#. E Životem E/D bych E/C# nejradši Esus4 proplul, jenže jsem děravý tvor z jedniček a z nul. Až rám mé lodi zplesniví, E pochopím A teprve, že H7 jsem živý.
1.Sedím sám a vím, že za moc nestojím, naříkám a vnitřně prahnu po boji. Jít nevím s kým a kam, dělám, co mohu, a co mohu, to odkládám.
2.Nevím si rady vůbec s ničím, mám všechny předpoklady, že sám sebe zničím, vyčnívám-li, pak někde z pozadí, neboť mým heslem je nevadit.
R:A Jsem plný prázdných H gest a slov, jsem váš E hrdina C#mi Oblomov, jsem klonem se sklony k lítosti, jsem člověk druhé jakosti.
3.Život sním a žiju sny i za jiné, trpím tím, že vidím ze dna k hladině, přijímám věci tak, jak jsou, když se svým stádem táhnu za potravou.
4.Sedím sám v kuchyni za stolem a dumám, co ze mě bude za sto let, takový jsem já myslitel, jsem člověk navíc, člověk na pytel.
5.Neřeším, že se někdo někde nějak má, jsem si vším a o druhé se nestarám, teprv až tíseň dolehne, cosi se ve mně dole hne.
R:Jsem plný prázdných….
6.Bude líp, až bude se mi třeba chtít trochu žít, ale ne tak, abych musel jít něčemu vstříc a plýtvat silami, jsem plně v moci noci nad námi.
7.Vzdor ze mě ze zásady nebují, ač nesnáším, když se do mě obují, a libuji si ve slibech, na rozdíl od všech chytám první dech.
8.Tak okrádám rostliny o vzduch, předpokládám, že už jiný nebudu, neměnit se a hlavně nebudit rozruch, zůstanu pátým kolem od sudu.
R:Jsem plný prázdných gest a slov, jsem váš hrdina Oblomov, jsem klonem se sklony k lítosti, jsem muž, co nemá vlastnosti.
R:Čtvrt století zde jen přebývám, nedělám nic, co vadilo by vám, zakopávám o své kořeny, jsem sám do sebe vnořený.
R:Zakopávám o své kořeny, jsem sám do sebe Zakopávám své kořeny, jsem sám.