Jarek Nohavica: Heřmánkové štěstí

1. MG 
adonnu Donatella jsem zahlídl, jak zhášela svíci,

heřmánkem zavoněla, já nevěděl, co jí mám říci,
nC 
ad horizontem už mi hv
G 
ězda bliká,

jC 
eště není m
G 
oje, ještě s
Ami 
e mě nedot
D7 
ýká,

G 
ucítil jsem vůni h
Ami 
eřmánku,

už mi to zD7 
ačíná, už křičím z
Emi 
e spánk
C 
u: Martin
G 
a.

2. Někdo mě popadl a postavil ke zdi, měsíc se dral oknem do pokoje,
počkejte chvíli, teď padají hvězdy a jedna z nich je ta moje,
odněkud ze tmy brnká slepý kytarista,
polibek letmý, řekou plyne voda čistá,
ucítil jsem vůni heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
R: LD 
áska je h
Emi 
ora, vysoká h
C 
or
G 
a,
C 
 
G 
 
C 
 
G 
 

kdo z nás ji zdolá, kdo z nás ji zdolá
lAmi 
áska je hora vysok
D7 
á, hora v
G 
ysoká.

*: VEmi 
enku je bláto, prší št
G 
ěstí, cinká zlato,

po námC 
ěstí s parazolem chodí l
Emi 
idi kolem,

na nebi ptáci, brečí dG 
ítě, tramvajáci táhnou s
C 
ítě,

ulicemi padají rEmi 
yby k zemi,

nAmi 
ad domy, nad střechami l
D7 
etí smutně čáp,

mAmi 
ávám mu gerberami, sed
D7 
á si na okap.

3. Herodes v bílém plášti vraždí neviňátko,
v kamnech kosti praští a po koláčích sladko,
pod okny na mě troubí limuzína:
nebreč a pojď, tak zle to nezačíná,
ach, smutky, smutky z heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
4. Ve stráních karlovických lesů červnové slunce zlátne,
co našel jsem, to u srdce si nesu, co ztratil, mizí v nenávratně,
na bříze na kmeni vyrostla holubinka,
navždycky ztracený slyším, jak srdce cinká,
ach, lásko, lásko z heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
R: Madonna Donatella, Madonna Donatella …