pro děti

Čechomor: Hruška

1. D
Stojí hruška v A
širém poD
li
vršek se jí G
zeleA
ná
[: D
Pod ní se G
pase A
kůň D
vraný
pase ho A
má D
milá :]

2. Proč má milá dnes pasete
z večera do rána
[: Kam můj milý pojedete
já pojedu s váma :]

G D G C D G C D G D G G C D G D G

3. O já pojedu daleko
přes vody hluboké
/: Kéž bych byl nikdy nepoznal
panny černooké :/

Hradišťan: Modlitba za vodu

Capo V

G
Ubývá míst, kam choE
dívala pro vodu
má staAmi
rodávná milá, F
starodávná milE
á,
F
kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička
a pF
outníci skláněli se nad hladinou, E
aby se napili z dlaE7
ní.

1. G
Ubývá míst, kam choE
dívala pro vodu,
Ami
voda si na to vzF
pomíná, voda je krE
ásná, voda má, voda má, voda E7
má…

Ref.: Ami
Voda má, voda má, G
voda má (voda) rozpuštěné vlasy,
F
voda má, voda má, voda E
má, voda má (voda) rozpuE7
štěné vlasy.
Ami
Voda má, voda má, vG
oda má (voda) rozpuštěné vlasy,
F
voda má, voda má, vodE
a má,

F
Chraňte tu vodu a neE
dejte oslepnout prF
astaré zrcadlo hvěE
zd.

2. A přiveďte k té vodě koníčka,
přiveďte koně vraného jak tma, voda je smutná, voda má, voda má…

Ref.: Voda má… rozcuchané vlasy

F
A kdo se na samé dno potE
opí, kdo potoF
pí se k hvězdám pro prsE
týnek.

3. Ubývá míst, kam chodívala pro vodu,
voda je zarmoucená vdova, voda má, voda má…

Ref.: Voda má popelem posypané vlasy, voda má popelem posypané vlasy,
Voda má popelem posypané vlasy, voda má, voda má,
F
voda si na nás stýE
ská.

Ref.: Voda má rozpuštěné vlasy, voda má, voda má…

Ivan Mládek: Jožin z bažin

1. JAmi
edu takhle tábořit ŠkE
odou 100 na Ami
Oravu,
spěchám proto, riskuji, prE
ojíždím přes MAmi
oravu.
ŘG7
ádí tam to strC
ašidlo, vG7
ystupuje z bC
ažE
in,
žAmi
ere hlavně Pražáky a jmE
enuje se Ami
JožiG7
n.

R: JC
ožin z bažin močálem se plG7
íží,
Jožin z bažin k vesnici se blC
íží,
Jožin z bažin už si zuby brG7
ousí,
Jožin z bažin kouše, saje, rdC
ousí.
NF
a Jožina z bC
ažin, kG
oho by to napadlC
o,
plF
atí jen a pC
ouze prG
áškovací letadlC
o.E

2. Projížděl jsem Moravou směrem na Vizovice,
přivítal mě předseda, řek' mi u slivovice:
"Živého či mrtvého Jožina kdo přivede,
tomu já dám za ženu dceru a půl JZD!"

3. Říkám:"Dej mi, předsedo, letadlo a prášek,
Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček."
Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl,
na Jožina z letadla prášek pěkně klesl.

R: Jožin z bažin už je celý bílý,
Jožin z bažin z močálu ven pílí,
Jožin z bažin dostal se na kámen,
Jožin z bažin - tady je s ním amen!
Jožina jsem dostal, už ho držím, johoho,
dobré každé lóve, prodám já ho do ZOO.

Jarek Nohavica: Divoké koně

1. [: Ami
Já viděl Dmi
divoké Ami
koně, C
běželi Dmi
soumraAmi
kem, :]
vzDmi
duch Ami
těžký Dmi
byl a divně Ami
voněl Fdim
tabákF
em,
vzDmi
duch Ami
těžký Dmi
byl a divně Ami
voněl E7
tabáAmi
kem.

2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/
/: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/

3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/
/: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/

4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/
/: milování je divoká píseň večera. :/

5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/
/: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/

6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/
/: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/

Já viděl divoké koně …

Jarek Nohavica: Grónská píseň

1. DD
aleko nEmi
a severu jA7
e Grónská zD
em,
žD
ije tam Emi
Eskymačka s A7
EskymákD
em,
/: my bychom Emi
umrzli, jim nG
ení zimD
a,
snídají nEmi
anuky A7
a eskimD
a. :/

2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc,
/: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den. :/

3. Když sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky,
/: medvědi těžko jsou k poražení,
neboť medvědy ve sněhu vidět není. :/

4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě
zaklepe na na íglů hlavní medvěd:
/: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu?
Nesu vám trochu ryb na svačinu." :/

5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí,
psi venku hlídají před zloději,
/: smíchem se otřásá celé íglů,
neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :/

6. Tak žijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů,
/: my bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma. :/

Jarek Nohavica: Heřmánkové štěstí

1. MG
adonnu Donatella jsem zahlídl, jak zhášela svíci,
heřmánkem zavoněla, já nevěděl, co jí mám říci,
nC
ad horizontem už mi hvG
ězda bliká,
jC
eště není mG
oje, ještě sAmi
e mě nedotD7
ýká,
G
ucítil jsem vůni hAmi
eřmánku,
už mi to zD7
ačíná, už křičím zEmi
e spánkC
u: MartinG
a.

2. Někdo mě popadl a postavil ke zdi, měsíc se dral oknem do pokoje,
počkejte chvíli, teď padají hvězdy a jedna z nich je ta moje,
odněkud ze tmy brnká slepý kytarista,
polibek letmý, řekou plyne voda čistá,
ucítil jsem vůni heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.

R: LD
áska je hEmi
ora, vysoká hC
orG
a,C
G
C
G

kdo z nás ji zdolá, kdo z nás ji zdolá
lAmi
áska je hora vysokD7
á, hora vG
ysoká.

*: VEmi
enku je bláto, prší štG
ěstí, cinká zlato,
po námC
ěstí s parazolem chodí lEmi
idi kolem,
na nebi ptáci, brečí dG
ítě, tramvajáci táhnou sC
ítě,
ulicemi padají rEmi
yby k zemi,
nAmi
ad domy, nad střechami lD7
etí smutně čáp,
mAmi
ávám mu gerberami, sedD7
á si na okap.

3. Herodes v bílém plášti vraždí neviňátko,
v kamnech kosti praští a po koláčích sladko,
pod okny na mě troubí limuzína:
nebreč a pojď, tak zle to nezačíná,
ach, smutky, smutky z heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.

4. Ve stráních karlovických lesů červnové slunce zlátne,
co našel jsem, to u srdce si nesu, co ztratil, mizí v nenávratně,
na bříze na kmeni vyrostla holubinka,
navždycky ztracený slyším, jak srdce cinká,
ach, lásko, lásko z heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.

R: Madonna Donatella, Madonna Donatella …

Jarek Nohavica: Hlídač krav

1. KdC
yž jsem byl malý, říkali mi naši:
"Dobře se uč a jez chytrou kaši,
F
až jednou vyrosteš, bG7
udeš doktorem prC
áv.
Takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,"
jF
á jim ale na to řek': "ChcG7
i být hlídačem krC
av."

R: Já chci mC
ít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F
od rána po celý dG7
en zpívat si jC
en,
G7
zpívat si: C
pam pam pamF G7 C
…

2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy.
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.

R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …

3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,
mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy.
S nohama křížem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …

Jarek Nohavica: Jacek

1. NG
a druhém břehu řeky D
Olše žije Jacek,
mC
ám k němu stejně blízko, jG
ak on ke mně,
máváme na sebe z říční navigace,
dva spojenci a dvě spřátelené země.
Jak malí kluci hážem z břehů žabky,
kdo vyhraje, má z protějšího srandu.
Hlavama kroutí česko-polské babky,
děláme prostě vlastní propagandu.

2. Na mostě přátelství se tvoří dlouhé fronty
všelikých věcí za všelikou cenu.
Já mám však na to velmi úzké horizonty
a Jacek velmi nenáročnou ženu.
Týden co týden z říční navigace
máváme na sebe: "Chlapče, hlavu vzhůru!"
Jak je to krásné, moci vykašlat se
na celní předpisy a na cenzuru, na na …

3. Z Piastovské věže na nás mává kníže Měšek
a směje se, až třepe se mu brada.
Ve zprávách večer běží horký dnešek,
aspoň se máme s Jackem o co hádat.
On tvrdí svoje, já zas tvrdím svoje
a domluvit se někdy bývá marno.
Tak spolu vedem pohraniční boje
a v praxi demonstrujem Solidarnosc, na na …

4. Na druhém břehu řeky Olzy žije Jacek,
mám k němu stejně blízko, jak on ke mně,
máváme na sebe z říční navigace,
dva spojenci a dvě spřátelené země.
[: A voda plyne, plyne, plyne dlouhé věky,
řeka se kroutí jako modrá šňůrka
a my dva hážem kachnám vprostřed řeky
krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách. :]

Na na na …

Jarek Nohavica: Kapr

1. NC
a rybníce jsou velké vlnDmi
y, dělají sG7
e od přírodC
y,
kapr, ten je opatrnDmi
ý, nevystrčG7
í čumák z vodC
y.

R: /: ŠplC
ouchy-šplouchy, štika žere mouchDmi
y,
žbluňky-žbluňkG7
y, a kapr meruňkC
y. :/

2. Nevylézej, kapře milý, je tam velké vlnobití,
chlupy vodě se naježily, mohl by ses utopiti.

Jarek Nohavica: Kozel

1. Byl jeden pG
án, ten kozla mC
ěl,
velice sD
i s ním rozumG
ěl,
měl ho moc rád, opravdu mC
oc,
hladil mu fD
ous na dobrou nG
oc.

2. Jednoho dne se kozel splet',
rudé tričko pánovi sněd',
jak to pán zřel, zařval "jéjé",
svázal kozla na koleje.

3. Zahoukal vlak, kozel se lek':
"to je má smrt", mečel "mek, mek",
jak tak mečel, vykašlal pak
rudé tričko, čímž stopnul vlak.

Jarek Nohavica: Lachtani

R: /: LC
ach, lachF
, C Ami
lach, lachG
. C
:/

1. JC
edna lachtaní rF
odinC
a
rAmi
ozhodla se, že si vyjde dG
o kinC
a,
jeli vlakem, metrem, lodí a pak trF
amvajC
í
a teď Ami
u kina Vesmír lG
achtajC
í.
LG
achtaní úspory dC
ali dohromady,
kG
oupili si lístky dC
o první řG
ady,
tC
áta lachtan řekl:"Nebudem třF
ít bídC
u"
a prAmi
o každého koupil pytlík G
arašidC
ů.

R: /: LC
ach, lachF
, hmm hmm C Ami
lach, lachG
. hmm C
hmm:/

2. Na jižním pólu je nehezky
a tak lachtani si vyjeli na grotesky,
těšili se, jak bude veselo,
když zazněl gong a v sále se setmělo.
Co to ale vidí jejich lachtaní zraky:
sníh a mráz a sněhové mraky,
pro veliký úspěch změna programu,
dnes dáváme film ze života lachtanů.

R: /: LC
ach, lachF
, jéé é C Ami
lach, lachG
. jéé C
é:/

3. Tátu lachtan vyskočil ze sedadla
nevídaná zlost ho popadla:
"Proto jsem se netrmácel přes celý svět,
abych tady v kině mrznul jako turecký med.
Tady zima, doma zima, všude jen chlad,
kde má chudák lachtan relaxovat?"
Nedivte se té lachtaní rodině,
že pak rozšlapala arašidy po kině, jé.

R:

TC
ahle lachtaní rF
odinC
a
Ami
od té doby nechodí už dG
o kinC
a.

Lach lach.

Jarek Nohavica: Metro pro krtky

1. PG
rvá, druhá, třC
etí, čtvD
rtá,G
C
D

nG
a zahradě kC
rtek vD
rtáG
,C
D

drEmi
ápy má jak vC
ývrtky, ohohG
o,
vAmi
rtá metro prC
o krtkD
y, ohohG
o.C
D

2. Rrr …

3. Každý, kdo si zaplatí, ohoho,
smí se projet po trati, ohoho,
od okurek po macešky, jé,
dál už musí každý pěšky, jé.

4. =1.
C D G C D G C D G C D G C D G

Jarek Nohavica: Našel jsem včera hvězdu

1. NG
ašel jsem včera hvězdu, pět rudých cípů měla,
nAmi
ěkomu zřejmě spadla z rD7/F#
amene nebo z G
čela.
NG
ěkomu zřejmě slítla, a on si toho ani nevšim',
tAmi
ak je to s každou láskou, tD7/F#
ak je to prostě sG
e vším.

R: VzhlG
ídl jsem do vesmíru a viděl na obloze díru,
bAmi
oží trest pro tebe, kdD7/F#
o pyšně saháš nG
a nebe.

2. Oblohou táhla mračna, já vzpomněl na tebe, dědo,
zda vskutku všechny cesty tím správným směrem vedou.
Do kapsy dal jsem tu hvězdu a pak mi velmi smutno bylo,
že se to něco krásné ve mně tak pokazilo.

R: Vzhlídl jsem do vesmíru…

3. Proč jste mi do očí lhali, kosmičtí loupežníci,
nebe je potrhané, válí se po ulici.
Našel jsem včera hvězdu, ležela v mazlavém bahnu,
na nebe bych ji vrátil, k nebi však nedosáhnu.

R: Tak vzhlížím do vesmíru a vidím na obloze díru,
boží trest pro tebe, kdo pyšně saháš na nebe.

4. Našel jsem včera hvězdu, našel jsem včera hvězdu,
vyhaslou hvězdu …

Jarek Nohavica: O Jakubovi

1. /: Naše pC
rvní lásky jsou jako bF
áby bezzubC
é,
jako báby bezzubé, když olizF
ují cukrlC
átka. :/

R1: PrF
oč se nám smAmi
ěješ, ty můj malý, nerozG
umný JakubC
e,
že to snad vF
ezmeš jiným směrem, vezmeš hG
opem, vezmeš zkrC
átka. R1:

2. /: Pejsek (člověk) zaštěká, a už mu na nos dají náhubek,
misku guláše mu podstrčí a zarýglují vrátka. :/

R1: .R1:

R2: JF
akube, Jakube, JakubG
e, JakubC
e,
no to jsem zvF
ědav, jak ti bude, až ti rG
oků přC
ibude,
JF
akube, Jakube, JakubG
e, JakubC
e,
věř, že to všF
echno už tu bylo G
a zase budC
e.

3. /: Když není co do huby, tak se bije na buben,
špejle z jitrnic se předělávají na párátka. :/

R1: .R1:

4. Tolik trubačů a hasičmajstrů dulo do trubek,
až z té kupy moudrosti světu vyrašila bradka.

R1: .R1:

R2: #

Jarek Nohavica: Píseň o kometě

1. Ami
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
Dmi
zmizela jako laň G7
u lesa v remízku,
v C
očích mi zbylo jen E7
pár žlutých penízků.

2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

R: Ami
O vodě, o trávě, Dmi
o lese,
G7
o smrti, se kterou smířit C
nejde se,
Ami
o lásce, o zradě, Dmi
o světěE7

E
a o všech lidech, co E7
kdy žili na téhle Ami
planetě.

3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.

4. Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.

R: Na na na …

5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.

6. Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.

R: O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě …

Jarek Nohavica: Pro malou Lenku

1. JAmi
ak mi tak docházejí sD7
íly, já pG
od jazykem cG/F#
ítím sEmi
íru,
vAmi
íru, ztrácím vD7
íru, a to mě mG
íchá,
mAmi
inomety reflektorů střD7
ílí, jsem malýmG
terčG/F#
em na biEmi
tevním poli,
kdekdo mě skAmi
olí, a to mě bD7
olí, u srdce pG
íchá.

R: RAmi
ána jsou smutnější než vD7
ečer, z rozbitého nG
osu krG/F#
ev mi tEmi
eče,
na čísle Ami
56 10D7
9 nikdo to nG
ebere,
rAmi
ána jsou smutnější než vD7
ečer, na hrachu klG
ečet, klG/F#
ečet, klEmi
ečet,
Ami
opustil mě můj děd VšD7
evěd a zas je G
úterek.
JAmi
ak se ti vD7
ede? No nG
ěkdy fajn a nG/F#
ěkdy je to v hEmi
áji,
dva pAmi
ozounisti z vesnické kD7
utálky pod okny mi hrG
ají: Tú tú tú …

2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,
vaše vnady mě nebaví a trošku baví,
sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.

R: Rána jsou smutnější než večer…

3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky,
na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.

R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev nám teče,
na čísle 56 109 nikdo to nebere,
rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet,
opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají: Tú tú tú…

Jarek Nohavica: Tři čuníci

1. V řC
adě za sebou tři čuníci jdou,
ťápají si v blátě cestou-necestAmi
ou,
kDmi
ufry nemají, cestu neznajG7
í,
vDmi
yšli prostě do světa a vG7
esele si zpívají: uí uí uí …

2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem,
tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem,
ušima bimbají, žito křoupají,
vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí …

3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!,
tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž,
lidé zírají, důvod neznají,
proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí …

4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech,
sednou ke studánce na vysoký břeh,
ušima bimbají, kopýtka máchají,
chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí …

5. Když se spustí déšť, roztrhne se mrak,
k sobě přitisknou se čumák na čumák,
blesky bleskají, kapky pleskají,
oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí …

6. Za tu spoustu let, co je světem svět,
přešli zeměkouli třikrát tam a zpět
v řadě za sebou, hele, támhle jdou,
pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí …

Jarek Nohavica: Vlaštovko leť

1. VlC
aštovko, leť přAmi
es Čínskou zeď,
přF
es písek pouště Gobi,G

oblC
étni zem, vAmi
yleť až sem,
jF
en ať se císař zlobíG
.
DnEmi
es v noci zdál se mi sAmi
en,
žF
e ti zrní nasypal LG
udwig van Beethoven,
vlC
aštovko, leť, nAmi
ás, chudé, veďF
.GC

2. Zeptej se ryb, kde je jim líp,
zeptej se plameňáků,
kdo závidí, nic nevidí
z té krásy zpod oblaků.
Až spatříš nad sebou stín,
věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin,
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.

3. Vlaštovko, leť rychle a teď,
nesu tři zlaté groše,
první je můj, druhý je tvůj,
třetí pro světlonoše.
Až budeš unavená,
pírka ti pofouká Máří Magdaléna,
vlC
aštovko, leť, nAmi
ás, chudé, veďF
,GC

vlaštovko, leť, nAmi
ás, chudé, veď,
vlC
aštovko, leť …

Jarek Nohavica: Zajíci

1. PG
odzimní bílá mlha vC
álí se pG
o mechu,
mC
yslivci vstD
ávaj' už rG
áno,
zG
ajíci vylezli a nC
echce se jim z pG
elechu,
nC
eboť se chtD
ějí dožít vG
ánoc.

R: VzdG
uchem zní fanfára - trD
amtarararara,
pC
o poli kráčejí střG
elci,
/: já se svou kD
ytarou zpC
ívám písničku prG
astarou
C
o tom, že mD
alí budou vG
elcí. :/G
D
C
G
(G
C
G
Ami
D
G)

2. Zajíci naposledy potřesou si tlapkama
a potom obléknou dresy,
začíná specielní slalom mezi brokama
na trati pole-louky-lesy.

R: .3.
Už volá hlavní zajíc:"Pravda vítězí,
nohy jsou naše hlavní zbraně,
až to tu skončí, sraz je v sedm večer na mezi,
a teď, zajíci, hurá na ně!"

R: + žAmi
e malí bD
udou jednou vG
elcí …

Karel Černoch: Čtvrté Přání

1. C
Příběh, který právě teď chystám se Dm
vám vyprávět,
trochu pG
řipomíná svět, kam se C
velcí nepouští.
Čtyři mužAm
i na poušti dali staDm
řečkovi pít
a on jim G
řek, že jim splní jejichC
přání.

2. Nejdřív nejstarší si přál: Dej mi zámek, ať jsem král.
Druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc dívek mít.
A co si přál ten nejmladší? To už se nikdo nedoví,
protože v pohádkách jsou jen tři přání.

3. Dříve, než bys okem mžik, stál tu zámek, dívek šik,
rázem stál tu tváří v tvář boháč, král i otrokář.
A kam se poděl nejmladší? To už se nikdo nedoví,
protože v pohádkách jsou jen tři přání.

4. A pak přišla žízeň zlá a s ní bouře písečná,
rázem stál tu smrti v tvář boháč, král i otrokář.
Marně prosí, chtějí pít, vždyť mají to, co chtěli mít,
ale v pohádkách jsou jen tři přání.

5. Možná zdá se mnohým z vás, že ten příběh smazal čas,
svět se stále otáčí, jen tři přání nestačí.
Kdo mi to řek? Kdožpak ví, dost možná, že ten nejmladší,
když kolem šel za svým čtvrtým přáním.

Karel Kryl: Anděl

1. Z C
rozmláceAmi
nýho kostela v C
krabici s G7
kusem mýdla
C
přinesl Ami
jsem si anděla, C
polámaG7
li mu křídC
la,
díval se Ami
na mě oddaně, C
já měl jsem G7
trochu trému,
C
tak vtiskl Ami
jsem mu do dlaně C
lahvičku G7
od parféC
mu.

R: C
A proto, pAmi
rosím, věř mi, C
chtěl jsem ho G7
žádat,
C
aby mi Ami
mezi dveřmi C
pomohl G7
hádat,
C
co mě čeká Ami G7
a nemiC
ne, co mě čekáAmi G7
a nemiC
ne.

2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

R: A proto prosím, věř mi…

3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice.
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

R: A proto prosím, věř mi…

Karel Plíhal: Nagasaki Hirošima

1. C
Tramvají G
dvojkou F
jezdíval G
jsem do ŽideC
nic,G
F
G

z C
tak velký G
lásky F
většinou G
nezbyde Ami
nic,
Z F
takový C
lásky F
jsou kruhy C
pod očiG
ma
a dvě C
spálený G
srdce - F
Nagasaki, G
HirošiC
ma. G
F
G

2. Jsou jistý věci, co bych tesal do kamene,
tam, kde je láska, tam je všechno dovolené,
a tam, kde není, tam mě to nezajímá,
jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima.

3. Já nejsem svatej, ani ty nejsi svatá,
ale jablka z ráje bejvala jedovatá,
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima,
jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima.

4. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic,
z tak velký lásky většinou nezbyde nic,
Z takový lásky jsou kruhy pod očima
/:a dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima:/ - 3X

Karel Plíhal: Pohádka

Rec.: Takhle nějak to bylo:
jedlo se, zpívalo, pilo.
Princezna zářila štěstím
v hotelu nad náměstím.

Drak hlídal u dveří sálu,
na krku pletenou šálu,
Dědové Vševědi okolo Popelky
žvatlavě slibují šaty a kabelky,

Každý si odnáší kousíček úsměvu,
dešťový mraky se chystaly ke zpěvu,
hosté se sjíždějí k veliké veselce,
paprsky luceren metají kozelce

a stíny ořechů orvaných dohola
pletou se letícím kočárům pod kola,
Šmudla si přivezl v odřeným wartburgu
kámošku z dětství, prej nějakou Sněhurku.

Vrátný se zohýbá pro tučné spropitné
a kdo mu proklouzne, tak toho nechytne,
kouzelník za dvacku vykouzlí pět bonů
a vítr na věži opřel se do zvonů.

Honzové, princové, víly i sudičky
chopí se poháru, nože a vidličky
"Na zdraví nevěsty, na zdraví ženicha!",
dvě sousta do kapsy a jednou do břicha,

Náhle se za oknem objevil skřítek,
rozhrnul oponu z máminejch kytek,
pěkně se usmál a pěkně se podíval
a pak mi potichu do ucha zazpíval:

R: G
Dej mi ruku D
svou, studenou Emi
od okenních Hmi/D
skel,
všichni tě C
mezi sebe Hmi/D
zvou
a C
já jsem D
tu proto, G
abys šelEmi Hmi/D C G D
.

Rec: Takhle nějak to bylo
jedlo se zpívalo pilo
Princezna zářila štěstím
v hotelu nad náměstím

Na plný obrátky letíme světem
všechny ty pohádky patřily dětem
Píšeš mi z ciziny zoufalý dopisy
koukám se z okna a vzpomínám na kdysi

Jak se mi za oknem objevil skřítek
rozhrnul oponu z máminejch kytek
Pěkně se usmál a pěkně se podíval
a pak mi potichu do ucha zazpíval

R: Dej mi ruku svou… (2×)

Klíč: Čtyři malý plyšáci

1. Ami
Čtyři malý E
plyšáci u Ami
báru seE
bratří,
C
pijí, pijí G
na účet Ami
dětí, kterým E
patří.

Ref:
[: LiAmi
monádu, ciE
tronádu, coAmi
lu, fantu, čoE
koládu,
C
minerálku, pG
ívečko, kAmi
ávičku a vE
ínečko :]
Jen si dejte co chcete, ještě jednAmi
ou rE
epAmi
ete.

2. Dmi
Čtyři malý A
plyšáci uDmi
baru se A
bratří,
F
pijí, pijí C
na účet, Dmi
dětí kterým A
patří.

Ref:

Marta Kubišová: Nechte zvony znít

C
Bez tebe mám G
jenom chvíli C
dlouhou,
naplněnou G
spoustou divnejch C
snů,
v nich F
starý C
kostel G
modlí Ami
se mou G
touhou
C
a já prosím: F
nechte zvony G
znít.

Chtěla bych znát píseň hrozně dlouhou,
vyzpívat v ní samotu svých snů,
tys naučil mě polovinu pouhou
a já prosím: nechte zvony znít.

®: Emi
Jen zvony ví, co jsi mi Ami
vzal,
D
jen zvony ví, co bude G
dál.

Přijde jednou skladatel a básník,
kterej umí sto divnejch snů žít,
má píseň bude růst jak křehkej krápník
a já prosím: nechte zvony znít,
C
a já prosím: F
nechte zvony G
znít,
C
a já prosím: F
nechte zvony G
znít.

®:

®:

Mňága a Žďorp: Nagasaki Hirošima

Capo 1 (tzn reálně od D#):

1. D
Tramvají A
dvojkou G
jezdíval jsem A
do ŽideD
nicA G A

z D
tak velký A
lásky G
většinou A
nezbyde Hmi
nic
z G
takový D
lásky G
jsou kruhy D
pod očiA
ma
a D
dvě spálený A
srdce - G
Nagasaki A
HirošiD
maA G A

2. Jsou jistý věci co bych tesal do kamene
tam kde je láska tam je všechno dovolené
a tam kde není tam mě to nezajímá
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

3. Já nejsem svatej ani ty nejsi svatá
ale jablka z ráje bejvala jedovatá
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

4. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z tak velký lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

Nedvědi: Ptáčata

1. G
Na kolejích stála, za uchem květ,
G
vlasy trávou zavázaný.
C
S kytarou na zádech, G
strun už jen pět,
D7
hezký oči uplakaG
ný.

2. Opuštěnejch ptáčat plnej je svět,
hnízda hledaj neví co dál.
Vyšlápli jsme ránem a v neděli zpět,
za tejden jsem u trati stál.

Ref.: C
Víš, holky těžší to G
maj,
Am
víš, C
holky těžší to G
maj.

3. Říkal jsem jí štístko zatoulaný,
vždycky smála se a začala hrát.
O potocích, trávě a o znameních,
co lidi uměj ze zloby dát.

Ref.: Víš, holky…

Na kolejích stála…

Olympic: Želva

1. ND
e moc snG
adno se žD
elva pG
o dně honD
í,GDG

vD
elmi rG
adno je plD
avat nG
a dno za nD
í,GD

potom pA
očkej, až se zeptá na to, cHmi
o tě v mozku lechtá,
nD
ic se nG
eboj a vD
em si nG
ěco od nD
í.GDG

2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,
želví nervy od želvy schovám stranou,
jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe,
víš, má drahá, a zbytek je pod vanou.

R: KdD
yž si nA
ěkdo pG
ozor nedD
á, jak se vlA
astně žG
elva hledD
á,
G
ona ho na něco nachytA
á, G
i když si to později vyčítA
á.

3. Ne moc lehce se želva po dně honí,
ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,
jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí,
má se nebát želev a spousty vodní.

Peshata: Morče za volantem

1. Ami
Poslouchejte C
drazí F
přáteG
lé,
dneska vám povím tuhle historku,
stalo se je to tak tři neděle,
že morče montovalo auto na dvorku.

Montovalo morče Moskviče,
zpocený potom si sedlo k volantu,
v zatáčce narvalo to do tyče,
když zbrkle předjíždělo bobra v trabantu.

R: Sanitka bliká, vzlyká sestřička,
morčeti natrhla se na tlapičce kůžička,
sanitka bliká, vzlyká sestřička,
nejlepší na to bude asi ňáká mastička.

2. Montovalo morče Moskviče,
zpocený potom si sedlo k volantu,
v zatáčce narvalo to do tyče,
když zbrkle předjíždělo bobra v trabantu.

Jede Tomáš smrček k nehodě,
davy se kupí a stoupá napětí,
morče však zdá se býti v pohodě,
jen málo očí ubrání se dojetí.

R: 2×

Petr Kotvald: Holky z naší školky

1. D
Majdalénka, G
Apolénka s A
Veronikou
a taky D
Věrka, Zdenka, G
Majka, Lenka s A
Monikou
no jasně D
Klára, Hančí, G
Bára, Mančí A
již nevím čí
to všechno D
byly holky z G
naší školky - A
senzační

R: D
Jé, A
jé, G
jé, kdepak ty D
fajn holky G
jsou
a kde D
maj hračky G
svý ty naše Emi7
lásky tří-leA
tý.
D
Pá, A
pá, G
pá, řekli sme D
pá před školG
kou
byloD
nám právě G
šest a začlaEmi7
další dívčí A
šou

2. Ve škole Daniéla, Michaéla s Romanetou,
a taky Adriána, Mariána se Žanetou
a hlavne príma Radka - kamarátka, co všechno ví
tyhlety holky byly naše víly školních dní

Jé, jé, jé,
kdepak ty fajn holky jsou
a kde maj žákovský
naše lásky klukovský.
Čau, čau, čau
řekli jsme čau před školou
táhlo nám na patnáct
a začla další dívčí šou

Na gymplu bezva Šárka, třída Klárka, Táňa jak sen
a taky senza Jenka v podkolénkách veselá jen
a všechny v sexi tričku - postavičku mněli ham-ham
no proste príma štace inspirace k maturám

Jé, jé, jé,
kdepak ty fajn holky jsou
a kde maj zazdění
naše lásky vysnení
Au, au, au,
vzlykli jsme au, čau a pá
už se dál nekoná
žádná dívčí školní šou

I když pak poznali jsme spoustu dalších dívek a jmen
plavovlásky, černovlásky, žár i sen
v rytmu diska, z dálky - z blízka, i v náručí
přesto jsou stále holky s naší školky nejhezčí

Jé, jé, jé,
kdepak ty fajn holky jsou
a kde maj cůpky svý
ty naše lásky tříletý
Pá, pá, pá,
říkame dál před školkou
to se ví léta jdou
ale ty holky nestárnou

Pá, pá, pá,
říkame dál před školkou
to se ví léta jdou
ale ty holky nestárnou

Petr Skoumal: Když jde malý bobr spát

1. C
Když jde malý bobr G
spát, bobr F
spát, bobr C
spát

C
tak si chvilku hraje G
rád, hraje F
rád, hraje C
rád.

C
Postaví se na zaG
dní, na zaF
dní, na C
zadní.

C
Jenom bobře nespaG
dni, jenom F
nespaC
dni.

®: G
Prosím vás buďte tak dobří G
dělejte to jako ti bobři.

C
Raději hned F
po doG
brém C
následujte F
za bobG
rem.

#. Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát

dobré jídlo jídá rád, jídá rád, jídá rád.

Pije mléko glo glo glo, glo glo glo, glo glo glo,

aby mu to pomohlo dělá glo glo glo.

®:

#. Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát

tak si uši myje rád, myje rád, myje rád.

vyčistí si pravý zub, levý zub, dupy dup,

a už spinká jako dub, spinká jako dub.

®: Prosím vás buďte tak hodní, dělejte to jak bobři vodní.

Stejně Jarda jako Jan pochodujte do hajan.

#. Když jde malý bobr spát, bobr spát,

tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád.

Postaví se na zadní, na zadní, na zadní.

Jenom bobře nespadni, jenom nespadni.
®:

2. Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát

dobré jídlo jídá rád, jídá rád, jídá rád.

Pije mléko glo glo glo, glo glo glo, glo glo glo,

aby mu to pomohlo dělá glo glo glo.

®:

3. Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát

tak si uši myje rád, myje rád, myje rád.

vyčistí si pravý zub, levý zub, dupy dup,

a už spinká jako dub, spinká jako dub.

®: Prosím vás buďte tak hodní, dělejte to jak bobři vodní.

Stejně Jarda jako Jan pochodujte do hajan.

#. Když jde malý bobr spát, bobr spát,

tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád.

Postaví se na zadní, na zadní, na zadní.

Jenom bobře nespadni, jenom nespadni.
®:

4. Když jde malý bobr spát, bobr spát,

tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád.

Postaví se na zadní, na zadní, na zadní.

Jenom bobře nespadni, jenom nespadni.

®:

Petr Skoumal: Kolik je na světě

1. D
Kolik je na světě Hm
očí A

D
kolik je na světě Em
snů
kolik se koleček F#mi
točí
G
kolik je nocí a A
dnů

2. Kolik je na světě moří
kolik je na světě řek
kolik je smutků a hoří
kolik je rozlitých mlék

D
Toho i toho je A
mnoho
C
lidí a věcí a G
jmen
D
jediné slunce je A
jedno
a to když Hmi
vyjde, G
je den

3. Kolik je na světě poupat
kolik je na světě knih
kolik je jezevčích doupat
kolik je jezevců v nich

4. Kolik je na světě školek
Kolik je na světě škol
kolik je kluků a holek
kolik je šlapacích kol

Toho i toho je mnoho
toho i toho je moc
jediné slunce je jedno
a to když zajde, je noc

Spirituál kvintet: Pískající cikán

1. G
Dívka Ami
loudá se G
viniAmi
cí, G
tam, kde Ami
zídka je Hmi
nízAmi
ká,
G
tam, kde Ami
stráň končí Hmi
voníC
cí, si G
písničC
ku někdo G
píC D
ská.

2. Ohlédne se a "propána!", v stínu, kde stojí líska,
švárného vidí cikána, jak leží, písničku píská.

3. Chvíli tam stojí potichu, písnička si jí získá,
domů jdou spolu ve smíchu, je slyšet cikán, jak píská.

4. Jenže tatík, jak vidí cikána, pěstí do stolu tříská,
"ať táhne pryč, vesta odraná, groš nemá, něco ti spíská."

5. Teď smutnou dceru má u vrátek, jen Bůh ví, jak se jí stýská,
"kéž vrátí se mi zas nazpátek ten, který v dálce si píská."

6. Pár šidel honí se po louce, v trávě rosa se blýská,
cikán, rozmarýn v klobouce, jde dál a písničku píská.

7. Na závěr zbývá už jenom říct, v čem je ten kousek štístka:
peníze často nejsou nic, má víc, kdo po svém si píská …

Suchý & Šlitr: Malé kotě

1.D
MaléHmi
kotě,Emi
mňau,A7
mňau,
D
spalo Hmi
v botě, Emi
mňau, A7
mňau,
D
nehas,Hmi
co tě, Emi
mňau, A7
mňau,
D
neG
pá, D
neG
páD
lí.

2. My jsme kotě, mňau, mňau,
spáti
po robv
otbotě
ě, mňamňau
u, mňamňau
u,
necha
nechali.

*: A7
To, co kotě poví D
ti jedním pohledem,
A7
to my ani slovy D
povědět A7
nesvedem.

3. Věz, že kotě, mňau, mňau,
co
to spí
tě pv
otbotě
ě, mňamňau
u, mňamňau
u,
potě
potěší.

R: D
Hoši a G
děvčata, D
pěstujte A7
koťata,
D
země je G
kulatá a D
místa A7
je tu D
dost.
Kotě je G
solidní, D
nervy vám A7
uklidní,
D
nebuďte G
nevlídní a D
hned vás A7
přejde D
zlost.

4. = 1.
5.
=
2.

R:
6.
7. =
= 1.
2. … necha-a-a-li.

Suchý & Šlitr: Marnivá sestřenice

1. MC
ěla vlasy samou loknu, jé-G7
je-jé,
ráno přistoupila k oknu, jé-jC
e-jé,
vlasy samou lC7
oknu mělaF
a na nic vícFmi
nemyslela,
C
a na nic víc A7
nemyslela, jD7
é-jG7
é-jC
é.

2. NC
utno ještě podotknouti, jéG7
-je-jé,
že si vlasy kulmou kroutí, jé-C
je-jé,
nesuší si vlaC7
sy fénem,F
nýbrž jen taFmi
k nad plamenem,
C
nýbrž jen takA7
nad plamenem, D7
jé-G7
jé-C
jé.

3. JeC
dnou vlasy sežehla si, jé-G7
je-jé,
tím pádem je konec krásy, jé-jC
e-jé,
když přistoupC7
í ráno k F
oknu, nemá vlFmi
asy samou loknu,
C
nemá vlasy saA7
mou loknu, D7
jé-G7
jé-C
jé.

4. OC
vlasy už nestará se, jé-jG7
e-jé,
a diví se světa kráse, jé-C
je-jé,
vidí plno jinC7
ejch věcíF
, a to za to Fmi
stojí přeci,
C
a to za to stA7
ojí přeci, D7
jé-G7
jé-C
jé.

Svěrák & Uhlíř: Barbora píše z tábora

G
Maminko, tatínku, posílám vám D
vzpomínku
Z letního tábora, jistě víte, že vám píše Vaše dcera BarboG
ra.

Strava se nedá jíst, dneska byl jen zelný list,
polívka studená, co v ní plavou místo nudlí číslice a písmena.

Myslela jsem prostě,že budou různé soutěže,
slíbili bojovku, pak jsme hráli vybíjenou, na ovce a na schovku.

Štefan,hlavní vedoucí, chodí s naší vedoucí,
která je příšera, scházejí se, líbají se u totemu za šera.

R: Proč jsem se C
nenarodila D
o pár let G
dřívEmi
?
Dneska bych Ami
krásně chodila D
se Štefanem, co G
řiká si SteveEmi
.
Proč jste mě Ami
prostě neměli D
o pár letG
dříveEmi
?
Řekla bych: Ami
Nebuď nesmělý, D
líbej mě G
Steve.

Závěrem dopisu ještě trochu popisu:
ta bréca vedoucí je tlustá jak dvě normální oddílové vedoucí.
Když běží po lese, všechno na ní třese se.
Užívá make-upu, co na ní ten Štefan vidí, to já prostě nechápu.

P.S. je tady ještě
Pošlete dvě tři sta, jsem bez peněz dočista.
Pojedem do Písku, máme v plánu zastavit se v jitexovém středisku.

Když jsme se koupali, všichni na mě koukali.
Je to tím, že možná v jednodílných plávkách už jsem už jsem prostě nemožná.

Svěrák & Uhlíř: Dělání

D
Když máš srdce zjihlé,G
když máš potíže,
D
tak dej cihlu k cihle,G
těsto do díže,
Emi
upečA
třeba chleba, D
postavHmi
třeba zeď,
G
žal se A
krásně vstřebá,
D
začniHm
s tím hned teď, G
začniA
s tím hned D
teď.

Ref: G
Dělání, A
dělání, D
všechny smutkyHmi
zahání,
G
dělání, A
dělání je D
lék.
G
Dělání, A
dělání, D
to nám úsměv Hmi
zachrání,
G
dělání, A
dělání jeD
lék.

Svěrák & Uhlíř: Hajný je lesa pán

G
Hajný je D
lesa C
pán,
Ami
zvěří je G
miloD
ván,
hajný je C
lesa G
král
a C
každý pytlák D
se ho vždycky G
bál.

Co se děje? Les mi hoří?
Nebo řádí kuny, tchoři?
Že by pytlák, lesní pych?
Já tu meškám v pantoflích!

Klidně si zůstaňte
v domácí obuvi,
klukům to nevadí,
dívky vás omluví.

Máme výborný plán,
tímto jste k němu zván,
a dejte nám je třeba jako dar.

Sekerečku vem a zatni.
Copak to jde? Strom je státní!
Zadarmo se nezíská.
Z toho koukaj želízka.

Slibuju za kluky,
slibuju za holky,
za každý strom dáme
sto malých do školky.

Tomu já říkám plán,
tímto je ujednán.
Hajný je lesa pán,
je mládeží a zvěří milován.
Hajný je lesa pán,
je mládeží a zvěří milován.

nebo varinta
C
Hajný je E
lesa F
pán,
Dmi
zvěří je D
miloG7
ván,
E
hajný je lesa Ami
král
a F
každý pytlák G7
se ho vždycky C
bál.

As
Co se děje? Les mi hoří? Nebo řádí kuny, tchoři?
C
Že by pytlák, lesní pych? Já tu meškám v pantoflích!

As
Klidně si zůstaňte v domácí obuvi,
F
klukům to nevadí,G
dívky vás omluví.

Svěrák & Uhlíř: Jaro dělá pokusy

1. G
Jaro dělá pokusy,
vystrkuje krokusy.
Dříve, než se vlády D
chopí,
vystrkuje periG
skopy.

2. Než se jaro osmělí,
vystrkuje podběly.
Ty mu asi dolů hlásí,
čerstvé zprávy o počasí.

R: F
Jaro! Je to v C
suchu,
zima už D
nemůže,G

stoupá teplota vzduchu
a míza do růže.

Povídám, jaro! Je to v suchu,
vichry už nedujou,
nahlas nebo v duchu
lidi se radujou.

3. U dopravní cedule
vyrostly dvě bledule,
blízko telegrafní tyče
vyrostly dva petrklíče.

4. Mravenci už pracujou,
holky sukně zkracujou,
slunce svítí, led je tenký,
jaro, vem si podkolenky.

R: +
stromy se radujou,
keře se radujou,
ryby se radujou,
mouchy se radujou,
myši se radujou,
dveře se radujou,
okna se radujou,
vopice se radujou,
kočky se radujou,
sloni se radujou,
ministři se radujou.

Svěrák & Uhlíř: Kdyby se v komnatách

1. D
K životu na zámku Ami
mám jednu poznámku
G
Je tu neveselo, je tu D
truchlivo
V ostatních královstvích Ami
nezní tak málo smích
G
Není neveselo, není D
truchlivo

R. D7
Kdyby se v G
komnatách běhoun jak D
hrom natáh
A na něm Emi
akrobati A
začali D
kejklovati
D7
Kdyby nám G
v paláci pištěli D
dudáci
To by se Emi
krásně žilo, A
to by byl D
ráj

2. Kde není muzika, tam srdce utichá
Tam je neveselo, tam je truchlivo
Chtěla bych dvůr pestrý, kde znějí orchestry
Kde není neveselo, žádné truchlivo

R. Kdyby se v komnatách …

Svěrák & Uhlíř: kluci, kluci s klukama

1. C
Kluci majíF
rádiC
míče,
lítaj s něma po parG
ku.
F
Holky, co se G
míče F
týče,
B
dávaj' přednost kočárG
ku.

2. Kluci loví ryby z tůňky
nebo láhve z Vltavy,
holky na to nemaj' buňky,
lovení je nebaví.

R: [: A proto C
kluci, kluci s F
klukama,
G
holky, holky s C
holkama.
Je to léty, F
je to věkem,
G
je to těma rokaC
ma. :]

3. Než se léto s létem setká,
hnedka je to jinačí,
do Karla se zblázní Bětka,
Jaromír zas do Káči.

4. Přejdou deště aprílový,
usadí se v kraji máj,
všechny holky kluky loví,
najednou je zajímaj.

R: [: A proto kluci, kluci s holkama,
holky, holky s klukama.
Je to léty, je to věkem,
je to těma rokama. :]

5. Pánům kluci náhle zřídnou,
dámám do nich padne sníh,
sledujte to s tváří vlídnou
na hodinkách kapesních.

6. Děda s dědou v šenku hačaj',
žejdlík s pěnou vábí je,
babičky si zajdou na čaj
do kavárny Slávie.

R: [: A zase kluci, kluci s klukama,
holky, holky s holkama.
Je to léty, je to věkem,
je to těma rokama. :]

Protože je to léty, je to věkem,
je to těma rokama.

Svěrák & Uhlíř: Mravenčí ukolébavka

1. C
Slunce šlo G
spát
F
za hromádku G
klád
C
na nebi Ami
hvězdy klíG
čí.
C
Už nepraG
cuj, F
mravenečku G
můj,
C
schovej se G
do jehliC
čí.

2. Slunce šlo spát
za hromádku klád
na nebi hvězdy klíčí.
Už nepracuj, mravenečku můj,
schovej se do jehličí.

R. C
Máš F
nožičky C
uběhaG
né,
C
den F
byl tak těG
žký.
C
Pojď, F
lůžko máš C
odestlaG
né
C
v chládku F
od macešC
ky.

3. Spinká a sní
mravenec lesní
v hromádce u kapradí.
Nespinká sám,
s maminkou je tam,
tykadlama ho hladí.

Svěrák & Uhlíř: Severní vítr

1. Jdu s C
děravou patou, mám Ami
horečku zlatou
Jsem F
chudý, jsem sláb a C
nemocen
Hlava mě pálí a v Ami
modravé dáli
Se F
leskne a G
třpytí můj C
sen

2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí
Tam zbytečně budeš mi psát
Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě
Já nechám si tisíc krát zdát

R: C
Severní C7
vítr je F
krutý,
počítejC
lásko má s G7
tím
C
k nohám ti C7
dám zlaté F
pruty
nebo se C
vůbec G
nevrátímC

3. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem
Už slyším je výt blíž a blíž
už mají mou stopu, už větří že kopu
svůj hrob a že stloukám si kříž

4. Zde leží ten blázen, chtěl vilu, chtěl bazén
A opustil tvou krásnou tvář
Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek
Nad hrobem polární zář

Svěrák & Uhlíř: Statistika

1. C
Je statisticky dokázáno, že Ami
slunce vyjde každé ráno,
C
a i když je tma jako v ranci, noc Ami
nemá celkem žádnou šanci.

R: [: StatiF
stika nuda G
je, má však C
cenné údaAmi
je,
nekleF
sejte na mysG
li, ona F
vám to vyčísC
lí. :]

2. Když drak si z nosu síru pouští , a Honza na něj číhá v houští,
tak statistika předpovídá, že nestvůra už neposnídá.

R: Statistika nuda je…

3. Tak vyřiďte té ctěné sani, že záleží to čistě na ní,
když nepustí ji choutky dračí, tak bude o hlavičku kratší.

R: Statistika nuda je…

Svěrák & Uhlíř: Stromy

C
Na stejné zemi co my
bydlí tu s námi stroG
my,
mlčí a hledí si sC
véF
ho
C
listíčka G
zelenéC
ho.

Na stejné zemi co my
bydlí tu s námi stromy,
mlčí a hledí si svého
listíčka zeleného.

Topoly, topoly, topůlky,
zatím jste vyrostli do půlky,
až budete jako svíce,
bude nám o pár let více.

Sotva vás deštíček zaleje,
budou z vás vysoké aleje,
kterými jednoho rána
já budu kráčeti vdaná.

Na stejné zemi co my
bydlí tu s námi stromy,
mlčí a hledí si svého
listíčka zeleného.

Stojím tu s otázkou nevinnou,
jestli bych nechtěl být dřevinou.
Na sobě mít šaty z kůry,
dívat se na všechno shůry.

Na stejné zemi co my
bydlí tu s námi stromy,
mlčí a hledí si svého
listíčka zeleného.

Svěrák & Uhlíř: Zavolejte stráže

R. C
Zavolejte stráže,
zbláznilo se páže,
zG
bláznilo se páže,
pF
rý chce dobýt hC
rad.

1. Skutálí si páže
kouli velké ráže,
kouli velké ráže,
můžete se smát.

2. Vám se asi zdá, že
páže nedokáže
páže nedokáže
ztéci pevný hrad.

3. To neznáte páže,
s koulí velké ráže,
s koulí velké ráže,
může se to stát.

Mezi. F
VáC
žeG
ní F
dosC
pěG
lí,
F
račC
te vsG
tát z F
posteG
lí.

R. Zavolejte stráže,
zbláznilo se páže,
zbláznilo se páže,
prý chce dobýt hrad.

4. To neznáte páže,
s koulí velké ráže,
s koulí velké ráže,
může se to stát.

Zuzana Navarová: Čert ví proč

1. G
Kdo snídá C
špek a F
tlustě si ho kráC
jí
kdo pořád slídí F
a nic nechce naC
jít
kdo usne G
jenom když má v dlani minF
ci
kdo B
z hlavy má jen stojan F
na čepici
G
přitom C
v nebi chtěl by housle F
hrát
ten Ami
bude v pekle G
bubnoF
vat

2. Kdo vždycky pro nic za nic ztropí povyk
kdo pořád mluví a nic nevysloví
kdo za dvě zlatky vyměnil by duši
kdo hlavu má jen na nošení uší
a přitom v nebi chtěl by housle hrát
ten bude v pekle bubnovat

R: D
Nekrmte čerty, F
co se krčí v křoví
C
stejně vám Ami
nikdy, F
nikdy neodpoG
ví
proč Ami
svět je jako koloF
toč
a jenom G
řeknou: "čert ví C
proč"

2. Kdo ze všech dveří poníženě couvá
kdo kozí nohu pod peřinu schoval
kdo v hlavě nemá a má pořád v gatích
kdo se ti směje, když jsi srdce ztratil
a přitom v nebi chtěl by housle hrát
ten bude v pekle bubnovat

R: Nekrmte čerty, co se krčí v křoví…

Žalman: Rána v Trávě

CAPO III

R: Ami
Každý ráno boty G
zouval Ami
Orosil si nohy v G
trávě
Ami
Že se lidi mají radi G
doufal Ami
A proEmi
citli Ami
právě
Každý ráno dlouze G
zíval Ami
Utřel čelo do ruG
kávu
Ami
A při chůzi tělem semtam G
kýval Ami
Před seEmi
bou sta Ami
sáhů

1. C
Poznal G
MoraF
věnku C
krásnou
Ami
a víG
nečko C
ze zlata
V Čechách G
slávu F
muziC
kantů
Ami
UmaEmi
zanou Ami
od bláta.

R: Každý ráno boty zouval …

2. Toužil najít studánečku
A do ní se podívat
By mu řekla proč holečku
Musíš světem chodívat

3. Studánečka promluvila
To ses musel nachodit
Abych já ti pravdu řekla
měl ses jindy narodit. R:

R: Každý ráno boty zouval …

Žlutý pes: Modrá (je dobrá)

1. G
Modrá je D
planeta, kde C
můžeme D
žít
G
Modrá je D
voda, kterou C
musíme D
pít
G
Modrá je D
obloha, když C
vodejde D
mrak
Modrá je F
dobrá, C
už je to G
tak.

2. Modrá je Milka - ta naše kráva
Modrá je prej v Americe tráva
Modrá je údajně i polární liška
Senzačně modrá je moje vojenská knížka.

R. Jako C
nálada když zahrajou poslední G
kus
Modrá je F
naděje C
láska i F
moje G
blues
Je to C
barva, kterou mám prostě G
rád
Modrá je F
dobrá, C
už je to G
tak.

3. Modrá je Raketa - ta moje holka
modrá je vzpomínka na Mikyho Volka
velká rána je modrej přeliv
modrý voko má i černej šerif.

4. Jako nálada když zahrajou poslední kus
Modrá je naděje láska i moje blues
je to barva kterou mám prostě rád
modrá je dobrá - už je to tak.