1. Kocour se schoulil na TvůjC
klín,
u nohou spí TiG
dalmaAmi
tin
G
vC
pozici lvů, co zdobíF
banku.
I sama noc má na kaC
hánku,
jen Ty se ještě bráníšDmi
spánku
aAmi
síle starýchG
vín.
Jak dlouho to však vydržíš?
Už na kostele zlátne kříž…
Ne, ani jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře.
A ty to dobře víš.
Ref.: MáF
krásko s přetěžkýmiC
víčky,
F
snad je Tvůj rytíř C
na cestách,
F
snad si Tvou krajkou C
od spodničky
Ami
stíráDmi
prachG
naC
cestách.
2. Až přes řeku a do strání
se rozléhá Tvé volání.
I Jonáš ve velrybím břiše
by Tvoje slova musel slyšet,
vždyť voláš tišeji, než tiše…
Kdo se Ti ubrání?
Vidíš však, nebo nevidíš,
jak na kostele zlátne kříž?
Ani ta jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře…
A den je blíž a blíž.
Ref.: Má krásko s přetěžkými víčky,
kývou se, kývou misky vah.
Na jedné krajka od spodničky,
na druhé, na druhé víří prach.
3. I ve zvířeném prachu cest
vidím Tě lampu k oknu nést.
Tvá silueta ale bledne,
kdo pohlédne, už nedohlédne…
Snad ještě můra k lampě sedne -
já však znám tu lest.
Ref.: Ach krásko, s přetěžkými víčky,
i když má víčka tíží prach,
tak po Tvé krajce od spodničky
teď bych už nerad sáh!