zpěvník pet-pet

24. 4. 2024

: Hříšná těla křídla motýlí

Intro: H Hsus2 H Hsus2 

1. H 
Jednou už tě málem měla 
F# 
a už zase by tě chtěla 

G#mi 
Hříšná těla, křídla motý
E 
lí 

Krev stéká H 
po růži cos na zeď věšel 

F# 
Průvan sfouk a život nešel 

G#mi 
Potrhaná křídla motý
E 
lí 

Vyhni se F# 
botám, který vůní šlapou 

G#mi 
Drtí řádky psané zapou
G# 
hou jen skývu málem zlatou 

C#mi 
Prodají tě do výkladních 
E 
skří
H 
ní výstav
F# 
ních sí
G#mi 
ní 

A každej E 
zvlášť do kapsy 
H 
svý Jeepem si 
F# 
pádí 


2. Jednou už tě málem měla za duši tě podržela 
Hříšná těla, křídla motýlí 
Navrať se skálou, kterou's z cesty sešel 
Otoč kamenem, kde's vešel 
Napni slunci křídla motýlí 
Vyhni se botám, který vůní šlapou 
Sladké písně psané Zappou-hou jen skývu tak tak zlatou 
Prodají tě do výkladních skříní výstavních síní 
A každej zvlášť do kapsy svý Jeepem si pádí 

C# 
Až vyroste strom 
C# D#mi E 
až udeří do něj blesk a hrom 

H 
Hmmm, noc se 
F# 
válí 

C# 
Až vyroste strom 
C# D#mi E 
a udeří do něj blesk a hrom 

F# 
Narovná, rozdělí, podělí 

Poskládáš úterý ke kusům nedělí a půjdeš H 
dáál…
F# G#mi E 
 


Vzpomeň si H 
na svět kdy pro kousek těla 

F# 
Zázraky jsi neviděla 
G#mi 
neměla jsi křídla motý
E 
lí 

H 
V roklině pod skálou zjevení 

F# 
údolí rozšklebené napětím, otevřené spojením 

G#mi 
jeleni obtěžkáni vábením 

E 
vrhají se bezhlavě do hloubi 
H 
země
1

: Zabili, zabili

1. C 
Zabili, 
F 
zabili, 
Dmi 
chlapa z kolo
F 
čavy
C 
,

C 
řekněte 
F 
hrobaři, 
Dmi 
kde je pocho
F 
vaný?
C 
 


R: C 
Bylo tu není tu, 
F 
havrani na plotu 

C 
Bylo víno v sudě 
F 
teď tam voda bude

C 
není, 
F 
není tu
C 
 


2. Špatně ho zabili, špatně pochovali
vlci ho pojedli, ptáci rozklovali

R: Bylo tu není tu…

3. Vítr ho roznesl po dalekém kraji
havrani pro něho po poli krákají

R: Bylo tu není tu…

4. Kráká starý hravran, krákat nepřestane
dokud v Koločavě živý chlap zůstane

sloka:  3 C F 5 Dmi F C
refren: C F
2

: Yesterday

1. YF 
esterday 
Emi 
all my tr
A7 
oubles seemed so f
Dmi 
ar away
Dmi/C 
 

nBb 
ow it l
C 
ooks as though they're h
F 
ere to stay

C/E 
oh I b
Dmi 
eliev
G7 
e in yes
Bb 
terday
F 
.

2. Suddenly I'm not half the man I used to be
there's a shadow hanging over me
oh yesterday came suddenly.
R: Emi 
Why s
A 
he 
Dmi 
had t
C 
o g
Bb 
o I 
Dmi 
don't know
Gmi 
 she wou
C7 
ldn't sa
F 
y

Emi 
I sa
A 
id s
Dmi 
ometh
C 
ing w
Bb 
rong 
Dmi 
now I 
Gmi 
long for
C7 
 yester
F 
day.

3. Yesterday love was such an easy game to play
now I need a place to hide away
oh I believe in yesterday.
R: .4.
= 3.
*: F 
Mm mm
G7 
 mm 
Bb 
mm m
F 
m …
3

: Franky Dlouhán

1. C 
Kolik je smutného, když 
F 
mraky černé 
C 
jdou

lidem nad G7 
hlavou 
F 
smutnou dálavou
C 
.

Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl.

R: C 
Měl kapsu 
G7 
prázdnou Franky Dlouhán,

po státech F 
toulal se jen 
C 
sám a že

byl F 
veselej, tak 
C 
každej měl ho 
G 
rád.

Tam ruce k F 
dílu mlčky přiloží a 
C 
zase jede 
Ami 
dál.

F 
každej kdo s ním 
G 
chvilku byl,

tak F 
dlouho 
G7 
se pak 
C 
smál.


2. Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál …

R: Měl kapsu prázdnou …

3. Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíraček zněl … 

R: Měl kapsu prázdnou …
4

: Jarní tání

1. Když první Ami 
tání 
Dmi 
cestu sněhu 
C 
zkříží

F 
nad le
Dmi 
dem se 
E7 
 voda obje
Ami 
ví.

Voňavá zem se sněhem tiše plíží
tak nějak líp si balím, proč bůhví.

R: Přišel čas F 
slunce, 
G 
zrození a 
C 
tratí

na kterejch F 
potkáš 
G 
kluky ze všech 
C 
stran
E7 
 

/:Hubenej Ami 
Joe, Čára, Ušoun se ti 
Dmi 
vrátí

oživne F 
kemp, 
E7 
 jaro vítej k 
Ami 
nám. :/


2. Kdo ví jak voní země, když se budí
pocit má vždy jak zrodil by se sám.
Jaro je lék na řeči, co nás nudí
na lidi, co chtěj zkazit život nám.

R: Přišel čas slunce …

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo
srdce těch pánů, co je jim vše fuk.
Pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk. 

R: Přišel čas slunce …
5

: Proměny

1. ♀ Ami 
Darmo sa ty trápíš 
G 
můj milý sy
C 
nečku nenosím ja tebe 
E7 
nenosím v sr
Ami 
déčku

A já tvoG 
ja 
C 
ne
G 
bu
C 
du 
Dmi 
ani jednu 
E7 
hodi
Ami 
nu


2. ♂ Copak sobě myslíš má milá panenko vždyť ty si to moje rozmilé srdénko
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

3. ♀ A já sa udělám malú veverečků a uskočím tobě z dubu na jedličku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

4. ♂ A já chovám doma takú sekérečku ona mi podetne dúbek i jedličku
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

5. ♀ A já sa udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

6. ♂ A já chovám doma takovú udičku co na ni ulovím kdejakú rybičku
A ty přece budeš má lebo mi tě Pán Bůh dá

Ami F C F C G 

7. ♀ A já sa udělám tú velikú vranú a já ti uletím na uherskú stranu
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

8. ♂ A já chovám doma starodávnú kušu co ona vystřelí všeckým vranám dušu
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

9. ♀ A já sa udělám hvezdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na nebi
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu

10. ♂ A sú u nás doma takoví hvězdáři co vypočítajú hvězdičky na nebi
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
6

: Když náš táta hrál

1. Když G 
jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí,

C 
scházeli se farmáři tam 
G 
u nás v přízemí,

G 
mezi nima můj táta u piva sedával

D7 
a tu svoji nejmilejší 
G 
hrál.
C G D7 G 
 


2. Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět,
už jsem prošel celý Státy a teď táhnu zpět,
kdybych si ale ve světě moh' ještě něco přát,
tak zase slyšet svýho tátu hrát.

3. Ta písnička mě vedla mým celým životem,
když jsem se toulal po kolejích, žebral za plotem,
a když mi bylo nejhůř, tak přece jsem se smál,
když jsem si vzpomněl, jak náš táta hrál.

4. To všechno už je dávno, táta je pod zemí,
když je noc a měsíc, potom zdá se mi,
jako bych od hřbitova, kam tátu dali spát,
zase jeho píseň slyšel hrát.
7

: Duhová víla

1. Es 
Koukej 
B 
kapky se 
Es 
koulí
B 
 

Es 
Mám jich 
B 
na dlaní 
Es 
víc než 
B 
ty /

Jsi paní Es 
vod /

Já B 
ptám se tě 
Cmi 
jsou-
As 
li

Es 
Tvým dlaním 
B 
mé kapky 
Es 
vhod /


2. Pokud se B 
deště dotý
Es 

Já / B 
Vím že jsem 
Es 
hloupá
B 
 /

Chtěl jsem jen Es 
říct /

Máš B 
se mnou jen 
Es 
trápe
B 
ní /

Ty přece Es 
víš /

že B 
duha nám 
Cmi 
stou
As 

F 
Září musíme 
B 
blíž

jsme krásně promočení

R: Es 
Koukej koukej 
As 
duhový 
Es 
sál 
As Es B 
 

Es 
Koukej koukej 
As 
duhový bál 
As Es B 
 

B 
A na tom bále chybí 
Es 
král


3. Jsem duhová víla /
A co jsem já? /
V tvém pohledu slunce mám /
Už nesu mrak /
Jsem růžově bílá
Tančím koukej se jak /
4. Pokud se tance dotýká /
můj rytíři vánku /
mám asi meč / 
Máš ve dlani úděl náš /
Vrhnu se v seč /
Tvým hořícím spánkům
Dávám duhovou stráž /
Co voní po heřmánku

R: Stoupá stoupá duhový sál
Houpá houpá duhový bál
Teď abych v pohádce hrál

5. Koukej duha se ztrácí /
To ustal déšť /
mám pojednou z lásky strach /
To se ti zdá
Vždyť zpívají ptáci /
Tak vezmi růži a najdi jí práh /
Ať vůni nepostrácí

6. Já jsem duhová víla /
A paní vod /
Mé oči jsou déšť a jas /
To všechno vím /
Jsem růžově bílá
A všechno slunce i váha je v nás /
Si zkrátka moje milá.

R: Stoupá stoupá duhový sál
Houpá houpá duhový bál
A zatím není To dál.
8

: Lodníkův lament

1. Emi 
Já snad 
G 
hned, když jsem se 
D 
narodil, na 
G 
bludnej 
D 
kámen 
G 
šláp',

a do školy moc D 
nechodil, i 
Emi 
tak je 
D 
ze mě 
Emi 
chlap,

velký G 
dusno, který 
D 
nad hlavou mi 
G 
doma 
D 
vise
G 
lo,

drsnýmu chlapu D 
nesvědčí, já 
Emi 
ťuk' si 
D 
na če
Emi 
lo.
D G D G C G 
 


R: G 
ma mě doma držela a 
D 
táta na mě dřel,

já moh' jsem jít hned študovat, kdyG 
bych jen trochu chtěl,

voženit se, vzít si ňákou D 
trajdu copatou

a za její lásku platit G 
celou vejplatou, hó 
Emi 
hou.


2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R: 

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R: 

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R: 

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.
9

: Tři kříže

Dmi 
Dávám sbohem 
C 
břehům prokla
Ami 
tejm, který 
Dmi 
v drápech má 
C 
ďábel 
Dmi 
sám,

bílou přídí C 
šalupy My 
Ami 
Gray míří 
Dmi 
k útesům 
C 
který 
Dmi 
znám.


R: Jen tři F 
kříže z bí
C 
lýho kame
Ami 
ní někdo 
Dmi 
do písku 
C 
posklá
Dmi 
dal,

slzy F 
v očích měl a 
C 
v ruce znave
Ami 
ný lodní 
Dmi 
deník co 
C 
sám do něj 
Dmi 
psal.


2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen,
třeskot nožů při kterým přejde smích, v srdci kámen a jméno Stan.

R: 

3. Já Bob Green mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl když jsem se smál,
druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál

R: 

4. Třetí kříž snad vyvolá jen stesk, bejt Jimm Rodgers těm dvoum život vzal,
svědomí měl vedle nich si klek.

Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský,
snad mně tedy bůh odpustí.

R: Jen tři F 
kříže z bí
C 
lýho kame
Ami 
ní jsem jen 
Dmi 
do písku 
C 
posklá
Dmi 
dal,

slzy F 
v očích měl a v 
C 
ruce znave
Ami 
ný lodní 
Dmi 
deník a v 
C 
něm co jsem 
Dmi 
psal.
10

: Modlitba za vodu

Capo V

G 
Ubývá míst, kam cho
E 
dívala pro vodu

má staAmi 
rodávná milá, 
F 
starodávná mil
E 
á,

F 
kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička

a pF 
outníci skláněli se nad hladinou, 
E 
aby se napili z dla
E7 
ní.


1. G 
Ubývá míst, kam cho
E 
dívala pro vodu,

Ami 
voda si na to vz
F 
pomíná, voda je kr
E 
ásná, voda má, voda má, voda 
E7 
má…


Ref.: Ami 
Voda má, voda má, 
G 
voda má (voda) rozpuštěné vlasy,

F 
voda má, voda má, voda 
E 
má, voda má (voda) rozpu
E7 
štěné vlasy.

Ami 
Voda má, voda má, v
G 
oda má (voda) rozpuštěné vlasy,

F 
voda má, voda má, vod
E 
a má,


F 
Chraňte tu vodu a ne
E 
dejte oslepnout pr
F 
astaré zrcadlo hvě
E 
zd.


2. A přiveďte k té vodě koníčka,
přiveďte koně vraného jak tma, voda je smutná, voda má, voda má…

Ref.: Voda má… rozcuchané vlasy

F 
A kdo se na samé dno pot
E 
opí, kdo poto
F 
pí se k hvězdám pro prs
E 
týnek.


3. Ubývá míst, kam chodívala pro vodu,
voda je zarmoucená vdova, voda má, voda má…

Ref.: Voda má popelem posypané vlasy, voda má popelem posypané vlasy,
Voda má popelem posypané vlasy, voda má, voda má,
F 
voda si na nás stý
E 
ská.


Ref.: Voda má rozpuštěné vlasy, voda má, voda má…
11

: 1970

1. D 
Nevim jestli je to 
Emi 
znát, možná by bylo lepší 
F#mi 
lhát, 

jsem silnej ročník G 
sedmdesát, tak začni počítat.  

Nechci tu hloupě vzpomínat, koho taky dneska zajímá 
silnej ročník sedmdesát, tak začni počítat. 
Tenkrát tu bejval jinej stát a já byl blbej na kvadrát, 
jsem silnej ročník sedmdesát,třeba napříA 
klad.. 


R: A 
Naši mi vždycky říka
Hmi 
li, jen nehas co tě nepá
G 
lí, jakej pán takovej 
D 
krám. 

Naši mi vždycky říkali, co můžeš sleduj z povzdálí a nikdy nebojuj sám. 

2. Nevim jestli je to znám, možná by bylo lepší lhát, 
jsem silnej ročník sedmdesát, nemohl jsem si vybírat.
Tak mi to přestaň vyčítat, naříkat co jsem za případ, 
jsem silnej ročník sedmdesát a možná, že jsem rád. 

R: Naši mi vždycky říkali, jen nehas co tě nepálí, jakej pán takovej krám.  
Naši mi vždycky říkali, co můžeš sleduj z povzdálí a nikdy nebojuj sám. A 
*: [: Čas G 
pádí, čas letí, těžko ta 
A 
léta vrátíš zpět a tak i 
D 
Husákovy děti 

dospěly Emi 
do Kristových let. :]
*: [: Čas G 
pádí, čas letí, těžko ta 
A 
léta vrátíš zpět a tak i 
D 
Husákovy děti 

dospěly Emi 
do Kristových let. :]
12

: První signální

Capo I

1. Emi 
Až si 
G 
zejtra ráno 
C 
řeknu zase 
Emi 
jednou provždy dost,

G 
právem se mi 
C 
budeš tiše 
Emi 
smát.

jak G 
omluvit si 
C 
svoji slabost, 
Em 
nenávist a zlost,

když G 
za všechno si 
C 
můžu vlastně 
Emi 
sám.


R. Za Ami 
spoustu dní možná  
C 
spoustu let,

až se mi G 
rozední budu ti 
D 
vyprávět,

na první Ami 
signální jak jsem 
C 
obletěl svět,

jak tě to G 
omámí a 
D 
nepustí zpět.

Jaký si to F 
uděláš - 
Bb 
takový to 
Dmi 
máš,

jaký si to F 
uděláš - 
Bb 
takový to 
Dmi 
máš .


2. Až se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott,
budu zpívat uampamtydapam.
Všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod,
jak jsem si to udělal tak to mám.

R. 
13

: Jožin z bažin

1. JAmi 
edu takhle tábořit Šk
E 
odou 100 na 
Ami 
Oravu,

spěchám proto, riskuji, prE 
ojíždím přes M
Ami 
oravu.

ŘG7 
ádí tam to str
C 
ašidlo, v
G7 
ystupuje z b
C 
E 
in,

žAmi 
ere hlavně Pražáky a jm
E 
enuje se 
Ami 
Joži
G7 
n.

R: JC 
ožin z bažin močálem se pl
G7 
íží,

Jožin z bažin k vesnici se blC 
íží,

Jožin z bažin už si zuby brG7 
ousí,

Jožin z bažin kouše, saje, rdC 
ousí.

NF 
a Jožina z b
C 
ažin, k
G 
oho by to napadl
C 
o,

plF 
atí jen a p
C 
ouze pr
G 
áškovací letadl
C 
o.
E 
 

2. Projížděl jsem Moravou směrem na Vizovice,
přivítal mě předseda, řek' mi u slivovice:
"Živého či mrtvého Jožina kdo přivede,
tomu já dám za ženu dceru a půl JZD!"
R: 
3. Říkám:"Dej mi, předsedo, letadlo a prášek,
Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček."
Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl,
na Jožina z letadla prášek pěkně klesl.
R: Jožin z bažin už je celý bílý,
Jožin z bažin z močálu ven pílí,
Jožin z bažin dostal se na kámen,
Jožin z bažin - tady je s ním amen!
Jožina jsem dostal, už ho držím, johoho,
dobré každé lóve, prodám já ho do ZOO.
14

: Když je v Praze hic

KdG 
yž je v Praze abnormální hic,

jeG 
zdím k vodě až do Měchen
E7 
ic,

mAmi 
ěchěnická pl
D7 
ovárna má kr
G 
ásné okol
E7 
í,

jA7 
eště krásnější než bazén v Pr
D7 
aze čtyři Podolí.

MG 
á milá tam se mnou chodívá,

chlG 
eba s máslem s sebou nosív
E7 
á,

C 
a když se jí š
Cmi 
ipka zdaří, 
G 
úsměv na rtech m
E7 
á,

chlAmi 
eba s máslem 
D7 
ukousnout mi d
G 
á.

Když je v Praze abnormální mráz
do Měchenic táhne mě to zas,
do prázdného bazénu tam s milou chodíme
na betonu někde na dně do očí si hledíme.
Neplavou tam žádné rybičky,
dáváme si sladké hubičky,
má milá je v dobré míře, úsměv na rtech má,
chleba s máslem ukousnout mi dá.
15

: Medvědi nevědí

1. MAmi 
edvědi n
Dmi 
evědí, ž
Ami 
e tůristi n
E 
emaj' zbraně,

Ami 
až jednou pr
Dmi 
ocitnou, p
Ami 
očíhají s
E 
i někde na n
Ami 
ě.
EAmi 
 

2. Výpravě v doubravě malý grizly ukáže se,
tůristé zajisté rozutíkají se po lese.
R: NG 
a pěšině zbydou po nich tr
C 
anzistoráky

a dG 
ívčí dřeváky a dr
C 
ahé foťáky,

mG 
edvědi je v městě vyměn
C 
í za zlaťák
C7 
y,

zF 
a ty si k
Fdim 
oupí m
C 
aliny, m
Ami 
ed, a sl
Dmi 
ané b
G 
urák
C 
y.
16

: Praha - Prčice

G7 
Určitě nejsem spo
D 
rtovní typ.

G7 
Papuče s dýmkou slu
D 
ší mi líp

A7 
Pod vrstvou sádla 
D 
ztrácí se 
H7 
kost

E7 
při koupi prádla zmítá mnou zlo
A7 
st

Určitě nejsem sportovní typ,
obtíže velké dělá mi shyb
není mi dána pohyblivost.
Jednoho rána řek jsem si dost!
D 
Mě lá
Hmi 
ká 
Emi 
veli
A7 
ce

poD 
chod Praha 
Hmi 
-Prči
Emi 
ce 
A7 
 

G 
zako
G#dim 
upím si 
D 
střevíce

H7 
a hbi
Emi 
tě vyrazím.
A7 
 

D 
Jsou 
Hmi 
plné 
Emi 
poho
A7 
dy

tyD 
 dálko
Hmi 
vé po
Emi 
chody
A7 
 

G 
Bez 
G#dim 
chleba a 
D 
bez vo
H7 
dy

já k Emi 
cíli dora
A7 
zím.
D 
 

Určitě nejsem sportovní typ,
zapínám zvolna tepláků zip
začínám dýchat,začínám žít,teď už mi zbývá do Prčice
17

: Prachovské skály

Hmi 
Zavři svoje oči Hano

rozváF#7 
zalo s
Hmi 
e ti l
H7 
ano.

Emi 
Padej trochu doprava,

pod náH7 
mi jde 
Emi 
výpra
C#7 
va.

F#7 
Buch, tentokrát to d
Hmi 
obře dopadlo.

C#7 
Sehrálas jen t
F#7 
uristům

Emi 
hrozné 
F#7 
divad
Hmi 
lo.
A7 
 

Hmi 
Je mi podezřelé Hano

že ti F#7 
povol
Hmi 
ilo l
H7 
ano.

Emi 
Že jsi něco vypila?

Málem H7 
jsi se 
Emi 
zabil
C#7 
a!

F#7 
Ach, dříve, než tě 
Hmi 
vezmu do věží

C#7 
foukneš si do 
F#7 
balónku,

Emi 
on tě 
F#7 
prověř
Hmi 
í.
A7 
 

D 
Co bychom se báli

A7 
na Prachovské skály,

D 
dudlaj, 
A7 
dudlaj, 
D 
dá.
A7 
 

D 
Do českého ráje

A7 
cesta příjemná je,

D 
dudlaj, 
A7 
dudlaj, 
D 
dá.
D7 
 

G 
Horolezci, horolezkyně, 
D 
horolezča
H7 
ta

E7 
nelezte na skálu co je 
A7 
hodně špičatá

D 
Spadnete do písku

A7 
a svou rodnou vísku

nespatříte více,
dudlaj D 
dá.
F#7 
 
18

: Zkratky

G 
PL
Emi 
R do 
Ami 
ML
D7 
G 
jel jsem 
Emi 
přes

ČAmi 
SS
D7 
C 
SN
C#dim 
B

mé G 
DK
Emi 
W si 
A7 
stoplo na T
D7 
K

Mé G7 
DKW S
C 
PZ AB
E7 
T dvacet pět
Ami 
pade
D7 
sát

G 
musí 
Emi 
teďka 
Ami 
na G
D7 
A7 
do Č
D7 
SAGO.
D7 
 

OHC či OHV,či co má to DKW
potřebuje z NDR nová šoupátka
Jsem RNDr CSc z ČVUT v Praze 2
V ČSAO na GO já mám tlačenku
(r): D 
Tohle I A 
A7 
VHJ dělá kromě 
D 
DKW

BMW a A7 
NSU KDF i DMG (em dží)

G 
Za dvě 
Emi 
LP 
Ami 
KT
D7 
O GDK
Emi 
W mám 
Ami 
na G
D7 
O,

když C 
dosta
C#dim 
nu na 
G 
ČV
Emi 
UT 
A7 
syna 
D7 
Kelblo
G 
vé.

Kelblová z OPBH mistrovi z ČSAO dá do bytu PVC a teplou H2O.
Vystavené na LVT PVC však přiveze skladníkovi DKP šofér V3S.
(r): Všechno dopadne OK za lístky na FOK
Šofér ČSAD má o Šumana zájem.
Mistr od ČSAO známou má na PKO,
její bratr v OUNZ dělá sestřičku.
V OUNZ na WC mistr chytil TBC musí na RTG EKG a EEG
Spojení ČSAO ČVUT OPBH ČSAD FOK přerušilo se.
(r): RNDr CSc z ČVUT dá DKW SPZ ABT 25-50 do šrotu.
Z ČSSR do MLR z ČVUT RNDr musí chudák s ČSAD nebo s ČSD !
19

: Darmoděj

1. ŠAmi 
el včera městem m
Emi 
už a šel po hlavní tř
Ami 
ídě,
Emi 
 

šAmi 
el včera městem m
Emi 
už a já ho z okna v
Ami 
iděl
Emi 
,

nC 
a flétnu chorál hr
G 
ál, znělo to jako zv
Ami 
on

a byl v tom všechen žEmi 
al, ten krásný dlouhý t
F 
ón

a já jsem náhle vF#dim 
ěděl: ano, to je 
E7 
on, to je 
Ami 
on.


2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili,
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

R: NAmi 
a na na
Emi 
 ..
CGAmiFF#dimE7 - 2x 
 

3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,
měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad
a on se otočil, a oči plné vran,
a jizvy u očí, celý byl pobodán
a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche,
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,
jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,
a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj.

R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.¨

5. Šel včera městem muž, podomní obchodník,
šel, ale nejde už, krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on.

R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem,
když prodávám po domech jehly se slovníkem.
20

: Divoké koně

1. [: Ami 
Já viděl 
Dmi 
divoké 
Ami 
koně, 
C 
běželi 
Dmi 
soumra
Ami 
kem, :]

vzDmi 
duch 
Ami 
těžký 
Dmi 
byl a divně 
Ami 
voněl 
Fdim 
tabák
F 
em,

vzDmi 
duch 
Ami 
těžký 
Dmi 
byl a divně 
Ami 
voněl 
E7 
tabá
Ami 
kem.


2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/
/: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/

3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/
/: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/

4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/
/: milování je divoká píseň večera. :/

5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/
/: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/

6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/
/: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/

Já viděl divoké koně …

Fdim
21

: Dokud se zpívá

1. C 
Těšína 
Emi 
vyjíždí 
Dmi7 
vlaky co 
F 
čtvrthodi
C 
nu,
Emi Dmi7 G7 
 

C 
včera jsem 
Emi 
nespal a 
Dmi7 
ani dnes 
F 
nespoči
C 
nu,
Emi Dmi7 G 
 

F 
svatý Med
G 
ard, můj patr
C 
on, ťuká si na
Ami 
 čelo,
G 
 

ale F 
dokud se 
G 
zpívá, 
F 
ještě se 
G 
neumře
C 
lo, hóh
Emi 
ó.
Dmi7 G7 
 


2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: "Lidi, jste tam?"
a z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]
22

: Hlídač krav

1. KdC 
yž jsem byl malý, říkali mi naši:

"Dobře se uč a jez chytrou kaši,
F 
až jednou vyrosteš, b
G7 
udeš doktorem pr
C 
áv.

Takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,"
jF 
á jim ale na to řek': "Chc
G7 
i být hlídačem kr
C 
av."


R: Já chci mC 
ít čapku s bambulí nahoře,

jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F 
od rána po celý d
G7 
en zpívat si j
C 
en,

G7 
zpívat si: 
C 
pam pam pam
F G7 C 


2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy.
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …
3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,
mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy.
S nohama křížem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře …
23

: Chlopek a robka

1. C 
jednym dumku na Zar
G 
ubku

mjG7 
al raz chlopek šv
C 
arnu robku

a ta robka tG 
oho chlopka r
G7 
ada nemjal
C 
a.

Bo ten jeji chlopek dG 
obrotisko byl,

G7 
on tej svoji robce vš
C 
icko porobil,

čepani ji pomyl, brG 
avku dával žrat,

děcka mG7 
usel kolib
C 
at.

2. Robil všecko, choval děcko,
taky to byl dobrotisko,
ale robka toho chlopka rada nemjala.
Štvero novych šatu, štvero střevice,
do kostela nešla, enem k muzice,
same šminkovani, sama parada,
chlopka nemjala rada.
3. A chlopisku - dobrotisku
slze kanu po fusisku,
jak to vidí, jak to slyší, jaka robka je.
Dožralo to chlopka, že tak hlupy byl,
do hospody zašel, vyplatu prepil,
a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil,
a tu svoju robku zbil.
4. Včil ma robka rada chlopka,
jak on píská, ona hopka,
Hanysku sem, Hanysku tam, ja tě rada mam.
Věřte mi, luďkově, že to tak ma byť,
raz za čas třa robce kožuch vyprášiť
a pak je hodna tak jako ovečka
a ma rada chlopečka.
24

: Jdou po mě jdou

1. Býval jsem cD 
hudý jak 
G 
kostelní m
D 
yš,

na půdě pF#mi 
ůdy jsem m
Hmi 
íval svou skr
A7 
ýš,

/: pG 
ak jednou v l
D 
étě ř
A7 
ek' jsem si: 
Hmi 
ať,

G 
svět facku
D 
je tě, a t
G 
ak mu to vr
D 
ať. :/

2. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,
zámek jde lehce a adresu znám,
/: zlato jak zlato, dolar či frank,
tak jsem šel na to do National Bank. :/
R: Jdou po mně, jdD 
ou, jd
G 
ou, jd
D 
ou,

na každém rohu majG 
í fotku m
A7 
ou,

kdyby mě chD 
ytli, j
A7 
ó, byl by r
Hmi 
ing,

G 
tma jako v 
D 
pytli je v c
C 
elách Sing-s
G 
ing. 
A7 
Jéé
D 
je!
D 
 

3. Ve státě Iowa byl od poldů klid,
chudičká vdova mi nabídla byt,
/: jó, byla to kráska, já měl peníze,
tak začla láska jak z televize. :/
4. Však půl roku nato řekla mi:"Dost,
tobě došlo zlato, mně trpělivost,
/: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš,"
tak jsem na cestě a chudý jak veš. :/
R: 
5. Klenotník Smith mi do očí lhal,
dvě facky slíz' a dal, vše mi dal,
/: a pak jsem vzal nohy na ramena,
ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :/
6. Teď ve státě Utah žiju spokojen,
pípu jsem utáh' a straním se žen,
/: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,
já na ně mastím, jen ať mají vztek. :/
R: Jdou po mně jdou, jdou, jdou,
na nočních stolcích mají fotku mou,
kdyby mě klofly, jó, byl by ring,
být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing.
25

: Když mě brali za vojáka

1. Ami 
Když mě brali za vo
C 
jáka, 
G 
stříhali mě doho
C 
la,

Dmi 
vypadal jsem jako 
Ami 
blbec,

E7 
jak ti všichni doko
F 
la, 
G 
la, 
C 
la, 
G 
la,

Ami 
jak ti všichni 
E7 
doko
Ami 
la.


2. Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti,
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti, ti, ti, ti,
a svou zemi chrániti.

3. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil,
vzpomněl jsem si na svou milou,
krásně jsem si zabulil, lil, lil, lil,
krásně jsem si zabulil.

4. Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic,
po chodbě furt někdo chodil,
tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic,
tak nebylo z toho nic.

5. Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla,
protože mladá holka lásku potřebuje
a tak si k lásce pomohla, la, la, la,
a tak si k lásce pomohla.

6. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala,
řek jí, že má zrovna volný kvartýr,
tak se sbalit nechala, la, la, la,
tak se sbalit nechala.

7. Co je komu do vojáka, když ho holka zradila,
nashledanou pane Fráňo Šrámku,
písnička už skončila, la, la, la,
jakpak se vám líbila, la, la, la,
nic moc extra nebyla.
26

: Kejklíři

1. PAmi 
otulní kejklíři jd
Emi 
ou zasněženou plán
Ami 
í,
Emi 
 

Ami 
obitém talíři v
Emi 
aří vítr ke snídan
Ami 
i,
Emi 
 

s cvC 
ičenou opičkou n
G 
a rameni,

žAmi 
ivotem m
Dmi 
alinko 
G 
unaven
C 
i,
E7 
 

pAmi 
otulní kejklíři jd
Emi 
ou bílou plán
Ami 
í.
EmiAmiEmi 
 

2. V kovárně na kraji vsi všechen sníh už ztál,
dobrý kovář odžene psy a pozve je dál,
sláma je postelí i peřinou
a oni jeden k druhému se přivinou
a zítra na návsi začíná candrbál.
R: KAmi 
ejklíři, k
Emi 
ejklíři jd
Ami 
ou.
EmiAmiEmiCG 
 

3. Po schodech kostela poskakuje míč,
muž s tváří anděla ohýbá železnou tyč
a krásná dívka jménem Marína
zatančí tanec pohanského bůžka Odina
a zítra po polednách budou zase pryč.
4. Vozíček z lipových dřev po hlíně drkotá,
červená nepokojná krev je erbem života,
všechno, co chceme, leží před námi
za devatero poli, devatero řekami,
nad zimní krajinou slunce blikotá.
R: 
R: 
R: 
27

: Petěrburg

1. KdAmi 
yž se snáší noc na střechy Petěrburgu, p
F 
adá n
E 
a mě ž
Ami 
al,

zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chlF 
eba, kterou js
E 
em mu d
Ami 
al.

R: /: LC 
ásku moji kn
Dmi 
íže Ig
E 
or si bere,

nF 
ad sklenkou v
D#dim 
odky hr
H7 
aju si s r
E 
evolverem,

hAmi 
avran usedá na střechy Petěrburgu, č
F 
ert ab
E 
y to spr
Ami 
al.

2. Nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků,
moje duše, široširá stepi, máš na kahánku.
R: /: Mému žalu na světě není rovno,
vy jste tím vinna, Naděždo Ivanovno,
vy jste tím vinna, až mě zítra najdou s dírou ve spánku. :/
28

: Píseň o kometě

1. Ami 
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,

chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
Dmi 
zmizela jako laň 
G7 
u lesa v remízku,

C 
očích mi zbylo jen 
E7 
pár žlutých penízků.


2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

R: Ami 
O vodě, o trávě, 
Dmi 
o lese,

G7 
o smrti, se kterou smířit 
C 
nejde se,

Ami 
o lásce, o zradě, 
Dmi 
o světě
E7 
 

E 
a o všech lidech, co 
E7 
kdy žili na téhle 
Ami 
planetě.


3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.

4. Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.

R: Na na na …
5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.

6. Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.

R: O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě …
29

: Sarajevo

1. Emi 
es haličské pláně v
Ami/F# 
ane vítr zlý,

to mH7 
álo, co jsme měli, nám v
Emi 
ody sebraly,

jako tažní ptáci, jAmi/F# 
ako rorýsi

lH7 
etíme nad zemí, dva m
Emi 
odré dopisy.


R: JEmi 
eště hoří oheň a pr
Ami 
aská dřevo,

D7 
ale
F# 
 už je čas jít sp
G 
át
H7 
,

tEmi 
amhle za kopcem je S
Ami 
arajevo,

tam bH7 
udeme se zítra ráno br
Emi 
át.


2. Farář v kostele nás sváže navěky,
věnec tamaryšku pak hodí do řeky,
voda popluje zpátky do moře,
my dva tady dole a nebe nahoře.

R: Ještě hoří oheň …

3. Postavím ti dům z bílého kamení,
dubovými prkny on bude roubený,
aby každý věděl, že jsem tě měl rád,
postavím ho pevný, navěky bude stát.

R: Ještě hoří oheň a praská dřevo,
ale už je čas jít spát,
tamhle za kopcem je Sarajevo,
tam zítra budeme se, lásko, brát …
30

: Svatava

1. PoslC 
yšte balad
G 
u, je o j
C 
ednom případ
G 
u,

bude to smC 
utné velic
G 
e.
CG 
 

Je o dC 
ívce Svatav
G 
ě, žijící v m
C 
ěstě Ostrav
G 
ě,

GottwaldC 
ova ulic
G 
e.
CG 
 

R1: Ami 
Otec Svatav
D7 
y pracuj
G 
e u doprav
Emi 
y

a mAmi 
atka Svatav
D7 
y vedouc
G 
í je Potrav
Emi 
in,

a jAmi 
ejich dcera Sv
D7 
atava jak l
G 
ilie
Emi 
,

zAmi 
amilovan
D7 
á do po
G 
ezie.

2. Příběh začíná ve večerních hodinách
v pátek třetího října.
Venku zima je, televize nehraje,
ale hřeje peřina.
R2: Otec Svatavy má špičku u dopravy
a matka Svatavy inventůru Potravin,
a jejich dcera Svatava jak lilie,
zamilovaná do poezie.
3. Slávek Slováček, v lásce žádný nováček,
už se blíží podle stěn.
Nutno ještě věděti, že má doma dvě děti
a třetí je na cestě.
Zjistil, že:
R2: 
4. Svatava si myslela, že to zvoní Adéla
a nese jí Nezvala.
Když svůj omyl zjistila, velice se zlobila:
Pane, já vás nezvala!
R3: Slávek byl však muž činu, uchopil tu dívčinu
a pak do ucha jí píp': Svatavo, vy jste můj typ
a teď bez dlouhých veršíků a citátů
zahrajem si na mámu a na tátu.
5. Když ji vzal do náruče, mlátila ho Bezručem
a dusila Baudelairem.
Dvě modřiny pod nosem schytal Janisem Rycossem
a jednu Jacquesem Prevertem.
R4: V bitvě předem prohrané tloukla ho S.K.Neumannem,
ale ani Rudé zpěvy neuchránily pel té děvy
a tak, když k ránu spokojeně usnula,
k hrudi tiskla Valeria Catulla.
6. Jak nás učí dějiny, pouze čin je účinný,
básně nemají tu moc.
I když je to ku pláči, verše jaksi nestačí
dívčinám na celou noc.
R5: Začas se otec Svatavy tloukl pěstí do hlavy
a matka Svatavy, ta se chtěla otrávit,
že jejich vnučka Svatava jak lilie
žvatlá první veršíky poezie,
žvatlá Dvakrát sedm pohádek Františka Hrubína.
#
31

: Tři čuníci

1. V řC 
adě za sebou tři čuníci jdou,

ťápají si v blátě cestou-necestAmi 
ou,

kDmi 
ufry nemají, cestu neznaj
G7 
í,

vDmi 
yšli prostě do světa a v
G7 
esele si zpívají: uí uí uí …

2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem,
tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem,
ušima bimbají, žito křoupají,
vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí …
3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!,
tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž,
lidé zírají, důvod neznají,
proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí …
4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech,
sednou ke studánce na vysoký břeh,
ušima bimbají, kopýtka máchají,
chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí …
5. Když se spustí déšť, roztrhne se mrak,
k sobě přitisknou se čumák na čumák,
blesky bleskají, kapky pleskají,
oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí …
6. Za tu spoustu let, co je světem svět,
přešli zeměkouli třikrát tam a zpět
v řadě za sebou, hele, támhle jdou,
pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí …
32

: Zítra ráno v pět

1. Až mě zEmi 
ítra ráno v pět k
G 
e zdi postaví,

ještC 
ě si naposl
D7 
ed dám v
G 
odku na zdrav
E7 
í,

z očí pAmi 
ásku strhnu s
D7 
i, to abych v
G 
iděl n
G/F# 
a neb
Emi 
e,

a pAmi 
ak vzpomenu s
H7 
i, l
Emi 
ásko, na teb
E7 
e,
Ami 
 
D7 
 
G 
 
G/F# 
 
Emi 
 

a pAmi 
ak vzpomenu s
H7 
i na teb
Emi 
e.


2. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz,
řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes,
že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju
a co jsem si nadrobil, to si i vypiju,
a co jsem si nadrobil, si i vypiju.

3. Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!",
škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal,
ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi,
že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi,
že tě, lásko, nechávám, na zemi.

4. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát
a seno obracet, já u zdi budu stát,
tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj,
prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij,
na mě nezapomeň a žij …

G/F#
33

: Holubí dům

1. Ami 
Zpív
G 
ám 
F 
ptákům a 
E 
zvlášť holu
Ami 
bům,

stáG 
val 
F 
v údolí 
E 
mém starý 
Ami 
dům,

C 
ptá
G 
ků 
C 
houf zalé
G 
tal ke kro
C 
vům,

Ami 
měl 
G 
jsem 
F 
rád holu
E 
bích křídel 
Ami 
šum.

Vlídná dívka jim házela hrách,
mávání perutí víří prach,
ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům, jeho práh.
R. Hledám Dmi 
dům holu
G7 
bí, kdopak 
C 
z vás cestu 
Ami 
ví?

Míval Dmi 
stáj roube
G7 
nou, bílý 
C 
štít.

Kde je Dmi 
dům holu
G7 
bí a ta 
C 
dívka, kde 
Ami 
spí,

vždyť to Dmi 
ví, že jsem 
E 
chtěl pro ni 
Ami 
žít.
DAmi 
 

2. Sdílný déšť vypráví okapům,
bláhový, kdo hledá tenhle dům.
Odrůstáš chlapeckým střevícům,
neslyšíš holubích křídel šum.
Nabízej úplatou cokoli,
nepojíš cukrových homolí,
můžeš mít třeba zrak sokolí,
nespatříš ztracené údolí.
R. Hledám dům holubí, …..
34

: Jahody mražený

1. PA 
oslala mě moje dívka p
D 
ro jahody červe
A 
ný,

bG 
ez nich se prý nemám v
E 
racet, t
A 
ak tu stojím ztrápe
A 
ný.

A 
Když se dívám co je sněhu, f
D 
ouká vítr, pálí m
A 
ráz,

mG 
ožná že si holka m
E 
yslí, 
A 
že se mě tak zbaví s
E 
náz.


R. /: ZG 
apoměla váže
D 
ní, 
A 
na jahody mraže
E 
ný,

G 
na jahody mraže
D 
ný, v 
A 
igelitu bale
E 
ný. :/


2. Pohádku to připomíná o dvanácti měsíčkách,
nechtěla mi říci sbohem, teď by chtěla abych plách.
Mohl bych se klidně vrátit, vím však že mě nečeká,
měla mi to říci sbohem, že jiného ráda má.
35

: René já a Rudolf

Nedělní odpoledne G 
stane se

A 
pro mnohé chvílí 
D 
volna,

někdo si běhá jen tak G 
po lese

A 
jiný zas chodí 
D 
zvolna
D7 
.


My však neznáme rozkoš G 
oddychu

A 
a sportujeme v 
D 
houfu,

nikde nejmenší známky G 
po břichu

A 
my propadli jsme 
D 
golfu
A 
.


D 
René, já a Rudolf chodíváme na golf,

G 
René, já a Rudolf chodíváme na golf,

D 
René, já a Rudolf chodíváme na golf,

G 
René, já a Rudolf chodíváme na golf.


Nedělní odpoledne stane se
pro mnohé chvílí nudy,
někdo to pomyšlení nesnese
a tak jde válet sudy.

Věřte, že nás už vůbec nevábí
ve tvářích dívek důlky,
můžou mít vlasy jako hedvábí
nám stačí řádné hůlky.

René, já a Rudolf chodíváme na golf,
René, já a Rudolf chodíváme na golf,
René, já a Rudolf chodíváme na golf,
René, já a Rudolf chodíváme na golf.
36

: Anděl

1. C 
rozmláce
Ami 
nýho kostela v 
C 
krabici s 
G7 
kusem mýdla

C 
přinesl 
Ami 
jsem si anděla, 
C 
poláma
G7 
li mu kříd
C 
la,

díval se Ami 
na mě oddaně, 
C 
já měl jsem 
G7 
trochu trému,

C 
tak vtiskl 
Ami 
jsem mu do dlaně 
C 
lahvičku 
G7 
od parfé
C 
mu.


R: C 
A proto, p
Ami 
rosím, věř mi, 
C 
chtěl jsem ho 
G7 
žádat,

C 
aby mi 
Ami 
mezi dveřmi 
C 
pomohl 
G7 
hádat,

C 
co mě čeká 
Ami G7 
 
a nemiC 
ne, co mě čeká
Ami G7 
 
a nemiC 
ne.


2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

R: A proto prosím, věř mi…

3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice.
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

R: A proto prosím, věř mi…
37

: Bratříčku zavírej vrátka

1. Ami 
Bratříčku,nevzlykej, to nejsou 
C 
bubáci,

G 
vždyť už jsi velikej, to jsou jen 
E7 
vojáci,

F 
přijeli v hranatých železných maringo
E 
tkách.


2. Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.

R: Ami 
Prší
Emi 
 a  
Ami 
venku 
Emi 
se  
Ami 
setmě
Emi 
lo,
Ami Emi 
 

Ami 
tato 
Emi 
noc 
Ami 
nebu
Emi 
de 
Ami 
krátká,
Emi Ami Emi 
 

Ami 
berán
Emi 
ka  
F 
vlku se 
Ami 
zachtělo,

F 
bratříč
Ami 
ku, zavřel jsi 
E 
vrátka?


3. Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.

4. Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.

R: Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
F 
bratří
Ami 
čku, 
F 
zavírej 
Ami 
vrátka! 
F Ami 
   
F 
Zavírej 
Ami 
vrátka!
38

: Píseň Neznámého vojína

Rec: Zpráva z tisku:
"Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína."
A co na to Neznámý vojín?

1. Ami 
čele klaka, pak ctnostné rodiny a náruč chryzan
E7 
tém,

černá saka a žena hrdiny pod paží s amanAmi 
tem,
E7 
 

Ami 
kytky v dlaních a pásky smuteční civí tu před bra
E7 
nou,

ulpěl na nich pach síně taneční s bolestí sehraAmi 
nou.

Co tady F 
čumíte? Vlezte mi 
G 
někam!

Copak si Ami 
myslíte, že na to 
G 
čekám?

Co tady Ami 
civíte? Táhněte 
G7 
domů!

Ami 
Pomníky stavíte, 
F 
prosím vás, 
E7 
komu?
Ami E 
 


2. Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet,
pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou,
ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.
Co tady civíte? Zkoušíte vzdechnout,
copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!

3. Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají,
ježto s těmi, co střílej' po sobě vůbec nic nemají,
mňoukaj' tence a nikdy neprosí, neslouží hrdinům,
žádné věnce pak na hrob nenosí Neznámým vojínům.
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Co mi to řAmi 
íkáte? Že šel bych z
G 
as? R
G7 
ád?

Ami 
Odpověď čekáte? N
F 
asrat, jo, n
E 
asrat!
Ami Ami6 
 
39

: To ta Helpa

1. Ami 
To ta 
D 
Heľpa 
Ami 
to ta 
D 
Heľpa 

Ami 
to je 
E 
pekné 
Ami 
mesto

a v tej Heľpe a v tej Heľpe 
švárnych chlapcov je sto

Ref: F 
Koho je sto 
C 
koho je sto

G 
nie po mojej 
C 
vôli
E 
 

Ami 
len za 
D 
jedným 
Ami 
len za 
D 
jedným 

Ami 
srdiečko 
E 
ma 
Ami 
bolí


2. Za Janíčkom za Palíčkom krok by nespravila
za Ďuríčkom za Mišíčkom Dunaj preskočila

Ref: Dunaj Dunaj Dunaj Dunaj aj to širé pole
ľen za jedným ľen za jedným počešenie moje.
40

: Dobrodružství s Bohem Panem

1. Ami 
Je půlnoc nádherná, 
G 
spí i lucerna,

F 
tys' mě opustil 
E 
ospalou,

tu v Ami 
hloubi zahrady 
G 
cítím úklady,

F 
píšťalou 
E 
někdo sem krá
Ami 
čí,

hráC 
 náramně 
G 
krásně a na mě

F 
tíha podivná 
E 
doléhá,

C 
hrá náramně, 
G 
zná mě, nezná mě,

F 
něha a 
E 
hudba až k plá
Ami 
či.


2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".
41

: Malotraktorem

@100bpm
intro. trubka
1. [: D 
Cestou 
Dmaj7 
necestou 
D 
polem 
Dmaj7 
nepolem

Emi 
jedu 
Emi7 
za tebou 
G 
velkým 
Gmi 
malotrakto
D 
rem :]

Dmaj7 
kabrioletem. 
D Dmaj7 Emi Emi7 G7 
 


2. [: Pojď mi naproti lesem ne lesem
pojď si mě vyfotit jak tam na traktoru jsem :]
jak jsem roztřesen.

Mez: D 
Vrn vrn 
Dmaj7 
drn dr drn dr drn. 
D 
Drn drn.

Dmaj7 
Drn dr drn dr drn. 
Emi 
Drn drn.

Emi7 
Drn dr drn dr drn.

G7 
Drn drn drn drn drn drn drn drn.


Ref: D 
Jen kola zdolaj výmoly pálím to lesem po poli

G 
lán pole mizí pod koly 
Gmi 
z kopce to ale vosolím.
D 
Jen kola zdolaj výmoly pálí to lesem po poli

G 
lán pole mizí pod koly 
Gmi 
z kopce to ale vosolí.


3. [: Cestou necestou polem ne polem
jedu za tebou létem kabrioletem :]
malotraktorem…

Mez. Vrn vrn..

R: Jen kola zdolaj výmoly…

piano, šestnáctky bez rytmu
Outro: D 
doufám 
Dmaj7 
že mě pochopíš 
D 
 

Dmaj7 
že mě uslyšíš 
Emi 
 
Emi7 
že mě potěšíš

G7 
mít budeš ráda

D 
doufám 
Dmaj7 
že mě pochopíš 
D Dmaj7 
 

[: a budeš D Dmaj7 D Dmaj7 
mít
G 
ráda 
Gmi 
 :] 3×

G7 
Ráda, ráda, ráda, ráda.
D 
 
42

: Pověste ho Vejš

Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo a před salonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy odsouzenci kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením, ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek: 

R1: Pověste ho Ami 
vejš, ať se houpá, pověste ho 
C 
vejš, ať má 
G 
dost.

Pověste ho Dmi 
vejš, ať se 
Ami 
houpá, že tu 
G 
byl nezvanej 
Ami 
host.


1. Pověste ho, že byl jinej, že tu s námi dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, ze byl línej a tak trochu dobrodruh.

2. Pověste ho za El Passo, za snídani v trávě a lodní zvon.
Za to že neoplýval krásou, že měl F 
country rád, že se 
E 
uměl smát i 
Ami 
vám.


R2: Nad hlaC 
vou mi slunce 
G 
pálí konec 
Dmi 
můj nic neod
C 
G 
lí,

do svých C 
snů se dívám z 
G 
dáli.

A do Dmi 
uší mi stále zní tahle 
E 
moje píseň poslední


3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad.
Za to že nikdy nevydržel na jednom místě stát.

R2: Nad hlavou mi slunce …

R1: Pověste ho vejš …

4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib.
že byl zarputilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.

5. Pověste ho, ze se koukal, ze hodně jed a hodně pil.
ze dal přednost jarním loukám a pak se usadil a pak se oženil a žil.

R1: Pověste ho vejš …

43

: Čo bolí to prebolí

Kapo 3
Emi 
Čo bolí, to 
Ami 
prebolí

H7 
už to skrýva 
Emi 
tvár,

dvaja blázni Ami 
na mori,

H7 
niekto nám veslo 
Emi 
vzal.

C 
Čln 
H 
sa láme napoly,

C 
keď topíš sa, 
H 
vieš,

Emi 
čo bolí, to 
Ami 
prebolí

H7 
a odpláva 
Emi 
preč.


D 
Tie tajomst
G 
vá 
H7 
pod hlad
Emi 
inou

D 
chcem v tebe 
G 
nájsť, 
H7 
ale s i
Emi 
nou.


Co bolí, to přebolí,
nepředbíhej čas,
co necháme v tom moři,
jednou zkrásní v nás.
Z trosek, ví, člun nestvoříš,
z moře stoupá dým,
co bolí, to přebolí,
možná víš, co s tím.
To tajemství pod hladinou
hledáš už dál někde s jinou.
Smutek šel Ami 
sám se smíchem 
Emi 
spát
AmiA7Dmi 
 

a z člunu Ami 
víc už nejde 
Emi 
brát
AmiA7Dmi 
 

Co bolí, to přebolí,
co neznáš, to znáš,
přijdeš k poušti po moři,
tam čekám tě zas.
Nezhasínej co hoří,
ať hoří to dál,
co bolí, to přebolí,
proč bys sám to vzdal?
Tie tajomstvá pod hladinou
hľadáš už rád niekde s inou.
44

: Na kameni kámen

1. C 
Jako suchej starej strom 

Jako všeFmaj7 
 ničící hrom,

Jak v poli tráC 
va

C 
Připadá mi ten náš svět

Plnej Fmaj7 
řečí a čím
Ami 
 víc tím
G 
 líp se 
C 


Ref: BudemFmaj7 
 o něco se rvát

Až tuAmi 
 nezůstane stát
G 
 

Na kameni C 
kámen

A jestliFmaj7 
 není žadnej bůh 

tak násAmi 
 vezme země vzduch 
G 
no 

a potom C 
ámen


2. a to všecno proto jen 
že pár pánů chce mít den
bohatších králů
přes všechna slova co z nich jdou
hrabou pro kuličku svou 
jen pro tu svou

Ref: 

3. Možná jen se mi to zdá 
A po těžký noci příjde, 
Příjde hezký ráno 
Jaký bude nevim sám 
Taky jsem si zvyk 
na všechno kolem nás

Ref: 

C 
Na,na..
Fmaj7 C 
 
45

: Podvod

1. Emi 
Na dlani jednu z tvých řas do tmy se 
Ami 
koukám

D 
hraju si písničky svý co jsem ti 
G 
psal

Je skoro Ami 
půlnoc a z kostela 
C 
zvon mi noc připo
Emi 
míná

půjdu se Ami 
mejt a pozhasínám co bude 
H7 
dál?


2. Pod polštář dopisů pár co poslalas´ dávám
píšeš že ráda mě máš a trápí tě stesk
Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná
půjdu se mejt a pozhasínám co bude dál?

R: Chtěl jsem to Ami 
ráno kdy naposled snídal 

jsem s tebou ti G 
říct že už ti nezavo
Emi 
lám

pro jednu pitomou Ami 
holku pro pár nocí 
D 
touhy 

podved jsem G 
všechno o čem doma si 
H7 
sníš teď je mi to 
Emi 
líto


3. Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky
dvakrát či třikrát to ne i jednou je dost
Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná
půjdu se mejt a pozhasínám co bude dál? 

R: Chtěl jsem to ráno… (2×)
46

: Ptáčata


1. G 
Na kolejích stála, za uchem květ,

G 
vlasy trávou zavázaný.

C 
S kytarou na zádech, 
G 
strun už jen pět,

D7 
hezký oči uplaka
G 
ný.


2. Opuštěnejch ptáčat plnej je svět,
hnízda hledaj neví co dál.
Vyšlápli jsme ránem a v neděli zpět,
za tejden jsem u trati stál.

Ref.: C 
Víš, holky těžší to 
G 
maj,

Am 
víš, 
C 
holky těžší to 
G 
maj.


3. Říkal jsem jí štístko zatoulaný,
vždycky smála se a začala hrát.
O potocích, trávě a o znameních,
co lidi uměj ze zloby dát.

Ref.: Víš, holky…

Na kolejích stála…
47

: Růže z papíru

1. Do tvých Dmi 
očí jsem se zbláznil a teď 
E7 
nemám, nemám 
Gmi 
klid,

Ami 
hlava třeští, asi tě mám 
Dmi 
rád,

stále někdo říká: vzbuď se, E7 
věčně trhá 
Gmi 
nit,

Ami 
studenou sprchu měl bych si 
Dmi 
dát.


R: D7 
Na pouti jsem vystřelil 
Gmi 
růži z papíru,

C7 
dala sis ji do vlasů, kde 
F 
hladívám tě 
A7 
rád,

Dmi 
tomhle smutným světě jsi má 
Gmi 
naděj na víru,

že Ami 
nebe modrý ještě smysl 
Dmi 
má.


2. Přines' jsem ti kytku, no co koukáš, to se má,
tak jsem asi jinej, teď to víš,
možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať,
třeba z ní mou lásku vytušíš.

R: Na pouti jsem vystřelil…
R: Na pouti jsem vystřelil…
48

: Stánky

1. D 
U stánků na 
G 
levnou krásu

D 
postávaj a 
Em 
smějou se času

D 
cigaretou a 
A 
holkou co nemá kam 
D 
jít.


2. Skleniček pár, pár tahů z trávy
uteče den jak večerní zprávy
neuměj žít, bouřej se a neposlouchaj.

R: G 
Jen zahlídli svět maj na 
A 
duši vrásky

tak máD 
lo jen, tak málo 
Em 
je lásky

D 
ztracená víra 
A 
hrozny z vinic neposbí
D 
rá.


3. D 
U stánků na 
G 
levnou krásu 
D 
postávaj

a ze Gmi 
slov a hlasů 
D 
poznávám

jak A 
málo jsme jim stačili 
D 
dát.


R: 
R: 
49

: Niagara

Na břehu D 
Niagary, stojí 
A7 
tulák starý,

na svou první lásku vzpomíD 
ná.

Jak tam stáli spolu, dívaA7 
li se dolů,

až jim půlnoc spadla do klíD 
na.


Teskně hučí NiaA7 
gara, teskně hučí do no
D 
ci,

komu D7 
vášeň v srdci 
G 
Gmi 
rá,

tomu D 
není pomo
A7 
ci,

komu D7 
vášeň v srdci 
G 
Gmi 
rá,

tomu D 
není pomo
A7 
ci. 
D 
 
Střemhlav D 
do propasti padá 
A7 
proud,

na něm vidím tebe děvče D 
plout,

škoda že ten D7 
přelud 

G 
krá
Gmi 
sný 
D 
nelze 
A7 
obej
D 
mout,

škoda že ten D7 
přelud 

G 
krá
Gmi 
sný 
D 
nelze 
A7 
obej
D 
mout.


Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí,
i ten nejkrásnější jara květ
i ten kvítek jara vzala Niagára
ta jej nenavrátí nikdy zpět.

Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci,
komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci,
komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci.

Střemhlav do propasti padá proud,
na něm vidím tebe děvče plout,
škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout,
škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout.
50

: Želva

1. ND 
e moc sn
G 
adno se ž
D 
elva p
G 
o dně hon
D 
í,
GDG 
 

vD 
elmi r
G 
adno je pl
D 
avat n
G 
a dno za n
D 
í,
GD 
 

potom pA 
očkej, až se zeptá na to, c
Hmi 
o tě v mozku lechtá,

nD 
ic se n
G 
eboj a v
D 
em si n
G 
ěco od n
D 
í.
GDG 
 

2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,
želví nervy od želvy schovám stranou,
jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe,
víš, má drahá, a zbytek je pod vanou.
R: KdD 
yž si n
A 
ěkdo p
G 
ozor ned
D 
á, jak se vl
A 
astně ž
G 
elva hled
D 
á,

G 
ona ho na něco nachyt
A 
á, 
G 
i když si to později vyčít
A 
á.

3. Ne moc lehce se želva po dně honí,
ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,
jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí,
má se nebát želev a spousty vodní.
R: 
51

: Velrybářská Výprava

1. JedC 
nou plác mě přes 
F 
rameno Joh
G7 
ny zvanej Knecht
C 

"Mám Ami 
pro tebe, ho
Dmi 
chu, v pácu moc 
G7 
fajnovej kšeft!
C 

Objednal hned litr F 
rumu a 
G7 
pak nežně řval
C 

"Sbal Ami 
se, jedem na 
Dmi 
velryby, prej 
G7 
až za polár.
C 


R: [: Výprava velC 
rybářská kole
F 
m Grónska nez
G7 
dařila se,
C 
 

protože nejeli Ami 
jsme na vel
Dmi 
ryby, ale 
G7 
na mrože.
C 
 :] 


2. Briga zvaná Malá Kitty kotví v zátoce, 
nakládaj se sudy s rumem, maso, ovoce, 
vypluli jsme časne zrána, smer severní pól, 
dřív, než přístav zmizel z očí, každej byl namol. 

R: Výprava verybářská …

3. Na loď padla jinovatka, s ní třeskutej mráz, 
hoň velryby v kupách ledu, to ti zlomí vaz, 
na pobreží místo ženskejch mávaj tučňáci, 
v tomhle kraji beztak nemáš jinou legraci. 

R: Výprava verybářská …

4. Když jsme domú připluli, už psal se přítí rok, 
starej řejdař povídá, že nedá ani flok: 
"Místo velryb v Grónským moři zajímal vás grog, 
tuhle práci zaplatil by asi jenom cvok." 

R: Výprava verybářská …

5. Tohleto nám neměl říkat, teď to dobře ví, 
stáhli jsme mu kuži z těla, tomu hadovi, 
z paluby pak slanej vítr jeho tělo smet, chachacha, 
máme velryb plný zuby, na to vezmi jed. 

R: Výprava verybářská …
52

: Veď mě dál cesto má

1. G 
Někde v dálce 
Emi 
cesty končí, 

D 
každá prý však 
C 
cíl svůj 
G 
skrývá

Někde v dálce Emi 
každá má svůj cíl 

D 
ať je pár chvil dlouhá 
C 
nebo tisíc 
G 
mil


R: Veď mě G 
dál, cesto 
D 
má, 

veď mě Emi 
dál, vždyť i 
C 

Tam kde G 
končíš, chtěl bych 
D 
dojít

Veď mě C 
dál, cesto 
G 


2. Chodím dlouho po všech cestách, 
všechny znám je, jen ta má mi zbývá
Je jak dívky co jsem měl tak rád
Plná žáru bývá, hned zas samý chlad
*: Emi 
Pak na 
D 
patník 
G 
poslední 

napíšu křídou C 
jméno své

A pod G 
něj, že jsem 
D 
žil hrozně rád

Emi 
Písně své, co mi 
F 
v kapsách zbydou

C 
Dám si bandou 
G 
cvrčků hrát

D 
půjdu spát, půjdu 
D7 
spát.

53

: Montgomery

1. D 
Déšť ti holka smáčel
G 
 vlasy 
Emi 
 

A7 
Z tvých očí zbyl prázdnej
D 
 kruh 
A7 
 

D 
Kde je zbytek tvojí
G 
 krásy 
Emi 
 

A7 
To ví dneska snad jen
D 
 bůh. 
A7 
 


R: D 
Z celé jižní eskadr
G 
ony 
Emi 
 

A7 
Nezbyl ani jeden
D 
 muž 
A7 
 

D 
V Montgomery bijou
G 
 zvony 
Emi 
 

A7 
Déšť ti smejvá ze rtů
D 
 růž. 
A7 
 


2. Tam na kopci v prachu cesty
Leží i tvůj generál
V ruce šátek od nevěsty
Ale ruka leží dál.

R: Z celé jižní eskadrony …

3. Tvář má zšedivělou strachem
Zbylo v ní pár těžkejch chvil
Proužek krve stéká prachem
Déšť jí slepil vlasy jak jíl.

R: Z celé jižní eskadrony …

4. Déšť ti šeptá jeho jméno,
šeptá ho i listoví.
Lásku měl rád víc než život,
to ti nikdy nepoví.
54

: Pole s bavlnou

1. [: Pane C 
můj, co na nebi je tvůj 
C7 
dům,

má máma můj F 
život dala 
C 
katům,

katum svým v G7 
polích s 
G7 
bavl
C 
nou.:]  
F 
 
C 
 


R: C7 
Den za dnem 
F 
kůže zná bič katů,

vidíš C 
jen černý záda bratrů,

jak tam dřou v polích s bavlG7 
nou,

to, co C 
znáš ty v Lousi
C7 
aně,

černý záda F 
znaj' i v Texa
C 
caně,

i tam jsou v G7 
polích s bavl
C 
nou.  
F 
 
C 
 


2. [: Já vím, brzy musí přijít soud, 
černý záda práva na něm vyhrajou, 
boží soud v polích s bavlnou. :] 
R: 
3. [: Chtěl bych jít na potem vlhký lány, 
tak řekni, pane můj, černý zvoň hrany 
katům mým v polích s bavlnou. :] 
R: 
4. [: Dnes měj, pane, co v nebi je tvůj dům, 
mou duši, když život patří katům, 
katům mým v polích s bavlnou. :] 
R: 

55

: Batalion

e:|-0-0-0-0---------0-0-0---------|
B:|-----1-1-3-3-1-1-1-1-1-3-1-0-1-|
G:|-2-2-----0-0-2-2-------0-2---2-|

*: Ami 
Víno 
C 
máš a 
G 
marky
Ami 
tánku dlouhá noc 
G 
se 
Ami 
pro
Emi 
Ami 
ří.

Ami 
Víno 
C 
máš a 
G 
chvilku 
Ami 
spánku díky, dí
G 
ky 
Ami 
ver
Emi 
Ami 
ři.


1. Ami 
Dříve než se rozední

kapitán C 
k osedlání 
G 
rozkaz 
Ami 
dává
Emi 
.

Ami 
Ostruhami do slabin ko
G 
Ami 
 po
Emi 
Ami 
ní.


Tam na straně polední
čekají ženy, zlaťáky a sláva.
Do výstřelů z karabin zvon už vyzvání.

R: Ami 
Víno na 
C 
kuráž a 
G 
pomilovat marky
Ami 
tánku.

Ami 
Zítra na Bur
C 
gund bata
G 
lion 
Ami 
za
Emi 
Ami 
ří.

Ami 
Víno na 
C 
kuráž a k 
G 
ránu dvě hodiny 
Ami 
spán
Emi 
ku.

Ami 
Díky, díky 
C 
vám králo
G 
vští 
Ami 
ver
Emi 
Ami 
ři.


2. Rozprášen je batalion
poslední vojáci se k zemi hroutí.
Na polštáři z kopretin budou věčně spát.

Neplač sladká Marion
verbíři nové chlapce přivedou ti.
Za královský hermelín padne každý rád.

R: Víno na kuráž a …
56

: Stará archa

R: /: JD7 
á mám k
G 
ocábku náram-, n
D7 
áram-, n
G 
áram-,

kocábku náram-, nD7 
áramn
G 
ou. :/

R: 
1. PG 
ršelo a blejskalo se sedm neděl,

kocábku náram-, nD7 
áramn
G 
ou,

Noe nebyl překvapenej, on to věděl,
kocábku náram-, nD7 
áramn
G 
ou.

R: 
*: G 
Archa má cíl, jé, archa má směr, jé,

plaví se k Araratu nD7 
a sev
G 
er.

R: 
2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní,
kocábku náram-, náramnou,
Noe je zavolal ještě před povodní,
kocábku náram-, náramnou.
3. Kázal jim uložiti ptáky, savce,
kocábku náram-, náramnou,
"ryby nechte, zachrání se samy hladce,"
kocábku náram-, náramnou.
R: 
*: 
R: 
4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla,
kocábku náram-, náramnou,
tu přilétla holubice, snítku nesla,
kocábku náram-, náramnou.
5. Na břehu pak vyložili náklad celý,
kocábku náram-, náramnou,
ještě že tu starou dobrou archu měli,
kocábku náram-, náramnou.
R: 
*: 
R: 
R: 
57

: Tisíc mil

1. V nohách G 
mám už tisíc 
Emi 
mil,

stopy Ami 
déšť a vítr s
C 
myl

a můj Ami 
kůň i já jsme 
D7 
cestou znave
G 
ni.
D7 
 


2. Těch tisíc mil, těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl,
jeden cíl, to malý bílý stavení.

3. Je tam stráň a příkrej sráz,
modrá tůň a bobří hráz,
táta s mámou, kteří věřej' dětskejm snům.

4. Těch tisíc mil, těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl,
jeden cíl, ten starej známej bílej dům.

5. V nohách mám už tisíc mil,
teď mi zbejvá jen pár chvil,
cestu znám, a ta se k nám dál nemění.

6. Těch tisíc mil, těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl,
jeden cíl, to malý bílý stavení.

7. Kousek dál, a já to vím,
uvidím už stoupat dým,
šikmej štít střechy čnít k nebesům.

8. Těch tisíc mil, těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl,
jeden cíl, ten starej známej bílej dům.
[:Emi 
 jeden 
Ami 
cíl, ten starej 
D7 
známej bílej 
G 
dům … :]
58

: Trh ve Scarborough

1. Dmi 
Příteli, máš do 
C 
Scarborough 
Dmi 
jít, 
F 
dobře 
Dmi 
vím, že půj
G 
deš tam 
Dmi 
rád, 

tam dívku F 
najdi na Market 
C 
Street, 
Dmi 
co chtěla 
G 
dřív 
B 
mou 
C 
ženou se 
Dmi 
stát. 


2. Vzkaž ji, ať šátek začne mi šít, za jehlu rýč však smí jenom brát 
a místo příze měsíční svit, bude-li chtít mou ženou se stát. 

3. Až přijde máj a zavoní zem, šátek v písku přikaž ji prát 
a ždímat v kvítku jabloňovém, bude-li chtít mou ženou se stát. 

4. Z vrkočů svých ať uplete člun, v něm se může na cestu dát, 
s tím šátkem pak ať vejde v můj dům, bude-li chtít mou ženou se stát. 

5. Kde útes ční nad přívaly vln, zorej dva sáhy pro růží sad, 
za pluh ať slouží šípkový trn, budeš-li chtít mým mužem se stát. 

6. Osej ten sad a slzou ho skrop, choď těm růžím na loutnu hrát, 
až začnou kvést, tak srpu se chop, budeš-li chtít mým mužem se stát. 

7. Z trní si lůžko zhotovit dej, druhé z růží pro mě nech stlát, 
jen pýchy své a boha se ptej, proč nechci víc tvou ženou se stát.
59

: Válka růží

Intro: Dmi Gmi A7 Dmi Bb A7 

1. Už Dmi 
rozplynul se 
G 
hustý dým, d
Dmi 
erry down, hej d
A 
own-a-down,

nad Dmi 
ztichlým polem 
G 
válečným, derry 
Dmi 
down,
A 
 

jen F 
ticho stojí 
C 
kolko
A 
lem a 
Dmi 
vítěz 
Dmi7 
plení 
Bb 
vlastní z
A 
em,

je válka Dmi 
růží, 
Gmi 
derry derry 
A 
derry down, hej 
Dmi 
down.


2. Nečekej soucit od rváče, derry down, hej down-a-down,
kdo zabíjí ten nepláče, derry down.
Na těle mrtví krajiny se mečem píšou dějiny,
je válka růží, derry derry derry down, down.

3. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej down-a-down,
dva rody žijí, jeden hněv, derry down.
Kdo změří, kam se nahnul trůn, zda k Yorkům nebo k Lankastrům?
je válka růží, derry derry derry down, down.

4. Dva rody, dvojí korouhev, derry down, hej down-a-down,
však hlína pije jednu krev, derry down.
Ať ten či onen přežije, vždy nejvíc ztratí Anglie,
je válka růží, derry derry derry down, down.
60

: Za svou pravdou stát

1. MášHmi 
 všechny trumfy 
A 
mládí a 
Hmi 
ruce čistý máš,

jen Emi 
na tobě teď
Hmi 
 záleží, 
F#7 
na jakou hru
Hmi 
 se dáš.


R: /: MuHmi 
síš za svou 
F#7 
pravdou stát, musíš za 
Hmi 
svou pravdou stát. :/


2. Už víš, kolik co stojí, už víš, co bys' rád měl,
už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl.

R: /: /: Že máš za svou pravdou stát. :/ :/

3. Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad',
už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat.

R: /: /: Takhle za svou pravdou stát. :/ :/

4. Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas,
tvůj sok poslušně neuhnul - a ty mu zlámeš vaz!

R: /: /: Neměl za svou pravdou stát. :/ :/

5. Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád
to heslo, které dobře znáš z dob, kdy jsi býval mlád.

6.=1. 

R: /: /: Musís za svou pravdou stát. :/ :/ 
61

: Severní vítr

1. Jdu s C 
děravou patou, mám 
Ami 
horečku zlatou

Jsem F 
chudý, jsem sláb a 
C 
nemocen

Hlava mě pálí a v Ami 
modravé dáli

Se F 
leskne a 
G 
třpytí můj 
C 
sen


2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí
Tam zbytečně budeš mi psát
Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě
Já nechám si tisíc krát zdát

R: C 
Severní 
C7 
vítr je 
F 
krutý, 

počítejC 
 lásko má s 
G7 
tím

C 
k nohám ti 
C7 
dám zlaté 
F 
pruty

nebo se C 
vůbec 
G 
nevrátím
C 
 


3. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem
Už slyším je výt blíž a blíž
už mají mou stopu, už větří že kopu
svůj hrob a že stloukám si kříž

4. Zde leží ten blázen, chtěl vilu, chtěl bazén
A opustil tvou krásnou tvář
Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek
Nad hrobem polární zář
62

: Statistika

1. C 
Je statisticky dokázáno, že 
Ami 
slunce vyjde každé ráno, 

C 
a i když je tma jako v ranci, noc 
Ami 
nemá celkem žádnou šanci. 


R: [: StatiF 
stika nuda 
G 
je, má však 
C 
cenné úda
Ami 
je, 

nekleF 
sejte na mys
G 
li, ona 
F 
vám to vyčís
C 
lí. :] 


2. Když drak si z nosu síru pouští , a Honza na něj číhá v houští, 
tak statistika předpovídá, že nestvůra už neposnídá. 

R: Statistika nuda je…

3. Tak vyřiďte té ctěné sani, že záleží to čistě na ní, 
když nepustí ji choutky dračí, tak bude o hlavičku kratší. 

R: Statistika nuda je…
63

: Kdo vchází do tvých snů

1. Tvůj C 
krok je lehký jako 
Emi 
dech, 

kudy Dmi 
jdeš, tam začíná 
G 
bál, 

šaty C 
tvé, ty šila tvá
Emi 
 máma, 

nemáš Dmi 
prsten, kdo by ti jej 
G 
dal, nevím 
G7 
sám. 
G6 G 
 


2. Tvým bytem je studentská kolej, 
jedna postel, gramofon, 
Ringo Starr se z obrázku dívá, 
já bych snad, co vidí jen on, viděl rád. 

R1: Kdo vchází do tvých snů, má lásko, 
když nemůžeš v noci spát, 
komu patří ty kroky, co slýcháš, 
a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát. 

3. Co znám, to jsou známky z tvých zkoušek, 
a vím, že máš ráda beat 
a líbí se ti Salvátor Dalí, 
jen pro lásku chtěla bys žít, milovat. 

4. Pojedeš na prázdniny k moři, 
až tam, kde slunce má chrám, 
jeho paprskům dáš svoje tělo 
a dál se jen věnuješ hrám milostným, a ty já znám. 

5. Když pak napadne sníh, pojedeš do hor 
se svou partou ze školních let, 
přátel máš víc, než bývá zvykem, 
ale žádný z nich nezná tvůj svět, netuší. 

R1: Kdo vchází do tvých snů, má lásko…
6. Tvůj stín, to je stín něžných písní, 
tvá dlaň je tajemství víl, 
kdo slýchá tvůj hlas, ten je ztracen, 
ten se navždy polapil, úsměv tvůj, to je ta past. 

7. Ten pán, co prý si tě vezme, 
musí být multimilionář, 
říkáš to všem tak vážně, že ti věří, 
jen já stále pročítám snář a hledám v něm. 

R1: Kdo vchází do tvých snů, má lásko…

8. Já tu čekám, až vrátíš se z toulek, 
ty dálky nevedou dál, 
ať chceš nebo nechceš, tak končí, 
a vítr nikdo nespoutal, ani já. 

9. Pojď jednou ke mně blíž, jedenkrát, 
a já ti povím, kdo vlastně jsem, 
vypni gramofon, nech té hry, zanech přátel, 
slétni z oblak na pevnou zem, tiše stůj a poslouchej. 

R2: To já vcházím do tvých snů, má lásko, 
když nemůžeš v noci spát, 
a mé jsou ty kroky, co slýcháš, 
jen myšlenky tvé chtěl bych znát … 
64

: Půlnoční

1. D 
Jedu domů po trati, jedu přes kop
G 
ce.
A 
 

D 
Za okny padá, padá sníh, budou Váno
G 
ce.
A 
 

D 
Chmury, trable, starosti, nechal jsem ve měs
G 
tě.
A 
 

Už D 
slyším lidi na půlnoční zpívat v koste
G 
le.
A 
 

HaleD 
luja, hale
Hmi 
lu - 
G 
ja.
A 
 


2. D 
Ježíš na kříži ztrápený občas se usmě
G 
je.
A 
 

D 
Na ty, co v zázrak uvěří, na ty co zpíva
G 
jí.
A 
 

HaleD 
luja, hale
Hmi 
lu - 
G 
ja. 


R: G 
Beránku 
D 
náš,
A 
 na nebe
Hmi 
sích. 

G 
Stůj při 
D 
nás,
A 
 až přijde
C 
 tma.
G 
 

HaleD 
luja, hale
Hmi 
lu - 
G 
ja. 
A 
 


3. Stojím v prázdném kostele, hvězdy nade mnou. 
Z kříže zbyl jenom stín, a přesto slyším. 
Haleluja, halelu - ja. 

R: Beránku náš, na nebesích. 
Stůj při nás, až přijde tma. 
Beránku náš, na nebesích. 
Neopouštěj nás, až začnem se bát, bát.

Haleluja, halelu - ja. 
Haleluja, halelu - ja. 
Haleluja.
65

: Husličky

1. /: E 
Čí že ste, husličky, 
A 
či
E 
e, 
F#mi 
kdo vás tu 
C#mi 
zanech
H 
al :/

/: F#mi7 
na trávě pová
E 
lané
A 
, :/ 

F#mi 
u paty 
C#mi 
oře
H 
cha?
F#mi C#mi H 
 


2. /: A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, :/
/: že ste, husličky, samé :/
na světě zostaly?

3. /: A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, :/
/: co sa mu enem zdálo, bože(-), :/
že už vjec nechtěl hrát?

4. /: Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, :/
/: až sa tá bude trápit, :/
která ho nechtěla.
66

: Toulavej

1. Někdo Ami 
z vás, kdo chutnal 
G 
dálku, jeden 
Ami 
z těch, co rozu
E 
měj',

ať vám Ami 
poví, proč mi 
G 
říkaj', proč mi 
F 
říkaj' Toula
Ami 
vej.


2. Kdo mě zná a v sále sedí, kdo si myslí: je mu hej,
tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej.

R: F 
Sobotní ráno 
G 
mě neuvidí u 
G7 
cesty s klukama 
C 
stát

F 
na půdě celta se 
G 
prachem stydí 
F 
a starý songy jsem 
G 
zapomněl hrát,

zapomněl Ami 
hrát.


3. Někdy v noci je mi smutno,často bejvám doma zlej,
malá daň za vaše "umí",kterou splácí Toulavej.

4. Každej měsíc jiná štace,čekáš, kam tě uložej',
je to fajn, vždyť přece zpívá,třeba smutně, Toulavej.

R: 

5. Vím, že jednou někdo přijde,tiše pískne: no tak jdem,
známí kluci ruku stisknou,řeknou: vítej, Toulavej.

6. Budou hvězdy jako tenkrát,až tě v očích zabolej',
celou noc jim bude zpívat jeden blázen - Toulavej.

R: Sobotní ráno nám poletí vstříc,budeme u cesty stát,
vypráším celtu a můžu vám říct,že na starý songy si vzpomenu rád,
vzpomenu rád.

Někdo Ami 
z vás, kdo chutnal 
G 
dálku, jeden 
Ami 
z těch, co rozu
E 
měj',

ať vám Ami 
poví, proč mi 
G 
říkaj', proč mi 
F 
říkaj' 
E 
Toula
Ami 
vej.
67

: Hudsonský šífy

1. Ten, kdo Ami 
nezná hukot vody lopat
C 
kama vířený

jako G 
já, jó, jako 
Ami 
já,

kdo hudsonský slapy nezná sírou G 
pekla sířený,

ať se Ami 
na hudsonský 
G 
šífy najmout
Ami 
 dá, 
G 
joh
G# 
oho
Ami 
.


2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel,
málo zná, málo zná,
ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: F 
Ahoj, páru tam 
Ami 
hoď,

ať G 
do pekla se dříve dohra
Ami 
bem,

G 
jo
G# 
ho
Ami 
ho, 
G 
jo
G# 
ho
Ami 
ho.


3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků
jako já, jó, jako já,
ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil,
málo zná, málo zná,
kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: 

5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad
jako já, jó, jako já,
kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk,
kdo je sám, jó, jako já,
kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

R: + johoho …
68

: Rosa na Kolejích

1. C 
Tak jako jazyk 
F6 
stále na
F#6 
G6 
ží na vylomenej 
C 
zub,

tak se vracím k F6 
svýmu ná
F#6 
dra
G6 
ží abych šel zas 
C 
dál

Přede mnou F6 
stíny se 
G6 
dlouží a 
Ami 
nad krajinou 
Cdim 
krouží

podivnej F6 
pták, 
F#6 
 
G6 
 pták nebo 
C 
mrak.


R: C 
Tak do toho 
F6 
šlápni ať 
G6 
vidíš kou
F6 
sek 
C 
světa,

vzít do dlaně F6 
dálku 
G6 
zase jed
F6 
nou 
C 
zkus.

Telegrafní F6 
dráty 
G6 
hrajou ti 
F6 
už 
C 
léta,

nekonečne F6 
dlou
F#6 
hý, mo
G6 
no
F#6 
tón
F6 
ní blu
C 
es.


*: C 
Je ráno, je ráno.

Nohama F6 
stí
F#6 
ráš ro
G6 
su na 
F6 
ko
F#6 
lejích
C 
.


2. Pajda dobře hlídá pocestný co se v noci toulaj,
co si raděi počkaj až se stmí a pak šlapou dál.
Po kojelích táhnou bosí a na špagátku nosí
celej svůj dům, deku a rum.

R: Tak do toho šlápni… 2X
69

: Bedna od Whisky

1. Ami 
Dneska už mě 
C 
fóry nějak 
Ami 
nejdou přes 
E 
pysky

Ami 
Stojím s dlouhou 
C 
kravatou na 
Ami 
bedně 
E 
od whi
Ami 
sky.

Stojím s dlouhým obojkem jak stájovej pinč.
Tu kravatu, co nosím, mi navlík soudce Linč.

R: A 
Tak kopni do tý 
D 
bedny ať 
E 
panstvo neče
A 

jsou dlouhý schody D 
do nebe a 
E 
cesta dale
A 
ká.

Do nebeskýho D 
báru já 
E 
sucho v krku 
A 
mám.

Tak kopni do tý D 
bedny ať 
E 
na ces
A 
tu se 
Ami 
dám.


2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý.
Postavil bych malej dům na louce ukrytý.
Postavil bych malej dům a z okna koukal ven
a chlastal bych tam s Billem a chlastal bych tam Ben.

R: Tak kopni do tý bedny …

3. Kdyby si se hochu jen pořád nechtěl rvát.
Nemusel jsi dneska na týhle bedně stát.
Moch si někde v suchu tu svoji whisky pít.
Nemusel si dneska na krku laso mít.

R: Tak kopni do tý bedny …

4. Až kopneš do tý bedny jak se to dělává
v krku ti yůstane jenom dírka mrňavá.
Jenom dírka mrňavá a k smrti janom krok.
Má to smutnej konec a whisky ani lok.

R: …. tak kopni do tý bedny. Fine 
 
70

: Slavíci z Madridu

R1: LaDmi 
lala… 
Ami E Ami Dmi Ami E Ami 
 


1. Ami 
Nebe je modrý a 
E 
zlatý, bílá sluneční 
Ami 
záře,

Ami 
horko a sváteční 
E 
šaty, vřava a zpocený 
Ami 
tváře,

Ami 
dobře vím, co se bude 
E 
dít, býk už se v ohradě 
Ami 
vzpíná,

Ami 
kdo chce, ten může 
E 
jít, já si dám sklenici 
Ami 
vína.


R2: Dmi 
Žízeň je veliká, 
Ami 
život mi utíká,

E 
nechte mě příjemně 
Ami 
snít,

Dmi 
ve stínu pod fíky 
Ami 
poslouchat slavíky,

E 
zpívat si s nima a 
Ami 
pít.


2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká… 2×

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.

R2: Žízeň je veliká…

R1: Lalala… 3×
71

: Klobouk ve křoví

GC#dimG7G+ 
G 
Vítr 
F9 
van
G#7 
e po
G 
uští
D+ 
 

G 
po písku 
F9 
žene klo
G 
bouk
G7 
 

Cmi 
zahnal 
D#7 
ho d
D7 
o h
G 
ouští
Emi 
 

Cmi 
starý a 
D#7 
čern
D7 
ý klob
G 
ouk
D7 
 

G 
Kdepak 
F9 
je 
G#7 
ta h
G 
lava,
D+ 
 

G 
která klo
F9 
bouk nosi
G 
la
G7 
 

C 
Byla čer
D7 
ná či 
G 
plavá?
Emi 
 

Cmi 
Komu a
D7 
si patři
G 
la?

Hmi 
Kdo to v poušti 
C 
zmizel?

Hmi 
Odkud šel a 
E7 
kam?

D 
Jakou to měl 
A7 
svízel,

D 
že byl v 
C7 
pouš
C#7 
ti s
D7 
ám?
D+ 
 

G 
Jen za
Eb 
váté 
G 
stopy
D+ 
 

G 
starý klo
F9 
bouk ve křo
E7 

Ami 
nikd
Cmi 
o nic
D#7 
 nep
D7 
och
G 
opí
Emi 
 

Cmi 
nikdo se 
Eb7 
nic n
D7 
edov
G 
í
jednodušší akordy:

GFmiCCFmiG 
G 
Vítr 
Cm 
vane 
G 
pouští

G 
po písku 
Cm 
žene 
G 
klobouk

Cmi 
zahnal 
Dmi 
ho do 
G 
houští

Cmi 
starý a
Dmi 
 černý klo
G 
bouk

Kde pak je ta hlava
která klobouk nosila
bila černá či plavá
komu asi patřila
Kdo to v poušti zmizel
odkud šel a kam
jaký to měl svízel
že byl v poušti sám
GFmiC 
GFmiG 
Jen zaváté stopy
starý klobouk ve křoví
nikdo nic nepochopí
nikdo se nic nedoví.
72

: Život je jen náhoda

PrG 
oč že se mi k
Bb 
aždou noc o tom jen zd
G 
á, o tom jen zd
E 
á,

že v mA7 
ém životě vyšla m
G 
á t
Emi 
ak šť
D7 
astná a kr
G 
ásn
A7 
á hv
Cmaj7 
ězda,
D 
 

prG 
oč že se mi k
Bb 
aždou noc o tom jen zd
G 
á, že ta hvězd
E 
a

mi dA7 
á to štěstí, o němž s
G 
e m
Emi 
i v
D7 
e dne nezd
G 
á,
D#FG 
 

zdHmi 
ání kl
F# 
ame, m
Hmi 
imoto každý s
E9 
en,

který v nE7 
oci
D 
 m
Fdim 
íváme
A7 
, z
A+ 
ažene př
D 
íšt
D9 
í d
D7 
en.
D+ 
 

ŽG 
ivot je jen n
C7 
áhoda, j
G 
ednou jsi dole, jednou n
G7 
ahoře,

žC 
ivot plyne j
Cmi6 
ak voda 
D#7 
a sm
G 
rt je j
D+ 
ako moř
G 
e,
D+ 
 

kG 
aždý k moři d
C7 
opluje, n
G 
ěkdo dříve a někdo p
G7 
ozději,

kdC 
o v životě m
Cmi6 
iluje, 
D#7 
ať n
G 
eztrác
D+ 
í naděj
G 
i,
G+ 
 

C 
až uvidíš v životě z
G 
ázraky, kt
C 
eré jenom lásk
Gdim 
a um
G 
í,

zlA7 
até rybky vyletí n
A9 
ad mraky
A+ 
, p
D 
ak por
Gdim 
ozumí
G#dim 
š,
DD+ 
 

žG 
e je život j
C7 
ak voda, kt
G 
erou láska ve víno pr
G7 
omění,

lC 
áska že je n
Cmi6 
áhoda 
D#7 
a b
G 
ez ní št
D+ 
ěstí nen
G 
í.
D+G 
 
73

: Cudzinka v tvojej zemi

Ami F G 
CAPO: II

1. Ještě Am 
včera mluvili jsme stejnou 
G 
 řečí 

i přes pár F 
 cizích slov tvý dopi
Dm 
sy jsem zvládal 
E 
 přečíst. 

Dnes ty Ami 
cizí převažují ty 
G 
 známý. 

Co je to F 
 s námi, sakra? 
Dm E 
 Co je to s námi? 
F G 
 


2. Ešte včera vraveli sme na rovnako 
až na malé odchýlky dnes pripadám si ako pako 
keďže všetky slova cudzie znajú sa mi 
čo je to s nami, sakra… čo je to s nami? 

*: Dm 
Včera jsem ti zvládal 
G 
rozumět, 

Am 
furt chápu 
G 
jednotlivý 
Dm 
slova. 


Dm 
Lenže uniká ti 
G 
 zmysel viet, 

EM! 
treba to skúšať zas a znova. 


R: Am 
Dívám se do slovní
G 
ku 

a zkouším zahnat zlej C 
sen, 

že včera F 
byl jsem tvůj 
G 
svět, 

Em 
 teď už nejsem. 


Dívam sa do slovníka 
a smutno je mi, 
že už som len cudzinka 
v tvojej zemi. 
Ami F G 
 
3. Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, 
ale společná slovní zásoba se tenčí. 
Můj ostrovtip ztrácí břit a už jen řeže 
a nezvratně trhá a trhá a trhá hovorů nit. 

4. Ešte včera vraveli sme na rovnako, 
no slova mena významy a každá loď sa stane vrakom. 
Zo známych sú neznámi a čo je hlavné, 
pletieme si hlavne, a to hlavne s hlavami. 

*: Včera říkalas mi bonmoty, 
dnes se učíš abecedu. 

A ja čakám čo zas vypotíš, 
pri mne buď no viac ma nebuď! 

R: Dívám se do slovníku …

5. Ešte včera vraveli sme bez problémov, 
teraz najlepšie si rozumieme keď sme nemo. 
Slova vodievajú nás za nos radi, 
a ja už si dávno medzi riadkami neporadím. 

6. Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, 
ale v zákoutí vět na nás číhá nebezpečí, 
slova zákeřná jak jedovatí hadi, 
co v křivolakých souvětích nás dozajista zradí. 

*: Pred sebou máme slepú mapu, 
možno že nám chýba snaha. 

Vždyť tvou řeč těla stále chápu. 
Hoci iba keď som nahá. 

R: Dívám se do slovníku 
a zkouším zahnat zlej sen, 
že včera byl jsem tvůj svět, 
a teď už nejsem. 
R: Dívam sa do slovníka 
a smutno je mi, 
že už som len cudzinka 
v tvojej zemi… 

Že už jsi jen cizinka 
v mojí zemi… 

Že už som len cudzinka 
v tvojej zemi.
74