CAPO II
1. DAmi
álkou G
uplývAmi
ám, paže, C
ústa, mG
ěňavý tvAmi
ar,
s ním se rG
ozplývAmi
ám, mizí tělo z šG
edavých pAmi
ar,
hloubku pG
od hlavAmi
ou, dole cár či lG
etící stAmi
ín,
s touhou hlG
oubavAmi
ou drak se k spC
ánku chG
umlá do peřAmi
in.
R: TmC
ou se prG
oměnC
ím, a to kouzlo, tG
o je můj hC
áv,
chvíli tvář, pak hG
ad, nato tAmi
emný hrE
ad,
potom nAmi
ymfa nG
ebo pyšný pAmi
áv,
k ránu zahynu, možná vejdu v ztracený ráj,
jsem jen přízrak, mrak, kampak na zázrak,
oblak přesto stříbrný má kraj.
2. V trávě zaklání malý bůžek buclatou tvář,
v tváři zklamání, zmizel mrak a zůstala jen zář,
touží po výši, také on by měnit chtěl tvar,
mámu neslyší, je tak hrr, už zjara chce být stár.
R: Čas tě promění, a to kouzlo srdce je háv,
chvíli láska, chlad, a pak zdvih a pád,
budeš poutník nebo pyšný páv,
až mámě uplyneš, možná vejdeš v ztracený ráj,
mysl je jen mrak, kampak na zázrak,
oblak přesto stříbrný má kraj.