9 nikdo to nG 
ebere,
rAmi 
ána jsou smutnější než vD7 
ečer, na hrachu klG 
ečet, klG/F# 
ečet, klEmi 
ečet,
Ami 
opustil mě můj děd VšD7 
evěd a zas je G 
úterek.
JAmi 
ak se ti vD7 
ede? No nG 
ěkdy fajn a nG/F# 
ěkdy je to v hEmi 
áji,
dva pAmi 
ozounisti z vesnické kD7 
utálky pod okny mi hrG 
ají: Tú tú tú …

2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,
vaše vnady mě nebaví a trošku baví,
sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.

R: Rána jsou smutnější než večer…

3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky,
na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.

R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev nám teče,
na čísle 56 109 nikdo to nebere,
rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet,
opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají: Tú tú tú…
87

: Proutníci kluci

1. PrGmi 
outníci kluci jdou nCmi 
a věc D7 
úplnł jGmi 
inakCmi 
,D7 
 
v hlGmi 
avě pod kapucí jim tCmi 
iká čD7 
asovaná mGmi 
ina,Cmi 
 D7 
 
nejprve řeknou něco ze života,
pak citát z Voltaira či Diderota,
kdEb 
yž tohle holce hlavu nBb 
ezamotá -
- její vGmi 
ina.Cmi 
 D7 
 
2. Proutníci kluci zásadně nepijou pivo,
ctí evoluci a vědí, že všechno chce svůj vývoj,
tak žádně hopem-skokem do náruče,
nejdřív si poslechnem, jak srdce tluče,
vám teda tluče, že by člověk skučel,
slečno Ivo.
R: Gmi 
Iva, Iveta, MCmi 
arie, D7 
Alžběta, DGmi 
áša,Cmi 
 D7 
 
Gmi 
Ája, Alice, Cmi 
Alena, BlD7 
ažena, MGmi 
áša,Cmi 
 D7 
 
Gmi 
Ida, Irena, LCmi 
ysistratD7 
a, RenatGmi 
a.Cmi 
 D7 
 
3. Proutníci kluci vědí, kdy a co se říci má,
trucy truc trucy, proč jste ke mně taková zlá,
to by mě teda vážně moc mrzelo,
kdybyste si myslela, že jde mi jen o tělo,
jsem hrozně sám a je mi neveselo,
buďte má,
4. Proutníci kluci mluví hlasem o oktávu níž,
nezlobte se, kruci, ale já si s dovolením sednu blíž,
do mého srdce zabodla se dýka,
co kdybychom si teda začli tykat,
mám doma super desku od Mišíka,
já jsem Jura.
R: 
88

: Přelezl jsem plot

1. Přelezl jsem plAmi 
ot, zul šnG 
ěrovací bC 
oty,
vojáčku, cG 
o ti jAmi 
e, máš rG 
uce z žE 
elezAmi 
a.
Na smrt a na život nás rG 
ozdělily plC 
oty,
tomu, kdo přG 
ežijAmi 
e, těžkG 
o se přE 
elézAmi 
á.
Na smrt a na život, a není střední cG 
esty,
a není mělký brod, buď smůla, nebo štAmi 
ěstí.
Na smrt a na život mi rF 
ozpůlili lásku,
jsem jako loutka na provC 
ázku, jako lE 
outka na provázku.
2. V první putyce, u rozžhavených kamen,
dám si horký grog, holky si přisednou.
Já sáhnu po klice, a nebe sundám z ramen,
udělal jsem krok přes propast bezednou.
Na poště od slečny dostal jsem telefonní seznam,
je mi tak zbytečný, já nikoho tu neznám.
Jsem jako cizí host venku, za touhletou branou,
ahoj a nashledanou, ahoj a nashledanou.
3. Jsem jako cizí host v tomhletom divném světě,
bojuju o život a sedím v tramvaji.
Prosil jsem o milost, oni mi řekli:"Dobrá, jděte",
přelezl jsem plot, další mě čekají.
Je postní neděle a majestátné ticho,
v hradištském kostele si pánbůh nacpal břicho
a v dobrém rozmaru nazval mě vlastním synem,
pak jsme se opili erárním mešním vínem.
Přelezl jsem plot …
89

: Ragby

1. JG 
á utíkD 
ám a nesu bC 
alón šišatD 
ý, no to je pG 
arádD 
a,C 
 D 
 
svG 
alnatí šD 
ílenci mi fC 
uní na patD 
y a šlapou nG 
a zádD 
a.C 
 D 
 
NC 
ejvětší z hrD 
omotluků G 
už natahEmi 
ujou ruku
C 
a křičí: KlD 
uku, kluku, nG 
arvem ti dres!G7 
 
MC 
álo mi stD 
ačí plíce, cG 
ítím, že bEmi 
udu chycen,
nC 
ebudu žD 
íti více, kG 
am jsem tD 
o vlG 
ez'?
ModřinD 
y,C 
 uD 
ši G 
od hlínD 
y,
C 
a v D 
ústech dvG 
a zubD 
y
Ami 
a v očích pD 
ohled plný zG 
áhubEmi 
y.
ZC 
abiják BD 
éďa - KrvavG 
ý BillEmi 
 
bC 
ěží za mnou zD 
e všech sG 
il, jó jD 
ó C 
..D 
.G 
 D 
 C 
 D 
 
2. Má milá je kůže nádherná jak růže z Orientu,
řekla mi:"Chci muže, jenž všechny přemůže," a tak jsem tu.
Dva metry chybí k cíli, ještě mě nechytili,
diváci hrůzou šílí jak jeden muž
a s přáním všeho zlého skandují: Sejměte ho!,
konec života mého blíží se už.
Má milá, tys to způsobila,
tak chystej obvazy,
až mě ti dva k zemi porazí.
Zabiják Béďa - Krvavý Bill
funí za mnou ze všech sil, jó jó …
3. Ten, kdo chce škádlit bohy a vylézá z davu a touží po boji,
musí mít rychlé nohy anebo chytrou hlavu, a nejlíp obojí.
Sto metrů měří hřiště, na konci je trojkoviště,
tak tedy možná příště, když už ne dnes.
Sto kilo vážíš, Bille, jednou však příjde chvíle,
udělám z tebe filé, tak se už třes!
Ale teď jsem chycen, mele se mlýnice,
ztrácím se pod těly,
smíchán s nepřáteli i přáteli
a někde z dálky slyším volat svou milou:
"Bravó, to se mi líbilo !", jó jó …
"Hurá, můj milý …"
90

: Setkání s A. S. Puškinem

1. Co bylo, je prAmi 
yč jednou prE7 
ovždy, a stesky jsou k nAmi 
ičemu,
každá epocha mC 
á vlastní kG 
ulisy, herce i kC 
us
/: a lA7 
íto mi jDmi 
e, že už nG 
ikdy se nepotkám s PAmi 
uškinem,
nezajdu si s nE7 
ím na čaj do bistra U sedmi hAmi 
us. :/
2. Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso,
řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie
/: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :/
3. Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání,
a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem,
/: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :/
4. Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů,
náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít
/: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :/
5. Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu,
vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody
/: stojí drožkář a kůň, a pan Puškin jde po prázdném prospektu,
já krk za to dám, zítra že se něco přihodí … :/
91

: Svlíkni si košilku

1. SvlHmi 
íkni si kEmi 
ošilku, lHmi 
ásko mF#7 
oje,Hmi 
 
dD 
o rána bA 
ílého dD 
aleko jF#7 
e,
/: dG 
o rána dD 
aleko, k sEdim 
rdci kousF#7 
ek,
krHmi 
ásné je, kdEmi 
yž lidi mHmi 
ilujF#7 
ou sHmi 
e. :/
2. Včeras' mi utekla, dnes jsi tady,
jako já žádnej tě nepohladí,
/: na vodě, voděnce tajou ledy,
co když jsme teď spolu naposledy. :/
3. Svlíkni si košilku z porculánu,
krásnější nežli ty nedostanu,
/: červánky na nebi, rudá krvi,
budeš má prvá a já tvůj prvý. :/
92

: Tři čuníci

1. V řC 
adě za sebou tři čuníci jdou,
ťápají si v blátě cestou-necestAmi 
ou,
kDmi 
ufry nemají, cestu neznajG7 
í,
vDmi 
yšli prostě do světa a vG7 
esele si zpívají: uí uí uí …
2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem,
tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem,
ušima bimbají, žito křoupají,
vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí …
3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!,
tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž,
lidé zírají, důvod neznají,
proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí …
4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech,
sednou ke studánce na vysoký břeh,
ušima bimbají, kopýtka máchají,
chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí …
5. Když se spustí déšť, roztrhne se mrak,
k sobě přitisknou se čumák na čumák,
blesky bleskají, kapky pleskají,
oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí …
6. Za tu spoustu let, co je světem svět,
přešli zeměkouli třikrát tam a zpět
v řadě za sebou, hele, támhle jdou,
pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí …
93

: Ukolébavka

1. DG 
en už se sešeřG/F 
il, Emi7 
už jste si dost uD/F# 
žiG 
li,
tak hAmi 
ajdy do peřC/G 
in, a nD7/F# 
e, abyste tam moc řáAmi/G 
diD7/A 
li,
zG 
ítra je taky dG/F 
en, slEmi7 
unko mi to dneska slíD/F# 
biG 
lo,
přAmi7 
ejme si hezký sC/G 
en, a kD7/F# 
éž by se nám to splAmi/G 
niD7/A 
lo,
nG 
a na na Hmi 
…, Emi 
aby hůř Ami 
nebylo, to by nám D7 
stačilo.

R: G 
Hajduly, C 
dajduG 
ly, aby víčka D 
sklapnuG 
ly,
hajduly dC 
ajdG 
y, každý svou peřinu nD 
ajdG 
i,
hajajajajajajD 
ajaG 
, Kuba, Lenka, máma D 
a jG 
á,
zítra, dřív než slunce zC 
ačne hřG 
át …,
dobrou noc D 
a spG 
át.

2. V noci někdy chodí strach, srdce náhle dělá buch-buchy,
nebojte, já spím na dosah, když mě zavoláte, zbiju zlé duchy,
zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo,
přejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo,
na na na …, aby hůř nebylo, to by nám stačilo.

R: + D 
a spG 
át, D 
a spG 
át …
94

: Vlaštovko leť

1. VlC 
aštovko, leť přAmi 
es Čínskou zeď,
přF 
es písek pouště Gobi,G 
 
oblC 
étni zem, vAmi 
yleť až sem,
jF 
en ať se císař zlobíG 
.
DnEmi 
es v noci zdál se mi sAmi 
en,
žF 
e ti zrní nasypal LG 
udwig van Beethoven,
vlC 
aštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veďF 
.GC 
 
2. Zeptej se ryb, kde je jim líp,
zeptej se plameňáků,
kdo závidí, nic nevidí
z té krásy zpod oblaků.
Až spatříš nad sebou stín,
věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin,
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.
3. Vlaštovko, leť rychle a teď,
nesu tři zlaté groše,
první je můj, druhý je tvůj,
třetí pro světlonoše.
Až budeš unavená,
pírka ti pofouká Máří Magdaléna,
vlC 
aštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veďF 
,GC 
 
vlaštovko, leť, nAmi 
ás, chudé, veď,
vlC 
aštovko, leť …
95

: Zatímco se koupeš

1. Zatímco se Hmi 
koupeš, D 
umýváš si záda,
G 
na největšíA7 
 loupež ve mně se D 
střádá,
Gdim 
tak, jako seHmi 
 dáváš vodě,
Fdim 
vezmu si těA7 
 já, já - zloděj.

2. Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu
piju druhou kávu a kouřím třetí spartu
a za velmi tenkou stěnou
slyším, jak se mydlíš pěnou.

R: Nechej vodu D 
vodou, G 
jen ať si klidně D 
teče,
chápej, že Emi 
touha je touha a G 
čas se pomalu D 
vleče,
cigareta Emi 
hasne, káva G 
stydne, krev se D 
pění,
bylo by to Emi 
krásné, kdyby srdce bylo G 
klidné, ale ono D 
není.

3. Zatímco se koupeš, umýváš si záda,
svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá,
a až budeš stát na prahu,
všechny peníze dal bych za odvahu.

R: + Emi 
nebyA7 
lo a D 
není, Emi 
zatímA7 
co se D 
koupeš … 

Gdim Fdim
96

: Zestárli jsme lásko

1. NA 
áš syn je už veliký, dE/G# 
o plínek už nedělF#mi 
á,E 
 
zA 
estárli jsme, lásko, s nE/G# 
ím docelHmi7 
a,E7 
 
D 
oči má po mně a vlA 
asy po tobě,
pD 
adají mu do čelA 
a,
tE 
ak nA 
ebuď z toho smutnE 
á, buď radši veselA 
á.
2. Naše dcera je už veliká, když koupe se, je nesmělá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
kluci koukají se po ní, jak koukali jsme po tobě,
a my zamykáme panelák,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R: Protože jD 
edna a jedna jsou čtA 
yři
a dvě hrD 
ušky a dvě jabka, to je E 
osm třešní na talA 
ířF#mi 
i,
i kdybys nHmi 
echtěla, nE7 
echtělA 
a.DEA 
 
3. Náš starý kredenc z roku jedna-dvě už brzy dodělá,
zestárli jsme, lásko, s ním docela,
kávový svatební servis z Číny
dostal léty pěkně do těla,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
4. Líbat se tak na ulici, to se v našem věku nedělá,
zestárli jsme, lásko, zestárli jsme docela,
v televizi běží film pro pamětníky,
pan Marvan dělá Anděla,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R: 
5. I ta píseň, co jsem kdysi pro tě napsal, je už omšelá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
ale včera, když jsi spala a já na tebe koukal,
napsal jsem ti novou docela,
a to je tahleta píseň, trošku smutná, trošku veselá,
a to je tA 
ahleta píseň, trE 
ošku smutná, trD 
ošku vE 
eselA 
á …
97

: Zítra ráno v pět

1. Až mě zEmi 
ítra ráno v pět kG 
e zdi postaví,
ještC 
ě si naposlD7 
ed dám vG 
odku na zdravE7 
í,
z očí pAmi 
ásku strhnu sD7 
i, to abych vG 
iděl nG/F# 
a nebEmi 
e,
a pAmi 
ak vzpomenu sH7 
i, lEmi 
ásko, na tebE7 
e,Ami 
 D7 
 G 
 G/F# 
 Emi 
 
a pAmi 
ak vzpomenu sH7 
i na tebEmi 
e.

2. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz,
řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes,
že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju
a co jsem si nadrobil, to si i vypiju,
a co jsem si nadrobil, si i vypiju.

3. Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!",
škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal,
ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi,
že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi,
že tě, lásko, nechávám, na zemi.

4. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát
a seno obracet, já u zdi budu stát,
tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj,
prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij,
na mě nezapomeň a žij …

G/F#
98

: Hledám děvče na neděli

G A7
Bloudit světem bez děvčete, žít ve stanu sám,
D7 G D7
to abys měl nervy jako drát.
G A7
Pak se divit nemůžete, že si asi dám
D7
do nedělních novin inzerát.

G D7 G D7 
R: Hledám děvče na neděli, aby mi kamarádi záviděli,
G Emi Ami D7 G Ami D7
aby si nemysleli, že jsem samotář - to tedy ne.
G Emi Ami D7 G Emi  
Rozhlížím se v jednom kuse, dokonce ve vlaku i v 
Ami D G Emi Ami D7 G  
autobuse, i den ke dni počítám a trhám kalendář.
G7 C  
Až najdu tu pravou z vlastního popudu,
A7 D7
ať snědou, či plavou, tyhle detaily už svěřím osudu.
G Ami D7
Hledám štěstí kolem sebe,
G Ami D7
chtěl bych mít pod širákem kousek nebe,
G Ami D7 G  
já už tu poustevníka dělat nebudu.
G A7
Potkal jsem ji na Sázavě, kývla na pozdrav,
D7 G Ami D7
v jejích očích jsem se utopil.
G A7
Měla husí brko v hlavě, učiněná squaw,
D7
Tak jsem ji svý srdce vyklopil:
R:
R: 
99

: Laciný víno

1. PC 
o noci krC/H 
átké a pAmi 
o milovAmi7/G 
ání
zbAmi7/F# 
ylo mi málo, jen hlava v dlaních,
co bC 
olí, tG7 
o je to laciný vC 
ínoG 
,G7 
 
pC 
o noci pC/H 
lné cAmi 
igaret kAmi7/G 
ouře,
bAmi7/F# 
yls' jako tajfun, já jako bouře,
to bC 
olí, tG 
o je to laciný vC 
íno.
TE 
eď jenom matně v hlE7 
avě mi svítá,
Ami7 
útržky večera vytanou,
tE 
ak jako stébla se tE7 
onoucí chytá,
hlDmi 
edám tvou Dmimaj7 
adresu nDmi7 
apsanG7 
ou,
nC 
apsals' ji sC/H 
irkou vAmi 
ypálAmi7/G 
enou
na krAmi7/F# 
abičku cigaret zpola plnou,
k rC 
ánu pG7 
ilo se laciný vC 
ínoG 
.G7 
 
R: VC 
ečery fEmi7 
ajnovAmi7 
ý,  Ami7/F# 
u láhve litrovG 
ýG7 
 
se mC 
ilují nEmi7 
amátkAmi7 
ou hAmi7/F# 
olky, co málo vG 
í,
kdE 
yž hlava pE7 
otom bAmi7 
olí ráno
a spDmi7 
át se chce, je nG7 
edospáno,
vC 
ečery fEmi7 
ajnovAmi 
ý tak kAmi/G 
ončívaAmi7/F# 
j',
tG 
o je to laciný vC 
íno.

2. Po noci krátké a po milování
zbylo mi málo, jen hlava v dlaních,
co bolí, to je to laciný víno.
Teď jenom matně v hlavě mi svítá,
útržky večera vytanou,
tak jako stébla se tonoucí chytá,
hledám tvou adresu napsanou,
adresu někdo vynesl s košem,
tak vidíš, holka, rázem je po všem,
to bolí, to je to laciný víno.
R: 
100

: Méďové

1. Ami 
Co to leze zG 
e křoC 
ví? No tak honem, G 
kdo to C 
ví?
Kdo jsou, lidi zlatý, G 
tři koule chlupatý,
Ami 
kdopak aspoň G 
napovíC 
?

Možná, že to dovedu, čenich mají od medu,
kožich, děsný tlapy, prach a kule, chlapi,
to je parta medvědů.

R: C 
Brum, brum, G 
brum, C 
o čem se zdá G 
medvědC 
ům?
C 
Hlavu, zadek, G 
nohu schovej do brlohu.
Ami 
Brum, brum, G 
brum.

Brum, brum, brum, zazpíváme medvědům,
dobrou noc vy šelmy, nechrápejte velmi,
Ami 
nebo si zbG 
oříte C 
dům.

2. Lidi ani netuší, jak jim kožich nesluší.
Ať mrzne či leje, ví, že hezky hřeje,
když mráz kouše do uší.

Pak si v teple posedí, a tak ani nevědí,
že než kožich, čepice, že daleko více
hřeje láska medvědí.

R: 

3. Vojta, Kuba s Matějem, usnou než se nadějem.
Celý den si hráli, jak by pracovali,
tak copak jim popřejem?

R: 
101

: Modlitba vodáka

1. Ať jsou C 
šlajsny plný Ami 
vody, ať jsou F 
vlny mohuG 
tný, 
aby C 
naše něžný Ami 
lodi nedrnF 
caly vo šutG 
ry, 
ať mě C 
peřej prudce Ami 
vcucne, ať tam F 
vlítnu s kuráG 
ží, 
až mý C 
tělo v noci Ami 
usne, ať ho F 
nechaj' G 
komáC 
ři. 

R: Vždyť je Ami 
toho, Bože, málo, F 
vod tebe chci G 
jen, 
aby nC 
ás tvý slunce F 
hřálo tenhle G 
letní C 
den.

2. Ať je každej z naší bandy samej smích a pohoda, 
ať užijem spoustu srandy, ať se kudlou nebodá, 
ať se všichni kamarádi, co se sejdou na vodě, 
naučí hrát na kytary, ať to frčí v hospodě. 

R: Vždyť je toho, Bože, málo…

3. Ať mám holku-kamaráda, ať se liší vod husy, 
ať mě má ta holka ráda, pádlovat už nemusí, 
pojedu s ní, kam si přeje, až na hříšný Tahiti, 
ať se na mě hezky směje a nedělá "ty-ty-ty". 

F G C 
R: + [: [: [: tenhle letní den … :] :] :] 
102

: Obluda

1. Jó, dvHmi 
ěstě nás tam bylo na brize do Číny 
a fD 
urt se jenom pilo, až tuhly ledvinF# 
y, 
a kdG 
yž už bylo k rA 
ánu a všD 
ichni pod vobrF# 
az, 
křik' plHmi 
avčík na stožáru, a hlD 
ásek se mu třA 
ás': 

R: JD 
á tady nG 
ebudu, jD 
á vidím vG 
obludu, 
jD 
á vocaď prG 
yč pudu, jD 
ímá mě strA 
ach, 
chD 
yťte tu vG 
obludu, sD 
ežere pG 
alubu, 
tD 
ohle je vG 
o hubu, D 
ach, F# 
ich, och, Hmi 
ach. 

2. Má vocas dvěstě sáhů a ploutev přes hektar 
a zubů plnou hubu, a rozcvičuje spár 
a rozčileně mrká svým vokem jediným, 
a páchne, řve a krká a z tlamy pouští dým. 

R: Já tady nebudu …

3. Rum kapitánem hází, chce pálit z kanónu, 
zapomněl, že ho v září prochlastal v Kantonu, 
když uviděl tu bídu, hned zpotil se jak myš, 
poklekl k komínu, pěl: K tobě, Bože, blíž. 

R: Já tady nebudu …

4. Náš kormidelník chrabrý je drsná povaha, 
zalehl u zábradlí a házel flaškama, 
když na vobludě bouchl kanystr vod ginu, 
tu přízrak vztekle houkl a vlítl na brigu. 

R: Já tady nebudu …

5. Tři stěžně rozlámala na naší kocábce, 
však ztuhla jako skála, když čuchla k posádce, 
pak démon alkoholu ji srazil v oceán, 
my slezli zase dolů a chlastali jsme dál. 

R: Já tady nebudu … + Hmi 
ach, ich, och, ach … 
103

: Obluda po Šánovsku

Gmi Cmi F D Dsus 
1. Jó, dvGmi 
ěstě nás tam bylo na Cmi 
brize do Číny 
a fF 
urt se jenom pilo, až D 
tuhly ledviDsus 
ny, 
a kdGmi 
yž už bylo k ránu a všCmi 
ichni pod vobraz, 
křik plF 
avčík na stožáru, a hlD 
ásek se mu Dsus 
třás:D 
 Dsus 
 

R: JG 
á tady nC 
ebudu, jG 
á vidím vC 
obludu, 
jG 
á vocaď prC 
yč pudu, jD 
ímá mě strach, Dsus 
jéé
chG 
yťte tu vC 
obludu, sG 
ežere pC 
alubu, 
tG 
ohle je vC 
o hubu, D 
ach, ich, ou, Gmi 
ach. 

2. Má vocas dvěstě sáhů a ploutev přes hektar 
a zubů plnou hubu, a rozcvičuje spár 
a rozčileně mrká svým vokem jediným, 
a páchne, řve a krká a z tlamy pouští dým. 
R: Já tady nebudu …

3. Rum kapitánem hází, chce pálit z kanónu, 
zapomněl, že ho v září prochlastal v Kantonu, 
když uviděl tu bídu, hned zpotil se jak myš, 
poklekl k komínu, pěl: K tobě, Bože, blíž. 
R: Já tady nebudu …

4. Náš kormidelník chrabrý je drsná povaha, 
zalehl u zábradlí a házel flaškama, 
když na vobludě bouchl kanystr vod ginu, 
tu přízrak vztekle houkl a vlítl na brigu. 
R: Já tady nebudu …

5. Tři stěžně rozlámala na naší kocábce, 
však ztuhla jako skála, když čuchla k posádce, 
pak démon alkoholu ji srazil v oceán, 
my slezli zase dolů a chlastali jsme dál. 
R: Já tady nebudu … + D 
ach, ich, ooou, aGmi 
ch … 
104

: Pohoda

1. U nás v C 
ulici bydlel pan Emi7 
Svoboda,
že se Ami 
pořád smál, měl přezdívku C 
Pohoda,
když jsem Dmi7 
se ho ptal, jakpak G7 
dneska je,
říkával "C 
pohoda",

2. měl malej byt, ženu a dvě děti,
v pět vstával do práce, domů šel v půl třetí,
noviny pod paží, cukroví pro děti,
zkrátka pohoda.

R: Dmi7 
Po domě se G7 
povídalo: C 
ten má C/H 
asi Ami 
příAmi/G 
jem,
Dmi7 
zatímco my G7 
nadáváme, C 
veseC/H 
le si Ami 
žije,Ami/G 
 
a Dmi7 
hlavně paní G7 
Šulcová ze C 
sousedC/H 
ního Ami 
bytuAmi/G 
 
D7 
poslouchala za dveřmi a F 
záviděla v G7 
skrytu.

3. Paní Šulcová psala dopisy,
co jsou zvláštní tím, že nemaj' podpisy,
no a ty, úřade, no a ty počti si,
kdo, kde a kolik,
4. dík paní Šulcový, jejímu dopisu
rychle pan Svoboda dostal se do spisu,
ač není podpisu, je třeba přešetřit,
autor se bojí.

R: Na Svobodu začali se ptát neznámí páni,
jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání,
a i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej,
lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej.

5. Včera se stěhoval od nás pan Svoboda
na nějakou samotu někde u Náchoda
a já vím určitě, není to náhoda,
a tak trochu se bojím,

6. že brzo i my budem hledat samoty,
bydlení na stálo, nejen o soboty,
kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty:
o to nestojím.

R: Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí,
zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí,
že Šulcová je na koni, a proto není náhoda,
že lDmi7 
idi zdravím úsměvem a G7 
odpovídám:
[: C C/H Ami Ami/G 
pohoda :]…
105

: Už to nenapravím

capo2: 

R: Ami D F E Ami E 2x 
Vap tap tap …

1. V Ami 
devět hodin dvacet pět D 
mě opustilo štěstí,
ten F 
vlak, co jsem jím měl jet, na koleji E 
dávno E7 
nestál,
v Ami 
devět hodin dvacet pět jaD 
ko bych dostal pěstí,
já F 
za hodinu na náměstí měl jsem E 
stát, ale v E7 
jiným městě.

*: Tvá A7 
zpráva zněla prostě a byla tak krátká,
že Dmi 
stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka
G 
zadní otevřená, E 
zadní otevřená,

*: já A7 
naposled tě viděl, když ti bylo dvacet,
to jsi Dmi 
tenkrát řekla, že se nechceš vracet,
G 
že jsi unavená, E 
ze mě unavená.

R: Vap tap tap …

2. Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho,
může za to vinný sklep, že člověk často sleví,
já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou,
já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím.

*: Pak jedenáctá byla a už to bylo passé,
já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase,
láska nerezaví, láska nerezaví,

*: ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý,
byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý,
už to nenapravím, už to nenapravím.

R: Vap tap tap …
106

: Vandrovní

1. G 
Svět byl krásnej, umytej,  
jak pěkná holka, co má Ami 
dvacet, 
a já sám celtou přikryC 
tej 
D7 
chystal se dál,pročpak se vraG 
cet.C 
 G 
 

2. Petr nás máchal celou noc 
a co my jsme mu dali jmen, 
uhasil oheň, zlej byl moc 
daleko dřív, než přišel den. 

R: Emi 
Bylo to Hmi 
po stý a jako C 
prvně G 
znovu, 
Emi 
znám chvíle Hmi 
prostý, v C 
noci slýchám G 
sovu, 
Emi 
spali jsme Hmi 
pod stromy v E7 
čekárnách podél Ami 
dráhy, 
A7 
promrzlí doufali, že rozední se D7 
záhy. 

3. Les kouřil jako ranní čaj 
a slunci nechtělo se vstávat, 
počasí, jak by nebyl máj, 
trpěl jsem jednou ze svých nálad. 

4. Pak píseň napsal na papír, 
kritik by šílel, dejme tomu, 
nebyl v ní pýr či netopýr, 
jen smutek, že už musím domů. 

R: Bylo to po stý a jako prvně znovu…
(CAPO 3)
107

: Jako kotě si příst

1. C 
Měsíc snílek F 
stoupá nad C 
skalou 
a zpívá si svou píseň pomaG 
lou, 
je C 
podobná té, co jsem složil F 
sám, 
tak G 
poslouchej a nehleď k hodiC 
nám. 

R: Jako C 
kotě si příst a víčka mít zavřená F 
únaC 
vou, 
málo je míst, kde staré lásky D7 
naráz uplaG 
vou, 
C 
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už F 
znát, 
že jak kotě si příst a C 
víčka mít zavřená G 
chtěl bych C 
rád.  F 
 C 
 G 
 

2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná 
a doznám, že jsem šťastný, že tě mám, 
už vítr vlahý stopy bázně svál, 
tak můžu říct, co léta jsem si přál. 
R: 
3. Nevyznám se příliš v lichotkách 
a občas se tak stydím, že bych plách', 
za blízký strom se ukrýt, a pak vím, 
že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým: 
R: 
C F C F C F C F 
*: C 
Tap ta F 
da …C 
 F 
 C 
 F 
 C 
 F 
 

108

: Holubí dům

1. Ami 
ZpívG 
ám F 
ptákům a E 
zvlášť holuAmi 
bům,
stáG 
val F 
v údolí E 
mém starý Ami 
dům,
C 
ptáG 
ků C 
houf zaléG 
tal ke kroC 
vům,
Ami 
měl G 
jsem F 
rád holuE 
bích křídel Ami 
šum.
Vlídná dívka jim házela hrách,
mávání perutí víří prach,
ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům, jeho práh.
R. Hledám Dmi 
dům holuG7 
bí, kdopak C 
z vás cestu Ami 
ví?
Míval Dmi 
stáj roubeG7 
nou, bílý C 
štít.
Kde je Dmi 
dům holuG7 
bí a ta C 
dívka, kde Ami 
spí,
vždyť to Dmi 
ví, že jsem E 
chtěl pro ni Ami 
žít.DAmi 
 
2. Sdílný déšť vypráví okapům,
bláhový, kdo hledá tenhle dům.
Odrůstáš chlapeckým střevícům,
neslyšíš holubích křídel šum.
Nabízej úplatou cokoli,
nepojíš cukrových homolí,
můžeš mít třeba zrak sokolí,
nespatříš ztracené údolí.
R. Hledám dům holubí, …..
109

: Šípková Růženka

1. Ještě Ami 
spí a spí a spí zámek šG 
ípkový,
Ami 
žádný princ tam v lesích Emi 
ptáky neloví,
ještě Ami 
spí a spí a spí dívka zG 
akletá,
Ami 
u lůžka jí planá rEmi 
ůže rozkvétá.
R. F 
To se sG 
chválně dětem Ami 
říká,
aby F 
s důvěrG 
ou šli sC 
pát, kE 
lidně spát,
že se Ami 
dům probouG 
zí a ta C 
kráska prociF 
tá,
zatím Dmi 
spí tam Emi 
dál, spí tam vAmi 
 růžích.
2. Kdo ji ústa k ústům dá, kdo ji zachrání,
kdo si dívku pobledlou, vezme za paní,
vyjdi zítra za ní a nevěř pohádkám,
žádný princ už není, musíš tam jít sám.
R. +  Ami 
Musíš vyjít sG 
ám, nesmíš vC 
ěřit pohádkF 
ám,
čekáDmi 
 dívka Emi 
dál, spí tam vAmi 
 růžích,
čF 
eká dívka Emi 
dál, spí tam A4sus 
 v růžícA 
h.
110

: Klementajn

1. D 
Byla krásná byla Hmi 
milá
byla D 
chytrá zkrátka A 
fajn
na zaG 
hrádce něco D 
ryla
a říkaA 
li jí KlemenD 
tajn

2. Kolik má prej nápadníků
o tom nemá nikdo šajn
podávaj si u ní kliku
a každej by chtěl Klementajn

3. Jednou ráno přišel jeden
napůl Ábel napůl Kain
a napůl peklo a napůl Eden
a začal svádět Klementajn

4. Tělo rovný měl jak lajna
nejrovnější ze všech lajn
a tak vznikla láska tajná
mezi ním a Klementajn

5. Jenomže když je
radost přijde smutek
a zmizí vše co bylo fajn
její darling od ní utek
a zbyla sama Klementajn

6. A jednou přišel jednou přišel
pozdrav z Vídně Junge
Frauen Alter Wein
jinak se mám celkem bídně
žij si blaze Klementajn

7. Do duše jí padla tíseň
tak se vrhla na kokain
a tím končí nejen píseň
ale taky taky Klementajn
111

: Krajina posedlá tmou

1. E 
Krajina A 
posedlá E 
tmou, krajina A 
posedlá E 
tmou, 
vzpomínky A 
do sedla E 
zvou, vzpomínky A 
do sedla E 
zvou, 
nutí mě vrátit se H7 
tam, nutí mě vrátit se tam, 
kde budu navěky sám, kde budu navěky sám, 
kde místo úsměvů E 
tvých G# 
čeká jen řada snů A 
zlýAmi 
ch, 
namísto lásky nas E 
dvou, namísto A 
lásky nás E 
dvou, 
krajina H7 
posedlá E 
tmou, krajina A 
posedlá E 
tmou. 

2. Když západ v očích mi plál, když západ v očích mi plál, 
s tebou jsem naposled stál, s tebou jsem naposled stál, 
i když jsi čekala víc, i když jsi čekala víc, 
přijel jsem tenkrát ti říct, přijel jsem tenkrát ti říct, 
že mám tě na každý pád jedinou na světě rád, 
a pak jsem zase jel dál, a pak jsem zase jel dál, 
když západ v očích mi plál, když západ v očích mi plál. 

3. Proč jsem se vracel tak rád, proč jsem se vracel tak rád, 
proč jsem měl touhu se smát, proč jsem měl touhu se smát, 
když cestou řekli mi: Joe, když cestou řekli mi: Joe, 
ta nikdy nebude tvou, ta nikdy nebude tvou, 
že láska zmizí jak dým, to dneska proklatě vím, 
jedno však musím se ptát, jedno však musím se ptát, 
proč jsem se vracel tak rád, proč jsem se vracel tak rád? 
112

: Milenci v texaskách

1. C 
Chodili spolu z čisté Am 
lásky
F 
a sedmnáct jim bylo Am 
letG7 
 
C 
a do té lásky bez nadAm 
sázky
F 
se vešel celý širý sAm 
vět.
F 
Ten svět v nich Am 
ale viděl Em 
pásky
F 
a jak by mohl neviG7 
dět,
C 
vždyť horovali pro teAm 
xasky
F 
a sedmnáct jim bylo Am 
let.

2. A v jedné zvláště slabé chvíli,
za noci silných úkladů,
ti dva se spolu oženili
bez požehnání úřadů.
Ať vám to je či není milé,
měla ho ráda, měl ji rád.
Odpusťte dívce provinilé,
jestli vám o to bude stát.

3. Ať vám to je či není milé,
měla ho ráda, měl ji rád.
A bylo by dost pošetilé
pro život hledat jízdní řád.

4. Tak jeden mladík s jednou slečnou
se spolu octli na trati.
Kéž dojedou až na konečnou,
Kéž na trati se neztratí
Kéž na trati se neztratí
113

: Čas rozchodů

1. VeG 
čer D7 
si chystá sítě, G 
dívej,
a chytnulEmi 
 i násEmi/D 
,
C 
ještě chvíli se mnou Ami 
zpívej,
než odejdu D7 
zas.

2. Z neonů proudy světel pálí
a mění tvou tvář,
víš to, že dávno nejsme malí
a nenosíme svatozář.

®: D7 
Čas rozchodů, ten bolí vícG 
krát,
i když se tomu nevěC 
ří
lásku nedokážeš Ami 
vyhrát,
nemůžeš chytnout D7 
pápěří,
co vítr ke slunci G 
už odvál
a na prach jistě C 
rozmetal,
svýmu slibu Ami 
taky dostál
D7 
vítr, co letí někam G 
dál.

3. Neboj se, čas, ten rány zhojí,
je nejlepší fáč,
pokaždý rvát se za něj stojí,
ať jsi snílek nebo rváč.

4. Ztracená víra se ti vrátí,
až překročím práh,
proud slzí zadržet se krátí,
sypou se jako z lusku hrách.
114

: Zpátky o pár let

1. Je to zpáG 
tky pár let, sedm, G/F# 
šest nebo pět, kdy Emi 
ruku mou vzal,
kluk s G 
harmonikou, co voG/F# 
něl arnikou, mi koEmi 
šili dal,
když proC 
močená, v dešti C/H 
ubrečená, jsem čeAmi 
kala dýl
D 
na vlak, co odjel, a C 
poslední podběl se v G 
mokru zavil.

2. Řekl: "Chceš se mnou jít, vodu z dlaní mi pít a milovat zem,
z mlhovin spletu šál, tebe v něj zamotám jak dítě do plen,"
Já řekla: "Tak pojď, svět je veliká loď, co přístavy má,"
pak hodiny ve zdi skřížily pěsti, a co bylo dál?

3. Z pastvin do lesa hloub šli jsme pšenicí plout jak kapitán Cook,
slunce ztratilo dech, vodou nasákl mech a džíny na dluh,
noc přešla k ránu a do větví stanu už nakoukl den,
on zmizel jak pára, já zůstala sama a zbyl jenom sen.

R: Jenže G 
život je trysk, prachy, G/F# 
risk nebo zisk a C 
honička slávy,Ami 
 
co G 
kůži nám dře a G/F# 
do očí lže a C 
motá nám hlavy,Ami 
 
tak C 
utíkám zpět, třeba Ami 
obejdu svět
a C 
najdu tě zas jako dřív, Ami7 
už mi jede vlaG 
k.

4. Je to zpátky pár let, sedm, šest nebo pět, kdy ruku mou vzal,
kluk s harmonikou, co voněl arnikou, mi košili dal,
když promočená, v dešti ubrečená, jsem čekala dýl
na vlak, co odjel, a poslední podběl se v mokru zavil.
115

: Zrození hvězd

1. G 
Zrození hvězd čas C 
vykřesá kvapem
a Emi 
můžou mě vézt, až Hmi 
vyryju drápem
staré C 
medvědice do Emi 
skály větrů D 
tvůj obličej.
2. Kraj otěhotněl jak prvnička v máji
tou padlou tmou a někde ve stáji
se splaší koně a přiklušou blíž, ke mně blíž.
®: A (že) C 
březí klisna má oči jako ty a Emi 
sedlo z něD 
hy,
možná C 
se jí stýská, možná je zraněná a Emi 
možná je D 
ty,
všechno C 
možná, všechno možná bude lepší než G 
dřív.
3. Tahleta létavice mně do uší zpívá
píseň panice, co z tváře ti slíbá
tvůj vodopád slz a měsíční prach, co ty víš.
4. Kraj Indiánů mě úsvitem vítá
a ranní déšť mou rytinu smývá,
jsi vzdálená víc, co můžu ti říct, můžu říct, jen to.

2 x ®:

116

: Žádám

1. C 
Já žádám, abych Ami 
směl mít vDmi 
 oknech svýho G7 
domu 
C 
namísto mříží rezaAmi 
vejch jen sDmi 
tín a větve G7 
stromů 
C 
a déšť ve dveAmi 
řích a mísDmi 
to stropu neG7 
be 
a C 
slyšet hromů hlaAmi 
s namísto zvoD7 
nů kostelG7 
ních 

2. Žádám pro svůj klid jen obyčejnou trávu 
kterou se nevzplatí sít a která chladí hlavu 
a síť volnejch cest a vesla ke svý lodi 
a kamarády mít, co všechny kytky nechaj kvést. 

3. Žádám, pokud smím, tz, kteří všechno smějí 
aby mě, pokud zabloudím, nechali jít kam větry vějí 
bez stínů slavobrán a bez zbytečnejch řečí 
a nebejt při tom sám a víc už nežádám. 
117

: Čtvrté Přání

1. C 
Příběh, který právě teď chystám se Dm 
vám vyprávět, 
trochu pG 
řipomíná svět, kam se C 
velcí nepouští. 
Čtyři mužAm 
i na poušti dali staDm 
řečkovi pít 
a on jim G 
řek, že jim splní jejichC 
 přání. 

2. Nejdřív nejstarší si přál: Dej mi zámek, ať jsem král.
Druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc dívek mít. 
A co si přál ten nejmladší? To už se nikdo nedoví, 
protože v pohádkách jsou jen tři přání. 

3. Dříve, než bys okem mžik, stál tu zámek, dívek šik, 
rázem stál tu tváří v tvář boháč, král i otrokář. 
A kam se poděl nejmladší? To už se nikdo nedoví, 
protože v pohádkách jsou jen tři přání. 

4. A pak přišla žízeň zlá a s ní bouře písečná, 
rázem stál tu smrti v tvář boháč, král i otrokář. 
Marně prosí, chtějí pít, vždyť mají to, co chtěli mít, 
ale v pohádkách jsou jen tři přání. 

5. Možná zdá se mnohým z vás, že ten příběh smazal čas, 
svět se stále otáčí, jen tři přání nestačí. 
Kdo mi to řek? Kdožpak ví, dost možná, že ten nejmladší, 
když kolem šel za svým čtvrtým přáním. 
118

: Děkuji

1. Ami 
Stvořil Bůh, stvořil Bůh G 
ratolest,
bych mohl věnce Ami 
vázat,
děkuji, děkuji G 
za bolest,
jež učí mne se C 
tázat,
děkuji, děkuji G 
za nezdar:
Ami 
ten naučí mne E 
píli,
Ami 
bych mohl, bych mohl pG 
řinést dar,
Ami 
byť nezbývalo F 
síE 
ly,
děkuAmi 
ji, děkuF 
ji, děkuAmi 
ji.E 
 

2. Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.

3. Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji,
4. Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, dF 
ěkuji,
Ami 
marně jsi G 
neuE 
míral,
děkuAmi 
ji, děkuF 
ji, děkuAmi 
ji, děkuG 
jiE 
, děkuAmi 
ji…
119

: Habet

1. DvEmi 
ě hvězdy v Malém voze svD 
ítí ještě zrEmi 
ána,
vG 
idí, jak po obloze přD 
eletěla vrG 
ána,
rD 
ybáři vstávají a rEmi 
ozhazují sHmi 
ítě
Emi 
a hvězdy zpD 
ívají, když nEmi 
arodD 
í se dEmi(H7) 
ítě.
R: Emi 
Ave pG 
adalo z nD 
ebe jako mana,
Ave, znělo to trEmi 
ochu jako hrH7 
ana,
Emi 
Ave, tG 
o značí: vD 
ítejte, vy mlH7 
adí,
Emi 
a ruce hladí, Hmi 
a ruce hlEmi 
adí.
R: Ave, la la la …,
Ave, la la la …,
Ave, to značí: vítejte, vy mladí,
a ruce hladí, a ruce hladí.
2. Mladí už nekřičí, vždyť ústa lze jim ucpat,
i tlukot slavičí lze stiskem ruky uspat
a jásat s Herodesem, tleskat v dešti díků,
než někdo za závěsem zvedne v pěsti dýku.
R: Habet, znělo to stejně jako prve,
Habet, jen trochu víc tam bylo krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně
za ruce v klíně, za ruce v klíně.
R: Habet znít bude stejně jako prve,
Habet, jen hodně víc tam bude krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně
za ruce v klíně, za ruce v klíně.
120

: Hle jak se perou

EmiDEmiH7Emi 
1. Tak hlEmi 
e, jak se pD 
erou, jen pEmi 
ohleďte nD 
a ně,
jak Emi 
úplatky bD 
erou a svG 
rbí je dlAmi 
aně,
jen pEmi 
ohleďte nC 
a ně, jak zD 
atančí tEmi 
ance,
když nD 
amísto dEmi 
aně jim dH7 
ají kus žvEmi 
ance.
R: PC 
ít, klD 
ít, roG 
uhat se víEmi 
ře, pG 
ak sedět v dEmi 
íře nD 
ějaký rEmi 
ok,
klC 
ít, pD 
ít, cG 
o hrdlo rEmi 
áčí, vždG 
yť osud stEmi 
áčí už pD 
oslední lEmi 
ok.
2. Tak pohleď, jak s vervou tu do sebe mlátí,
než hrdlo si servou a život si zkrátí,
tak s křikem se boulují s tupostí mezků
a páni se radují, utáhnou přezku.
R: 
3. Když v hospodě pijí, tak pozor dej na ně
jak na klubko zmijí, jež zabíjí laně,
tak pozor dej na ně v té podivné době,
vždyť při této hraně jde o krk i tobě!
R: 
R: 
121

: Jeřabiny


|---7-7-7-7-7-5-7-8--7-5-3-5---|--5-5-5-5-5-3-5-7-8--5-7-|
|---8-8-8-8-8-7-8-10-8-7-5-7---|--7-7-7-7-7-5-7-8-10-7-8-|
|------------------------------|-------------------------|
|------------------------------|-------------------------|
|------------------------------|-------------------------|
|-0----------------------------|-0-----------------------|

|-10-10-10-10-8---8--7-7-8--8--7--|-7-5-7-8--7--7-5-3-8--7-5--|
|-12-12-12-12-10--10-8-8-10-10-8--|-8-7-8-10-8--8-7-5-10-8-7--|
|---------------------------------|---------------------------|
|---------------------------------|---------------------------|
|---------------------------------|---------------------------|
|---------------------------------|---------------------------|

|--3-2-3-5-3-2-3-7-3-2-0---|
|--5-3-5-7-5-3-5-5-5-3-----|
|--------------------------|
|--------------------------|
|--------------------------|
|-0--------------------0---|

1. Pod tmavočervenými jeřabinami
zahynul motýl mezi karabinami,
zástupce pro týl šlápl na běláska,
zahynul motýl jako naše láska,
zahynul motýl jako naše láska.

2. Na břehu řeky roste tráva ostřice,
prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice,
nad tichou zemí vrčí netopýři
a národ němý tlučou oficíři,
a národ němý tlučou oficíři.

3. Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem,
koupím si láhev rumu v krčmě za rohem,
budeš se líbat v noci s cizím pánem,
já budu zpívat zpitý s kapitánem,
já budu zpívat zpitý s kapitánem.
122

: Karavana Mraků

1. D 
Slunce je zlatou skobou Hmi 
na vobloze přibitý,
G 
pod sluncem A 
sedlo kožeD 
ný, A7 
 
D 
pod sedlem kůň, pod koněm Hmi 
moje boty rozbitý
G 
a starý A 
ruce sedřeD 
ný.

R: D7 
Dopředu G 
jít s tou A 
karavanou Hmi 
mraků,
schovat svou G 
pleš pod A 
stetson děraHmi 
vý,
/: jen kousek Emi 
jít, jen A7 
chvíli, Hmi 
do soumraEmi 
ku,
až tam, kde Hmi 
svítí město, F# 
město bělaHmi 
vý.:/ A7 
jé

2. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený,
a lidi strachem nezdravý.

3. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje,
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.

R: V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba voněmí,
/: může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :/

4. D 
Slunce je zlatou skobou Hmi 
na vobloze přibitý,
G 
pod sluncem A 
sedlo kožeD 
ný, A7 
 
D 
pod sedlem kůň, pod koněm Hmi 
moje nohy rozbitý
G 
a starý A 
ruce sedřeD 
ný.

R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezaví,
/: orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý. :/
123

: Lásko! (Pár zbytků pro krysy)

1. Ami 
Pár zbytků pro krysy na misce od guláše,
E 
milostný dopisy s partiíDmi 
 E 
mariáše,
Dmi 
před cestou dalekou zpocený boty zujem
C 
a potom pod dekou E 
sníme, když onanujem.

R: Ami 
Lásko, G 
zavři se do pokoje,
Ami 
lásko, G 
válka je holka moje,
s C 
ní se G 
miluAmi 
ji, když G 
noci si Ami 
krátíE 
m,
Ami 
lásko, G 
slunce máš na vějíři,
Ami 
lásko, G 
dvě třešně na talíři,
C 
ty ti G 
daruAmi 
ji, až G 
jednou se Ami 
vrátíE 
m.

2. Dvacet let necelých, odznáček na baretu,
s úsměvem dospělých vytáhnem cigaretu,
v opasku u boku nabitou parabelu,
zpíváme do kroku pár metrů od bordelu.

R: Lásko…

3. Pár zbytků pro krysy a taška na patrony,
latrína s nápisy, jež nejsou pro matróny,
není čas na spaní, smrtka nám drtí palce,
nežli se zchlastaní svalíme na kavalce.

R: Lásko…
Rec: LE 
evá, dva!
R: Lásko…
124

: Morituri te salutant

Intro: 
E:|-7-5-7-5--5-3-5--5-3-3-3-2-3-2---0--|
B:|-------------------------------3----|
G:|------------------------------------|

1. Cesta je prEmi 
ach a štD 
ěrk a Ami 
udusaná hlEmi 
ína
a šedé šmAmi 
ouhy krD 
eslí do vlasG 
ů
[: a z hvězdných drAmi 
ah má špD 
erk, co kG 
amením se spH7 
íná,
Emi 
a pírka tD 
ouhy z křídel PegasEmi 
ů. :]D Emi D 
 

2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,
má v ruce štítky, v pase staniol,
[: a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol. :]

R: Seržante, pD 
ísek je bílý jak paže Daniely,
pEmi 
očkejte chvíli! Mé oči uviděly
tD 
u strašně dávnou vteřinu zapomnění,
sEmi 
eržante! Mávnou, D 
a budem zasvěceni!
MEmi 
orituri te salutant, morituri te salutD 
antEmi 
!D Emi H7 
 

3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá
a písek víří křídlo holubí,
[: a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá
a zvedá chmýří, které zahubí. :]

4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka,
[: rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína
a děsně velká bílá oblaka. :]

R: Seržante, písek je bílý jak paže Daniely…

Outro: 
E:|-2-3-5-3-2-0--|
B:|-----------0--|
G:|-----------0--|
D:|-----------2--|
A:|-----------2--|
E:|--------------|        
125

: Píseň Neznámého vojína

Rec: Zpráva z tisku:
"Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína."
A co na to Neznámý vojín?

1. V Ami 
čele klaka, pak ctnostné rodiny a náruč chryzanE7 
tém,
černá saka a žena hrdiny pod paží s amanAmi 
tem,E7 
 
Ami 
kytky v dlaních a pásky smuteční civí tu před braE7 
nou,
ulpěl na nich pach síně taneční s bolestí sehraAmi 
nou.
Co tady F 
čumíte? Vlezte mi G 
někam!
Copak si Ami 
myslíte, že na to G 
čekám?
Co tady Ami 
civíte? Táhněte G7 
domů!
Ami 
Pomníky stavíte, F 
prosím vás, E7 
komu?Ami E 
 

2. Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet,
pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou,
ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.
Co tady civíte? Zkoušíte vzdechnout,
copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!

3. Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají,
ježto s těmi, co střílej' po sobě vůbec nic nemají,
mňoukaj' tence a nikdy neprosí, neslouží hrdinům,
žádné věnce pak na hrob nenosí Neznámým vojínům.
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Co mi to řAmi 
íkáte? Že šel bych zG 
as? RG7 
ád?
Ami 
Odpověď čekáte? NF 
asrat, jo, nE 
asrat!Ami Ami6 
 
126

: Salome

1. Ami 
Něžná i proradná, C 
krutá i bezradná,
G 
plamen i červánek, ďábel i beránek,
E 
cukr i sůl,
Ami 
u vůně hřebíčku, C 
u rytmu střevíčků
G 
císař dnes myslí byl, za tanec přislíbil E 
království půl.

R: Ami 
SaloE 
me, Ami 
noc už je na sklonku,
C 
Salome, podobnas' úponku,
G 
podobna kytaře pro svého vladaře,
E 
Salome, tančíš.

R: Salome, sťali už Křtitele,
Salome, usměj se vesele,
točíš se ve víru, ústa jak upíru
krví ti planou, Salome, la la laAmi C F E Ami C E 
…

2. Noci už ubývá, císař se usmívá,
pokojně mohu žít, všeho lze použít
pro dobrý stát,
možná ho napadlo prastaré říkadlo:
dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse
nemá se štkát.
R: Salome, netanči, nechceš-li,
Salome, hosté už odešli,
jenom roj komárů dopíjí z pohárů
krůpěje vína.

R: Salome, trochu jsi pobledla,
Salome, v koutku jsi usedla,
víčka máš šedivá, nikdo se nedívá,
Salome! Pláčeš …? Ami 
La la E 
laAmi C G E Ami 
…
127

: Ukolébavka

Ami F E 
1. Spinkej, sAmi 
ynáčku, spi, zavři očička svG 
ý -
- dva mE 
odré květy hAmi 
ořce,F 
 E 
 
jAmi 
ednou zšednou jak plech, zachutná tabákem dG 
ech
a políbení hAmi 
ořce.F 
 E 
 
/: NAmi 
a zlomu stoletF 
í v náruči zhebkne tG 
i
tvá první nebo pDmi 
átá,
nE 
ež kdo cokoli zvAmi 
í, rány se zajizvG 
í
a bE 
udeš jako tAmi 
áta.F 
 :E 
/
2. Spinkej, synáčku, spi, zavři očička svý,
máma vypere plenky,
odrosteš Sunaru, usedneš do baru
u trochu jiné sklenky.
/: A že zlé chvíle jdou, k vojsku tě odvedou,
zbraň dají místo dláta,
chlast místo náručí couvat tě naučí
a budeš jako táta. :/
3. Spinkáš, synáčku, spíš, nouze vyžrala spíž
a v sklepě bydlí bída,
v jeslích na nároží máma tě odloží,
když noc se s ránem střídá.
/: Recepis na lhaní, dají ti na hraní
a nález bude ztráta,
kompromis, z života zbude jen samota
a budeš jako táta … :/
128

: Zkouška dospělosti

1. V nAmi 
edělním oblečení nF 
astoupíš před komisi,
stG 
udené vysvědčení vE 
ezme, co bylo kdysi.
2. V portmonce umístěnka, slavnostní učitelé
a lež - co první směnka úvěru pro dospělé.
R1: C 
Opilí od radosti sG 
i sami trochu lžeme,
žF 
e zkouškou dospělosti E 
opravdu dospějeme.
R2: Tak tanči, lásko sladká, protanči večer celý:
ten bál je křižovatka: dospělí - nedospělí.
3. Na klopě vlají stužky, z orchestru znějí bicí,
dozrál čas pro častušky a vstupu do milicí.
4. Dozrál čas dilematu:"Být pro anebo proti?"
Pak čekat na výplatu jak jiní patrioti.
R1: 
R2: 
5. Dostaneš místo lásky od těch, co všechno vědí,
trojhlavé neotázky, čtyřhlavé odpovědi.
R3: Šumivé víno pění a dívky oblékly si
namísto dětských snění dospělé kompromisy.
R2: 
R1: 
129

: Akordy

1. NE 
ejkrásnější akord bude Amaj7 
A-maj,
E 
prstíky se při něm nepolC 
ámaj.
A 
Pomohl mi H7 
k pěkné holce  G#mi 
s absolutním slC#mi 
uchem,
A 
každý večer C 
naplníme bE 
alón horkým vzdAmaj7 
uchem.
2. V stratosféře hrajeme si A-maj,
i když se nám naši známí chlámaj.
Potom, když jsme samým štěstím opilí až namol,
stačí místo A-maj jenom zahrát třeba A-moll.
3. A-moll všechny city rázem schladí,
dopadneme na zem na pozadí.
Sedneme si do trávy a budem koukat vzhůru,
dokud nás čas nenaladí aspoň do A-duru.
R: A 
Od A-dur je jenom kousek Amaj7 
k A-maj,
F#mi 
proto všem těm, co se v lásce sklamaj:
A 
vyždímejte H7 
kapesníky G#mi 
a nebuďte smC#mi 
utní,
A 
každá holka C 
pro někoho mE 
á sluch absolAmaj7 
utní.
4. V každém akord zní, aniž to tuší,
zkusme tedy nebýt k sobě hluší.
Celej svět je jeden velkej koncert lidských duší,
jenže jako A-maj nic tak srdce nerozbuší.

.
E 
Pro ty, co to A-maj v lásce nAmaj 
emaj,
E 
moh bych zkusit zahrát třeba Cmaj 
C-maj.
130

: Amnestie

1. VnC 
ikl mi dAmi 
o bytu G 
orangutan,
C 
ukrad' mi vAmi 
ařič na prG 
opanbutan,
čGmi6 
eho se člGdim 
ověk dnes nDmi 
edožijFmi 
e,
v ZCmaj7 
OO je Fmaj7 
od rána Cmaj7 
amnestiFmaj7 
e.
2. Koukám, jak v prádelním koši lama
probírá se mýma košilama,
na WC mýval si pracky myje,
v ZOO je od rána amnestie.
3. V kuchyni huláká chameleon,
že kávu pro všechny namele on,
tapíři ničí tapiserie,
v ZOO je od rána amnestie.
4. Je celkem zbytečné zamykat se,
když letí sem zubr jak kamikadze,
tohohle zas někdo zneužije,
že v ZOO je od rána amnestie.
5. Piraně ve vaně z tety Majky
robia si narýchlo piraňajky,
budou z ní rodinné relikvie,
v ZOO je od rána amnestie.
7. V ložnici válí se osm šelem
propuštěných spolu s ředitelem,
on kňučí a žadoní o prémie,
v ZOO je od rána amnestie.
6. S panterem v zádech a v ostrým sprintu
nějak jsem zapomněl na pointu,
abych vás nezklamal, tak tady je:
v ZOO je od rána amnestie.
131

: Bázlivá

ZajíklC 
á, bázlivC9 
á, věčně sF 
e jen usmívFmi 
á,
omlouvCmaj7 
á se židliA7 
, má-li usednDmi 
out,A7 
 Dmi 
 
každým slF 
ůvkem ji pFmi 
oplašíš a vC 
e všem tuší mA7 
yš,
svDmi 
ět má zG 
a temný kC 
outA7 
.Dmi 
 G+ 
 
PodzimC 
ek za městC9 
em leká jF 
i svým šelestFmi 
em,
v kavárnCmaj7 
ě se bojí mA7 
alý čaj si dDmi 
át,A7 
 Dmi 
 
nF 
ikdo mi za ni neručFmi 
í, uCmaj7 
mře mi v náručA7 
í,
až jí řDmi 
eknu: mG+ 
ám tě rC 
ád …
132

: Brej den

capo1. 
1. Brej dCmaj7 
en, pane sFmaj7 
limáku,
brej dCmaj7 
en, jakpak F 
se vám kloužeG 
 po slině?
Já vCmaj7 
ím, máte mě Fmaj7 
na háku,
ale jG 
á vás zcela G7 
chápu, tak to nesu hrdinnC 
ě.
2. Brej den, paní žížalo,
brej den, tak co, půjdeme dnes na ryby?
Já vím, vás to dožralo,
ale já vás do tý piksle nedal, já mám alibi.
3. Brej den, paní slonice,
brej den, můžu vám vzít míru na župan?
Já vím, v Černé kronice
budou zítra psát, že jsem byl k smrti udupán.
4. Brej den, paní správcová,
brej den, pomůžu vám s prádlem na půdu,
brej den, proč jste taková?
Tam, kam mě teď posíláte, tam já nepudu.
Brej den …
133

: Černá díra

1. G 
Mívali jsme D 
dědečka, C 
starého už G 
pána,
stalo se to v D 
červenci C 
jednou časně D 
zráG 
na,
Emi 
šel do sklepa C 
pro vidle, A 
aby seno D 
sklízel,
G 
už se ale D 
nevrátil, C 
prostě někam D 
zmiG 
zel.

2. Máme doma ve sklepě malou černou díru,
na co přijde, sežere, v ničem nezná míru,
nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe,
už tě nikdy nenajdou příslušníci VB.

3. Přišli vědci zdaleka, přišli vědci zblízka,
babička je nervózní a nás, děti, tříská,
sama musí poklízet, běhat kolem plotny,
a děda je ve sklepě nekonečně hmotný.

4. Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří
a jídlo se jí většinou nikdy nepodaří,
půjdu díru nakrmit zbytky od oběda,
díra všechno vyvrhne, i našeho děda.

5. Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda,
díra všechno vyvrhla, i našeho děda,
potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou,
opět člověk zvítězil nad neznámou silou.

6. A 
Dědeček se E 
raduje, D 
že je zase v A 
penzi,
teď je naše E 
písnička D 
zralá pro reE 
cenA 
zi.
134

: Děvče mi usnulo

1. DCmaj7 
ěvče mi Ami7 
usnulo už v pA7 
olovině slDmi 
oky,
hrHmi75- 
ál jsem jí E7 
od Kainara jAmi 
edno krAmi/G 
ásný blFmaj7 
ues,
hodiny zlCmaj7 
enivěly a ztA7 
išily své kroky,
pFmaj7 
od okny zazíval pG#maj7/Bb 
oslední auto(G) 
bus.
2. Schoulená do klubíčka spokojeně funí,
nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl,
ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní,
a co bych napoprvé ještě více chtěl?
3. Otoman zanaříkal: to je dneska mládež,
jen samá slovíčka a nikde žádnej čin,
jenže ji probudit, to by byla svatokrádež,
zbejvá mi kytara a nedopitej gin.
4. A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám
o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal,
ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám,
jestli mi dovolíte, budu zpívat dál.
135

: Hasiči

BD 
enzínem se nEmi 
emá hasit D 
ohnA7 
ištD 
ě,
teď už je to jEmi 
edno, ale prD 
o přA7 
íštD 
ě,
slA 
íbili mi tE7 
ady místní hA 
asE7 
ičiA 
,
žD 
e to se mnou pEmi 
o koncertě nD 
acvA7 
ičíD 
.
136

: Intelektuálky

PřC 
ijely k nám z dálky intelektuF 
álky,
já měl dvě, PC 
epa tři, ale to sem nepatří …
137

: Jaro

1. JC 
aro začlo nF 
ešťastnC 
ě, jAmi 
ak ostFmaj7 
atně vždG 
yckC 
y,
neslaně a nF 
emastnC 
ě, zkrátka Ami 
makrFmaj7 
obiotiG 
ckC 
y,
slF 
unce svítí nC 
a dámy čtG 
oucí čAmi7 
eský BG 
urdy,
stC 
ejně jak na SF 
addámC 
y střAmi 
ílejFmaj7 
ící KuG 
rdC 
y.
2. Přišel jsem dřív z oběda, v pokoji hrál Verdi,
načapal jsem souseda, měl gatě na půl žerdi,
jdu do polí za prací a za druhou mízou,
unavený lustrací a parlamentnou krízou.
3. Svítí křídla bělásků, v řece se třou líni,
na tradiční pomlázku s řetězy jdou skini,
čichám děsný aroma, potácím se, blednu,
narazil jsem na Roma, co píchli ho tu v lednu.
4. JC 
aro začlo nF 
ešťastnC 
ě, jAmi 
ak ostFmaj7 
atně vždG 
yckC 
y,
neslaně a nF 
emastnC 
ě, Ami 
makrFmaj7 
obiotiG 
ckC 
y …
138

: Kde jsou

CAPO V
R: G 
Kde jsou, G 
kdepak C 
jsou 
naše G 
velkoleEmi 
pý D 
plányG D 
 
G 
kde jsou, G 
kdepak C 
jsou - 
na hřbiG 
tově Emi 
zakoD 
pány.G D 
 

1. F 
Sedíš tu C 
tiše jako pěD 
na
F 
žijem svůj C 
život, no C 
jak se říká - D 
do ztracena,
G 
kde jsou, G 
kdepak C 
jsou 
naše G 
velkoleEmi 
pý D 
plányG D 
 

R: Kde jsou, kdepak jsou 
naše velkolepý plány,
kde jsou, kdepak jsou 
písně nikdy už nedopsány.

2. Život byl prima a neměl chybu,
teď je mi zima a nemám ani na Malinu,
kde jsou, kdepak jsou 
naše velkolepý plány.

https://ulozto.cz/!xZb8SUKxF/karel-plihal-kde-jsou-pdf
139

: Když jsi smutná

1. Když jsi smC 
utná, tak i kFmaj7 
apky deště bC 
olíFmaj7 
,
rány se C 
otevřou a nFmaj7 
aplní se sA7 
olí,
držím tě zDmi 
a ruku a nG 
emám žádnou zEmi 
árukAmi 
u,
že nFmaj7 
ezůstanu C 
o žebrácké hFmaj7 
oli.
2. Když jsi smutná, tak mi něco ruce sváže,
do mé hlavy mlčky vpochodují stráže,
všechny mé nápady hned zahánějí do řady
a střílí puškou té nejtěžší ráže.
3. Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí,
stromy procitnou a mluví lidskou řečí,
tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší,
/: a náhle jsi víc svoje, nežli něčí … :/
140

: Kluziště

1. C 
StrejčeEmi7/H 
k kovářAmi7 
 chytilC/G 
 kleštFmaj7 
ě, uštíp' C 
z nočFmaj7 
ní oblG 
ohy 
jC 
ednu mEmi7/H 
alou kaAmi7 
pku dC/G 
eště, tFmaj7 
a mu spC 
adla pFmaj7 
od nohG 
y, 
nC 
ejdřív Emi7/H 
ale chyAmi7 
til slC/G 
inu, tFmaj7 
ak šáh' kC 
amsi prFmaj7 
o pivoG 
, 
pC 
ak přitEmi7/H 
áhl kovAmi7 
adlinC/G 
u a Fmaj7 
obrovsC 
ký kladFmaj7 
ivo.  G 
 

Ref: Zatím C 
tři bílé Emi7/H 
vrány Ami7 
pěkně za seC/G 
bou 
kolem Fmaj7 
jdou, někam C 
jdou, do rytD7 
mu se kývaG 
jí, 
tyhle C 
tři bílé Emi7/H 
vrány Ami7 
pěkně za seC/G 
bou 
kolemFmaj7 
 jdou, někamC 
 jdou, nedFmaj7 
ojdou, nedoC 
jdou. 

2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem, 
pak tu kapku všude rozstřík' jedním mocným úderem, 
celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi 
na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami. 

Ref: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou…

3. Zpod víček mi vytrysk' pramen na zmačkané polštáře, 
kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře, 
Kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází, 
do kalhot si čistí ruce umazané od sazí. 

Outro: Zatím tři bílé vrány…
141

: Lásko má

LE 
ásko má, nA 
oc už odcházC 
í, krátká nD 
oc už odcházA 
í,
prosím, ať chvC 
íli pH7 
osečkE 
á,
lE 
ásko má, nA 
oc už odcházC 
í, krátká nD 
oc už odcházA 
í,
prosím, ať chvC 
íli pH7 
osečkE 
á,
mF 
ezi mými stehny slE 
unce jF 
ako ryba prDmi 
oplouvE 
á,
vlF 
ahá voda v rákosE 
inách, vlF 
ahá voda v rDmi 
ákosinách,
lE 
ásko má, nA 
oc už odcházC 
í, krátká nD 
oc už odcházA 
í,
prosím, ať chvC 
íli pH7 
osečkE 
á,
mF 
ezi mými stehny slE 
unce jF 
ako ryba prDmi 
oplouvE 
á,
vlF 
ahá voda v rákosE 
inách, vlF 
ahá voda v rDmi 
ákosinách,
lE 
ásko má, nA 
oc už odcházC 
í, krátká nD 
oc už odcházA 
í,
prosím, ať chvC 
íli pH7 
osečkE 
á …
142

: Modrá knížka

1. Celej svG 
ět je náhle bGmaj7 
eznadějně šAmi7 
edý,D7 
 
bloudím Ami 
ulicemi zAmi/G# 
oufalý a blAmi/G 
edý,D7 
 
všude vG 
idím mládež Hmi75- 
odvedenou, vE7 
eselou a bAmi7 
odrou,
C 
a jenom mně dC#dim 
ali knížku mAmi7 
odrouD7 
.

2. I ten Prouza, co se pomočívá denně,
spěchá oznámit tu šťastnou zprávu ženě,
Václav zase v Mikulovské opíjí se s tchánem,
už se vidí nejmíň kapitánem.

3. Všude v parcích vidím šťastné kamarády,
jak se seznamují s vojenskými řády,
mezi nima také Novák, no ten se skleněným okem,
zkouší chodit pořadovým krokem.

4. Podroušenej Viktor tančí s Hugem kankán,
Viktor bude spojař, Hugo zase tankán,
a ten Jarda, kterej nedokončil ani osmiletku,
hodil po mně láhví se zvoláním "zmetku!"

5. Nadarmo si říkám: Karle, nešil,
jenomže já se na tu vojnu tolik těšil,
marně u odvodu doktorovi obálku jsem dával,
prej mě nevezmou, že mají velkej nával.

6. Jak to vysvětlím své milované Blance,
ráda se chlubívala, že má chlapce brance,
máma bude brečet, táta rozdupe mi hračky,
už se, chudák, tolik těšil na odznáčky.

7. Celej svG 
ět je … + mD7 
odrou, mG 
odrou…
143

: Nagasaki Hirošima

1. C 
Tramvají G 
dvojkou F 
jezdíval G 
jsem do ŽideC 
nic,G 
 F 
 G 
 
z C 
tak velký G 
lásky F 
většinou G 
nezbyde Ami 
nic,
Z F 
takový C 
lásky F 
jsou kruhy C 
pod očiG 
ma
a dvě C 
spálený G 
srdce - F 
Nagasaki, G 
HirošiC 
ma. G 
 F 
 G 
 

2. Jsou jistý věci, co bych tesal do kamene,
tam, kde je láska, tam je všechno dovolené,
a tam, kde není, tam mě to nezajímá,
jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima.

3. Já nejsem svatej, ani ty nejsi svatá,
ale jablka z ráje bejvala jedovatá,
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima,
jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima.

4. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic,
z tak velký lásky většinou nezbyde nic,
Z takový lásky jsou kruhy pod očima
/:a dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima:/ - 3X
144

: Námořnická

1. D 
Maličký námořník v G 
krabičce od mýdla
D 
vydal se A7 
napříč D 
vanou,
bez mapy, buzoly, G 
vesel a kormidla
D 
pluje za A7 
krásnou JaD 
nou.

R: F#mi7 
Za modrým Hmi7 
obzorem F#mi7 
dva mysy Hmi7 
naděje
E 
lákají odvážné A7 
kluky,
D 
snad právě na něho G 
štěstí se usměje,
D 
cíl má už A7 
na dosah D 
ruky.

2. Maličký námořník v krabičce od mýdla
zpocený tričko si svlíká,
moře je neklidný, Jana je nastydlá,
kašle a loďkou to smýká.

R: 

3. Maličký námořník s vlnami zápasí,
polyká mýdlovou pěnu,
loďka se potápí, v takovémto počasí
je těžké dobývat ženu.

R: Za modrým obzorem dva mysy naděje
čekají na další kluky,
maličký námořník i študák z koleje
mají cíl na dosah ruky.
145

: Nosorožec

1. PřAmi 
ivedl jsem domů Božce nDmi 
ádhernýho nAmi 
osorožce,
Dmi 
originál tlAmi 
ustokožce, kD#dim 
oupil jsem ho v hE7 
ospodě.
ZAmi 
a dva rumy a dvě vodky přDmi 
ipadal mi vAmi 
elmi krotký,
pDmi 
ošlapal mi pAmi 
olobotky, E7 
ale jinak v pAmi 
ohodě.
VznDmi 
ikly menší pAmi 
otíže přE7 
i nástupu dAmi 
o zdviže,
přDmi 
i výstupu zAmi 
e zdviže D#dim 
už nám to šlo lE7 
ehce.
VznAmi 
ikly větší potíže, kdDmi 
yž Božena v nAmi 
egližé,
kdDmi 
yž Božena v nAmi 
egližé řvD#dim(E7) 
ala, že ho nE7(Ami) 
echce.

2. Marně jsem se snažil Božce vnutit toho tlustokožce,
originál nosorožce, co nevidíš v obchodech.
Řvala na mě, že jsem bohém, pak mi řekla: padej, sbohem,
zabouchla nám před nosorohem, tak tu sedím na schodech.
Co nevidím - souseda, jak táhne domů medvěda,
originál medvěda, tuším značky grizzly.
Už ho ženě vnucuje a už ho taky pucuje
a zamčela a trucuje, tak si to taky slízli.

3. TAmi 
ak tu sedím se sousedem, s nDmi 
osorožcem Ami 
a s medvědem,
nDmi 
adáváme jAmi 
ako jeden nE7 
a ty naše slAmi 
epice.
146

: O blechách a tak

1. Jsem starý pAmi 
enzion pro osamělé blEmi 
echy,
ne každá blDmi 
echa má to štěstí, že má chE 
otě,
celé dny pDmi 
oslouchám ty jejich marné vzdE 
echy,
všechny se Dmi 
upíjejí nD#dim 
ěkde o samE 
otě.
2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha,
v předvečer svatební to pro ni rána byla,
zapíjel svobodu a chlastal jako duha
a krevní destička mu v krku zaskočila.
R: TG 
yhle trC 
agédie blG 
eší vás jAmi 
istě nepotEmi 
ěší,
buďmF 
e k nim trochu vlG 
ídnějšC 
í,G 
 
vždyť i lC 
idé krev si pG 
ijí a, kAmi 
oneckonců, žEmi 
ijí
a svF 
ět je stále krG 
ásnějšE 
í.
3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul,
jednou je přistihla, no prostě - žádná psina,
pod tíhou svědomí on na život si šáhnul,
skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna.
4. A blecha Renata je osamělá matka,
starej si odskočil na kolemjdoucí jehně,
to jehně zavedli na nedaleká jatka,
co nocí proplakala na mém levém stehně.
R: + a svět je stF 
ále krG 
ásnějšC 
í F 
..G 
.C 
 
147

: Provazochodecká

1. Jdu pEmi 
o napjatým laně, co mE 
izí kdesi vAmi 
e tmě,
jH7 
e to se mnou vC 
ážný, jsAmi 
ou to děsná mH7 
uka,
pEmi 
otí se mi dlaně, pE 
ane Bože, vAmi 
eď mě,
/: kdH7 
e je anděl strC 
ážný, kdH7 
e je jeho rEmi 
uka? :/
2. Tisíc lesklých očí kouká na mě z hloubky
tak, jak se kouká dítě do výkladní skříně,
hlava se mi točí a strach má ostrý zoubky,
/: a kdosi sundal sítě kvůli větší psině. :/
3. Srdce sebou háže jako zajíc v pytli,
kdo si o ně řekne, kdo z vás si je koupí
za dvě něžné paže, které by mě chytly,
/: až noha se mi smekne a dav se rozestoupí … :/
148

: Ráda se miluje

capo2. 
R: RAmi 
áda se miluje, rG 
áda jC 
í, rF 
áda si jEmi 
enom tak zpAmi 
ívá,
vrabci se na plotě hG 
ádajC 
í, kF 
olik že čEmi 
asu jí zbAmi 
ývá.

1. NF 
ež vítr dostrká k C 
útesu tF 
u její legrační bC 
árkE 
u
a PAmi 
ámbu si ve svým nG 
otesC 
u F 
udělá jEmi 
en další čAmi 
árku.

R: Ráda se miluje …

2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce,
že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce.

R: Ráda se miluje …

3. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští,
sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští.

R: Ráda se miluje …
149

: Skončil další fet

1. SkoEm 
nčil další feHm 
t proD#dim 
minentních hoEm 
stí,
múG 
zy měly slEdim 
et, také víHm 
na bylo dosti,
všichni C 
kouzelEm7/H 
ní a krásAm 
ní, Am/G 
každej ztěleF 
sněEsus4 
ná ctnD 
ost,D#dim 
 
byEm 
l to príma feHm 
t, jáD#dim 
 byl také hoEm 
st.D6 Cmaj7 D6 
 

2. Byl to dobrej fet, prsty na hmatníku
běhaly tam a zpět, víno sládlo na jazyku,
každej prožil velkou lásku, každej, kdo ji prožít chtěl,
byl to príma fet, mládí patří svět.

3. Byl to dobrej fet a ty jsi na mě zbyla
a já ti hlavu splet' hloupou písní na tři kila
plnou krásných rýmů, plnou krásných slov,
byl to príma fet, byl to príma lov.

4. Byl to božskej fet, prostě cesta napříč rájem,
máme svůj vlastní svět, ve kterém si rádi hrajem,
nejraději na tichou poštu, kdo co řekl, kdo s kým spal,
byl to príma fet, jenže mi něco vzal …
E|--0-7-5-2-2h3-2-0-2---|----7-5--------------|
H|--------------------3-|--5-----7-7/8-5-7----|
G|----------------------|------------------7--|
D|----------------------|---------------------|
A|----------------------|---------------------|
E|----------------------|--0-----0-0-----0----|
150

: Špína

1. ŠpíD 
na je velmi A 
relativní D 
pojem,
někdo je F#mi 
čistej, i když Hmi 
páchne třeba A 
hnojem.
NěkomuEmi 
 nepomůžou mejdla ani Hmi 
louhy,
G 
kam sáhne, D 
všude dělá A 
černý šmouD 
hy.

2. Čistej i špinavej se potkáváme denně,
čistej i špinavej si denně ruku podá.
Bojím se špíny, proto žiju v karanténě,
ač spousta pochybností ve mně hlodá.

3. 3. Bojím se nákazy, či nechci kazit druhý,
jsem ještě čistej, nebo už mám v duši skládku?
Tak hledím na papír a vztekle lámu tuhy,
nejspíš to vezmu pěkně od začátku.

4. Člověk se narodí, je voňavej a čistej,
plínky se vyvaří a zbytek spraví olej,
proto je malej člověk sám sebou tak jistej
a velcí, ti si na něj nedovolej'.

5. Jen trošku vyroste, tak překvapeně zjistí,
že na tom nejhůř budou právě lidé čistí.
Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje
a špína v duši, ta se hravě skreje.

6. A proto začíná žít podle těchto zásad,
pochopí, kdy je třeba truchlit, a kdy jásat.
A čistou pravdu denně krmí hrstí mouru,
aby se lépe vešla do žentouru.

7. Čistej i špinavej se koupáme a mejem,
ve vanách zbyde po všech stejně kalná voda.
Ty sračky překryjeme drahým intimsprayem
[: a každej každýmu zas ruku podá. :]
151

: Štěstí

1. ŠtC 
ěstí jezdí po světě nG 
a praseti s rolničkama,
kdC 
yž chceš, tak si nasedni, pG 
evně se ho chC 
yť,
pozor, jedem, uhněte, pG 
áprdové s paničkama,
chlC 
ubíte se žigulim a mG 
áte holou řC 
iť.
2. Prase nemá zpátečku, neví, kde je zákaz stání,
klidně si to peláší po našem náměstí,
v tomhle malým státečku je málo věcí pro zasmání,
podsvinče a rolničky je návod ke štěstí.
3. ŠtF 
ěstí jezdí po světě nC 
a praseti s rolničkama,
kdF 
yž chceš, tak si nasedni, pC 
evně se ho chF 
yť, hej,
pozor, jedem, uhněte, pC 
áprdové s paničkama,
chlF 
ubíte se žigulim … a tC 
eď jsem ztratil nF 
it.
152

: Taxík

1. JsD 
i už dlouho prD#dim 
yč a nikdo blEmi7 
ízkej není nEdim 
ablízku,
pštrHmi 
os je na tom lF#mi 
íp, ten může stG 
rčit hlavu dA 
o písku,
a jG 
á ji strčím dA 
o okýnka nF#mi7 
ejbližšího tHmi7 
axíku,
řG 
eknu: pane tD 
axikáři, dvG 
akrát kolem rA7 
ovníkD 
u.D#dim 
 Emi7 
 Edim 
 
2. Taxikář se s pochopením a se mnou vrhne do proudu
aut, co trochu připomínaj' karavanu velbloudů,
budeme se zvolna houpat noční městskou Saharou,
onen pán mi bude třeba líčit trable se starou.
R: SG 
emeleme všechno možný: žE7 
enský, fotbal, politiku,
nD 
ic nestojí zD/C# 
a nic, ale hlGmaj7/H 
avně, že nám chD7/A 
utná,
G 
a ve zpětným zrcátku toho E7 
erárního žigulíku
zmA 
izí moje trápení a všA+ 
echno bude putna.
3. Jsi už dlouho pryč a já se vozím v noci taxíkem
s ukecaným, s užvaněným, ale s prima chlapíkem,
co mi říká při loučení:"Jó, mladej, život je pes,
tak to bude, počkej moment, pět set dvacet káčées."
153

: Trubadůrská

(CAPO III)
1. Ami 
Od hradu Emi 
ke hradu Ami 
putujem,
zpC 
íváme G 
a holky mE 
uchlujem.
/: DřAmi 
ív jinam nFmaj7 
ejedem,
dAmi 
okud tu pEmi 
oslední nAmi 
esvedem. :/

2. Kytary nikdy nám neladí,
naše písně spíš kopnou než pohladí,
/: nakopnou zadnice
ctihodných měšťanů z radnice. :/

Ref: G 
Hop hej, je C 
veselo,
pan knFmaj7 
íže pozval kG 
ejklíře,
hop hej, je vC 
eselo,
dnes vFmaj7 
ítaní Emi 
jsme hAmi 
osti.
HG 
op hej, je vC 
eselo,
ač nFmaj7 
edali nám talG 
íře,
hop hej, je vC 
eselo,
pod stFmaj7 
ůl nám hEmi 
ážou kAmi 
osti.
3. Nemáme způsoby knížecí,
nikdy jsme nejedli telecí,
/: spáváme na seně,
proto vidíme život tak zkresleně. :/

4. A doufáme, že lidi pochopí,
že pletou si na sebe konopí,
/: že hnijou zaživa,
když brečí v hospodě u piva. :/
R: 

5. Ale jako bys lil vodu přes cedník,
je z tebe nakonec mučedník,
/: čekaj' tě ovace
a potom veřejná kremace. :/

6. Rozdělaj' pod náma ohýnky
a jsou z toho lidové dožínky.
Kdo to je tam u kůlu,
ale příliš si otvíral papulu.
Kdo to je tam u kůlu,
borec, za nás si otvíral papulu.
R: 
7.=1. 
8. To radši zaživa do hrobu,
než pověsit kytaru na skobu
a v hospodě znuděně čekat … 
154

: Tři Andělé

1. V zAmi 
ahradě pod vrbou smutečnEmi 
í sAmi 
edělF 
i Ami 
  tF 
iše jak pE 
ěna
tři Ami 
andělé - dva byli skutečnEmi 
í, ten třAmi 
etí F 
 bAmi 
yla F 
moje žEmi 
ena,Ami 
 
[: přisednD 
out nemG 
ěl jsem odvAmi 
ahu, mlčelD 
i patrnG 
ě o mnAmi 
ě,
duši mám čistou jak podlahEmi 
u pAmi 
o plF 
esAmi 
e v NF 
árodním dEmi 
omě.Ami 
 :]

2. Určitě skončili u cifer, sčítajíc všechny mé hříchy,
až si to přebere Lucifer, nejspíš se potrhá smíchy,
[: obloha zčernala sazemi z komínů vesmírných lodí,
dokud jsou andělé na Zemi, nic zlého se nepřihodí … :]
155

: V bufetu

1. JC 
en nechte trpaslíka G/H 
Ondřeje,
jAmi 
en ať si dá, co hrdlo rEmi 
áčí,
Ami 
ať se, chF 
udák malej, tC 
aky jEmi7 
ednou pA7 
oměje,
všD7 
echno platím, a tak: G 
o co vlastně kráčí.
2. Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R: SF 
rdce má rG 
ozervané nC 
a hadrAmi 
y
prDmi 
o jednu tE 
rpaslici zAmi 
e sádry,
bG#7 
yla tak krásná, až se vC 
ěřit nechtělA7 
o,
jD7 
ako by ji uplácal sám MG 
ichelangelo,
nF 
osil jí rG 
ybízové kC 
orálkAmi 
y,
kDmi 
oukala nE 
epřítomně dAmi 
o dálky,
tG#7 
ak velkou láskou ji, chC 
udák, zahrnA7 
ul,
žD7 
e by se i kámen nG 
ad ním ustrnul,
ale sádra nC 
e.
3. Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4. Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
R: 
156

: Vstávej holka

(CAPO II)
1. VstG 
ávej, holka, bAmi7 
ude rHmi7 
áno
kAmi7 
alný jako MD 
etujG 
e.
Zahraju ti na piáno,
jen co zjistím, kde tu je.
JEmi 
edno stojí tAmi 
amhle v kEmi 
outěAmi 
 
bD7 
ez pedálů, bA7 
ez klávD7 
es.
V tG 
omhle jednou pAmi7 
ovezoHmi7 
u tě
fAmi7 
unebráci přD 
es návG 
es.

2. Báby budou mlíti pantem,
chlapi bručet pod kníry:
"Tahala se s muzikantem,
proto tyhle manýry."
Housle budou svými trylky
opěvovat tichounce,
všechny tyhle horký chvilky
ve studený garsónce.
3. Pak na dráty telefonní
jako noty na linky
sednou hvězdy, které voní
jak rumový pralinky.
Z nich ti potom loutna s flétnou
naposledy zahraje,
že se naše duše střetnou
hned za bránou do ráje.

4. Vstávej, holka, bude ráno
kalný jako Metuje.
Zahraju ti na piáno,
jen co zjistím, kde tu je.
Dopij tenhle zbytek rumu,
ať je zase veselo,
jsme tu spolu z nerozumu,
tak co by nás mrzelo.
157

: Vzpomínky

1. VlD 
astní krví slunce kreslí nAmi 
a skla oken krajinky,
Hmi 
odevšad se na zem snesly A 
utahané vzpomínky,
D 
otvírám jim do předsíně, zAmi 
ouvají si botičky,
hnHmi 
ed se ženou do kuchyně nA 
a slaninu s vajíčky.
R: Každá mHmi 
á jméno hG 
olky, se kterA 
ou jsem někdy chD 
odil,
každá znHmi 
á všechna přG 
ání, co jsem zA 
a ta léta mD 
ěl,
každá vHmi 
í, kdy jsem pG 
omáhal a kdA 
y jsem zase škD 
odil,
každá z nHmi 
ich je tou lG 
áskou s velkým A 
eL.
2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.
R: 
158

: Za tři čtvrtě století

1. Už zC 
a tři čtvrtě stC9 
oletí, lásko, bAmi7 
udem slavit stG 
ovku,
F 
otevřeme vD7 
íno, sednemC 
e si na pohG 
ovku,
nC 
a stařičkým grC9 
amofonu pAmi7 
ustíme si FlG 
oydy,
zF 
avoláme kD7 
ámošům na všC 
echny asterG 
oidy.
2. Už za tři čtvrtě století nám bude, lásko, sto let,
nejspíš budem utahaní jako pérka rolet,
na stařičkým gramofonu pustíme si Queeny,
uděláš mi svíčkovou, už teď mi tečou sliny.
R: Jenom dAmi 
oufám, že se dAmi/G 
o té doby nD9/F# 
eumlátíš smG 
íchem,
jenom dAmi 
oufám, že se nAmi/G 
eubrečíš nD9/F# 
ad Vávrou či ZG 
ichem,
taky pAmi 
ořádně se rAmi/G 
ozhlížej, než vD9/F# 
ejdeš na vozG 
ovku,
rF 
ád bych s tebou, lD7 
ásko moje, C 
oslavil tu stG 
ovkuC 
.C9 
 Ami7 
 G 
 C 
 
3. To víno bude nejspíš ročník dva tisíce dvacet,
s každým hltem budeš aspoň deset roků ztrácet,
a když ti bude pětadvacet, bude sklenka prázdná
a ty budeš jako dneska líznutá a krásná,
lC 
a la lC9 
a .Ami7 
..G 
 C 
 
159

: Země je deska

1. ZC 
emě je deska a tFmaj7 
áhnou ji slC 
oni,
slFmaj7 
unce se kC 
olem ní tD9/F# 
očí a tG 
očí,
včF 
era je dnC 
eska a lDmi 
etos je lE7 
oni
a lAmi 
áska má D9/F# 
obrovský zG 
elený C 
oči.
2. Na pivním tácku se houfujou čárky,
velení přebírá dvojitej koňak,
a z hejna racků nám padají dárky
na hlavu, na ruce, na baloňák.
3. Šrajtofle s platem je nabitá puška
a ty jsi divoká africká šelma,
obratným hmatem mě vykopneš z lůžka
a za mnou poletí tropická helma.
4. =1.
160

: Žlutí sokoli

1. Že čáC 
pi děti nEmi7/H 
enosí, už dAmi 
ávno vAmi/G 
ím od kD9/F# 
ohosi,
kdo v tAmi 
omhle smAmi/G 
ěru zkD9/F# 
ušenější bG 
yl,
že JC 
ežíšek je tEmi7/H 
atínek a blAmi 
udičkAmi/G 
a je plD9/F# 
amínek,
jsem čAmi 
asem taky jG 
akž-takž pochopC 
il.
2. Že polednice nechodí a Palečci se nerodí,
mě dávno v hloubi duše nebolí,
jen nedokážu pochopit, proč, když jsem mírně přiopit,
mi lítaj' bytem žlutí sokoli.
R1: PF#dim 
odnikají nD7 
álety na tF#dim 
uzexové tD7 
apety,
v tE#dim 
elefonu vF7 
idí hrabošE#dim 
e, hehe,
je smC 
utnej pohled nEmi7/H 
a dravce, jak dAmi 
omnělAmi/G 
ého hlD9/F# 
odavce
Ami 
odnášejí mlG 
adým do košC 
e.
3. Pak za pomoci sousedů - dva zezadu, dva zepředu -
- chytáme tu havěť do sítí,
kroužky od záclon je kroužkujem a z úlovků se radujem
a hned je tady důvod k napití.
R2: A když se trochu napijem, tak porůznu se ukryjem,
vyčkáváme plni napětí,
až vrznou dvířka od půdy a citrónové přeludy
zase na kus žvance přiletí.
4. =3.
R3: A když další litr vypijem, tak porůznu se ukryjem,
vyčkáváme plni napětí,
až vrznou dvířka od půdy a citrónové přeludy
zase na kus žvance přiletí.
5. =3.
R2: .6.
=3. 
R3: …
161

: Vojín XY hlásí příchod

1. G 
Ospalá D 
vrátnice
F 
a na polici C 
poslední dva klíče
Ami 
v skleněné F 
vitrínce
D 
se smutně krčí pro turisty ký-če

2. Vrzavé schodiště
ošlapané snad miliony kroků
kráčíte nejistě
vnímáš jen křivku jejích boků

3. Manželský postele
a vycházková uniforma v skříni
zelená košile
ty zatím dumáš o svatební sí-ni

4. Hodinky na ruce
které tvůj čas tak neúprosně měří
kdy sáhneš po klice
těch oprýskaných hotelových dveří

5. Kdy vstaneš z postele
a městem v předpisovém saku
vůbec ne vesele
jí budeš doprovázet k poslednímu vlaku

6. Kdy ještě ucítíš
naposled ve tvých její teplé dlaně
zašeptáš tiše: piš
a její pusa bude chutnat slaně

7. Kdy trochu zklamaně
a smutně projdeš pod nápisem "východ"
kdy řekneš na bráně:
vojín XY vám hlásí příchod
162

: Omnia vincit Amor

1. Dmi 
Šel pocestný kol C 
hospodských Dmi 
zdí,
F 
přisedl k nám a C 
lokálem F 
zní
Gmi 
pozdrav jak svaté Dmi 
přikázáC 
ní:
Dmi 
omnia C 
vincit Dmi 
Amor.

2. Hej, šenkýři, dej plný džbán,
ať chasa ví, kdo k stolu je zván,
se mnou ať zpívá, kdo za své vzal
omnia vincit Amor.

R: Zlaťák F 
pálí, C 
nesleví Dmi 
nic,
štěstí v F 
lásce C 
znamená F 
víc,
všechny Gmi 
pány F 
ať vezme C 
ďas!A7 
 
Dmi 
Omnia C 
vincit Dmi 
Amor.

3. Já viděl zemi válkou se chvět,
musel se bít a nenávidět,
v plamenech pálit prosby a pláč,
omnia vincit Amor.

4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť,
nad lidskou láskou roztáhli plášť,
vtom kdosi krví napsal ten vzkaz:
omnia vincit Amor.

R: Zlaťák pálí…
5. Já prošel každou z nejdelších cest,
všude se ptal, co značí ta zvěst,
až řekl moudrý: Pochopíš sám
omnia vincit Amor - všechno přemáhá láska.

R: Zlaťák pálí…

6. Teď s novou vírou obcházím svět,
má hlava zšedla pod tíhou let,
každého zdravím větou všech vět:
omnia vincit Amor, omnia vincit Amor …
163

: Pohár a kalich

1. Emi 
Zvedněte poháry D 
pánové už jen G 
poslední D 
přípitek Emi 
zbývá
Emi 
pohleďte nad polem D 
špitálským G 
vrcholek D 
roubení G 
skrývá
[: za chvíli D 
zbyde tam popel a Emi 
tráva nás čeká D 
vítězství bohatství Emi 
sláva :]

2. Emi 
Ryšavý panovník D 
jen se smál G 
sruby prý D 
dobře se Emi 
boří
Emi 
palcem k zemi D 
ukázal G 
ať další D 
hranice G 
hoří
ta malá D 
země už nemá co Emi 
získat teď bude D 
tancovat jak budu Emi 
pískat
ta malá D 
země už nemá co Emi 
získat teď budem D 
tancovat jak budem Emi 
pískat

Ref.: Ami 
Náhle se pozvedl D 
vítr a mocně G 
vál Ami 
od někud přinesl D 
nápěv sám si ho H7 
hrál

3. Zvedněte poháry pánové večer z kalichu budeme pít …
nad sruby korouhev zavlála to však neznačí že je tam sláva
všem věrným pokaždé nesmírnou sílu a jednotu dává
ve znaku kalich v kalichu víra jen pravda vítězí v pravdě je síla

4. Modli se pracuj a poslouchej kázali po celá léta
mistr Jan cestu ukázal proti všem úkladům světa
být rovný s rovnými muž jako žena dávat všem věcem ta pravá jména
být rovný s rovnými muž jako žena dávat všem věcem ta pravá jména

5. Do ticha zazněla přísaha ani krok z tohoto místa
ze zbraní každý vyčkává dobře ví co se chystá
nad nimi stojí muž přes oko páska slyšet je dunění a dřevo praská

Ref.: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál od někud přinesl nápěv sám si ho hrál

Ami 
Kdož jsú boží G 
bojovníEmi 
ci a C 
zákona H7 
jeEmi 
ho
Emi 
prostež od boC 
ha pomoci a D 
úfajte v něG 
ho
164

: Prachsakra

R: Ami 
Dneska dřu E 
nouzi, Ami 
zejtra bídu E 
mám, prachsakra
v cárech se vzbouzím, v hadrech usínám
a když jsem v tísni, a když smůlu mám
tak natruc Ami 
touhletou E 
písní Ami 
vztek si
E 
vylejAmi 
vám 

R: Dneska dřu nouzi …

1. Ami 
Dost vzduchu E 
mám, ten Ami 
sotva vydejcE 
hám, prachsakra
jít není kam, tak nikam nespěchám
E7 
lásku jsem měl, ta řekla: žij si A 
sám
já natruc E7 
nejdřív jsem klel, a teď si zazpíA 
vám o tom, že:

R: Dneska dřu nouzi …

2. Můj život zkrátka odvyk' dětskejm hrám, prachsakra
zaklapla vrátka, vyprodanej krám
co přijde pak, já zázrak nečekám
a natruc kytku si jen tak za klobouček dám

R: Dneska dřu nouzi …
165

: Štěstí z pekla

(CAPO III)
1. Ami 
Zaplaťte si štěstí tamC 
 u pekelný bAmi 
rány  
a nE 
a špinavej pAmi 
apír svou kDmi 
rví dejte cE 
ejch 
a Dmi 
užívejte, blAmi 
ázni, než zG 
azvoní vám hrE 
any, 
tak mDmi 
álo času zbAmi 
ejvá, jsou kDmi 
arty rozehrE 
ány 
a ďC 
ábel vám už zG 
a košili dAmi 
ejch'. 

2. Zaplaťte si lásku, co jinýho vám zbejvá, 
a na znamení díků všem namíchejte jed, 
kam pospícháte, blázni, svět po vašem se kejvá, 
a ten, kdo v prachu stojí a potem dřinu smejvá, 
ten musí přijít vždycky naposled. 
R: SlC 
yším hudbu znG 
ít, slE 
yším slova prAmi 
osebníků, 
slC 
yším lidi klG 
ít, kDmi 
am se poděl řE 
ád, 
slDmi 
yším dětskej plAmi 
áč, řG 
ekněte mi, nE 
ač, 
nač zC 
a život mám plG 
atit, když chci žAmi 
ít. 

3. Zaplaťte si všechno, než zbyde prach a špína 
a nenajde se člověk, co vykope vám hrob, 
pak zasmějte se, blázni, že netlačí vás hlína, 
kdo upsal život ďáblu, ten snadno zapomíná, 
že každý peklo kamenný má strop. 

4.=1. C 
+ [: a ďábelG 
 vám už zaAmi 
 košili dejch'. :] 
166

: Třináctka

1. Zve Emi 
válčit mě pan D 
maršál sám,
v C 
mládí je má H7 
síla, milá,
Emi 
víš, jak rád tě D 
mám, a až se vrátím,
C 
třináct růží H7 
na polštář ti Emi 
dám.

R: [: Už mi to i G 
táta říkal: D 
koukej žít,
v Emi 
neštěstí i Hmi 
štěstí mít,
C 
chlap, a neznej G 
klid,
a tarokovou Ami 
třináctku,
tu H7 
musíš v kapse Emi 
mít. :]

2. Já dávno o své slávě sním,
vínem vlast mě křtila, milá,
Turka porazím, a až se vrátím,
zlatek třináct na stůl vysázím.

R: Už mi to i táta říkal…

3. Už v šenku jsem se prával rád,
však jsi při tom byla, milá,
nechtěj osud znát, když nevrátím se,
dej mi z věže zvonit třináctkrát.

R: Už mi to i táta říkal…
167

: Víno

R: Emi 
Víno teď D 
nalej nám, Emi 
ať si každej, C 
co chce, H7 
zpívá,
Emi 
vína D 
plnej džbán, dnes Emi 
do rána H7 
budeme Emi 
pít.
Emi 
Víno D 
nalej nám, Emi 
po boji jen C 
žízeň H7 
zbývá,
Em 
zítra C 
někdo z nás Emi 
třeba už H7 
nebude Emi D Emi H7 Emi 
žít. 

1. Emi 
Než přijde D 
den, každý C 
má H7 
času Emi 
dost,
zbývá jen D 
zapít žal, G 
klít D 
a mít zG 
lost,
že zas je nás D 
čím dál míň, Emi 
víra je tu jen H7 
host,
Emi 
proč se D 
máme bít C 
druhejm H7 
pro raEmi 
dost.

R: Víno teď nalej nám …

2. Krátí se noc, v krčmě všem slábne hlas,
ráno zavelí a kdekdo zláme vaz,
[: už zní rozkaz, dál bít se můžem, třeba i krást,
ten, kdo přežije, tomu zbyde chlast. :]

R: Víno teď nalej nám …

R: F#mi 
Víno teď E 
nalej nám, F#mi 
ať si každej, D 
co chce, C#7 
zpívá,
F#mi 
vína E 
plnej džbán, dnes F#mi 
do rána C#7 
budeme F#mi 
pít.

R: A 
Zpívej až E 
do rána, F#mi 
není každá bitva D 
prohraC#7 
ná,
F#mi 
dojde i E 
na pána, F#mi 
a pak si C#7 
budeme F#mi 
žít.

Na na na …

168

: Vítr

1. JC 
á to vím, že se nG 
esluší pDmi 
ískat jim do ušAmi 
í,
vC 
ítr prý slova přG 
ehluší, kdo vDmi 
í,
zpC 
ívám jim, oni nG 
eslyší, pDmi 
ísničku nejtiššAmi 
í,
zC 
ahvízdám, vlezou dG 
o chýší,
spDmi 
í, pořád spí, jen spí, a já chvátám.

R: RF 
ozfoukat saze C 
u komína chci sG 
ám,
spěch mám a k mrakům zvedám písek,
pF 
od sukni holce, cC 
o je líná, a dG 
ál
víří mF 
ouka a s ní čapka čC 
eledína,
jen vG 
íc, ať ví, že vítr tu fouká,
F 
ať se točí, vC 
íří, vítr vG 
ál.
*: VF 
ítC 
r vDmi 
ál, vF 
ítC 
r vDmi 
ál, vF 
ítC 
r vDmi 
ál, vF 
ítC 
r vDmi 
ál.

2. Nad loukou houknu do dlaní, rámusím do spaní,
můj hvizd prý hrůzu nahání, kdo ví,
svistí vír listí nad strání, tráva se uklání,
fičí čas, lidé prohnaní
spí, pořád spí, jen spí, a já chvátám.

R: 

*: 
*: 




169

: šrouby a matice

Mezi zemí a A 
 nebem A širým E 
 světem 
Je jeden Hmi 
 náš Tak dobře ho D 
 znáš E 
 
Mezi nebem a A 
 zemí Jsou věci E 
 který 
Moje milá Hmi 
 Můžu jen D 
 já E 
 

Tahat tě A 
 za vlasy, dýchat ti E 
 do tváře, 
Dělat si Hmi 
 nároky na tvoje D 
 polštáře 
Sahat ti A 
 pod sukni, kousat tě E 
 na ruce 
Dělat ti Hmi 
 snídani, říkat ti D 
 opice. 

Mezi světlem anocí 
Houpu těv bocích 
Na tisíckrát,dělám torád 
Mezi nocí asvětlem 
Zimou ilétem 
Je spoustarán, 
kdy můžu jensám 

Tahat těza vlasy, dýchat tido tváře, 
Dělat sinároky na tvojepolštáře 
Sahatti pod sukni, kousat těna ruce 
Dělat tisnídani, říkat tiopice. 
Platit tivýdaje, prdět sivě vaně 
Kvůli tvépověsti porvat sev hospodě 
nosit tilekníny, vrtat tipolice. 
Jsme časemkalený šrouby amatice 

Tahat těza vlasy, dýchat tido tváře, 
Dělat sinároky na tvojepolštáře 
Sahatti pod sukni, kousat těna ruce 
Dělat tisnídani, říkat tiopice. 
Platit tivýdaje, prdět sivě vaně 
Kvůli tvépověsti porvat sev hospodě 
nosit tilekníny, vrtat tipolice. 
Jsme časemkalený šrouby amatice 

Vysokonad zemí, 
životemkalený, 
navěkyspojení. 
Šrouby amatice 
Šrouby amatice 
Šrouby a matice 
Šrouby a matice 
170

: Marsyas a Apollón

1. TG 
a krásná dívka, cAmi7 
o se bojí D 
o svoji krásu,
G 
Athéna jmAmi7 
éno má zC 
a starých dG 
ávných časů,
odhodí flétnu, hrAmi7 
át nejde s nD 
ehybnou tváří,
tG 
en, kdo ji nAmi7 
ajde dřív, tC 
omu se přG 
ání zmaří.

R: TEmi 
ak i Marsyas zmD 
ámen flétnou vEm 
ěří, že mC 
usí přetnout
/: jG 
edno pravidlo, sázkD 
u a hrC 
át lG 
íp nD 
ež bG 
ůh. :/

2. Bláznivý nápad, snad nejvýš Marsyas míří,
Apollón souhlasí, oba se s trestem smíří,
král Midas má říct, kdo je lepší, Apollón zpívá,
o život soupeří, jen jeden vítěz bývá.

R: Tak si Marsyas zmámen flétnou věří a musí přetnout
/: jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :/

3. Obrátí nástroj, už ví, že nebude chválen,
prohrál a zápolí, podveden vůlí krále,
sám v tichém hloučku, sám na strom připraví ráhno,
satyra k hrůze všech zaživa z kůže stáhnou.

R: Tak si Apollón změřil síly, každý se musel mýlit,
/: nikdo nemůže kouzlit a hrát líp než bůh. :/

4. Ta krásná dívka, co se bála o svoji krásu,
dárkyně moudrosti za starých dávných časů,
teď v tichém hloučku v jejích rukou úroda, spása,
Athéna jméno má, chybí ji tvář a krása.

R: Ty dy dy …
171

: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami 
Je půlnoc nádherná, G 
spí i lucerna,
F 
tys' mě opustil E 
ospalou,
tu v Ami 
hloubi zahrady G 
cítím úklady,
s F 
píšťalou E 
někdo sem kráAmi 
čí,
hráC 
 náramně G 
krásně a na mě
F 
tíha podivná E 
doléhá,
C 
hrá náramně, G 
zná mě, nezná mě,
F 
něha a E 
hudba až k pláAmi 
či.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".
172

: Nechte zvony znít

C 
Bez tebe mám G 
jenom chvíli C 
dlouhou, 
naplněnou G 
spoustou divnejch C 
snů, 
v nich F 
starý C 
kostel G 
modlí Ami 
se mou G 
touhou 
C 
a já prosím: F 
nechte zvony G 
znít. 

Chtěla bych znát píseň hrozně dlouhou, 
vyzpívat v ní samotu svých snů, 
tys naučil mě polovinu pouhou 
a já prosím: nechte zvony znít. 
®: Emi 
Jen zvony ví, co jsi mi Ami 
vzal, 
D 
jen zvony ví, co bude G 
dál. 

Přijde jednou skladatel a básník, 
kterej umí sto divnejch snů žít, 
má píseň bude růst jak křehkej krápník 
a já prosím: nechte zvony znít, 
C 
a já prosím: F 
nechte zvony G 
znít, 
C 
a já prosím: F 
nechte zvony G 
znít. 

®:
®: Emi 
Jen zvony ví, co jsi mi Ami 
vzal, 
D 
jen zvony ví, co bude G 
dál. 

Přijde jednou skladatel a básník, 
kterej umí sto divnejch snů žít, 
má píseň bude růst jak křehkej krápník 
a já prosím: nechte zvony znít, 
C 
a já prosím: F 
nechte zvony G 
znít, 
C 
a já prosím: F 
nechte zvony G 
znít. 

®: 
173

: Zvonkoví Lidé (Ring-o-ding)

1. C 
Za mořem G 
nejhlubším, za F 
horou vysoG 
kou,
C 
za lesem G 
smutnějším, než F 
oči dětí G 
jsou,
křídla F 
vran, tisíc G 
bran,
devět F 
řek vede G 
tam. PosC 
louchej …

2. Za bránou tisící, tam zvonková je zem
a lidé zvonkoví v ní zvoní celý den,
pro váš pláč, pro váš smích,
ring-o-ding, i pro váš hřích. Poslouchej …

3. V ulicích z perleti a lístků okvětních,
domečky skleněné a z křídel motýlích
barevný vodopád,
má barev víc, než můžeš znát. Poslouchej …

4. A lidé zvonkoví ve zvoncích zrození,
když se stane neštěstí, svým zvonkem zazvoní
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …
5. Nemocní se uzdraví a slunce začne hřát,
auta se vyhnou a kdo nemoh, může vstát,
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …

6. Přichází i mezi nás, i mezi námi jsou,
na první pohled je nepoznáš, když po ulici jdou,
zazvoní, když přijde čas,
kde by mlčky stál každý z nás. Poslouchej …

7. Já zpívám pohádku pro děti zvonečků,
pro vlásky holčiček, pro ouška chlapečků,
ring-o-ding, ring-o-ding,
ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej …

8. Až jednou vyrostou, pak jistě zazvoní,
mí lidé zvonkoví ve zvoncích zrození
pro váš pláč, pro váš smích,
ring-o-ding, i pro váš hřích. Poslouchej …

*: Ring-o-ding-o-ring-o-ding-o-ring-o-ding-o-ding.
174

: Zakázané uvolnění

@125bpm

1. D 
 Někdy je to F# 
tak a nezmůžeš s tím Hmi 
nic,
můžeš se jen G 
smát ze svých A 
plných D 
plic.
Chceš to přivolat a chceš to čím dál víc,
stačí poslouchat, co se snažím říct.
Můžeš tady stát, všemu vzdorovat,
udělat to pak,tak jak to máš rád.
Nebudem se prát, nemusíš mít strach,
chce to akoG 
rát reaA 
lizoHmi 
vat.

Mez: Na A 
chvíli G 
zavřít Emi 
oči, Hmi 
vesA 
mír se G 
pooEmi 
točí,
Hmi 
taky A 
můžeš G 
míEmi 
t, F# 
co si budeš přát a co budeš D 
chtít!

R: Nad hlaF# 
vou je můj Hmi 
svět, prosím G 
vás, odpusťte D 
mi.
Teď zůstat ležet na zádech, dejchat vzduch pod hvězdami.
Moje aura a můj bůh ve mně hoří, zdá se mi.
Je to pravda, bludnej kruh, zakázané uvolnění.

Sólo: D F# Hmi G 

2. Někdy je to tak a nezmůžeš s tím nic,
můžeš se jen smát ze svých plných plic.
Chceš to přivolat a chceš to čím dál víc,
stačí poslouchat, co se snažím říct.

Mez: Na chvíli zavřít oči, vesmír se pootočí…

R: Nad hlaF# 
vou je můj Hmi 
svět … (2×)
175

: Bitva o Karlův most

C 
Má vlasy G 
dlouhý do půl C 
pasu
C 
k turistům F 
jistou náklonC 
nost
C 
barokní G 
sochy v letním C 
jasu
C 
sedí tu F 
jako hejno C 
vos
/: Ami 
má vlasy do Emi 
pasu a F 
jen tak pro raC 
dost
C 
nabízí G 
ortel nebo C 
spásu :/ C 
spásuF 
 
F 
v bitvě o Karlův C 
most
Emi 
To pro teF 
be král Karel C 
Čtvrtý
F 
má láEmi 
sko vlasaDmi 
tá
/: G 
dával C 
  do malty F 
žloutek
Emi 
a mrhal Dmi 
úsilím a C 
pruty F 
ze zlaC 
ta :/
Má vlasy dlouhý do půl pasu
svůj bledej šampónovej chvost
a svádí právě toho času
bitvu o Karlův most
/: má v očích muškety, děla
a čeká na Švéda
klíč ke zbrojnici těla
až na Kampě mu dá :/
To pro tebe král Karel Čtvrtý …
Máš vlasy dlouhý do půl pasu
tvou svatou válku vidí most
barokní sochy v letním jasu
a Němců kolem jako vos
/: máš vlasy do pasu
a jen tak pro radost
nabízíš ortel nebo spásu:/
v bitvě o Karlův most
v bitvě o Karlův most
v bitvě o Karlův most
176

: Blues o spolykaných slovech

A 
1. A 
Jasně, že ti dlužím spoustu D 
hezkejch slov
A 
Se mnou děvče nemáš na ně G 
klikuD 
 
A 
Dávno už je umím všechny D 
nazpaměť
Cmaj7 
Jenomže mi váznou na jaD 
zyku

2. Takový ty slova jako čmeláčci
Huňatý a milý s kapkou medu
Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha
Ale znáš mě řečnit nedovedu

R1: Emi 
Tak mi promiň děvče však to D 
napravím
A 
Můj ty smutku já si dám tu Emi 
práciEmi7 
 
F#mi 
Vyklopím je všechny aspoň Cmaj7 
naposledCmaj7x 
 

R2: D 
Až si pro mě Emi 
příjdou
D 
Až si pro mě Emi 
příjdou
D 
Až si pro mě Emi 
příjdou
A 
funebráci

3. Takový ty slova jako čmeláčci
Huňatý a milý s kapkou medu
Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha
Ale znáš mě řečnit nedovedu

R1: Tak mi promiň děvče však to napravím
Můj ty smutku já si dám tu práci
Vyklopím je všechny aspoň naposled

R2: Až si pro mě příjdou
Až si pro mě příjdou
Až si pro mě příjdou funebráci

R2: Až si pro mě příjdou …

arpeggio:  A Asus4 D Dsus4
G Cmaj7 3 Cmaj7x Emi Emi7

poznamky?: nettezzaumanaa na gmailu
177

: Poprvé a naposledy

1. E 
Má ráda všechno poprvé, já Hmi 
zase všechno A 
naposledy E Hmi A E 
 
E 
Všechno ji čeká teprve, na Hmi 
hlavě nosí dredy D A 
 a kašle na souE 
sedy
A oblíká se do kůže, v noci je sladká jako mucholapka
A mohla by mít za muže jinýho ženatýho chlápka, jinýho ženatýho chlápka

R: Tak G#mi 
až se v Grónsku oteplí já za C#mi 
ní pošlu zvědy
Pro G#mi 
slova co jsme neřekli si H 
poprvé a naposledy
…si H 
poprvé a naposledy E 
 

2. Všechno ji čeká teprve, ještě se ani jednou nerozvedla
I když se vdala poprvé už vloni v půli ledna, už vloni v půli ledna

R: Tak až se v Grónsku oteplí…

3. Má ráda všechno poprvé, já zase všechno naposledy
Všechno ji čeká teprve na hlavě nosí dredy a už se lámou ledy

R: Tak až se v Grónsku oteplí…
178

: Abych tu žil

1. Kapsy C 
mám, - F 
abych v nich měl C 
díru, 
boty mám - a na nich letní G 
prach. 
Pod šiE 
rou obloE7 
hou jsem se Ami 
sám usaF 
dil, 
že C 
mám chuť v hlavě si Dmi 
srovnat, 
G7 
pro co jsem C 
žil. 

2. Píseň mám, abych měl co zpívat, 
oheň mám, aby mě tu hřál. 
Pár snů mám, abych dál za nocí je tu snil, 
že mám jeden lidskej úděl ten, 
abych tu žil. 

3. Louky mám, abych se moh' toulat, 
lesy mám, abych měl kam jít. 
Dlouhý proud řeky mám, abych shýbnul se a pil, 
že mám to výsadní právo, 
abych tu žil. 

modulace do D dur 

4. Slunce D 
mám, - G 
na cestu mi D 
svítí, 
štíty hor - a jejich úboA 
čí. 
Lásky F# 
mám nesčetF#7 
né, abych se Hmi 
sám přesvědG 
čil, 
že D 
mám to, co mi Emi 
stačí, 
A7 
abych tu D 
žil. 

zpět do C dur

5. Kapsy mám, - abych v nich měl díru, 
boty mám - a na nich letní prach. 
Pod širou oblohou jsem se sám usadil, 
že mám chuť v hlavě si srovnat, 
pro co jsem žil.
179

: Cizinec

1. Ami 
Na kraji pouště slunDmi 
cem spáleAmi 
ný
Dmi 
Stojí naše Ami 
malý měsE7 
to dřevěAmi 
ný
Jednoho dne právě čas oběda byl
Se na kraji města jezdec objevil

2. Měl černý sombréro na něm bílej prach
Pod ním hadí voči ze kterejch šel strach
Místo cigarety měl v ústech růži
A na stehnech pouzdra z chřestýších kůží

R: Dmi 
Tu jeho tvář tu kažG 
dej z nás poznal
Dmi 
Na každým nároží C 
zatykač vlál
Dmi 
Na něm cifra za kteAmi 
rou by sis žil
E7 
A přece nikdo z nás Ami 
nevystřelil

3. Pomalu projížděl hlavní ulicí
Město bylo tichý jak město spící
Před salónem zastavil a z koně slez
Jeho stín šel s ním a za stínem děs

4. I zábava u baru prudce zvladla
Když vešel dovnitř s tváří u zrcadla
Objednal si pití s v místnostech těch
Každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech

R: Tu jeho tvář …

5. On jenom se usmál a dopil svůj drink
Mexickým dolarem o barpult cink
Pak ke koni došel krokem pomalým
A za chvíli zmizel jak z doutníku dým

R: Tu jeho tvář …

180

: Pověste ho Vejš

Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek: 

R1: Pověste ho Ami 
vejš, ať se houpá, pověste ho C 
vejš, ať má G 
dost.
Pověste ho Dmi 
vejš, ať se Ami 
houpá, že tu G 
byl nezvanej Ami 
host.

1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.

2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
Za to že neoplýval krásou, že měl F 
country rád, že se E 
uměl smát i Ami 
vám.

R2: Nad hlaC 
vou mi slunce G 
pálí konec Dmi 
můj nic neodC 
dáG 
lí,
do svých C 
snů se dívám z G 
dáli.
A do Dmi 
uší mi stále zní tahle E 
moje píseň poslední

3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.

R2: Nad hlavou mi slunce …

R1: Pověste ho vejš …

4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.

5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.

R1: Pověste ho vejš …

181

: Prodavač

G 
Pojďte všichni dovnitř, pozvěte si všechny známé,
my vám dobrou radu dáme, neboť právě otvíráme,
prodáváme, vyděláváme, co kdo chcete, tak to máme,
co nemáme objednáme, všechno známe, všechno víme,
poradíme, posloužíme.

1. G 
Stál krámek v naší ulici, v něm C 
párky, buřty s hořčicí
a D7 
bonbóny a sýr a sladký G 
mák.
Tam chodíval jsem potají, tak jak to kluci dělají
a ochutnával od okurek lák
a C 
pro mou duši nevinnou pan G 
vedoucí byl
hrdinou, když A7 
po obědě začal proD7 
dávat
G 
Měl jazyk mrštný jako bič a C 
já byl z něho celý pryč
a touD7 
žil jsem se prodavačem G 
stát.

R: G 
Pět deka, deset deka, dvacet deka, třicet deka,
C 
kilo chleba, kilo cukru, jeden rohlík, jedna veka,
D7 
všechno máme, co kdo chcete, obchod kvete, jen si račte G 
říct.
Čtyři kila, deset kilo, dvacet kilo, třicet kilo,
navážíme, zabalíme, klaníme se, to by bylo,
prosím pěkně, mohu nechat o jedenáct deka víc.

2. Já nezapomněl na svůj cíl a záhy jsem se vyučil
a moh být ze mě prodavačů král.
Jenomže, jak běžel čas, náhle zaslechl jsem hudby hlas
a znenadání na jevišti stál.
I když nejsem králem zpěváků, teď zpívám s partou Fešáků
a nikdo vlastně neví, co jsem zač
Mě potlesk hřeje do uší a mnohý divák netuší,
že mu vlastně zpívá prodavač.

R: Pět deka, deset deka,…

Vím, že se život rozletí a sním o konci století,
kdy nikdo neví, co je chvat a shon 
a dětem líčí babička, jak vypadala elpíčka
a co byl vlastně starý gramofon.
I kdyby v roce dva tisíce byla veta po muzice,
obchod je věc stále kvetoucí.
Už se vidím, je to krása, ve výloze nápis hlásá:
Michal Tučný : odpovědný vedoucí.

R: Pět deka, deset deka,…
182

: Tam u nebeských bran

D A D B 
 

1. G 
Měl jsem D 
rád pár písní v nich jsem A 
žil
cesty toulavý ty o kterých jsem D 
snil
s vlídnou G 
tmou když v letě kráj šel D 
spát
G 
poznal D 
jsem že A 
tenhle svět mám D 
rád

2. Bez řečí jsem každou práci vzal
A měl problémy že málem jsem to vzdal
Po každé jsem vstal a zkoušel jít
Pro tu čest že směl jsem vámi žít

®: G 
Měl jsem A 
rád
Stín stroG 
mů, říčný D 
proud
G 
Štíty A 
hor co nejG 
dou překleD 
nout
KrásnějG 
ší svět vůbec nehleD 
dám
G 
To řeknu D 
vám
Tam A 
u nebeských D 
bran G D A D G D 
 

3. Dětský smích A vlání konský hřív
Něco moudrých vět Co měl jsem znát už dřív
Slunce zář Když hřála do mých zad
Poznal jsem Že tenhle svět mám rád

®: 
®: 

To řeknu vám
Tam u nebeských bran
183

: Bedna od whiskey

1. Ami 
Dneska už mě C 
fóry ňák Ami 
nejdou přes pyE 
sky 
Ami 
stojím s dlouhou C 
kravatou na Ami 
bedně E 
vod whisAmi 
key.
Ami 
Stojím s dlouhým C 
obojkem Ami 
jak stájovej E 
pinč,
Ami 
tu kravatu, co C 
nosím, mi Ami 
navlík E 
soudce Ami 
Lynch. 
R:

A 
Tak kopni do tý D 
bedny, ať E 
panstvo nečeA 
ká,
jsou dlouhý schody D 
do nebe a E 
štreka daleA 
ká.
Do nebeskýho D 
báru já E 
sucho v krku A 
mám,
tak kopni do tý D 
bedny, ať E 
na cestu se A 
dám.Ami 
  

2. Mít tak všechny bedny vod whisky vypitý,
Postavil bych malej dům na louce ukrytý,
Postavil bych malej dům a z vokna koukal ven
A chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben.

R: 

3. Kdyby si se, hochu, jen porád nechtěl rvát,
nemusel jsi dneska na týhle bedně stát,
moh' jsi někde v suchu tu svoji whisky pít,
nemusel jsi hoch na krku laso mít.

R: 

4. Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil,
Nechtěl běžet, dokavád se whisky nenapil,
Zatracená smůla zlá, zatracenej pech,
Když kůň cucá whisku jak u potoka mech.

R: 

5. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává,
Do krku mi zvostane jen dírka mrňavá,
Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok,
Má to smutnej konec, a whisky ani lok.

Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká,
Jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká,
Do nebeskýho baru, já sucho v krku mám,
Tak kopni do tý bedny!
184

: Hodinový hotel

C 
Tlusté koberce plné Emi 
prachu
A 
poprvé s holkou, F 
trochu G 
strachu
C 
a stará dáma od vedle zas Emi 
vyvádí
A 
zbyde tu po ní zvadlé F 
kapradí
a pár G 
prázdných flašek

veterán z legií nadává na revma
vzpomíná na Emu, jak byla nádherná
a všechny květináče už tu historku znají,
ale znova listy nakloní a poslouchají
vzduch voní kouřem.

C 
a svět je
Emi 
svět je jenom hodinový A 
hotel
a můj F 
pokoj je G 
studený a C 
prázdný 

svět je
svět je jenom hodinový hotel
a můj pokoj je studený a prázdný

vezmu si sako a půjdu do baru
absolventi kurzu nudy, pořád postaru
kytky v klopě vadnou, dívám se okolo po stínech:
Kterou? No přeci žádnou!
vracím se pomalu nahoru
cestou potkávám ty, co už padají dolů
a vedle v pokoji někdo šeptá:"Jak ti je?"
za oknem prší a déšť stejně nic nesmyje…

a svět je
svět je jenom hodinový hotel
a můj pokoj je studený a prázdný

Velmi dobře se znam s Petrem Fialou a na toto sem se ho ptal, Ami tam hráli Chinaski, ale Mnaga to hraje s Emi - píše někdo ze supermusic
já znám zase dobře Petru Fialovou - píše Fíkuska
185

: Měsíc

1. Emi 
Děkuju ti za to, D 
žes mi G 
ještě zavoC 
lala, G 
 D 
 
Emi 
moje duše černá D 
už to G 
ani nečeC 
kala, G 
 D 
 
Emi 
jenže, moje drahá, D 
je to G 
všechno trochu C 
na nic, G 
 D 
 
Emi 
já už jsem se rozhod, D 
zítra G 
budu znovu C 
panic. G 
 D 
 

2. Děkuju ti za to, žes to rovnou nepoložil,
že jsi nezapomněl, co jsi se mnou všechno prožil.
Teď, když svítí měsíc pro každýho zvlášť, je mi to líto,
jenže už je konec, však víš to. Vím to!

R: Emi 
Měsíc, D 
 G 
 svítí C 
měsíc. G 
 D 
 
Emi 
Měsíc, D 
 G 
 svítí C 
měsíc. G 
 D 
 
Emi 
Měsíc, D 
 G 
 svítí C 
měsíc. G 
 D 
 
Emi 
Měsíc.
186

: Nejlíp jim bylo

CAPO III

1. Nejlíp jim C 
byloFmaj7 
 
C 
když Fmaj7 
nevěděli co C 
dělajíFmaj7 C Fmaj7 
 
jenom se G 
potkali
F 
a neznělo to C 
špatněFmaj7 
 

2. Tak se snažili
a opravdu si užívali
jenom existovali
a čas běžel skvěle

R: F 
Nechám si projít C 
hlavou
G 
kam všechny věci Ami 
plavou
F 
jestli je všechno jen C 
dech
G 
tak jako kdysi v noci
Ami 
spolu potmě na schodechC Fmaj7 
 

3. Pak se ztratili
a chvílema se neviděli
jenom si telefonovali
a byli na tom bledě

4. A když se vrátili
už dávno nehořeli
jenom dál usínali
chvíli spolu - chvíli vedle sebe

R: Nechám si projít hlavou…

R: Nechej si projít hlavou…
187

: Do posledního dechu

C 
 Fmaj7 
 C 
 Fmaj7 
 

1. C 
Slunce v okneFmaj7 
ch,  Emi 
 doktor v dAmi 
omě Ami/G 
 
D9/F# 
jen ať sG 
vítí slunce C 
pro teC/H 
be i Ami 
pro mněAmi/G 
 
pavouk vD9/F# 
 síti sladce dFmaj7 
římá

2×  C 
 C/H 
 Ami 
 Ami/G 
 D7/F# 
 Fmaj7 
 

2. Kam se ztrácí barva slunce
dnes nám zpívá podzim na nejtenčí strunce
voda živá, konec konců

R: Byli jsme C 
opilíC/H 
, byli a nAmi 
ebyliAmi/G 
 a žili vD9/F# 
 mechuFmaj7 
 
byli jsme C 
opilíC/H 
, byli a nAmi 
ebylAmi/G 
i
Fsus4 
Nebyli a byF 
li

C 
 Fmaj7 
 C 
 Fmaj7 
 

3. Doktor v domě, štěstí v kapse
po nás dvou tu zbývá koneckonců praxe
pavouk zívá, už jsme v síti

R2: Byli jsme opilí, byli a nebyli, měli svou střechu
byli jsme opilí, byli a nebyli
F4 
  mileF 
nci mecG 
hu, jé
*: /: C 
á-C/H 
á-á-Ami 
á-á-Ami/G 
á-á- do F4 
posledního decF 
hu, (G) 
(jé) :/

R3: Byli jsme opilC 
í, bylC/H 
i a nebyAmi 
li,  Ami/G 
  nebyFsus4 
li a byli  F 
 
byli jsme..C 
.(C/H 
tichAmi 
o)  Ami/G 
   Fsus4 
  .F 
..jG 
é

*: 3× /: á-á-á-á-á-á-á- do posledního dechu, (jé) :/

4. Slunce v oknech, doktor v domě
ještě svítí slunce pro tebe i pro mně
pavouk v síti sladce dřímá.
Fmaj7 Ami/G D9/F# C/H Fsus4
188

: Bodláky ve vlasech

1. Do vlaG 
sů bláznivej Emi 
kluk mi Ami 
bodláky D7 
dával,
Emi 
za tuhle C 
kytku pak F 
všechno chtěl D 
mít,
svatebG 
ní menuD 
et mi Ami 
na stýblo H7 
hrával,
C 
že prej se D 
musíme G 
vzít. D 
 

2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc může tak přát,
doznívá menuet, čím dál míň mě baví
C 
na tichou D 
poštu si G 
hrát.

R: Emi 
Bez bolesti divný D 
trápení, Emi 
suchej pramen těžko D 
pít,
G 
zbytečně C 
slova do Edim 
kamení H7 
sít,
G7 
na košili našich C 
zvyků F7 
vlajou nitě od knoBb 
flíků,
D# 
jeden je C 
Muset a D# 
druhej je G 
Chtít.G7 
 

3. Do vlaC 
sů bláznivej Ami 
kluk ti Dmi 
bodláky G 
dával,
Ami 
za tuhle F 
kytku pak B 
všechno chtěl G 
mít,
svatebC 
ní menuG 
et ti Dmi 
na stýblo E 
hrával:
F 
my dva se G 
musíme C 
vzít. G 
 

4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy
nejsem si jistej, že víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy
F 
o tom že G 
dál tě mám C 
rád. D 
 
5. ZeleG 
ný, voňaEmi 
vý, dva Ami 
prstýnky z D7 
trávy,
Emi 
copak si C 
my dva víc F 
můžeme D 
přát,
dál nám G 
zní menD 
uet a Ami 
tím míň nás H7 
baví
C 
na tichou D 
poštu si G 
hrát.D 
 

*: ZeleG 
ný, voňaEmi 
vý…Ami D7 
 
PrsG 
týnky voňaEmi 
vý …Ami D 
 
Z G 
trávy zeleEmi 
ný…Ami D7 G Emi Ami D 
 
189

: Hej člověče boží

capo 2

1. HAmi 
ej, človAsus2 
ěče BožAmi 
íAsus2 
, zC 
ahodil jsG 
i botC 
y,Emi 
 
jAmi 
akpak bez nAsus2 
ich půjdeš dAmi 
ál,Asus2 
 tF 
ouhletou dG 
obou sněžAmi 
í,Asus2 
 
nC 
ehřeje tG 
ě sluncC 
e,Emi 
 mAmi 
ám o tAsus2 
ebe strAmi 
ach.Asus2 
 

2. Hej, člověče Boží, zahodil jsi kabát,
jakpak bez něj půjdeš dál pár dní před Vánoci,
nehřeje tě slunce, mám o tebe strach.

3. Hej, člověče Boží, zahodils' peníze,
jakpak bez nich půjdeš dál, nekoupíš si chleba,
nedají ti najíst, mám o tebe strach.

4. Hej, člověče Boží, zahodil jsi dřevo,
jakpak chceš v tý zimě spát, čas je o Vánocích,
světnici máš prázdnou, mám o tebe strach.

5. Hej, člověče Boží, koho jsi to vedeš,
dívka zatoulaná bez halíře v kapse,
cizí dítě porodí, mám o tebe strach.

6.=1. 
F G A
*: Hej, člověče Boží …
190

: Konvička

1. E 
Kdo si to tu F#m 
tak po G#m 
ránu E 
píská, F#m G#m 
 
zase jenom konvička na čaj,
nemá ponětí, jak se mi stýská,
neví, po kom, po čem a tak dál.

R1: Hm 
To se ti to A 
píská, jsi pod páE 
rou, G#m Gm F#m 
 
náladu máš H7 
stálou, ne jako E 
já. F#m G#m 
 

R2: Dej si pozor ať tě nevypískám,
začnu třeba to svý Summertime.

2. Kdo se to tu tak po ránu kouká
zase jenom brouci z vitríny
takovej brouk nemá v hlavě brouka
šlápne-li vedle tak jen do hlíny

R3: Počkej brouku já tam pustím Beatles
budeš klopit krovky, to si piš.

*:E E7 
 A 
Někdy H7 
je mi E 
shůry E7 
dáno a A 
někdy: H7 
babo, E 
raď, E7 
 
A 
říkám H7 
si: no E 
nevíE7 
dáno, A 
lásko, jsi pryč, hm-C#7 
mm, tak tedy F#7 
ať,
H7 
no tak E 
ať.

3. Kdo si to tu tak po ránu píská,
zase jenom konvička na čaj,
až si najdu cestu ke svejm štístkám,
rozdám si to s tebou, na to mám.

R1: + ne jako já, ne jako já, ne jako já …
191

: Písek

CAPO +3

1. Jako Ami 
píseD 
k G 
přesíváš mě E7 
mezi prsty,
Dmi 
stejně ti E7 
dlaně prázdný Ami 
zůstG 
anC 
ou,
ani Dmi 
vodu nepřeliješ G 
sítem,
někdy je C 
strašně Emi 
málo Ami 
chtít,
Dmi 
já nejsem z těch, co po E7 
těžký ráně Ami 
nevsG 
taC 
nou. 
ani Dmi 
vodu nepřeliješ G 
sítem,
někdy je C 
strašně Emi 
málo Ami 
chtít,
Dmi 
já nejsem z těch, co po E7 
těžký ráně Ami 
nevsE7 
tanAmi 
ou.

2. Pevnou Ami 
vůlíD 
 tG 
aky příliš E7 
neoplýváš,
Dmi 
zdá se, že E7 
nemíníš mě Ami 
vážnG 
ě C 
brát.
kolik Dmi 
času nám to ještě G 
schází,
nebo je C 
všechen Emi 
dávno Ami 
pryč,
Dmi 
a za čím se to E7 
vlastně máme Ami 
stálG 
e C 
hnát? 
kolik Dmi 
času nám to ještě G 
schází,
nebo je C 
všechen Emi 
dávnoAmi 
 pryč,
Dmi 
a za čím se to E7 
vlastně máme Ami 
stálE7 
e hAmi 
nát?
3. Jako Ami 
kámeD 
n G 
najednou mi v E7 
cestě stojíš,
Dmi 
vím, že se E7 
leccos těžko Ami 
obchG 
ázC 
í,
radši Dmi 
zkusím někde jiný G 
příběh,
který C 
bude lepší Emi 
konec Ami 
mít,
Dmi 
ale už teď ti můžu E7 
říct, že mi Ami 
nescG 
háC 
zíš. 
radši Dmi 
zkusím někde jiný G 
příběh,
který C 
bude lepší Emi 
konec Ami 
mít,
Dmi 
ale už teď ti můžu E7 
říct, že mi Ami 
nescE7 
házAmi 
íš. 

4. Jako Ami 
píseD 
k G 
přesíváš mě E7 
mezi prsty,
Dmi 
stejně ti E7 
dlaně prázdný Ami 
zůstG 
anC 
ou,
ani Dmi 
vodu nepřeliješ G 
sítem,
někdy je C 
strašně Emi 
málo Ami 
chtít,
Dmi 
já nejsem z těch co po E7 
těžký ráně Ami 
nevsE7 
tanAmi 
ou.
192

: Ráno bylo stejný

1. G 
Stál na zastávce s vypůjHmi 
čenou kytarou
Ami 
v druhé ruce holku, to D 
zavazadlo G 
svý.
Emi 
A tý holce v sáčku řek D 
dobrýtro miláčku
C 
podívej se G 
do dáli, E7 
uvidíš dvě smutný koleAmi 
je
D7 
na silniG 
ci…

R: D 
Ráno bylo stejný, C 
nesvátečG 
níC G C G 
 
D 
na tvářích počasí C 
proměnlivýG C G 
 
D 
rádio hlásilo C 
na blatech G 
svítá
E7 
každý byl tak trochu Ami7 
sám, D 
hm.G 
..

2. Ráno bylo stejný, stejný pivo, stejný blues
ospalý a nudný byly po flámu
kouřili partyzánku dým foukali do vánku
dívali se do dáli, viděli dvě smutný koleje
na silnici…

R: Ráno bylo stejný…

3. Holka zvedej kotvy, nikdo nás už nebere
pojedeme po svejch do podnájmu žít
koupíme na splátky, jízdenku tam a zpátky
až omrzí nás dálky
budem jak dvě smutný koleje, na silnici…
193

: Bon Soir Mademoiselle Paris

1. Emi 
Mám v H7 
kapse jeden Emi 
frank, 
jsem D7 
nejbohatší z G 
bank nad SeiH7 
nou, 
mám víc než krupiér, 
stíny Sacre Coeur nade mnou. 

R: C 
Láska je D 
úděl G 
tvůj, 
Ami 
pánbůh tě H7 
opatEmi 
ruj, 
[: bon soC 
ir, maD 
demoiselle, PaEmi 
ris. :]

3. Znám bulvár Sant Michel, 
tam jsem včera šel s Marie Claire, 
vím, jak zní z úst krásných žen, 
ta slůvka: Car je ťaime, oh ma cher. 

R: Láska je úděl tvůj, … 

194

: Dej mi víc své lásky

1. G#mi 
Vymyslel jsem spoustu nápadů, H 
aů,
co G#mi 
podporujou hloupou nálaF# 
du, aD# 
ů,
G# 
hodit klíče do kanálu,
C# 
sjet po zadku C#mi 
holou skálu,
G#mi 
v noci chodit D# 
strašit do hG#mi 
radu.

2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů,
v bílé plachtě chodím pozadu, aů,
úplně melancholicky
s citem pro věc, jako vždycky,
vyrábím tu hradní záhadu.

Ref: H 
Má drahá, dej mi víc, D# 
má drahá, dej mi víc,
G#mi 
má drahá, E 
dej mi víc své H 
lásky, F# 
aů,
H 
já nechci skoro nic, D# 
já nechci skoro nic,
G#mi 
já chci jen E 
pohladit tvé H 
vlásky, D# 
aů.

3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky,
tebe celou, s tvými vlásky,
zamknu si na sedm západů.

Mezihra: …

Ref: Má drahá, dej mi víc…

4. = 3.
+ aů, aů, aů, aů.
195

: Jako za mlada

1. Ami 
Jsem to já jak zamlada
D7 
I když jinak teď vyG 
padám
Ami 
Stále mám stisk buldočí
D7 
K tomu pár vrásek u G 
očí
F 
Názory jsem máDmi 
lo změnil
G 
Muziku mám C 
rád
Dmi 
Co jsem cenil cením dál
F 
Už zřejmě napořG 
ád

2. Jsem to já jak zamlada
Stejné věci mě napadaj
Když se dívky rozvlní
Není co bych jim nesplnil
V novinách čtu dobré zprávy
Stále nejraděj
Je to návyk od dětství
Dnům dát spád a děj

R: C 
Rád plavu v záhadG 
ách
TDmi 
ak jako zamAmi 
lada
AC 
 stejně spousG 
tu věcí Dmi 
nevímF 
 
IC 
 když mě ucG 
hopí
Dmi 
smolný den za Ami 
klopy
C 
Marně doufá, G 
že se z něho zDmi 
jevím,F 
 G 
zjevím
3. Jsem to já jak zamlada
Stejně špatně se ovládám
Když mi něco nesedí
Dělám si službu medvědí
Řeknu to, co právě cítím
Potom zaplatím
Tak se jevím sobě sám
Aspoň prozatím.

R: Dál si plavu v záhadách
Stejně tak jako zamlada
Jako tehdy spoustu věcí neví
Když mě sem tam uchopí
Můj smolný den za klopy
Marně doufá, že se z něho zjevím

4. Jsem to já jak zamlada
Stejné věci mě napadaj
Stále mám stisk buldočí
K tomu pár vrásek u očí
Názory jsem málo změnil
Muziku mám rád
Co jsem cenil cením dál
Už zřejmě napořád
Svůj řád
196

: Jasná zpráva

Sólo: 2×

1. SG 
končili jsme, jasná zpráva,
Emi 
proč o tebe zC 
akopávám dD 
ál,
Ami 
projít bytem C 
já abych se bG 
ál.

2. Dík tobě se vidím zvenčí,
připadám si starší menší sám,
kam se kouknu, kousek tebe mám.

Ref: Emi 
Pěnu s vůní jHmi 
ablečnou, vEmi 
yvanulý sHmi 
prej,
Emi 
telefon, cos uG 
střihla mu šňD 
ůru,
Emi 
knížku krásně zHmi 
bytečnou, Emi 
co má lživý Hmi 
děj,
Emi 
píše se v ní, jG 
ak se lítá vD 
zhůru,
lítá vAmi 
zhůru, ve dvou vzD 
hůru.

2. Odešla's mi před úsvitem,
mám snad bloudit vlastním bytem sám,
kam se kouknu, kousek tebe mám.

Sólo: 2×

Ref: Pěnu s vůní jablečnou…

3. Skončili jsme jasná zpráva,
není komu z okna mávat víc,
jasná zpráva, rub, co nemá líc.

Sólo: 2× 4/4

E:|-7---------|-----------7--7-------|----7-8-10-12--12-10-8-|-7--------
B:|---8-------|---7-8-10--------10-8-|-10--------------------|---8------
G:|-----7~~~~-|-9--------------------|-----------------------|-----8~~~-
D:|-----------|----------------------|-----------------------|----------
A:|-----------|----------------------|-----------------------|----------
E:|-----------|----------------------|-----------------------|----------
197

: Je to Tvá vina

G 
Je to tvá vina, ty jsi příčina F 
svýho smutnění 
G 
Chápej má milá, ty jsi svítila, F 
já měl zatmění 

Ami 
To se někdy tak G 
stává vítězkám 
F 
Zvyklejm na stupních G 
stát 
Ami 
Že se začnou těch G 
co ji netleskaj F 
bát 
Ami 
To se někdy tak G 
stává ješitám 
F 
Co jsou zvyklý jen G 
brát 
Ami 
Já z klidu tě G 
krásně rozkmital F 
rád, G 
rád 

C 
Říkáš jak jsem tě G 
skoupal 
a žes byla Dmi 
hloupá a nemáš chuť F 
žít 
C 
Že ti po srdci G 
čmárám, že je po mně Dmi 
spára 
C 
Že jen jsem tě G 
houpal a tep že ti Dmi 
stoupá 
Tím jak mě chceš F 
mít 
C 
Však pod tím vším G 
pýcha 
Už chystá se Dmi 
dýchat a G 
znít 

Je to tvá vina, ty jsi příčina svýho smutnění 
Chápej má milá, ty jsi svítila, já měl zatmění 

To co stalo se, nejde odestát 
Nejspíš to bude tím 
Že já sejmul tvůj vzácnej majestát, vím, vím
198

: Krásná neznámá

AA#H 
1. ChcE 
i si hD 
rát a nA 
estačí mi mE 
álo
E 
ta hra D 
má ruA 
b a líE 
c
E 
chci snad víD 
c, než o čA 
em se ti zE 
dálo
A 
kráG# 
sná A 
nezBb 
námáH 
.
2. Pošeptám ti, o co by se hrálo
uslyším jen tvůj smích,
ten tu s námi zůstane na stálo
krásná neznámá.
R. KE 
dyž se ti díváA 
m do oF# 
číH 
 
vE 
šechno se A 
ve mně otoF# 
číH 
 
A 
musím se tomu začít sH 
mát
tE 
o jsem zvA 
ědav, jE 
ak mi dH 
neska bE 
udeA 
š lE 
hát.H 
 
3. Je tu zas slunce co se smálo
jeden z nás všechno smí
a ten ví, zda to za to stálo
krásná neznámá.
R. 
199

: Okno mé lásky

1. G 
Kdo tě líbá, když ne C 
já,
G 
kdo tě hlídá když ne C 
já,
G 
okno v přízemí je F 
zavřené i C 
dnes, lásko G 
má.

2. Kdo ti zpívá, když ne já,
kdo tě hlídá když ne já,
okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.

R. Emi 
A v jeho D 
lesku vidím C 
přicházD 
et
Emi 
sebe ve věD 
ku patnáct C 
let
Emi 
a znovu říD 
kám spoustu C 
něžných vět:
G 
Ty, C 
já, G 
jsme C 
my, G 
ty a D 
náš C 
svět.

3. Kdo tě budí, když ne já,
kdo tě nudí, když ne já,
okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.

Mezihra

R. Emi 
A v jeho D 
 lesku…

4. Kdo tě hladí, když ne já,
kdo tě svádí, když ne já,
kdo tě zradí když ne já.

G 
Ty, C 
já, G 
jsme C 
my, G 
my D 
a náš C 
byl svět.
200

: Osmý den

1. G 
Z kraje týdne málo jsem C 
ti G 
vhodC 
 
G 
ve středu pak ztrácíš ke mně C 
kód
Ami 
sedmý den jsem s tebou i když D 
sám
osmý den G 
schází námC G C 
 

2. V pondělí máš důvod k mlčení
ve středu mě pláčem odměníš
v neděli už nevím že tě mám
osmý den schází nám

R: D 
Tužku nemít C 
nic mi nepovG 
íš
D 
řekni prosím C 
aspoň příslG 
oví
D 
osmý den je C 
nutný já to Ami 
vím
C 
sedm nocí Ami 
spíš jen G 
spíš vždyť víš

3. Někdo to rád horké jiný ne
mlčky naše láska zahyne
pak si řeknem v duchu každý sám
osmý den scházel nám

R: Tužku nemít …
201

: Otázky

1. KC 
olik mám ještě dní, nF 
ež přijde poslední,
jG 
ak dlouho budu ještě zpívat a hrC 
át,
kolik je na zemi cest, ktF 
erou mám dát se vést,
nG 
ebo už myslet mám na návrC 
at?
R: Posečkej, lásko mC7 
á, okamžiF 
k, vžD 
dyť svět je veliký otazG 
ník,
pC 
ořád se jenom ptáš F 
a odpovědi, G 
tý se nedočC 
káš.
*: JE 
á jen vím: v zimě strom nAmi 
ekvete,
v lAmi/G 
étě sníh nF 
epadá, v nE 
oci je tmAmi 
a,
rád tě mAmi/G 
ám, jen neptF 
ej se, prC 
oč - nevím sG 
ám.
2. Kde je tvůj dětský smích a proč je láska hřích,
kolik jen váží bolest člověčí,
proč je zlato drahý kov a proč je tolik prázdných slov,
proč chce každý být největší?
R: 
*: Já jen vím: řeky proud musi dál,
v žilách krev pěnivá, kdo ji tam dal,
rád tě mám, jen neptej se, proč - nevím sám.
3. Kolik je slunci let: milion nebo pět,
myslíš, že zítra ráno vyjde zas,
kolik je ulic, měst, proč umí kytky kvést,
proč nikdo neslyší můj hlas?
202

: Pták Rosomák

1. D 
Bůh mi seslal G 
ránu, C 
pa-da-da, pa-da-da, G 
pa-da-da, da-da, pD 
a-dá,
mé klíče jsou G 
v pánu, C 
pa-da-da, pa-da-da, G 
pa-da-da, da-da, pD 
a-dá.
C 
Nemohu, nemohu G 
dál, C 
nemohu, nemohu G 
dál,
C 
nemohu do domu, G 
hrůza mi hrdlo svíD 
rá.
C 
Nemohu, nemohu G 
dál, C 
nemohu, nemohu G 
dál,
C 
velkejma očima G 
na mě pták Rosomák zíD 
rá.
C 
Šok z tebe pomalu G 
mám, C 
šok z tebe pomalu G 
mám,
C 
moc na mě nemrkej, G 
ty ptáku RosomD 
áku.
2. Pták se kolem toulá, pa-da-da, pa-da-da, pa-da-da, da-da, pa-dá,
klíče v ruce žmoulá, pa-da-da, pa-da-da, pa-da-da, da-da, pa-dá.
Nemohu, nemohu dál, nemohu, nemohu dál,
nemohu do domu, hrůza mi hrdlo svírá.
Nemohu, nemohu dál, nemohu, nemohu dál,
velkejma očima na mě pták Rosomák zírá.
Šok z tebe pomalu mám, šok z tebe pomalu mám,
moc na mě nemrkej, G 
ty ptáku RosomD 
áku,
RosoG 
máD 
ku, RosoG 
máD 
ku, RosoG 
máD 
ku.
203

: Slzy tvý mámy

1. ChvAmi 
ilku vzpomínej, Dmi 
je to všechno jen pár let
NG 
a kytaru v duchu hrej, C 
tvoje parta C/H 
je tu hned
Z Ami 
cigaret je modrej dým, A7 
hraje magneDmi 
ťák
Holka sedla na tvůj klín,Ami 
 nevíš ani Emi 
jak,
nevíš Ami 
jak. G Ami G Ami 
 

2. Tvý roky bláznivý chtěly křídla pro svůj let
Dnes už možná nevíš sám proč tě tenkrát pálil svět
Chtěl jsi prachy na mejdan, byl to hloupej špás
Když jsi v noci vyšel ven, snad ses trochu třás,
trochu třás

Bridge: A 
Když tě našel noční G 
hlídač
byl by F 
to jen příběh C 
bláznivýho kluka
F 
Nebejt nože veC 
 tvejch dětskej rukách
F 
Nebejt strachu C 
mohlo to bejt Emi 
všechno Ami 
jináč Emi 
 

Ref: Ami 
Slzy tvý mámy G 
šedivýEmi 
 stékají Ami 
na polštář
F 
Kdo tě zná, se vůbec G 
nediví, že stárne C 
její tvář
Ami 
Nečekej úsměv od ženy, který jsi Dmi 
všechno vzal
Jen pro tvý Ami 
touhy zborcený,
G 
léta G/F# 
ztracený, Emi 
 
ty oči Ami 
pláčou dál.

3. Když jsi vyšel ven, ze žalářních vrat
Možná, že jsi tenkrát chtěl znovu začínat
Poctivejma rukama, jako správnej chlap
snad se někdo ušklíb jen, že jsi křivě šláp,
křivě šláp

Bridge: I když byl někdo k tobě krutej
Proč jsi znovu začal mezi svejma
Tvůj pocit křivdy se pak těžko smejvá
Když hledáš vinu vždycky jenom v druhejch.

Ref: Slzy tvý mámy šedivý stékají na polštář
Kdo tě zná, se vůbec nediví, že stárne její tvář
Nečekej úsměv od ženy, který jsi všechno vzal
Vrať jí ty touhy zborcený,
ať pro léta ztracený
nemusí plakat dál.
204

: Snad jsem to zavinil já

1. ZAmi 
as jsi tak sC 
mutná, kdo se D 
má na to Dmi 
koukaE 
t,
nic jAmi 
íst ti neC 
chutná, v hlavě D 
máš asi Dmi 
brouka.
R: Tak nC 
ezoufH 
ej, B 
nic to Ami 
není, C 
za chvíH 
li B 
se to zAmi 
mění,
sDmi 
nad jsem G 
to zavinil C 
já.E 
 
2. Zkus zapomenout na všechno, co je pouhou
tou tmou obarvenou na černo, smutnou touhou.
R: AmiCDDmi 
205

: Želva

1. ND 
e moc snG 
adno se žD 
elva pG 
o dně honD 
í,GDG 
 
vD 
elmi rG 
adno je plD 
avat nG 
a dno za nD 
í,GD 
 
potom pA 
očkej, až se zeptá na to, cHmi 
o tě v mozku lechtá,
nD 
ic se nG 
eboj a vD 
em si nG 
ěco od nD 
í.GDG 
 
2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,
želví nervy od želvy schovám stranou,
jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe,
víš, má drahá, a zbytek je pod vanou.
R: KdD 
yž si nA 
ěkdo pG 
ozor nedD 
á, jak se vlA 
astně žG 
elva hledD 
á,
G 
ona ho na něco nachytA 
á, G 
i když si to později vyčítA 
á.
3. Ne moc lehce se želva po dně honí,
ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,
jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí,
má se nebát želev a spousty vodní.
R: 
206

: Hej kočí

CAPO 5

1. Hej Ami 
kočí, jedem F 
dál, láska má boty toulavý,
Dmi 
častokrát se unaví ještě Emi 
dřív než Em7 
najde Ami 
cíl.
Hej kočí, jedem F 
dál, vždyť cestu znáš už nazpaměť,
Dmi 
na ní se skrývá jenom šeď a Emi 
někdy pár hezkejch Ami 
chvil.

R: Ty jsi F 
moje malá vzpomínka G 
před spaním, no a C 
já jsem tvůj Ami 
stín.
Ty jsi F 
jiná nežli všechny lásky G 
včerejší, to C 
já dávno Ami 
vím,
s tebou F 
mám tisíc naG 
dějí, že neC 
zůstanu nikdy Ami 
sám,
láska F 
jsou koně G 
splašený, když se řítí Ami 
k nám.

2. Hej kočí, jedem dál, i když náš kočár dostal smyk
a láska spadla na chodník, koně dál musíš vést.
Hej kočí, jedem dál, jak rád bys trhnul opratí,
však minulost nám navrátí jen splín z nedávných cest.

R: Ty jsi moje malá vzpomínka před spaním …

3. Hej kočí, jedem dál, dopředu pořád musíš jet,
zastavit nelze a vzít zpět těch pár dlouhejch mil.
Hej kočí, jedem dál, zas budou lásky toulavý,
na tom nikdo nic nespraví, přece dál se točí svět.
207

: Krutá válka

1. Tmou E 
zní zvony z C#mi 
dálky, o F#mi 
čem to, milý, G#mi 
sníš, 
G# 
hoří A 
dál plamen F#mi 
války a E 
ráA6 
no je blížE(F#mi) 
, 
H7 
chci E 
být stále s C#mi 
tebou, až F#mi 
trubka začne G#mi 
znít, 
G# 
lásko A 
má, vem mě s F#mi 
sebou! E 
Ne, to A 
nesmí E 
být! 

2. Můj šál skryje proud vlasů, na pás pak připnu nůž, 
poznáš jen podle hlasu, že já nejsem muž, 
tvůj kapitán tě čeká, pojď, musíme už jít, 
noc už svůj kabát svléká … Ne, to nesmí být! 

3. Až dým vítr stočí, tvář změní pot a prach, 
do mých dívej se očí, tam není strach, 
když výstřel tě raní, kdo dával by ti pít, 
hlavu vzal do svých dlaní … Ne, to nesmí být! 

4. Ach, má lásko sladká, jak mám ti to jen říct, 
každá chvíle je krátká a já nemám víc, 
já mám jenom tebe, můj dech jenom tvůj zná, 
nech mě jít vedle sebe … Pojď, lásko má! 

A6
208

: Malý velký muž

1. Dokud F#mi 
tráva bude růst 
Řeky potečou a D 
stoupat bude dým 
Léta utečou a E 
kam padne tvůj stín 
Země tvá bude F#mi 
tvou 
Dokud Hmi 
noci střídá den 
vítr bude vát a A 
mraky poplujou 
Slunce bude plát a C# 
tak jak léta jdou 
Země tvá bude F#mi 
tvou 

R: Jen A 
malý velký muž 
Tolik dobře věděl F#mi 
co je vostrej nůž 
smutek prázdnych sedel 
D 
malý velký muž čekal svý znameE 
ní 
Jen A 
malý velký muž žehnal ohni sílu 
Z F#mi 
rudých kamenů vítal dýmku míru 
D 
Přesto pohřbil sen 
velký E 
sen u Wounded F#mi 
Knee 

2. Dokud tráva bude růst 
Ruce špinavý až v plání vztyčí kříž 
řeky zastaví se, plakat neslyšíš 
Slunce zář krvavou 

Dokud noci střídá den 
slova neplatí, a co je vlastně jen 
Ono prokletí, co padlo na tvou zem 
na tvou zem ztracenou 

R: Jen malý 
3. Dokud tráva bude růst 
Rány nezhojí a neopláchne déšť 
řeky nespojí se v jeden silný proud 
silný proud nadějí .. 

Dokud noci střídá den 
Srdce zlomená, a jejich dávný sen 
skalní ozvěna nevrátí tvou zem 
silný proud nadějí 

R: Jen malý 
209

: Poraněný koleno

1. Emi 
Poraněný koleno to D 
místo jméno má, 
Emi 
krví zpitá země, co D 
tance duchů zná, 
Emi 
bídu psanců štvanejch a z D 
kulovnice strach, 
C 
země, která C (H7) 
skrývá zlatej H7 (Emi) 
prach. 

2. Dýmky míru zhasly a zoufalství jde tam 
na pahorek malý, kde z hanby stojí chrám, 
z hanby bledejch tváří, co prej dovedou žít, 
s Písmem svatým přes mrtvoly jít. 

R: Emi 
Až z větrnejch plání C 
zazní mocný G 
hlas, 
zazní Emi 
hlas, zazní G 
hlas touhy Emi 
mý, 
Siouxové táhnou z C 
rezervací G 
zas, 
táhnou Emi 
zas, táhnou G 
zas, statečEmi 
ní. 

3. Poraněný koleno je místo prokletí, 
Siouxové táhnou jak tenkrát před lety, 
pošlapaný právo kdo v zemi otců má, 
tomu slova jsou tak zbytečná. 

4. Poraněný koleno, ať hoří Kristův kříž, 
dětem týhle země ať slunce vyjde blíž, 
láska kvete krajem a písně znějí dál 
tam, kde hrdý Sioux věrně stál. 
R: 
5. Černý hory v dálce prý otvírají den, 
tam z jeskyně větrů k nám Mesiáš jde ven, 
voják hlavu sklopí a k nohám hodí zbraň, 
pochopí, kdo splatil krutou daň. 

6. Tři sta bojovníků tak, jako jeden muž, 
neproklál jim srdce zlý nenávisti nůž, 
pro kousek svý země svůj život půjdou dát, 
i jejich děti chtěj' si taky hrát. 
R: 
R: 
210

: Tulácké Blues

1. Toulat se G 
sám tou C7 
rosou čerstvejch G 
rán, 
zpívat si C7 
blues, jít s hejnem černejch G 
vran, 
pod mostem C7 
spát a v nočním tichu 
G 
hvězdy F#7 
po F7 
 čí E7 
tat 
sebe se A7 
ptát proč tmavomodrý 
D7 
blues mám tolik rád. 

2. Bez lásky jít za modrou dálkou rád 
kde slyším blues svý tmavomodrý hrát 
bez floka žít a v dobytčáku světem cestovat 
žebrat i pít a po přístavech starý songy hrát. 

3. Zpocený blues sedřenejch paží znát 
blues kolejí a skřípot starejch vrat 
opilej smích a dětskej pláč a v putykách se prát 
to všechno mý to tmavomodrý blues mi bude hrát 

4. Všude je blues můj nekonečnej vlak 
deštivý blues a olověnej mrak 
pro kousek snů znát stovky dlouhejch prošlapanejch mil, 
jít tisíc dnů pro malej kousek teplejch slunnejch chvil

5. Až zazvoní mi hrana budu rád 
jen hezčí den víc nemoh jsem si přát 
zavolám blues co naposledy smutný budou E7 
hrát, 
to moje A7 
blues, to tmavomodrý, 
G 
šťasten D7 
budu G 
spát D7 
, G 
.
211

: Veď mě dál cesto má

1. G 
Někde v dálce Emi 
cesty končí, 
D 
každá prý však C 
cíl svůj G 
skrývá
Někde v dálce Emi 
každá má svůj cíl 
D 
ať je pár chvil dlouhá C 
nebo tisíc G 
mil

R: Veď mě G 
dál, cesto D 
má, 
veď mě Emi 
dál, vždyť i C 
já
Tam kde G 
končíš, chtěl bych D 
dojít
Veď mě C 
dál, cesto G 
má

2. Chodím dlouho po všech cestách, 
všechny znám je, jen ta má mi zbývá
Je jak dívky co jsem měl tak rád
Plná žáru bývá, hned zas samý chlad
*: Emi 
Pak na D 
patník G 
poslední 
napíšu křídou C 
jméno své
A pod G 
něj, že jsem D 
žil hrozně rád
Emi 
Písně své, co mi F 
v kapsách zbydou
C 
Dám si bandou G 
cvrčků hrát
A D 
půjdu spát, půjdu D7 
spát.
212

: Jarmila

1. C 
Jarmila vždycky Emi 
mi radila, abyG7 
ch pracovní dobu dC 
održG7 
el,
C 
dneska mně ale Emi 
náramně táhlo G7 
domů, a tak jsem prostě C 
šel
Ami 
Jarmila má totiž dneska narozeniny,
G7 
proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny,
na stole C 
sklenice, smích slyšet z Emi 
ložnice,
v předsíni G7 
stojí pánské střevíC 
ce.G7 
 

2. C 
Vytahuji z aktovEmi 
ky květiny, uvG7 
ažuji, kdo asi přijel z rC 
odiG7 
ny,
C 
tipuji nejspíše Emi 
na strýce,kdo jiný mG7 
ěl by přístup až do ložniC 
ce
Ami 
Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny,
G7 
vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný,
v ruce mám C 
kytici, už stojím v Emi 
ložnici,
vidím, že G7 
nevymřem po přesliC 
ci.G7 
 

3. Kdepak, jejda, není to strejda,Františku, ty máš boty úplně jak on,
přičemž nechávám prostor úvahám,vyhledávám optimální tón,
kterým bych oba dva jednak pohanil,
přitom abych nikoho slovem nezranil,
takže jsem chvíli stál, pak říkám: "Krucinál,
tebe bych, soudruhu, tady nehledal."

4. Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý a že jsem pracovní kázeň porušil,
dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu,čímž jsem rozdělanou práci přerušil.
Oba si mě postavili na kobereček
a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček,
z nevěry nedělám závěry,
mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry.
213

: Bude mi lehká zem

1. C 
Mám pěknou sirku v zubech, Gmi 
krempu do čela 
A F 
bota zpuchřelá mi As 
vrásky nedělá

C 
jen tou svou sirkou škrtni G 
ať se ohřejem 
Až C 
přikryje nás zem F 
tak už si neškrtnem 

R: C 
Má, lásko, Gmi 
jen ty smíš kázat mi F 
nad hrobem As 
 
C 
Má zem pak G 
bude lehká, bude mi C 
lehká zem 
Bude mi F 
lehká zeC 
m, aáGmi 
áAmi F Fmi 
 

2. Mám tu svá vysvědčení, pohlednici z Brém 
A proti pihám krém, co s nimi čert je vem 
Ten čert sám brzo zjistí, že má v podpaží 
moc těžké závaží a někde v poli rozpaží 

R: Má, lásko, jen ty smíš kázat mi nad hrobem 
Má zem pak bude lehká, bude mi lehká zem 
A lehká zem, aáá .. 

3. Tak dobré ráno milé myši v kostelích 
tak ať vám chutná klíh všech křídel andělských 
A dobrý večer sovo, která myši jíš 
ptáš se zdali i mi vzali zavčas spali 
jářku, to si piš 

R: 

4. Už nemám ani klobouk, pluje povětřím 
Jak zvony hledá Řím, či sebe sama, co já vím 
Jen to že co mám tebe už tíži necítím 
Áááá .. 

R: 
214

: Dívám se, dívám

1. D 
Dívám se dívám a ty A 
spíš 
matně se leskne malý G 
kříž 
stoupá a klesá tvoje hruď 
a já si říkám Bůh jen D 
suď 
Bůh jen A 
suď 

2. Zdali až jednou blýskne se 
a vítr liják přinese 
vezmeš mě k teplu pod tvůj plášť 
jestli to pro mě uděláš 

REF: D 
Když budu sedět nehnuA 
tě 
a zase Dmaj7 
znovu zklamu E 
tě 
svým dojmem, že jsem na poušD 
ti 
a že mě štěstí opouštA 
íE 
 (ach!) 

3. Zeptáš se kam jsi oči dal 
tvá šťastná hvězda svítí dál 
jdi za ní já tu držím stráž 

D 
Tak se pG 
tám jestli to A 
uděláš 
D 
Tak se Gmaj7 
ptám jestli to uděA 
láš 
G 
Pro mě uděD 
láš A G A D G D 
 

modulace do E dur 

4. E 
Co když se těžce zadluB 
žím 
i ten kříž prodáš – co já A 
vím 
když mě mé masky unaví 
stáhneš mě k sobě do tráE 
vy, do tráB 
vy 

a klidně řekneš hroznou lež: 
na svoje léta hezkej jseš 
před sebou ještě všechno máš 
jestli to pro mě uděláš

REF: E 
Co když mě zapřou přáteB 
lé 
a budu s E 
cejchem na F# 
čele 
podroben strašné žaloE 
bě 
vzkážeš mi: stojím při toB 
bě, jen při toF# 
bě (ach!)

5. Jediná vždycky budu stát 
i když ti celý svět dá mat 
věřím ti všecko - braň se, snaž 

E 
Jen se pA 
tám zda to B 
uděláš 
E 
jen se pA 
tám jestli to B 
uděláš 
A 
pro mě udělE 
áš E A B 
 

Zpět do D dur

6. Stoupá a klesá tvoje hrud' 
tak spolehlivě jako rtut' 
na teploměru našich dní 
ráno svět zuby vycení, vycení 
7. A mně se mnohé nezdaří 
ale tvé prsty po tváři 
mi zvolna přejdou každý zvlášt' 

Vím že to pro mě uděláš 
já vím že to pro mě uděláš 
všechno uděláš
215

: Dětské šaty

{135bpm
}

Intro: Em D Em 

1. Emi 
Setři si C 
tvář D 
a slzí G 
pár 
Emi 
a neplač, C 
co ti na nich D 
záleG 
ží, 
Emi 
přišla dnes C 
chvíle D 
a mně se G 
zdá, 
[: Emi 
že dětské šaty jsou ti G 
přítěží… C 
čas je odnáší G 
  :]

2. Šli jsme loukou a šli jsme strání 
a dětství odletělo, Bůh ví kam, 
má pestrost křídel a dívčích přání 
[: a nebo jako kytka uvadá… v nočních zahradách :]

Ref: Emi 
Dětství odletělo D 
Bůh ví Emi 
kam, 
Emi 
zpátky nevrátí se, D 
já ho Emi 
znám.
Emi 
Dětství odletělo D 
Bůh ví Emi 
kam,
Emi 
zpátky nevrátí se, G 
já ho znám. C G 
 

3. = 1.
216

: Nebeská brána

1. G 
Mámo D 
sundej kytku z kabátuAmi7 
 
G 
za chvíli mi D 
bude k ničemuC 
 
G 
můj kabát D 
a kudlu vem pro tátuAmi7 
 
G 
já už stojím před D 
bránou s klíčemC 
 

R: G 
Cejtim že D 
zaklepu na nebeskou Ami7 
bránu
G 
Cejtim že D 
zaklepu na nebeskou C 
bránu
G 
Cejtim že D 
zaklepu na nebeskou Ami7 
bránu

2. Jó mámo zahrab moje pistole
ať už z nich nikdy nikdo v životě nemůže střílet
ještě se sejdem za sto let
až se vydáš na poslední výlet

R: Cejtim že zaklepu na nebeskou bránu …

3. Neberu s sebou milý tváře
žijte si tu co se do vás vejde
až popíšem všechny diáře
všichni se tam za tou bránou sejdem
G 
Všichni jednou D 
zaklepem na nebeskou Ami7 
bránu
G 
Všichni jednou D 
zaklepem na nebeskou C 
bránuC 
 
G 
Všichni jednou D 
zaklepem na nebeskou Ami7 
bránu
G 
Ú - D 
ú - u - úC 
 
217

: Slunce a Déšť

e|----5--- -------- ----3--- --------|      
B|---------5-----------------3-------|      (CAPO III)
G|4/6----------6----6\4----------4---|
D|---------------------------------0-|
A|0----------------------------------|
E|------------------0----------------|

1. A 
Včera ráno mi Emi 
řekli, žes D 
jela někam venA 
 
ať už ti E 
víckrát nevoGmaj7 
lám
A 
vstával jsem Emi 
pozdě a D 
viděl ten denA 
 
a vůbec E 
nevím, kde tě Gmaj7 
hledat mám

R: D 
Ó, D/C# 
já tě Emi/H 
znám, Emi 
znám tvůj A 
sen
kde se D 
často D/C# 
střídá Emi/H 
déšť Emi 
se slunA 
cem
jednou D 
temnýD/C# 
 jindy Emi/H 
bleděEmi 
modrý A 
len
a G 
já tiG/F# 
 říkámEmi 
 vše si A2 
vem

2. Podívej se na mě dolů vím, že vždycky pro mě radu máš
a nechytej se za hlavu, proč naříkáš
Dělám všechno co můžu, ty můj čas v rukou máš
tak proč na mě se vším tolik pospícháš

3. Chodím svou dlouhou myslí, zády otočen k vám
a říkám, co mi napadne a taky co z toho mám
teď tady stojím a blues v rukou mám
blues je dvanáct taktů, který vždycky spočítám

R: Ó, já tě znám, znám tvůj sen
a taky to blues, to je déšť se sluncem
a duhu, kterou spolu projdem ven
a všechny její barvy, ty si vem

*: a vlastně všechno co chceš to si A2 
vem
všechno, všechno, všechno si vem 
218

: Solnej sloup

1. G 
Kdysi jsem tě Ami 
vídal vohozenou, Hmi 
fajn 
jak šla si pyšně Ami 
jako,krásná D 
laň a je to tak 
G 
a myslela sis, Ami 
že ti všechno patříHmi 
 
a Ami 
smála si se do všech D 
stran 
Ami 
tvým životem byl D 
jenom flirt 
a Ami 
všechno byl jen D 
povedenej žert 
Ami 
všichni Ani/H 
  muži C 
chtěli tě C/G 
mít 
Ami 
každej Ami/H 
chtěl C 
jen s tebou C/G 
být 
Ami7 
jenže najednou musiš pochopiC 
t co je to zD 
a potíž 

R: Teď už to víG 
š, C 
  D 
teď už to vG 
íšC 
, D 
 
co je to sama G 
býtC 
, D 
 mít na ulici G 
byC 
t,D 
 
nemoct se ani hnG 
outC 
  D 
stát jakou solnej slG 
oupC 
, D 
 

2. Kdysi jsi chodila do školy  
ale dny all right miss lonely 
a tak si mohla znát jen jak to snadný žít. 
Ale tak bejt bez domova sám 
to tě v ní nikdo z tvejch učitelů nemoh naučit 
a divila si jen jak tuláci můžou sami bez domova být 
a najednou musíš s nima žít 
kdo ti to moh líp vysvětlit 
jenže kdo vyplní prázdnotu v očích tvých a 
ukáže ti kde nalézá se zdviž 

R: Teď už to víš,teď už to víš…
3. Všichni se snažili tě pobavit 
a toužili stát se loutkou v rukou 
tvých ale neviděla jsi jak zraňuješ, 
když za lásku dáváš jen svůj přezíravej smích, 
a jezdila jsi ve skvělým bouráku kterej řídil 
diplomat to bylo něco jinýho než v chladu 
pod stromama stát ale jak ti bylo toho rána, 
když přestala jsi se smát, když nechal ti 
jen trochu pěněz a lístek v cizí řeči 
na rozloučenou snad už neměla jsi co dát, 
tak sebral se a šel pryč 

R: Teď už to víš, teď už to víš…

4. Princezničko zklamaná všichni lidi pijou a pijou 
nic si z toho nedělej máš ještě spoustu krásnej dárků, 
tak vem ten zlatej prstýnek nebo ty hodinky a někomu to střel 
a buď už jednou trochu veselejší je tolik, tolik cizinců 
v zemi zdejší a nebo to zkus, zkus se k němu vrátit 
když už nic nemáš, nemáš co ztratit a nebo 
si raděj najdi jinýho a pak uvidíš 

R: Teď už to víš… 
… like a rollin' stones like a rollin' stones 
just like a rollin' stones 
219

: Špitál u sv. Jakuba

1. Emi 
Vstoupil jsem do H7 
baru jako Emi 
obvykleH7 Emi H7 
 
a na Emi 
první pohled D 
poznal jsem G 
hnedH7 
 
že Emi 
něco podivnýho H7 
visí tady v Emi 
ovzdušíH7 
 
jako když ve C7 
whisky H7 
rozpouští se Emi 
led H7 Emi H7 
 

2. Po mý levici stál Joe McQueeny
a kalným zrakem prohlížel si nás
když dopil všichni v baru naráz ztichli
a ticho proříz' jeho roztřesenej hlas

3. Tak vám přijdu do St. James Infirmary
a uvidím hned ženu svou
ležet přikrytou bílou plachtou
a jak by se zdálo na pohled blaženou

4. Chyt' jsem hned na chodbě doktora
povídá, že je to s ní hodně zlý
a tak běžím zpátky, ale už jsem přišel pozdě
mrtvá leží na stole

5. Šestnáct černejch koní
a jenom jeden z nich má obtěžkanej hřbet
šestnáct žen jde za nima
a jenom jedna z nich už nevrátí se zpět

6. Až jednou umřu chci slyšet holky zpívat
a nechci slyšet už vůbec žádnej pláč
jen Jazz band ať pánu bohu poví
kdo k němu přichází a co jsem vlastně zač

7. Tak jste teda slyšeli celej můj příběh
a nevím co dál bych měl říct' vám
jen až vás zeptaj proč tolik piju
řekněte že v kartách jsem prohrál vše co mám
že v kartách jsem prohrál vše co mám
že v kartách jsem prohrál vše co mám
220

: Až uslyším hvízdání

Emi 
Pověz mi, můj příteli, co D 
uděláš, když rozdělí
tě s C 
někým D 
jeho Ami 
smích jak žhavý Hmi 
klín,
Emi 
a on si myslí, jak se zdá, že D 
postačí, když zahvízdá,
hned C 
něhou D 
změkneš Ami 
jako paraHmi 
fín.

®1: G 
Až uslyším C 
hvízG 
dáD 
ní,
C 
až uslyším F 
hvízC 
dáG 
ní, G 
 
až uslyším C 
hvízG 
dáD 
ní,
Ami 
ukryji své zklamání za G 
nekonečnou hrou a mlhou D 
ranní,
Ami 
ukryji své zklamání za G 
rozzářenou tvář a pousD 
mání,
Ami 
ukryji své zklamání a G 
vezmu jeho hlavu do svých D 
dlaní.Emi 
 

A pověz mi, jak lámeš mříž, co uděláš, když nevěříš,
že kroužkovaní ptáci zpívají,
oni hvízdají a pyšní jsou, že létat mohou nad tebou
a na zemi ti z ruky zobají.

®2: Až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání,
ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní,
ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání,
ukryji své zklamání a narovnám jim křídla, když se zraní.

Poslyš, když mi nevěříš, ty také chceš jít stále výš
a slunce je tak zlaté, až se vlní,
pak se můžeš, když chceš výš, spálit víc, než pochopíš,
a budeš rád, když nenajdeš jen trní.
®1: 
221

: Hotel Hillary

1. Tvař se Ami 
trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,
F 
máš to jistý G 
provždycky, nastav Ami 
uši vzpomínkám,
jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,
jak F 
tenkrát, když nám G 
tvrdili, že je Ami 
vítr stříbrný.

R: A F 
tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,
zahoDmi 
dili lampióny a D 
našli hospodu,
ale F 
taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a Dmi 
žádostivost těla a pak D 
radost z volovin,
a ta nám Ami 
zbejvá.

2. Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,
pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,
slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,
a cenzoři nám kázali o správným umění.

R: 

3. A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,
a pořád všechno slibují starý hesla na domech,
ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,
a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.

R: Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,
zahodíme lampióny a najdem hospodu,
a tam svýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin,
/: a ta nám zbejvá. :/
222

: Hvězdy

.1. 
SchC 
ovej mi kG 
ousek F 
od večG 
eřC 
e
a počkej, co pF 
oletC 
í hvG 
ězd,
po C 
urážkách zpG 
ívej F 
o důvG 
ěřC 
e,
po rF 
anC 
ách pF 
ohlC 
aď mi pG 
ěst.
.R: 
NG 
ikdy bych nebyl tak hroší a psí,
kdAmi 
yby mi nDmi 
ebylAmi 
o zlG 
e,
jak pěšímu pluku, když za vesnicí
pC 
očítá dF 
o nC 
edF 
ělG 
e.
.2. 
Skoro se zdá, že proměníš svět,
a to snad, má lásko, i teď,
kdy s holými zády už tisíce let
čekáme na odpověď.
.R: 
.R: 
.*: 
SkC 
oro se zdG 
á, že prF 
oměnG 
íš svC 
ět …
223

: Nadějí

1. Když spAmi 
í dva odsouzenD 
í
v lAmi 
ukách u hořících klD 
ád,
ten dAmi 
ým a ta tráva je zmD 
ěníC 
,
než se nG 
adHmi 
ějí,Ami 
 než se nG 
adHmi 
ějí,Ami 
 než se nG 
adHmi 
ějí.Ami 
 

2. Když dva se nepodřeknou
v noci u mlčících vrat,
ta tma a to ticho je svléknou,
než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí.

3. Můj most, já vím už, kde je,
padá a před ním je drát,
a drát, když skočím, se chvěje
něžnou nadějí, něžnou nadějí, nežnou nadějí.

224

: Panenka

1. G 
Co skrýváš za C 
víčky a G 
plameny C 
svíčky 
snad G 
houf bílejch holubic nebo jen D 
žal 
tak C 
odplul ten G 
prvý, den C 
zmáčený G 
krví 
ani pouťovou panenku D 
nezaneG 
chal. 

R: Otevři C 
oči Ty G 
uspěchaD 
ná, C 
dámo G 
uplakaD 
ná, 
C 
otevři G 
oči ta C 
hloupá noc G 
končí 
a mír je D 
mezi náG 
ma. 

C 
 G 
 C 
 G 
 D 
 G 
 

2. Už si oblékni šaty a řetízek zlatý 
a umyj se půjdeme na karneval 
a na bílou kůži Ti napíšu tuší 
že dámou jsi byla a zůstáváš dál. 

R: Otevři ……….
225

: Pojďme se napít

1. Pěkně tě D 
vítám, G 
lásA 
ko D 
má, 
tak trochu zbiF#mi 
tá a G 
víc D 
soukroA 
má, G 
 F#mi 
 
Emi 
pěkně tě víD 
tám, a čemu G 
vděčím za F#mi 
tak vzácnou Hmi 
chvíli 
G 
jedF#mi 
nou  Emi 
za D 
sto A 
let?G 
 F#mi 
 

R: [: A 
Pojďme se napítD 
, pojďme se naG 
pítF#mi 
 Emi 
 
ať D 
nám Emi 
mají z G 
čeho slzy D 
týct. :]

2. V nohách ti dřepí bílej pták, 
už nejsme slepí a zlí, naopak, 
už nejsme slepí a rozdejchaní, jako když se spěchá 
bránou vítězství. 

R: Pojďme se napít, pojďme se napít…

3. V očích ti svítí a slábne dech 
a něco k pití tu ční na stolech, 
a něco k pití, a nepospíchej, stoletá má lásko, 
když už nemáš kam. 

R: Pojďme se napít, pojďme se napít…

226

: Studený Nohy

1. Ami 
PrEmi 
ší, Dmi 
choulím se Emi 
do svrchníku,
Ami 
než se Emi 
otočím F 
na podG 
patku 
zalesknou se světla na chodníku,
jak pětka na věčnou oplátku. 

2. Slyším kroky zakletejch panen, 
to je vínem, to je ten pozdní sběr, 
každá kosa najde svůj kámen,
to je vínem, ber mě, ber. 

R: Studený F 
nohy E 
schovám doma Ami 
pod peřinou
a ráno F 
kafe dám si E 
hustý jako Ami 
tér,
přežiju F 
tuhle neděE 
li tak jako Ami 
každou jinou,
na koho F 
slovo padne, E 
ten je soliD 
tér. Ami 
 

3. Broukám si píseň o klokočí, 
prší a dlažba leskne se, 
je chladno a hlava, ta se točí,
jak světla na plese. 

R: Studený nohy… 

4. Tak mám a nebo nemám kliku,
zakletá panna směje se
a moje oči, lesknou se na chodníku,
jak světla na plese. 

R: Studený nohy…
227

: Vím, vím


R1: C 
Vím, vím, že F 
cestou tou 
někam C 
musím dále G 
jít, 
C 
vím, vím, že F 
ani jednou 
v životě C 
nesmím G 
milou C 
zřít. 

1. C 
Vše, co jsem Emi 
měl, to jsem F 
opusC 
til 
jen proto, F 
abych viděl G 
světa C 
krajG 
, 
C 
zklamání Emi 
větší jsem snad F 
nezaC 
žil, 
tak F 
řekněte mi, G 
kde najdu C 
ráj. 

R1: 

2. Skřítka, co jsem ho jak dítě znal, 
toho o radu jsem požádal, 
on mi na kolena přikázal 
a tiše mi pak povídal: 

R2: Víš, víš, že cestou tou 
někam musíš dále jít, 
víš, víš, že ani jednou 
v životě mesmíš milou zřít. 

3. Zpátky chci k tomu, co jsem opustil, 
teď už jsem viděl světa kraj, 
zklamání větší jsem snad nezažil, 
teď vím, vím, že doma je ráj. 

R1: 
228

: Vysočina

capo4

1. Já C 
vám to pane Ami 
povídám, na C 
ranní vítr teď Ami 
čekám, 
ať C 
vypráví A7 
mně,jak se toulal Dmi 
 nad ní. G7 
 
Snad Dmi 
vinen je pohár co G7 
leží tu, že Ami 
vítr v ranním přeletu 
mně Dmi 
voní, hmm, G 
voní,F 
 Vysočinou,C 
 Vysočinou.G7 
 

2. Za C 
mnou poštovní vůz dlouho míle Dmi 
krájí, 
F 
dálkou zrozenou G 
nemoc posílí C 
jen. 
C 
S ní prchají léta, odplouvá Dmi 
mládí, 
F 
lék mně v šatě G 
nočním nabídl C 
sen. C7 
 

3. O tom,že na F 
horách se mlha k G7 
útoku dolů C 
řadí, C7 
 
jak F 
potok loukou G 
pádí si nechám C 
zdát. C7 
 
O lesním F 
přístřešku,kde v G 
měsíčním lesku vítr C 
bloudí Ami 
 
o rose Dmi 
studící, o toulce G 
vonící F 
Vysočinou,C 
Vysočinou. G7 
 

4. Ráno C 
každý sen i ten tulákův, slunce Dmi 
ruší, 
pak F 
na tisíc ozvěn G 
noční děj stále C 
má.G7 
 
Jednou C 
odešel a teď dálku denně Dmi 
krátí 
vám F 
prozradím,ten G 
poutník,to jsem C 
já.C7 
 

5. Na známou F 
stanici můj G7 
vlak se brzy C 
vrátí, C7 
 
tam si F 
kolejí špásem do G 
polí jen tak C 
sáh. C7 
 
F 
Zpomalí útlé G7 
vlákýnko páry až C 
stojíAmi 
 
oči Dmi 
zapíjí,G 
setkání s F 
Vysočinou,C 
Vysočinou. G7 
 

6. Proč C 
vám to pane Ami 
povídám,když C 
vítr líp to Ami 
řekne sám 
co je C 
za kolejí, A7 
která v trávě Dmi 
končí. G7 
 
Jen Dmi 
počkejte se mnou G7 
chvíli tu na Ami 
vítr v ranním přeletu 
jak Dmi 
voní, hmm,  G 
voní F 
Vysočinou, C 
Vysočinou, Ami 
 

F 
Vysočinou, mojí C 
Vysočinou.
229

: Imaginární hospoda

1. Emi 
Rok uplynul a je zase Ami 
po pouti
Hmi 
vracíme se domů od Ami 
Malinů
Čas hlídají teď k ránu už jen kohouti 
a my 200 metrů jdeme snad hodinu, hodinu, hodiD 
nu

2. Ami 
Rozhlídnu se po měsíci,D 
 
zda mraky jeho G 
světlo G/F# 
nepropustíEmi 
 
ale kdepak Ami 
zamračeno, zataženo, D 
jen lampa na ulici G 
svítí,
G/F# 
svítí v Emi 
Ústí, v Ústí D 
nad Orlicí

3. a Cmaj7 
slabě mrholí, a všude je D 
zavříno,
Hmi 
ten rok kluci hergot kruci zase přines kuloCmaj7 
vý,
ale příště fakticky už příště D 
jen neslibuj Zuzano
ale Hmi 
tady tohle parkoviště zde přece stála hospoda "Ami 
primlovy, primlovy"D 
 

4. Cmaj7 
a zde se čuralo a tam se pivo D 
točilo
v téhleté kaluži tady stál věšák na kabát
Sem ses posadil, tudy se chodilo
přeci kluci hergot kruci snad ještě nepůjdem spát

*: Cmaj7 
zaparkujem? to víš že zaparkujem!D 
 

R: G 
V imaginární Hmi 
hospodě (hned jsme si sedli)
u imaginárního stolu (půllitry jsme zvedli) 
na imaginárních D 
židlích (imaginární řeči vedli)
po roce spolu s pocitem, že jsme v pohodě (už dávno ne)

5. Další rok uplynul nic o sobě nevíme
jen to že z mnohých plánů jsme slevili.
A že je pár věcí, za který se stydíme
každej na někoho něco ví - jak jsme se změnili.

6. Rozhlídnu se po měsíci
zdali nám svůj koncert ještě spustí,
ale kdepak Ami 
zamračeno, zataženo, D 
jen lampa na ulici G 
svítí,
G/F# 
svítí v Emi 
Ústí, v Ústí nad OrliD 
cí… a slabě mrholí.

R: V imaginární hospodě …

*: … píseň beze slov: Na na na na ná…

7. Rozhlídnu se po měsíci
zdali nám svůj koncert ještě spustí,
ale kdepak Ami 
zamračeno, zataženo, D 
jen lampa na ulici G 
svítí,
G/F# 
svítí v Emi 
Ústí, v Ústí nad OrliD 
cí… a nebo kdekoliv.
230

: Až se k nám právo vrátí

1. chci Dmi 
sluncem být a ne planetou
A7 
až se k nám právo Dmi 
vrátí
chci setřást bázeň staletou
A7 
až se k nám právo Dmi 
vrátí

Ref: Dmi 
já čekám dál já C 
čekám F 
dál
B 
já čekám A 
dál A7 
až se k nám právo Dmi 
vrátí Gmi 
vráA 
tí
Dmi 
já čekám dál já C 
čekám F 
dál
B 
já čekám A 
dál A7 
až se k nám právo Dmi 
vrátí

2. kam chci tam půjdu a co chci budu číst …
a na co mám chuť to budu jíst …

3. já nechci už kývat chci svůj názor mít …
já chci svůj život jako člověk žít …

Ref: 

4. chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat …
své děti po svém vychovávat …

5. už se těším až se narovnám …
své věci rozhodnu si sám …

Ref: 2×
231

: Batalion

e:|-0-0-0-0---------0-0-0---------|
B:|-----1-1-3-3-1-1-1-1-1-3-1-0-1-|
G:|-2-2-----0-0-2-2-------0-2---2-|

*: Ami 
Víno C 
máš a G 
markyAmi 
tánku dlouhá noc G 
se Ami 
proEmi 
hýAmi 
ří.
Ami 
Víno C 
máš a G 
chvilku Ami 
spánku díky, díG 
ky Ami 
verEmi 
bíAmi 
ři.

1. Ami 
Dříve než se rozední
kapitán C 
k osedlání G 
rozkaz Ami 
dáváEmi 
.
Ami 
Ostruhami do slabin koG 
něAmi 
 poEmi 
háAmi 
ní.

Tam na straně polední
čekají ženy, zlaťáky a sláva.
Do výstřelů z karabin zvon už vyzvání.

R: Ami 
Víno na C 
kuráž a G 
pomilovat markyAmi 
tánku.
Ami 
Zítra na BurC 
gund bataG 
lion Ami 
zaEmi 
míAmi 
ří.
Ami 
Víno na C 
kuráž a k G 
ránu dvě hodiny Ami 
spánEmi 
ku.
Ami 
Díky, díky C 
vám králoG 
vští Ami 
verEmi 
bíAmi 
ři.

2. Rozprášen je batalion
poslední vojáci se k zemi hroutí.
Na polštáři z kopretin budou věčně spát.

Neplač sladká Marion
verbíři nové chlapce přivedou ti.
Za královský hermelín padne každý rád.

R: Víno na kuráž a …
232

: Černošské ghetto

1. Jako C 
tenkrát svý mámy slyším Emi 
tichej hlas,
jak F 
pohádku mi G 
šeptá zas tam v C 
ghettu,
jako tenkrát, zase slyším slanej Emi 
vítr vát
a F 
na rezavý G 
ploty hrát tam v C 
ghettu.

R: Jestli se tam G 
vrátíš, jestli se tam F 
vrátíš, tak C 
dej
F 
na svou šťastnou G 
hvězdu ten náš C 
kříž,
slabost víru G 
zmáhá, ale to se F 
stává lidem C 
zlejm,
F 
nedívej se Emi 
za sebe a z Dmi 
ruky neháG 
dej, tak to C 
bejvá.

2. Jen nechutná ti chleba jíst
a umírá se na závist tam v ghettu,
zdi čas smejvá, tak marný je chtít na ně psát,
když není dům, co směl by stát tam v ghettu.

R: G 
Každý žije ve svým ghettu F 
se svou pravdou C 
sám,
jen F 
hudba zní, když Emi 
poslední čas na Dmi 
prach se proměG 
ní,
jak už tolikC 
rát.

3. Zase slyším slanej vítr vát
a na rezavý ploty hrát tam v ghettu,
jako tenkrát svý mámy slyším tichej hlas,
jak pohádku mi šeptá zas tam v ghettu,
tam v ghettu, tam v ghettu …
233

: Krutá Válka

1. Tmou znC 
í zvony z dAmi 
álky, o čDmi 
em to, milý, snE 
íš, 
hoří dF 
ál plamen vDmi 
álky a rC 
ánF6 
o je blG7 
íž, 
chcC 
i být stále s tAmi 
ebou, až trDmi 
ubka začne znE 
ít, 
lásko mF 
á, vem mě s sDmi 
ebou! NC 
e, to nF 
esmí bC 
ýt! 

2. Můj šál skryje proud vlasů, na pás pak připnu nůž, 
poznáš jen podle hlasu, že já nejsem muž, 
tvůj kapitán tě čeká, pojď, musíme už jít, 
noc už svůj kabát svléká … Ne, to nesmí být! 

3. Až dým vítr stočí, tvář změní pot a prach, 
do mých dívej se očí, tam není strach, 
když výstřel tě raní, kdo dával by ti pít, 
hlavu vzal do svých dlaní … Ne, to nesmí být! 

4. Ach, má lásko sladká, jak mám ti to jen říct, 
každá chvíle je krátká a já nemám víc, 
já mám jenom tebe, můj dech jenom tvůj zná, 
nech mě jít vedle sebe … Pojď, lásko má!  
234

: Mlýny

R: [: SlG 
yším mlýnský kámen, jak se otáčí,
jáC 
 slyším mlýnský kámen, jak seG 
 otáčí,
já slyším mlýnský kámen, jH7 
ak se otáčEmi 
í,
C 
otD 
áčG 
í, otáčD 
í, otáčC 
í. :]

1. Ty mlýny mG 
elou celou nC 
oc a melou cG 
elý den,
melou bC7 
ez výhod a melou stG 
ejně všem,
melou doleva aC 
 melou dopraG 
va,
melou prA 
avdu i lež, když zrovna vD 
yhrává,
melou G 
otrokC 
áře, melou G 
otroky,
melou nC 
a minuty, na hodiny, nG 
a roky,
melou pH7 
omalu a jistě, ale mEmi 
elou včC 
as,
já už slG 
yším jD7 
ejich hlG 
as.

R: 

2. Ó, já, chtěl bych aspoň na chvíli být mlynářem,
pane, já bych mlel, až by se chvěla zem,
to mi věřte, uměl bych dobře mlít,
já bych věděl komu ubrat, komu přitlačit,
ty mlýny čekají někde za námi,
až zdola zazní naše volání,
až zazní jediný lidský hlas: 
no tak už melte, je čas!

R: 
235

: Pískající cikán

1. G 
Dívka Ami 
loudá se G 
viniAmi 
cí, G 
tam, kde Ami 
zídka je Hmi 
nízAmi 
ká,
G 
tam, kde Ami 
stráň končí Hmi 
voníC 
cí, si G 
písničC 
ku někdo G 
píC D 
ská.

2. Ohlédne se a "propána!", v stínu, kde stojí líska,
švárného vidí cikána, jak leží, písničku píská.

3. Chvíli tam stojí potichu, písnička si jí získá,
domů jdou spolu ve smíchu, je slyšet cikán, jak píská.

4. Jenže tatík, jak vidí cikána, pěstí do stolu tříská,
"ať táhne pryč, vesta odraná, groš nemá, něco ti spíská."

5. Teď smutnou dceru má u vrátek, jen Bůh ví, jak se jí stýská,
"kéž vrátí se mi zas nazpátek ten, který v dálce si píská."

6. Pár šidel honí se po louce, v trávě rosa se blýská,
cikán, rozmarýn v klobouce, jde dál a písničku píská.

7. Na závěr zbývá už jenom říct, v čem je ten kousek štístka:
peníze často nejsou nic, má víc, kdo po svém si píská …
236

: Růžička

1. F 
krásná růže v F/A 
sadu C 
kvetla
F 
u besídky ve F/A 
chvC 
ojí
F 
ta mé Dmi 
milé hlaG7 
vu C 
spletla
F 
chtěC 
la F 
ji C 
mít v F 
poF/A 
koC 
ji
F 
ta mé Dmi 
milé hlaG7 
vu C 
spletla
B 
chtěla F 
ji Dmi 
mít C4 
i v pokoF 
ji

2. vykrad jsem se v noci z domu krásnou růži uloupit
měsíček mi svítil k tomu když mě chytnou budu bit
měsíček mi svítil k tomu když mě chytnou tak budu bit

3. Pak jsem s růží k milé spěchal na okénko zaťukal
pantofle jsem venku nechal na polštář ji růži dal
pantofle jsem venku nechal na polštář jí tu růži dal

4. Ráno do bot rosa padla posel dobré pohody
milá pláče růže zvadla nedala ji do vody
milá pláče růže zvadla nedala ji ach do vody
237

: Spinkej

1. Už se G 
končí den, už C 
je čas k spánku,
G 
zdi se barví C 
od červánků,
G 
hleď, už lampář Emi 
světla rozsvěD 
cí,
tak si G 
dočti stránku, C 
zavři knížku,
G 
honem hupky C 
do pelíšku,
G 
koťata dávno Emi 
vrní za peD 
cí.

R: Tak G 
spinkej, ať C 
ve tvých snech
G 
růže kvetou, C 
voní mech,
G 
princeznu si Emi 
Honza bude D 
brát
G 
než půlnoc C 
prostře sítě,
G 
na vlásky C 
políbím tě,
G 
vždyť i tvá Hmi 
máma musí D 
spát.

2. Západ rudou barvu ztrácí,
od řeky se táta vrací,
musím jít, je jistě hladový,
až se usměje, tak na chvilenku
očí si mu všimni, synku,
snad jednou budeš taky takový.

R: Tak spinkej, ať ve tvých snech…
238

: Stará archa

R: /: JD7 
á mám kG 
ocábku náram-, nD7 
áram-, nG 
áram-,
kocábku náram-, nD7 
áramnG 
ou. :/
R: 
1. PG 
ršelo a blejskalo se sedm neděl,
kocábku náram-, nD7 
áramnG 
ou,
Noe nebyl překvapenej, on to věděl,
kocábku náram-, nD7 
áramnG 
ou.
R: 
*: G 
Archa má cíl, jé, archa má směr, jé,
plaví se k Araratu nD7 
a sevG 
er.
R: 
2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní,
kocábku náram-, náramnou,
Noe je zavolal ještě před povodní,
kocábku náram-, náramnou.
3. Kázal jim uložiti ptáky, savce,
kocábku náram-, náramnou,
"ryby nechte, zachrání se samy hladce,"
kocábku náram-, náramnou.
R: 
*: 
R: 
4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla,
kocábku náram-, náramnou,
tu přilétla holubice, snítku nesla,
kocábku náram-, náramnou.
5. Na břehu pak vyložili náklad celý,
kocábku náram-, náramnou,
ještě že tu starou dobrou archu měli,
kocábku náram-, náramnou.
R: 
*: 
R: 
R: 
239

: Trh ve Scarborough

1. Dmi 
Příteli, máš do C 
Scarborough Dmi 
jít, F 
dobře Dmi 
vím, že půjG 
deš tam Dmi 
rád, 
tam dívku F 
najdi na Market C 
Street, Dmi 
co chtěla G 
dřív B 
mou C 
ženou se Dmi 
stát. 

2. Vzkaž ji, ať šátek začne mi šít, za jehlu rýč však smí jenom brát 
a místo příze měsíční svit, bude-li chtít mou ženou se stát. 

3. Až přijde máj a zavoní zem, šátek v písku přikaž ji prát 
a ždímat v kvítku jabloňovém, bude-li chtít mou ženou se stát. 

4. Z vrkočů svých ať uplete člun, v něm se může na cestu dát, 
s tím šátkem pak ať vejde v můj dům, bude-li chtít mou ženou se stát. 

5. Kde útes ční nad přívaly vln, zorej dva sáhy pro růží sad, 
za pluh ať slouží šípkový trn, budeš-li chtít mým mužem se stát. 

6. Osej ten sad a slzou ho skrop, choď těm růžím na loutnu hrát, 
až začnou kvést, tak srpu se chop, budeš-li chtít mým mužem se stát. 

7. Z trní si lůžko zhotovit dej, druhé z růží pro mě nech stlát, 
jen pýchy své a boha se ptej, proč nechci víc tvou ženou se stát.
240

: Válka růží

Intro: Dmi Gmi A7 Dmi Bb A7 

1. Už Dmi 
rozplynul se G 
hustý dým, dDmi 
erry down, hej dA 
own-a-down,
nad Dmi 
ztichlým polem G 
válečným, derry Dmi 
down,A 
 
jen F 
ticho stojí C 
kolkoA 
lem a Dmi 
vítěz Dmi7 
plení Bb 
vlastní zA 
em,
je válka Dmi 
růží, Gmi 
derry derry A 
derry down, hej Dmi 
down.

2. Nečekej soucit od rváče, derry down, hej down-a-down,
kdo zabíjí ten nepláče, derry down.
Na těle mrtví krajiny se mečem píšou dějiny,
je válka růží, derry derry derry down, down.

3. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej down-a-down,
dva rody žijí, jeden hněv, derry down.
Kdo změří, kam se nahnul trůn, zda k Yorkům nebo k Lankastrům?
je válka růží, derry derry derry down, down.

4. Dva rody, dvojí korouhev, derry down, hej down-a-down,
však hlína pije jednu krev, derry down.
Ať ten či onen přežije, vždy nejvíc ztratí Anglie,
je válka růží, derry derry derry down, down.
241

: Za svou pravdou stát

1. MášHmi 
 všechny trumfy A 
mládí a Hmi 
ruce čistý máš,
jen Emi 
na tobě teďHmi 
 záleží, F#7 
na jakou hruHmi 
 se dáš.

R: /: MuHmi 
síš za svou F#7 
pravdou stát, musíš za Hmi 
svou pravdou stát. :/

2. Už víš, kolik co stojí, už víš, co bys' rád měl,
už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl.

R: /: /: Že máš za svou pravdou stát. :/ :/

3. Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad',
už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat.

R: /: /: Takhle za svou pravdou stát. :/ :/

4. Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas,
tvůj sok poslušně neuhnul - a ty mu zlámeš vaz!

R: /: /: Neměl za svou pravdou stát. :/ :/

5. Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád
to heslo, které dobře znáš z dob, kdy jsi býval mlád.

6.=1. 

R: /: /: Musís za svou pravdou stát. :/ :/ 
242

: Zelené pláně

kapo 2

Ami Dmi Ami E
1. Tam, kde zem duní kopyty stád,
Ami Dmi C G
znám plno vůní, co dejchám je tak rád,
F G C A7
čpí tam pot koní a voní tymián,
Dmi G C E
kouř obzor cloní, jak dolinou je hnán,
Ami Dmi Ami E Ami
rád žiju na ní, tý pláni zelený.

2. Tam, kde mlejn s pilou proud řeky hnal,
já měl svou milou a moc jsem o ni stál,
až přišlo psaní, ať na ni nečekám,
prý k čemu lhaní, a tak jsem zůstal sám,
sám znenadání v tý pláni zelený.

F G C
R: Dál čistím chlív a lovím v ořeší,
F G C
jenom jako dřív mě žití netěší,
Ami Dmi
když hlídám stáj a slyším vítr dout,
Ami Dmi Ami E
prosím, ať jí poví, že mám v srdci troud.

3. Kdo ví, až se doví z větrnejch stran,
dál že jen pro ni tu voní tymián,
vlak hned ten ranní ji u nás vyloží
a ona k spaní se šťastná uloží
sem, do mejch dlaní, v tý pláni zelený.
243

: Malé kotě

1.D 
 MaléHmi 
 kotě,Emi 
 mňau,A7 
 mňau,
D 
spalo Hmi 
v botě, Emi 
mňau, A7 
mňau, 
D 
nehas,Hmi 
 co tě, Emi 
mňau, A7 
mňau, 
D 
neG 
pá, D 
neG 
páD 
lí.
2. My jsme kotě, mňau, mňau,
spáti 
po robv 
otbotě  
ě, mňamňau  
u, mňamňau  
u,
necha  
   nechali. 
 
*: A7 
To, co kotě poví D 
ti jedním pohledem,
A7 
to my ani slovy D 
povědět A7 
nesvedem.
3. Věz, že kotě, mňau, mňau, 
co 
to spí 
tě pv 
otbotě  
ě, mňamňau  
u, mňamňau  
u, 
potě  
   potěší. 
 
R: D 
Hoši a G 
děvčata, D 
pěstujte A7 
koťata,
D 
země je G 
kulatá a D 
místa A7 
je tu D 
dost.
Kotě je G 
solidní, D 
nervy vám A7 
uklidní,
D 
nebuďte G 
nevlídní a D 
hned vás A7 
přejde D 
zlost.
4. = 1.
5. 
 = 
  2. 
 
R: 
6. 
7. = 
= 1. 
2. … necha-a-a-li.
244

: Marnivá sestřenice

1. MC 
ěla vlasy samou loknu, jé-G7 
je-jé,
ráno přistoupila k oknu, jé-jC 
e-jé,
vlasy samou lC7 
oknu mělaF 
 a na nic vícFmi 
 nemyslela,
C 
a na nic víc A7 
nemyslela, jD7 
é-jG7 
é-jC 
é.

2. NC 
utno ještě podotknouti, jéG7 
-je-jé,
že si vlasy kulmou kroutí, jé-C 
je-jé,
nesuší si vlaC7 
sy fénem,F 
 nýbrž jen taFmi 
k nad plamenem,
C 
nýbrž jen takA7 
 nad plamenem, D7 
jé-G7 
jé-C 
jé.

3. JeC 
dnou vlasy sežehla si, jé-G7 
je-jé,
tím pádem je konec krásy, jé-jC 
e-jé,
když přistoupC7 
í ráno k F 
oknu, nemá vlFmi 
asy samou loknu,
C 
nemá vlasy saA7 
mou loknu, D7 
jé-G7 
jé-C 
jé.

4. OC 
 vlasy už nestará se, jé-jG7 
e-jé,
a diví se světa kráse, jé-C 
je-jé,
vidí plno jinC7 
ejch věcíF 
, a to za to Fmi 
stojí přeci,
C 
a to za to stA7 
ojí přeci, D7 
jé-G7 
jé-C 
jé.
245

: Pramínek vlasů

C 
Když měsíc Ami 
 rozlije G 
 světlo své po F 
 krajiG 
 
a hvězdy C 
 řeknou, Ami 
 že čas je jít spát G7 
 
pramínek C 
 vlasů Ami 
 jí ustřihnu potají G 
, 
komu no C 
 přece té, F 
 kterou mám C 
 rád.G7 
 

Pramínek vlasů 
jí ustřihnu potají
já blázen pod polštář 
chci si ho dát

ačkoliv sny se mi 
zásadně nezdají 
věřím, že dnes v noci
budou se zdát.

Ref: O sny mě B 
 připraví teprve C 
 svítání 
zpěv ptáků v Boblacích a modré C 
nebe
od vlasů F 
 jichž jsem se dotýkal C 
 ve spaní,
nový den As7 
 nůžkama odstřihne G 
 tebe.

A na bílém polštáři 
do kroužku stočený 
zbude tu po tobě 
pramínek vlasů
já nebudu vstávat
- dál chci ležet zasněný 
je totiž neděle 
a mám dost času

Ref. 

1. 
246

: Černej pasažér

1. Mám Dmi 
kufr plnej přebytečnejch A 
krámů 
a mapu zabalenou do plátDmi 
na 
Můj vlak však jede na opačnou A 
stranu 
a moje jízdenka je dávno neplaDmi 
tná 

*: F Dmi F Dmi 

2. Někde ve vzpomínkách stojí dům 
Ještě vidím, jak se kouří z komína 
V tom domě prostřený stůl 
Tam já a moje rodina 

3. Moje minulost se na mě šklebí 
a srdce bolí, když si vzpomenu 
že stromy, který měly dorůst k nebi 
teď leží vyvrácený z kořenů 
R: Jsem černej B 
pasažér 
C 
Nemám F 
cíl ani směr 
Vezu se B 
načerno C 
životem a F 
nevím 
Jsem černej B 
pasažér 
C 
Nemám F 
cíl ani směr 
Vezu se B 
odnikud C 
nikam a A7 
nevím, kde skončím 

4. Mám to všechno na barevný fotce 
někdy z minulýho století 
Tu jedinou a pocit bezdomovce 
si nesu s sebou jako prokletí 

R: Jsem černej pasažér…

5. Mám kufr plnej přebytečnejch krámů 
a mapu zabalenou do plátna 
Můj vlak však jede na opačnou stranu 
a moje jízdenka je dávno neplatná 

*: F Dmi F Dmi 
247

: Krasojezdkyně

1. F#mi 
Přijel jsem D 
na chvíli E 
pozdravit C#7 
přátele
F#mi 
Po hospodách D 
vést silácké E 
řeči C#7 
 
F#mi 
Představení D 
skončilo, E 
zítra je C#7 
neděle
F#mi 
Odplouvám C#7 
do bezpeF#mi 
čí

2. Bolestí jednoho je druhého štěstí
Co nelze vyslovit, to voní po neřesti

R: Krasojezdkyně, sestro akrobatů
Lotova dcero oděná do šarlatu
Kdo smí se dotknout lemu od tvých šatů?
Jsem na cestě a toužím po návratu

3. Čas je šarlatán a věci sotva změní
Tahleta zastávka byla jen na znamení
Naše cesty už se asi těžko skříží
Hledám tě v Babylóně, a ty jsi v Paříži

R: Krasojezdkyně, sestro akrobatů…

R: Krasojezdkyně, sestro akrobatů…
248

: Lano, co k nebi nás poutá

1. F 
Já sedával v přístavu, Gmi 
popíjel kořalu, F 
s holkama laškoC7 
val 
A F 
bylo mi fuk, co je, Gmi 
hlavně když fajfka mi F 
doutná C7 
 
Co F 
bylo už není, Gmi 
všechno mý jmění jsem A7 
dávno rozfofroDmi 
val 
Jsme F 
silný jak silný je Gmi 
lano, co k nebi nás F 
poC7 
uF 
tá 

2. Ale najednou zmatek, když vešel ten chlápek, na mou duši! 
Objedná si drink a sedne si vedle do kouta 
Pak se nakloní ke mně a povídá jemně: Matouši! 
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá 

3. Já povídám: Pane, odkud se známe? Esli se nemýlíte? 
A co je vám do mě, starýho mrchožrouta? 
On na to: Pojď, dej se na moji loď, má jméno Eternité 
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá 

Dmi D7 

4. G 
Ty jeho slova se Ami 
zařízly do mě G 
jako bys břitvou D7 
šmik 
G 
Jako když po ránu Ami 
vzbudí tě křik koG 
houD7 
ta 
Tak G 
povídám: Jdem! A Ami 
ještě ten den stal se H7 
ze mě námořEmi 
ník 
Jsme G 
silný jak silný je Ami 
lano, co k nebi nás G 
pouD7 
tá  G 
 

5. Tak zvedněme kotvy a napněme plachty, vítr začíná vát! 
Černý myšlenky vymeťme někam do kouta 
Hudba ať hraje o dobytí ráje, teď není čeho se bát 
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá 
Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá 
249

: Marie

1. C 
Marie! Já nespím, jsem na cestě celou Emi 
noc 
C 
Já nejsem z těch, co prosí, ani ten, kdo žebrá o poEmi 
moc 
Hmi 
Pluji k tobě se stěžněm vztyčeAmi 
ným  C 
 
G 
Mečem svým F 
jdu si tě Emi 
dobýt 

2. Věže kostelů se bortí a vlaky mění směr 
Na zem se snesla hejna ptáků bez křídel 
Moje loď se v bouři kymácí 
Do bot mi teče a nad hlavou hoří 

3. Posílám ti v láhvi pár nenapsanejch vět 
Nezdráhej se přijmout, jen to, a je to naposled 
Až vyjedou čtyři jezdci na koních 
Bude pozdě chtít se schovat 

4. Ledovce tají a moře zaplavuje zem 
Den je jak noc a noc je jako den 
Z nebe padá nekonečnej déšť 
Vichřice zuří a potopa trvá 

5. Tak oblékni si svoje šaty sváteční 
A dojdi až k té hoře, co do nebe ční 
A zbyde-li ti čas, tak volej do mraků 
Marie! Že nejsi poslední, žes byla prvá 
250

: Mraky

1. E 
Někdy před sto lety se můj dědek narodil G 
 
E 
A celej dlouhej život se na poli lopotil G 
 
E 
Jaro, léto, podzim, dřina - neznal, co je dovolená 
H7 
Tři košile, sedm dětí, dvoje boty, jedna žena 

R: E 
Jdou, jdou, jdou mraky oblohou jA 
dou 
H7 
Jdou, jdou, jdou a nikam nedoE 
jdou (2×)

2. Fotr přišel do města, do fabriky 
Kde motal dráty, vrtal díry, tahal hřebíky 
Po šichtě na pivo, v neděli na fotbal 
Nekonečně blbej televizní seriál 

R: Jdou, jdou, jdou mraky oblohou jdou 
Jdou, jdou, jdou a nikam nedojdou 

3. Já sedím v teple na prdeli ve svý kanceláři 
Moje práce informace, data v kalendáři 
Já vyštudoval všechny školy s dobrým prospěchem 
A stejně nevím, co tu dělám a kdo vlastně jsem 

R: Jdou, jdou, jdou mraky oblohou jdou 
Jdou, jdou, jdou a nikam nedojdou 

4. Nechci bejt jako ve větru strom 
Kterej se skácí, když udeří hrom 
I kdyby po mně tady zbyl jenom prach 
Ať jsem aspoň písek v přesýpacích hodinách 

R: Jdou, jdou, jdou mraky oblohou jdou 
Jdou, jdou, jdou a nikam nedojdou 
251

: Sáro!

{95bpm
}
F
3 G

Intro: Ami Emi F C F C F G 

R: Ami 
Sáro, Emi 
Sáro, F 
v noci se mi C 
zdálo 
že F 
tři andělé C 
Boží k nám F 
přišli na oG 
běd 

Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo 
mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?

1. Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu 
a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích 
A z prohraných válek se vojska domů vrací 
Však zbraně stále burácí a bitva zuří v nich 

R: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

2. Vévoda v zámku čeká na balkóně 
až přivedou mu koně a pak mává na pozdrav 
A srdcová dáma má v každé ruce růže 
Tak snadno poplést může sto urozených hlav 

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

3. Královnin šašek s pusou od povidel 
sbírá zbytky jídel a myslí na útěk 
A v podzemí skrytí slepí alchymisté 
už objevili jistě proti povinnosti lék 

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo… 

4. Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit 
o tajemstvích noci ve tvých zahradách 
A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce 
teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah 

R3: Sáro, Sáro, pomalu a líně 
s hlavou na tvém klíně chci se probouzet 

Sáro, Sáro, Sáro, Sáro rosa padá ráno 
a v poledne už možná bude jiný svět 

Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro! 
F 
Andělé k nám Dmi 
přišli na oC 
běd 
252

: Sovy v mazutu

Rec: G 
Tak jsme byli včeraD 
 na PortěC 
,D 
 
a když jsme se vraceli cestou domů,
tak jsme viděli dřevorubce,
jak porážej strom a ten strom plakal…

1. Proč medvěd pláče v dutině stromu,
veverky v depresi v hloží sedí,
květiny vadnou i tremp ztratil žracák,
trenýrky, sekyru, prezervativy, spacák.

Ref: Protože hů a hů a hů,
sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.
2. Hajný jde sklesle lesní tišinou
a cestou sbírá umrlé zmije,
včera byl na Bábě a neví čí jsou,
jestli jsou to zmije nebo schizofrénie.

Ref: Protože hů a hů a hů, sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.
253

: Láska je jako večernice

Ami 
Láska je jako večerF 
nice 
G 
plující černouAmi 
 oblohou, 
zavřete dveře na petF 
lice, 
G 
zhasněte v domě všechny Ami 
svíce 
a opevněte svoje F 
těla, 
G 
vy, kterým srdce zkaAmi 
meněla. 

C G Ami C D F Em7 Ami 
Aaaaa…

Láska je jako krásná loď, 
která ztratila kapitána, 
námořníkům se třesou ruce 
a bojí se, co bude zrána, 

Láska je jako bolest z probuzení 
a horké ruce hvězd, 
které ti oknem do vězení 
květiny sypou ze svatebních cest.

C G Ami C D F Em7 Ami 
Aaaaa…

Láska je jako večernice
plující černou oblohou, 
náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou,
náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou.

C G Ami C D F Em7 Ami 
Aaaaa…
254

: Ja děngy prapil v bare

R: [: Ja Ami 
děngy propil v bare, igraju na gitare
i E 
mnogo devoček ja paljuAmi 
bil :]

Kakaja Dmi 
kultura, takaja Ami 
natura
Kakaja Dmi 
natura, takyj naE 
rod sovětskij

Ja Ami 
děngy propil v bare, igraju na gitare 
i E 
mnogo devoček ja paljuAmi 
bilE Ami 
 

1. Tovarisči! / Čto?
Privjezli tanky. / URÁÁ!
Nu oni nejechajut. / UÉÉ!
Nu možno jich tlačit! / URÁÁÁÁ!

2. Tovarisči! / Čto?
Privězli děvočky. / URÁÁ! 
Nu oný syfilítičnyje. / UÉÉ! 
Ale ony naše, sovětskije / URÁÁÁÁ!

3. Tovarisči! / Čto?
Privězli těleviděnije. / URÁÁ!
Nu tam adna kartína. / UÉÉ!
Nu na něj Vladimir Iljič Ljenin! / URÁÁÁÁ!
4. Tovarisči! / Čto?
V Maskvě pristál samaljot. / URÁÁ!
Nu on něměckij. / UÉÉ!
Nu on pristál na krásnoj plóščadi! / URÁÁÁÁ!

5. Hej děvočky! / Čto?
Privezli rýž. / URÁÁ!
Ona je gniločkaja! / UÉÉ!
Ona je zadarmo! / URÁÁÁÁ!

... 
255

: Husličky

1. /: E 
Čí že ste, husličky, A 
čiE 
e, F#mi 
kdo vás tu C#mi 
zanechH 
al :/
/: F#mi7 
na trávě pováE 
lanéA 
, :/ 
F#mi 
u paty C#mi 
ořeH 
cha?F#mi C#mi H 
 

2. /: A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, :/
/: že ste, husličky, samé :/
na světě zostaly?

3. /: A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, :/
/: co sa mu enem zdálo, bože(-), :/
že už vjec nechtěl hrát?

4. /: Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, :/
/: až sa tá bude trápit, :/
která ho nechtěla.
256

: Ještě mi chvilku zpívej

1. A7 
Ještě mi chvilku D 
zpívej, a G 
neříkej, že už to Hmi 
neumíš, 
Emi 
ať se zas cítím takhle Hmi 
maličkej,E 
 a jak ti srdce A 
pro mě bije, (je, je je)
ještě mi aspoň chvilku D 
zpívej, G 
ať můžu sladce ztrácet Hmi 
vědomí 
Emi 
a utopit svůj rozum Hmi 
ve vlnkách té E 
hloupoučké meloA 
die. 

2. Tak jen zpívej, kdo ví, co bude za tři vteřiny, 
někdo nás vyfotí i přes panel a zbudou jen dva stíny na zdi, 
když zpíváš, je mi jak dávno v bezpečí babiččiny peřiny, 
a nemám strach, jen o to jediný - že už bude konec prázdnin.

Mezihra: D D4sus D D4sus Hmi6 Hmi7 Hmi6 Hmi7 
D D4sus D D4sus Hmi6 Hmi7 A7 

3. Ještě mi zpívej, a já to vážně nikde nepovím, 
že ti to, no, trošku ujelo, prostě ses netrefila, 
muzika není pro každého, jen pro ty, co maj' uši hladový, 
a mně už v uchu hrozně kručelo, a tys' mi ho tak hezky nakrmila. 

4. Prosím, prosím, ještě zpívej, ať zapomenu všechny rozumy, 
já vím, že ti to nikdy nevrátím, i když se tváříš hezky skromně, 
ještě zpívej, a co na tom, že to neumíš, 
jiní to umí, ale co já s tím, když nezpívají pro mě … 
257

: Sbohem galánečko

1. G 
Sbohem galáEmi 
nečko Ami 
já už musím D 
jíG 
ti A7 
 
D 
sbohem galáHmi 
nečko Emi 
já už musím A 
jíD 
ti  
Ami 
Kyselé víD 
nečko, G 
kyselé víAmi 
nečD 
ko 
G 
Podalas mně Ami D 
k piG 
tí 

2. Sbohem galánečko rozlučme sa v pánu 
Kyselé vínečko, kyselé vínečko 
Podalas mně v džbánu. 

3. Ač bylo kyselé přeca sem sa opil 
Eště včil sa stydím, eště včil sa stydím 
Co jsem všechno tropil 

4. Ale sa nehněvám žes mňa ošidila 
To ta moja žízeň to ta moja žízeň 
Ta to zavinila 
258

: Toulavej

1. Někdo Ami 
z vás, kdo chutnal G 
dálku, jeden Ami 
z těch, co rozuE 
měj',
ať vám Ami 
poví, proč mi G 
říkaj', proč mi F 
říkaj' ToulaAmi 
vej.

2. Kdo mě zná a v sále sedí, kdo si myslí: je mu hej,
tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej.

R: F 
Sobotní ráno G 
mě neuvidí u G7 
cesty s klukama C 
stát
F 
na půdě celta se G 
prachem stydí F 
a starý songy jsem G 
zapomněl hrát,
zapomněl Ami 
hrát.

3. Někdy v noci je mi smutno,často bejvám doma zlej,
malá daň za vaše "umí",kterou splácí Toulavej.

4. Každej měsíc jiná štace,čekáš, kam tě uložej',
je to fajn, vždyť přece zpívá,třeba smutně, Toulavej.

R: 

5. Vím, že jednou někdo přijde,tiše pískne: no tak jdem,
známí kluci ruku stisknou,řeknou: vítej, Toulavej.

6. Budou hvězdy jako tenkrát,až tě v očích zabolej',
celou noc jim bude zpívat jeden blázen - Toulavej.

R: Sobotní ráno nám poletí vstříc,budeme u cesty stát,
vypráším celtu a můžu vám říct,že na starý songy si vzpomenu rád,
vzpomenu rád.

Někdo Ami 
z vás, kdo chutnal G 
dálku, jeden Ami 
z těch, co rozuE 
měj',
ať vám Ami 
poví, proč mi G 
říkaj', proč mi F 
říkaj' E 
ToulaAmi 
vej.
259

: Fram

1. ZAmi 
as mě to táhne o kus dAmi6 
ál, zAmi 
as nemám doma nikde stD 
ání,
desítky důvodů si shDmi 
áním, E7 
už abych na cestu se dAmi 
al.Ami6 
 
2. Pelikán křídly zamával, vítr je příhodný a stálý,
za námi slunce mosty pálí, tak proč bych ještě vyčkával.
R: KlAmi 
enotník měsíc zavřel krámAmi/G# 
, z vAmi/G 
ýkladu svAmi/F# 
oje šperky sklEmi 
ízí,
Dmi 
obrysy domů v dálce mEmi 
izí, tDmi 
ak naposled ti zamávE7 
ám
z paluby lodi jménem FrAmi 
am.
3. Dávno už vyvětral se dým mých věčných cigaret a dýmek,
ty žiješ jenom ze vzpomínek, a já se stále nevracím.
4. Námořní mapy pokryl prach, mé knihy nikdo neutírá,
nevíš, zda právě neumírám tam někde na ledových krách.
R: Klenotník měsíc zavřel krám, z výkladu svoje šperky sbírá,
chlap jen tak lehce neumírá, na modré lodi jménem Fram
tě za pár roků vyhledám.
260

: Hudsonský šífy

1. Ten, kdo Ami 
nezná hukot vody lopatC 
kama vířený
jako G 
já, jó, jako Ami 
já,
kdo hudsonský slapy nezná sírou G 
pekla sířený,
ať se Ami 
na hudsonský G 
šífy najmoutAmi 
 dá, G 
johG# 
ohoAmi 
.

2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel,
málo zná, málo zná,
ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: F 
Ahoj, páru tam Ami 
hoď,
ať G 
do pekla se dříve dohraAmi 
bem,
G 
joG# 
hoAmi 
ho, G 
joG# 
hoAmi 
ho.

3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků
jako já, jó, jako já,
ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil,
málo zná, málo zná,
kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: 

5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad
jako já, jó, jako já,
kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk,
kdo je sám, jó, jako já,
kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: + johoho …
261

: Mávej

R: E 
Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej E7 
jen, 
nic A 
nepomůže, že tu stojíš sama skoro celej E 
den, 
tak jen si H7 
mávej, mávej, A 
mávej, mávej a E 
dávej A 
sboE 
hem. 
1. Jó, A 
nemáš, holka, páru, jakej pocit mám, 
když E 
prásknu do kočáru a rukou zamávám 
a H7 
cesta už mě zdraví a říká mi "těpic", 
tak E 
tohle je to pravý, jó, H7 
já už nechci E 
víc. 
R: 
2. Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl 
a na jazyku noty a pod pažema sůl 
a cesta, která mluví a říká: jenom pluj, 
a žlutý pero žlůví, jó, to je život můj. 
R: + tak jen si H7 
mávej, mávej, A 
mávej, mávej a E 
dávej A 
sboE 
hem … 

262

: Outsider waltz

1. Dnes rG 
áno, když bylo půl, při prHmi 
avidelný hygieně
pAmi 
oklesls' hodně v ceně, když jsi zC 
ahlíd' svůj zjD 
ev,
už Ami 
nejsi, co jsi bD 
ýval, tu tG 
vář nespraví ti Emi 
masáž,
mAmi 
arně se, hochu, kD 
asáš, už nejsi lG 
ev a velkej šD 
éf.

R: MG 
áš svůj svět a tEmi 
en se ti hroutí,
to dG 
ávno znám, já prE 
ožil to sám,
krAmi 
áčíš dD 
ál a cAmi 
esta se krD 
outí,
až pAmi 
otkáš nás nHmi 
a ní, tak přD 
idej se k náG 
m.

2. Jsi z vojny doma čtrnáct dnů, a na radnici velká sláva,
to se ti holka vdává, cos' jí dva roky psal,
ulicí tiše krouží ten blbej motiv z Lohengrina,
není ta - bude jiná, dopisy spal a jde se dál.

R: 

3. Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání
a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál,
ten, komus' kdysi hrával, se znenadání někam ztratil,
už nemáš, čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál.

R: 
R: 
263

: Píseň, co mě učil listopad

(originál od A dur)

1. C 
Málo jím a F 
málo spím a C 
málokdy tě F 
vídám, 
C 
málokdy si Emi 
nechám něco Dmi 
zdátG 
 
F 
Doma nemám C 
stání, už od Ami 
jarního F 
tání 
Bb 
cítím, že se blíži listoC 
pad, hm, hm, hm 

Ref: ListopadovýBb 
 písně F 
od léta už C 
slýchám 
vítr Dmi 
ledový F 
přinesl je k C 
nám 
Tak mě nečekej, dneska nikam nepospíchám 
listopadový písni naslouchám 

2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí, 
k zemi padá zlatý vodopád 
Pod nohama cinká to postrácané listí 
vím, že právě zpívá listopad. 

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…

3. Dál a dál tou záplavou co pod nohou se blýská 
co mě nutí do zpěvu se dát 
tak si chvíli zpívám a potom radši pískám 
píseň co mě učil listopad.

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…
264

: Pořekadla

1. G 
Rád bych se zeptal H7 
těch, kteří vědí
Emi 
proč místo zlatem C 
platíme mědí, 
G 
proč nejsme bílí a D 
proč jsme jen šedí,
C 
ti, co chytrou D 
kaši G 
jedEmi 
í, 
C 
určitě mi D 
odpověG 
dí:C 
 G 
 

R: Že z C 
nouze si žijem a Hmi 
milujem z nouze, 
H7 
zpíváme málo a Emi 
kecáme C 
dlouze 
a G 
tváře si myjem v D 
blátivý strouze, 
C 
když se čistá D 
nesežeG 
neEmi 
 
C 
ani v lese D 
u prameG 
ne.C 
 G 
 

2. Tak dlouho se džbánem, až ucho upadne, 
jablko od stromu daleko nepadne, 
než holub na střeše, líp vrabec v hrsti - 
- tohle mi jde proti srsti, 
zatraceně proti srsti. 

R: Z nouze si žijem a milujem z nouze, 
zpíváme málo a kecáme dlouze 
a tváře si myjem v blátivý strouze, 
když se čistá nesežene, 
nesežene, a ne že ne. 

3. Řekni mi, holka, čí je to vinou, 
že ty chceš jiného, on zase jinou, 
čím je to daný, že ti praví se minou, 
ti nepraví že se berou, 
potom se div nesežerou. 
R: Z nouze si žijem a milujem z nouze, 
zpíváme málo a kecáme dlouze 
a tváře si myjem v blátivý strouze, 
když se čistá nesežene, 
je to pravda, a ne že ne, 
že C 
cesty už jsou D 
vychozeG 
néEmi 
 
a uzené je vyuzené 
a pivo dobře vychlazené, 
žádná nouze vlastně není, 
tak načpak tohle pozdvižG 
ení?C 
 G 
 
265

: Hubenej claim

1. Em 
Hubenej A 
claim Em 
 jak stoletej A 
kůňEm 
 
šílenej G 
hrobník sám sebe A 
pohřbíváH7 
 
Em 
kamenej A 
jíl Emi 
 a zrzavá A 
tůňEm 
 
žlutavej C 
mech a H7 
zlata ani Em 
gram

2. Valounů pár co na pánví mám
v saloonu večer kořalkou zavoní
třpitivý víle svůj život dám
než nugety vo pánev zazvoní

R: Am 
Smůlu na mně D 
každej digger G 
vidíEm 
 
Am 
voslepil mě D 
hlad a zlatej G 
prachEm 
 
Am 
ze samoty H7 
blech a divnejch C 
lidí
F# 
dostávám čím dál tím větší H7 
strach

3. Zapomínám na svou starou zem
ve vzpomínkách se k jihu obracím
dobrodruhům prodám svůj claim
a blechy cestou domů poztrácím

R: Am 
Smůlu na mně D 
každej digger G 
vidíEm 
…

3. Zapomínám na svou starou zem…
266

: Sochám brečí déšť na obočí

1. 
G 
 D 
   G 
   G7 
 
Modrý podzimní dny se krátí
C 
 Gdim 
   Hmi 
   A#m 
 
listí spadaný trávu zlatí
Ami 
 Emi 
   D 
 
chytám do rukou pápěří
C 
 Gdim 
   Hmi 
   A#m 
 
smutnej zaleh čas do vopratí
Ami 
 D 
   G 
 
a já stojím líně u dveří

2. 
Čekám až se můj smutek ztratí
smekám před každou dlouhou tratí
zatím nevím kterou přijet mám
jednou až se k nám slunce vrátí
možná modrým ránem zavolám

R: 
D 
   C 
 D 
   G 
 
Nedejchej slunce mává zlatou nití
D 
   C 
 D 
   G 
 
pospíchej pokud září nad hlavou
D 
   C 
 D 
   G 
 
zavolej kamarády oheň svítí
C 
 D 
   G 
 
zpívá vítr píseň sněhovou

3. 
Sochám brečí déšť na vobočí
řekám nikdo proud nevotočí
cestám domů jít chce se snad
holkám padají slzy z vočí
nevím kterou má rád listopad

4. 
Spěchám ulicí starejch stromů
ptákům závidím že jdou domů
listí barevný potkávám
tichou hudbu hrát není komu
podzim na svý stráni chce bejt sám

R: 
267

: Tak už mi má holka mává

1. Emi 
Posledních D 
pár minut C 
zbejvá Emi 
jen, 
máš teplou D 
dlaň, už se A 
stmíEmi 
vá, 
těžký je D 
říct, že se C 
končí Emi 
den, 
vlak posleD 
dní vagón A 
míC 
- E 
vá. 

R: G 
Tak už mi má holka mává, ve vočích má slzy F 
páliD 
vý, 
Emi 
život jde dál, to se C 
stává, A7 
já to D7 
vím, 
G 
tak už mi má holka mává, výpravčí zelenou F 
dáD 
vá, 
tak Emi 
jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď, 
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď. 

2. Koleje jsou cejchem loučení, 
holkám se ve vočích střádá, 
smutek je šátek osamění, 
co mužskejm na cestu mává. 

R: Tak už mi … 

3. Za zády zůstal mi pláč a smích 
do tmy se můj vlak teď řítí 
zmizela holka jak loňskej sníh 
a světla měst v dálce svítí. 

R: Tak už mi … 
268

: Kladivo

1. G 
Bylo by to C 
kráAmi 
sný  F 
bejt G 
bleskem nebo C 
bouAmi 
ří,
F 
bejt G 
vodou nebo C 
tráAmi 
vou,  F 
bejt G 
větrem co válG7 
, 
bejt kladivem v Ami 
pěstích, bejt jiskřičkou v kouři 
a kovadlinou F 
bejt a C 
znít a F 
vocelově C 
zvonit, 
F 
ó…C 
  G7 
to bych si tak C 
přál. 

Bylo by to krásný bejt zvonem, kterej zpívá, a do nebe se dívá a nebo
i dál

a znovu, že svítá nebo se stmívá bejt obyčejnej zvon a znít a 

vocelově zvonit ó… to bych si tak přál.

3. Bylo by to krásný bejt v melodii tónem 
tím tónem kterej ladí jak hedvábenj šál 
tím tónem co ladí a zní pod balkónem 
bejt v melodii tón a znít a vocelově zvonit 
ó… to bych si tak přál. 

4. Bylo by to krásný bejt zvonem kterej zpívá 
i kladivem i tónem a bůhví čím dál 
a zpívat že svítá anebo se stmívá 
a zvučet jako zvon a znít a zpívat dobrým lidem 
ó… to bych si tak přál. 
269

: Růže z Texasu

1. JeE 
du vám takhle E7 
stezkou dát A 
koňům v řece E 
pít
vtom potkám holku hezkou, až H7 
jsem vám z koně slít.
Měla E 
kytku žlutejch E7 
květů, snad A 
růží, co já E 
vím?
Znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale H7 
tahle hraje E 
prim.

Ref: E7 
Kdo si A 
kazí smysl pro krásu, ať s E 
tou a nebo s tou
dej si říct, že kromě Texasu, tyhle H7 
růže nerostou.
Ať máš E 
kolťák nízko uE7 
 pasu, ať jsi A 
třeba zloděj E 
stád,
tyhle žlutý růže z Texasu budeš H7 
pořád mít už E 
rád!

2. Řekla, že tu žije v ranči, je sama s tátou svým
a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.

Ref: Ať si kazí smysl pro krásu…

3. Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande, po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát -
ona byla milá štíhlá, milá rovná, zkrátka akorát.

Ref: Kdo si kazí smysl pro krásu…

4. Od těch dob vodím koně jen dolů k brodu pít
a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít.
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak v duchu pořád hladím tu růži voňavou.

Ref: Kdo si kazí smysl pro krásu…

…tyhle žlutý růže z Texasu ….

….budeš mít …. pořád …. rád!
270

: Sedm Dostavníků

1. Emi 
Plání se blíží sedm dostavD 
níků
Emi 
stačí jen mávnout a G 
jeden zastaD 
ví,
Emi 
sveze tě dál za pár D 
dobrejch slov a Emi 
díků,
ten kočí co má C 
modrý D 
voči laskaEmi 
vý. 

R: Emi 
Heja, heja, D 
hou, dlouhá bude Emi 
cesta,
Emi 
dlouhá jako D 
píseň co mě napaEmi 
dá,
Emi 
heja, heja, D 
hou, sám když někde Emi 
stojím,
sám proti C 
slunci, D 
který právě zapaEmi 
dá.

2. Vím, že se hvězdy dneska nerozsvítí,
neklidný ptáci maj hlasy hádavý,
vyprahlá zem už velký deště cítí,
ty deště, co i moje stopy zahladí.

R: Heja, heja, hou … 3X

271

: Slavíci z Madridu

R1: LaDmi 
lala… Ami E Ami Dmi Ami E Ami 
 

1. Ami 
Nebe je modrý a E 
zlatý, bílá sluneční Ami 
záře,
Ami 
horko a sváteční E 
šaty, vřava a zpocený Ami 
tváře,
Ami 
dobře vím, co se bude E 
dít, býk už se v ohradě Ami 
vzpíná,
Ami 
kdo chce, ten může E 
jít, já si dám sklenici Ami 
vína.

R2: Dmi 
Žízeň je veliká, Ami 
život mi utíká,
E 
nechte mě příjemně Ami 
snít,
Dmi 
ve stínu pod fíky Ami 
poslouchat slavíky,
E 
zpívat si s nima a Ami 
pít.

2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká… 2×

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká…

R1: Lalala… 3×
272

: Vítr to Ví

1. C 
Míle a F 
míle jsou C 
cest které Ami 
 znám,
jdou C 
trávou a F 
ůbočím G 
skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
já na všech chci s vámi stát.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou nám třísnili šat…

R: To F 
ví snad jen G 
déšť a C 
vítr kolem Ami 
nás,
ten F 
vítr co G 
právě začal C 
vát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví, co růží jež dál mohli kvést
spí v hlíně těch práchnivých blat…

R: To ví snad…

3. Dejte mi stéblo a já budu rád
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát ?

R: To ví snad …
273

: Anděl

C/C#
Ref: Jsem anDmi 
děl, co tě dostal na poB 
vel 
Ale mám-li C 
tě vzít do nebe, chci z toho Dmi 
něco pro sebe 
Mám rád řeč těl a v kapse lubrikační gel 
Tak mi namaž perutě a já do nebe vemu tě 

1. Svět je Dmi 
pochybný místo a je B 
snadný se v něm ztratit 
Obzvlášť C 
pro ty, co něvěděj, komu Dmi 
za ochranu platit 
S tebou je to jiný – ty máš mě 
a já ti řeknu vo co tady jde 
2. Poslali mě shora, abych ti dal do života radu 
Jasně, že ne zadáčo, ty káčo, to myslíš, že kradu 
Tak cáluj a neřikej, žes žádnou pomoc nechtěla 
To se přece nedělá, držet si vod těla svýho strážnýho anděla 
3. Vždyť já vim, co je v nebi in 
Já znám číslo na boha, znám i jeho pin 
Když chceš v nebi uspět, řeknu ti s kým chrápat 
A co se stvoření světa týče, čí si myslíš, že to byl nápad 
4. Jó, mě je prostě dobrý znát 
Tak mě holka nechtěj štvát a nezkoušej si ztěžovat 
Tobě zřejmě ještě nedošlo, jak je to s tebou vážný 
Když jsem zrovna já tvůj anděl strážný 

Ref: Jsem anděl, co tě dostal na povel…
Solo: Dmi C C C/C# Dmi 

5. Jsi holka divoká a padla jsi mi do voka 
A orgasmy předstíráš, že bys měla dostat cenu Alfréda Radoka 
A ne za vedlejší roli 
Když jde o akt pohlavní, jsou tu jenom role hlavní 
6. Takovýmu éru jako ty 
Můž zařídit kariéru, když nebude dělat drahoty 
Jasně že to bude něco stát 
Ae můžem se dohodnout i jinak, když mi bude stát 
7. Cože? Jaká morálka? Tohle je normálka 
I anděl potřebuje prachy na kafe a cigárka 
A ňáký to povyražení 
Protože v nebi ho moc není 
8. Možná, že vážně není v mý pravomoci
Na svý klientky uplatňovat právo první noci 
Já chci jen to co všichni andělové 
Give me some love a dej mi ňáký love 

Ref: Jsem anděl, co tě dostal na povel…
Solo: Dmi C C C/C# Dmi 
Ref: [: Jsem anděl, co tě dostal na povel… :] (3×)
274

: Cudzinka v tvojej zemi

Ami F G 
CAPO: II
1. Ještě Am 
včera mluvili jsme stejnou G 
 řečí 
i přes pár F 
 cizích slov tvý dopiDm 
sy jsem zvládal E 
 přečíst. 
Dnes ty Ami 
cizí převažují ty G 
 známý. 
Co je to F 
 s námi, sakra? Dm E 
 Co je to s námi? F G 
 

2. Ešte včera vraveli sme na rovnako 
až na malé odchýlky dnes pripadám si ako pako 
keďže všetky slova cudzie znajú sa mi 
čo je to s nami, sakra… čo je to s nami? 

*: Dm 
Včera jsem ti zvládal G 
rozumět, 
Am 
furt chápu G 
jednotlivý Dm 
slova. 

Dm 
Lenže uniká ti G 
 zmysel viet, 
EM! 
treba to skúšať zas a znova. 

R: Am 
Dívám se do slovníG 
ku 
a zkouším zahnat zlej C 
sen, 
že včera F 
byl jsem tvůj G 
svět, 
a Em 
 teď už nejsem. 

Dívam sa do slovníka 
a smutno je mi, 
že už som len cudzinka 
v tvojej zemi. 
Ami F G 
 
3. Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, 
ale společná slovní zásoba se tenčí. 
Můj ostrovtip ztrácí břit a už jen řeže 
a nezvratně trhá a trhá a trhá hovorů nit. 

4. Ešte včera vraveli sme na rovnako, 
no slova mena významy a každá loď sa stane vrakom. 
Zo známych sú neznámi a čo je hlavné, 
pletieme si hlavne, a to hlavne s hlavami. 

*: Včera říkalas mi bonmoty, 
dnes se učíš abecedu. 

A ja čakám čo zas vypotíš, 
pri mne buď no viac ma nebuď! 

R: Dívám se do slovníku …

5. Ešte včera vraveli sme bez problémov, 
teraz najlepšie si rozumieme keď sme nemo. 
Slova vodievajú nás za nos radi, 
a ja už si dávno medzi riadkami neporadím. 

6. Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, 
ale v zákoutí vět na nás číhá nebezpečí, 
slova zákeřná jak jedovatí hadi, 
co v křivolakých souvětích nás dozajista zradí. 

*: Pred sebou máme slepú mapu, 
možno že nám chýba snaha. 

Vždyť tvou řeč těla stále chápu. 
Hoci iba keď som nahá. 

R: Dívám se do slovníku 
a zkouším zahnat zlej sen, 
že včera byl jsem tvůj svět, 
a teď už nejsem. 
R: Dívam sa do slovníka 
a smutno je mi, 
že už som len cudzinka 
v tvojej zemi… 

Že už jsi jen cizinka 
v mojí zemi… 

Že už som len cudzinka 
v tvojej zemi.
275

: Popelka

1: Už zase C 
skončil flám, do vodky Am7 
džus ti dám,
a pak ti F 
spočítám nový C 
ztráG 
ty.
Úsměv si Dm 
namaluj, i kdyby F 
nebyl tvůj,
vždyť co ti C 
zbejvá než se mi G 
smát.

2: Popelko mejdanů, co snídá v županu,
a nechce tancovat podle táty.
Víš dobře kudy ne, nebe tě nemine,
víš, že zázrak prej se smí stát.

Ref: Am 
Popel a F 
hrách,
C 
a hry, G 
co se nedají vyhAm 
rát,F 
 
než C 
s velkejma ztrátaG 
ma.
Am 
Popel a F 
hrách,
C 
kdo ví, G 
s kým Popelko půjdeš Am 
spát?
F 
Holubi G 
odlítli,
přeber si to sama,
přeber si to sama.
3: Žiješ na kolejích, všichni tě milují,
krom toho, kdo chybí ti teď nejvíc,
ten, co mu utíkáš, neboť mu zazlíváš,
že tě měl tak trochu moc rád.

4: Jsi místní Popelkou, hraješ si na velkou,
každou noc vyzkoušíš novej střevíc.
Než ze sna procitáš, půlnoc je odbitá,
kočár dávno ztratil se v tmách.

Ref: 

5: Žiješ na kolejích, vlaky už vodjely,
a město polyká dětský stíny.
Pod vokny napad sníh,
a lidi v ulicích, jsou tak prázdný, až se chce řvát

6: Jsi diva z divanu, sedáš si na vanu,
a smejváš z pod vočí černý splíny.
Víš dobře kudy ne, nebe tě nemine,
tak proč bejváš tak nejistá?

Ref: 

(po "přeber si to sama")
e:|-0---------0---------0-3
B:|-1-1-1p0---1-----1h3---3
G:|-2-------0-2-0h2-------0
D:|-2---------3-----------0
A:|-0---------0-----------2
E:|-----------1-----------3
276

: Terapie

Intro: C 

1. Každej ví C 
nejlíp, jak prej měl bych žít svůj život.
Jak mám být Am7 
asertivní, jak si mám jít za svým.
Kdy vyříF 
kat si vše od plic a kdy nastavit
druhou líc, každýmu, Dm7 
kromě mě, je evidentně G 
jasný.

2. Každej ví nejlíp, jak mám vychovat svý děti,
na co je připravit a co jim radši tajit,
kdy mám důrazně zvýšit hlas a kdy mít
trpělivost zas a nejlíp vědí to ti, co děti nemají.

Pre: Am 
Každej D 
generálem F 
bejvá po bitvěG 
,
F 
každej doktoremD 
 je po pitvě.G E 
 

Chorus: Možná Am 
blázen jsem a vůbec F 
nevím, která bije
a jak C 
zdá se všem, pomůže G 
mi jen terapie,
ale Am 
než si nechat radit, radši C 
střemhlav běžím
vstříc života G 
fackám.

Možná blázen jsem a vůbec nevím, která bije
a jak zdá se všem, pomůže mi jen terapie,
ale než podle ostatních radši podle sebe
si svůj život zpackám.

G 
Podle sebe si svůj život zAm 
packám.F G 
 
3. Každej ví C 
nejlíp, jak si udržet mám ženu
a všichni Am7 
rádi poradí mi, fakt jsou hodný,
kdy přijít s F 
tulipánem a kdy ukázat jí, kdo
je pánem a Dm7 
nejvíc mluví ti, co jsou svoG 
bodný.

4. Každej ví nejlíp, jak prej zaručeně zhubnu,
prej všichni na to mají ověřený triky, kdy omezit
svý porce a kdy v posilce hrát na borce, radí
nehledě na svý pneumatiky.

Pre: Am 
Každej D 
advokátem F 
je po popravěG 
,
F 
každej houbařemD 
 po otravě.G E 
 

Chorus: 

Bridge: Proč zametatDm 
 před vlastním prahem, když
G 
snadnější je šmahem všechny C 
odsoudit a
G 
věřit, že jsme Am 
šťastný.
Každej si Dm 
za svou pravdou stojí v bitvě G 
mezi
egy, co jí vyhrajeF 
, jen ten, kdo se jí neúG 
častní. Jééé.

Chorus: 

Outro: (2×) G 
Podle sebe si svůj život zAm 
packám.F G 
 
Am 

277

: V blbým věku

1. Ujel mi C 
vlak i poslední G 
metro, ještě jsem Ami 
nebyl in a už jsem Dsus2/F# 
retro, 
než jsem se F 
z pulce vyloup G 
v samce, co má C 
všechno pod palAmi 
cem, 
F 
v den svý šance na poslední G 
jamce zaspal jsem. 

2. Ujel mi vlak, tak už to chodí, hlavu nevěším, pojedu lodí, 
než si to hodit, spíš se hodím do pohody u vody 
a počkám si až retro zase přijde do módy. 

*: Jó, F 
stále G 
mě to baAmi 
ví, sázet se s osudem, F 
byť čas utíká víc, než je G 
milo, 
F 
stále G 
věřím, že ze Ami 
mě ještě něco bude, no F 
jo, ale co když už E 
bylo? 

R: Včera mi Ami 
bylo málo, F 
dneska je mi C 
moc, jak se to G 
stalo, nevím, 
Ami 
každopádně F 
jsem zas v blbým G 
věku a jedu mimo Ami 
trať a F 
říkám si tak C 
ať, 
vždyť všechny G 
mosty vedou F 
beztak po stý G 
přes tu stejnou Ami 
řeku. 

Včera mi bylo málo, dneska je mi moc, jak se to stalo, nevím. 
každopádně jsem zas v blbým věku 
a pluju proti proudu vstříc poslednímu soudu 
a jsem radši vám všem pro smích, než abych byl sobě k breku. 

F 
Na - G 
na - Ami 
na… - včera mi F 
bylo málo, G 
dneska je mi Ami 
moc, 
F 
na - G 
na - Ami 
na… - včera mi F 
bylo málo, G 
dneska je mi Ami 
moc. 

3. Ujel mi vlak před rokem v dubnu, ještě jsem nezmoudřel a už zas blbnu, 
jak dopustil jsem to, že život protek mi mezi prsty, 
nevím, věřím, že až se prospím, pochopím, co s tím. 

*: Jó, stále mě to baví, sázet se s osudem, teď mám v kapse jen poslední kilo, 
stále věřím, že ze mě ještě něco bude, no jo, ale co když už bylo? 

R: [: Včera mi bylo málo, dneska je mi moc…
Na - na - na… :]
278

: Whisky To Je Moje Gusto

R: WhC 
isky, to je moje gG 
ustC 
o, bez whisky mám v srdci pustG 
o,
kdDmi 
yby ji můj tG 
áta pil, bC 
yl by tAmi 
u byl mnDmi 
ohem dG 
ýl,
kdC 
yž se ve skle leskne whG 
iskC 
y, tak má barman dobrý zF 
isky,
život se dá zkrFmi 
átka žít, jen kdC 
yž je cAmi 
o, jen kdC 
yž je cAmi 
o,
jen kdC 
yž jG 
e co pC 
ít.

*: TCmi 
u láhev baculatou, tFmi 
u pestrou vinětu,
tu whisky temně zlatou pCmi 
ije i MG 
anitou,
kdCmi 
o chce se státi mužem, tFmi 
en whisky pije rád,
G 
a proto všichni můžem společně zazpívC 
at:

®: Whisky, to je moje gusto ….
279

: Andělská

1. A 
Bože, Hmi7 
podej mi ještě ten Amaj 
kalich Hmi7 
 
To A 
víno, co Hmi7/f# 
s nocí se měnívá C#mi7 
na líh C#7 
 
Snad F#mi 
nad ránem na dně se F#mi/maj 
dočtu,
že F#mi7 
v kastlíku andělskou D#m7/5b 
počtu mám Dmaj7 
 
Hmi/f# 
Tu ru tu E 
tuu

2. A že hoře se skutálí do jedné slzy. 
Ta slza se vsákne a pak ji to mrzí
Že po prvním slunci se nadechne 
a kometa zamíří nad Betlém
Tu ru tu tu 
Zatím 

R: A 
Počítám Hm7 
nebe, C#mi7 
světla, kam Hm7 
nedostanu 
A 
Miluju C#m7 
tebe a pak Hmi7/f# 
usnu a E 
vstanu
A tak A 
 tu Hmi7 
ru tu C#mi7 
 tuu Hmi7 
 
A C#mi7 Hmi7/f# E 

3. Tak podej podej mi ještě ten kalich
to víno, co s nocí se měnívá na líh
Snad na dně se perlama zaleskne
pak vyměním veselé za teskné. Písně
Tu ru tu tu
4. A pak hoře se skutálí do jedné básně
ta báseň se vsákne a na zemi zasně-ží
A po prvním slunci a s první tmou 
Ta kometa zamíří nad Letnou
Tu ru tu tu. Zatím

R: Počítám nebe, pusy, co nedostanu
Miluju tebe a pak usnu a vstanu
A tak 
Tu ru tu tu

5. Tak podej podej mi ještě ten kalich
to víno, co s nocí se měnívá na líh
Snad nad ránem na dně se dočtu, 
že v kastlíku andělskou počtu mám
Tu ru tu tu Zatím..

R: [: Počítám nebe, světla, kam nedostanu
Miluju tebe a pak usnu a vstanu
A tak.. počítám nebe, pusy, co nedostanu
Miluju tebe a pak usnu a vstanu a pak… :]

Outro: [: Počítám nebe, světla, kam nedostanu
Miluju tebe a pak tu ru tu tuu ua pa…
Počítám nebe, pusy, co nedostanu
Miluju tebe a pak tu ru tu tuu ua pa… :]
280

: Čert ví proč

1. G 
Kdo snídá C 
špek a F 
tlustě si ho kráC 
jí
kdo pořád slídí F 
a nic nechce naC 
jít
kdo usne G 
jenom když má v dlani minF 
ci
kdo B 
z hlavy má jen stojan F 
na čepici
G 
přitom C 
v nebi chtěl by housle F 
hrát
ten Ami 
bude v pekle G 
bubnoF 
vat

2. Kdo vždycky pro nic za nic ztropí povyk
kdo pořád mluví a nic nevysloví
kdo za dvě zlatky vyměnil by duši
kdo hlavu má jen na nošení uší
a přitom v nebi chtěl by housle hrát
ten bude v pekle bubnovat

R: D 
Nekrmte čerty, F 
co se krčí v křoví
C 
stejně vám Ami 
nikdy, F 
nikdy neodpoG 
ví
proč Ami 
svět je jako koloF 
toč
a jenom G 
řeknou: "čert ví C 
proč"

2. Kdo ze všech dveří poníženě couvá
kdo kozí nohu pod peřinu schoval
kdo v hlavě nemá a má pořád v gatích
kdo se ti směje, když jsi srdce ztratil
a přitom v nebi chtěl by housle hrát
ten bude v pekle bubnovat

R: Nekrmte čerty, co se krčí v křoví…
281

: Do nebes

1. Ami 
Neste mě neste ptáci Dmi 
do nebes,
G 
k divokým kachnám volám Ami 
přes vrátka.
Skřivan ať zanechá mě Dmi 
blízko hvězd
G 
a straky odnesou má Ami 
zrcátka. E 
 

2. Neste mě neste ptáci do nebes,
divokým kachnám čechrám peřinky
Přes moře žluté přejdu lila vřes
a straky odnesou mé hodinky, ještě dnes.

Ref: Ami 
Hou, hou, hou, kam zas všichni jdou?
Dmi 
Za kouskem nebe, dojíš se chlebem
E 
a ten je s medem, dokud dva jeden jsou.

3. Neste mě neste ptáci do nebes,
netřeba na jih stačí Polárka.
Neste mě neste, ještě voní bez
tam kde je Petřín a kde Vikárka, cigárka.

Ref: Hou, hou, hou, kam zas všichni jdou?…
Tá tada da ta tada da ta tata… (jako sloka)

4. Neste mě neste ptáci do nebes,
anebo stačí tam kde Nežárka.
A jestli za Nežárkou vzplane les,
blafne i ve mně tahle stodola, všechno dokola

5. Neste mě neste ptáci do nebes,
divokým kachnám hážu přes vrátka.
Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd,
až straky odnesou má zrcátka, až štěkne pes.

Ref: Hou, hou, hou, kam zas všichni jdou?…
Tá tada da, ta tada da ta tata…
282

: Já s tebou žít nebudu

1. Emi 
Bylas' jak poslední hlt F# 
vína,
H7 
sladká a k ránu bolavá,Emi 
 Edim 
 H7 
 
Emi 
za nehty výčitky a špíF# 
na,
H7 
říkalas': dnešní noc je tvá.Emi 
 Edim 
 H7 
 
R: G 
Co my dva z lásky vlastně H 
máme,
Ami 
hlubokou Edim 
šachtou padá zdH7 
viž, já říkám "kiš-kiš",
Emi 
navrch má vždycky těžký F# 
kámen
H7 
a my jsme v koncích čím dál blíž,Emi 
 Edim 
 H7 
 
[: Emi 
a me tu ha nadži vava Ami 
jaj dari Edim 
dari H7 
daj. :]
2. Zejtra tě potkám za svým stínem,
neznámí známí v tramvaji,
v cukrárně kávu s harlekýnem,
hořká a sladká splývají.
R: 
3. Bylas' jak poslední hlt vína,
zbývá jen účet zaplatit a jít,
za nehty výčitky a špína
a trapný průchod banalit.
R: Co my tři z lásky vlastně máme,
hlubokou šachtou padá zdviž, co čumíš, kiš-kiš,
navrch má vždycky těžký kámen
a my jsme v koncích čím dál blíž,
a me tu ha ….
R: [: [: Emi 
Navrch má vždycky těžký F# 
kámen
H7 
a my jsme v koncích čím dál Emi 
blížEdim 
 H7 
 … :] :] 

Edim
283

: Kočky

@75bpm, CAPO 2

Amaj7 Asus4 E 

1. Když kočky Amaj7 
řvou, tma sirkou Esus4 
připálíE 
 
sladkobolný C#mi7 
karamel, voňavá F# 
neštěstí 
celou mě Hmi7 
rozkrájí, broušený Dmi7 
půlměsíc ..
Když ptáci Amaj7 
řvou, není to Esus4 
bolestíE 
 
když holky C#mi 
lžou, mrazí je F# 
v zápěstí 
cikánko Hmi7 
maličká, přičaruj Dmi7 
synečka 
když holky Amaj7 
lžou ..Esus4 
 E 
 

2. Už svatí Amaj7 
jdou v kulhavém Esus4 
příběhuE 
 
sandály C#mi7 
dřou na paty F# 
vševědů 
a voda k Hmi7 
zábradlí tak moudře Dmi7 
promlouvá: 
hou-houpy-hAmaj7 
ou  Esus4 
 E 
 

R: Dmi7 
Pili jsme na zimu, líbali se na jaro,
Amaj7 
léto jsme milovali, na podzim spali, hej 
Dmi7 
Pili jsme na zimu, A#maj7 
líbali se na jaro 
Cmaj7 
léto jsme Hmi7 
milovali  Dmi7 
 a ááDmi6 
..

Mez: Amaj7 
Čividudyp čup čip čup čipčudydu
E7sus4 
Čividudyp čup čip ú á á 2×
SOlo: akordy sloka

3. Když ptáci lžou, voňavá neštěstí 
připálený karamel, zamrazí v zápěstí 
v kulhavém příběhu, není to bolestí 
Dmi6 
o hó …

R: Amaj7 
Pili jsme na zimu, líbali se na jaro,
E7sus4 
léto jsme milovali, na podzim spali, hej 
Amaj7 
Pili jsme na zimu, líbali se na jaro,
E7sus4 
léto jsme milovali, na podzim spali, hej 
Amaj7 
Pili jsme na zimu, líbali se na jaro 
Cmaj7 
léto jsme Hmaj7 
milovali  Dmi7 
 a ááDmi6 
..

Mez: Amaj7 
Čividudyp čup čip čup čipčudydu
E7sus4 
Čividudyp čup čip ú á á 3×

Amaj7 Esus4 E 4 C#mi7 F# Hmi7 5 Dmi7 A#maj7 3 Cmaj7 Hmaj
284

: Marie

1. Marie Ami 
má se vracet 
ta, co tu bydlí 
Marie má se vracet 
tak postav Dmi 
židli 
Marie bílý racek 
Marie Ami 
má se vracet 
ty si tu H7 
dáváš dvacet 
tak abys E7 
vstal 

2. Marie má se vracet 
co by ses divil 
Marie má se vracet 
ta, cos ji mydlil 
Marie modrý ptáček 
Marie moudivláček 
S kufříkem od natáček 
ta cos ji štval 

R: Marie 
Ami 
hoď sem cihlu, má se vracet 
trá ra ta ta
3. Marie má se vracet, píšou že lehce 
Marie má se vracet, že už tě nechce 
Ta co jí není dvacet, Marie má se vracet 
Ta cos jí dal pár facek a pak s ní spal 

R: Marie, hoď sem… 

4. Marie má se vracet, ta co tu bydlí 
Marie má se vracet, tak postav židli 
olej a těžký kola, vlak někam do Opola 
herbatka, jedna Cola, no tak se sbal 

R: Marie, hoď sem… 

R2: Marie Dmi 
holubice 
Marie Ami 
létavice 
Marie H7 
blýskavice 
krasavice, E7 
ech - Rosice, Pardubice

5. = 1. sloka. Marie má se vracet…
6. = 2. sloka. Marie má se vracet…
..moudivláček Tak postav Dmi 
židli 
a E7 
sbal si fidliAmi 
 
285

: Naruby

1. B 
A jsem zas Gmi/D# 
já, Gmi 
hluboko B 
nad věcí
Cmi 
A jsem zas F 
já, B 
palčivá v Gmi/D# 
záblescíchGmi/D# 
 
Dívam se do tebe, lesklá a schýlená
Jsem trochu z ocele a trochu smířená
B 
A trochu Gmi7 
smířeA7 
ná…

R: Dmi 
Zasej mě v kamení, Gmi 
sklidíš mě v rozpuku,
C 
Trhej mě z kořenů, F 
vezmu tě za ruku
Dmi 
Jsem tvoje nálada, Gmi 
jsem tvoje poslední
E 
půlnoční zahrada A 
v dlážděném poledni
Jsem drátek ze stříbra na noze holubí
Chytám tě za křídla, jsem celá naruby
Jsem rána bez hluku, lesklá a vzdálená
Beru tě za ruku … A F#mi/D F#mi A Hmi E A F#mi/D 
 

2. A jsem zas já, hluboko nad věcí
A jsem zas já, palčivá v záblescích
Dívam se do tebe, lesklá a schýlená
Jsem trochu z ocele a trochu smířená
A trochu smířená

R: Zasej mě v kamení…

3. A 
A jsem zas F#mi/D 
já F#mi 
hluboko A 
nad věcí
Hmi 
A jsem zas E 
já, A 
palčivá v F#mi/D 
záblescíchF#mi/D 
 
Hluboko nad věcí, lesklá a vzdálená
Dívám se do sebe, vidím tvá ramena
Vidím tvá ramena
286

: Orlice

1. A 
Orlice zas E 
šumí nad splaF#mi 
vem 
D 
odpusť mi A 
modlím se ať E 
všechno přestaC#mi 
nem´ 
odpusť mi D 
ke smutku ten E 
chlad 
je květen a ne listoF#mi 
pad 
odpusť A 
modlím se když E 
spáváš na praD 
vém boku 

2. Když Orlice zas šumí nad splavem 
odpusť mi modlím se ať všechno přestanem´ 
odpusť, že nemám na duši 
smutek ač králi Artuši 
prý utek´ kůň i s bílým praporem 

R: C/G 
Vysoko G 
v horách prší A/E 
kolem přelít D 
hvízdák 
Vysoko v horách prší na pyruších hnízda 
Vysoko v horách prší Dáša ruší, hvízdá 
Vysoko v horách horko v autobuse bonbon v puse H 
a ty hvízdáš sE 
 ní zdaleka 

3. Orlice zas šumí nad splavem 
odpusť mi modlím se ať všechno přestanem´ 
odpusť ať nemám nikdy strach 
kéž dýchám na zobáčcích vah 
odpusť Orlice zas šumí nad splavem 

R: Vysoko v horách prší voda na tři couly 
Vysoko v horách prší Dáša už se choulí 
Vysoko v horách prší na kalhotách bouli 
Vysoko v horách horko v autobuse sucho v puse co si počneš s ní zdaleka 

4. Orlice zas šumí nad splavem 
odpusť mi modlím se ať všechno přestanem´ 
odpusť, že nemám na duši smutek ač králi Artuši 
prý utek´ kůň i s bílím praporem 

5. Orlice zas šumí nad splavem 
odpusť mi modlím se ať všechno přestanem´ 
odpusť ať nemám vůbec strach 
kéž dýchám na zobáčcích vah 
odpusť Orlice zas šumí nad splavem
287

: Piráti

1. Ami 
Hubená noc Dmi 
přisedla si
Ami 
s otráE 
veným Ami 
vínem
Ami 
Bledá holka Dmi 
přikryla tmu
G 
černým C 
baldachýnem
E 
Divá jízda na Parnasu
Ami 
holka z oka loví řasu
Dmi 
Ještě chvíli slyším basu
C 
purpurovým E 
stínem

2. Hubená noc přisedla si,
pobaveně zvadla
Bledá holka přikryla tmu,
koukla do zrcadla
Zablýsklo se nad Parnasem
marně hodil básník lasem
Drobná píseň tenkým hlasem
zachřadla, až chřadla

R: E 
Kde jste mí kumpáni
nahořklých Ami 
nocí
kde jste mí Dmi 
piráti
G 
houpu se C 
v bocích
Dmi 
Kde jste mé přízraky
G 
pobledlých C 
svic
Dmi 
Vezte mě tramvaje
E 
do VokoAmi 
vic
3. Hubená noc přisedla si s otráveným vínem
Bledá holka přikryla tmu černým baldachýnem
Ztratila se v nočním dešti
moje tramvaj, vem ji nešť i
básník ten jak Tokaj z Pešti
koktal na mě svý: nem…

R: Nem tudom… Piráti
nahořklých nocí
Kde jste mí kumpáni
houpu se v bocích
/: Kde jste mé přízraky
Pobledlých svic
Vezte mě tramvaje
do Vokovic :/

4. Hubená noc přisedla si, pobaveně zvadla
Bledá holka přikryla tmu, koukla do zrcadla
Divá jízda na Parnasu
moje tramvaj mění trasu
Ještě chvíli slyším basu
Zachřadla, až chřadla

R: Kde jste mí piráti
nahořklých nocí
Kde jste mí kumpáni
V tichnoucích krocích
Zdravím vás přízraky
a pak už nic
jenom ty tramvaje
do Vokovic
288

: Pokojný a jasný

Solo: C C/H Ami Ami/G F G 

1. C 
UčiteliC/H 
, můj Ami 
učiteliAmi/G 
 
Dmi 
kde jsi mě zanechal
když E7 
dny pršely
To Ami 
na jeteli
to v Fmaj7 
křídlech včely
to v Dmi7 
mracích, co se hnaly
G 
od Tábora nad Pyšely

2. Učiteli, můj učiteli
kde jsi mě zanechal
když dny pršely
To na jezeře
to blízko keře
studnu že pochválí ten
komu vyschlo všechno cherry

3. Učiteli, můj učiteli
kde jsi mě zanechal
když dny mi darmo pršely
to na pramici
to na silnici
v kámen jsme tesali
a vlaštovky jsme neslyšeli
4. Učiteli, můj učiteli
kde jsi mě zanechal
když dny mi málem darmo
všechny vypršely
tak na neděli
zabzučely
uletěly

5. V křídlech včely, na jeteli
na jezeře 
blízko keře
na pramici
to na silnici
v břiše lvici
v jitrnici
289

: Samba v dešti

capo 2

*: S tmHmi7 
ou záclon klC#mi 
inká,Hmi7 
   C#mi 
 
dlHmi7 
aň spánkům dC#mi 
á,  Hmi7 
   C#mi 
 
s tmHmi7 
ou v loužích cC#mi 
inká,Hmi7 
   C#mi 
 
ve sklech plHmi7 
eská, plBmaj7 
eská.

1. K dAmaj7 
ešti choulí se, klC#mi7 
ouže za límce,
dlHmi7 
aň než na čelo dDmaj7 
á,
k dAmaj7 
ešti choulí se, v šCmi7 
elmu mění se,
tHmi7 
eplem přede jak jCmaj7 
á,
vlGmaj7 
as po vlásku, hlCmaj7 
ásek po hlásku,
tAmaj7 
eď, čavadugéj pavadugéj,
v kGmaj7 
apce koulí se, kCmaj7 
oukej, na římse
Amaj7 
pleská, Asmaj7 
pleská,  Cmaj7 
déšť, Dmaj7 
šuá …Cmaj7 Dmaj7 
 

2. K dešti choulí se, klouže po lince,
cinká na oknech samba,
na sklo lepí se, v slídu mění se,
v kolenou slábne jak já,
v psích nečasech mám ji ve vlasech,
čavadugéj pavadugéj,
tak choulím se, koukej, snažím se,
třAmaj7 
eskám, plAsmaj7 
eskám, šuá …

3. =1.

4 Asmaj7
290

: Taši delé

Přicházíš G 
z hor
ze Země G/f# 
sněhů
slunce, co G/f 
pálí do mraE 
ků
kde řeky se Ami 
rvou
o kámen z D/f# 
břehu
a duše G 
lítaj na Ami/a 
draku

Přicházíš z hor
ze Země sněhů
na střeše světa usínáš
já vím, každém tvor
zná soucit i něhu
jenže ty G 
dlouho se Ami 
neozýváš D7/f# 
 

/: Taši de Am7 
lé
Slunce Sanghy a D7/f# 
Dharmy
taši deG 
lé :/ G/f# 
 
G G/f# Am7 D7/f#
Tu tu.

you come up from highs
from a land of snowcaps
And a sun that chisels through the clouds
Where rivers run quick and stumble on gemstones
And spirits fly with dragon wings
You come from up high
from a land of snowcaps
You doze on the rooftops of the sky
I know that all creatures know feeling and questions
I just haven't heard from you for so long

/: Taši delé shining sun of Sangha taši delé
Taši delé shining sun of Dharma tši delé :/
291

: Tisíc dnů mezi námi

Hmi 
   Emi7 
   Gmaj7 
   Cmaj7 
   
1. Emi 
Ocelově Ami 
modrou masku Emi9 
máš
Hmi7 
pátý F#mi7 
týden se ti Emi7 
bráním
Emi 
den za dnem si Ami 
na nit navléEmi9 
káš
Hmi7 
korálky F#mi7 
s vůní našich Emi7 
dlaní
*: Světlo a tma - Hmi7 
tak  F#mi7 
to  Fmi7 
jsem Emi7 
já
zhasni a Hmi7 
dělej, co se dělat F#mi7 
může
světlo a tma - Hmi7 
tak  F#mi7 
to  Fmi7 
jsem Emi7 
já
jestli chceš Hmi 
nezůstane na mně ani F#mi7 
ků----Emi7 
že
jestli chceš Hmi 
nezůstane na mně ani F#mi7 
ků----Emi7 
že
jestli chceš Hmi 
nezůstane na mně ani Gmaj7 
ků----Cmaj7 
že

Emi9
2. Telefonní seznam nových tváří
to je tvůj polštář pod mou hlavou
zatržená jména v kalendáři
pátý týden ve vzduchu plavou
*: Světlo a tma…
R: Emi 
TisíC 
c dnD 
ů mezi Emi 
námi
jako C 
nekonečno D 
nevypaEmi 
dá
našel C 
jsem tě kdysi D 
ve stohu Emi 
slámy
ještě C 
dnes mi D 
za košili Emi 
padáC 
  D 
  Emi 
 
R: Tisíckrát vlasy rozcuchaný
vlasy rozcuchaný jako křoví máš
sladká jak hrušky planý
v hlavě mám z tebe galimatyáš
R: Tisíckrát přešívaný
knoflíček u krku máš
a tvůj smích zvoní stejně jako hrany
v hlavě mám z tebe galimatyáš
v hlavě mám z tebe galimatyáš
v hlavě mám z tebe galimatCmaj7 
yáš
292

: Zatím hodně pus

CAPO 2

Intro: Emi A7 
1. Je mi Emi 
fajn a je mi A7 
skvěle,
jen se Emi 
nesmím ani H7 
hnout.
Laskám Emi 
touhy rozeA7 
chvělé,
touhy Emi 
nezbavené H7 
pout.
Jako Ami7 
horka z ledu tříště,
lásky Emi 
nikdo není syt.
Tak ti Ami7 
volám, že až Bdim 
příště,
příště H7 
přiď mě uhasit.
Zatím Ami7 
hodně pus, jinde C7 
víno zkusH7 
 
rythm and Emi 
blues.

2. Je mi fajn a je mi skvěle
v zdravém těle zdravý duch
Je mi fajn a je mi skvěle
jen si musím šetřit sluch
Tak ti volám, že se chtělo
a že právě přešel var
a tak místo whisky yellow
dám si pastu na opar
a noci zdar, a flastru kus
na rythm and blues.
3. Je mi fajn, ať není hůře
k nohám pes mi přileh´ - á
je mi fajn a tý svý důře
řekni, ať mě vynechá
Je mi jedno, co psal Hašek
co mu řekla matka Rus
ani nevezmu si prášek
ač mi po zdi ťape rus
a hejno hus, i autobus
a rythm and blues.

4. Je mi fajn a je mi skvěle
jen se nesmím ani hnout
laskám touhy rozechvělé
touhy nezbavené pout
Je mi fajn a je mi skvěle
zdravý duch je v zdravém těle
jděte všichni…někam jinam
a mě nechte, já se přidám
a hodně pus, i masa kus
i rythm and Em 
blues  A7 
 
rythm and Emi 
blues A7 
 
a rythm and Emi 
blues A7 
 Emi/F# 
 

Bdim Emi/F#
293

: Barevný šál

CAPO 2

1. D 
Dej na hrob Hmi 
můj Emi 
barevný A 
šál,
odpusť mi Hmi 
hřích, Emi 
já se G 
hrozně A 
bál,
dál chci se D 
prát, iEmi 
 když prohráF#7 
vám,
Emi 
ve chvíli A 
té, kG 
dyž zhasíD 
nám.A 
 

*: A do dlaD 
ní Emi 
dej mi slunce F# 
žár,
Emi 
dej listoA 
pad, v G 
něm listů D 
pár.

2. D 
Jak bílej Hmi 
sníh Emi 
tu vyhlíA 
žím,
já měl rád Hmi 
smích, Emi 
taky G 
dívčí A 
klín,
do vysokých D 
trav Emi 
chodíval jsem s F#7 
ní
Emi 
navečer, když A 
snad G 
každej motýl D 
spí.  A 
 

3. Dej na hrob můj barevný šál,
odpusť mi hřích, já se hrozně bál,
odcházím rád, nemám dost už sil,
jak psanec dál bych tu věčně žil.

A do dlaní dej mi slunce žár,
[: a na hrob můj barevný šál :]
294

: Divokej horskej tymián

1. D 
Dál za vozem G 
spolu D 
šlapem, 
někdo G 
rád a někdo D 
zmaten, 
kdo se G 
vrací, není F#mi 
sám, 
je to Emi 
věc, když pro nás G 
voní 
z hor diD 
vokejG 
 tymiD 
án. 

2. Léto, zůstaň dlouho s námi, 
dlouho hřej a spal nám rány, 
až po okraj naplň džbán, 
je to věc, když pro nás voní 
z hor divokej tymián 

R: D7 
PodíG 
vej, jak málo D 
stačí, když do G 
vázy natrF#mi 
hám 
bílou Emi 
nocí k miloG 
vání z hor diD 
vokejG 
 tymiD 
án. 

3. Dál za vozem trávou, prachem, 
někdy krokem, někdy trapem, 
kdo se vrací domů k nám, 
je to věc, když pro nás voní 
z hor divokej tymián. 
295

: Hodina usmíření

Dmi Ami Dmi Ami 
1. Kde pořád sílu brát nekrást a nežebrat 
B C 
já zchudlej Kolowrat chci trochu přízně 
Dmi Ami B 
Tam u nebeskejch vrat až budem kralovat 
C Dmi 
půjde zas o přežití a uhasení žízně. 
B Dmi C 
Jak stáda ovcí my splašený zase nám zvoní. 

B F Dmi 
R: Hodina usmíření nastává 
B Ami B 
pro všechny odpuštění nastává 
F 
čas velkých srdcí nastává 
Dmi 
vláda tvých věcí nastává 
B F 
podání rukou nastává 
Gmi F 
a cesta stokou nastává. 

2. Jsem starej dvěstě let znám ty co střílej nazpaměť 
to je náš další slet po smutným flámu. 
Není co závidět můj čas několik vět 
je Kristus přibitej na falešným trámu. 
Jak stáda ovcí my splašený zase nám zvoní. 
296

: Já,písnička

1. To Ami 
já zrozená z nemoG 
cných básníků
z tichýchEmi7 
 vět po nocích utAmi 
kaná
To já zrozená není G 
mi do smíchu
když mámE 
 být pod cenou proAmi 
daná

R: Kdo C 
vás obléká do G 
šatů svatebních
holkAmi 
y mý Ami/G 
ztracený, Am/F 
ztracenýE7 
 
Ženich Ami 
spí na růži až nG 
ěkam pod kůži
se můj E 
strach do klína schovAmi 
ává

2. To já zrozená v hospodách na tácku
raněných ospalých milenců
To já zrozená vyrytá na tácku
směju se po stěnách cizincům

R: 

3. To já písnička ležím tu před vámi
jenom tak spoutaná tolikrát
To já písnička provdaná za pány,
Kteří pro lásku smí o mě hrát

R: 
297

: Jantarová země

1. Do Ami 
splašenejch C 
koní už zase lovci Ami 
střílí
ulicí je C 
ženou dolů k ohradámEmi 
 
]zítra jako Dmi 
vloni hra je pro ně Ami 
dohraná
bujný hlavy Dmi 
skloní někam do Ami 
trávy

R: Dmi 
Krá - až si kabát Ami 
změní
Dmi 
krá - bílé vrány odletíAmi 
 
Dmi]krá - v Jantarový Ami 
zemi
přistanou F 
v jiném stoletíEmi Dmi Ami Dmi Ami 
 

2. Zamčený jsou stáje kat už hřívy stříhá
lovčí král je v kapli po stý korunován
sníh pomalu taje těla stromů se probouzí
v Jantarový zemi bude zas co pít
298

: Jdem Zpátky do Lesů

1. Ami7 
Sedím na kolejích D7 
které nikam nevedouG C G 
 
Ami7 
koukám na kopřetinu jak D7 
miluje se s lebedouG C G 
 
Ami7 
Mraky vzaly slunce D7 
zase pod svou ochranuG Emi 
 
JenAmi7 
 ty nejdeš holka zlatá D7 
kdypak já tě dostanuG D7 
 

R: G 
Z ráje my vyhnaní Emi 
z ráje, kde není 
už Ami7 
místa C7 
prej něco se G 
chystáD 
 
G 
Z ráje nablýskaných Em 
plesů jdem zpátky 
do Ami7 
lesů C7 
Za nějakej G 
čas D 
 

2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe
málo jsi se snažil málo šel jsi do sebe
Šel jsi vlastní cestou to se dneska nenosí
i pes kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …

3. Už tě vidím z dálky jak mávaš na mě korunou
jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny co si dávaj rande za branou
v ráji není místa možná v pekle se nás zastanou

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …
299

: Kdo ti zpívá

G Hmi 
1. Kdo tě líbá krásná dámo, 
E7 Ami D7 
do vlasů ti zanes' vítr stébla trav, 
G Hmi E7 
kdo ti chodí každý ráno, 
Ami D7 Cmaj7 Gmaj7 D7 
utřít sladký slzy a z duše prach. 

2. Pilas' málo krásná dámo, 
teď už vím, že je to tvůj dávnej zvyk, 
nikde v očích nemáš psáno, 
jsi-li ryba ovce lvice nebo býk. 

G Emi 
R: Na dveře prázdný garsonky, 
Hmi Emi 
reju to tvý jméno, 
Ami D7 Gmaj7 
se kterým se na rtech probouzím, 
Ami 
a když soumrak padne na mý záda, 
Gmaj7 
noc je jako čokoláda, 
Ami Gmaj7 Cmaj7 Gmaj7 Cmaj7 Gmaj7 D7 
ty miluješ a já klidně spím. 

3. Kdo ti kreslí krásná dámo, 
na kůži ty vrásky bílým inkoustem, 
prstem brnkáš o piáno, 
hledáš na mý tváři kde teď zrovna jsem. 

4. Já teď ležím krásná dámo, 
s tebou sám jenom tak v trávě pod stromem, 
jenže není rozestláno, 
spletl jsem si jaro zase s podzimem. 
R: 
Kdo ti zpívá krásná dámo 
300

: Kdyby tady byla

C
1. [: Kdyby tady byla taková panenka,
G7 C  
která by mě chtěla, :]
F C
[: která by mě chtěla syna vychovala,
G7 C  
přitom pannou byla. :]

2. [: Kdybych já ti měla syna vychovati,
přitom pannou býti, :]
[: ty by si mi musel kolíbku dělati,
do dřeva netíti. :]

3. [: Kdybych já ti musel kolíbku dělati,
do dřeva netíti, :]
[: ty bys mi musela košiličku šíti
bez jehel a nití. :]

4. [: Kdybych já ti měla košiličku šíti
bez jehel a nití, :]
[: ty by si mně musel žebřík udělati
až k nebeské výši. :]

5. [: Kdybych já ti musel žebřík udělati
až k nebeské výši, :]
[: lezli bysme spolu, spadli bysme dolů,
(Ami G7 C)
byl by konec všemu. :]
301

: Rána v Trávě

CAPO III

R: Ami 
Každý ráno boty G 
zouval Ami 
Orosil si nohy v G 
trávě
Ami 
Že se lidi mají radi G 
doufal Ami 
A proEmi 
citli Ami 
právě
Každý ráno dlouze G 
zíval Ami 
Utřel čelo do ruG 
kávu
Ami 
A při chůzi tělem semtam G 
kýval Ami 
Před seEmi 
bou sta Ami 
sáhů

1. C 
Poznal G 
MoraF 
věnku C 
krásnou
Ami 
a víG 
nečko C 
ze zlata
V Čechách G 
slávu F 
muziC 
kantů
Ami 
UmaEmi 
zanou Ami 
od bláta.

R: Každý ráno boty zouval …

2. Toužil najít studánečku
A do ní se podívat
By mu řekla proč holečku
Musíš světem chodívat

3. Studánečka promluvila
To ses musel nachodit
Abych já ti pravdu řekla
měl ses jindy narodit. R:

R: Každý ráno boty zouval …
302

: Ráno bylo stejný

1. G 
Stál na zastávce s vypůjHmi 
čenou kytaroD 
u
Ami 
v druhé ruce holku, to D 
zavazadlo svýG 
.
Emi 
A tý holce v sáčku řek "D 
dobrýtro miláčku
C 
podívej se doG 
 dáli, uvidE7 
íš dvě smutný koAmi 
leje
naDZ 
 silniciG 
…

R: D 
Ráno bylo stejný, nC 
esvátečG 
níC G C G 
 
D 
na tvářích počasí pC 
roměnlivýG C G 
 
D 
rádio hlásilo na C 
blatech G 
svítá
E7 
každý bal tak trochuAmi7 
 sám, D 
hm.G 
..

2. Ráno bylo stejný, stejný pivo, stejný blues
ospalý a nudný byly po flámu
kouřili partyzánku dým foukali do vánku
dívali se do dáli, viděli dvě smutný koleje
na silnici…

R: Ráno bylo stejný ..

3. Holka zvedej kotvy, nikdo nás už nebere
pojedeme po svejch do podnájmu žít
koupíme na splátky, jízdenku tam a zpátky
až omryí nás dálky
budem jak dvě smutný koleje, na silnici…

R: Ráno bylo stejný ..
303

: Modrá (je dobrá)

1. G 
Modrá je D 
planeta, kde C 
můžeme D 
žít
G 
Modrá je D 
voda, kterou C 
musíme D 
pít
G 
Modrá je D 
obloha, když C 
vodejde D 
mrak
Modrá je F 
dobrá, C 
už je to G 
tak.

2. Modrá je Milka - ta naše kráva
Modrá je prej v Americe tráva
Modrá je údajně i polární liška
Senzačně modrá je moje vojenská knížka.

R. Jako C 
nálada když zahrajou poslední G 
kus
Modrá je F 
naděje C 
láska i F 
moje G 
blues
Je to C 
barva, kterou mám prostě G 
rád
Modrá je F 
dobrá, C 
už je to G 
tak.

3. Modrá je Raketa - ta moje holka
modrá je vzpomínka na Mikyho Volka
velká rána je modrej přeliv
modrý voko má i černej šerif.

4. Jako nálada když zahrajou poslední kus
Modrá je naděje láska i moje blues
je to barva kterou mám prostě rád
modrá je dobrá - už je to tak.
304

: Náruživá

1. D 
Nečekala na nic a nebyla G 
hloupá a A 
já jsem ji výjimečně do voka D 
pad
D 
najednou koukám jak se život G 
houpá A 
a nikdo neví, co se může D 
stát
A 
pojedeme spolu někam na proD 
cházku, A 
probereme život hezky ze všech D 
stran
A 
já budu hvězda jako na D 
obrázku A 
a vona se mnou pěkně G 
zamáA 
vá

R: A 
Je totiž D 
náružiA 
vá a G 
nekouká co kolem D 
lítá
D 
život užíA 
vá, G 
tak jak to umí a G 
jak se jí to líbí.A 
 

2. Vo jiný věci už nemám zájem musím ji vidět ještě dnes
Vona bude moje cesta rájem a já budu její žlutej pes
Není to žádná laciná holka a kdyby chtěla nudit ani neví jak
já bych ji pořád jenom líbal, vona to vidí taky tak.

R: Je totiž náruživá … (2×)
305

: Sametová

1. VzpG 
omínám, když tehdá přC 
ed léty zG 
ačaly lítat rC 
akety,
zdG 
ál se to bejt dC 
ocela dobrej nD 
ápad,
sG 
axofony hrály C 
unyle, fG 
rčely švédský kC 
ošile
a nG 
ěkdo se moh' dEmi 
ocela dobře flC 
ákatD 
.

2. Když tam stál rohatej u školy a my neměli podepsaný úkoly,
už tenkrát rozhazoval svoje sítě,
poučen z předchozích nezdarů sestrojil elektrickou kytaru
a rock'n'roll byl zrovna narozený dítě.

R: VzpG 
omínáš, takys' tu žD 
ila, a nEmi 
edělej, že jsi jC 
iná,
taková mG 
alá pilná včD 
ela, taková cC 
eláD 
 sametovG 
á.
3. Přišel čas a jako náhoda byla tu bigbítová pohoda,
kytičky a úsmevy sekretárok,
sousedovic bejby Milena je celá blbá z Boba Dylana,
ale to nevadí, já mám taky nárok.

4. Starý, mladý nebo pitomí mlátili do toho jako my,
hlavu plnou Londýna nad Temží,
a starej dobrej satanáš hraje u nás v hospodě mariáš
a pazoura se mu trumfama jenom hemží.

R: Vzpomínáš, už je to jinak, a jde z toho na mě zima,
ty jsi, holka, tehdá byla taková celá sametová.

5. A do toho tenhle Gorbačov, co ho znal celej Dlabačov,
kopyta měl jako z Arizony,
přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel
a po něm tu zbyly samý volný zóny.

R: [: Vzpomínáš, jak jsi se měla, když jsi nic nevěděla,
byla to taková krásná cela a byla celá (sametová) … :]
306