PKRH

-: Jezdili jsme ve dvojici

1. Dmi
Jezdili jsme ve dvojici Gmi
já a můj starej dobrej Dmi
Jim
Co to bylo za stanici Gmi
kde jsem se dal dohromady s Dmi
ním
F
Státy projeli jsme spolu Gmi
starej Jim mi dával školu
F
uměl, …Gmi
s životem se Dmi
rvát
měl ve svojí šedý hlavě Gmi
vše co musí dobrej hobo Dmi
znát

2. Všichni brzdaři nás znali věčně spolu já a starej Jim
když spolu jsme usínali když vzpomínal zavál černej dým
naše kapsy věčně prázdný a strniště nehorázný
jezdil, … jsem s Jimem slunci vstříc
bohatí maj jenom prachy řeknu vám že my jsme měli víc

3. Jednou takhle v Minesotě dobíhali jsme nákladní vlak
Jim už skoro na plošině zavrávoral najednou a pad
viděl jsem jak dolů padá jak přes jeho starý záda
těžký kola vlaku jedou
jako malej kluk jsem brečel když jsem viděl Jimovu tvář bledou

4. Na kolejích zůstal ležet na kolejích který měl tak rád
ve mně život náhle ustal zapomněl jsem že jsem ještě mlád
na skráni mám vlasy šedý dneska jedu naposledy
vím, že Jimův vlak se blíží
za chvíli se sejdu s Jimem v tomhle světě by to bylo stěží

CODA: Viděl jsem jak dolů padá jak přes jeho starý záda
těžký kola vlaku jedou

Argema: Jarošovský pivovar

1. G
Léta tam D
stál, C
stojí tam G
dál
G
pivovar u D
cesty C
každý ho znalD

G
Léta tam sD
tál C
stát bude dálG

G
ten kdo zná D
Jarošov C
zná piD
vovarG

R: C
Bíla pěD
na G
láhev orosenáEmi

C
chmeloD
vý nektar já známG

C
jen jsem to D
zkusil a G
jednou se napilEmi

C
od těch dob D
žízeň mámG

2. Bída a hlad kolem šel strach
když bylo piva dost mohlo se smát
třista let stál stát bude dál
ten kdo zná Jarošovzná pivovar

®:

Jarošovský pivovar

Asonance: Čarodejnice z Amesbury

1. Zuzana Dmi
byla dívka, C
která žila v Dmi
Amesbury,
s jasnýma F
očima a C
řečmi pánům Dmi
navzdory,
souseF
dé o ní C
říkali, že Dmi
temná kouzla Ami
zná
a Bb
že se lidem Ami
vyhýbá a s Bb
ďáblem C
pletky Dmi(G)
má.

2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí,
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.

3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali,
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
"Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš,
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!"

4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění,
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou,
sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.

5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná,
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná,
je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění,
a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!"

6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy,
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený:
"Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!"

7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
"Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam,
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!"

8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící,
a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou,
zemřela tiše samotná pod letní oblohou …

BijouTerrier: Babka Natatrouská a Dedo Momuj

1. Emi
Láskavo si C
uvedom, D
uvedoEmi
muj.
Ú uve uvedom, uvedomuj,
že zamilovali sa do seba ver tomu yeah!
babka Natatrouská a dedo Momuj.

Emi
Ó, aké A
pekné padaD
jú tu slová,Emi

Emi
lenže je tu A
ešte stará D
Momujová.Emi

C
Tamtamy už obchádzajú D
starobiEmi*
nec,
Emi
príbeh to má C
ako dáky trhák v kiD
ne, C!Emi

2. Momujová budí sa budí sama.
Bú budí budí sa budí sama.
Kam ten blázon mohol odísť bez pyžama?
Vstáva, bere palicu, šúcha nohama.

Kam ten blázon mohol odísť tak potichu?
Ešte k tomu na invalidnom vozíku.
So slzami v očiach pozrie na nebesá,
možno, že mu hrabe na staré kolesá.

R: Emi
Ó A
anoo D
presne Emi
taak
Ó anoo presne taak
Ó anoo ešte taak
Ó anoo presne taak

3. Prázdna chodba, na stene tri pavúky.
Za dverami kúpelne divné zvuky.
Nesmelo na ne urobí, ťuky, ťuky,
potom sa chopí kľuky dlaňou svojej ruky,

Hlavne sa na mokrej zemi nepošmyknúť.
Vidí, že je obsadený sprchový kút.
Starká opatrne záves odokryjú
a on v náručí s inou, hromy divo bijú.

R: Ó anoo presne taak…

1. Láskavo si uvedom, uvedomuj.
Ú uve uvedom, uvedomuj,
že zamilovali sa do seba ver tomu yeah!
babka Natatrouská a dedo Momuj.

Box Tops: The Letter

1. Am
Give me a ticket for an F
aeroplane
G
Ain't got time to take a D
fast train
Am
Lonely days are gone, F
I'm a-goin' home
Cause my E
baby just wrote me a Am
letter

2. Am
I don't care how much money I F
gotta spend
G
Got to get back to my D
baby again
Am
Lonely days are gone, F
I'm a-goin' home
My E
baby just wrote me a Am
letter

Ref. Well she C
wrote me a G
letter
Said she F
couldn't C
live without G
me no more
C
Listen mister G
can't you see
I F
got to get C
back to my baG
by once more
E
Anyway

3. Am
Give me a ticket for an F
aeroplane
G
Ain't got time to take a D
fast train
Am
Lonely days are gone, F
I'm a-goin' home
Cause my E
baby just wrote me a Am
letter

Ref. Well she C
wrote me a G
letter
Said she F
couldn't C
live without G
me no more
C
Listen mister G
can't you see
I F
got to get C
back to my baG
by once more
E
Anyway

4. Am
Give me a ticket for an F
aeroplane
G
Ain't got time to take a D
fast train
Am
Lonely days are gone, F
I'm a-goin' home
Cause my E
baby just wrote me a Am
letter
Cause my E
baby just wrote me a Am
letter

Bratři Ryvolové: Jarní kurýr

1. DuC
nění kopytF
večer slýC
chávám,
údolím jarní Emi
kurýr jede E
k nám,
v peřeAmi
jích řeka G
zvoní a F
jarem vítr E7
voní,
přijíAmi
ždí jarní G
kurýr, F
dobE7
ře ho Ami
znám,
Ví, celej G
kraj to ví,
F
veze nám G
jaro F
v brašně E7
sedloAmi
vý.

2. Zase jdou krajem vánky voňavý,
vobouvám svoje boty toulavý,
dobře ví moje milá: i kdyby víla byla,
tyhle toulavý boty nezastaví,
mám boty toulavý,
ty ani kouzlem nezastaví.

3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou,
musím jít stopou bílou toulavou,
neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím,
prošlapám cestu domů jarní travou,
víš, ty to dobře víš,
ty moje boty nezastavíš.

Bratři Ryvolové: Sedmnáct dnů

1. Emi
Jak zavoAmi
láš,
když ti dávno v hrdle Emi
vyschnul hlas
tvůj krk je připravenej H7
na provaz,
kterej se houpá blíž a Emi
blíž.Ami
Emi

Kam zavoAmi
láš,
když tvoje oči vidí Emi
pustinu,
nejradši lehnul by sis H7
do stínu
jenom kdyby tu ňákej Emi
byl. Ami
Emi

R1: Sedmnáct E7
dnů máš v patách ostrý hochy Ami
z patroly,
noc beze D7
snů a pravou ruku furt na G
pistoli.
V hrdle Emi
máš H7
prach a tvůj kůň teď už neví C
kam máAmi
jít,
máš asi H7
strach, jseš ale chlap a despeEmi
rát.Ami
Emi

2. Jezdci jsou blíž,
pustinou jenom dusot koní zní,
ubal si cigaretu poslední,
než zazní obávanej hlas.
Hands up old boy,
bouchačku uchop rukou za hlaveň,
ať šerif ví, ze máš furt úroveň,
že v očích ještě ocel máš.

R1: Sedmnáct dnů máš v patách ostrý hochy z patroly,
noc beze snů a pravou ruku furt na pistoli.
V hrdle máš prach a tvůj kůň teď už neví kam má jít,
máš asi strach, jseš ale chlap a desperát.

R2: Kdo prohrát zná, i když měl předtím v očích temný strach,
ten právo má, aby řek šerif o něm "Byl to chlap".
Tak naposled pohleď na slunce smutným úsměvem,
život je boj a tys ho předčasně prohrál.

Brontosauři: Franky Dlouhán

1. C
Kolik je smutného, když F
mraky černé C
jdou
lidem nad G7
hlavou F
smutnou dálavouC
.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl.

R: C
Měl kapsu G7
prázdnou Franky Dlouhán,
po státech F
toulal se jen C
sám a že
byl F
veselej, tak C
každej měl ho G
rád.
Tam ruce k F
dílu mlčky přiloží a C
zase jede Ami
dál.
A F
každej kdo s ním G
chvilku byl,
tak F
dlouho G7
se pak C
smál.

2. Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál …

R: Měl kapsu prázdnou …

3. Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíraček zněl …

R: Měl kapsu prázdnou …

Brontosauři: Jarní tání

1. Když první Ami
tání Dmi
cestu sněhu C
zkříží
a F
nad leDmi
dem se E7
voda objeAmi
ví.
Voňavá zem se sněhem tiše plíží
tak nějak líp si balím, proč bůhví.

R: Přišel čas F
slunce, G
zrození a C
tratí
na kterejch F
potkáš G
kluky ze všech C
stranE7

/:Hubenej Ami
Joe, Čára, Ušoun se ti Dmi
vrátí
oživne F
kemp, E7
jaro vítej k Ami
nám. :/

2. Kdo ví jak voní země, když se budí
pocit má vždy jak zrodil by se sám.
Jaro je lék na řeči, co nás nudí
na lidi, co chtěj zkazit život nám.

R: Přišel čas slunce …

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo
srdce těch pánů, co je jim vše fuk.
Pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk.

R: Přišel čas slunce …

Brontosauři: Johanka

1. Ami
S hlavou sklEmi
oněnDmi
ou lidí zástup se tu dAmi
ívá,
nebe nEmi
ad hlavDmi
ou, slyšíš dG
ětskej plAmi
áč,
jenom s vEmi
írou svDmi
ou stojí dívka plavá, bAmi
ílá,
oheň nEmi
ad sebDmi
ou, jenom s prG
avdou dAmi
ál.

R: E7
Hej, muži, přidej Ami
oheň spí,
vždyť E7
páni se nudí Ami
jen,
ať E7
plameny nesou zF
právu zlou,
jak skC
ončil soudnej G
den s JohanAmi
kou.

2. Dík svůj dal ti král, celá Francie si zpívá,
to se osud smál, smutek utíká,
s pannou Johankou ke štěstí se země dívá,
vítr zprávu vál, že se dýchat dá.

3. S hlavou skloněnou lidí zástup se tu dívá,
nebe nad hlavou, slyšíš dětskej pláč,
popel s vánkem ví, co se v dívčím srdci skrývá,
hra se zastaví, jiná začíná.

COP: Pár minut

e-|---2-----2-----2-----2-------3-
h-|---3-----3-----3-----3-------3-
g-|---2-----2-----2-----2-------0-
d-|-0---0-------------------------
a-|-------3---3-2---2-0-----------
e-|-----------------------0/2/3---

®1: G
Tvých pár D
minut si Ami
připíchnout jak C
kytku na kaG
bát,
mávnout D
křídly a Ami
plný kapsy C
tvojí lásky D
mít. G Ami G

G
To bych si D
přál, a Ami
mít těch minut C
pár a kapes G
víc,
probudit D
den a Ami
vyprávět mu C
sen, a potom jen mu D
říct:

®2: Těch pár minut si připíchnu jak kytku na kabát,
mávnu křídly a kabát nechám i s tou kytkou vlát.
Tunelem snů, tak krátkým i tak dlouhým, teď běžím sám,
až přijdu k vám, minut pár svých dní
jen mi dej, jen mi dej hej.

®2:
Jó, to bych si přál, a mít těch minut pár a kapes víc,
zatřást dnem a sebrat spadlej čas, co není zlej, není zlej hej.

®2:

Čechomor: Mezi horami

1. [: Ami
Mezi G
horAmi
ami Ami
lipka G
zelenáAmi
:]
[: C
Zabili Janka, G
Janíčka, Ami
Janka Ami
miesto G
jeleAmi
ňa :]

2. [: Keď ho zabili, zamordovali :]
[: Na jeho hrobě, na jeho hrobě, kříž postavili :]

3. [: Ej, křížu, křížu ukřižovaný
[: Zde leží Janík, Janíček, Janík zamordovaný :]

4. [: Tu šla Anička, plakat Janíčka :]
[: Hneď na hrob padla a viac nevstala dobrá Anička :]

Druhá tráva: Dívka ze severu

G
Hmi
C
G
Hmi
C
G

G
Až půjdeš Hmi
tam, kde C
není skoro G
nic,
kde Hmi
]vítr, vždycky C
samým sněhem G
hrál.
PozdraHmi
vuj, jednu C
dívku u hraG
nic,
kterou Hmi
jsem, kdysi C
hrozně miloG
val.

Až začnou, zuřit bouře na pláních
a řeky znehybní tvrdý led.
Doufám jen, že ji ochrání,
před vichřicí a zimou teplý pléd.

Vlasy má doufám pořád vlnité
a dlouhé tak, že ji po pás splývají.
Vlasy má doufám pořád vlnité
ty mi ji nejvíc připomínají.

Až půjdeš tam, kde není skoro nic,
kde vítr, vždycky samým sněhem hrál.
Pozdravuj, jednu dívku u hranic,
kterou jsem, kdysi hrozně miloval.

Fešáci: Sundej z hodin závaží

1. D
Brouzdej trávou za tratí
v dlouhých letních hodiG
nách,
Emi
vše se v dobré obráA
tí,
A7
já se vrátím před tvůj D
práD4
h.

2. D
Nikdy nevěř vteřinám,
ty nám jenom překáG
ží.
Emi
Je tu lék a já ho A
znám
A7
- sundej z hodin záD
vaG
ží.

R: D
Pak se D7
času budem G
smát
někde stranou od liD
dí.
Naše toulky ranní E
rosou
ať nám všichni záviA
dí.

3. D
Odjezd můj je blíž a blíž.
Vlak už čeká v nádraG
ží.
Emi
Já chci zůstat, ty to A
víš.
A7
Sundej z hodin záD
vaG
ží.

Mezihra...

R: D
Pak se D7
času budem G
smát…

4. (jako 3.)
Odjezd můj je blíž a blíž.
Vlak už čeká v nádraží.
Já chci zůstat, ty to víš.
Sundej z hodin závaží.

Mezihra...

5. Já chci zůstat, ty to víš.
Sundej z hodin závaží.

Hop trop: Chvíle

1. Emi
Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu Hmi
končí,
Ami
chvíle, co patřej' jen Hmi
těm, co neusíEmi
naj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se Hmi
loučí
a Ami
za dobrý slovo ti Hmi
srdce svý na dlani Emi
daj'.

2. Mám rád ty chvíle, kdy holkám ve vočích svítí
slunce, když do korun stromů začlo se drát,
stejně jak v kapičkách rosy na pavoučích sítích,
to najednou chce se mi brečet a zároveň smát.

R: Ty rána s A
vůní borový smůEmi
ly
měly by A
zůstat navždycky v Emi
nás,
ty rána s C
vůní sekaný Hmi
trávy
a ohně, co C
právě Hmi
pomalu Emi
zhas'.

3. Mám rád ty chvíle, kdy kluci v duchu si říkaj',
jak je to nádherný, léto před sebou mít,
spolu si přejou, ať moc rychle dny neutíkaj'
a trápení jsou někde v dálce, a kolem je klid.

4. Emi
Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu Hmi
končí,
Ami
chvíle, co patřej' jen Hmi
těm, co neusíEmi
naj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se Hmi
loučí
a Ami
za dobrý slovo ti Hmi
srdce svý na dlani Emi
daj'.

Hop trop: Jasný jak facka

1. Tak už to Emi
vře a chlapi D
vostrý jsou jak C
meče
a že maj G
vztek, tak pijou, D
co jen trochu G
teče,
na lodi D
jak by měla Ami
přijít velká H7
bouře,
to, co se Emi
děje, skoro D
podobá se vzpouC
ře.

2. Začal si kapitán, co hrozný tvrdil věci,
za který držet by ho měli v pevný kleci,
říkal, že svět je vlastně velikánská koule,
a nikdo nevěřil mu ani na půl coule.

R: Emi
Jasný jak fG
acka, země je plD
acka
a kolem dokAmi
ola jen oceáG
n,
do tisíc láEmi
ter, tvrdil to páA
ter,
a to je víC
c než kapitF
án,D

ten když si G
nahne, hned ho to D
táhne
pořád na záAmi
pad do IndieG
,
po zlatě praEmi
hne, skončí na ráA
hně
a dýl než teC
jden nepřežijeG
.

3. Bylo by snadnější než jeho tvrdou hlavu
přesvědčit vorvaně anebo mořskou krávu,
že kdo se jednou vydal do neznámejch proudů,
dostal se zaručeně k poslednímu soudu.

Hop trop: Sotva se narodíš

1. /: SD
otva se nA7
arodíš, D
už ti koně kA7
ovou, :/
/: šG
avli ti chD
ystají A
ocelovD
ou, :/
A
ocelovHmi
ou, bEmi
ez pEmi7
arádyE7
,A7

/: cG
o kmáni dD
ostávaj' A7
u armádD
y. :/

2. /: Sotva se narodíš, už si verbíř píše, :/
/: že nejsi ze zámku, ale z chýše, :/
ale z chýše pod horama,
/: těžko se vyplácet šesťákama. :/

3. /: Sotva se narodíš, už ti kulku lijou, :/
/: kdo střelí dřív, toho nezabijou, :/
nezabijou, a pak možná,
/: jakej maj' mrzáci život, pozná. :/

4. /: Sotva se narodíš, už ti šijou kabát, :/
/: kterej si voblíkneš jednou-dvakrát, :/
jednou-dvakrát, naposledy,
/: zelený sukno je zkrvavený. :/

5. /: KdE
ejakej gH7
enerál, kdE
ejakej kH7
aprál :/
/: s flA
intama lE
idi by dH
o pole hnE
al, :/
dH
o pole hnC#mi
al prF#mi
oti sF#mi7
obě,F#7H7

/: kA
omu jsou mE
etály plH7
atný v hrobE(C#mi)
ě? :/

Hop trop: Škrábej

1. Emi
trojstěžníku plachty k rozervání napnutý
třiG
náctej den je to s náma nějaký nahnutý
smůD
lu táhnem za kormidlem s sebou po Emi
vlnách
my lodníci jsme na tom nejhůř vím to na tuty
G
pískovcovou cihlu v ruce záda vohnutý
D
bocman vříská nejradši bych po krku mu Emi
sáh

Ref: hej Emi
hej! škrábej ty prkna ať sou C
bílý!
hej Emi
hej! škrábej, ty prkna musej' C
bejt!
hej Emi
hej! říkej si klidně každou chvíC
li
Emi
nebudem D
spílat Emi
ruce D
spínat Emi
žalmy D
zpívat Emi
hou!

2. bez vody jsme všichni skoro žízní leknutý
nikomu z nás nevadí že spíme vobutý
stejně každej den jeden z nás končí na marách
čert aby vzal bocmana a s ním i drhnutí
ze kterýho máme teď ty záda vohnutý
chcem bejt rovný až do pekla překročíme práh

Ref:

Hop trop: Tři kříže

Dmi
Dávám sbohem C
břehům proklaAmi
tejm, který Dmi
v drápech má C
ďábel Dmi
sám,
bílou přídí C
šalupy My Ami
Gray míří Dmi
k útesům C
který Dmi
znám.

R: Jen tři F
kříže z bíC
lýho kameAmi
ní někdo Dmi
do písku C
poskláDmi
dal,
slzy F
v očích měl a C
v ruce znaveAmi
ný lodní Dmi
deník co C
sám do něj Dmi
psal.

2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen,
třeskot nožů při kterým přejde smích, v srdci kámen a jméno Stan.

3. Já Bob Green mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl když jsem se smál,
druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál

4. Třetí kříž snad vyvolá jen stesk, bejt Jimm Rodgers těm dvoum život vzal,
svědomí měl vedle nich si klek.

Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský,
snad mně tedy bůh odpustí.

R: Jen tři F
kříže z bíC
lýho kameAmi
ní jsem jen Dmi
do písku C
poskláDmi
dal,
slzy F
v očích měl a v C
ruce znaveAmi
ný lodní Dmi
deník a v C
něm co jsem Dmi
psal.

Ivan Hlas: Jednou mi fotr povídá

1. A
Jednou mi fotr A7
povídá
D
zůstali jsme už D7
sami dva,
že E
si chce začít taky trochu žít.A

Nech si to projít palicí
a nevracej se s vopicí
snaž se mě hochu trochu pochopit.

R: Já E
šel, šel dál baby, A
kam mě pán bůh zval
já E
šel, šel dál baby a D7
furt jen tancoval.
Na A
každý divný hranici, D
na policejní stanici,
E
hrál jsem jenom Rock´n Roll for You.A

2. Přiletěl se mnou černej čáp,
zobákem dělal rockin´klap
a nad kolípkou Elvis Presley stál.
Obrovskej bourák v ulici,
po boku krásnou slepici
a lidi šeptaj přijel nějakej král.

R: Já šel…

3. Pořád tak nějak nemohu,
chtit štěstí za nohu
a nemůžu si najít klidnej kout.
Blázniví ptáci začnou řvát
a nový ráno šacovat
a do mě vždycky pustí silnej proud.

R: Tak jsi šel, šel dál baby…

Ivan Hlas: Na kolena

1. Táhněte C
do háje - všichni Ami
pryč
Chtěl jsem jít C
do ráje a nemám Ami
klíč
Jak si tu C
můžete takhle Ami
žrát?
Ztratil jsem F
holku, co jí mám G
rád

Napravo, nalevo nebudu mít klid
Dala mi najevo, že mě nechce mít
Zbitej a špinavej, tancuju sám
Váš pohled Dmi
káravej už dávno G
znám

R: Pořád jen: F
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena C
Jé, jé, jé
Pořád jen: F
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena C
Jé, jé, jé
Pořád jen: F
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena
C
Je to Ami
tak a vaše F
saka vám posere G
pták

2. Cigáro do koutku si klidně dám
Tuhletu pochoutku vychutnám sám
Kašlu vám na bonton, vejmysly chytrejch hlav
Sere mě Tichej Don a ten váš tupej dav

R: Pořád jen: Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena…

R: Pořád jen: Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena…
… je to tak, tenhleten barák vám posere pták

Jarek Nohavica: Kdo na moje místo

Text: Petr Bezruč

R: Ami
Tak málo mám E
krve, tak G
málo mám Ami
krve,
tak C
málo mám Dmi
krve a E
ještě mi teče z Ami
úst.

1. Až bude Dmi
růst nade mnou tAmi
ráva, až budu hDmi
nítAmi
,
kdo Dmi
na moje Ami
místo, kdo zdDmi
vihne můj E
štít?

R: Tak málo mám krve…

*: V Ami
dým zahaC
len vítkovsG
kých pecí jsem sAmi
tál,
noc zřela mi zC
očí, pG
lam z nozdry mi Ami
vál,
nech svítilo sC
lunce, nech večer se G
šeřil,
já semknutou Ami
brvou ty vrahy jsem měřil:
ty bohaté C
židy, ty grofy ze šG
lachty,
já - škaredý Ami
horník, jak vyskočil z E
šachty.

R: Tak málo mám krve…

2. = 1.

*: Kdo zdvihne můj štít, kdo zdvihne můj štít,
kdo zdvihne můj štít, kdo zdvihne můj štít?

Jarka Mottl: Hledám děvče na neděli

G A7
Bloudit světem bez děvčete, žít ve stanu sám,
D7 G D7
to abys měl nervy jako drát.
G A7
Pak se divit nemůžete, že si asi dám
D7
do nedělních novin inzerát.

G D7 G D7

R: Hledám děvče na neděli, aby mi kamarádi záviděli,
G Emi Ami D7 G Ami D7
aby si nemysleli, že jsem samotář - to tedy ne.
G Emi Ami D7 G Emi
Rozhlížím se v jednom kuse, dokonce ve vlaku i v
Ami D G Emi Ami D7 G
autobuse, i den ke dni počítám a trhám kalendář.
G7 C
Až najdu tu pravou z vlastního popudu,
A7 D7
ať snědou, či plavou, tyhle detaily už svěřím osudu.
G Ami D7
Hledám štěstí kolem sebe,
G Ami D7
chtěl bych mít pod širákem kousek nebe,
G Ami D7 G
já už tu poustevníka dělat nebudu.

G A7
Potkal jsem ji na Sázavě, kývla na pozdrav,
D7 G Ami D7
v jejích očích jsem se utopil.
G A7
Měla husí brko v hlavě, učiněná squaw,
D7
Tak jsem ji svý srdce vyklopil:

Jiří Grossman: Jako kotě si příst

1. C
Měsíc snílek F
stoupá nad C
skalou
a zpívá si svou píseň pomaG
lou,
je C
podobná té, co jsem složil F
sám,
tak G
poslouchej a nehleď k hodiC
nám.

R: Jako C
kotě si příst a víčka mít zavřená F
únaC
vou,
málo je míst, kde staré lásky D7
naráz uplaG
vou,
C
jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už F
znát,
že jak kotě si příst a C
víčka mít zavřená G
chtěl bych C
rád. F
C
G

2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná
a doznám, že jsem šťastný, že tě mám,
už vítr vlahý stopy bázně svál,
tak můžu říct, co léta jsem si přál.

3. Nevyznám se příliš v lichotkách
a občas se tak stydím, že bych plách',
za blízký strom se ukrýt, a pak vím,
že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým:

R:
C F C F C F C F

*: C
Tap ta F
da …C
F
C
F
C
F

Jiří Schellinger: Holubí dům

1. Ami
ZpívG
ám F
ptákům a E
zvlášť holuAmi
bům,
stáG
val F
v údolí E
mém starý Ami
dům,
C
ptáG
ků C
houf zaléG
tal ke kroC
vům,
Ami
měl G
jsem F
rád holuE
bích křídel Ami
šum.
Vlídná dívka jim házela hrách,
mávání perutí víří prach,
ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům, jeho práh.

R. Hledám Dmi
dům holuG7
bí, kdopak C
z vás cestu Ami
ví?
Míval Dmi
stáj roubeG7
nou, bílý C
štít.
Kde je Dmi
dům holuG7
bí a ta C
dívka, kde Ami
spí,
vždyť to Dmi
ví, že jsem E
chtěl pro ni Ami
žít.DAmi

2. Sdílný déšť vypráví okapům,
bláhový, kdo hledá tenhle dům.
Odrůstáš chlapeckým střevícům,
neslyšíš holubích křídel šum.
Nabízej úplatou cokoli,
nepojíš cukrových homolí,
můžeš mít třeba zrak sokolí,
nespatříš ztracené údolí.

R. Hledám dům holubí, …..

Jiří Schellinger: Šípková Růženka

1. Ještě Ami
spí a spí a spí zámek šG
ípkový,
Ami
žádný princ tam v lesích Emi
ptáky neloví,
ještě Ami
spí a spí a spí dívka zG
akletá,
Ami
u lůžka jí planá rEmi
ůže rozkvétá.

R. F
To se sG
chválně dětem Ami
říká,
aby F
s důvěrG
ou šli sC
pát, kE
lidně spát,
že se Ami
dům probouG
zí a ta C
kráska prociF
tá,
zatím Dmi
spí tam Emi
dál, spí tam vAmi
růžích.

2. Kdo ji ústa k ústům dá, kdo ji zachrání,
kdo si dívku pobledlou, vezme za paní,
vyjdi zítra za ní a nevěř pohádkám,
žádný princ už není, musíš tam jít sám.

R. + Ami
Musíš vyjít sG
ám, nesmíš vC
ěřit pohádkF
ám,
čekáDmi
dívka Emi
dál, spí tam vAmi
růžích,
čF
eká dívka Emi
dál, spí tam A4sus
v růžícA
h.

Johnny Cash: Folsom Prison Blues

1. I E
hear the train a comin'
It's rollin' 'round the bend,
And I ain't seen the sunshine,
Since, I don't know E7
when,
I'm A
stuck in Folsom Prison,
And time keeps draggin' E
on,
But that train B7
keeps a-rollin',
On down to San Antone.

2. When I was just a baby,
My Mama told me, "Son,
Always be a good boy,
Don't ever play with guns,"
But I shot a man in Reno,
Just to watch him die,
When I hear that whistle blowin',
I hang my head and cry.

3. I bet there's rich folks eatin',
In a fancy dining car,
They're probably drinkin' coffee,
And smokin' big cigars,
But I know I had it comin',
I know I can't be free,
But those people keep a-movin',
And that's what tortures me.

4. Well, if they freed me from this prison,
If that railroad train was mine,
I bet I'd move out over a little,
Farther down the line,
Far from Folsom Prison,
That's where I want to stay,
And I'd let that lonesome whistle,
Blow my blues away.

Johnny Cash: Hurt

E:|-----0~~-|-(0)-|----0~~-|----2~~-|-
B:|-----1~~-|-(1)-|----1~~-|----3~~-|-
G:|-----2~~-|-(2)-|----0~~-|--2-----|-
D:|---2-----|-----|--2-----|-0------|-
A:|-0-------|-----|-3------|--------|-
E:|---------|-----|--------|--------|-

Ami C D
Ami C D

1. Ami
C
I hurt myD
self toAmi
day, to C
see if D*
I still Ami
feel
I C
focus D
on the Ami
pain, the C
only D*
thing that's Ami
real
The C
needle D
tears a Ami
hole, the C
old faD*
miliar Ami
sting
Try to C
kill it D
all aAmi
way, but I C
remember D*
everyG
thing

R: Ami7
What have I beFadd9/A
come? Cmaj*
My sweetest G
friend
Ami7
Everyone I Fadd9/A
know goes Cmaj*
away in the G
end
Ami
You could have it Fmaj7
all C*
my empire of G
dirt
Ami7
I will let you Fadd9/A
down, I Cmaj*
will make you Ami
hurt

2. I wear this crown of thorns, upon my liar's chair
Full of broken thoughts I cannot repair
Beneath the stains of time, the feeling disappears
You are someone else, I am still right here

R: G
Ami7
What have I beFadd9/A
come? Cmaj*
my sweetest G
friend
Ami7
Everyone I Fadd9/A
know goes Cmaj*
away in the G
end
Ami
And you could have it Fmaj7
all G*
my empire of G
dirt
Ami
I will let you Fadd9/A
down, I C*
will make you G
hurt
Ami
If I could start Fmaj7
again a G*
million miles G
away
Ami
I would keep myFadd9/A
self I G*
would find a Ami
way

sloka:

refrén:

* (hvězdička) je konec 4/4 taktu

Johnny Cash: Solitary man

E |----5-5---4---2-2---------------2----|
B |--2-----2---2-------------------2----|
G |--------------------------------2----|
D |-------------------4-2--------- 4----|
A |-----------------------4-2------4----|
E |---------------------------4-2--2----|

1. F#m
Belinda waBm
s mine 'til thA
e time that F#m
I found her
A
Holdin' Bm
Jim A
And loving Bm
him
F#m
Then Sue came Bm
along, loved me sA
trong, that's whaF#m
t I thought
A
Me and Bm
Sue, A
But that died Bm
too.

Ref:
A
Don't know that ID
will but uA
ntil I canE
find me
A girl who will sD
tay and won't pA
lay games behE
ind me
E
I'll be whaF#m
t I am. E
A solitary F#m
man. E
Solitary F#m
man

2. I've had it to here being where love's a small word
A part time thing a paper ring
I know it's been done havin' one girl who loves me
Right or wrong weak or strong

Ref:

Karel Hála: Chci zapomenout

1. G
Ze G7
známých C
důvodů, chci zapomeG
nout,
vzpomínky D7
vláčím dál, neblahých pár pouG
t.C
G

G
Ze G7
známých C
důvodů, tě stále mám rG
ád,
pod kůží D7
hloub tě mám, než se může zdátG
. C
G

2. Jen v krajině G
snů, těch pG7
rolhaných sC
nů,
krásná jak G
dřív jsi se mnou D7
dál.
Jen v krajině G
snů, jsem tvůj G7
pán a kC
rál,
jen tam G
lásko má D7
jsem tě neprohG
ráC
l.G

3. G
Ze G7
známých C
důvodů, chci zapomeG
nout,
vzpomínky vD7
láčím dál, neblahých pár poutG
. C
  G

G
Ze G7
známých C
důvodů, tě stále mám G
rád,
pod kůží D7
hloub tě mám, než se může zdát.G
  C
  G

Karel Plíhal: Nosorožec

1. PřAmi
ivedl jsem domů Božce nDmi
ádhernýho nAmi
osorožce,
Dmi
originál tlAmi
ustokožce, kD#dim
oupil jsem ho v hE7
ospodě.
ZAmi
a dva rumy a dvě vodky přDmi
ipadal mi vAmi
elmi krotký,
pDmi
ošlapal mi pAmi
olobotky, E7
ale jinak v pAmi
ohodě.
VznDmi
ikly menší pAmi
otíže přE7
i nástupu dAmi
o zdviže,
přDmi
i výstupu zAmi
e zdviže D#dim
už nám to šlo lE7
ehce.
VznAmi
ikly větší potíže, kdDmi
yž Božena v nAmi
egližé,
kdDmi
yž Božena v nAmi
egližé řvD#dim(E7)
ala, že ho nE7(Ami)
echce.

2. Marně jsem se snažil Božce vnutit toho tlustokožce,
originál nosorožce, co nevidíš v obchodech.
Řvala na mě, že jsem bohém, pak mi řekla: padej, sbohem,
zabouchla nám před nosorohem, tak tu sedím na schodech.
Co nevidím - souseda, jak táhne domů medvěda,
originál medvěda, tuším značky grizzly.
Už ho ženě vnucuje a už ho taky pucuje
a zamčela a trucuje, tak si to taky slízli.

3. TAmi
ak tu sedím se sousedem, s nDmi
osorožcem Ami
a s medvědem,
nDmi
adáváme jAmi
ako jeden nE7
a ty naše slAmi
epice.

Karel Plíhal: Ráda se miluje

capo2.

R: RAmi
áda se miluje, rG
áda jC
í, rF
áda si jEmi
enom tak zpAmi
ívá,
vrabci se na plotě hG
ádajC
í, kF
olik že čEmi
asu jí zbAmi
ývá.

1. NF
ež vítr dostrká k C
útesu tF
u její legrační bC
árkE
u
a PAmi
ámbu si ve svým nG
otesC
u F
udělá jEmi
en další čAmi
árku.

R: Ráda se miluje …

2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce,
že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce.

R: Ráda se miluje …

3. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští,
sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští.

R: Ráda se miluje …

Katapult: Až

1. A
Až se bude psát rok dva tisíce šest
D
Až se všichni přestěhujem do obrovských měst
A
Až dálnicí zeměkouli opředem
D
Až budem pyšni na všechno, co dovedem
E
Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát:
Co děti, mají si kde A
hrát?

2. Až suroviny budem vozit z Měsíce
Až počasí bude řídit družice
Až budem létat na Venuši na výlet
Až za nás budou počítače přemýšlet
Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát:
Co děti, mají si kde hrát?

3. Až budeme mít továrny i na stromy
Až umělá tráva bude před domy
Až zavládne v celém světě blahobyt
Až budem umět skoro všechno vyrobit
Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát:
Co děti, mají si kde hrát?

Katapult: Blues

1. D
Blues opuštěný postele,
A
blues znamenající smutek
G
vzpomínky jako zběsilé
D
vracejí A
každý dotek.

2. Blues ustlanýho polštáře,
blues složený bílý deky,
samotu křičí do tváře,
dva lístky do diskotéky.

3. Blues prázdných hrnků od kávy,
blues zvětralýho vína
nechci si sám lehat do trávy,
byla to moje vina.

4. Blues smutných zubních kartáčků,
blues zapomenutých sponek,
slepená fotka v rámečku
vyčkává na tvůj zvonek.

5. = 1.

6. = 4.

Katapult: Hlupák váhá

1. Ami
Když ti svoje záda G
štěstí ukáD
že,
F
nálaG
du máš mizerAmi
nou.
Ami
Těžko se ti hledá G
trocha kuráD
že,
F
zůstaG
neš stát jako Ami
sloup.

Sólo:

2. Když máš kamaráda a on tě podrazí,
náladu máš mizernou.
Tehdy jeho zrada v srdci zamrazí,
zůstaneš stát jako sloup.

R: F
Hlupák G
váhá,Ami
svět kupředu uhání.
F
Hlupák G
váhá,Ami
ztrácí život v čekání.
F
Hlupák G
váhá,Ami
ale život utíká.
F
Hlupák G
váhá.E

Sólo:

3. Když máš kamaráda a on tě podrazí,
náladu máš mizernou.
Tehdy jeho zrada v srdci zamrazí,
zůstaneš stát jako sloup.

R: Hlupák váhá…

Sólo:

Katapult: Chodníkový blues

A C G A

Obruba ulice, ta už mě nehřeje
Docela jsem si teď už na ni zvyk
Každý si lehne tak jak si ustele
a já si ustlal na chodník!

S kamením pod hlavou vzpomínám na tebe
Chodníky špatný jsou manželský postele
Každý si lehne tak jak si ustele
a já si ustlal na chodník!

Že prej mi nohy podrazil chlast
Že prej je pro mě každýho slova škoda
Že prej mi zbejvá už jenom krást
Holku mi vzala voda pro jeden pitomej žvást

S kamením pod hlavou…

Že prej mi nohy…

S kamením pod hlavou…

/:každej si lehne tak, jak si ustele

Katapult: Já nesnídám sám

1. E
V dáli někde svítá
A
Na polštáři vlasů pár barvy E
žitaA
E
A
E

E
Nové ráno vstává
A
Stůl je pro dva prostřený, voní E
kávaA
E

R: Je to poprH
vé
A
Já nesnídám E
sám A
E

Je to poprH
vé
A
Já nesnídám E
sám A
E

2. Váza plná růží
V parku tolik nechybí, řeklas - díky
Láskou voní tráva
Poštou větru báječná letí zpráva

Katapult: Vojín XY hlásí příchod

1. G
Ospalá D
vrátnice
F
a na polici C
poslední dva klíče
Ami
v skleněné F
vitrínce
D
se smutně krčí pro turisty ký-če

2. Vrzavé schodiště
ošlapané snad miliony kroků
kráčíte nejistě
vnímáš jen křivku jejích boků

3. Manželský postele
a vycházková uniforma v skříni
zelená košile
ty zatím dumáš o svatební sí-ni

4. Hodinky na ruce
které tvůj čas tak neúprosně měří
kdy sáhneš po klice
těch oprýskaných hotelových dveří

5. Kdy vstaneš z postele
a městem v předpisovém saku
vůbec ne vesele
jí budeš doprovázet k poslednímu vlaku

6. Kdy ještě ucítíš
naposled ve tvých její teplé dlaně
zašeptáš tiše: piš
a její pusa bude chutnat slaně

7. Kdy trochu zklamaně
a smutně projdeš pod nápisem "východ"
kdy řekneš na bráně:
vojín XY vám hlásí příchod

Marta Kubišová: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami
Je půlnoc nádherná, G
spí i lucerna,
F
tys' mě opustil E
ospalou,
tu v Ami
hloubi zahrady G
cítím úklady,
s F
píšťalou E
někdo sem kráAmi
čí,
hráC
náramně G
krásně a na mě
F
tíha podivná E
doléhá,
C
hrá náramně, G
zná mě, nezná mě,
F
něha a E
hudba až k pláAmi
či.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".

Michal Prokop: Blues o spolykaných slovech

1. A
Jasně, že ti dlužím spoustu D
hezkejch slov
A
Se mnou děvče nemáš na ně G
klikuD

A
Dávno už je umím všechny D
nazpaměť
Cmaj7
Jenomže mi váznou na jaD
zyku

2. Takový ty slova jako čmeláčci
Huňatý a milý s kapkou medu
Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha
Ale znáš mě řečnit nedovedu

R1: Emi
Tak mi promiň děvče však to D
napravím
A
Můj ty smutku já si dám tu Emi
práciEmi7

F#mi
Vyklopím je všechny aspoň Cmaj7
naposledCmaj7x

R2: D
Až si pro mě Emi
příjdou
D
Až si pro mě Emi
příjdou
D
Až si pro mě Emi
příjdou
A
funebráci

3. Takový ty slova jako čmeláčci
Huňatý a milý s kapkou medu
Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha
Ale znáš mě řečnit nedovedu

R1: Tak mi promiň děvče však to napravím
Můj ty smutku já si dám tu práci
Vyklopím je všechny aspoň naposled

R2: Až si pro mě příjdou
Až si pro mě příjdou
Až si pro mě příjdou funebráci

R2: Až si pro mě příjdou …

arpeggio:

poznamky?: nettezzaumanaa na gmailu

Michal Tučný: Abych tu žil

1. Kapsy C
mám, - F
abych v nich měl C
díru,
boty mám - a na nich letní G
prach.
Pod šiE
rou obloE7
hou jsem se Ami
sám usaF
dil,
že C
mám chuť v hlavě si Dmi
srovnat,
G7
pro co jsem C
žil.

2. Píseň mám, abych měl co zpívat,
oheň mám, aby mě tu hřál.
Pár snů mám, abych dál za nocí je tu snil,
že mám jeden lidskej úděl ten,
abych tu žil.

3. Louky mám, abych se moh' toulat,
lesy mám, abych měl kam jít.
Dlouhý proud řeky mám, abych shýbnul se a pil,
že mám to výsadní právo,
abych tu žil.

modulace do D dur

4. Slunce D
mám, - G
na cestu mi D
svítí,
štíty hor - a jejich úboA
čí.
Lásky F#
mám nesčetF#7
né, abych se Hmi
sám přesvědG
čil,
že D
mám to, co mi Emi
stačí,
A7
abych tu D
žil.

zpět do C dur

5. Kapsy mám, - abych v nich měl díru,
boty mám - a na nich letní prach.
Pod širou oblohou jsem se sám usadil,
že mám chuť v hlavě si srovnat,
pro co jsem žil.

Michal Tučný: Pověste ho Vejš

Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek:

R1: Pověste ho Ami
vejš, ať se houpá, pověste ho C
vejš, ať má G
dost.
Pověste ho Dmi
vejš, ať se Ami
houpá, že tu G
byl nezvanej Ami
host.

1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.

2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
Za to že neoplýval krásou, že měl F
country rád, že se E
uměl smát i Ami
vám.

R2: Nad hlaC
vou mi slunce G
pálí konec Dmi
můj nic neodC
dáG
lí,
do svých C
snů se dívám z G
dáli.
A do Dmi
uší mi stále zní tahle E
moje píseň poslední

3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.

R2: Nad hlavou mi slunce …

R1: Pověste ho vejš …

4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.

5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.

R1: Pověste ho vejš …

Michal Tučný: Tam u nebeských bran

D A D B

1. G
Měl jsem D
rád pár písní v nich jsem A
žil
cesty toulavý ty o kterých jsem D
snil
s vlídnou G
tmou když v letě kráj šel D
spát
G
poznal D
jsem že A
tenhle svět mám D
rád

2. Bez řečí jsem každou práci vzal
A měl problémy že málem jsem to vzdal
Po každé jsem vstal a zkoušel jít
Pro tu čest že směl jsem vámi žít

®: G
Měl jsem A
rád
Stín stroG
mů, říčný D
proud
G
Štíty A
hor co nejG
dou překleD
nout
KrásnějG
ší svět vůbec nehleD
dám
G
To řeknu D
vám
Tam A
u nebeských D
bran G D A D G D

3. Dětský smích A vlání konský hřív
Něco moudrých vět Co měl jsem znát už dřív
Slunce zář Když hřála do mých zad
Poznal jsem Že tenhle svět mám rád

®:

®:

To řeknu vám
Tam u nebeských bran

Pacifik: Hej kočí

CAPO 5

1. Hej Ami
kočí, jedem F
dál, láska má boty toulavý,
Dmi
častokrát se unaví ještě Emi
dřív než Em7
najde Ami
cíl.
Hej kočí, jedem F
dál, vždyť cestu znáš už nazpaměť,
Dmi
na ní se skrývá jenom šeď a Emi
někdy pár hezkejch Ami
chvil.

R: Ty jsi F
moje malá vzpomínka G
před spaním, no a C
já jsem tvůj Ami
stín.
Ty jsi F
jiná nežli všechny lásky G
včerejší, to C
já dávno Ami
vím,
s tebou F
mám tisíc naG
dějí, že neC
zůstanu nikdy Ami
sám,
láska F
jsou koně G
splašený, když se řítí Ami
k nám.

2. Hej kočí, jedem dál, i když náš kočár dostal smyk
a láska spadla na chodník, koně dál musíš vést.
Hej kočí, jedem dál, jak rád bys trhnul opratí,
však minulost nám navrátí jen splín z nedávných cest.

R: Ty jsi moje malá vzpomínka před spaním …

3. Hej kočí, jedem dál, dopředu pořád musíš jet,
zastavit nelze a vzít zpět těch pár dlouhejch mil.
Hej kočí, jedem dál, zas budou lásky toulavý,
na tom nikdo nic nespraví, přece dál se točí svět.

Pacifik: Poraněný koleno

1. Emi
Poraněný koleno to D
místo jméno má,
Emi
krví zpitá země, co D
tance duchů zná,
Emi
bídu psanců štvanejch a z D
kulovnice strach,
C
země, která C (H7)
skrývá zlatej H7 (Emi)
prach.

2. Dýmky míru zhasly a zoufalství jde tam
na pahorek malý, kde z hanby stojí chrám,
z hanby bledejch tváří, co prej dovedou žít,
s Písmem svatým přes mrtvoly jít.

R: Emi
Až z větrnejch plání C
zazní mocný G
hlas,
zazní Emi
hlas, zazní G
hlas touhy Emi
mý,
Siouxové táhnou z C
rezervací G
zas,
táhnou Emi
zas, táhnou G
zas, statečEmi
ní.

3. Poraněný koleno je místo prokletí,
Siouxové táhnou jak tenkrát před lety,
pošlapaný právo kdo v zemi otců má,
tomu slova jsou tak zbytečná.

4. Poraněný koleno, ať hoří Kristův kříž,
dětem týhle země ať slunce vyjde blíž,
láska kvete krajem a písně znějí dál
tam, kde hrdý Sioux věrně stál.

5. Černý hory v dálce prý otvírají den,
tam z jeskyně větrů k nám Mesiáš jde ven,
voják hlavu sklopí a k nohám hodí zbraň,
pochopí, kdo splatil krutou daň.

6. Tři sta bojovníků tak, jako jeden muž,
neproklál jim srdce zlý nenávisti nůž,
pro kousek svý země svůj život půjdou dát,
i jejich děti chtěj' si taky hrát.

Pacifik: Stín na kolejích

1. Ami
Vlak se řítí, světla svítí mlhou, černou H7
tmou,
Ami
někdo zvednul návěstí, šraňH7
kama nejde E7
hnout,
Ami
v kupé v třetím vagónu si sednul teď můj H7
stín,
Ami
přímo, lásko, vedle tebe,E7
co teď bude sAmi
ním?

R1: Ami
StátAmi/G
Ami/F
Ami/E
Ami
, státAmi/G
Ami/F
Ami/E

Ami
Na kolejích totiž leží Dmi
místo mě dnesEmi
ka můj Ami
stín.

2. Nádražáckou uniformu teď na sebe dám,
všechny zvuky týhle trati zapomenout mám,
s rozsvícenou lucernou vybíhám z domku ven,
dejchám, běžím po kolejích, vlak se řítí sem.

R1: +

R2: Dmi
Jak pelyněk láska Emi
zhořkla Ami
mi,
G
chutnala jak na jazyku Ami
blín,
Dmi
žádnou lítost jsi Emi
neznaAmi
la,
tak H7
proč bys litovala E7
stín?
Ami
Záchrannou Dmi
brzdE7
ou jsi Ami
neuměla Dmi
hnouE7
t,
já Ami
blázen do Dmi
tvých očE7
í jsem Ami
korábem chtěl Dmi
plouE7
t,
Ami
jenže to nebyl Emi
přístav, ale F
moře bouřC
livé,
Dmi
nakonec můj stín H7
k tomu řekl E7
své.

3. Probouzím se z toho šoku, na čele mám pot,
vstávám, koukám do zahrady, kdo přelejzá plot,
schoval se mi mezi dříví kousek za kůlnou,
podobal se mýmu stínu, který bloudí tmou.

R1,2:
Ami
na kolejích totiž leží Dmi
místo mě dnesEmi
ka můj sAmi
tín …

Pavel Bobek: Veď mě dál cesto má

1. G
Někde v dálce Emi
cesty končí,
D
každá prý však C
cíl svůj G
skrývá
Někde v dálce Emi
každá má svůj cíl
D
ať je pár chvil dlouhá C
nebo tisíc G
mil

R: Veď mě G
dál, cesto D
má,
veď mě Emi
dál, vždyť i C
já
Tam kde G
končíš, chtěl bych D
dojít
Veď mě C
dál, cesto G
má

2. Chodím dlouho po všech cestách,
všechny znám je, jen ta má mi zbývá
Je jak dívky co jsem měl tak rád
Plná žáru bývá, hned zas samý chlad

*: Emi
Pak na D
patník G
poslední
napíšu křídou C
jméno své
A pod G
něj, že jsem D
žil hrozně rád
Emi
Písně své, co mi F
v kapsách zbydou
C
Dám si bandou G
cvrčků hrát
A D
půjdu spát, půjdu D7
spát.

Petr Hapka: Bude mi lehká zem

1. C
Mám pěknou sirku v zubech, Gmi
krempu do čela
A F
bota zpuchřelá mi As
vrásky nedělá

C
jen tou svou sirkou škrtni G
ať se ohřejem
Až C
přikryje nás zem F
tak už si neškrtnem

R: C
Má, lásko, Gmi
jen ty smíš kázat mi F
nad hrobem As

C
Má zem pak G
bude lehká, bude mi C
lehká zem
Bude mi F
lehká zeC
m, aáGmi
áAmi F Fmi

2. Mám tu svá vysvědčení, pohlednici z Brém
A proti pihám krém, co s nimi čert je vem
Ten čert sám brzo zjistí, že má v podpaží
moc těžké závaží a někde v poli rozpaží

R: Má, lásko, jen ty smíš kázat mi nad hrobem
Má zem pak bude lehká, bude mi lehká zem
A lehká zem, aáá ..

3. Tak dobré ráno milé myši v kostelích
tak ať vám chutná klíh všech křídel andělských
A dobrý večer sovo, která myši jíš
ptáš se zdali i mi vzali zavčas spali
jářku, to si piš

4. Už nemám ani klobouk, pluje povětřím
Jak zvony hledá Řím, či sebe sama, co já vím
Jen to že co mám tebe už tíži necítím
Áááá ..

Petr Kalandra: Dětské šaty

{135bpm
}

Intro: Em D Em

1. Emi
Setři si C
tvář D
a slzí G
pár
Emi
a neplač, C
co ti na nich D
záleG
ží,
Emi
přišla dnes C
chvíle D
a mně se G
zdá,
[: Emi
že dětské šaty jsou ti G
přítěží… C
čas je odnáší G
:]

2. Šli jsme loukou a šli jsme strání
a dětství odletělo, Bůh ví kam,
má pestrost křídel a dívčích přání
[: a nebo jako kytka uvadá… v nočních zahradách :]

Ref: Emi
Dětství odletělo D
Bůh ví Emi
kam,
Emi
zpátky nevrátí se, D
já ho Emi
znám.
Emi
Dětství odletělo D
Bůh ví Emi
kam,
Emi
zpátky nevrátí se, G
já ho znám. C G

3. = 1.

Petr Kalandra: Nebeská brána

1. G
Mámo D
sundej kytku z kabátuAmi7

G
za chvíli mi D
bude k ničemuC

G
můj kabát D
a kudlu vem pro tátuAmi7

G
já už stojím před D
bránou s klíčemC

R: G
Cejtim že D
zaklepu na nebeskou Ami7
bránu
G
Cejtim že D
zaklepu na nebeskou C
bránu
G
Cejtim že D
zaklepu na nebeskou Ami7
bránu

2. Jó mámo zahrab moje pistole
ať už z nich nikdy nikdo v životě nemůže střílet
ještě se sejdem za sto let
až se vydáš na poslední výlet

R: Cejtim že zaklepu na nebeskou bránu …

3. Neberu s sebou milý tváře
žijte si tu co se do vás vejde
až popíšem všechny diáře
všichni se tam za tou bránou sejdem
G
Všichni jednou D
zaklepem na nebeskou Ami7
bránu
G
Všichni jednou D
zaklepem na nebeskou C
bránuC

G
Všichni jednou D
zaklepem na nebeskou Ami7
bránu
G
Ú - D
ú - u - úC

Petr Kalandra: Špitál u sv. Jakuba

1. Emi
Vstoupil jsem do H7
baru jako Emi
obvykleH7 Emi H7

a na Emi
první pohled D
poznal jsem G
hnedH7

že Emi
něco podivnýho H7
visí tady v Emi
ovzdušíH7

jako když ve C7
whisky H7
rozpouští se Emi
led H7 Emi H7

2. Po mý levici stál Joe McQueeny
a kalným zrakem prohlížel si nás
když dopil všichni v baru naráz ztichli
a ticho proříz' jeho roztřesenej hlas

3. Tak vám přijdu do St. James Infirmary
a uvidím hned ženu svou
ležet přikrytou bílou plachtou
a jak by se zdálo na pohled blaženou

4. Chyt' jsem hned na chodbě doktora
povídá, že je to s ní hodně zlý
a tak běžím zpátky, ale už jsem přišel pozdě
mrtvá leží na stole

5. Šestnáct černejch koní
a jenom jeden z nich má obtěžkanej hřbet
šestnáct žen jde za nima
a jenom jedna z nich už nevrátí se zpět

6. Až jednou umřu chci slyšet holky zpívat
a nechci slyšet už vůbec žádnej pláč
jen Jazz band ať pánu bohu poví
kdo k němu přichází a co jsem vlastně zač

7. Tak jste teda slyšeli celej můj příběh
a nevím co dál bych měl říct' vám
jen až vás zeptaj proč tolik piju
řekněte že v kartách jsem prohrál vše co mám
že v kartách jsem prohrál vše co mám
že v kartách jsem prohrál vše co mám

Poutníci: Pojďme se napít

1. Pěkně tě D
vítám, G
lásA
ko D
má,
tak trochu zbiF#mi
tá a G
víc D
soukroA
má, G
F#mi

Emi
pěkně tě víD
tám, a čemu G
vděčím za F#mi
tak vzácnou Hmi
chvíli
G
jedF#mi
nou Emi
za D
sto A
let?G
F#mi

R: [: A
Pojďme se napítD
, pojďme se naG
pítF#mi
Emi

ať D
nám Emi
mají z G
čeho slzy D
týct. :]

2. V nohách ti dřepí bílej pták,
už nejsme slepí a zlí, naopak,
už nejsme slepí a rozdejchaní, jako když se spěchá
bránou vítězství.

R: Pojďme se napít, pojďme se napít…

3. V očích ti svítí a slábne dech
a něco k pití tu ční na stolech,
a něco k pití, a nepospíchej, stoletá má lásko,
když už nemáš kam.

R: Pojďme se napít, pojďme se napít…

Spirituál kvintet: Batalion

e:|-0-0-0-0---------0-0-0---------|
B:|-----1-1-3-3-1-1-1-1-1-3-1-0-1-|
G:|-2-2-----0-0-2-2-------0-2---2-|

*: Ami
Víno C
máš a G
markyAmi
tánku dlouhá noc G
se Ami
proEmi
hýAmi
ří.
Ami
Víno C
máš a G
chvilku Ami
spánku díky, díG
ky Ami
verEmi
bíAmi
ři.

1. Ami
Dříve než se rozední
kapitán C
k osedlání G
rozkaz Ami
dáváEmi
.
Ami
Ostruhami do slabin koG
něAmi
poEmi
háAmi
ní.

Tam na straně polední
čekají ženy, zlaťáky a sláva.
Do výstřelů z karabin zvon už vyzvání.

R: Ami
Víno na C
kuráž a G
pomilovat markyAmi
tánku.
Ami
Zítra na BurC
gund bataG
lion Ami
zaEmi
míAmi
ří.
Ami
Víno na C
kuráž a k G
ránu dvě hodiny Ami
spánEmi
ku.
Ami
Díky, díky C
vám králoG
vští Ami
verEmi
bíAmi
ři.

2. Rozprášen je batalion
poslední vojáci se k zemi hroutí.
Na polštáři z kopretin budou věčně spát.

Neplač sladká Marion
verbíři nové chlapce přivedou ti.
Za královský hermelín padne každý rád.

R: Víno na kuráž a …

Spirituál kvintet: Za svou pravdou stát

1. MášHmi
všechny trumfy A
mládí a Hmi
ruce čistý máš,
jen Emi
na tobě teďHmi
záleží, F#7
na jakou hruHmi
se dáš.

R: /: MuHmi
síš za svou F#7
pravdou stát, musíš za Hmi
svou pravdou stát. :/

2. Už víš, kolik co stojí, už víš, co bys' rád měl,
už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl.

R: /: /: Že máš za svou pravdou stát. :/ :/

3. Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad',
už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat.

R: /: /: Takhle za svou pravdou stát. :/ :/

4. Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas,
tvůj sok poslušně neuhnul - a ty mu zlámeš vaz!

R: /: /: Neměl za svou pravdou stát. :/ :/

5. Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád
to heslo, které dobře znáš z dob, kdy jsi býval mlád.

6.=1.

R: /: /: Musís za svou pravdou stát. :/ :/

Traband: Sáro!

{95bpm
}

Intro: Ami Emi F C F C F G

R: Ami
Sáro, Emi
Sáro, F
v noci se mi C
zdálo
že F
tři andělé C
Boží k nám F
přišli na oG
běd

Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo
mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?

1. Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu
a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích
A z prohraných válek se vojska domů vrací
Však zbraně stále burácí a bitva zuří v nich

R: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

2. Vévoda v zámku čeká na balkóně
až přivedou mu koně a pak mává na pozdrav
A srdcová dáma má v každé ruce růže
Tak snadno poplést může sto urozených hlav

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

3. Královnin šašek s pusou od povidel
sbírá zbytky jídel a myslí na útěk
A v podzemí skrytí slepí alchymisté
už objevili jistě proti povinnosti lék

R2: Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo…

4. Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit
o tajemstvích noci ve tvých zahradách
A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce
teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah

R3: Sáro, Sáro, pomalu a líně
s hlavou na tvém klíně chci se probouzet

Sáro, Sáro, Sáro, Sáro rosa padá ráno
a v poledne už možná bude jiný svět

Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro!
F
Andělé k nám Dmi
přišli na oC
běd

Vlasta Redl: Husličky

1. /: E
Čí že ste, husličky, A
čiE
e, F#mi
kdo vás tu C#mi
zanechH
al :/
/: F#mi7
na trávě pováE
lanéA
, :/
F#mi
u paty C#mi
ořeH
cha?F#mi C#mi H

2. /: A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, :/
/: že ste, husličky, samé :/
na světě zostaly?

3. /: A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, :/
/: co sa mu enem zdálo, bože(-), :/
že už vjec nechtěl hrát?

4. /: Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, :/
/: až sa tá bude trápit, :/
která ho nechtěla.

Vlasta Redl: Sbohem galánečko

1. G
Sbohem galáEmi
nečko Ami
já už musím D
jíG
ti A7

D
sbohem galáHmi
nečko Emi
já už musím A
jíD
ti
Ami
Kyselé víD
nečko, G
kyselé víAmi
nečD
ko
G
Podalas mně Ami D
k piG
tí

2. Sbohem galánečko rozlučme sa v pánu
Kyselé vínečko, kyselé vínečko
Podalas mně v džbánu.

3. Ač bylo kyselé přeca sem sa opil
Eště včil sa stydím, eště včil sa stydím
Co jsem všechno tropil

4. Ale sa nehněvám žes mňa ošidila
To ta moja žízeň to ta moja žízeň
Ta to zavinila

Wabi Daněk: Hudsonský šífy

1. Ten, kdo Ami
nezná hukot vody lopatC
kama vířený
jako G
já, jó, jako Ami
já,
kdo hudsonský slapy nezná sírou G
pekla sířený,
ať se Ami
na hudsonský G
šífy najmoutAmi
dá, G
johG#
ohoAmi
.

2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel,
málo zná, málo zná,
ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: F
Ahoj, páru tam Ami
hoď,
ať G
do pekla se dříve dohraAmi
bem,
G
joG#
hoAmi
ho, G
joG#
hoAmi
ho.

3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků
jako já, jó, jako já,
ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil,
málo zná, málo zná,
kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad
jako já, jó, jako já,
kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk,
kdo je sám, jó, jako já,
kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: + johoho …

Wabi Daněk: Píseň, co mě učil listopad

(originál od A dur)

1. C
Málo jím a F
málo spím a C
málokdy tě F
vídám,
C
málokdy si Emi
nechám něco Dmi
zdátG

F
Doma nemám C
stání, už od Ami
jarního F
tání
Bb
cítím, že se blíži listoC
pad, hm, hm, hm

Ref: ListopadovýBb
písně F
od léta už C
slýchám
vítr Dmi
ledový F
přinesl je k C
nám
Tak mě nečekej, dneska nikam nepospíchám
listopadový písni naslouchám

2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí,
k zemi padá zlatý vodopád
Pod nohama cinká to postrácané listí
vím, že právě zpívá listopad.

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…

3. Dál a dál tou záplavou co pod nohou se blýská
co mě nutí do zpěvu se dát
tak si chvíli zpívám a potom radši pískám
píseň co mě učil listopad.

Ref: Listopadový písně od léta už slýchám…

Wabi Ryvola: Tak už mi má holka mává

1. Emi
Posledních D
pár minut C
zbejvá Emi
jen,
máš teplou D
dlaň, už se A
stmíEmi
vá,
těžký je D
říct, že se C
končí Emi
den,
vlak posleD
dní vagón A
míC
- E
vá.

R: G
Tak už mi má holka mává, ve vočích má slzy F
páliD
vý,
Emi
život jde dál, to se C
stává, A7
já to D7
vím,
G
tak už mi má holka mává, výpravčí zelenou F
dáD
vá,
tak Emi
jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď,
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď.

2. Koleje jsou cejchem loučení,
holkám se ve vočích střádá,
smutek je šátek osamění,
co mužskejm na cestu mává.

R: Tak už mi …

3. Za zády zůstal mi pláč a smích
do tmy se můj vlak teď řítí
zmizela holka jak loňskej sníh
a světla měst v dálce svítí.

R: Tak už mi …

Waldemar Matuška: Kladivo

1. G
Bylo by to C
kráAmi
sný F
bejt G
bleskem nebo C
bouAmi
ří,
F
bejt G
vodou nebo C
tráAmi
vou, F
bejt G
větrem co válG7
,
bejt kladivem v Ami
pěstích, bejt jiskřičkou v kouři
a kovadlinou F
bejt a C
znít a F
vocelově C
zvonit,
F
ó…C
G7
to bych si tak C
přál.

Bylo by to krásný bejt zvonem, kterej zpívá, a do nebe se dívá a nebo
i dál

a znovu, že svítá nebo se stmívá bejt obyčejnej zvon a znít a

vocelově zvonit ó… to bych si tak přál.

3. Bylo by to krásný bejt v melodii tónem
tím tónem kterej ladí jak hedvábenj šál
tím tónem co ladí a zní pod balkónem
bejt v melodii tón a znít a vocelově zvonit
ó… to bych si tak přál.

4. Bylo by to krásný bejt zvonem kterej zpívá
i kladivem i tónem a bůhví čím dál
a zpívat že svítá anebo se stmívá
a zvučet jako zvon a znít a zpívat dobrým lidem
ó… to bych si tak přál.

Waldemar Matuška: Růže z Texasu

1. JeE
du vám takhle E7
stezkou dát A
koňům v řece E
pít
vtom potkám holku hezkou, až H7
jsem vám z koně slít.
Měla E
kytku žlutejch E7
květů, snad A
růží, co já E
vím?
Znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale H7
tahle hraje E
prim.

Ref: E7
Kdo si A
kazí smysl pro krásu, ať s E
tou a nebo s tou
dej si říct, že kromě Texasu, tyhle H7
růže nerostou.
Ať máš E
kolťák nízko uE7
pasu, ať jsi A
třeba zloděj E
stád,
tyhle žlutý růže z Texasu budeš H7
pořád mít už E
rád!

2. Řekla, že tu žije v ranči, je sama s tátou svým
a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.

Ref: Ať si kazí smysl pro krásu…

3. Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande, po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát -
ona byla milá štíhlá, milá rovná, zkrátka akorát.

Ref: Kdo si kazí smysl pro krásu…

4. Od těch dob vodím koně jen dolů k brodu pít
a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít.
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak v duchu pořád hladím tu růži voňavou.

Ref: Kdo si kazí smysl pro krásu…

…tyhle žlutý růže z Texasu ….

….budeš mít …. pořád …. rád!

Waldemar Matuška: Sedm Dostavníků

1. Emi
Plání se blíží sedm dostavD
níků
Emi
stačí jen mávnout a G
jeden zastaD
ví,
Emi
sveze tě dál za pár D
dobrejch slov a Emi
díků,
ten kočí co má C
modrý D
voči laskaEmi
vý.

R: Emi
Heja, heja, D
hou, dlouhá bude Emi
cesta,
Emi
dlouhá jako D
píseň co mě napaEmi
dá,
Emi
heja, heja, D
hou, sám když někde Emi
stojím,
sám proti C
slunci, D
který právě zapaEmi
dá.

2. Vím, že se hvězdy dneska nerozsvítí,
neklidný ptáci maj hlasy hádavý,
vyprahlá zem už velký deště cítí,
ty deště, co i moje stopy zahladí.

R: Heja, heja, hou … 3X

Waldemar Matuška: Slavíci z Madridu

R1: LaDmi
lala… Ami E Ami Dmi Ami E Ami

1. Ami
Nebe je modrý a E
zlatý, bílá sluneční Ami
záře,
Ami
horko a sváteční E
šaty, vřava a zpocený Ami
tváře,
Ami
dobře vím, co se bude E
dít, býk už se v ohradě Ami
vzpíná,
Ami
kdo chce, ten může E
jít, já si dám sklenici Ami
vína.

R2: Dmi
Žízeň je veliká, Ami
život mi utíká,
E
nechte mě příjemně Ami
snít,
Dmi
ve stínu pod fíky Ami
poslouchat slavíky,
E
zpívat si s nima a Ami
pít.

2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká… 2×

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká…

R1: Lalala… 3×

Waldemar Matuška: Vítr to Ví

1. C
Míle a F
míle jsou C
cest které Ami
znám,
jdou C
trávou a F
ůbočím G
skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
já na všech chci s vámi stát.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou nám třísnili šat…

R: To F
ví snad jen G
déšť a C
vítr kolem Ami
nás,
ten F
vítr co G
právě začal C
vát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví, co růží jež dál mohli kvést
spí v hlíně těch práchnivých blat…

R: To ví snad…

3. Dejte mi stéblo a já budu rád
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát ?

R: To ví snad …

Xindl X: V blbým věku

1. Ujel mi C
vlak i poslední G
metro, ještě jsem Ami
nebyl in a už jsem Dsus2/F#
retro,
než jsem se F
z pulce vyloup G
v samce, co má C
všechno pod palAmi
cem,
F
v den svý šance na poslední G
jamce zaspal jsem.

2. Ujel mi vlak, tak už to chodí, hlavu nevěším, pojedu lodí,
než si to hodit, spíš se hodím do pohody u vody
a počkám si až retro zase přijde do módy.

*: Jó, F
stále G
mě to baAmi
ví, sázet se s osudem, F
byť čas utíká víc, než je G
milo,
F
stále G
věřím, že ze Ami
mě ještě něco bude, no F
jo, ale co když už E
bylo?

R: Včera mi Ami
bylo málo, F
dneska je mi C
moc, jak se to G
stalo, nevím,
Ami
každopádně F
jsem zas v blbým G
věku a jedu mimo Ami
trať a F
říkám si tak C
ať,
vždyť všechny G
mosty vedou F
beztak po stý G
přes tu stejnou Ami
řeku.

Včera mi bylo málo, dneska je mi moc, jak se to stalo, nevím.
každopádně jsem zas v blbým věku
a pluju proti proudu vstříc poslednímu soudu
a jsem radši vám všem pro smích, než abych byl sobě k breku.

F
Na - G
na - Ami
na… - včera mi F
bylo málo, G
dneska je mi Ami
moc,
F
na - G
na - Ami
na… - včera mi F
bylo málo, G
dneska je mi Ami
moc.

3. Ujel mi vlak před rokem v dubnu, ještě jsem nezmoudřel a už zas blbnu,
jak dopustil jsem to, že život protek mi mezi prsty,
nevím, věřím, že až se prospím, pochopím, co s tím.

*: Jó, stále mě to baví, sázet se s osudem, teď mám v kapse jen poslední kilo,
stále věřím, že ze mě ještě něco bude, no jo, ale co když už bylo?

R: [: Včera mi bylo málo, dneska je mi moc…
Na - na - na… :]

Žalman: Divokej horskej tymián

1. D
Dál za vozem G
spolu D
šlapem,
někdo G
rád a někdo D
zmaten,
kdo se G
vrací, není F#mi
sám,
je to Emi
věc, když pro nás G
voní
z hor diD
vokejG
tymiD
án.

2. Léto, zůstaň dlouho s námi,
dlouho hřej a spal nám rány,
až po okraj naplň džbán,
je to věc, když pro nás voní
z hor divokej tymián

R: D7
PodíG
vej, jak málo D
stačí, když do G
vázy natrF#mi
hám
bílou Emi
nocí k miloG
vání z hor diD
vokejG
tymiD
án.

3. Dál za vozem trávou, prachem,
někdy krokem, někdy trapem,
kdo se vrací domů k nám,
je to věc, když pro nás voní
z hor divokej tymián.

Žalman: Já,písnička

1. To Ami
já zrozená z nemoG
cných básníků
z tichýchEmi7
vět po nocích utAmi
kaná
To já zrozená není G
mi do smíchu
když mámE
být pod cenou proAmi
daná

R: Kdo C
vás obléká do G
šatů svatebních
holkAmi
y mý Ami/G
ztracený, Am/F
ztracenýE7

Ženich Ami
spí na růži až nG
ěkam pod kůži
se můj E
strach do klína schovAmi
ává

2. To já zrozená v hospodách na tácku
raněných ospalých milenců
To já zrozená vyrytá na tácku
směju se po stěnách cizincům

3. To já písnička ležím tu před vámi
jenom tak spoutaná tolikrát
To já písnička provdaná za pány,
Kteří pro lásku smí o mě hrát

Žalman: Jdem Zpátky do Lesů

1. Ami7
Sedím na kolejích D7
které nikam nevedouG C G

Ami7
koukám na kopřetinu jak D7
miluje se s lebedouG C G

Ami7
Mraky vzaly slunce D7
zase pod svou ochranuG Emi

JenAmi7
ty nejdeš holka zlatá D7
kdypak já tě dostanuG D7

R: G
Z ráje my vyhnaní Emi
z ráje, kde není
už Ami7
místa C7
prej něco se G
chystáD

G
Z ráje nablýskaných Em
plesů jdem zpátky
do Ami7
lesů C7
Za nějakej G
čas D

2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe
málo jsi se snažil málo šel jsi do sebe
Šel jsi vlastní cestou to se dneska nenosí
i pes kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …

3. Už tě vidím z dálky jak mávaš na mě korunou
jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny co si dávaj rande za branou
v ráji není místa možná v pekle se nás zastanou

R: Z ráje my vyhnaní z ráje …

Žalman: Rána v Trávě

CAPO III

R: Ami
Každý ráno boty G
zouval Ami
Orosil si nohy v G
trávě
Ami
Že se lidi mají radi G
doufal Ami
A proEmi
citli Ami
právě
Každý ráno dlouze G
zíval Ami
Utřel čelo do ruG
kávu
Ami
A při chůzi tělem semtam G
kýval Ami
Před seEmi
bou sta Ami
sáhů

1. C
Poznal G
MoraF
věnku C
krásnou
Ami
a víG
nečko C
ze zlata
V Čechách G
slávu F
muziC
kantů
Ami
UmaEmi
zanou Ami
od bláta.

R: Každý ráno boty zouval …

2. Toužil najít studánečku
A do ní se podívat
By mu řekla proč holečku
Musíš světem chodívat

3. Studánečka promluvila
To ses musel nachodit
Abych já ti pravdu řekla
měl ses jindy narodit. R:

R: Každý ráno boty zouval …