1.E Vzpomeň, jak's očima A(add9) dítěte E hleděl na letící H/E ptáky, E jak krásné bylo být na A(add9) světě E s vědomím, že umíš H/E to taky.
F# Dnes už nelétáš, neboť A okolí F# zmátlo Tě strachem, že pády A bolíH .
2.Zastav se, čas nikam nespěchá, jen rozum nutí ho k běhu. věř však Ty, synu člověka, že's nedílná součást příběhu. Ty jsi já, jako já Tebou jsem, společná je nám planeta Zem.
R:E Ničeho nelituj, A(add9) Život, co máš, je Tvůj, E žij a měj rád, co H/E je. E Nechť srdce se rozbijí A(add9) láskou, tak přijmi ji. E cítíš, jak jsi napoH/E jen, jak jsi E napojA(add9) en. Přes všechny E pochyby život je H/E krásný. Jsi E napojenA(add9)
a svět je Tvá E továrna na H/E sny.
3.Nebe až najde jas ve vodní hladině, až měsíc opře se o břeh a padne hvězda, zkus si přát jediné, to aby dopadla dobře. Ztiš se a poprvé k sobě se obrať, bez zbraní a krve porazíš obra.
4.Obra, co založil duhy stín, když před léty zotročil Zem. A člověka Bůh ví proč znejistil v otázce, kdo vlastně jsem. Poznej, že být je jednoduché, ucítíš klid, že vše jedno je duchem.