TAmi
o byl ale tFmaj7
ýden nC
a pováženG
ou,
nAmi
ení k zFmaj7
aplacení, C
a na co mi jsD
ou
pAmi
oznání, co mFmaj7
ají C
určit další dG
ěj,
brAmi
odím se vzpFmaj7
omínkami, rC
adím si "nD
eklej".
Dva vagóny přání, co mi platný jsou,
denní rozčarování, ty nejsi už mou,
jen ať si mě budí, ty noci tě chtěj',
nemám to vychování, tak se směj.
Máš rodinu svoji, byl jsem mezihrou,
dobrá máma svých dětí, já epizodou,
tak proč mě to nutí sklánět hlavu svou,
řev můj tě nevrátí, děti vyrostou.
Ohohó …