1.E Padají stíny, A ale není kam se E hnout. Nedá se spát A ani zapomeE nout. Mám H pocit A9 jako bych měl G#mi duši z oceC#mi li,E
C#mi a že mé H jizvy ani A slunce E nezcelí.
R:H Není kam A9 jít i když by G#mi bylo načaC#mi se,E
C#mi ještě není H tma, ale A stmívá E se.
2.Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích. Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí. Přišel mi dopis tak milý, samý cit. Napsala prostě co měla na srdci.
R:A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase, ještě není tma, ale stmívá se.
3.Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu šel podle řeky až k břehům oceánu. Padl jsem na dno světa, níž než umím říct a v lidských očích už nehledám vůbec nic.
R:Jako by pravda byla vadou na kráse, ještě není tma, ale stmívá se.
4.Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl. Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl. Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam, už ani nevím před čím jsem utíkal.
R:I modlitba mi zní jako vítr ve vlasech, ještě není tma, ale stmívá se.