Titio

16. 9. 2024

: Racci

1. Emi 
Tak dlouho volalEmi/F# 
 racekG 
do prázdna
Hmi 
až z prázdna lásku přivoA 
lal
Ten příboj doplul sem až z dna
dva racci tančí u mola.

2. Noc barví moře sametovou tuší
potom on vzlétne, ona netuší
zda už ji opustil
či pro ni hledá bezpečí.

3. A vše je jedno, vše je dobře
že moře nikdy nemlčí
Ránu co nechá jedna vlna
vždy další vlna vyléčí

R: Já a ty, vlna za vlnou
to moře mává křídly
Já a ty, vlna za vlnou
to moře mává křídly
Já a ty, vlna za vlnou
to moře mává křídly

4. Stařičký démon Poseidon
vidlice místo obočí
a v očích mořské propasti
hlídá ať láska, nikdy neotročí
Ať vlna za vlnou
nežene srdce do pastí

R: Já a ty, vlna za vlnou
to moře mává křídly
Já a ty, vlna za vlnou
to moře mává křídly
Já a ty, vlna za vlnou
to moře mává křídly
1

: Mezi horami

1. [: Gmi 
Mezi horami lipka zelená :]
[: B 
Zabili Janka, F 
Janíčka, Gmi 
Janka miesto Gmi/F 
jeleGmi 
ňa :]

2. [: Keď ho zabili, zamordovali :]
[: Na jeho hrobě, na jeho hrobě, kříž postavili :]

3. [: Ej, křížu, křížu ukřižovaný
[: Zde leží Janík, Janíček, Janík zamordovaný :]

4. [: Tu šla Anička, plakat Janíčka :]
[: Hneď na hrob padla a viac nevstala dobrá Anička :]
2

: Jaro

1. Ami 
My čekali C 
jaro, a G 
zatím přišel Ami 
mráz,
tak strašlivou C 
zimu neG 
zažil nikdo z Ami 
nás,
z těžkých černých C 
mraků se G 
stále sypal Ami 
sníh
a vánice C 
sílí v poG 
ryvech ledoAmi 
vých.
Z C 
chýší dřevo mizí a G 
mouky ubývá,
Dmi 
do sýpek se raději už G7 
nikdo nedívá,
C 
zvěř z okolních lesů nám G 
stála u dveří
Dmi 
a hladoví ptáci přiG 
létli za zvěří, a stále Ami 
blíž.

2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"

3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.

Ami 
Někdy ten, kdo C 
spěchá, se G 
domů nevracíAmi 
 …
3

: Zafúkané

1. Ami 
Větr sněh Asus2 
zanésl Ami 
z hor do poAsus2 
lí, 
Ami 
já idu C 
přes kopce, G 
přes údoAmi 
lí, 
C 
idu k tvej G 
dědině zatúlaC 
nej, 
F 
cestičky C 
sněhem sú E 
zafúkaAmi 
né.

Fmaj7 Ami Esus4 

Ref: Ami 
ZafúkaC 
né, G 
zafúkaC 
né, 
F 
kolem mňa C 
všecko je Dmi 
zafúkaE 
né.
Ami 
ZafúkaC 
né, G 
zafúkaC 
né,
F 
kolem mňa Dmi 
všecko je E 
zafúkaAmi 
né. 

Emi D G H7 Emi D G Emi 

2. Už vašu chalupu z dálky vidím, 
srdce sa ozvalo, bit ho slyším, 
snáď enom pár kroků mi zostává, 
a budu u tvého okénka stát. 

Fmaj7 Ami Esus4 

Ref: [: Ale zafúkané, zafúkané, 
okénko k tobě je zafúkané. :] 

Emi D G H7 Emi D G Emi 

3. Od tvého okna sa smutný vracám, 
v závějoch zpátky dom cestu hledám, 
spadl sněh na srdce zatúlané, 
aj na mé stopy - sú zafúkané. 

Fmaj7 Ami Esus4 

Ref: [: Zafúkané, zafúkané, 
mé stopy k tobě sú zafúkané. :] 

Emi D G H7 Emi D G Emi 
4

: Jesse James


1. Jesse G 
James chlapík byl, hodně C 
lidí odpG 
ravil  
vlaky přepadával D7 
rád  
G 
boháčům uměl brát, C 
chudákům dával G 
zas  
přál bych vám, aby D7 
jste ho mohli G 
znát

Ref.: Jó, C 
Jesse ženu svou tG 
ady nechal ubohou  
a tři děcka, říkám D7 
vám
ale G 
tenhle přítel hadí, C 
ten vám JeG 
sse zradí  
já vím, tenkrát vD7 
 noci prásk ho G 
sám

2. Jednou vám byla noc, měsíc tenkrát svítil moc
když tu vláček zůstal stát
kdekdo ví, že ten vlak přepad James kabrňák
Jesse sám, se svým bráchou akorát

Ref.: Jó, Jesse ženu svou…..

3. Jedenkrát Jesse James sedí doma za stolem
a svým dětem vypráví
Robert Ford v nočních tmách připlíží se jako vrah
a on vám Jesse Jamese odpraví

Ref.: Jó, Jesse ženu svou…..
5

: První signální

Capo I

1. Emi 
Až si G 
zejtra ráno C 
řeknu zase Emi 
jednou provždy dost,
G 
právem se mi C 
budeš tiše Emi 
smát.
jak G 
omluvit si C 
svoji slabost, Em 
nenávist a zlost,
když G 
za všechno si C 
můžu vlastně Emi 
sám.

R. Za Ami 
spoustu dní možná  C 
spoustu let,
až se mi G 
rozední budu ti D 
vyprávět,
na první Ami 
signální jak jsem C 
obletěl svět,
jak tě to G 
omámí a D 
nepustí zpět.
Jaký si to F 
uděláš - Bb 
takový to Dmi 
máš,
jaký si to F 
uděláš - Bb 
takový to Dmi 
máš .

2. Až se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott,
budu zpívat uampamtydapam.
Všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod,
jak jsem si to udělal tak to mám.

R. 
6

: Ráda se miluje

capo2. 
R: RAmi 
áda se miluje, rG 
áda jC 
í, rF 
áda si jEmi 
enom tak zpAmi 
ívá,
vrabci se na plotě hG 
ádajC 
í, kF 
olik že čEmi 
asu jí zbAmi 
ývá.

1. NF 
ež vítr dostrká k C 
útesu tF 
u její legrační bC 
árkE 
u
a PAmi 
ámbu si ve svým nG 
otesC 
u F 
udělá jEmi 
en další čAmi 
árku.

R: Ráda se miluje …

2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce,
že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce.

R: Ráda se miluje …

3. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští,
sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští.

R: Ráda se miluje …
7

: Nagasaki Hirošima

Capo 1 (tzn reálně od D#): 

1. D 
Tramvají A 
dvojkou G 
jezdíval jsem A 
do ŽideD 
nicA G A 
 
z D 
tak velký A 
lásky G 
většinou A 
nezbyde Hmi 
nic 
z G 
takový D 
lásky G 
jsou kruhy D 
pod očiA 
ma 
a D 
dvě spálený A 
srdce - G 
Nagasaki A 
HirošiD 
maA G A 
 

2. Jsou jistý věci co bych tesal do kamene 
tam kde je láska tam je všechno dovolené 
a tam kde není tam mě to nezajímá 
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 

3. Já nejsem svatej ani ty nejsi svatá 
ale jablka z ráje bejvala jedovatá 
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima 
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 

4. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic 
z tak velký lásky většinou nezbyde nic 
z takový lásky jsou kruhy pod očima 
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima 
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

D A G Hmi
8

: Nejlíp jim bylo

CAPO III

1. Nejlíp jim C 
byloFmaj7 
 
C 
když Fmaj7 
nevěděli co C 
dělajíFmaj7 C Fmaj7 
 
jenom se G 
potkali
F 
a neznělo to C 
špatněFmaj7 
 

2. Tak se snažili
a opravdu si užívali
jenom existovali
a čas běžel skvěle

R: F 
Nechám si projít C 
hlavou
G 
kam všechny věci Ami 
plavou
F 
jestli je všechno jen C 
dech
G 
tak jako kdysi v noci
Ami 
spolu potmě na schodechC Fmaj7 
 

3. Pak se ztratili
a chvílema se neviděli
jenom si telefonovali
a byli na tom bledě

4. A když se vrátili
už dávno nehořeli
jenom dál usínali
chvíli spolu - chvíli vedle sebe

R: Nechám si projít hlavou…

R: Nechej si projít hlavou…
9

: Tulácký ráno


1. Dmi 
Posvátný je mi každý ráno,
Ami 
když ze sna budí šumící Dmi 
les
a když se zvedám s písničkou známou
Ami 
a přezky chřestí o skalnatou Dmi 
mez.

Ref: Dmi 
Tulácký ráno na kemp se snáší,
B 
za chvíli půjdem C 
toulat se F 
dál,
Dmi 
a vodou z říčky oheň se zháší,
B 
tak zase půjdem Ami 
toulat se Dmi 
dál.

2. Posvátný je můj každý večer,
když oči k ohni vždy vrací se zpět,
tam mnohý z pánů měl by se kouknout
a hned by věděl, jakej chcem svět.

3. Posvátný je mi každý slovo,
když lesní moudrost a přírodu zná,
bobříků sílu a odvahu touhy,
kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá?
10

: Strom

1. PAmi 
olní cestou kráčeli šumG 
aři do vísky hrát,
sAmi 
vatby, pohřby tahle cesta pozG 
nala mnohokrát,
po F 
jedné svatbě se cG 
hudým lidem Ami 
synek narodil
a F 
táta mu u pG 
rašný cesty E 
života strom zasadil.

R: A on tam stA 
ál,a koukal doF#mi 
 polí,
byl jak kD 
rál, sám v celém oE 
kolí,
korunu A 
měl, korunu F#mi 
měl, i když ne D 
ze zlata, Dmi 
 
a jeho A 
pokladem byla tE 
ráva střapaA 
tá.
2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl
jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl,
a z vísky bylo město a to město začlo chtít
asfaltový koberec až na náměstí mít.

R: A on tam stál,a koukal do polí…

3. Že strom v cestě plánované, to malý problém byl,
ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil,
tak naposled se do nebe náš strom pak podíval
a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal.

R: A on tam stál,a koukal do polí…

4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál,
a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál,
dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával
a jen přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze hrál.

R: Jak tam stál, a koukal do polí,
a byl jak král, sám v celém okolí,
korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,
a jeho pA 
okladem byla tE 
ráva střapaA 
tá, D 
 
a jeho pA 
okladem byla tE 
ráva střapaA 
tá
11

: Bláznova ukolébavka II


1. D 
Máš, má ovečko, A 
dávno spát, G 
už píseň ptákůD 
 končí,

D 
kvůli nám přestal A 
i vítr vát, G 
jen můra zírá D 
zvenčí,

A 
já znám její zášť, G 
tak vyhledej skrýš,

A 
zas má bílej plášť aG 
 v okně jeA 
 mříž.

R: D 
Máš, má ovečko, A 
dávno spát,

aG 
 můžeš hřát, ty měE 
 můžeš hřát,

vždyť D 
přijdou se G 
ptát, zítra zasD 
 přijdou se G 
ptát,

jestli ty v D 
mých předstaG 
vách už D 
mizíš.

2. Máš, má ovečko, dávno spát, už máme půlnoc temnou,
zítra budou nám bláznů lát, že ráda snídáš se mnou,
proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám,
když tebe mám rád, když tebe tu mám.

R: 
12

: Síla starejch vín

Capo I

Intro: G D Emi C Emi C Emi D G G 

1. Emi 
Podle nepsanejch C 
zákonů hledáme D 
něco,
co nám nejspíš schází.
Emi 
Podle prastarejch C 
pudů,
který nás D 
nutěj furt za něčim jít.
Emi 
Do stejný řeky nikdy C 
nevstoupíš,
klacky D 
sám sobě pod nohy házíš.
Emi 
Cos chtěl, máš, stejně C 
dojdeš k poznání.D 
 

R: Že věciG 
 některý jsouD 
 neměnný, jakEmi 
 síla starejch C 
vín,
a někdy je Emi 
tma kolem C 
nás,
to Emi 
když zrovna nejsme stálíD 
.
Najednou G 
blízký jsou siD 
 vzdálený,
to z Emi 
vočí kouká C 
nám,
tak na chvílíEmi 
 stůj, C 
vzpomínej,
no a Emi 
přiznej, taky jsme se D 
báli, co bude G 
dál,

2. Každej ctí asi jinej zákon a kdo ví,
co nám odvahu dává.
Každej má asi jinej kód a ty sám zřejmě všechno víš líp.
Jak když přesadíš starej strom,
taky to nebude velká sláva.
Cos chtěl máš, stejně dojdeš k poznání.

R: 2X
13

: Pocity

1. G 
Z posledních pociD 
tů  Emi 
poskládám ještě jednu C 
úžasnou chvíli. 
G 
Je to tím, že jsi D 
tu. Emi 
Možná i tím, že C 
kdysi jsme byli, 
ty a G 
já, my dva, dvě D 
nahý těla, tak Emi 
neříkej, že C 
jinak jsi to chtěla. 
Tak G 
neříkej, D 
neříkej, Emi 
neříkej mi C 
nic.

2. Stala ses do noci. Z ničeho nic, moje platonická láska. 
Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.

A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není. 
Pohled a okouzlení a prázdné náměstí na znamení. 

R: Jenže ty G 
neslyšíš,D 
 jenže ty Emi 
neposloucháš.C 
 
Snad ani G 
nevidíš,D 
 nebo spíš Emi 
nechceš vidět.C 
 

A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. 
Zkus změnu uvidíš, pak vítej do svobody.

3. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. 
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. 
Říkej si o mě co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen. 
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem. 

R: Jenže ty neslyšíš…
14

: Husličky

1. /: E 
Čí že ste, husličky, A 
čiE 
e, F#mi 
kdo vás tu C#mi 
zanechH 
al :/
/: F#mi7 
na trávě pováE 
lanéA 
, :/ 
F#mi 
u paty C#mi 
ořeH 
cha?F#mi C#mi H 
 

2. /: A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, :/
/: že ste, husličky, samé :/
na světě zostaly?

3. /: A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, :/
/: co sa mu enem zdálo, bože(-), :/
že už vjec nechtěl hrát?

4. /: Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, :/
/: až sa tá bude trápit, :/
která ho nechtěla.
15